Rovníková Guinea: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

1. 6. 2015

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)

Rovníková Guinea je státem střední Afriky. Území tvoří pět ostrovů a pevninská enkláva mezi Kamerunem a Gabonem. Podnebí je tropické a vlhké, dešťové období je od poloviny června do poloviny října; období sucha od října do poloviny června. Území pevninské části republiky tvoří převážně pobřežní pláně s tropickými pralesy, ostrovy jsou vulkanického původu. Obdělávaná půda tvoří pouze 5 %, pastviny 4 % a lesy 46 % rozlohy země. Pouze vnitrozemí země je hornaté, nejvyšší horou je Pico Basile (3008 m).

Rovníková Guinea získala nezávislost v roce 1968 po 190 letech španělské koloniální nadvlády. V zemi platí ústava ze 17.11.1991, v lednu 1995 a únoru 2012 byla doplněna. Od roku 1991 je země ústavně zaručenou demokracií s prezidentským systémem (ústava ze 17.11.1991 formálně legalizuje existenci více politických stran - do té doby byla legální pouze Partido Democrático de Guinea Equatorial PDGE). Prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo je ve funkci již 35 let, on a jeho rodina a zcela ovládají politický i ekonomický život země. „Opozice“ je zcela pod kontrolou nebo v emigraci. Viceprezidenti, premiér, vicepremiéři i ministři jsou jmenováni prezidentem. Prezident je volen všeobecným hlasováním na 7 let. Počet mandátů je po novele ústavy, která vstoupila v platnost 16.2.2012, omezen na dva. Poslední volby se konaly v roce 2009 (získal 95% hlasů), další by měly proběhnout v roce 2016. Není jasné, zda se nový ústavní limit dvou po sobě jdoucích mandátů vztahuje na současného prezidenta. Pokud ne, mohl by setrvat ve funkci až do r. 2030. Za nástupce prezidenta je všeobecně považován jeho nejstarší syn Teodorín (v současnosti druhý víceprezident odpovědný za obranu).

Zákonodárnou moc tvoří dvoukomorový parlament – Shromáždění lidových zástupců (Cámara de Representantes del Pueblo) se 100 křesly a Senát (Senát byl ustavený teprve novelou ústavy v r. 2012, volby proběhly 26. května 2013). Poslanci a senátoři jsou voleni všelidovým přímým hlasováním na pětileté funkční období. Předchozí volby do poslanecké sněmovny se uskutečnily v roce 2008 (PDGE potvrdila dominantní postavení, ve starém parlamentu měla 99 poslanců), další se konaly 26. května 2013. Podle předběžných výsledků v nich na všech úrovních přesvědčivě zvítězila vládní PDGE.

Soudní systém je kombinací španělského a tradičního práva. Zahrnuje místní, oblastní a krajské soudy, Vrchní soud, Ústavní soud a Odvolací soud. Soudci jsou jmenováni prezidentem, jejich rozhodování je ovlivňováno politickou mocí.

Státy, s nimiž Rovníková Guinea udržuje aktivní diplomatické vztahy, se dají rozdělit do tří skupin: evropské státy s koloniální minulostí, státy dovážející z RG ropu a některé země především západo a středoafrického regionu. Do první skupiny patří zejména Španělsko a Francie, které spolu s Německem mají jako jediné země EU na RG diplomatická zastoupení. Vztahy mezi Španělskem a jeho bývalou kolonií jsou značně komplikované, neboť ES uděluje uprchlým opozičníkům z RG politický azyl. Mezi státy, kam RG vyváží ropu, patří USA, Čína, Japonsko a Jižní Korea. V Africkém regionu udržuje RG vztahy zejména s Nigérií, Angolou, JAR a Marokem (maročtí vojáci pomohli Obiangovi provést v roce 1979 vojenský puč, RG na oplátku v r. 1980 uznala nároky Maroka na Západní Saharu). RG udržuje dobré vztahy rovněž s Ruskem, Ukrajinou, Izraelem, Libanonem, Tureckem, Venezuelou, Brazílií a Kubou. Od roku 1988 je členskou zemí Frankofonie, hodlá se připojit i ke společenství lusofonních zemí. Přestože je Rovníková Guinea členskou zemí CEMAC, vztahy s Gabonem a Kamerunem jsou zatěžovány nevyřešenými spory o průběh hranice.

Rovníková Guinea je členskou zemí OSN (Organizace spojených národů), AU (African Union), NAM (Nonaligned Movement, HNZ – Hnutí nezávislých zemí), WTO (pozorovatel), IMF (MMF - mezinárodní měnový fond), AfDB (Africká rozvojová banka), ACCT, ACP, ECA, FAO, FZ, G-77, IBRD, ICAO, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, ILO, IMO, Intelsat, Interpol, IOC, ITU, OAS (pozorovatel), OPCW, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UPU, WHO, WIPO, WToO (World Tourist Organisation), BDEAC – Rozvojová banka střední Afriky (Banque des Etats de l´Afrique Centrale), Lomé IV.

Rovníková Guinea je od roku 1985 členskou zemí Hospodářské a celní unie zemí střední Afriky CEMAC (Communauté économique et monetaire de l´Afrique centrale - dále Čad, Gabon, Kongo, Kamerun a Středoafrická republika). Hlavním cílem CEMAC je vytvoření jednotného trhu s volným pohybem zboží, osob, kapitálu (www.cemac.int).  Řadu společných politik (např. volný pohyb osob i zboží) však odmítá. CEMAC je součástí širšího celku – „Hospodářského společenství středoafrických států“ (ECCAS; navíc sem patří Burundi, Rwanda, Angola, KDR a Demokratická republika Svatého Tomáše a Princova ostrova).

Před příchodem „ropné éry“ spoléhalo hospodářství Rovníkové Guineje zejména na tradiční obory – tj. zemědělství (především produkci kakaa, kávy a těžbu dřeva). Objevení a následná těžba bohatých ložisek ropy počátkem 90. let minulého století přispěla zásadní měrou k prudkému ekonomickému růstu této země. Rovníková Guinea byla v té době nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě.

Ekonomika země je dnes zcela závislá na těžbě uhlovodíků, investicích do infrastruktury a službách pro ropné firmy. Ve střednědobém horizontu zůstane Rovníková Guinea vývozcem komodit (zejména ropy a plynu), jeho ekonomika bude proto konjunkturálně kolísat v závislosti na kolísání cen na světových trzích. Rovníková Guinea je čtvrtým největším producentem ropy v subsaharské Africe, průměrná denní těžba v roce 2014 dosáhla cca 254 000 b/den. Má nejvyšší HDP/obyv. v subsaharské Africe (dle PPP až 32 000 USD/obyv.) a má statut země s vyšším středním příjmem. HDP na obyvatele je zde díky těžbě ropy a nízkému počtu obyvatel vyšší než ČR. Obrovské příjmy ale zůstávají v rukou úzké skupiny kolem rodiny prezidenta a 90% obyvatel země žije za méně než 2 USD/den, nemají vodu ani elektřinu. V celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Rovníková Guinea až na 144. místě ze 187 zemí.

Obchodní klima země je považováno za jedno z nejhorších na světě. Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Rovníková Guinea řazena do skupiny „repressed“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístil na 173. místě. Světová banka řadí Rovníkovou Guineu na 165. místo z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2015“). Země se navíc potýká s mnoha vážnými problémy (dosud stále nedostatečná infrastruktura, vysoké výrobní náklady, rigidní pracovní trh, komplikovaný právní systém, velmi pomalý soudní systém ovlivňovaný státními orgány, nevynutitelnost smluvních závazků, nadměrná byrokracie, korupce a nedostatek transparentnosti). Předmětem kritiky jsou zcela netransparentní vztahy v oblasti udělování licencí v ropném, těžebním a lesním sektoru.

Režim si uvědomuje nezdravou závislost ekonomiky na těžbě ropy, má ambiciózní plány zbavit se této závislosti. Hospodářská politika vlády se řídí Národním ekonomickým rozvojovým plánem: Horizonte 2020, který si klade za cíl diverzifikaci ekonomiky (rybolov, zemědělství, těžba surovin a petrochemie, turistika, bankovnictví). V posledních letech plynuly velké investice do výstavby infrastruktury (elektřina, silnice), obrovské částky byly investovány do výstavby stadionů, konferenčního centra, postavena byla velmi moderní čtvrť v Malabu, staví se nové město (pravděpodobně budoucí hlavní město) Oyala na kontinentu, existují plány na vybudování největšího petrochemického závodu v Africe v Riaba, obrovských zásobníků na skladování ropy na ostrově Bioko, vybudování továren na výrobu kabelů, transformátorů a hliníkárny v Mbini (finanční náklady mají dosáhnout 2 mld. USD), má být podpořeno budování hotelů a turistický průmysl vůbec.

Podíl průmyslu na tvorbě HDP je přes téměř 86%. Domácímu průmyslu dominuje těžba a zpracování ropy a plynu. Další průmysl je nevýznamný, za zmínku stojí pouze zpracování dřeva. Lokálně a v malých provozovnách jsou vyráběny stavební materiály, mýdlo, některé základní potraviny a nápoje.

Těžba nerostných surovin, ropný a plynový sektor: Ložiska ropy v pobřežním šelfu Rovníkové Guineje byla poprvé objevena španělskou firmou CEPSA v roce 1991. Využívání ropného potenciálu země „naplno“ začalo v roce 1996. Dvě současná největší ložiska leží poblíž břehů ostrova Bioko, třetí u pobřeží pevninské enklávy Rio Muni (Ceiba Field). Ropná ložiska (těžitelné zásoby dosahují 1,1 miliardy barelů) jsou doprovázena také bohatými zásobami zemního plynu (zásoby dosahují 127 mld. m3). Průměrná denní těžba ropy (odhad) v roce 2014 dosáhla 254 tisíc barelů a má i nadále klesat. Ložiska jsou pomalu vytěžována a nová dosud nebyla nalezena. Hlavními zahraničními ropnými společnostmi operujícími na území Rovníkové Guineje jsou firmy ExxonMobil, Marathon Oil, Hess Corporation, Noble Energy a Tullow Oil. Významné místo má i španělský Repsol, do země pronikají ruský Gazprom, čínská CNPC i nigerijské firmy. Koncem roku 2014 nabídla vláda 15 nových průzkumných bloků, výsledky ještě nebyly oznámeny. Těžená ropa je částečně zpracovávána v rafinérii na ostrově Bioko, druhá rafinerie má stát na pevnině u Mbini. Přestože vláda klade ve své strategii Horizonte 2020 důraz na petrochemický průmysl (rafinérie, výroba hnojiv), většina ropy se vyváží nezpracovaná. Těžený plyn (cca 6,7 mld m3/rok) se zkapalňuje (LNG i LPG) nebo se z něj získává metanol. Plyn (LNG) se zkapalňuje v závodě v Punta Europa, roční výroba je 43,3 mil. m3 a vyváží se do Japonska, Jižní Koreji a Taiwanu. Druhá zkapalňovací jednotka má být vybudována do roku 2016. Závod na výrobu metanolu (Atlantic Methanol Production Company) zahájil činnost v roce 2001. Má roční kapacitu 1mil tun. LPG se pak vyrábí v závodě Alba. Studii proveditelnosti na vybudování největšího petrochemického závodu v Africe v Riaba zpracovává indická Archean Fertilizer Pte. Ltd, kontrakt na výstavbu obrovských zásobníků na skladování ropy na ostrově Bioko získala nigerijská firma Taleveras. Zásobování země ropnými produkty a pohonnými hmotami zabezpečuje společnost Getotal, jejímiž vlastníky jsou francouzské konsorcium TotalFinaElf (80 %) a guinejský stát s podílem 20%. Ropný sektor je trvalým terčem kritiky mezinárodních institucí a nevládních organizací. Rovníková Guinea nesplňuje mezinárodní standardy transparentní těžby přírodních zdrojů EITI (Extractive Industries Transparency Iniciative). Uzavřené kontrakty nejsou transparentní a až donedávna neexistovala žádná kontrola licencování ani plateb. Příjmy z ropy byly (a nadále jsou) placeny na tajné účty v zahraničí vlastněné rodinou prezidenta a jeho nejbližšími. Výše těžby, vývozu a příjmů z ropy byla poprvé publikována až v roce 2010, statistiky se ale i nadále velmi liší.

Z dalších přírodních zdrojů v zemi lze jmenovat menší (zatím nevyužívané) zásoby zlata, manganu, uranu, bauxitu, kolumbitu (Nb2O5), tantalitu (Ta2O5) a diamantů.

Stavebnictví: Na tvorbě HDP se podílí 6%. Ve snaze diverzifikovat hospodářství vláda investovala vláda cca 3 mld Euro (cca třetinu HDP) ročně do rozvoje infrastruktury (byty, veřejné budovy, silnice, přístavy, letiště, elektrárny, elektrické i vodovodní sítě). Obrovské částky byly investovány do výstavby stadionů, konferenčního centra, postavena byla velmi moderní čtvrť v Malabu, staví se nové město (pravděpodobně budoucí hlavní město) Oyala na kontinentu, existují plány na vybudování továren na výrobu kabelů, transformátorů a hliníkárny v Mbini (finanční náklady mají dosáhnout 2 mld. USD), má být podpořeno budování hotelů a turistický průmysl vůbec. Většina kontraktů je realizována čínskými (ale i egyptskými, tureckými, francouzskými a brazilskými i španělskými) firmami. Vzhledem k poklesu ceny i těžby ropy nebude ale vláda schopná tyto ambiciózní plány financovat – již nyní musí kapitálové investice omezovat. Je proto vysoce pravděpodobné, že se díky nedostatku finančních prostředků velká část projektů zpozdí nebo neuskuteční a stavebnictví bude v příštích letech spíše stagnovat.

Zemědělství: podílí se na tvorbě HDP pouze kolem 2 %, ačkoliv zaměstnává plných 70 % ekonomicky činného obyvatelstva. Země není ve výrobě potravin soběstačná - základem zemědělství jsou malé farmy, většina produkce je pro osobní spotřebu. Reforma zemědělství (výstavba vzorových farem/zemědělských družstev) je proto jedním z pilířů plánu prezidenta na obnovu a diverzifikaci hospodářství. Vedle dřeva, kakaa a kávy jsou základními plodinami v Rovníkové Guineji rýže, yam, kasava, banány a olejové palmy. Rozšířen je chov domácích zvířat, zejména skotu.

Po ropě druhým nejdůležitějším zdrojem příjmů Rovníkové Guineje je dřevo. V zemi působí asi 80 těžebních společností, licence byly uděleny na plochu cca 1,5mil ha. Produkce dřeva nekontrolovaně rostla zejména na počátku 90. let minulého století a v roce 1997 dosáhla svého maxima – 781 000 kubických metrů vytěženého dřeva. Poté začala těžba klesat na současných cca 280 000 m3. Aktivity se řídí zákonem o lesích z roku 1997 (těží se jen v pevninské části, kmeny se musí zpracovávat na místních pilách, vytěžené plochy se musí znovu zalesňovat, část území je chráněna..). Firmy ho ale nedodržují. Přetrvávajícím problémem je neprůhledné udělování licencí (ministerstvo lesního hospodářství vždy řídí člen prezidentovy rodiny), nedodržování těžebních kvót a předpisů o ochraně přírody -  85% vytěženého dřeva je proto stále vyváženo ve formě nezpracovaných kmenů.

Kakaové boby jsou třetí nejdůležitější domácí přírodní komoditou. Po vyhlášení nezávislosti země však tento sektor zemědělství značně upadl. Ještě v roce 1969 vyprodukovali farmáři 34 000 tun kakaa, produkce se ale postupně propadla až cca 3500 tun. Vláda se snaží produkci kakaa zvýšit subvencemi. Rovněž produkce kávy se postupně podstatně snížila. Produkci kakaa a kávy doprovází téměř naprostý rozpad infrastruktury k jejich zpracování.

Vynikající podmínky má mořský rybolov. Malý izolovaný ostrov Annobon, náležející Rovníkové Guineji společně s okolními výsostnými vodami, leží přímo uprostřed nejbohatších rybolovných pásem Atlantského oceánu. I tento sektor je však zanedbaný, rybolov je prováděn tradičními metodami, výlov nepřesáhne 700 tun ročně, ryby se proto dovážejí zmražené ze zahraničí.

Služby: Podíl obchodu a služeb na tvorbě HDP byl v roce 2014 6% a na rozdíl od průmyslu prodělávají cca 6% růst. Největší částí odvětví služeb zůstávají logistika, doprava a distribuce zboží (prosté velkoobchodní a maloobchodní služby) zejména pro ropné firmy. Velkou reformu prodělává bankovní sektor a telekomunikace (viz níže). Turistický ruch, který vláda vidí jako jednu z možností diverzifikace příjmů, je stále ještě nevýznamný. Bude vyžadovat další podstatný rozvoj infrastruktury a značné investice. Příliv turistů do Rovníkové Guineje však nelze očekávat - i nadále ho budou brzdit zejména vysoké ceny letecké přepravy, extrémní ceny hotelových služeb, tuhá kontrola návštěvníků a nerozvinutá infrastruktura.

Infrastruktura: Ve srovnání se sousedy je infrastruktura rozvinutější. To se však týká obecně pouze blízkého okolí hlavního města Malabo a okolí pevninské metropole Bata, kde se projevuje pozitivní vliv ropného boomu.

Energetika: Kapacita instalovaných elektráren je podle vládních zdrojů cca 450 MW (z toho 200 MW na ostrově Bioko). Země má velký hydroenergetický potenciál - čínská firma Sinohydro dostavěla v roce 2012 vodní elektrárnu Djibloho o výkonu 120 MW, která by měla pokrýt 90% spotřeby v pevninské části země. Další elektrárna Sendje o kapacitě 200 MW by měla být vybudována ukrajinskou firmou Duglas Alliance do roku 2016 (technické zařízení dodá francouzský Alstom). Čínská firma China Machinery se podílela na výstavbě plynové elektrárny o kapacitě 154 MW na ostrově Bioko, která zásobuje hlavní město, další 43 MW elektrárna zásobuje zkapalňovací stanici v Punta Europa. Čínské firmy rovněž staví distribuční síť. Žádná elektrická energie se nedováží, žádná se ani nevyváží - přenosové soustavy nejsou vůbec propojeny se sousedními státy.

Telekomunikace: Úroveň telefonizace je v republice Rovníková Guinea na africké poměry již velmi dobrá a stále se rozvíjí. V provozu je asi 14 000 pevných linek a asi 550 000 linek mobilních. V městech fungují veřejné telefonní automaty na kartu. Pro mezinárodní telefonní spojení je využívána jedna pozemní satelitní stanice (na Intelsat nad Atlantským oceánem), v provozu je od roku 2002 také první optický podmořský kabel pro mezinárodní telefonické spojení (z Malaba a Baty). V zemi působí dva mobilní operátoři -  Getesa (Orange) a Hits (Hits Telecom). V Rovníkové Guineji působí aktuálně 7 internetových providerů (v roce 2001 jediný), kód země je „.gq“.  V zemi je povolena jedna státní televizní stanice a jedna státní rozhlasová stanice. Jediná povolená soukromá rozhlasová stanice patří prezidentovu synovi. Je povolen příjem satelitní televize. Radio Exterior de Espaňa, RFI i BBC je možné přijímat po celé zemi.

Dopravní síť: Páteř dopravní sítě tvoří v Rovníkové Guineji asi 3000 km silnic, z nichž asi 10 % bylo zpevněných (asfaltových). V posledních letech ale vláda do výstavby a obnovy silniční sítě masivně investuje, na výstavbě či rekonstrukci se podílí španělské, francouzské a zejména čínské stavební společnosti. Převážnou část silniční sítě (zejména v kontinentální části) dosud tvoří prašné silnice, které jsou v období dešťů sjízdné pouze s automobily s pohonem všech kol. V zemi není v provozu žádná železniční trať. Republika Rovníková Guinea má v současné době tři velké přístavy – Malabo, Luba a Bata. Malabo a Luba jsou pravděpodobně nejhlubšími přístavy z celého regionu Guinejského zálivu, jsou ale přetížené a procházejí rozsáhlou rehabilitací. Přístav Luba, který slouží zejména ropným společnostem, prodělává rekonstrukci a v budoucnu by se měl stát jednou z největších lodních křižovatek pro petrolejářské a plynařské těžební společnosti, působící v pobřežních šelfech všech okolních zemí. Říční vodní cesty nejsou v Rovníkové Guineji žádné. V Rovníkové Guineji se nachází celkem 7 letišť, z toho šest se zpevněnou přistávací plochou. Mezinárodní letiště je v Malabu a Bata. Vnitrostátní i regionální mezistátní dopravu zajišťuje letecká společnost Ceiba, Punto Azul a Cronos.

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc: Přes obrovské příjmy z těžby ropy je Rovníková Guinea stále řazena do skupiny nejméně rozvinutých zemí. Nepatří ale do skupiny tzv. vysoce zadlužených chudých zemí (HIPC - Highly Indebted Poor Country). Ochota mezinárodního společenství poskytovat zemi zahraniční pomoc není díky vysokým příjmům z ropy a velmi špatné správě věcí veřejných (neprůhledné hospodaření státu, diktatura prezidenta a jeho rodiny, potlačování lidských práv a špatná komunikace s mezinárodními institucemi) příliš vysoká. Světová banka a IMF poskytly malou technická pomoc zaměřenou na posilování kapacity centrálních orgánů (např. statistického úřadu) a transparentnost při udělování těžebních licencí. Podle OECD v roce 2013 dosáhla přijímaná zahraniční pomoc 5,7 mil USD. Největšími bilaterálními donory bylo Španělsko a Francie, pomoc byla poskytnuta do oblasti školství a zdravotnictví. Výhodné půjčky na realizaci infrastrukturních projektů (realizovaných čínskými firmami) poskytuje Čína. Rovníková Guinea se naopak finančně podílí na řešení krize ve Středoafrické republice.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

  • Republika Rovníková Guinea (španělsky: República de Guinea Ecuatorial, zkráceně Guinea Ecuatorial)

Hlavou státu je již od 3.srpna roku 1979 brigádní generál Teodoro Obiang Nguema Mbasogo který se chopil moci vojenským pučem. Mbasogo je nejdéle sloužící hlavou státu v subsaharské Africe, v podstatě vládne prostřednictvím sítě příbuzných a členů klanu Esangui – části etnické skupiny Fang.

Viceprezidentem je Ignacio Milam Tang (odpovědný za záležitosti prezidenta), druhým viceprezidentem je Teodoro Nguema Obiang Mangue (odpovědný za obranu a bezpečnost). Funkce viceprezidenta byla vytvořena po novele ústavy v r. 2012. Výkonná moc je soustředěna v rukou prezidenta a jeho zástupce (viceprezidenta), premiér má podle nové ústavy jen koordinační úlohu.

Složení vlády (jmenována 14. 4. 2015)

  • předseda vlády: Vicente Ehate Tomi
  • 1.místopředseda vlády (demokracie, vnitro): Clemente Engonga Nguema Onguene
  • 2. místopředseda vlády (sociální záležitosti, školství, vědy): Francisco Pascual Obama Asue
  • 3. místopředseda vlády (LP): Alfonso Nsue Mokuy

Ministři:

  • zemědělství a lesnictví: Francisco Mba Olo Bahamonde
  • obrana (státní ministr): Antonio Mba Nguema
  • finance a rozpočet: Miguel Engonga Obiang Eyang
  • zahraniční věci: Agapito Mba Mokuy
  • obchod a rozvoj podnikání: Alfredo Mitogo Mitogo Ada
  • informace, tisk a rozhlas: Eugenio Nze Obiang
  • spravedlnost, náboženství, věznice: Evangelina Filomena Oyo Ebule
  • doly, průmysl a energetika: Gabriel Mbega Obiang Lima
  • ekonomika, plánování a investice: Eucario Bakale Angüe
  • veřejné práce a infrastruktura: Juan Nko Mbula
  • ministr, tajemník vlády: Faustino Ndong Esono Eyang
  • národní bezpečnost: Nicolas Obama Nchama
  • doprava a telekomunikace: Bonifacio Bacale Obiang
  • školství a věda: Jesús Engonga Ndong
  • prevence HIV/AIDS: Tomas Mecheba Fernandez
  • práce a sociální zabezpečení:Heriberto Meco Mbengono
  • sociální záležitosti a rovnost pohlaví:Consuelo Ondo Nzang
  • rybolov a životní prostředí:Estanislao Don Malabo
  • veřejná správa a administrativní reforma: Purification Buari Lasaquero
  • mládež a sport: Andrés Jorge Mbomio Nsem Abu
  • záležitosti prezidenta:Alejandro Evuna Owono Asangono
  • regionální integrace: Baltasar Engonga Edjo
  • vztahy s parlamentem: Angel Masie Mibuy
  • civilní kabinet: Braulio Ncogo Abegue
  • zdravotnictví: Juan Ndong Nguema
  • guvernér státní banky(Banques des Etats de l'Afrique centrale): Lucas Abaga Nchama

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Údaje o počtu obyvatel se liší v rozmezí 0,7 – 1,6 mil. obyv. Podíl ekonomicky činného obyvatelstva je cca 54 %.

Průměrný roční přírůstek obyvatelstva je 2,54 %, věková struktura: 0 – 14 let: 40,8 %, 15 – 64 let: 55,2 %, nad 65 let: 4,0 %.

Největší etnickou skupinou jsou v Rovníkové Guineji příslušníci národnosti Fang (86 %), dále Bubi (6,5 %), Mdowe (3,4 %).

Hlavním náboženstvím je v republice Rovníková Guinea křesťanství (především římskokatolické). Malá část populace vyznává tradiční náboženství (animismus).

Úředními jazyky jsou španělština a od roku 1998 francouzština. Španělština však jednoznačně převažuje. Francouzština se používá zejména v podnikatelské a obchodní sféře. Prezident Obiang Nguema navrhl v roce 2010, aby se třetím oficiálním jazykem země stala portugalština. Mezi obyvateli je používána i tzv. „lámaná“ angličtina (pidgin English) a dále i místní jazyky Fang, Bubi a Ibo.

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2010

2011

2012

2013

2014*

nominál HDP (mld. USD)

11,6

15,7

16,5

15,6

14,6

růst reál HDP (%)

-0,3

5,0

3,2

-4,8

-2,3

poč. obyvatel (miliony)

0,7

0,7

0,7

0,8

0,8

HDP/obyvatel (USD v PPP)

33 774

35 183

35 963

33 769

32 601

spot. ceny (%)

7,8

6,9

6,2

6,3

6,1

zdroj: EIU, * odhad (statistická data různých zdrojů pro tuto zemi se rozcházejí i o 100%)

Příjmy státu jsou zcela závislé na cenách ropy na světových trzích. Těžba postupně klesá, stará ložiska se vyčerpávají a nová nebyla prozatím dána do těžby, což spolu s poklesem ceny ropy vede recesi - na rozdíl od většiny afrických zemí HDP Rovníkové Guineje klesá (v roce 2014 se předpokládal pokles o 2,6%) a bude se i nadále propadat.  Ani obrovské příjmy z prodeje uhlovodíků nepokryjí výdaje na budované infrastrukturní projekty. Rozpočet státu je dlouhodobě vysoce deficitní, deficit se odhaduje ve výši 7,7% HDP. Zatím je z větší části financován z vytvořených rezerv, stále větší je ale rovněž podíl čínských půjček. Ropný boom způsobil tzv. „Dutch-disease effect“ – na rozdíl od jiných zemí CFA zóny roste cena služeb, práce, nájmů atd. a tedy i inflace, která dosahuje 6%.

Vyhlídky pro rok 2015 a následujících několik let nejsou příliš dobré – HDP by měl díky poklesu těžby a nízké ceně ropy nadále klesat o cca 3–4 % ročně. Inflace by měla i nadále kolem 6 %. Státní rozpočet na rok 2015 musel být již v dubnu 2015 revidován. Předpokládané příjmy by měly dosáhnout 2 mld. Euro, výdaje 2,7 mld. Euro. Vláda bude muset omezovat kapitálové investice na výstavbu velkých infrastrukturních projektů, což zpomalí realizaci plánu „Horizonte 2020“ nebo se bude muset zadlužovat.

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

% HDP

2010

2011

2012

2013

2014*

příjmy

37,5

38,4

37,9

34,9

34,3

výdaje

43,9

37,3

47,8

43,2

41,5

saldo

-6,4

1,1

-9,8

-8,3

-7,2

zdroj: EIU, * odhad

Příjmy z těžby ropy tvoří plné dvě třetiny celkových příjmů vlády a z velké části závisí na objemu těžby a cenách ropy na světových trzích, vláda je nemůže nijak ovlivnit. Dalším zdrojem příjmů je pak DPH a další daně. Investiční výdaje pak při poklesu ceny ropy vedou k vysokým deficitům státního rozpočtu. Aby tomu zabránila, bude muset vláda kapitálové investice na výstavbu velkých infrastrukturních projektů omezovat, což zpomalí realizaci plánu „Horizonte 2020“. Státní rozpočet na rok 2015 musel být již v dubnu 2015 revidován. Předpokládané příjmy by měly dosáhnout 2 mld Euro, výdaje 2,7 mld. Euro.

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

Platební bilance (v mil. USD)

 

2010

2011

2012

2013

2014*

bilance běžného účtu

-3 339 

-2 557

-1 961

-1 740

-2 050

zahr. rezervy

2 346

3 054

4 397

3 530

2 754

zdroj: EIU, * odhad

Zahraniční zadluženost, dluhová služba (v mil. USD)

 

2010

2011

2012

2013

2014*

jistina

685,4

1 216,4

1 674,7

1 551,0

1 386,3

dluh. služba

84,2

99,4

200

275,3

289,3

- z toho splátky jistiny

57,5

66,4

146,9

203,9

214,0

- z toho splátky úroků

26,8

33,0

53,1

71,4

75,2

zdroj: EIU, * odhad

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Monetární politika Rovníkové Guineje je určována společnou centrální bankou středoafrických zemí – Banque des Etats de l´Afrique Centrale (BEAC) se sídlem v Yaoundé (www.beac.int). Ta dozírá na činnost bank i v ostatních pěti členských zemích středoafrického integračního seskupení (Čad, Kongo, Gabon, Kamerun a Středoafrická republika). Centrální banka BEAC emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř středoafrické měnové zóny přes rediskontní sazby a kontrolu členských peněžních trhů. Ve své monetární politice v zásadě kopíruje rozhodnutí Evropské centrální banky.

V roce 1993 vytvořily dále členské země BEAC nadnárodní instituci bankovního dozoru – COBAC (Commission Bancaire de l´Afrique Centrale), která má zvláštní pravomoci pro regulaci činnosti a dodržování disciplíny u všech bankovních institucí integračního seskupení CEMAC. Jako všichni ostatní signatáři smlouvy o vytvoření zóny CFA-franku v Africe (1948) je Rovníková Guinea rovněž povinna držet alespoň 60 % svých zahraničních rezerv na účtu „compte d´operation“, spravovaném v Paříži.

Na Rovníkové Guineji působí pět komerčních bank:

  • BGFI Bank GE (Gabon)
  • Caise commune d'épargne et d'investissement CCEI Bank GE (Kamerun)
  • Banco Nacional de Guinea Ecuatorial
  • Ecobank (otevřela první pobočku v Malabu v lednu 2013)
  • Société Génerale (v roce 2013 prodala 52,24% akcií dceřinné firmy SGGE, o kupci se spekuluje – hovoří se o marocké bance Attijariwafa Bank)

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Daňový systém Rovníkové Guineje nediskriminuje obchodní zájmy zahraničních subjektů, které v rámci guinejské ekonomiky dominují. Právnická i fyzická osoba provádějící operace v Rovníkové Guineji je považována z hlediska placení daní za rezidentní, pokud v zemi působí déle než 3 měsíce v roce. Guinejský daňový systém se zvolna přizpůsobuje jednotnému systému v rámci zemí CEMAC, díky častým změnám (zejména pokud jde o výjimky) je však stále velmi nepřehledný. Tvoří ho následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců:

  • Daň z příjmu fyzických osob (Personal Income Tax) – je progresivní podle příjmu v pásmu 0 – 35 %,
  • Daň podniková – 35 % z čistého zisku, 3 % z ročního z ročního obratu (minimálně 800000 CFA, i když společnost negeneruje zisk) se platí předem vždy k 31. 3. daného roku, jsou ale odpočitatelné z podnikové daně následující rok
  • Daň z přidané hodnoty (VAT): základní sazba na většinu zboží je 15 %. Zboží základní potřeby, léky, brýle, vybavení nemocnic, hnojiva a pesticidy mají nulovou sazbu, některé komodity 6% sazbu, luxusní zboží (alkohol, tabák…) 30% sazbu. Dovozce hradí VAT před vyzvednutím zboží z celního skladu.

Sociální pojištění činí 22,5 % ze mzdy, zaměstnanec si přispívá 5%.

Podnikání je zatíženo řadou dalších plateb a odvodů.

Daňové aj. úlevy si mohou individuálně vyjednat společnosti vyrábějící na export, vytvářející pracovní místa pro místní pracovní síly, školící místní pracovníky, investující do sociálních služeb nebo v oblastech, které jsou považovány za zaostalé. Úlevu může získat podnik ve vnitrozemí pevninské části, další výjimky mohou rovněž získat zemědělská družstva, zásobovací družstva, družstevní záložny a veřejně prospěšné společnosti. Společnosti podnikající ve svobodných zónách nebo svobodném přístavu v Lubě cla, daň z příjmu fyzických osob, podnikovou daň ani VAT neplatí. Malé a střední podnikání se řídí zákonem 16/1995, který přiznává další výhody podnikům řízeným občanem Rovníkové Guineji s více než 51% podílem místního kapitálu.

Vláda svýmm nařízením č. 72/2014 z 21. května 2014 ovšem všechny dříve udělené výjimky neočekávaně zrušila s tím, že si je musí každá firma renegociovat. Pokud se jí to nepodaří, musí platit všechny příslušné daně a cla. Výjimky z placení VAT a daně z příjmu fyzických osob byly zcela zrušeny.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: