Singapur: Diktatura, kde by chtěl žít každý

19. 5. 2017

  • Země: SG - Singapur
  • Datum zveřejnění: 19.05.2017

Obrovské fronty v Singapuru před 2 lety v březnu 2015 nebyly nijak neobvyklé, neboť téměř nekonečný zástup lidí v tropickém vedru se táhl kilometry od historické budovy místního parlamentu. Singapuřané totiž přicházeli vzdát hold svému „otci zakladateli“ Lee Kuan Yewovi (Li Kuang-jao), který zemřel v úctyhodném věku 91 let. Místní familiárně zkracují jeho jméno na iniciály LKY a jsou na jeho odkaz opravdu hrdí. Aby se mohli lidé s prvním premiérem rozloučit, stáli frontu i šest hodin. 

Singapur_378964033-web.jpgPrávě Lee Kuan Yew, absolvent prestižních London School of Economics a Cambridgeské univerzity, je strůjcem úspěchu Singapuru. Letos oslaví městský stát v těsném sousedství Malajsie a Indonésie 52 let své samostatnosti. Nejprve jako ostrov v roce 1959 získal správní nezávislost na Británii, o tři roky později se připojil k Malajsii aza  další tři roky se v roce 1965 zcela osamostatnil.

LKY v oficiálně demokratickém zřízení zastával úřad prvního předsedy vlády celých 31 let a za jeho vlády se vystřídalo pět prezidentů. Ze země třetího světa vybudoval jednu z nejvyspělejších ekonomik, což se během jedné generace nepovedlo snad nikde jinde na světě. Ještě na začátku 19. století byl Singapur řídce osídlený ostrov, poté na něm Britové začali pěstovat kaučukovník a z místní rybářské osady vybudovali klíčový přístav pro celý region. Dnes se moře v jeho okolí hemží loděmi - obřími tankery a zaoceánskými kontejnerovými loděmi, které odsud míří do celého světa. Jen těžko si lze představit, jak tuhle záplavu námořních obrů někdo organizuje tak, aby šlo v přístavu vše jako na drátkách.

Jenže vše funguje a ne nadarmo je tak Singapur po čínské Šanghaji celosvětově druhým největším přístavem z hlediska množství přepravených kontejnerů. Pouze menší část zboží ovšem skončí přímo ve městě a přístav je tak s přehledem největším světovým překladištěm. Velmi důležité je i mezinárodní letiště Changi, které je výchozím bodem pro řadu cest po celé Jihovýchodní Asii a ročně odbaví přes 50 milionů pasažérů. Dokonce na ostrově samotném funguje také průmysl, který vyrábí především zboží s vysokou přidanou hodnotou.

Zaměření na rozvoj ekonomiky v posledním půlstoletí a koncentrace mezinárodních firem, udělaly ze Singapuru obchodní centrum světa. Kromě jedné z nejdůležitějších světových obchodních křižovatek je také finanční metropolí Jihovýchodní Asie. A také neuvěřitelnou směsicí kultur. Klíčem k prosperitě Singapuru je především politická stabilita, o jaké si sousední Malajsie, Indonésie nebo nedaleké Thajsko, Vietnam a další jihoasijské státy mohou nechat jen zdát. Možná i proto, že etnicky tvoří drtivou většinu Číňané, v podstatě ti, kterým se podařilo kdysi dostat z komunistické Číny, jejíž vliv až sem k rovníku nesahá tak silně. I proto je Singapur jakousi protiváhou dalšího významného obchodního střediska – Hongkongu. 

Odkazem zakladatele Lee Kuan Yewa a receptem na místní prosperitu je soubor přísných pravidel v kombinaci s velkou ekonomickou svobodou. Trest smrti za držení drog nebo vysoké pokuty za odhazování odpadků na ulici, přecházení na červenou a další pro nás relativně drobné prohřešky, jsou příkladem až nečekané represe. Jenže skutečná přísnost tkví hlavně v tvrdém vynucování všech norem, a to včetně těch, které pro nás mohou být až absurdní. Pověstný je například vztah ke žvýkačkám, které byly do roku 2004 zcela zakázány a nyní jsou k dostání jen v lékárnách po předložení dokladu totožnosti. Omezení platí i pro turisty. Podobně platí přísná pravidla pro dovoz cigaret. I za jediný, klidně otevřený, balíček je nutné zaplatit clo. Nevěřícně turisté koukají u vstupu do kasina, kde se musí návštěvník prokázat pasem, ale místní stojí ve zvláštní frontě. Na rozdíl od cizinců si totiž musí zakoupit speciální povolenku, která jim dovolí hrát. 

Turistu v Singapuru překvapí i množství taxíků na ulicích. Vlastnictví auta je totiž v Singapuru velmi drahé a komplikované. Podobně jako pro vstup do kasina je potřeba speciální licence na provoz automobilu, která může být dokonce dražší než samotný automobil. Navíc platí jen deset let, pak je potřeba vysoký poplatek zaplatit znovu. Cílem je nezahltit ulice automobily, které jinak dusí ostatní rušné asijské metropole nekonečnými zácpami.

Nízká kriminalita a minimální míra korupce jsou chloubou městského státu, který je podle mnohých asi nejcivilizovanějším místem pro život v Asii. Vláda zákonů a přísná pravidla jsou prostě nutné k dosažení stability tak potřebné pro ekonomický růst. Jasně nastavená pravidla, kterými se všichni řídí a nehledají v nich kličky, jsou opravdu jedním z motorů ekonomiky, tím druhým jsou ovšem také jednoduše a nízko nastavené daně. Firmy a korporace platí plošně ze zisku daň ve výši jen 17 procent, navíc příjmy z kapitálu se nedaní. Obdoba naší DPH má sazbu jen sedm procent a jednoduché jsou daně i pro zaměstnance. Cizinci bez trvalého pobytu navíc neplatí místní formu sociálního pojištění, jež spočívá v odvodech až 20 procent z platu do zvláštního fondu. Ten vede stát a každý z něj čerpá peníze na starobní důchod nebo podporu v nezaměstnanosti. Finance lze využít i ke koupi bydlení ve státem zřízených domech či na školné. 

Přehledné daňové a právní prostředí přivedly do země už desítky tisíc zahraničních zaměstnanců. Získání employment pass, tj. pracovního víza, je však složitější - firmy mají na většinu pozic do určité výše příjmů limity na počty cizinců. Jsou na to složité rovnice, do kterých se promítá například i obor, ve kterém působí. Nejprve musí pracovní místo nabídnout místním, teprve pokud se nepodaří nalézt vhodného kandidáta, povolí úřady zaměstnat někoho ze zahraničí. Oficiální čísla nezaměstnanosti ukazují, že lidí bez práce je tu něco přes dvě procenta. Větším problémem jsou však velké náklady na bydlení, dané vysokou hustotou obyvatel na malé ploše. Dvoupokojový byt o rozloze zhruba 60 až 70 metrů čtverečních tu při koupi vyjde zhruba na dva miliony singapurských dolarů. Občané a lidé s trvalým pobytem si ale mohou kupovat státem dotované bydlení, které stojí asi čtvrtinu. Jenže to si kupují jen na 99 let. Jeden singapurský dolar je dnes přibližně 18 korun. Nájmy jsou v Singapuru vysoké. Především pro zahraniční zaměstnance, kteří si smí pronajmout pouze bydlení v osobním vlastnictví nedotované státem. Středně velký byt na dobrém místě stojí měsíčně kolem pěti tisíc singapurských dolarů. Uzavření nájmu je jednoduché, ovšem ochrana majitelů poměrně vysoká. Používají se standardizované smlouvy podepisované na dva roky. Doprava je tu vyřešena velmi dobře, město má hustou síť metra i autobusových linek a cenově přijatelné jsou i taxíky. Již v roce 1975 zavedl Singapur jako první město na světě systém mýtného, od roku 1998 je pak mýto plně elektronické a ceny jsou progresivní podle aktuální intenzity dopravy. Díky rozsáhlé síti metra a autobusových linek má ostrov také jeden z nejpropracovanějších systémů městské hromadné dopravy na světě. 

I přes nedostatek místa ovšem Singapur neroste tak do výšky, jak by se dalo čekat. Marné je tu hledat některou z nejvyšších budov světa, výškové budovy ve městě samozřejmě jsou a je jich hodně, stavitelé se však neženou za extrémy. Vidět je to i na Orchard Road, místní nákupní třídě, jejíž 2,2 kilometru délky je lemováno desítkami obřích nákupních center, luxusními hotely a kancelářskými budovami. Rok co rok tu nějaká nová stavba nahradí starou nevyhovující. Ulice si i přesto zachovává charakter velkého bulváru se spoustou zeleně a návštěvník se tu necítí nijak stísněně. Podobné je to v Singapuru i jinde, zeleň a parky jsou tu dost časté.

Stále více místa pro sílící ekonomiku získává Singapur tak, že zasypává moře. V současnosti je ostrov o 22 procent větší, než jakou měl stát rozlohu v roce 1965. Z 58 tisíc hektarů vyrostl na 71 tisíc hektarů a do roku 2030 by mělo být moři sebráno dalších pět a půl tisíce hektarů plochy. Ukazuje to například výhled z terasy hotelu Marina Bay Sands, který vyrostl v roce 2010 na místě, kde dříve bývalo moře. Ještě krátce po oficiálním otevření monumentálního hotelu byly při pohledu směrem na jihovýchod vidět nejen záplavy obřích lodí čekajících na zakotvení v přístavu, ale také stroje, které se věnovaly dalšímu rozvoji získaného území. Dnes spočine při stejném pohledu oko návštěvníka na obřím parku s jezerem a přilehlé zástavbě s novou sítí ulic a množstvím restaurací.

Rozšiřováním ale ostrov mění námořní hranice a to se sousedům samozřejmě nelíbí. I proto Indonésie a Malajsie zakázaly do Singapuru vyvážet písek, který k tomu využívá. Argumentují mimo jiné i ochranou svého vlastního životního prostředí. Singapur je největším dovozcem písku na světě a v přepočtu na obyvatele i jeho největším světovým spotřebitelem. Jen v roce 2008 dovezla země přes 14 milionů tun a kvůli embargu vytváří i jeho obrovské zásoby určené k dalšímu zasypávání. 

Právě problém s pískem ukazuje velmi zvláštní vztahy se sousedy. Malajsie a Indonésie Singapur respektují jako nejvýznamnější ekonomické centrum Jihovýchodní Asie a čile s ním obchodují, v politické rovině však dochází k provokacím a nátlakům. Např. i proto, že země má tradičně dobré vztahy s Izraelem. Napjatá situace zhoršuje to, že Singapur celkově trpí nedostatkem přírodních zdrojů. Problematická je například i otázka zásob vody. Od počátku se základem vodohospodářství staly uměle vytvořené nádrže, které zadržují především dešťovou vodu. Asi 237 centimetrů srážek ročně znamená, že tyto zdroje vody mohou uspokojit zhruba 15 procent každodenní potřeby vody, které město denně spolkne asi 1,7 milionu krychlových metrů. Velkou část jí tak dodává potrubí umístěné v náspu vedoucím ze sousedního malajsijského sultanátu Johor. V roce 2061 ovšem současná dohoda s výhodnou cenou vyprší a na nové se státy zatím nedohodly. Singapur tak hledá cestu k nezávislosti na dovozu životadárné tekutiny. Od roku 2001 proto recykluje odpadní vody, řada čističek je schopna vytvořit asi půl milionu kubíků denně. Tato voda většinou zásobuje průmyslové provozy, část pak jde zpět do sítě zadržovacích nádrží. Dalším pilířem jsou odsolovací stanice, které v současnosti pokryjí přes deset procent spotřeby, do roku 2060 by měly být schopny uspokojit čtvrtinu nároků.

Podobně je Singapur závislý na dovozu dalších surovin, například plynu a ropy. Je cca osmým až devátým největším dovozcem černého zlata na světě, denně do země proudí cca 1,25 milionu barelů. A to navzdory tomu, že z hlediska počtu obyvatel je až 115. nejlidnatější zemí na světě, tedy o jednu příčku před Slovenskem. 

I přes všechna omezení a nyní i bez svého otce zakladatele Singapur dál intenzivně roste, a to doslova před očima. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by jej mělo do budoucna něco výrazněji ohrozit. Dokud mu nedojde písek a voda, bude nejspíš i nadále patřit mezi pověstné asijské tygry.  

Zpracoval kolektiv pracovníků zahraniční kanceláře CzechTrade v Singapuru.

Zdroj:  http://ceskapozice.lidovky.cz/singapur-diktatura-kde-by-chtel-zit-kazdy-f1y-/tema.aspx?c=A150828_152704_pozice-tema_kasa

Souborové přílohy

Tisknout Vaše hodnocení: