Prosperita zemí Zálivu přináší i problémy

16. 1. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Stále bohatší státy Perského zálivu Spojené arabské emiráty (SAE), Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt, Omán a Katar zažívají ekonomický boom. S růstem hrubého domácího produktu (HDP) se rapidně zvýšila kupní síla spotřebitelů. Rychle nabytá prosperita ale přináší i problémy, zejména v ekologické oblasti a energetice.

Spojené arabské emiráty (SAE), Království Saúdské Arábie (KSA), Bahrajn, Kuvajt, Omán a Katar, které jsou součástí Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC), zažívají kromě ekonomického růstu také populační explozi. Do roku 2020 je v tomto regionu očekáván nárůst počtu obyvatel o 50 milionů, což představuje 30% zvýšení od roku 2000. Celkový hrubý domácí produkt (HDP) zmíněných zemí by se do roku 2020 mělo oproti roku 2000 zdvojnásobit.

Ekologické hrozby

Dubaj mrakodrapyPodle ukazatelů vývoje hrubého domácího produktu země GCC prosperují, ale pokud vezmeme v úvahu faktory jako je ochrana životního prostředí a sociálního blahobytu, není současná situace ani budoucnost tak růžové.

V důsledku urbanizace, zlepšování životní úrovně a neřízeným energetickým dotacím došlo v GCC regionu k výraznému nárůstu domácí spotřeby ropy spolu se znečišťováním vody. Tyto atributy nejsou jen ekologicky škodlivé, ale mohou vést i k ohrožení udržitelnosti hospodářského růstu a prosperity. Ve skutečnosti má tento region také jeden z nejvyšších poměrů spotřeby energie na jednoho obyvatele na světě, a to zejména v oblasti vodního hospodářství a dopravy.

Velké státní energetické dotace v GCC státech se snaží uměle držet cenu energií pro spotřebitele na minimu, což vede k nadměrné spotřebě, velkým emisím CO2 a problémům v dopravě. Neřízené dotace mohou vést k tomu, že spotřebitel zaplatí v budoucnu za škody vzniklé na životním prostředí mnohem více, než aktuálně získává.

Nižší vývozy ropy a plynu

Bohužel zde zatím neexistují ekonomické důvody, aby jednotlivec změnil své nehospodárné chování. Setkáte se zde s nedýchatelným ovzduším plným výfukových zplodin, a to kvůli záplavě vozidel na silnicích. Tradiční architektonická řešení včetně větrných věží pro chlazení budov byla z velké části nahrazena klimatizačními jednotkami. Soukromé a veřejné osvětlení bylo často ponecháno v místech, kde není potřeba.Kvůli obrovským uhlovodíkovým rezervám a zvýšené spotřebě energií v domácnostech dochází ke snížení exportu ropy a zemního plynu, což znamená zároveň i snížení příjmu z jejich prodeje.

U Saúdské Arábie, největšího vývozce ropy na světě, se předpokládá, že tuzemská spotřeba do roku 2030 přesáhne 8 milionů barelů ropy denně, což představuje více než 60 % domácí produkce. Příjem z mezinárodního prodeje ropy bude snížen, a to logicky povede k problémům se státními financemi. Přetrvávání současné světově nízké ceny ropy by tento deficit ještě prohloubilo.

Politicky však bude obtížné snížit nebo dokonce zrušit dotace do energií. Zástupci jednotlivých zemí se totiž domnívají, že mají přirozené právo těžit z vlastních přírodních zdrojů, a toto právo jim nikdo nemůže upřít. Přesto je prostor pro to, aby byly dotace přesunuty do projektů energií z obnovitelných zdrojů. Alternativní zdroje energie mohou mít velkou budoucnost i v arabském světě.

Největší potenciál má solární energie

V regionu má největší potenciál solární energie. Za příklad můžeme uvést 100 MW koncentrované solární energie a 10 MW fotovoltaických (PV) solárních elektráren ve městě Masdar v Abu Dhabi (SAE). Dále 330 MW koncentrované solární energie a 50 MW fotovoltaických projektů v Kuvajtu či 200 MW solárních elektráren v Kataru.

Vlády GCC se zajímají také o využití jaderné energie a jejím výzkumem pověřily rozvojové agentury. Nejvýznamnější z nich je tzv. Centrum krále Abdullaha pro výzkum atomové a obnovitelných zdrojů energie (KACARE) V Saúdské Arábii.

Země Zálivu sice zaměřují pozornost na problematiku obnovitelné energie, ale jen málo pozornosti dosud věnovaly energetické účinnosti. Vlády v regionu, zejména v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech, už sice začaly zavádět ekologické stavební předpisy, ale start projektů je pomalý. 

Jaké možnosti má tedy obecně GCC, pokud není možné upravit poptávku pouze snížením dotací pohonných hmot? Díky vysokým cenám energií nashromáždily země Zálivu obrovský kapitál, který je nyní uložen ve státních investičních fondech. Právě tyto peníze mohou být použity k dosažení trvale udržitelného růstu. Zmiňované dotace by měly být přesunuty z fosilních paliv na obnovitelné zdroje.

Obchodní příležitosti

Země GCC aktuálně procházejí stejným procesem, kterým kdysi prošly USA a státy EU. Ve světě dnes existuje mnoho společností se zkušenostmi se solárními projekty, stejně jako firem, které nabízejí řešení v oblasti energetické účinnosti a nakládání s odpady. Také v zemích GCC již existují podniky, které dokážou řídit projekty v oblasti životního prostředí. Prostor pro zapojení soukromého sektoru je velký a společnosti, kterým se podaří vstoupit na tento trh, mohou výrazně prosperovat. Například členské státy EU jsou v této oblasti daleko před zeměmi GCC a jejich firmy zde mají co nabídnout.

Cíle v oblasti energetické účinnosti již byly nastaveny, ale musí zde být politická vůle k dosažení těchto cílů. Spotřebitelé by také měli být za přechod na ekologicky udržitelné chování odměněni finančně. Státní orgány, které se zabývají předpisy, by měly mít dobře vyškolený personál. Tyto instituce tak mohou pomoci v procesu, spíše než být součástí byrokracie a celý proces zpomalovat.

V politicky progresivnějších zemích GCC, jako například ve Spojených arabských emirátech a Kataru, byl učiněn pokrok a projekty ve zmíněné oblasti mají větší šanci než například v Saúdské Arábii, která představuje více než polovinu spotřeby energie v GCC. Zahraniční společnosti zabývající se obnovitelnými zdroji energií se snaží vstoupit na zdejší trh již několik let, ale zatím neúspěšně. Plánuje se ve velkém, ale k realizaci projektů zatím nedochází.

Niki Cutts, generální ředitelka společnosti CastleWard

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek