Smlouvy uzavírané podnikateli - rozdíly mezi smluvními typy

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Podnikatelé při své činnosti vstupují do smluvních vztahů s obchodními partnery, dodavateli, s nimiž uzavírají různé typy smluv. Seznámení s jednotlivými smluvními typy, např. kupní smlouva, smlouva o dílo, smlouva o prodeji podniku, smlouva o úvěru, příkazní smlouvy, komisionářské smlouvy, zprostředkovatelské smlouvy, smlouvy o obchodním zastoupení, smlouvy týkající se přepravy a dopravy a smlouvy z oblasti energetiky a telekomunikací.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích – dále „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah


Podnikatelé při své činnosti vstupují do smluvních vztahů s obchodními partnery, dodavateli, s nimiž uzavírají smlouvy řídící se nově od 1. 1. 2014 občanským zákoníkem (zákonem č. 89/2012 Sb.). V praxi je někdy obtížné určit správný smluvní typ, který se bude vztahovat na daný úkon.

Proč je tak důležité určit správný typ smlouvy? Pokud strany uzavírají smlouvu, která obsahuje všechny podstatné náležitosti stanovené např. pro kupní smlouvu, pak se bude jednat o tento smluvní typ (bez ohledu na to, zda si to strany přímo uvědomují). Nedohodnou-li si strany další podrobnosti, automaticky se uplatní i další (kogentní i dispozitivní) zákonná ustanovení týkající se této smlouvy.

Pokud se strany chtějí v některých aspektech odchýlit od zákonné úpravy (což lze pouze u dispozitivních ustanovení), musí ve smlouvě jasně formulovat, jakými právy a povinnostmi nahrazují ty, které jsou stanovené zákonem. Je tedy třeba přesně určit, o jakou smlouvu se v daném případě skutečně jedná, neboť celý smluvní vztah pak bude podřízen úpravě týkající se tohoto typu smlouvy.

Určení, která zákonná ustanovení jsou kogentní, tedy závazná, nejsou v občanském zákoníku nikde přesně specifikována, a je tak v praxi někdy obtížné je určit. Ostatní ustanovení občanského zákoníku týkající se závazkových vztahů jsou dispozitivní (ta, od nichž se lze odchýlit). I z tohoto pravidla však platí výjimky, například v případě, kdy zákon vyžaduje pro právní úkon písemnou formu (např. při smlouvě kupní, kterou se převádí nemovitost).

Tento článek se zaměřuje na smlouvy uzavírané zejména mezi podnikateli a rozdíly mezi podobnými smluvními typy, ale i některými smlouvami, které nejsou v zákoně výslovně upravené. Největší prostor je věnován zejména kupní smlouvě, smlouvě o dílo, smlouvě o prodeji závodu, leasingovým smlouvám, smlouvě o tichém společenství a smlouvám obstaravatelským a zprostředkovatelským. Naopak některé méně časté smluvní typy upravené občanským zákoníkem v tomto článku zmíněny nejsou.

Shrnutí podstatných náležitostí většiny smluvních typů dle občanského zákoníku naleznete v přehledu na konci článku.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Kupní smlouva a smlouva o dílo

Nehledě na to, jestli se jedná o podnikatele či nepodnikající osoby, vychází úprava kupní smlouvy a smlouvy o dílo vždy z občanského zákoníku. Jejich úprava je poměrně rozsáhlá a podrobná. Obě smlouvy mají některé shodné rysy, avšak vyplývají z nich pro smluvní strany různá práva a povinnosti, proto je nutné s přihlédnutím k okolnostem vždy přesně určit, o kterou z těchto smluv se jedná v konkrétním případě.

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu věc (zboží), která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt k této věci vlastnické právo a kupující se zavazuje věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Kupní cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení.

Smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele určité dílo a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení a k převzetí díla. Cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení. Cenu lze také stanovit odhadem. Strany mohou také uzavřít smlouvu bez určení ceny díla; v takovém případě platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

Je také možné dohodnout tzv. cenu podle rozpočtu (§ 2620 občanského zákoníku). Občanský zákoník závazně stanoví, co se rozumí dílem. Jedná se o zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu (což bude vysvětleno níže), montáž určité věci, její údržbu, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

Smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí (materiálu, surovin), jichž je zapotřebí k výrobě zboží. V takovém případě půjde o smlouvu o dílo. Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží. Montáží jsou zde míněny speciální úkony, nebude se tedy jednat např. o pouhé napojení spotřebiče na energetický zdroj apod.

Dílo tedy ve smyslu občanského zákoníku neoznačuje výsledek činnosti, ale samotnou činnost směřující k hmotně zachycenému výsledku. Takovým výsledkem může být nejen stavba, stroj, obraz či jiný předmět, ale také informace zachycené na papíře nebo jiném nosiči dat. Smlouva o dílo se tak uplatní např. i u zpracování projektů, analýz či vytváření počítačových programů.

Uzavřou-li podnikatelé např. „kupní smlouvu“, jež však naplní všechny podstatné náležitosti smlouvy o dílo, bude se celý vztah z této smlouvy řídit právě ustanoveními smlouvy o dílo, i přesto, že se strany mylně domnívají, že uzavřely smlouvu kupní. Je třeba si uvědomit, že mezi oběma smlouvami existují rozdíly, a to mimo jiné např. v otázce nabytí vlastnického práva k hmotnému předmětu smlouvy a přechodu nebezpeční škody na něm.

Smlouva o koupi závodu

Zvláštním samostatným typem kupní smlouvy je smlouva o koupi závodu (§ 2175 a násl. občanského zákoníku) - dříve v obchodním zákoníku jako smlouva o prodeji podniku (§ 476 a násl. obchodního zákoníku). Smlouvou o koupi závodu se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu závod a převést na něj vlastnické právo ke všemu, co k závodu náleží, a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související se závodem a zaplatit kupní cenu. Obchodní závod vymezuje občanský zákoník v § 502 jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Závod tak tvoří vše, co slouží k jeho provozu. Rozhodná je však skutečnost, ne evidence věcí závodu.

K závodu náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které podnikatel vytvořil a které slouží k provozování závodu nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Na kupujícího tak přecházejí např. i práva z průmyslového a jiného duševního vlastnictví (pokud to neodporuje jejich povaze či smlouvě o poskytnutí výkonu práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví) a rovněž přecházejí i práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů se zaměstnanci.

Vlastnictví k nemovitostem přechází na kupujícího vkladem do katastru nemovitostí, vlastnické právo k ostatním věcem přechází již účinností smlouvy. Předmětem prodeje může být i část závodu za podmínky, že tvoří samostatnou organizační jednotku. Občanský zákoník výslovně uvádí, že kupující přebírá se závodem také dluhy prodávajícího, které s podnikem souvisí. Tyto dluhy tedy nejsou samy o sobě součástí závodu, avšak zákon stanoví, že musí přejít na kupujícího spolu se závodem.

Jedná se o dluhy ze smluv, či přímo ze zákona, může jít o dluh z odpovědnosti za škodu, za vady či bezdůvodné obohacení (není rozhodné, zda tyto dluhy jsou nesporné nebo zda jsou předmětem soudního sporu). K přechodu dluhu se nevyžaduje souhlas věřitele, prodávající však ručí za splnění převedených závazků kupujícím. Je třeba zdůraznit, že nepřecházejí tzv. veřejnoprávní závazky, tj. např. závazek doplatit daňový nedoplatek.

Pokud jde o přechod pohledávek, budou se na něj vztahovat obecná ustanovení o postoupení pohledávek dle občanského zákoníku (§ 1879 a násl.).

Výši kupní ceny závodu, nebo alespoň způsob jejího dodatečného určení, si strany sjednávají již ve smlouvě. Zákon stanoví, že se má se za to, že kupní cena je stanovena na základě údajů o převáděném jmění uvedených v účetních záznamech o prodávaném závodu ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence. Má-li nabýt smlouva účinnosti k pozdějšímu datu, mění se výše kupní ceny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí. Toto ustanovení není kogentní, strany se tedy od něj mohou odchýlit (je však třeba tak učinit výslovně ve smlouvě). Strany si tedy mohou stanovit libovolnou kupní cenu na základě jejich dohody.

Zákonná úprava se dále vztahuje na způsob předání závodu mezi smluvními stranami, na přechod nebezpečí škody na předávaných věcech, na odpovědnost za vady a další důležité aspekty prodeje závodu.

Tato smlouva patří mezi složitější smluvní typy a k jejímu sjednávání doporučujeme přizvat zkušeného advokáta.

Smlouva o úschově, smlouva o skladování a úschova cenného papíru

Smlouva o úschově, smlouva o skladování a smlouva o úschově cenného papíru upravují opatrování svěřené movité věci. Nemusí být uzavřeny písemně.

Smlouvou o úschově se zavazuje schovatel, že od uschovatele převezme věc, aby ji pro něj opatroval. Úplata za úschovu náleží schovateli jen tehdy, bylo-li to mezi stranami smlouvy ujednáno, nebo pokud to vyplývá ze zvyklostí, z předchozího styku smluvních stran nebo z předmětu činnosti schovatele. Bez této dohody se jedná o smlouvu bezúplatnou.

Ustanovení o smlouvě o úschově se přiměřeně použijí v případech, kdy strany uzavřou jinou smlouvu, a podle ustanovení tohoto zákona je jedna strana povinna opatrovat pro druhou stranu věc, kterou má u sebe (to neplatí, pokud z těchto ustanovení vyplývá odlišná úprava).

Smlouva o skladování naopak spočívá v uložení a opatrování věci za úplatu (tzv. skladné). Strany smlouvy se nazývají skladovatel a ukladatel. Není-li ve smlouvě uvedeno, zda má být úplatná nebo bezplatná, použije se pravidlo, že jde o smlouvu o skladování, a tedy o smlouvu úplatnou, je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele.

Zákon tak stanoví závazná pravidla rozlišení, kdy se bude jednat o smlouvu o úschově a kdy o smlouvu o skladování.

Výše úplaty nemusí být ve smlouvě nutně sjednána. V takovém případě bude ukladatel povinen zaplatit skladné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze věci, délce a způsobu skladování.

U smlouvy o skladování je stanovena povinnost skladovatele vydat při přijetí věci od ukladatele písemné potvrzení (může jít o tzv. skladištní list, jehož náležitosti stanoví § 2417 občanského zákoníku). Od této povinnosti není možné se smluvně odchýlit.
Skladovatel má ze zákona zadržovací právo ke skladované věci, dokud se u něho nacházejí, k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování.

Lze shrnout, že smlouva o skladování se uplatní tam, kde podnikatel provozuje skladování jako svou podnikatelskou činnost, popřípadě většinou tam, kde si strany výslovně dohodnou úplatnost opatrování, i když toto neplatí bezvýjimečně s ohledem na ust. § 2406 odst. 2 občanského zákoníku, které upravuje možné sjednání úplaty i u smlouvy o úschově. Nejsou-li tyto podmínky splněny, bude se jednat o smlouvu o úschově (samozřejmě při naplnění všech jejích podstatných náležitostí).

Posledním typem je smlouva o úschově cenného papíru, upravená v ust. § 2409 a násl. občanského zákoníku.

Předmětem této smlouvy je závazek schovatele držet v úschově cenné papíry uschovatele, a to odděleně od vlastních cenných papírů nebo cenných papírů jiných uschovatelů. Tato povinnost schovatele se neuplatní v případě, že se jedná o hromadnou úschovu, nebo bylo-li mezi ním a uschovatelem sjednáno něco jiného. Schovatel je povinen vést evidenci o cenném papíru uloženém do jeho úschovy, která musí obsahovat identifikaci uschovatele a místo uložení cenného papíru.

Další ustanovení občanského zákoníku vztahující se k úschově cenných papírů upravují podmínky hromadné úschovy a imobilizace cenných papírů, neboli tzv. úschovu cenných papírů jejich emitentem (vydavatelem) před jejich vydáním prvému nabyvateli.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Leasing

Podnikatelé často při své činnosti využívají tzv. leasing. Rozlišujeme leasing operativní a leasing finanční. Jaká je právní povaha těchto smluv a čím se tyto dva typy leasingu vzájemně liší? Finanční leasing spočívá v pronájmu určité věci, během něhož (nebo po jehož skončení) nájemce danou věc koupí. Pro podnikatele je leasingové financování výhodné zejména proto, že na pořízení potřebných strojů, vozidel či jiných věcí nemusí vynaložit ihned celou jejich kupní cenu, ale splácí je postupně (i když s určitým navýšením celkové ceny).

Smlouva, jejímž předmětem je finanční leasing, se obvykle vyznačuje poněkud odlišnými rysy. Nejvyšší soud České republiky ve své rozhodovací činnosti dovodil, že podstatou leasingové smlouvy je přenechání konkrétní věci (s výjimkou v podobě nemovitých věcí) na předem stanovené období a za dohodnuté splátky, přičemž součástí smlouvy bývá i ujednání o možnosti koupi pronajaté věci. Finanční leasing dlouhodobě a za úplatu převádí na nájemce nejen veškerá užívací práva k předmětu leasingu, ale i povinnosti spojené s péčí o předmět leasingu a rizika spojená s užíváním věci v rozsahu stanoveném smlouvou.

Pro posouzení obsahu smluvního ujednání o nákladech spojených s leasingem je proto nezbytné zjištění obsahu leasingové smlouvy, a to nejen v části upravující vztahy mezi konkrétními účastníky, ale i v části všeobecných smluvních podmínek leasingu, poskytovaného leasingovou společností, pokud jsou tyto všeobecné smluvní podmínky nedílnou součástí smlouvy.

Nebezpečí škody na věci a povinnost péče o předmět leasingu tedy přechází na nájemce již předáním předmětu leasingu leasingovému nájemci.

Dalším typem leasingu je tzv. operativní leasing. V tomto případě nájemce užívá předmět leasingu za úplatu a pronajímatel odpovídá za provozuschopnost majetku. Součástí takové leasingové smlouvy nebývá většinou ujednání o následné koupi věci (ačkoli to nelze vyloučit). V podstatě se jedná o smlouvu velice podobnou klasické nájemní smlouvě, která je upravena v občanském zákoníku.

Na rozdíl od nájmu upraveného občanským právem se však ve smlouvách o operativním leasingu vyskytují některá odchylná ustanovení, např. vyloučení nároku nájemce na poskytnutí jiné věci a na prominutí nájemného nebo na slevu z nájemného za dobu, po kterou věc nemohl řádně užívat, v případě výskytu vady na věci.

Někteří odborníci považují tyto odchylky za diskutabilní z hlediska toho, zda je vůbec přípustné takto vyloučit práva nájemce, když se v podstatě jedná o nájemní smluvní vztah, a měla by tedy být dodržena zákonná ustanovení upravující smlouvu o nájmu. Tato otázka však zatím nebyla spolehlivě vyřešena a její rozbor není předmětem tohoto článku.

Smlouva o úvěru

S tímto typem smlouvy se při podnikání setkáváme poměrně často, zejména u bankovních, ale také mimobankovních úvěrů. Smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr je třeba odlišit od půjčky (resp. zápůjčky), neboť obě smlouvy mají svá specifika.

Smlouva o zápujčce je uzavřena až v okamžiku, kdy zapůjčitel předá peníze (nebo též jinou druhově určenou věc) vydlužiteli, zatímco úvěrová smlouva vzniká již samotným závazkem úvěrujícího poskytnout v budoucnosti peněžní prostředky (nikoli jiné věci) úvěrovanému k čerpání. Podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy je placení úroků. Pokud by si tedy strany smluvily, že úroky placeny nebudou, jednalo by se podle okolností o smlouvu o zápujčce nebo případně o smlouvu nepojmenovanou (bude-li smlouva dostatečně určitá).

Smlouva o úvěru nevyžaduje písemnou formu (písemná však musí být např. smlouva o spotřebitelském úvěru), avšak většinou písemnou podobu mívá, přičemž např. banky a jiní profesionální poskytovatelé úvěrů často ve smlouvě odkazují ještě na obchodní podmínky, které doplňují smluvní ujednání, a jimiž se smlouva rovněž řídí. Je-li součástí smlouvy o úvěru ujednání, pro které zákon písemnou formu vyžaduje, musí být takové ustanovení písemné (např. zastavení nemovitosti – hypoteční úvěr).

Smlouva o tiché společnosti

Z určitého hlediska se jedná vedle úvěru či leasingu o další možný způsob financování podnikání, pokud podnikatel nemá dostatek vlastních prostředků.

Smlouvou o tiché společnosti se zavazuje tichý společník poskytnout určitý vklad, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích jednání podnikatele a podnikatel se zavazuje k placení podílu na zisku.

Smlouva o tiché společnosti se může vztahovat i pouze na provoz některého ze závodů podnikatele. Nemusí se tak tedy vztahovat na celou obchodní společnost. Ve smlouvě o tiché společnosti se tichý společník podílí na zisku nebo ztrátě podnikatele v dohodnuté výši. Pokud si výši nestanoví smluvní strany dohodou, uplatní se zákonná domněnka, kdy se tichý společník podílí ve výši určené k výši jeho vkladu a zavedené praxi stran, popřípadě s ohledem na zvyklosti. Smluvní strany si však nemohou ujednat, že by se tichý společník na zisku nebo ztrátě vůbec nepodílel. Takové ustanovení smlouvy by bylo absolutně neplatné.

Zákon závazně stanoví, kdo může být stranou této smlouvy: tichým společníkem může být kdokoli, tedy fyzická či právnická osoba, ať již je nebo není podnikatelem, na druhé straně však vždy stojí podnikatel (také se může jednat o fyzickou i právnickou osobu).

Předmětem vkladu může být určitá peněžní částka, určitá věc, právo nebo jiná majetková hodnota využitelná při podnikání (např. práva k ochranné známce a jiná průmyslová práva). Tento předmět a jeho hodnotu je třeba ve smlouvě specifikovat. Tichý společník je povinen předmět vkladu předat podnikateli nebo umožnit mu jeho využití při podnikání v době smluvené, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.

Pokud si strany smlouvy výslovně nesjednají něco jiného, stává se podnikatel převzetím věci, s výjimkou nemovitých věcí, jejím vlastníkem. Je-li předmětem vkladu nemovitá věc, pak zůstává ve vlastnictví tichého společníka a podnikatel nabývá po dobu trvání tiché společnosti k nemovitosti užívací a požívací právo. Je-li předmětem vkladu právo a smlouva nestanoví něco jiného, je podnikatel oprávněn po dobu trvání smlouvy k jeho výkonu (avšak právo jako takové opět zůstává tichému společníkovi).

Tichý společník se podílí stejným dílem na ztrátě i na zisku z podnikání. Při podílu na ztrátě z podnikání není povinen svůj vklad doplňovat a na ztrátě se účastní jen do výše svého vkladu. Obchodní zákoník pak stanoví další pravidla týkající se nakládání se ztrátou a ziskem.

Tiché společenství je svou podstatou závazkový vztah, tedy smlouva. Nejedná se o právnickou osobu a nezapisuje se do obchodního rejstříku.

Práva a povinnosti vůči třetím osobám z podnikání vznikají pouze podnikateli. Tichý společník však ručí za závazky podnikatele, jestliže jeho jméno je obsaženo ve firmě podnikatele (tzn. v názvu, který je zapsán ve veřejném rejstříku) nebo pokud prohlásí osobě, s níž jedná podnikatel o uzavření smlouvy, že oba podnikají společně. Tato ustanovení občanského zákoníku jsou závazná a nelze se od nich odchýlit nebo je vyloučit.

Další kogentní úprava se týká zániku účasti tichého společníka na tiché společnosti. Jeho účast zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, dále výpovědí, nebyla-li smlouva uzavřena na dobu určitou, nebo dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu, ukončením podnikání, na něž se smlouva vztahuje, prohlášením konkursu na majetek podnikatele nebo zamítnutím insolvenčního návrhu na majetek podnikatele pro nedostatek majetku, a nakonec také prohlášením konkursu na majetek tichého společníka.

Ve smlouvě je možné dohodnout výpovědní lhůtu. Není-li tato sjednána, lze smlouvu vypovědět nejpozději šest měsíců před koncem účetního období.

Podnikatel je povinen po zániku smlouvy vrátit tichému společníkovi vklad zvýšený nebo snížený o jeho podíl na výsledku podnikání.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Smlouvy příkazního typu

Smlouvy, na jejichž základě jedna smluvní strana něco přímo obstarává pro druhou smluvní stranu, nebo působí jako prostředník za tím účelem, aby umožnila druhé straně uzavřít nějaký obchod, je v občanském zákoníku upraveno pět: příkazní smlouva, smlouva komisionářská, smlouva o obchodním zastoupení, smlouva o zprostředkování a zasílatelská smlouva. I mezi těmito smlouvami navzájem nalezneme podstatné rozdíly.

Příkazní smlouva

Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará jeho záležitosti uskutečněním právních úkonů jménem příkazce nebo uskutečněním jiné činnosti, a příkazce se zavazuje zaplatit mu za to úplatu, nebylo-li sjednáno, že se jedná o smlouvu bezúplatnou. Odměna příkazníkovi náleží i tehdy, je-li v takovém případě obvyklá, zejména s ohledem na příkazníkovo podnikání. Příkazní smlouva je (kromě výše uvedených náležitostí) v občanském zákoníku upravena dispozitivním způsobem. Lze tedy ve smlouvě sjednat odlišné řešení práv a povinností, než jak je vymezuje zákon.

Pro podnikatele je v občanském zákoníku stanovena povinnost dát zájemci o jeho služby příkazce vědět neprodleně, zda jeho záležitost obstará, a to v případě, že tato záležitost je předmětem jeho podnikání. V případě, že tak neučiní, vystavuje se riziku povinnosti uhradit zájemci škodu tím způsobenou.

Příkazník nemusí zařizovat záležitost osobně, pokud to není výslovně sjednáno v příkazní smlouvě. Svěří-li však provedení příkazu jiné osobě, odpovídá za její činnost, jako by příkaz plnil sám.

Příkazce je povinen složit příkazníkovi na jeho žádost také zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradit mu účelně vynaložené náklady, a to i přes to, že splněním příkazu nebyl zajištěn příkazcem zamýšlený následek.

Pokud jde o ukončení smlouvy, příkazce může smlouvu kdykoli částečně nebo v celém rozsahu vypovědět, zatímco výpověď ze strany příkazníka nabývá účinnosti až ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena příkazci.

Příkazník vystupuje při své činnosti na základě příkazní smlouvy jménem příkazce, tedy např. jeho jménem uzavírá smlouvu s třetí osobou. V této souvislosti je třeba uvést, že příkazník neodpovídá za porušení závazku osoby, s níž uzavřel smlouvu při zařizování záležitosti, pokud se ve smlouvě výslovně nezaručil za splnění závazků převzatých jinými osobami v souvislosti se zařizováním záležitosti pro příkazce.

Ustanovení o příkazní smlouvě se použijí přiměřeně i v případech, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení občanského zákoníku povinnost zařídit určitou záležitost na účet jiného (pokud z těchto jiných ustanovení vyplývá něco jiného).

Příkazní smlouva se uplatní i ve vztahu mezi obchodní společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti (např. jednatel, člen představenstva) anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti (pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností). O tom je podrobněji pojednáno v článku „Manažerská smlouva“.

Smlouva komisionářská

Smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

Komisionář je povinen při zařizování záležitosti jednat s potřebnou odbornou péčí podle pokynů komitenta, přičemž odchýlit od jeho pokynů se může pouze v zájmu komitenta, a pokud si nemůže vyžádat jeho včasný souhlas. Pokud komisionář nemůže splnit závazek ze smlouvy sám, je povinen k jeho splnění použít jiné osoby. V případě, že komisionář poruší příkaz komitenta ohledně osoby, s níž měl uzavřít za komitenta smlouvu, odpovídá komisionář, jako by záležitost obstarával sám.

Komisionář na rozdíl od příkazníka jedná svým jménem, nikoli jménem toho, koho zastupuje. Proto stanoví občanský zákoník povinnost komisionáře bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co při tom získal. Komitent je povinen je převzít.

Z jednání komisionáře nevznikají komitentu ve vztahu k třetím osobám ani práva, ani povinnosti. Komitent však může přímo na třetí osobě požadovat vydání věci nebo splnění závazku, které pro něho opatřil komisionář, jestliže tak nemůže učinit komisionář pro okolnosti, které se týkají jeho osoby.

V případě, že třetí osoba neplní povinnost ze smlouvy, kterou s ní komisionář uzavřel, je povinen splnění této povinnosti vymoci, popř. může takové právo převést na komitenta, který si může jeho splnění vymoci již sám.

Komisionářská smlouva je smlouvou úplatnou. Výši úplaty je možné sjednat ve smlouvě. Jinak komisionáři přísluší úplata přiměřená vykonané činnosti a dosaženému výsledku. Na rozdíl od smlouvy příkazní, pokud si strany nesmluví výši úplaty ve smlouvě, zohlední se také výsledek, kterého svou činností komisionář dosáhl. Zároveň s úplatou je komitent povinen uhradit komisionáři náklady, které komisionář nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku. To pouze tehdy, pokud si strany nedohodly, že odměna již náhradu nákladů obsahuje.

Komitent je oprávněn odvolat příkaz jen do doby, než vznikne závazek komisionáře vůči třetí osobě.

Smlouva zasílatelská

Občanský zákoník upravuje dále smlouvu zasílatelskou, ve které se zasílatel zavazuje příkazci obstarat vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného, případně provést i některé s tím související úkony.

Jedná se o smlouvu úplatnou, kdy příkazce je povinen zaplatit zasílateli odměnu. V případě, že si strany nesjednaly výši odměny, má zasílatel nárok na přiměřenou odměnu, která je v době a v místě běžná. Smlouva nemusí být nezbytně v písemné formě (i když to můžeme jen doporučit), nicméně v případě smlouvy uzavřené jiným způsobem než písemně je zasílatel oprávněn žádat od příkazce, aby mu doručil příkaz k obstarání přepravy.

Zasílatel je oprávněn využít k přepravě dalšího odesílatele, pokud si strany ve smlouvě nedohodnou něco jiného. Zasílatel je však vždy povinen jednat s vynaložením potřebné péče tak, aby přeprava vyhovovala co nejvíce požadavkům příkazce. K pojištění zásilky je zasílatel povinen pouze v případě, pokud se na tom dohodne s příkazcem ve smlouvě.

V případě vzniku škody na zásilce během přepravy je zasílatel povinen nahradit příkazci škodu. Povinnosti k náhradě škody se může zprostit v případě, že by prokázal, že ji nemohl odvrátit (tedy škoda by na zásilce nastala i bez přičinění zasílatele vyšší mocí).

Velmi důležité pro zasílatele je existence zákonného zástavního práva k zásilce, a to do doby, do které se zásilka u něho nachází, nebo do doby, do které má listiny, kterého opravňují k nakládání se zásilkou. Zástavní právo slouží k zajištění dluhů příkazníka vůči zasílateli vyplývající se zasílatelské smlouvy.

V ostatních záležitostech neupravených v ustanoveních občanského zákoníku týkajících se zasílatelské smlouvy se přiměřeně použijí ustanovení o smlouvě komisionářské.

Smlouva o obchodním zastoupení

Občanský zákoník upravuje smlouvu o obchodním zastoupení poměrně komplexně, přičemž zohledňuje evropskou Směrnici o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (86/653/EHS).

Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeného nebo ujednávat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Na obou stranách tohoto smluvního vztahu stojí podnikatelé.

Obchodním zástupcem nemůže být osoba, která může jako orgán zavazovat právnickou osobu, společník či člen podle zákona zmocněný zavazovat ostatní společníky nebo členy, nebo likvidátor nebo insolvenční správce. Pro některé obchodní vztahy obdobné obchodnímu zastoupení však nelze tento smluvní typ použít. Jedná se o činnost obchodních zástupců, která není placena, a o činnost osob působících na českém nebo zahraničním regulovaném trhu či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému (tedy v oblasti trhu cenných papírů) nebo na komoditní burze.

Smlouva o obchodním zastoupení musí mít písemnou formu a předpokládá dlouhodobější charakter spolupráce smluvních stran.

Na obchodního zástupce klade zákon povinnost uskutečňovat činnost, k níž je zavázán, poctivě, s vynaložením odborné péče. Zástupce je povinen dbát zájmů zastoupeného, jednat v souladu s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělovat zastoupenému nezbytné informace, které se dozví v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí. Zároveň podává zastoupenému zprávu o vývoji trhu a všech okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování související s uzavíráním obchodů.

Zastoupený je povinen poskytnout zástupci nezbytnou dokumentaci, která se vztahuje k předmětu obchodů, a obstarat mu informace nezbytné k plnění jeho povinností. Zastoupený tak musí předat zástupci podklady a věci potřebné pro plnění jeho povinností, které však zůstávají v jeho vlastnictví. Po ukončení obchodního zastoupení je zástupce povinen tyto věci a podklady zastoupenému vrátit.

Zástupce ručí za splnění povinností třetí osobou, s níž navrhl zastoupenému uzavření obchodu nebo se kterou jménem zastoupeného uzavřel obchod, jen když se k tomu písemně zavázal a obdrží-li za převzetí ručení zvláštní úplatu.

Stanoví-li smlouva, že obchodní zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného, řídí se práva a povinnosti s tím související ustanoveními o smlouvě příkazní. Bez udělené plné moci není obchodní zástupce oprávněn jménem zastoupeného uzavírat obchody, cokoli pro něho přijímat nebo činit jiné právní úkony. Nebyla-li tedy plná moc zástupci udělena, může v podstatě pouze obstarávat zastoupenému příležitosti k uzavření smlouvy, avšak sám ji za něj uzavřít nemůže.

Občanský zákoník poměrně detailně upravuje nárok obchodního zástupce na provizi. V dalších ustanoveních je také řešena situace, kdy smlouva mezi zastoupeným a obchodním zástupcem byla ukončena, a zastoupený stále uzavírá obchody se zákazníky, které mu zajistil obchodní zástupce. I v takovém případě má za určitých podmínek obchodní zástupce nárok na provizi.

Zároveň zákon stanoví, že nárok na provizi a na smluvenou úhradu nákladů nevzniká v případech, kdy obchodní zástupce byl při uzavírání obchodu činný jako obchodní zástupce nebo zprostředkovatel pro osobu, s níž zastoupený uzavřel obchod. Jedná se o dispozitivní ustanovení (lze je dohodou stran ve smlouvě vyloučit či modifikovat), které má zabránit porušování povinností a nepoctivému jednání ze strany obchodního zástupce, jímž by se snažil získat provizi dvakrát za jeden sjednaný obchod.

Část ustanovení o obchodním zastoupení má kogentní (závaznou) povahu, část je dispozitivní – u některých z nich však zákon výslovně stanoví, že se od nich lze odchýlit pouze ve prospěch obchodního zástupce, nikoli k jeho újmě.

Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, jedná se o tzv. nevýhradní obchodní zastoupení. Zastoupený tedy může pověřit i jiné osoby obchodním zastoupením, jež sjednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby nebo uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, na vlastní účet nebo účet jiné osoby.

Pokud strany zamýšlí sjednat obchodní zastoupení jako výhradní, musí tak učinit výslovně ve smlouvě. Zastoupený je pak povinen ve stanovené územní oblasti a pro určený okruh obchodů nepoužívat jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce není oprávněn v tomto rozsahu vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo účet jiné osoby.

Další významné aspekty smlouvy o obchodním zastoupení jsou způsoby ukončení smlouvy výpovědí (§ 2510 a násl. občanského zákoníku), právo na zvláštní odměnu (§ 2514 a násl. občanského zákoníku) a konkurenční doložka (§ 2518 občanského zákoníku). V souvislosti s ochranou obchodního tajemství a důvěrných informací doporučujeme uzavřít s druhou stranou zvláštní smlouvu, která vymezí, co podnikatel považuje za své obchodní tajemství a za důvěrné informace, a jasně v této smlouvě formulovat, že takové informace nesmějí být zneužity. V praxi se taková smlouva často označuje zkratkou „NDA“ (anglicky „non disclosure agreement“, dohoda o ochraně informací a zákazu jejich zneužití).

Pro řešení otázek, které nejsou upraveny ve smlouvě, ani v ustanoveních zákona o smlouvě o obchodním zastoupení, použije se podpůrně úprava smlouvy příkazní.

Smlouva o zprostředkování

Smlouvou o zprostředkování (§ 2445 a násl. občanského zákoníku) se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje možnost uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

Zprostředkovatel je povinen bez zbytečného odkladu sdělovat zájemci okolnosti důležité pro jeho rozhodování o uzavření zprostředkovávané smlouvy a zájemce je povinen sdělovat zprostředkovateli vše, co pro něho má rozhodný význam pro uzavření této smlouvy. Je zde tedy dána oboustranná informační povinnost, obdobně jako u smlouvy o obchodním zastoupení.

Zprostředkovateli vzniká nárok na provizi, je-li uzavřena smlouva, jež je předmětem zprostředkování. Tedy v den uzavření takové smlouvy je provize již splatná a zprostředkovatel jí může požadovat. Jedná se ovšem o dispozitivní ustanovení, kdy si strany mohou splatnost provize dohodnout odlišným způsobem. Důležitý je výsledek, nikoli samotná činnost zprostředkovatele. Strany se však mohou ve smlouvě dohodnout, že zprostředkovatel je povinen pouze obstarat pro zájemce příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, a pak vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již samotným obstaráním této příležitosti.

Okamžik vzniku nároku na provizi je možné sjednat i jiným způsobem. Nárok např. může vzniknout teprve ve chvíli, kdy třetí osoba splní závazek ze zprostředkovávané smlouvy. V takovém případě však vzniká zprostředkovateli tento nárok rovněž v případě, kdy závazek třetí osoby vůči zájemci zanikl nebo se jeho splnění oddálilo z důvodů, za něž nese odpovědnost zájemce.

Výši provize si strany určí ve smlouvě, a pokud ne, má zprostředkovatel nárok na provizi obvyklou za zprostředkování obdobných smluv v době uzavření smlouvy o zprostředkování.

Zprostředkovateli nevzniká nárok na provizi, jestliže smlouva s třetí osobou byla uzavřena bez jeho součinnosti, nebo jestliže v rozporu se smlouvou byl činný jako zprostředkovatel též pro osobu, s níž byla uzavřena zprostředkovávaná smlouva. Ustanovení s obdobným významem a účelem najdeme také u smlouvy o obchodním zastoupení (viz výše).

Nárok na úhradu nákladů spojených se zprostředkováním má zprostředkovatel vedle provize, jen když to bylo výslovně sjednáno. Pokud si strany náhradu nákladů nesjednají ve smlouvě, uplatní se zákonná domněnka, že nárok na náhradu nákladů má zprostředkovatel tehdy, pokud nebyla ujednána provize.

Zprostředkovatel neručí za splnění závazku třetích osob, s kterými zprostředkoval uzavření smlouvy. Nesmí však navrhovat zájemci uzavření smlouvy s osobou, ohledně které ví nebo musí vědět, že existuje důvodná pochybnost, že splní řádně a včas své závazky ze smlouvy. Zákon dává zájemci právo požadovat po zprostředkovateli, aby mu sdělil údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s kterou zprostředkovatel navrhuje uzavření smlouvy. Zájemce by tedy ve svém vlastním zájmu měl tohoto práva využít.

Smlouva o zprostředkování zaniká, jestliže smlouva, jež je předmětem zprostředkování, není uzavřena v době určené ve smlouvě o zprostředkování. Není-li tato doba takto určena, může kterákoli strana smlouvu ukončit tím, že to oznámí druhé straně.

V případě, že je smlouva s třetí osobou uzavřena (nebo splněna) teprve po zániku smlouvy o zprostředkování, nebrání to vzniku nároku zprostředkovatele na provizi.

Úprava smlouvy o zprostředkování je (kromě základního ustanovení o podstatných náležitostech smlouvy) dispozitivní, strany tedy mají možnost upravit si vzájemná práva a povinnosti odchylně. Smlouva nemusí mít písemnou formu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Smlouvy týkající se přepravy a dopravy

Smlouvy, na jejichž základě dochází k přepravě zboží, či k přenechání dopravního prostředku k užívání, jsou v podnikání velmi často využívány. Občanský zákoník rozlišuje čtyři typy takových smluv. Jedná se o smlouvu o přepravě věci, smlouvu o přepravě osob, smlouvu o nájmu dopravního prostředku a smlouvu o provozu dopravního prostředku.

Smlouva o přepravě věci

Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Na základě smlouvy o přepravě věci (jak již plyne z jejího názvu) je možné přepravovat pouze věci, nikoli osoby.

Ve smlouvě lze dohodnout, že dopravce je povinen při převzetí zásilky k přepravě vydat odesílateli tzv. náložný list, který má povahu cenného papíru. S tímto dokumentem je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky v souladu s obsahem náložného listu, pokud osoba tuto listinu dopravci předloží a potvrdí na ní převzetí zásilky.

Smlouva o přepravě osob

Smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího z určitého místa do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit mu jízdné. Na základě smlouvy o přepravě osob (jak již plyne z jejího názvu) je možné přepravovat pouze osoby, nikoli věci. Taktéž nepřichází v úvahu vydání náložného listu, který je určen jen pro potřeby přepravy věcí.

Dopravce je povinen se postarat o bezpečnost přepravovaných osob a jejich pohodlí. Podrobnosti upravují přepravní řády. Dopravce je také povinen se postarat a přepravit zavazadla cestujícího a dbát na to, aby bylo přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu jako cestující.

Cestující má nárok na náhradu škody v případě, že nebyl přepraven ve stanovenou dobu, nebo v případě, že nedorazil ve stanovenou dobu do cíle. Podmínky však upravují přepravní řády.

Smlouva o nájmu dopravního prostředku

Smlouvou o nájmu dopravního prostředku se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání na určitou dobu a nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné.

Dopravní prostředek musí být způsobilý k provozu a k ujednanému způsobu užívání. Nájemce je oproti tomu povinen dopravní prostředek udržovat ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

Smlouva o provozu dopravního prostředku

Smlouvou o provozu dopravního prostředku se zavazuje poskytovatel provozu dopravního prostředku (provozce) přepravit náklad určený objednatelem provozu dopravního prostředku a k tomu účelu s dopravním prostředkem buď vykonat jednu nebo více předem určených cest nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele a objednatel se zavazuje zaplatit úplatu.

Jak již bylo naznačeno výše, v případě smlouvy o provozu dopravního prostředku má provozce povinnost zajistit způsobilost dopravního prostředku k smluvené cestě, jeho použitelnost pro dohodnutou přepravu a opatřit dopravní prostředek posádkou a pohonnými hmotami a dalšími potřebnými věcmi - např. potřebnými doklady apod.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Energetika a telekomunikace

Na závěr krátce zmíníme některé smlouvy, jež jsou uzavírány mezi podnikateli (resp. podnikateli a nepodnikateli), a jsou jako smluvní typy upraveny ve zvláštních zákonech. Zejména u smluv týkajících se elektrické energie či plynu dochází mezi podnikatelem a zákazníkem často ke sporům, které vznikají jako důsledek nesprávně zvoleného smluvního typu.

Podnikatelé v oblasti elektronických komunikací mají povinnost uzavírat s účastníky telekomunikačních služeb smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Náležitosti smlouvy jsou upraveny v § 63 a násl. uvedeného zákona.

Další relativně samostatnou oblastí je energetika. Zákon č. 458/2000 Sb., tzv. energetický zákon, rozlišuje několik druhů účastníků energetického trhu a vždy je třeba náležitě zkoumat, která konkrétní smlouva se na daný vztah použije. Náležitosti smluv mezi účastníky trhu s elektřinou vymezuje § 50 energetického zákona.

Smlouva o dodávce elektřiny

Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o tzv. chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance, cenu regulovanou.

Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení, průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporů.

Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny

Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby, a oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu.

Smlouva o připojení

Smlouvou o připojení se zavazuje provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy připojit k přenosové nebo distribuční soustavě zařízení výrobce, provozovatele jiné distribuční soustavy nebo konečného zákazníka a umožnit jim dodávku elektřiny. Výrobce, provozovatel jiné distribuční soustavy nebo konečný zákazník se zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva musí obsahovat podmínky připojení zařízení, včetně výše rezervovaného příkonu, termín a místo připojení.

Smlouva o přenosu elektřiny

Smlouvou o přenosu elektřiny se zavazuje provozovatel přenosové soustavy dopravit pro výrobce, obchodníka s elektřinou nebo oprávněného zákazníka sjednané množství elektřiny a výrobce, obchodník s elektřinou nebo oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit regulovanou cenu.

Smlouva o distribuci elektřiny

Smlouvou o distribuci elektřiny se zavazuje provozovatel distribuční soustavy dopravit pro výrobce, obchodníka s elektřinou nebo oprávněného zákazníka sjednané množství elektřiny a výrobce, obchodník s elektřinou nebo oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit regulovanou cenu.

Ostatními smlouvami týkajícími se elektrické energie jsou smlouva o dodávce regulační energie, smlouva o přístupu na organizovaný krátkodobý trh s elektřinou, smlouva o přístupu na vyrovnávací trh s regulační energií, smlouva o poskytování podpůrných služeb, smlouva o předávání technických údajů a smlouva o zúčtování odchylek.

Obdobná úprava se týká také smluvních vztahů na trhu s plynem (§ 72 energetického zákona).

Smlouva o dodávce plynu

Smlouvou o dodávce plynu se zavazuje dodavatel dodávat jinému účastníkovi trhu s plynem plyn, vymezený množstvím a časovým průběhem odběru plynu, jinak typovým diagramem, a tento jiný účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj dohodnutou cenu, jinak cenu regulovanou, jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance.

Smlouva o dodávce plynu musí dále obsahovat způsob platby za odebraný plyn, dobu trvání smlouvy, podmínky odstoupení od smlouvy, přerušení nebo ukončení dodávky plynu, způsob řešení sporů, způsob měření odebraného plynu, a souhlas vlastníka dotčené nemovitosti v případě, že se jedná o nově zřízené odběrné zařízení. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce plynu domácnostem a malým zákazníkům jsou schválené obchodní podmínky.

Smlouva o sdružených službách dodávky plynu

Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce nebo obchodník s plynem dodávat plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přepravu plynu, distribuci plynu, uskladnění plynu a oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu.

Smlouva o připojení

Smlouvou o připojení se zavazuje provozovatel přepravní soustavy, distribuční soustavy nebo podzemního zásobníku plynu připojit k přepravní nebo distribuční soustavě nebo podzemnímu zásobníku plynu zařízení výrobce, provozovatele jiné distribuční soustavy, provozovatele podzemního zásobníku plynu nebo konečného zákazníka a umožnit dodávku plynu.

Výrobce, provozovatel jiné distribuční soustavy, provozovatel podzemního zásobníku plynu nebo konečný zákazník se zavazuje uhradit mu podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva musí obsahovat podmínky připojení zařízení, přesné označení zařízení, termín a místo připojení.

Smlouva o distribuci plynu

Smlouvou o distribuci plynu se zavazuje provozovatel distribuční soustavy dopravit pro výrobce, obchodníka s plynem nebo oprávněného zákazníka sjednané množství plynu. Výrobce, obchodník s plynem nebo oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit za ni regulovanou cenu.

Smlouva o uskladňování plynu

Smlouvou o uskladňování plynu se zavazuje provozovatel podzemního zásobníku plynu uskladnit pro provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy, obchodníka s plynem nebo oprávněného zákazníka dohodnuté množství plynu na dohodnutou dobu a provozovatel přepravní nebo distribuční soustavy, obchodník s plynem nebo oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit za uskladnění smluvní cenu.

Smlouva o přepravě plynu konečným zákazníkům na území České republiky

Smlouvou o přepravě plynu konečným zákazníkům na území České republiky se zavazuje provozovatel přepravní soustavy dopravit pro výrobce, obchodníka s plynem nebo oprávněného zákazníka na území České republiky sjednané množství plynu a výrobce, obchodník s plynem nebo oprávněný zákazník na území České republiky se zavazuje zaplatit za ni regulovanou cenu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Shrnutí podstatných náležitostí většiny smluvních typů dle občanského zákoníku

Kupní smlouva (§ 2079 – 2183)

  • specifikace smluvních stran: prodávající a kupující
  • závazek dodat věc, která je předmětem koupě, kupujícímu
  • závazek prodávajícího umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k předmětu koupě
  • závazek kupujícího zaplatit kupní cenu (určenou přesně, nebo alespoň způsob dodatečného určení)

Smlouva o dílo (§ 2586 – 2635)

  • specifikace smluvních stran: objednatel a zhotovitel
  • závazek zhotovitele provést určité dílo
  • závazek objednatele zaplatit cenu za jeho provedení (Cena je ujednána určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Pokud strany uzavřou smlouvu bez uvedení ceny díla, platí za ujednanou cenu cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných podmínek.)

Smlouva o koupi závodu (§ 2177 – 2183)

  • specifikace stran: prodávající a kupující
  • předmět: obchodní závod (organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti)
  • závazek prodávajícího umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k závodu
  • závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související se závodem
  • závazek kupujícího zaplatit kupní cenu

Smlouva o úvěru (§ 2395 – 2400)

  • specifikace stran: úvěrující a úvěrovaný
  • závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky
  • závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky

Smlouva o kontrolní činnosti (§ 2552 – 2661)

  • specifikace stran: kontrolor a objednavatel
  • závazek kontrolora provést nestranně zjištění stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení
  • závazek objednavatele zaplatit úplatu

Smlouva o úschově věci (§ 2402 – 2408)

  • specifikace smluvních stran (schovatel a uschovatel)
  • předmět uložení (movitá věc; nelze však uložit podle této smlouvy např. cenné papíry – jejich uložení se řídí zvláštní právní úpravou);
  • závazek schovatele věc opatrovat
  • bezplatnost (úplatnost lze stanovit dohodou stran). Úplatná je smlouva také tehdy, plyne-li to ze zvyklostí, z předchozího styku stran nebo z předmětu činnosti schovatele
  • dočasnost (schovatel má povinnost po skončení smluvního vztahu předmět opatrování vrátit)

Smlouva o skladování (§ 2415 – 2429)

  • specifikace smluvních stran (skladovatel a ukladatel)
  •  závazek skladovatele převzít věc za účelem jejího uložení a opatrování
  • závazek ukladatele zaplatit skladovateli úplatu (skladné)

Příkazní smlouva (§ 2430 – 2444)

  • specifikace stran: příkazník a příkazce (zařizuje věc pro příkazníka)
  • závazek příkazce zařídit pro příkazníka za úplatu určitou záležitost (uskutečněním právních úkonů jménem příkazce nebo jinou činností)
  • závazek příkazníka zaplatit příkazci úplatu, není-li sjednáno, že se jedná o smlouvu bezúplatnou.

Smlouva komisionářská (§ 2455 – 2470)

  • specifikace stran: komisionář (obstarává věc) a komitent
  • závazek komisionáře zařídit vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou záležitost
  • specifikace záležitosti
  • závazek komitenta zaplatit úplatu

Smlouva zasilatelská (§ 2471 – 2482)

  • specifikace stran: zasílatel a příkazce
  • závazek zasílatele vlastním jménem na účet příkazce obstarat přepravu zásilky z určitého místa do určitého jiného místa
  • určení místa odeslání a místa dodání
  • závazek příkazce zaplatit úplatu

Smlouva o přepravě věci (§ 2555 – 2581) a osob (§ 2550 – 2554)

  • specifikace stran: dopravce a odesílatel
  • závazek dopravce přepravit věc (zásilku)
  • či osobu z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení)
  • specifikace místa odeslání nebo odjezdu a místa určení
  • závazek odesílatele nebo cestujícího zaplatit úplatu (přepravné)

Smlouva o nájmu dopravního prostředku (§ 2321 – 2325)

  • specifikace stran: pronajímatel a nájemce
  • závazek pronajímatele přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání
  • závazek nájemce zaplatit úplatu (nájemné)

Smlouva o provozu dopravního prostředku (§ 2582 – 2585)

  • specifikace stran: poskytovatel provozu dopravního prostředku (provozce) a objednatel provozu dopravního prostředku
  • závazek provozce přepravit náklad určený objednatelem provozu dopravního prostředku a k tomu účelu s dopravním prostředkem buď vykonat jednu nebo více předem určených cest nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele
  • specifikace nákladu k přepravě
  • závazek objednatele zaplatit úplatu

Smlouva o zprostředkování (§ 2445 – 2454)

  • specifikace stran: zprostředkovatel a zájemce
  • závazek zprostředkovatele vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou
  • určení smlouvy, která má být uzavřena
  • závazek zájemce zaplatit úplatu (provizi)

Smlouva o obchodním zastoupení (§ 2483 – 2520)

  • specifikace stran: obchodní zástupce a zastoupený (oba musejí být podnikatelé)
  • druh zprostředkovávaných smluv
  • závazek obchodního zástupce vyvíjet soustavnou činnost pro zastoupeného
  • úplatnost
  • písemná forma

Smlouva o tichém společenství (§ 2747 – 2755)

  • specifikace stran: tichý společník a podnikatel
  • závazek tichého společníka poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání
  • předmět vkladu a jeho hodnota
  • závazek podnikatele k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu (je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet), vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání (rozsah účasti tichého společníka na zisku a ztrátě musí být stejný)

Smlouva o otevření akreditivu (§ 2682 – 2693)

  • specifikace stran: výstavce a příkazce
  • závazek výstavce vystavit na základě žádosti příkazce a na jeho účet určité osobě akreditiv.
  • určení oprávněné osoby
  • určení obsahu akreditivu
  • závazek příkazce zaplatit výstavci úplatu

Smlouva o inkasu (§ 2694 – 2700)

  • specifikace stran: obstaravatel a příkazce
  • závazek obstaravatele na požádání příkazce poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby
  • závazek příkazce zaplatit obstaravateli odměnu

Smlouva o účtu (§ 2662 – 2681)

  • specifikace stran: banka nebo jiná osoba oprávněná dle zákona vést účet a majitel účtu
  • závazek poskytovatele účtu zřídit od určité doby v určité měně účet, přijímat na něj vklady a uskutečňovat z něj výplaty a platby

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek