Obchodní prostředí Království Saúdské Arábie

16. 5. 2011 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

Dokument obsahuje informace o obchodním prostředí Saúdské Arábie. Kromě základních podmínek pro uplatnění českého zboží na trhu Saúdské Arábie, zde naleznete informace také o dokladech potřebných při dovozu zboží do království, dále o investičním prostředí, daňové struktuře a místních specifikách obchodního jednání.

Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

Distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Z obchodního hlediska lze Saúdskou Arábii rozdělit na tři oblasti: Džiddu na západním pobřeží a její okolí, jako hlavní obchodní centrum země, Rijád, který je hlavním a také největším městem s cca 5 mil. obyvateli a oblast severovýchodního pobřeží - souměstí Dammam, Dahran a Al Khobar, kde je soustředěn průmysl navazující na těžbu ropy a nerostů.

Distribuční a prodejní kanály odpovídají nejrozvinutějším ekonomikám. V maloobchodě jsou běžné velké hypermarkety a nákupní centra s obchody a butiky všech světových značek. Ve velkoobchodě převládají velcí dovozci a distributoři, většinou velké rodinné holdingy, které se kromě obchodu specializují též na řadu dalších činností – výrobu, stavebnictví atd.

Bez místního zástupce nebo partnera (distributora) se  zahraniční firma neobejde, je třeba jej používat prakticky na všechny kroky pro fungování na trhu, a to např. od vyřízení víza na obchodní návštěvu až po založení pobočky (v takovém případě vč. lokálního právního poradce). Významná role místních partnerů je klíčová i v souvislosti s účastí zahraničních společností na státních zakázkách. U zbrojních zakázek je využití zástupce-agenta při sjednávání obchodu zakázáno.

Obchodní zastoupení právně upravuje tzv. Agency Law, což je královský dekret č. M/11 ze dne 22/7/1962 ve znění zákona M/32 z roku 1980 a prováděcí vyhlášky Ministerstva obchodu č. 1897 z roku 1981. KSA má nejliberálnější právní úpravu obchodního zastoupení ze všech zemí GCC.

Zástupce, resp. zastupitelská smlouva s ním, musí být registrována u ministerstva obchodu a průmyslu, které vypracovalo vzorovou zastupitelskou smlouvu. Tato vzorová smlouva obchodního zastoupení sice není povinná, nicméně řada místních firem z ní vychází a odvolává se na její obligatorní charakter. Důvodem je  zejména skutečnost, že zvýhodňuje práva zástupce a zakotvuje pro zástupce tzv. „reasonable compensation“ v případě rozvázání smlouvy.  V saúdském obchodním právu však tato povinnost zakotvena není, a proto se doporučuje tuto podmínku ze smlouvy vypustit nebo ji blíže specifikovat, aby se předešlo případným nedorozuměním.

Výběr vhodného zástupce je nezbytné pečlivě zvážit, neboť případná změna může přinést komplikace v podobě odstupného, nebo překážek v další obchodní činnosti. Ministerstvo obchodu v každém případě nezaregistruje smlouvu s novým zástupcem, dokud nebyl zastupitelský vztah s původním zástupcem řádně ukončen, např. pokud zástupce s důvody pro ukončení smlouvy nesouhlasí a domáhá se kompenzací soudní cestou.

Exkluzivita obchodních zástupců není povinná. Řada místních firem ji však vyžaduje nebo se snaží, aby Ministerstvo obchodu a průmyslu nezaregistrovalo další zastupitelskou smlouvu pro stejného zahraničního dodavatele. V tomto případě se doporučuje obejít požadavek exkluzivity jejím omezením na region, či město a dále na vybranou část výrobního portfolia firmy (pokud její aktivity zahrnují více oborů). Ministerstvo však vyžaduje exkluzivitu u dovozu a distribuce léků. U dovozu léků zákon též stanoví, že provize agenta nesmí být vyšší, než 15 %.

Angažování několika zástupců je praktické i z hlediska velké vzdálenosti mezi jednotlivými obchodními oblastmi a jejich etnickými (kmenovými) rozdílnostmi.

Z faktorů ovlivňujících prodej nabývá tak na důležitosti míra štěstí při výběru místního zástupce a finanční možnosti mateřské firmy na časté obchodní návštěvy v teritoriu.

Podmínky zaměstnávání cizinců a místních sil

Zahraniční společnost, která v zemi zřídí svoji pobočku, společnost s ručením omezeným, či akciovou společnost může zaměstnávat místní i zahraniční osoby. Pro poměr mezi zahraniční a místní pracovní silou platí tzv. saúdizační kvóty, které se liší podle jednotlivých sektorů ekonomiky, případně implementovaných projektů na základě licence vydané agenturou SAGIA. Podle zákoníku práce (labour Law) z roku 2005 všeobecně platí, že podíl Saúdů by měl být 75 % všech zaměstnanců firmy a Saúdové by měli dostávat 50 % všech mzdových prostředků. V roce 2006 však ministerstvo práce vyhlásilo redukci saúdizačních kvót v oborech, o které je ze strany Saúdů malý zájem. Kvóty v obchodu a průmyslu byly sníženy na 30 %, pro firmy poskytující stavební a montážní práce (tzv. „contractors“) byla min. kvóta stanovena na 10 %. Desetiprocentní saúdizace platí též pro drobné podnikání v oblasti služeb, jako jsou autoopravny, benzínové stanice, nákladní doprava a taxi služby, lékárny, pekárny, krejčovské a truhlářské dílny. V těchto profesích je však téměř nemožné, alespoň ve velkých městech, se se Saúdy setkat.    

Obecně platí, že zahraniční investor si může pro svoji investici – projekt vyjednat individuální kvóty, např. pokud by nedostatek místní kvalifikované síly mohl projektový záměr ohrozit, požádá o výjimku z předepsaných kvót. To platí zejména v oblastech, kde jsou požadavky na zaměstnání Saúdů vysoké, např. v bankovnictví a konzultačních službách (podle SAGIA 75 %). Podle oficiálních statistik tvoří Saúdové zaměstnaní v soukromém sektoru pouze 10 % všech zaměstnanců v tomto sektoru pracujících, což potvrzuje malý zájem Saúdů o práci v soukromém sektoru (nižší mzdy, méně prestižní povolání, vyšší pracovní nasazení) a současně i nedůslednost pracovního úřadu při kontrole naplňování předepsaných kvót.

Ženy mohou být zaměstnány jen v několika málo profesích, nejčastěji jako učitelky, lékařky a zdravotní sestry. Řada žen pracuje v bankovnictví, a to pouze tam, kde mají pobočky vytvořeny speciální sekce pouze pro ženskou klientelu. V oblasti Džiddy je tzv. „mixování pohlaví – gender mixing“ benevolentnější, ženy tam pracují společně s muži, např. v cestovním ruchu, obchodních komorách a maloobchodě.  

Mzdy a platy se nedaní, ale odvádí se z nich sociální pojištění, tzv. GOSI (General Organisation for Social Insurance), které je upraveno zákonem o sociálním pojištění – Social Security Law vydaném královským dekretem č. M/33 of 27/8/1421 H.  Zaměstnavatel odvádí u místních sil 11 %,  u zahraničních 2 %, místní pracovní síly odvádějí ze svého platu 9 % . Pro zahraniční pracovníky není sociální ani zdravotní pojištění povinné. Zahraniční firmy však většinou svým zahraničním zaměstnancům zdravotní pojištění platí. Pro Saúdy je lékařská péče zdarma.

V březnu 2011 byl vydán dekret, který stanovil minimální měsíční mzdu ve státním sektoru na 3000 SR (cca 15 000 Kč). Pro soukromý sektor tato hranice neplatí. Průměrná měsíční mzda v soukromém sektoru se pohybuje kolem 8 000 SR. (řidič 2 000, účetní 4 000, stavební inženýr 7 500, stavební manažer 15 000 SR).

Rozvazování pracovního poměru s místními silami je všeobecně riskantní, zejména bez konzultace s právníkem. Pracovní vztah upravuje tzv. „Labour and Workmen Law“ – Royal Decree No. M/21 of 1389 H. Pracovní smlouva musí být písemná, v arabštině a dvou originálech. Před soudem však obstojí v případě sporu i ústně uzavřená pracovní smlouva. Podmínky uzavřené v pracovní smlouvě nesmějí být v rozporu se zákony.

Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

Registrace pobočky zahraniční společnosti či joint-venture v podobě společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti zahrnuje 3 hlavní fáze:

  • žádost o licenci u státní instituce pro zahraniční investice – SAGIA,
  • po získání licence sepsání společenské smlouvy (SAGIA vydala vzorový text) u notáře a složení základního jmění na účet v bance,
  • registraci firmy u Ministerstva obchodu a průmyslu.

Po vydání tzv. obchodní registrace je nezbytné firmu zaregistrovat u obchodní komory, na daňovém úřadě, sociálním a pracovním úřadě.

Výše uvedené  fáze jsou podrobně rozpracovány na jednotlivé postupy  na webových stránkách SAGIA, kde jsou uvedeny též veškeré nezbytné podmínky, které musí zahraniční společnost splnit, aby příslušnou licenci obdržela, včetně seznamu nezbytných dokumentů, které musí být přeloženy do arabštiny a superlegalizovány.

Nejčastější formou zahraniční společnosti je společnost s ručením omezeným. Tato nově vzniklá společnost může být 100% vlastněna zahraničním kapitálem. Minimální jmění je v případě společnosti s ručením omezeným 500 000 SR, přičemž společnost musí mít nejméně 2 společníky s minimálním podílem 250 000 SR u každého z nich. Toto platí v případě, že společnost požádala o licenci na „general contracting“. Pokud hodlá společnost provozovat výrobu, musí složit 1 mil. SR, u obchodní činnosti je minimální požadavek na zahraničního partnera 20 mil. SR a max. 75 % z celkového jmění. V zemědělství je minimální jmění stanovené na 25 mil. SR a může být 100% vlastněno zahraničním subjektem, obdobně jako v průmyslu.   

U akciových společností je minimální jmění stanoveno na 2 mil. SR (10 mil. v případě veřejného úpisu akcií) a je vyžadováno min. 5 společníků.  

Zahraniční firma může v zemi založit též svoji pobočku, u které je požadován základní kapitál 500 000 SR obdobně, jako u společnosti s ručením omezeným.

Při získání kontraktu, který zahrnuje montáž a další práce, zahraniční firmy zřizují tzv. „temporary branch“. Tyto dočasné pobočky nesmějí vykonávat jiné činnosti, než je plnění kontraktu, na který byly zřízeny.

Kromě výše uvedených forem zahraničních společností v teritoriu je dovoleno zřídit též tzv. „Technical and Scientific Office“ nebo „Representative Office“. Zde není požadováno žádné základní jmění, nicméně tyto formy zahraniční účasti nesmějí vykonávat ziskovou činnost a slouží pouze k získávání informací, kontrole a technické podpoře obchodních zástupců apod.  

Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP)

Formy propagace, marketingu a reklamy odpovídají rozvinutým ekonomikám a využívání hromadných sdělovacích prostředků pro propagaci je zcela běžné. Pro uvedení zejména spotřebního zboží na trh je nutno investovat prostředky do reklamy, pro prosazení zboží do obchodních sítí (zejména FMCG, Fast Moving Consumer Goods, rychloobrátkové spotřební zboží) je nutno počítat stejně jako na ostatních rozvinutých trzích s náklady na slevové akce, na propagaci v letácích vydávaných obchodní sítí apod.

Při oslovování cílové skupiny spotřebitelů je nezbytné počítat s demografickým složením obyvatelstva – 60 % obyvatel je do 30 let. Reklamní kampaně bývají agresivní a sofistikované.  

Z důvodu silně zakořeněné tradice nebo trestnosti je však mnoho témat nepoužitelných, například z politiky, cizího náboženství, sexu nebo konzumace alkoholických nápojů a vepřového masa. Dále se nepoužívá řada metod z oblasti přímého marketingu, např. osobní prodej po domácnostech (respektování soukromí obydlí) a distribuce letáků pomocí pošty – státní pošta není doručována do jednotlivých domů a bytů ale pouze na PO Boxy. Home delivery je možná pouze při kurýrních zásilkách soukromých firem jako DHL, TNT, apod. Při marketingových akcích je nezbytné respektovat přísnou segregaci pohlaví z důvodu místního výkladu a praktikování  islámu a zákazu jakékoli pracovní a veřejné činnosti v dobách modliteb.

V současné době většina firem využívá kombinaci různých druhů reklamy jako je rádio, televize (zejména satelitní), deníky, billboardy a předváděcí akce, např. v nákupních střediscích.

Saúdsko arabský reklamní trh se rychle rozvíjí, příjmy z reklamy mají v příštích 5 letech zaznamenat meziroční nárůst o 20 %. Největší podíl na reklamním trhu (60 %) mají stále tištěná média, zejména arabsky psané deníky, jako je Al Shark Al Awsat, Okaz, Al Hayat, Al Jazeera, Al Riyadh, které vycházejí v nákladu 80–170. tis. výtisků. Podíl tištěných médií nicméně postupně klesá, zejména v souvislosti s nárůstem venkovní reklamy (velkoplošné obrazovky pro projíždějící řidiče) a digitálních médií.   

Způsoby řešení obchodních sporů

Při uzavírání jakéhokoliv smluvního vztahu s místním partnerem je nezbytné mít na paměti případné řešení sporu soudní cestou. Pro zahraniční subjekt je vzhledem k neznalosti místního práva a místních soudních procedur samozřejmě snazší si do smlouvy (po dohodě s místním partnerem) zakomponovat české či evropské právo a evropský soud či arbitráž. Rozhodnutí cizích soudních a arbitrážních instancí však nejsou v KSA přímo vykonatelné a podléhají předchozímu schválení místními justičními orgány, což je velmi nepravděpodobné zejména v případě, že byl soudní spor řešen podle jiného než islámského práva. Pokud saudský partner nemá prokazatelně majetek v zahraničí, resp. v zemi, kde jsou uznávané výkony cizích soudních a arbitrážních rozhodnutí, pozbývá příslušnost zahraničí arbitráže ve smlouvě svůj praktický význam. Níže uvádíme další specifika této problematiky.

Spory s partnerem v joint venture – např. v KSA založené Limited Liability Company

Spory řeší podle saúdského práva tzv. Board of Grievances (zvláštní tribunál určený pro řešení určitých typů sporů, např. mezi kontraktorem a státem v případě státních zakázek a sporů zahraničních subjektů s místními partnery). Tato instituce potvrzuje též rozsudky zahraničních arbitráží v případě, že nejsou v rozporu s místním právem šaría, a předává je místnímu soudu k vykonání rozhodnutí. V opačném případě vydá tato instituce rozhodnutí, že rozsudek musí být potvrzen místním soudem, což v praxi znamená zahájení nového soudního řízení u místního soudu a podle místního práva.

Spory s obchodním zástupcem

Podle vzorové smlouvy o obchodním zastoupení publikované Ministerstvem obchodu a průmyslu KSA (text není obligatorní) se spory řeší podle místního práva u Board of Grievances nebo u místní či zahraniční arbitráže. Pokud si strany dají do smlouvy zahraniční právo a soud, možné to je, nicméně uznání rozhodnutí zahraničních soudních subjektů je v KSA těžko dosažitelné, zejména pokud byl spor řešen podle jiného, než islámského práva.  Pro uznání výkonu cizího soudního rozhodnutí je nezbytné, aby oba státy měly podepsánu příslušnou bilaterální dohodu. KSA tuto dohodu nemá s žádným nearabským státem. Rozhodnutí zahraničního soudu jde tedy znovu před místní soud, který případ posuzuje od začátku a podle místního práva.

KSA v roce 1992 sice přistoupila k mnohostranné dohodě o uznávání rozhodnutí mezinárodních arbitráží (New Your Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitration Awards), nicméně si vyhradila právo, že rozhodnutí uzná, pokud nebude v rozporu s právem šaría a zájmy státu. Rozhodnutí zahraniční arbitráže jde tedy před Board of Grievance, která posoudí, zda z tohoto pohledu vyhovuje. Jsou případy, že byl rozsudek uznán, nicméně ve většině případů ne, zejména pokud byl spor řešen podle odlišného práva. Arbitráž v jiné zemi, než v KSA se tedy vyplatí, pokud má místní zástupce majetek v zahraničí. Pokud má majetek pouze v KSA, právníci doporučují řešit případné spory saúdskou arbitráží, jejíž rozhodnutí je rychlé. Rozsudek místní arbitráže je potvrzen Civil Right Directorate, který dá pokyn místnímu soudu k vydání příkazu k příslušnému plnění (zabavení majetku apod.)

V současné době se připravuje systém uznávání arbitrážních rozsudků vydaných mezinárodní arbitráží při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži. Pro potvrzování těchto rozsudků budou v KSA zřízeny specializované arbitrážní tribunály.  

Spory mezi kontraktorem (místním, či zahraničním) a saúdským státním subjektem (investorem)

Saúdské státní firmy a instituce nesmějí podle zákona o veřejných zakázkách do svých smluv s dodavateli zakomponovat příslušnost zahraniční arbitráže. Spory výhradně řeší Board of Grievances.

Ochrana českých investic v KSA podle bilaterální smlouvy o podpoře a ochraně investic

Dohoda o podpoře a ochraně investic vstoupila v platnost 13. 3. 2011. Rozhodčí doložka v dohodě se vztahuje na řešení sporů mezi stranami, tedy státy a dále mezi státem a obchodním subjektem druhé strany. Neřeší spory mezi obchodními subjekty navzájem. Mezinárodní arbitráž je možná.

Režim zadávání veřejných zakázek

Systém udělování státních zakázek je v KSA regulován řadou královských dekretů a ministerských nařízení. Hlavním zdrojem informací ohledně postupů při avizování výběrových řízení, předkládání a vyhodnocování nabídek a udělování kontraktů je královský dekret č. M/58 ze dne 4/9/1427 (9/28/2006).

V KSA neexistuje ústřední komise pro udělování státních zakázek. Každá vládní agentura, či ministerstvo má plnou pravomoc udělovat zakázky na základě podmínek příslušné legislativy a za tímto účelem vypisovat tendry.

Zahraniční firmy, které se hodlají účastnit příslušných tendrů, mují být nejprve zaregistrovány u orgánu vypisujícího tendr (ministerstvo, místní samosprávy, státní agentury) a projít obecnou předkvalifikací. U veřejných prací musí kontraktor získat příslušný stupeň kvalifikace (třídu) u Ministry of Municipality and Rural Affairs. Když dojde k vypsání tendru, příslušná organizace je následně sama osloví k předložení nabídky. Zákon totiž stanoví, že příležitost k účasti na státních zakázkách ostanou  všechny „kvalifikované“ společnosti. Minimální počet oslovených je 3, v případě stavebních prací 5. Zakázky do 1 mil. SR (200 tis. EUR) je možné udělit bez výběrového řízení. V případě nákupu zbraní o „kvalifikovanosti“ výrobce rozhoduje předseda vlády. Některé rezorty (např. ministerstvo zdravotnictví v případě nákupu léků) každoročně aktualizují seznam firem, které se mohou státních zakázek zúčastnit (tzv. „eligibility“).

Zákon o státních zakázkách se nevztahuje na veřejné akciové společnosti jako je např. Saudi Aramco, nebo SABIC, nicméně v praxi se i tyto subjekty příslušnými pravidly řídí.   

Zákon, který předepisoval zahraničním společnostem, aby měly v případě jejich zájmu o účast ve státním tendru v zemi svého oficiálně registrovaného zástupce, byl  zrušen v roce 2001. Zahraniční společnosti se tak mohou tendru zúčastnit napřímo, nicméně jejich šance na vítězství se zvyšují v případě, že mají v zemi registrovanou pobočku, či ještě lépe společný podnik s místním partnerem. Zákon totiž uvádí, že v případě státních zakázek mají přednost saúdské firmy následovány společnými podniky s převahou saúdského kapitálu a saúdské zboží má přednost před zahraničním, a to i v případě jeho nižší kvality, pokud splňuje požadavky tendru. Zadání tendru většinou též předepisuje minimální podíl zakázky, který zahraniční firma musí udělit saúdskému subkontraktorovi (v případě kontraktu na veřejné práce je to 30 %), nebo minimální podíl zboží a služeb kontrahovaný v místě. V případě, že má zahraniční firma v zemi svého místního zástupce či distributora, je státní subjekt povinen příslušné zboží nakoupit od něj (např. automobily a náhradní díly). Náhradní díly se mohou nakupovat pouze od oficiálního dealera.

U zbrojních zakázek je naopak zakázáno jednat přes prostředníky či zástupce a vyplácet jim provizi, která by zvyšovala cenu zakázky.

Zahraniční firma, která nemá v zemi pobočku a získala kontrakt, si musí do 30 dní od udělení zakázky zaregistrovat tzv. „temporary branch“.

Zákon o státních zakázkách předepisuje, aby výběrová řízení byla vyhlašována v oficiálním věstníku (vychází pouze v arabštině), dvou místních denících a v elektronických médiích, včetně stránek regionálních obchodních a průmyslových komor. Doba od vyhlášení tendru do jeho uzávěrky nesmí být kratší, než 30 dní.

I přes nezbytnost předchozí kvalifikace na seznam jednotlivých ministerstev (vendor list) bývá většina velkých tendrů dvoukolová. První kolo, tzv. „beauty contest“ slouží k vyřazení uchazečů, kteří nesplňují požadavky na finanční přiměřenost, technickou kvalifikaci či nemají požadované reference předchozích zakázek srovnatelných s vypsaným tendrem. V druhém kole jsou vybraní uchazeči vyzváni k předložení technické a finanční nabídky (předkládají se zvlášť v zalepených obálkách).

Spolu s nabídkou je vyžadována nabídková záruka „bid bond“ ve výši 2 % z hodnoty nabídky, který musí být vystaven nebo potvrzen saúdskou bankou nebo pojišťovnou akreditovanou u Saudi Arabian Monetary Agency. Bid bond musí být vrácen nabízejícímu do 7 dnů od uplynutí jeho platnosti.

Každý vypisovatel tendru musí jmenovat dva tříčlenné nabídkové výbory. Tzv. „opening committee“ otevírá obálky a posuzuje, zda nabídka splňuje formální požadavky tendru. „Decision Committee“ poté nabídku hodnotí po technické stránce (výbor si může vyžádat stanovisko nezávislého experta). Cenová a finanční část nabídky smí být otevřena pouze, pokud nabídka prošla technickou částí výběrového řízení. Nejnižší cena nebývá jediným kritériem pro udělení zakázky, posuzuje se celková výhodnost i z hlediska doby plnění, finančních podmínek a doprovodných služeb (délka záruky, bezplatného servisu atd.). 

Zakázky nad 3 mil. SR (600 tis. EUR) musí být schváleny vedoucím pracovníkem zadavatele tendru (např. ministrem), zakázky nad 100 mil. SR (20 mil. EUR) schvaluje předseda vlády.

Vítěz tendru musí do 10 dní od obdržení příslušného oznámení otevřít záruku za dobré provedení díla (Performance Bond) ve výši 5 % hodnoty zakázky a následně je přizván k podpisu kontraktu. Každá státní agentura má svůj „modelový kontrakt“, jehož podmínky jsou víceméně dané až na technická specifika zakázky. Většina kontraktů bývá v arabštině, ve výjimečných případech však může státní agentura uzavřít kontrakt i v angličtině. Znění kontraktu bývá součástí tendrových podmínek. Pokud jde o platební podmínky, standardní bývá plat předem do 20 % hodnoty kontraktu, dále platba vázaná na provedení částečného plnění (dodání zboží, měsíční výkazy prací apod.) a tzv. zádržné „retention money“ ve výši 10 % zakázky, které je uvolněno po převzetí díla zákazníkem a předložení potvrzení o úhradě všech daní spojených s předmětem plnění kontraktu, které vydává daňový úřad (Department of Zakat and Income Tax). Za pozdní plnění zakázky bývá penále do max. výše 4 % z hodnoty zakázky u dodávek zboží a 10 % u zakázek na stavební nebo montážní práce.

Zákon zakazuje státním institucím začlenit do kontraktu arbitrážní doložku s příslušností sporu u zahraniční arbitráže. Případné spory řeší tzv. Board of Grievances, což je zvláštní tribunál, který je mimo v zemi převažující systém islámských soudů šaría.

Problémy a rizika místního trhu

KSA je největším dovozcem na Blízkém východě nejen díky své kupní síle, ale především proto, že saúdskoarabská domácí produkce nestačí na uspokojení místní poptávky. Vzhledem k relativně krátké historii vzájemných diplomatických a obchodních vztahů nelze těžit ze znalosti „české značky“, takže možnost uplatnění českých výrobků na zdejším trhu je determinována pouze kvalitou a cenou nabízeného zboží. Silná konkurence na trhu navíc vyžaduje jeho důkladné zmapování a systematická osobní jednání s partnery.

Na saúdském trhu je nezbytné mít místního partnera nebo zástupce a zároveň štěstí při jeho výběru, které však nelze pojistit. Místní firmy mají často značně rozvětvené zájmy, takže pro praktické výsledky s takovými partnery je většinou nutno častěji vykonávat povzbuzující a usměrňovací návštěvy nebo v zemi zřídit zastoupení s vlastní stálou přítomností.

Ačkoli se na první pohled zdá, že je saúdký trh dostatečně transparentní, opak je pravdou. Obchodní legislativa je směskou prvků francouzského obchodního práva s islámským právem šaría (např. nemožnost vymáhat úroky za opožděné platby) a moderním pojetím anglosaského obchodního práva. V zemi neexistuje obchodní zákoník ani občanský zákoník v našem pojetí, který by obchodním vztahům položil stabilní právní základ. Místní soudy nezveřejňují svá rozhodnutí, takže nelze vycházet z precedentů. Kvalitně sepsaný kontrakt v našem pojetí se tak může v konečné fázi před místním soudem projevit jako zbytečný a v rozporu s místním pojetím islámského práva. Místní právní poradce je proto při uzavírání důležitějších obchodních vztahů nezbytný.  

Klíčová místní obchodní spojení jsou založena na rodinných  vazbách, dlouhodobých známostech a blízkosti k širší královské rodině, která ovládá hlavní oblasti rozdělování národního bohatství. V zemi existuje několik velkých rodinných holdingů, které získávají rozhodující  zakázky. Na tyto vlivné firmy jsou napojeny přední zahraniční společnosti, které mají v zemi své pobočky již řadu let. V zemi má své účasti např. cca 130 britských a 200 amerických firem.

V byrokratickém systému státní správy s na první pohled jasnými pravidly (mnohdy zveřejněnými na internetu), ale ve skutečnosti s pravidly „toho silnějšího“ je samozřejmě velmi obtížné se pro nově začínající firmu na trhu prosadit a dlouhodobě uspět. Spolupráce s vlivným a schopným partnerem, který nově začínající firmě pomůže „zamést cestu“  je proto klíčová.

Problematika ochrany duševního vlastnictví

Během přijímacího řízení do WTO byly přijaty následující zákony, které jsou v souladu s mezinárodními dohodami TRIPS.

  • zákon o autorských právech z roku 2003 a příslušné prováděcí předpisy z roku 2004. Kopírování a nezákonný prodej plagiátů je penalizován vysokými pokutami (za první prohřešek 67 tis. USD, za opakovaný 133 tis. USD). I přes velké pokuty existují v KSA „kamenné“ obchody, kde se dají koupit přepálené hry, počítačové programy a filmy.
  • patentový zákon a prováděcí předpisy z roku 2004. Žádosti o registraci patentů se podávají na „King Abdulaziz City for Science and Technology“. Předmětem patentové ochrany může být výrobek nebo výrobní proces a jejich zdokonalení. Patenty se vydávají na 20 let. Poplatek za vydání patentu je 213 USD, roční poplatky se pohybují od 133 USD (první rok) do 2 666 USD (dvacátý rok).   
  • zákon o ochranných známkách z roku 2002. Ochranná známka může být vydána pouze saúdské fyzické nebo právnické osobě a má platnost 10 let. Slova nebo symboly, které jsou v rozporu s islámskými principy, nemohou být předmětem ochranných známek, stejně tak jako vlajky nebo symboly KSA nebo dalších států. Žádosti se podávají a ochranné známky se registrují na ministerstvu obchodu a průmyslu.

Obvyklé platební podmínky, platební morálka

Nejobvyklejší platební podmínky jsou akreditiv nebo dokumentární inkaso, které technicky udržují platební morálku na vysoké úrovni. Přispívá k tomu také skutečnost, že místní banky místní měnu volně směňují, takže saúdští dovozci nemají s otevíráním akreditivů problém.

I přes dostatek financí ve státním i soukromém sektoru je platební morálka na místním trhu špatná. Velké soukromé firmy, zejména stavební firmy a maloobchodní řetězce platí až s nekolikaměsíčním zpožděním.

U státních zakázek je ze strany investora platební morálka lepší, nicméně i zde dochází ke zpožďování plateb, které je způsobené zejména administrativními procesy při schvalování měsíčních faktur. Největším problémem je tzv. „zádržné“ neboli „retention money“, které bývá obvykle ve výši 10 % a je strháváno z měsíčních faktur s tím, že vedle záruky za dobré provedení díla slouží investorovi jako „zástava“ pro případ, že by kontraktor během záruční doby neodstranil na díle vzniklé závady. Investor se většinou zdráhá zádržné vyplatit a požaduje po kontraktorovi nejen oprávněné odstranění vzniklých závad ale též další služby a práce. Někdy bývá vyplacení zádržného spojeno s korupčním jednáním zástupce investora.

Platební podmínky hlavních kontraktorů jsou řetězově přenášeny i na jejich subdodavatele, včetně vyplacení zádržného, což zejména menším firmám může způsobit existenční obtíže.  

Významné veletrhy a výstavy v teritoriu

Nejvýznamnější veletrhy a výstavy jsou pořádány ve třech nejvýznamnějších lokalitách SAK, a to v oblasti Rijádu (střed státu, hlavní město), Džiddy (západ) a Dammámu (východ). Výstavy a veletrhy v SAK však nedosahují rozsahu, které mají nejvýznamnější výstavy a veletrhy v ČR (Brno) či Evropě. Rozsahem se podobají spíše veletržním akcím, pořádaným v Praze-Letňanech. Největší akce regionálního významu se obvykle pořádají ve Spojených arabských emirátech.

Přehled akcí, podrobnosti o nich a podmínky pro vystavovatele jsou uvedeny na internetových adresách pořadatelů:  Riyadh, Jeddah a Dhahran.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek