Ruské zemědělství a potravinářství v roce 2016 a perspektivy do budoucna

23. 1. 2017 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

motiv článku - Ruské zemědělství a potravinářství v roce 2016 a perspektivy do budoucna Ministerstvo zemědělství Ruska publikovalo předběžné výsledky zemědělské výroby za rok 2016. Hovoří se především o úspěších a rekordních výsledcích, jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě. Zveřejněná čísla pomáhají ospravedlňovat politiku náhrady dovozu, demonstrovat, že Rusko se obejde bez dovozu potravin a naopak rozvíjet myšlenky o tom, co všechno Rusko může exportovat.

Situace na ruském trhu potravin však zatím není tak ideální, rostoucí ceny a zhoršující se kvalita mění spotřební chování Rusů. Jaké obory budou perspektivní pro agrární spolupráci s Ruskem?

Rostlinná výroba

Navzdory nepříznivým vlivům (povodně, kroupy, déšť, sucho) byly v roce 2016 podle předběžných výsledků sklizeny rekordní objemy většiny základních zemědělských plodin. Regiony, které patří mezi lídry v rostlinné výrobě, jsou Krasnodarský kraj, Rostovská oblast, Stavropolský kraj, Voroněžská oblast, Altajský kraj, Tatarstán, Baškortostán a další.

Výsledky sklizně pomohly k tomu, že Rusko se dostalo na první příčku mezi světovými vývozci pšenice. V tržním roce 2015–2016 bylo exportováno asi 23 mil. tun a během následujících 10 let Rusko plánuje tento objem zdvojnásobit. Ruská pšenice je vyvážena především do Afriky (Egypt, Maroko) a Asie (Bangladéš).

Ovoce a zelenina

Poněkud složitější je situace s pěstováním zeleniny a ovoce. V roce 2016 byly v Rusku postaveny skleníky o rozloze asi 160 ha, růst produkce zeleniny však není velký a má své rezervy. V nejbližších pěti letech Rusko plánuje postavit další skleníky o rozloze asi 2 tis. ha. Velkým problémem v případě zeleniny je její skladování. Nejenom v této oblasti se Rusko potýká s velkými potravinovými ztrátami, velká část produkce shnije a skončí nespotřebována na skládkách.

V případě pěstování ovoce stát investuje nemalé částky do rozvoje sadů, ale výsledky tohoto snažení nejsou okamžité, očekávají se v horizontu cca 10 let. Např. u produkce jablek došlo v roce 2016 k nárůstu asi o 6 %, zatímco jejich dovoz se snížil o 49 %. Vzhledem ke klimatickým podmínkám je jasné, že Rusko si může dovolit pěstovat pouze omezený sortiment ovoce. Do roku 2020 je však plánováno založit dalších cca 70 tis. ha sadů.

Výsledky sklizně 2016 (předběžné výsledky)
  2015 (mil. tun) 2016 (mil. tun) Změna (%)
Obilí a luštěniny 104,8 119,1 13,7
Z toho:      
Pšenice 61,8 73,3 18,6
Žito 2,1 2,5 19,0
Kukuřice na zrno 13,2 13,8 5,0
Pohanka 0,9 1,2 33,3
Rýže 11,8 11,1 -6,0
Sója 2,7 3,1 14,5
Slunečnice 9,3 10,7 15,0
Řepka olejná 1 1 0,0
Cukrová řepa 38 48,3 27,1
Zelenina 16,1 16,3 0,9
Ovoce 2,9 3,3 14,6

Zdroj: Ministerstvo zemědělství RF

Živočišná výroba

Na konci roku 2016 došlo ke stabilizaci trhu s masem. Celkově byl v Rusku v produkci masa zaznamenán růst 5,1 %. U vepřového se zvýšila produkce o 9,7 %, u drůbežího masa o 3,5 %. Rusko se v roce 2016 dostalo na 5. místo mezi největší producenty vepřového na světě. Poprvé došlo k nepatrnému růstu také v případě hovězího, a to o 0,6 %. Z dlouhodobé perspektivy došlo od roku 2000 do roku 2015 k nárůstu produkce drůbežího masa cca 8krát, vepřového cca 5krát a u hovězího došlo ke snížení.

Mezi lídry v produkci patří regiony: hovězí maso (Baškortostán, Tatarstán, Altajský kraj), vepřové (Belgorodská oblast, Kurská obl., Tambovská obl.), kuřecí (Belgorodská obl., Krasnodarský kraj, Leningradská obl.). 

Živočišná výroba v Rusku v letech 2010–2015 (v tis. tun)
  2010 2011 2012 2013 2014 2015 změna 2014/2015
Maso k porážce (v živé váze) 10 553 10 965 11 621 12 223 12 912 13 475 104,4 %
z toho:              
hovězí 3 053 2 888 2 913 2 909 2 911 2 876 98,8 %
vepřové 3 086 3 198 3 286 3 611 3 824 3 975 103,9 %
kuřecí 3 866 4 325 4 864 5 141 5 580 6 033 108,1 %
Mléko 31 847 31 646 31 756 30 529 30 791 30 797 100,0 %

Zdroj: Statistický úřad RF

Dovoz a vývoz masa

Posilování domácí produkce a politika náhrady dovozu přispěly k tomu, že dovoz masa do Ruska se v roce 2016 snížil o 17,5 % (ke snižování dochází od roku 2014). V roce 2016 se dovezlo o 14,3 % méně vepřového, o 21,6 % méně drůbežího a o 17,5 % méně hovězího masa. S ohledem na zákaz dovozu masa do Ruska z EU, USA a dalších zemí, je nyní hlavním zahraničním dodavatelem hovězího masa Latinská Amerika (Argentina a Brazílie) a částečně také Bělorusko, v jehož případě se často jedná o reexport.

Naopak došlo k nárůstu exportu masa z Ruska o 55,8 %, v případě drůbežího to bylo 42,9 % a u vepřového se zvýšil export dvojnásobně. V reálném objemu to zatím není mnoho (cca 150 tisíc tun), ale v této oblasti má Rusko velké plány. Růstu exportu (nejenom) masa nahrává několik faktorů – nárůst domácí produkce, nízký kurz rublu a snížená domácí poptávka způsobená ekonomickou krizí. Rusko vidí tři hlavní perspektivní odbytiště pro své maso a masné výrobky. Kromě tradičního trhu zemí SNS, také Asie (Čína, jihovýchodní Asie) a arabské země (severní Afrika, Blízký východ), kam chce Rusko dodávat halal produkci.

Ryby a rybí produkty

Ačkoliv je rybí maso jednou z hlavních vývozních položek Ruska např. do České republiky, v oblasti chovu ryb a rybí produkci má Rusko ještě značné rezervy. Produkce ryb se postupně zvyšuje, avšak zatím nedostihuje žádaných výsledků. Rozvoj akvakultury tak zůstává jedním z prioritních oborů, na které ruská vláda hodlá soustředit své úsilí a vyčleňovat domácí dotace.

Mléko

Mléčný sektor v Rusku se vyvíjel poměrně nejednoznačně. Ačkoliv se v roce 2016 zvýšila průměrná dojivost krav o cca 4 % (rekordních 5800 kg mléka/rok – 1 kg plnotučného mléka je asi 0,971 litru, pro srovnání v ČR je průměrná dojivost krav cca 8000 litrů/rok), o 1 % se snížil počet krav. Podle předběžných výsledků bylo vyprodukováno cca 30,7 mil. tun mléka, což je podobný výsledek jako v předchozích letech.

I přes veškeré snahy se Rusko neustále potýká s nedostatkem mléka a je jedním z jeho největších dovozců. To zapříčinilo, že ceny mléka byly v Rusku v roce 2016 rekordně vysoké (v září se pohybovaly okolo 25,5 RUB/kg = 9,6 Kč). Logicky tak došlo i ke zvýšení cen mléčných výrobků. Sušené mléko se do Ruska dováží např. z Íránu, Turecka, Švýcarska, mléčné výrobky nejvíce z Běloruska. Prognózy pro rok 2017 nepředpokládají zásadní změny, ale očekává se další růst cen.

Regiony s největší produkcí mléka jsou např. Tatarstán, Krasnodarský kraj, Baškortostán, Altajský kraj a další.

Důsledky politiky náhrady dovozu a vývoj na trhu potravin v Rusku

Až na výjimku mléka a mléčných výrobků dochází v posledních dvou letech na ruském trhu ke snižování podílu dovozového zboží. Vývoj u jednotlivých položek shrnuje následující tabulka.

Podíl dovozového zboží podle kategorií (v procentech)
  2011 2012 2013 2014 2015
Hovězí maso, vč. vnitřností 59,5 59,9 59 57,3 48
Vepřové maso, vč. vnitřností 42,8 41,3 31 16,6 12,5
Drůbeží maso, vč. drobů 12,5 14 12,8 10 5,6
Masové konzervy 22 25,1 20 13,7 9
Salámy, klobásy 1,7 3,4 3,2 2,2 1
Živočišné tuky 32,2 34,2 35,9 34,3 25,5
Sýry 46,1 47,8 48 37,3 23,3
Mouka 1 0,7 1,5 0,9 0,8
Obiloviny, kroupy 2 1,4 1,8 0,5 0,3
Rostlinný olej 22 16,3 19 14,4 17,5
Sušené mléko a smetana 40,7 48,4 60,5 49,4 56,4
Cukrovinky 11,6 12,5 12 9,3 5,9
Cukr 3,7 5,3 8,2 7,4 6,2

Zdroj: Statistický úřad RF

Informace o převážně úspěšných výsledcích ruského zemědělství a pozitivním vlivu politiky náhrady dovozu jsou poněkud v kontrastu s reálnou situací na trhu potravin v Rusku. Situace sice není ani zdaleka tak tragická, jak je někdy prezentováno v západních médiích („prázdné regály v ruských obchodech“), ale některé změny a problémy na trhu jsou patrné. Hlavní výzvy, se kterými se ruští zákazníci potýkají, jsou především růst cen, zhoršená kvalita potravin a nestabilita trhu.

Podle oficiální zprávy Ministerstva ekonomického rozvoje Ruska došlo za dva roky platnosti embarga (srpen 2014 – srpen 2016) ke zvýšení cen u potravin v průměru o 31,6 %. Při porovnání cen v letech 2013 a 2015 se např. maso zdražilo o 25–30 %, ryby o 50 %, cukr a čaj o více než 60 %. V dlouhodobějším srovnání se snižuje cena jen např. u brambor a cibule. Na cenách se projevuje také sezónnost některého zboží jako např. ovoce a zeleniny, které během zimních měsíců zdražují v dvouciferných číslech.

Průměrné ceny základních potravin v letech 2010–2015 (v rublech)
  2010 2011 2012 2013 2014 2015
Hovězí maso / kg 197,64 234,49 248,47 244,55 272,28 314,94
Vepřové maso / kg 198,35 210,89 220,09 214,18 272,36 271,08
Kuře (mražené, chlazené) 105,14 103,57 117,26 107,03 136,14 133,73
Salámy, klobásy / kg 235,96 270,28 288,23 302,94 310,54 344,81
Ryby / kg 79,22 86,79 85,67 90,79 110,65 138,16
Máslo / kg 239,55 256,48 260,84 308,92 357,54 397,75
Slunečnicový olej 72,6 76,79 78,51 75,47 78,09 107,62
Mléko 2,5-3,2% tuku / litr 31,99 32,52 33,88 38,64 43,81 47,61
Sýry 263,2 273,43 272,57 326,89 388,81 418,61
Vejce 10 ks 38,56 41,25 43,34 56,01 58,76 65,02
Cukr 40,62 30,22 31,58 32,32 44,97 52,14
Černý čaj 348,21 367,68 391,06 422,62 496,4 685,73
Pšeničná mouka 21,45 19,76 25,19 26,83 29,46 32,78
Chléb a jiné pečivo 42,6 45,36 50,51 55,11 58,75 64,8
Rýže 42,14 40,65 39,8 43,51 53,03 67,87
Těstoviny 47,77 46,18 48,87 50,67 55,18 66,01
Brambory 28,94 14,26 16,07 23,18 26,66 19,91
Cibule 27,41 16,03 16,7 21,36 26,47 24,64
Jablka 62,37 63,59 62,54 63,26 76,7 87,43

Zdroj: Statistický úřad RF

Podle průzkumu veřejného mínění v Rusku asi 40 % obyvatel pociťuje zhoršení kvality potravin od zavedení embarga. Na druhou stranu 71 % dotázaných podporuje, aby embargo bylo zachováno. Mínění se odlišuje v jednotlivých regionech a mezi různými příjmovými skupinami obyvatel. V malých městech cítí spotřebitelé zhoršení kvality častěji než ve velkých. Obyvatelstvo s nižšími příjmy je pro zachování embarga, zatímco bohatší Rusové podporují jeho zrušení a opětovné otevření trhu pro kvalitní evropské zboží. 

Zhoršení kvality nepozorují pouze obyvatelé, ale i ruské dozorové orgány, a to jak u domácích, tak u importovaných potravin. U domácí produkce se objevily např. problémy s falšováním mléka, v případě importu jsou časté nedostatky zmiňovány ve zboží dovezeném např. z Běloruska. Podle nedávných prohlášení jednoho z představitelů ruského dozorového orgánu Rosselchoznadzoru je až čtvrtina produkce na trhu falšovaná.

Nestabilita trhu a kolísání kvality produktů jsou zřejmé i z pozice zákazníka. Neustále se objevují nové značky potravin, avšak v řadě případů dříve či později z regálu zase mizí a jsou nahrazeny novými. V případě ovoce a zeleniny nejsou všechny druhy k dostání kontinuálně během celého roku a u ruské produkce je kvalita často velmi špatná.

Tento negativní vývoj na trhu je ovlivněn řadou faktorů. Kromě „potravinového embarga“ především poklesem kurzu rublu, a to i v případě domácí ruské produkce. Základní suroviny jsou sice vypěstovány (vyprodukovány) na území Ruska a kurzové riziko se jich zdánlivě netýká, ale ve skutečnosti je podíl zahraničního „vkladu“ do finální produkce poměrně významný.

Semena, sazenice, genetický materiál, krmiva, příměsi, veterinární léčiva, zařízení, technologie, přísady do potravin, obaly a další komponenty využívané v zemědělství a následném zpracování jsou ve většině případu dovozového původu, proto se změna kurzu projevuje i na výsledné ceně „domácího“ produktu.

Cenu zvyšují také procesy v distributorské síti. Po přetrhání kontaktů z důvodu embarga s dosavadními spolehlivými převážně evropskými dodavateli je Rusko často vynuceno nakupovat zboží ze třetích zemí a vzdálenějších destinací, což ovlivňuje stabilitu trhu. Prodražují se náklady na dopravu, ale i skladování a logistická centra, zvyšují se marže obchodníků atp.

Ekonomická krize a zvyšování cen potravin výrazně mění spotřební chování běžných Rusů. Napříč spektrem roste segment levnějších potravin, populární se stávají privátní značky supermarketů, zákazníci sledují slevové akce a preferují levnější a sytější potraviny. Roste spotřeba brambor a levnější zeleniny, na úkor masa a mléčných výrobků.

Výhled dalšího vývoje

Rozvoj zemědělství a potravinová soběstačnost jsou v Rusku jedny z nejdiskutovanějších témat posledních let. Ačkoliv se Rusko snaží zlepšit výsledky zemědělské výroby již delší dobu, čísla ukazují, že reálný impuls přišel až se zavedením sankcí. V roce 2014 Rusko importovalo potraviny v hodnotě asi 41 mld. USD (5. největší dovozce potravin na světě), v roce 2015 už to bylo pouze 25 mld. USD. S ohledem na výši státem investovaných prostředků není velkým překvapením, že objemy zemědělské produkce se zvyšují a výsledky jsou v řadě případů rekordní.

Otázka však zní, jestli je poměr vložených peněz a reálných výsledků adekvátní a jestli je tento stav dlouhodobě udržitelný. I s ohledem na skutečnost, že finance jsou rozdělovány přes regionální administrace, je zde dostatek prostoru pro realizaci projektů za částky, ze kterých na „každého něco zbyde“. V roce 2016 investoval stát do podpory zemědělství asi 224 mld. rublů, v roce 2017 se plánuje částka asi od 20 mld. nižší a také se změní systém rozdělování dotací. Podle informací MZe RF bylo za poslední dva roky podpořeno celkem asi 500 agro projektů.

Rusko směle prezentuje pozitivní výsledky tzv. politiky náhrady dovozu a odborové organizace potvrzují, jak tyto kroky reálně pomáhají jednotlivý oborům domácího zemědělství a potravinářství. Ruští zemědělci a potravináři nemají příliš zájem, aby bylo zrušeno potravinové embargo. Zemědělství se stává ziskovým a atraktivním sektorem ekonomiky.

Doktrína o potravinové soběstačnosti Ruska do roku 2020 předpokládá 80–95% soběstačnost u obilí, brambor, rostlinného oleje, cukru, potravinářské soli, masa a masných výrobků, ryb a rybích výrobků, mléka a mléčných výrobků. Podle statistických údajů se tento plán daří plnit u poloviny uvedených položek. Kýžených výsledků zatím není dosaženo u mléka, hovězího masa, ryb a soli. Je nutno podotknout, že Rusko však zatím pracuje především s parametrem kvantity a ne kvality.

Nicméně kvalita zemědělské produkce a potravin se pomalu začíná dostávat do popředí. Proto vláda RF nedávno vydala nařízení, které si dává za cíl zvýšit kvalitu potravin do roku 2030 a stanovuje konkrétní kroky.

Podle zprávy Ministerstva zemědělství RF by objem domácí zemědělské produkce měl pokrýt velkou část domácího trhu a kromě toho také zvýšit exportní potenciál. Ruský agro-export je aktuální a reálný v rámci postsovětského prostoru, avšak co se týče vzdálenějších destinací, jedná se o dlouhodobější záležitost.

Hlavním zpomalujícím faktorem pro rozvoj exportu např. masa z Ruska může být získávání potřebných veterinárních certifikátů. Rusko si uvědomuje, že jednání s jednotlivými zeměmi o jejich vydání je administrativně a časově náročná záležitost, obzvlášť pokud tyto země budou k vydávání certifikátů přistupovat podobně (netransparentně) jako Rusko. Získání povolení k dovozu z Ruska tak může trvat i roky. Podle informací z Evropské komise se Rusko již začalo zajímat o certifikáty pro export potravin do zemí EU.

Spolupráce v agrární oblasti s Ruskem začíná měnit svou podobu. Od původního čistého exportu potravin, na který byly zvyklé např. české firmy, se zájem přesouvá k lokalizaci výroby a zakládání společných podniků, jejichž produkce je určena pro ruský trh, příp. pro trh Eurasijské unie. Rusko však myslí i na vzdálenější cíle. Má zájem, aby se na jeho území vyráběly z ruských surovin a za použití moderních (západních) technologií potraviny, které budou dále exportovány např. do Číny, arabského světa a dalších zemí. Zároveň ale pomýšlí i na to, že technologie by také měly být domácí výroby.

Pokud se Rusko bude chtít zaměřit na export, bude muset ještě více investovat do stavby a modernizace farem a potravinářských závodů a zvýšení efektivnosti celého odvětví, protože ta je stále velmi nízká.

Ryze české potravinářské firmy nebudou mít pravděpodobně zájem o investice či stavění závodů v Rusku, protože se jedná o finančně a administrativně náročnou záležitost s vysokým rizikem. Stále se ale pro české podniky a instituce z oblasti zemědělství v Rusku nabízejí jiné formy spolupráce – dodávky technologií a zařízení a s tím spojené předávání know-how a zkušeností, školení odborníků, poskytování konzultačních služeb, pomoc s optimalizací výrobních procesů atp.

Šanci na uplatnění existují zejména v agrárních oborech, ve kterých je Rusko stále závislé na zahraničních firmách, jako např. krmiva, semenářství, genetika, speciální výživové směsi, veterinární léčiva, přísady do potravin atp., ideálně formou lokalizace výroby nebo společného podniku (ruská firma zajistí budovu, zařízení atp. a česká své odborníky a metody).

Velmi perspektivní možnosti jsou také v rozvoji zpracování masa a mléka (sýry), dále pak dodávkách technologií pro zpracování potravin, budování skleníků, efektivních skladovacích prostor, logistických center (s cílem zamezení potravinových ztrát) atp. Všechno jsou to obory, ve kterých mají české firmy zkušenosti a mají co nabídnout. Vzhledem ke zvyšování ceny ropy a posilování kurzu rublu mohlo dojít k opětovnému nastartování spolupráce, protože financování bylo v poslední době tím zásadním zpomalujícím faktorem.

Rusko se rozhodlo v agrárním sektoru osamostatnit, a pokud nebudou spolupracovat české firmy, velmi ochotně se zapojí třeba ty německé, italské, holandské a další, protože je všem jasné, že exportovat do Ruska bude v budoucnu málokdo a jen vybrané speciální komodity.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Moskvě (Rusko).

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek