Prodejní doba v maloobchodě a velkoobchodě

28. 11. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Novým zákonem č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, ze dne 28. 6. 2016, který je účinný od 1. 10. 2016, byl stanoven zákaz prodeje o státních a ostatních svátcích. Vzhledem k jeho stručnému obsahu vyvstala celá řada dosud nevyřčených otázek, ke kterým absentuje jakýkoli obsáhlejší výklad.

Článek seznamuje čtenáře jednak s obsahem uvedeného zákona včetně výkladu ústředních pojmů, jednak s některými úskalími, které s sebou zákon pro podnikatele přinesl.

Podrobný obsah:

Související články:

 

Dne 1. 10. 2016 vstoupil v účinnost zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě (dále jen „ZoPD“ nebo „zákon o prodejní době“), který ve vybraných státních či ostatních svátcích zakazuje prodej v maloobchodech a velkoobchodech. Na dodržování zákona bude dozorovat Česká obchodní inspekce (dále také „ČOI“), která ještě před prvním svátkem, na který se zákaz vztahoval, tj. den 28. 10. 2016, avizovala, že její inspektoři budou provádět řádné kontroly a za případná porušení ukládat příslušné pokuty.

Zákaz prodeje

Zákon o prodejní době stanoví, že v uvedené svátky je ve velkoobchodě a maloobchodě zakázán prodej.

Zde je namístě se podrobněji zaměřit na účel, respektive na základní východiska pro přijetí zákona o prodejní době. Zákonodárce v důvodové zprávě k ZoPD uvádí jako hlavní východisko zákazu prodeje především ochranu zaměstnance, respektive odvolává se na evropský princip kladoucí důraz na sladění pracovního a rodinného života.

Klade si za cíl, že zaměstnanci, kteří by jinak v tyto dny museli do práce, budou mít díky úpravě zákona o prodejní době pracovní volno a budou se tak moci věnovat ve sváteční dny své rodině a nejbližším.

Ovšem Česká obchodní inspekce vydala krátké stanovisko k nejčastějším dotazům ohledně ZoPD. Zde mimo jiné uvádí, že zastává názor, že zákaz se vztahuje pouze na prodej, a tudíž nic nebrání tomu, aby v provozovnách, které mají být ve stanovené svátky uzavřeny pro prodej, byly prováděny jiné činnosti od prodeje odlišné.

Je tedy možné například provádět inventury či úklid provozoven. Zde je na zvážení, zda tím není popřeno základní východisko této zákonné úpravy. Zaměstnanec je sice „ochráněn“ před běžnou náplní práce, nicméně dá se očekávat, že se podnikatelé budou snažit využít tyto dny k činnostem, které by jinak běžný provoz omezovaly, např. právě k inventurám.

Pro doplnění ještě uvádíme, že dle stanoviska ČOI je pojem prodej nezbytné chápat komplexně, a tedy zahrnout nejen samotné objednání zboží, ale také jeho výdej zákazníkovi. Dle tohoto výkladu je tedy nezbytné aplikovat zákaz prodeje ve stanovené svátky také na prodejny, resp. výdejny internetových obchodů, na které nebude použitá jiná výjimka dle ZoPD.

zpět na začátek

Maloobchod a velkoobchod

Jak již bylo uvedeno výše, zákaz prodeje se vztahuje na všechny maloobchody a velkoobchody, které nespadají pod výjimky, které zákon taxativně vymezí. Velkoobchod a maloobchod se dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění (dále jako „ŽZ“ nebo „živnostenský zákon“) řadí mezi obory činností náležející do živnosti volné. K tomu, aby podnikatel mohl provozovat živnost v oboru „Velkoobchod a maloobchod“ živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti, musí být tedy splněny pouze všeobecné podmínky pro získání živnosti dle ustanovení § 6 odst. 1 ŽZ.

Pojmy maloobchod a velkoobchod nemají v současné době v českém právním řádu zákonnou definici. Živnostenský zákon ve znění účinném do 30. 6. 2008 definoval maloobchod jako „nákup a prodej zboží za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli“, pojem velkoobchod byl naproti tomu definován jako „nákup a prodej zboží za účelem jeho prodeje k další podnikatelské činnosti“.

Vedle zákazu prodeje pro velkoobchod a maloobchod zákon stanoví, že se zákaz vztahuje také na prodejní a výkupní dobu zastaváren, provozoven, které jsou určeny k obchodování s použitým zbožím a zařízení určených ke sběru a výkupu odpadů. Pro výše uvedené provozovny není navíc ani možné uplatnit výjimku týkající se velikosti prodejní (resp. výkupní) plochy.

zpět na začátek

Svátky, na které se vztahuje zákaz prodeje

Ačkoli je z účelu zákona možné dovozovat, že by se zákaz prodeje měl vztahovat na všechny sváteční dny, není tomu tak. Zákon o prodejní době označuje pouze většinu dnů, které za státní svátek nebo ostatní svátek označí zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, v platném znění.

Těžko polemizovat, co vedlo zákonodárce právě k výběru jen některých svátků, zatímco jiné, jistě ne méně důležité, zůstaly opomenuty a v tyto tak zůstane podnikatelům možnost zvolit, zda ponechají své provozovny otevřené či ne.

Zákaz prodeje se dle ZoPD vztahuje pouze na tyto svátky:

  • 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu a Nový rok
  • Velikonoční pondělí
  • 8. květen – Den vítězství
  • 28. září – Den české státnosti
  • 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu
  • 25. prosinec – 1. svátek vánoční
  • 26. prosinec – 2. svátek vánoční

Zároveň zákon stanoví zákaz prodeje na Štědrý den, tj. 24. 12., ovšem pouze v časovém rozmezí mezi 12. až 24. hodinou.

zpět na začátek

Výjimky ze zákazu prodeje

Zákaz prodeje dle ZoPD v uvedené dny ovšem neplatí bezvýjimečně. Zákon stanoví výjimky pro následující provozovny, které mohou prodávat i ve sváteční dny, a to pro následující:

  • prodejny, jejichž prodejní plocha nepřesahuje 200 m2,
  • čerpací stanice s palivy a mazivy,
  • lékárny,
  • prodejny v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích,
  • prodejny ve zdravotnických zařízeních,
  • maloobchody a velkoobchody v době, kdy je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Prodejny s prodejní plochou do 200 m2

Právě ohledně první jmenované výjimky probíhaly nejen četné diskuze, ale zároveň vzbuzuje tato výjimka největší počet výkladových nejasností. Pokusíme se tedy alespoň částečně některé níže objasnit.

V první řadě je nezbytné vymezit, co považuje zákonodárce za prodejní plochu. Právě zde nastoupí první otazník, jelikož české právní předpisy tento pojem nikterak nedefinují.

Česká obchodní inspekce k této problematice vydala stanovisko, kde uvádí, že při své kontrolní činnosti bude vycházet zejména z evropských předpisů, a to z nařízení Komise (ES) č. 250/2009 ze dne 11. 3. 2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 295/2008, a NACE Rev. 1.1 a NACE Rev. 2, které prodejní plochu definují jako „odhadnutá velikost povrchové plochy (v m2) části provozovny, která je určena pro prodej a vystavení zboží“, tj.:

  • celková plocha, kam zákazníci mají přístup, včetně zkušebních místností,
  • plocha, která je zabraná prodejními pulty a výklady,
  • plocha nacházející se za prodejními pulty, kterou používají prodavači.

Naopak, do prodejní plochy není zahrnut prostor, který tvoří zázemí pro podnikatele a jeho zaměstnance jako jsou například kanceláře, šatny, schodiště, skladové prostory, prostor přípravny a další.

Z toho důvodu lze doporučit podnikateli, jehož prodejní plocha se výměrou pohybuje kolem hraničních 200 m2, aby ověřil, zda na výjimku nedosáhne, odečte-li z celkové plochy právě tyto „servisní“ plochy.

Obchodní centra

Výkladové nedostatky postihnou zejména provozovatele obchodních center či podnikatele, jejichž provozovna je součástí většího obchodního komplexu či prodejní haly. Provozuje-li v rámci jednoho obchodního (resp. prodejního) prostoru svoji obchodní činnost více podnikatelů, bude se stanovená hraniční výměra vztahovat pouze na jednotlivé prodejny jednotlivých podnikatelů, nikoli na obchodní prostor jako celek. K aplikaci tohoto výkladu dojde v praxi zejména právě u již zmiňovaných obchodních center.

Ovšem právě zde vznikaly již při prvním svátečním dnu za účinnosti zákona o prodejní době značné rozpory. Podnikatelé nesplňující výjimku museli svou prodejnu ponechat uzavřenou, menší provozovny v rámci obchodního centra však mohly otevřít a prodávat. Tuto situaci řešili před prvním svátečním dnem, na který se zákon vztahoval, provozovatelé obchodních center různě.

Někteří ponechali obchodní centrum zavřené jako celek, jiní nechali obchodní centrum otevřené s tím, že pak bylo na každé jednotlivé provozovně, aby sama aplikovala zákon. Těžko posoudit, jaké řešení je správné, nicméně rozhodovat je nutné zejména s ohledem na provozní náklady.

Provozovna – oddělení a označení

Další dosud nevyjasněnou otázkou je, jakým způsobem či v jakém rozsahu musí být prodejna oddělena, je-li umístěna v rámci většího obchodního prostoru. Dle stanoviska ČOI musí být jednotlivé prodejny rozděleny tak, aby zákazníkovi bylo zřejmé, v jaké prodejně se nachází.

Provozovna musí být v prvé řadě vždy řádně označena, jak stanoví živnostenský zákon. Za provozovnu se považuje i automat a mobilní provozovna. Dle ustanovení § 17 odst. 7 a 8 ŽZ musí být provozovna trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem osoby. Vedle toho musí být provozovna určená pro prodej zboží nebo služeb spotřebitelům trvale zvenčí viditelně označena také následujícími údaji:

  • jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny, s výjimkou automatů,
  • prodejní nebo provozní dobou určenou pro styk se spotřebiteli, nejedná-li se o mobilní provozovnu nebo automat, příp.
  • kategorií a třídou u ubytovacího zařízení poskytujícího přechodné ubytování.

Minimálně tedy formální označení každé jednotlivé provozovny je nezbytné doplnit. Jak dále docílit, aby bylo zákazníkovi vždy zřejmé, v čí provozovně se zrovna nachází? Rozhodně není možné požadovat stavební oddělení, ovšem alespoň vizuální oddělení provozovny rozhodně nemůže být na škodu.

Dle našeho názoru je také vhodné, aby každá jednotlivá provozovna měla oddělený vchod přístupný ze společných či veřejných prostor. Také co se týče placení zboží, pokladny by měly být pro každou provozovnu samostatné.

K tomu, aby výše uvedené nejasnosti byly postaveny najisto, zřejmě nezbyde, než vyčkat, jak se vyvine praxe, resp. jak bude Česká obchodní inspekce reagovat ve svých výkladových stanoviscích na kontroly, které provede.

K výše uvedenému je ještě pro úplnost vhodné doplnit, že u velkých prodejen nelze dosáhnout výjimky ani tak, že by prodej probíhal ve stanovené dny pouze na určité části prodejny.

Prodejny v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích

Další výjimka ze zákazu prodeje se vztahuje na prodejny, které se nacházejí v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích.

Právě k této výjimce se objevily četné dotazy, a to zejména ze strany provozovatelů maloobchodů ve stanicích metra. K tomu ovšem Česká obchodní inspekce vydala striktní stanovisko, že tuto výjimku není možné na prodejny umístěné ve stanicích metra aplikovat.

Odůvodnila tento názor tím, že „na železniční stanici jsou kladeny odlišné požadavky než na stanici metra, a to na základě vyhlášky Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, jež rozlišuje pojmy ‚železniční stanice‘ a ‚stanice‘, které nelze zaměňovat“. Nedomníváme se, že by toto odůvodnění bylo relevantní, a to zejména z toho důvodu, že jistě nelze popřít, že stanice metra naplňují minimálně podmínku místa, v němž je zvýšená koncentrace cestujících. Uvidíme tedy, zda i tento názor bude nějak budoucí praxí ovlivněn.

Maloobchody a velkoobchody v době, kdy je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav

Poslední výjimka stanoví, že zákaz prodeje se neaplikuje, je-li vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Podmínky, za nichž mohou být výše uvedené stavy vyhlášeny, stanoví ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v platném znění, a dále zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon).

zpět na začátek

Porušení zákona a sankce

Poruší-li podnikatel stanovený zákaz prodeje v uvedené svátky, dopustí se dle ustanovení § 3 zákona o prodejní době správního deliktu. Dozor nad dodržováním zákazu prodeje (či výkupu) provádí, jak již bylo uvedeno, Česká obchodní inspekce.

Za správní delikt může být podnikateli uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč. Pokud se ale fyzická osoba podnikající nebo právnická osoba dopustí takového porušení opakovaně, může mu být uložena pokuta až do výše 5 000 000 Kč.

Při provádění kontrolní činnosti se použijí obecné předpisy o správním řízení, zejména tedy zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, a také zákon č. 255/2012, o kontrole (kontrolní řád).

zpět na začátek

Shrnutí a závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že počínaje dnem 1. 10. 2016 musí každý podnikatel provozující živnost v oboru „velkoobchod a maloobchod“ důkladně zvážit, zda naplňuje podmínky zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, a má tudíž povinnost ve stanovené dny uzavřít svou provozovnu pro zákazníky.

Zákon stanoví z obecného zákazu prodeje výjimky, z nichž nejširší představují prodejny, jejichž prodejní plocha nepřesahuje 200 m2. Na dodržení zákona dohlíží Česká obchodní inspekce, která může za porušení zákazu udělit pokutu ve výši až 1 000 000 Kč, při opakovaném porušení až do výše 5 000 000 Kč.

Je ovšem otázkou, jak se bude situace kolem zákona o prodejní době dále vyvíjet. Vzhledem k tomu, že se zákaz významně podepisuje na ziscích dotčených podnikatelů, dá se očekávat, že tito budou proti zákonné úpravě brojit.

Ostatně už první „den zákazu prodeje“ vzbudil logické ohlasy, že zákon je silně diskriminační, a tedy protiústavní. Uvidíme tedy, jak se toto podepíše na dalším trvání zákona o prodejní době.

zpět na začátek

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek