Renate Hornung-Draus: Německý byznys je proti změně pravidel pro vysílání pracovníků

15. 9. 2016 | Zdroj: EurActiv.cz

Ač Německo patří k zemím, které přiměly Evropskou komisi, aby představila novou směrnici pro vysílání pracovníků v EU, tamní firmy s postojem vlády nesouhlasí. „Nová směrnice není nutná. Problémy lze řešit v rámci stávajících pravidel,“ myslí si výkonná ředitelka Konfederace německých zaměstnavatelských svazů Renate Hornung-Draus.

Renate Hornung-DrausLetos na jaře Evropská komise představila návrh nové směrnice o vysílání pracovníků, který se opírá o princip „stejná mzda za stejnou práci na stejném místě“. Zatímco v nových členských státech si revize stávajících pravidel vysloužila kritiku, v zemích, jako je Francie, Belgie nebo Německo, kam míří více jak polovina všech vyslaných pracovníků, má podporu. Zastupujete německé podniky, jak ony se na navrhované změny dívají?
Ano, hovořím za německé podniky a také za Konfederaci evropského podnikání, která sídlí v Bruselu. Zastáváme názor, že nová směrnice není nutná, protože problémy, které tu jsou, leží v oblasti implementace a vynucování stávajících pravidel. To byl také důvod, proč byla před dvěma lety přijata směrnice o prosazování. A že stávající pravidla zatím nefungují tak, jak by měla, je jasné, protože stále ještě nejsme na konci transpozičního období a některé země proces nedokončily. Všechny německé firmy včetně těch, co působí ve stavebnictví, tedy souhlasí s tím, že přijímat nový návrh není nutné.

Pojďme se na návrh Komise podívat detailněji. S čím v něm nesouhlasíte a proč?
V návrhu je několik bodů, které nepodporujeme, protože v případě jejich přijetí hrozí, že tu vznikne právní nejistota. Prvním z nich je rozšíření pravidel uvedených ve všeobecně použitelných kolektivních smlouvách ve stavebnictví na všechny hospodářské sektory. Myslíme si, že to není nutné, protože problémy, které se týkají pracovních podmínek a na něž bychom se měli zaměřit, se vyskytují především ve stavebním sektoru. Plánované rozšíření pouze zkomplikuje život dalších sektorů, například chemického nebo kovoprůmyslu, kde žádné problémy nejsou.

Druhý bod, který nám vadí, je to, že podle stávajících pravidel má vyslaný pracovník nárok pouze na minimální mzdu. Nově by se na jeho mzdu měla vztahovat stejná pravidla jako na místní pracovníky. Jsme přesvědčeni, že to opět přinese právní nejistotu a také spoustu byrokracie navíc. Není totiž jasné, co je přesně myšleno pod pojmem „odměňování“ (remuneration), který v textu Komise používá. Bude to znamenat spoustu komplikací zejména pro malé a střední podniky.

I přesto, že se německá vláda za návrh Komise postavila, pokud přijde na jeho konkrétní detaily, i ona má spoustu otázek.

Třetím bodem, s nímž nesouhlasíme, je omezení doby pro dlouhodobé vysílání pracovníků na dva roky. Je to nešikovné, protože doba vysílání některých pracovníků může být v závislosti na charakteru jejich pracovního úkolu odlišná. Je sice pravda, že většina pracovníků je vyslána na dobu kratší dvou let, ale pořád tu jsou situace, kdy je třeba, aby to bylo na déle (příkladem mohou být dlouhodobé mise inženýrů v IT; pozn. red.). Stávající legislativa navíc umožňuje, aby vyslaný pracovník zůstal v sociálním systému vysílajícího státu déle než dva roky, pokud se na tom obě země dohodnou. Pokud by navrhovaná změna vstoupila v platnost, dostala by se nová směrnice do kolize s touto legislativou. Návrh směrnice je v tomto dokonce v rozporu s nařízením Řím I o určení práva, kterým se řídí pracovní smlouvy a které nepočítá s omezením doby pro vysílání. Je naprosto běžné, že někteří pracovníci stráví za hranicemi i tři čtyři roky, ale od samého začátku je jasné, že je to dočasné a že se vrátí.

Abych to shrnula, návrh Evropské komise ničí možnou flexibilitu a přináší přeregulovanost. Bude to mít dopad na velké společnosti, ve kterých je běžné, že pracovníci interně migrují. Německý byznys ve stavebním sektoru s tím na rozdíl od společností například v Itálii nebo ve Francii nesouhlasí.

Máme jiné problémy

Říkáte, že současná pravidla jsou dostatečná a není potřeba je měnit, zmiňovala jste ale, že v Německu v souvislosti s vysíláním pracovníků existují problémy, na které by bylo dobré se zaměřit. Co jste měla na mysli a jak by se tyto potíže měly řešit?
Problémy v Německu souvisejí s nelegálními praktikami a zneužíváním systému, jako je například zaměstnávání falešných živnostníků (v ČR známé jako tzv. švarcsystém; pozn. red.) nebo nevyplácení mzdy ve vysílající zemi, a také obtížnostmi při odhalování a potírání těchto praktik. Ty způsobuje především nedostatečná komunikace mezi úřady ve vysílající a hostitelskou zemí. Je to časté právě ve stavebnictví a v sektorech, které na něj navazují.

Kolik vyslaných pracovníků Německo přijímá a jakých sektorů se to nejčastěji týká?
Německo je mezi zeměmi, které přijímají většinu vyslaných pracovníků v EU. Není to nic překvapivého, protože je to velká země se silnou ekonomikou. Jsou tu ale také další země, které mají podobné postavení. Nejvíce vysílaných pracovníků je ve stavebnictví a v navazujících hospodářských sektorech.

To mi připomíná ještě jeden argument, který jsme proti změně pravidel použili. Statistiky Evropské komise ukazují, že počty vyslaných pracovníků v posledních letech vzrostly, ale i přesto se pořád jedná o velmi nízké číslo. Můžete tvrdit, že máte 40% nárůst, ale pokud je to ve výsledku nízké číslo, tak je to pořád nízké číslo.

Komise ničí systém fungování institucí EU

Jedním z argumentů, který můžeme proti směrnici zaslechnout v České republice, je obava z dalšího prohlubování Evropy. Máte pro tyto obavy porozumění?
S tímto názorem souhlasíme, na druhou stranu je zároveň třeba říct, že námitky proti této směrnici nepřicházejí pouze z nových států. Podívejte se třeba na Dánsko, které spolu s dalšími státy vztyčilo žlutou kartu, nebo na německý byznys. I přesto, že se německá vláda za návrh Komise postavila, pokud přijde na jeho konkrétní detaily, i ona má spoustu otázek. Zatím k tomu nevydala oficiální politické stanovisko, protože návrh byl zablokován žlutou kartou.

Pokud hovoříme o žluté kartě, tak bych ráda zdůraznila, že už její vznesení ukazuje potenciál návrhu rozdělit Evropu a způsobit konflikty. Je to také špatné pro samotné instituce EU, protože to poukazuje na potřebu nejdříve hovořit s partnery a obeznámit se se všemi problémy, které se v dané problematice vyskytují, a až potom se rozhodnout něco změnit. Měli bychom proto nejdříve počkat na výsledky implementace současných pravidel a až potom zahájit diskusi o možných změnách. Pokud bude Evropská komise i nadále na svém návrhu trvat, bude tím ničit systém fungování institucí EU.

Jean-Claude Juncker nyní nechce couvnout a uznat chybu.

Proč se tak Komise chová? Proč vůbec přišla s takovým návrhem?
Osobně si to vysvětluji tak, že se jednalo o jakýsi druh politického slibu, který udělal Jean Claude Juncker před tím, než byl jmenován předsedou Evropské komise, vůči zemím, například Francii, a odborům. Teď nechce couvnout a uznat, že šlo o chybu.

V rozhovoru zazněly konkrétní problémy, se kterými se vysílání pracovníků za prací do zahraničí každodenně potýká. Přinese nový návrh aspoň v některých oblastech změny, které by mohly k jejich vyřešení přispět?
Bohužel současný návrh nemá na stávající problémy lék. Naopak, jeho přijetí povede k jejich ještě většímu prohloubení, protože přibydou další pravidla, které jsou komplexnější a ještě obtížněji aplikovatelná a vymahatelná než ta aktuální. Smutné je, že určitá řešení už v rukou máme. Je jím prováděcí směrnice z roku 2014, která se na tyto problémy zaměřuje. Měli bychom usilovat o to, aby se stávající pravidla podařilo plně implementovat a pak dohlížet na jejich dodržování. Zavádění nových pravidel není cestou.

Renate Hornung-Draus vystudovala ekonomii, politologii a sociologii na univerzitě ve Freiburgu a na Sorbonně v Paříži. V Konfederaci německých zaměstnavatelských svazů (BDA), která zastupuje zájmy německých zaměstnavatelů v různých odvětvích a regionech v oblasti sociální politiky, působí od 80. let. Aktivní je také v Konfederaci evropského podnikání BUSINESSEUROPE, která sdružuje 40 podnikatelských a zaměstnavatelských svazů z 34 zemí Evropy, a v Mezinárodní organizaci práce (ILO). V minulosti byla členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru.

Lucie Bednárová, EurActiv

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek