Šéf Virtuse: Za rozvojem OZE stojí dotace, dávají ale větší smysl než dotování uhlí

5. 9. 2016 | Zdroj: EurActiv.cz

motiv článku - Šéf Virtuse: Za rozvojem OZE stojí dotace, dávají ale větší smysl než dotování uhlí „Kdyby nebylo Číny, cena solárních panelů by se pohybovala někde úplně jinde. Stojí za tím samozřejmě dotace, ale ty podporují vývoj,“ říká v rozhovoru pro portál EurActiv.cz Rastislav Vasilišin.

Virtuse Group se vedle Evropy rozvíjí i na asijském kontinentu. Vy jako generální ředitel společnosti ostatně sídlíte v Singapuru. Je pro vás Asie z byznysového hlediska zajímavější než EU? Vaše značka je v Evropě známá hlavně díky obchodování s emisními povolenkami, a to není zrovna oblast, která by se v Unii slibně rozvíjela.
Ve srovnání s Evropou nám úsilí vynakládané v Asii přináší mnohonásobně lepší výsledky. Proto jsme se rozhodli přesměrovat svou energii tam. Sídlo v Singapuru nám poskytuje dobrou základnu pro mapování celého regionu. Snažíme se rozvíjet aktivity ve třech oblastech – v dodávkách elektřiny koncovým zákazníkům, výrobě elektřiny a v obchodování s emisními povolenkami.

Ve kterých asijských zemích vidíte největší prostor jako dodavatelé elektřiny?
Soustředíme se na dodávky elektřiny z čistých zdrojů a koncovým zákazníkům už energii dodáváme právě v Singapuru. Zakládáme ovšem také pobočku na Filipínách. Zároveň mapujeme situaci v Japonsku, kde už sice působí přibližně 120 dodavatelů, ale potenciál v zelené elektřině ještě zůstává velký. Za hlavní cíl pak považujeme čínský trh, který se začíná otevírat. V Pekingu a Kantonu se rozbíhají dvě burzy specializované čistě na obchod s elektřinou. Nacházejí se sice v začátcích, ale podařilo se nám vytvořit si tam základní pozici a pro své aktivity jsme získali předběžné povolení jako první firma ze zahraničí.

Jako výrobci elektřiny chcete působit ve stejných zemích?
Chceme se soustředit především na solární energii a podařilo se nám vytvořit si poměrně jasnou představu o tom, kde by to mohlo být výhodné. Jednoznačně nejlepší perspektivu nabízejí Filipíny, kde je stanoven feed-in tariff a ceny elektřiny se pohybují okolo 20 centů za kilowatthodinu. Nelze přitom očekávat, že by v dohledné době klesaly, protože země se potýká s nedostatkem elektřiny. Solární energie přitom nabízí ideální řešení, protože umožňuje zásobování jednotlivých filipínských ostrovů, mezi kterými se nevyplatí vést elektrické vedení.

Jakou výrobní kapacitu byste tam chtěli mít?
Zatím máme na Filipínách jeden projekt na instalaci dvou megawatt na ostrově Mindanao. Po menších jednotkách bychom celkově chtěli dosáhnout přibližně na 50 MW. Za druhý nejslibnější trh považujeme Singapur, kde jsme momentálně koupili projekt o instalovaném výkonu 1,5 MW a chtěli bychom získávat další. Třetí zajímavou zemí jsou Maledivy, kde máme zpracovaný projekt na 600 kW. I tam mají obnovitelné zdroje podporu vlády, nárok na feed-in tariff a cena elektřiny se také pohybuje poměrně vysoko.

Jak už bylo řečeno, v Česku jste nejznámější jako obchodníci s emisními povolenkami. Jak jste na tom v Asii?
V Číně, která dosud rozvíjela sedm pilotních schémat v různých provinciích, působíme jako největší obchodník ze zahraničí. Momentálně jsme přítomni na dvou burzách v Šen-čenu a Kantonu, ale působíme také v provinciích, které vlastní burzy nemají. Máme tak připravenou dobrou pozici, protože Čína má příští rok v plánu zahájit činnost celonárodního trhu s povolenkami, na kterém bychom i v budoucnu chtěli působit jako největší nečínský obchodník.

Povolenkami k posílení jüanu

Panují ale pochybnosti o tom, že se Číně příští rok podaří celonárodní schéma spustit.
Věříme, že ho spustí, protože jakmile to mají stanoveno v pětiletce a potvrdil to prezident Si Ťin-pching, zkrátka to udělají.

Chcete zahájit obchodování s povolenkami i v jiných asijských zemích?
Zajímavou oblast, kterou zatím mapujeme, představuje Jižní Korea, kde byl dosud trh výrazně podalokován, ale v letošním roce provedla vláda reformu, a tak je možné, že se pohneme i tam. Zatím se ale soustředíme především na Čínu, která má skutečně obrovský potenciál. V sedmi pilotních schématech jsou tam zatím alokovány čtyři miliony povolenek, ale na konci roku to budou už čtyři miliardy. V současné chvíli působí v Číně 40 obchodníků, ale toto tisícinásobné zvýšení objemu nabízí velký prostor všem.

Čína je direktivně řízená země. Pokud vláda uvidí, že emisní obchodování nefunguje, může se třeba rozhodnout totálně změnit pravidla. Vidíte v tom nějaké riziko?
K takovým krokům už došlo a jistě k nim bude docházet i v budoucnu. Vládní zásahy ale zatím trhu vždy pomohly. Čína má výhodu v tom, že na rozdíl od EU se tam na každé změně nemusí dohodnout 28 zemí. O dočasném stažení (backloadingu) 900 milionů povolenek se v Evropské unii muselo před dvěma lety vyjednávat řadu měsíců. Když se povolenky rozhodne stáhnout čínská vláda, může se to stát přes noc, jako tomu bylo naposledy například na šanghajské burze. O tržní ekonomice nebo demokracii se v tomto smyslu nedá hovořit, ale ve většině případů jdou tyto kroky ve prospěch emisního trhu.

Obejde se vůbec systém emisního obchodování bez politických zásahů? V Evropě i v Číně se ukazuje, že zřejmě ne. Rozdíl je jen v tom, jakým způsobem se rozhoduje.
Tržní systém, který funguje v Evropské unii, výrazným způsobem podléhá lobbistickému tlaku. Když máte dostatek peněz, dokážete přes politiky prolobovat taková opatření, která Vám vyhovují. Obnovitelné zdroje v takovém systému tahají za kratší konec, protože ve srovnání s průmyslem postaveným na fosilních palivech mají finančních prostředků méně. V Číně se systém řídí podle rozhodnutí vládních činitelů, a ti si v současné chvíli uvědomují katastrofální stav životního prostředí v zemi. Proto začali konat. A jediný nástroj, který pro snižování emisí mají, je právě ETS. Proto máme naději, že cena povolenek bude v budoucnu dost vysoká na to, aby systém skutečně fungoval.

Je pro Čínu evropský ETS pořád ještě vzorem?
Čína do značné míry zkopírovala evropský systém emisního obchodování se všemi klady i zápory. Podobně jako v pilotní fázi EU ETS došlo v Číně k výrazné nadalokaci a cena povolenek by spadla k nule, nebýt vládních zásahů jako zavedení minimální ceny na burze. Jak už jsem zmiňoval, došlo i k čínské obdobě backloadingu. Teď v Číně vlastně začíná první fáze emisního obchodování a myslím si, že se dokázali dostatečně poučit, aby se dostali na takovou úroveň ceny, ke které se evropský ETS dopracoval až ve druhém obchodovacím období. Z Evropy tedy Čína kopíruje řadu aspektů, ale je efektivnější v napravování chyb.

Myslíte si, že v budoucnu dojde ke globálnímu propojení trhů s uhlíkem?
To je vlastně cílem všech aktivit okolo emisního obchodování. Evropská unie dlouho podporuje myšlenku, že se jednou uhlíkové trhy propojí. V minulosti už měla plán přistoupit k takovému kroku společně s Austrálií, ale po změně tamní vlády z toho sešlo. Momentálně se lídrem v emisním obchodování stává Čína, protože v EU je emisní trh v úpadku, zejména po britském referendu. Čínští představitelé se přitom již několikrát vyjádřili v tom smyslu, že chtějí emisní trh využít pro posílení jüanu. Mohlo by dojít k propojení s trhem Koreje a Japonska nebo také Kazachstánu, a protože Čína má největší objem povolenek, minimálně v asijském prostředí by se tak trhy mohly propojit právě přes jüan. Tak by čínská měna získala v globálním měřítku větší prestiž.

Asie má navrch

Už jste říkal, že Asie je pro Virtuse perspektivnější než Evropa. Proč? Je jasné, že řada asijských ekonomik se rozvíjí, takže poptávka po energii roste. Zároveň je potřeba řešit environmentální problémy. Jaké jsou další faktory?
V rozvoji obnovitelných zdrojů Asie jednoznačně vede a dvě třetiny nových instalací se staví právě tam. V Číně fungují výkupní ceny, stejně tak na Filipínách, v Thajsku se o jejich zavedení uvažuje a debatuje se o nich také v Indonésii. Jsou to obrovské ekonomiky s velkou populací, které v řadě případů trpí nedostatkem elektřiny. A lepší cestu než obnovitelné zdroje nemají. Vstupní náklady jsou totiž nižší než u tepelných elektráren – zatímco u solární elektrárny se pohybují okolo jednoho dolaru na jeden watt, u tepelné elektrárny jsou to čtyři, pět nebo šest dolarů. Trendu se chytá i bankovní sektor. Ještě před dvěma lety si banky nevěděly s analýzou solárního projektu rady, teď už Vám během jednoho dne připraví předběžnou nabídku.

Situaci samozřejmě pomáhá i to, že cena technologií rychlým tempem klesá, zatímco výkon rychle stoupá. Z našeho pohledu už chybí jen cenově dostupné akumulátory. Jakmile budou k dispozici, firmy i lidé se začnou odpojovat od sítě. Za deset nebo dvacet let bude prostředí energetiky naprosto odlišné od toho dnešního a udrží se v něm jen ten, kdo bude připraven. Asie v tom má nad Evropou navrch. Tady budeme ještě dlouho pálit uhlí a štěpit uran, zahřívat vodu v kotli a drahým způsobem přenášet vzniklou energii, zatímco tam se energetika integruje přímo do domácností.

Evropa si chce udržet výsadní postavení ve výzkumu a vývoji technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Považují to za prioritu i asijské země?
Všímám si toho, že Čína klade na výzkum a vývoj velký důraz a uvědomuje si, že nemůže svou ekonomiku stavět na levné pracovní síle, která tam už dávno není. V Číně se dnes například vyrábějí nejdokonalejší malé drony pro komerční využití, ačkoliv bychom si před deseti lety neuměli představit, že právě Čína povede nějakou technologii kupředu. Kdybych se vrátil k solární energii – kdyby nebylo Číny, cena panelů by se pohybovala někde úplně jinde. Stojí za tím samozřejmě dotace, ale ty podporují vývoj. A z mého pohledu je lepší, když se dotuje zelená elektřina, která může pomoci planetě, než těžba uhlí, která působí globální katastrofu.

Rastislav Vasilišin je zakladatelem a generálním ředitelem mezinárodní společnosti Virtuse Group, která se zaměřuje na obchodování s emisními povolenkami a aktivity v oblasti čisté energie.

Adéla Denková, EurActiv.cz

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek