Šance pro české zemědělce: v Mongolsku s milionovými stády je maso stále drahé

2. 3. 2017 | Zdroj: Economia, a. s.

Tak jako mívalo Chicago svou malou českou čtvrť a každé větší město světa má své „Chinatown“ – mohly by se severní oblasti zatím ještě ekonomicky téměř nevyužívaného Mongolska stát „českým koutem“ uprostřed Dálného východu.

Více než 6000 kilometrů od České republiky, uprostřed mongolské stepi a hor se nachází „drahocenné“ město – mongolský Erdenet. Díky objevu českých geologů vloni oslavilo 40. výročí vzniku a je synonymem bohatství, včetně drahokamů, které bývají geologickým signálem přítomnosti mědi.

Nalezené ložisko mědi a molybdenu, které v polovině 60. let zmapovali a propočítali Čechoslováci, dalo v roce 1978 vzniknout (z politických důvodů mongolsko-ruskému) těžebnímu kombinátu GOK. Ten byl celá desetiletí hlavním zdrojem příjmů mongolského státního rozpočtu a teprve v roce 2016 odprodala Ruská federace výměnou za jiné strategické dohody v regionu svůj 49 procentní podíl mongolskému subjektu. Město se díky rozvoji těžby rychle rozrostlo ze tří tisíc na více než sto tisíc obyvatel a má rozhodně dobrou perspektivu.

Ceny mědi ve světě opět stoupají, zásoby jsou potvrzeny na mnoho desetiletí, přepracovatelné jsou i kopce vydolované hlušiny. Rozšíření těžby přinese další zajímavé investiční i obchodní šance. V širším strategickém horizontu klimatických změn je město v oblasti relativně bohaté na vodu, a tedy příznivé pro další rozvoj zemědělství, s železničním propojením na transsibiřskou magistrálu a budoucí severní koridor nové hedvábné stezky (tj. OBOR), a tedy i na vznikající příhraniční volné ekonomické zóny. Erdenet, podobně jako blízké město Darchan a jejich okolí, má klima a přírodní podmínky nám možná nejbližší z celého Mongolska.

Proces „budování důvěry“

Čechům se sice pár let nedařilo v laciné nekvalitní čínské konkurenci získat konečné zakázky na rozšíření teplárny ve městě nebo v GOK či na budování přepadové hydroelektrárny. Není ale vyloučeno, že některé z těchto příležitostí se v nových podmínkách vrátí na stůl.

V Erdenetu se navíc již úspěšně uchytila skupina investorů kolem české developerské společnosti Finep. České společnosti Finep Holding a ABP Consulting procházejí procesem „budování důvěry“ již pátým rokem. A úspěšně.

Výsledky partnerství s mongolskými podnikateli jsou očividné. V centru Erdenetu, druhém největším městě země, stojí již šestice bytových domů, kde nalezly nový domov téměř tři stovky rodin. Moderní sídliště, které společně s nezbytnou občanskou infrastrukturou nabídne až dvě tisícovky bytů evropské kvality, zanechá markantní stopu na charakteru města. Symbolické je, že značnou část nových obyvatel česko-mongolského rezidenčního projektu tvoří zaměstnanci místní těžařské společnosti GOK, tedy dnes již mongolské Erdenet Mining Corporation. Společnosti, která již téměř čtyřicet let komerčně využívá výsledků umu českých geologů...

Čeští podnikatelé ale připravují v Erdenetu též investici do výstavby moderního masokombinátu. Jejich ambice by jim získala vedoucí postavení na domácím trhu masné produkce. Oni se ale zacilují také na export do sousedních zemí. Tamní trhy jsou totiž po potravinářských výrobcích s „evropskými“ kvalitativními standardy hladové.

Perspektivní pro investory

Mongolsko prochází aktuálně složitou ekonomickou situací, způsobenou především nedostatkem rozpočtové likvidity. Rating od mezinárodních agentur odpovídá situaci. Avšak odhodlání Mezinárodního měnového fondu a dalších věřitelů pomoci zemi tentokrát trvalejším tříletým záchranným programem hovoří jednoznačně o jejich přesvědčení, že dlouhodobá perspektiva této země je pozitivní.

Rizika zdejšího podnikání ale samozřejmě nelze zakrývat. Investorům však dnešní Mongolsko nabízí také mnoho velmi atraktivních příležitostí téměř „na zelené louce“. I proto jsou zde dnes vedle Číny a Jižní Koreje velkými hráči také podnikatelé z USA, Austrálie, Kanady, Velké Británie, Japonska. Snaží se sem ale proniknout i Němci či Indové, Italové nebo některé bohaté arabské země.

Tradiční mongolské bohatství – stáda dobytka

Je potěšující, že Češi nyní v Mongolsku objevují také další „drahocennost“ spjatou s tradicemi kočovného národa. A to dokonce mnohem víc než těžba. Kromě zásob nerostných surovin jsou totiž tradičním mongolským bohatstvím hospodářská zvířata.

Dle každoročního sčítání skotu, ovcí, koz, koní a velbloudů disponuje země více než šedesáti miliony kusů dobytka. Devadesát procent tvoří ovce a kozy, krav i koní jsou tři miliony a velbloudů, často hospodářsky využívaných, asi 300 tisíc. Zemědělství, jehož klíčovou složkou je vedle rodícího se polofarmářského hospodaření stále také extenzivní pastevectví, zaměstnává 30 procent aktivního obyvatelstva. I když se bude v zájmu exportu jistě mechanizovat, přinese mnoho nových pracovních míst v přidruženém lehkém průmyslu či službách, a zůstane proto důležitým společenským sektorem.

Mongolská společnost ale zatím není potravinově soběstačná. Přetrvávající mentalita pastevců ještě spatřuje bohatství spíše v kumulaci dvouset-, ale často i tisícihlavých stád. To vzhledem ke klesajícím rozlohám pastvin převyšuje dlouhodobou udržitelnost.

Počty však tvoří spíše „pojistku“ pro případné přírodní ztráty – nepromítají se do aktivního prodeje nebo zpracování masa a živočišných produktů ani do potřebné kvality chovu. To paradoxně udržuje ceny masa pro městské zákazníky velmi vysoko. A nabídka masných a uzenářských výrobků je na tržištích i v maloobchodní síti v Mongolsku poměrně omezená.

Denní objemy produkce jsou ve zpracované masné produkci v porovnání s Českou republikou minimální (zatím stále jen kolem 60 tun), což je dáno zvyky místních spotřebitelů preferujících nákupy čerstvého masa, ale i „chuťově“ slabým sortimentem v obchodech.

Zájem z mongolské strany by byl

Čeští investoři ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Ulánbátaru vloni provedli dlouhodobý marketingový výzkum, včetně testování možné produkce mezi mongolskými spotřebiteli. Výsledky jsou velmi pozitivní i podle prvotní zpětné vazby od zástupců klíčových obchodních řetězců a distributorů.

Vstupy v podobě skotu a ovcí se pro masokombinát plánují i z provincie Selenge, velmi krásné, a z hlavního města Ulánbátaru, relativně dobře (automobilem i vlakem) dostupné oblasti. Budoucí výroba masné produkce v Mongolsku s využitím českých technologií a receptur se tak jeví jako velmi zajímavý námět pro investici. Odpovídá i prioritě mongolské vlády a mezinárodních donorů diverzifikovat ekonomiku, budovat nové hodnotové řetězce v živočišné výrobě a také zvyšovat konkurenceschopnost a odbyt mongolské produkce na zahraničních trzích.

To není jednoduché, neboť rozlehlá země s desítkami milionů hospodářských zvířat je stále vystavena i hojnému výskytu například slintavky nebo kulhavky a změny – hlavně v mentalitě - od tradičního přístupu k procesu chovu zvířat jsou nezbytné. Česko-mongolským investorům by se to i s pomocí českých veterinárních expertů v předchozích letech zapojených do projektů české zahraniční rozvojové pomoci mohlo podařit jako jedněm z prvních.

Provoz českého masokombinátu v „drahocenném“ městě Erdenetu by umožnil komercializaci našich expertních znalostí a elegantně by uzavřel celý cyklus. Investice do masokombinátu a zřejmě i výnosy by sice byly o několik řádů nižší než třeba v případě těžařského podniku – symbolika znovuobnovené česko-mongolské spolupráce by však byla významná.

Třetí zdroj bohatství – lesy

Vracíme se z Erdenetu do hlavního města a cestou se zastavujeme v Selenge u českých „lesáků“. Uprostřed hlubokých lesů buduje od roku 2015 další českou stopu skupina českých expertů pod vedením Úřadu pro hospodářskou úpravu lesů. Mongolské lesy, zatím spíše opomíjený třetí zdroj „drahocenného“ bohatství, nejsou prakticky vůbec hospodářsky využívány. Spíše jen trápí stát nutností organizovat mezi pastevci ochranné hlídky proti paličství a nelegální spontánní těžbě dřeva na stavby a otop.

Naši experti v rámci tříletého projektu financovaného Českou rozvojovou agenturou realizují projekt zacílený na rozvoj lesního genofondu, ale také na komplexní rozvoj lesnictví jako segmentu ekonomiky. Již vybudovali ukázkovou lesní školku, jsou propojeni se zdejšími učňovskými středisky i odbornými a vysokými školami, položili základy školicího střediska, zprostředkovávají mongolským odborníkům kontakty s českými výrobci lesnické techniky.

Projekty v oblasti lesnictví musí samozřejmě pracovat s dlouhodobou perspektivou, zde se výsledky dostavují až po generacích. V dnešní době jsme však svědky budování základny, na které by se v dalších desetiletích mohly uplatnit a vlastně z nich také „těžit“ i české firmy.

Tak jako mívalo Chicago svou malou českou čtvrť a každé větší město světa má své „Chinatown“ – mohly by se severní oblasti zatím ještě ekonomicky téměř nevyužívaného Mongolska stát „českým koutem“ uprostřed Dálného východu. Pravda, ten koutek v okolí Erdenetu je rozlohou o něco větší než kterýkoliv z krajů České republiky... ale i to jsou na asijské poměry rozměry stále velmi realistické.

Převzato z časopisu Agro Export, přílohy Hospodářských novin, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autoři článku: Ivana Grollová, velvyslankyně ČR v Mongolsku a Ladislav Horák, ekonomický diplomat na velvyslanectví ČR v Ulánbátaru.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek