Proč Ukrajince? Nechceme tu ghetta, říká viceprezidentka Hospodářské komory

28. 3. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Firmy lákají zahraniční pracovníky. „Nedostatek lidí jsme měli začít řešit dříve,“ říká Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka Hospodářské komory ČR.

Od srpna roku 2016 mohou tuzemské firmy přímo oslovit Ukrajince, kteří mají zájem pracovat v Česku. Kolik jich tuto možnost již využilo?  
Hospodářská komora vyřídila do dnešního dne 2200 žádostí firem o celkem 12 500 pracovníků z Ukrajiny z celkového počtu 16 tisíc. Odhadujeme, že v České republice v rámci projektu Režim Ukrajina, jehož garantem a lídrem komora je, pracuje už asi 6900 ukrajinských pracovníků.

Vláda nedávno schválila navýšení kvót pro Režim Ukrajina. Nově tu je možnost žádat o 20 tisíc pracovníků z Ukrajiny ročně. Myslíte, že to české firmy využijí?
Určitě ano. Dosud byla kvóta poloviční. Tohle rozhodnutí vlády by určitě mělo výrazně zkrátit dlouhé čekání podnikatelů na nové pracovní síly z Ukrajiny. Vyřízení žádosti v současnosti trvá v průměru sedm měsíců.    

Jak výběr na Ukrajině probíhá? 
Žádosti vyřizuje Generální konzulát ČR ve Lvově, nově ale bude tuto agendu zpracovávat skrze svoji agenturu také ministerstvo zahraničních věcí. O zaměstnance žádá přímo firma, která má alespoň deset zaměstnanců. Je tam přímý smluvní vztah zaměstnavatel–zaměstnanec. Uchazeč z Ukrajiny musí mít v pořádku všechny doklady, v Česku ubytování. To zajišťuje právě česká firma. Stejně tak se stará o vše na úřadu práce, o veškerou agendu. 

To znamená, že menší firmy se do projektu zapojit nemohou? 
Bohužel. Přiznávám, že na ten požadavek, aby to byly firmy alespoň s deseti zaměstnanci, tlačily hodně odbory. 

Šéf odborů Josef Středula hovoří v souvislosti s příchodem zahraničních pracovníků do Čech o hrozbě „levné práce“. Sdílíte tento názor? 
Rozhodně ne. Tvrzení pana Středuly je nepravdivé. Tuzemské firmy jsou dneska v pozici, že musejí toho člověka platit minimálně mediánem mezd a stejně jako své české zaměstnance. Dneska jim vyplácejí na základě našeho šetření v průměru 20 tisíc až 25 tisíc. Navíc tu jsou další benefity, například dovoz do zaměstnání. Zahraniční pracovník tak mnohdy stojí více než Čech. Třeba řidičům platí i 55 tisíc korun. Ale jinak to nejde. Naši lidé nejsou. Dříve nebyli jen lidé technicky vzdělaní. Dnes už chybějí ve všech oborech. Když se na problematiku nezaměstnanosti podíváme optikou OECD, tak jsme dnes na 2,4 procenta. 

Proč vlastně vznikl projekt Režim Ukrajina? 
Dříve se mnohé agentury neštítily ničeho. Vozily k nám lidi a často to připomínalo obchod s bílým masem. Byly případy, kdy se ti lidé v jednom bytě střídali na postelích po osmi hodinách. Agentury jim mnohdy neplatily slibovanou mzdu, takže u nás nemohli normálně žít. Proto hledali často jiné cesty, jak přijít k penězům. Dnes je to tak, že každý dostane mzdu na ruku podle zákoníku práce. A třetím důvodem bylo kšeftování různých mafií se systémem Visapoint, koho sem pustí a koho ne, kdo dostane zaměstnaneckou kartu.

Bude podobný „režim“ uplatněn i u jiných zemí? 
Zatím ještě platí pro Mongolsko a Filipíny. Tam je ale mnohem menší kvóta, jen tisíc lidí. Mongolové by mohli být platní v masokombinátech, v zemědělství, Filipínci v pečovatelských a sociálních službách. A opět se jedná o stejný režim zaměstnavatel–zaměstnanec. Takže není možné ty lidi platit méně než české pracovníky. Musejí být ve stejném platovém tarifu.

Co Rumuni, Bulhaři? 
To je něco jiného. Jsou to příslušníci Evropské unie. Otevřeně ale říkám, že o ně naše firmy na základě vlastních zkušeností moc nestojí. Jejich produktivita práce je velmi nízká. Vůbec nejvíce zahraničních pracovníků je u nás ze Slovenska a dále z Polska. 

Nebojíte se, že u nás vzniknou ghetta podobná těm v některých západoevropských zemích? 
Určitě ne. Proto se obracíme na lidi ze zemí, jako je například Ukrajina, Bělorusko. Chceme imigranty, kteří nám jsou sociálně i kulturně blízcí, u nichž je předpoklad, že se naučí náš jazyk. Režim Ukrajina má totiž za cíl i sjednocování rodin. Chceme tu celé rodiny, které by u nás zůstaly, protože máme velký demografický problém. A pokud by takové sjednocování rodin nastalo, tak by z toho profitovaly nakonec i ty úplně nejmenší tuzemské firmy. 

Jak to?
I manželka či manžel by si totiž hledali práci v místě, kde už začal pracovat jejich partner či partnerka. A v tom by právě tkvěla šance i pro ty nejmenší firmy. Rodinní příslušníci by u nich začali pracovat třeba jako prodavačky, švadleny, zedníci. 

Nedostatek lidí u nás nelze řešit jinak než příchodem dalších a dalších zahraničních pracovníků? 
A jakým způsobem myslíte, že by to šlo? 

Třeba inovacemi ve firmách, novými technologiemi…
To už se samozřejmě děje, to firmy dělají. I kvůli velkému nedostatku pracovníků. Inovují, digitalizují, sázejí na elektronizaci, robotizaci, zjednodušení práce. Ovšem změny, které provádějí, zaberou ještě nějaký čas. Ony ale potřebují lidi v čase konjunktury právě dnes. Teď. 

Irena Bartoňová Pálková (50)

Viceprezidentka Hospodářské komory ČR od roku 2014. Je zakládajícím členem České asociace úklidu a čištění a od jejího založení v roce 1998 je s krátkou přestávkou až dosud předsedkyní představenstva této asociace. Od roku 2002 je viceprezidentkou Evropské asociace úklidového průmyslu a expertem evropského sociálního dialogu.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jaroslav Matějka.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek