Sociálně-ekonomické podmínky v dnešním Egyptě

8. 12. 2016 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

motiv článku - Sociálně-ekonomické podmínky v dnešním Egyptě Egypt jakožto nejlidnatější stát regionu s jedním z nejhustších osídlení na světě čelí v posledních letech mnoha sociálním, politickým a ekonomickým výzvám. Egyptská ekonomika dlouhodobou paběrkuje a od sesazení autokratického prezidenta Husního Mubaraka v roce 2011 potíže jen eskalují.

Egypt si v posledních letech prochází obdobím chronického ekonomického útlumu, který se projevuje zejména vysokou mírou inflace (podle posledních odhadů inflace nemá tento rok klesnout pod 20 % a do poloviny příštího roku se dokonce očekává její nárůst až na 30 %), kritickým nedostatkem devizových rezerv (k září činily egyptské rezervy 19,6 miliardy dolarů, oproti loňskému roku se sice jedná o jistý nárůst, nicméně jde stále jen o polovinu částky, jakou Egypt disponoval ještě začátkem roku 2011), absencí investic a v neposlední řadě ochabujícím turistickým ruchem.

Značný vliv na ekonomickou situaci má i politická nejistota a nestabilní bezpečnostní situace v zemi. Politická a ekonomická situace se však v poslední době stávají stále více spojenými nádobami a budoucnost stávajícího egyptského establishmentu může záviset především na (včasném) vyřešení aktuálních komplexních ekonomických neduhů země.

Přes 25 milionů Egypťanů pod hranicí chudoby

Oficiální statistická agentura CAPMAS (Central Agency for Public Mobilisation and Statistics) přišla v červenci 2016 s oznámením, že aktuálně v Egyptě žije přibližně 27,8 % populace pod hranicí chudoby, což při současném počtu obyvatel znamená více než 25 milionu lidí, kteří ze svých příjmů nejsou s to pokrýt ani základní potřeby.

Údaj vychází z dotazníkového šetření příjmů a výdajů za období let 2014/2015 a odvíjí se od hranice příjmů 5787,9 LE za rok a 482 LE za měsíc. Hranice se přitom od předchozího šetření z období 2012/2013 zvýšila o 48 % z původních 326 LE za měsíc. Výsledky šetření rovněž ukázaly i 10% podíl obyvatel, který tvoří nejmajetnější skupina a v jehož rámci se v průměru měsíčně utratí 1924 LE a ročně 23 000 LE.

Ze získaných údajů vyplývá, že od roku 2000 byl rok 2015 co do nárůstu chudoby zatím nejhorším. Na aktuálních 27,8 % za období 2014/2015 vzrostla míra chudoby z 26,3 % za období 2012/2013 a 25,2 % za roky 2010/2011. To znamená, že jen za předchozí pětiletku se pod hranicí chudoby ocitlo dalších více než 2 milionů egyptských občanů.

Nejvyšší koncentraci obyvatel žijících pod hranicí chudoby nalezneme v guvernorátech Asijút a Suhag, v těchto oblastech se pod hranicí chudoby nalézají až dvě třetiny obyvatel. Co se hlavního města týká, podíl obyvatel žijících pod hranicí chudoby činí 18 %, tzn. téměř pětinu z celkového počtu obyvatel Káhiry.

Rozporuplné vládní podpůrné programy

Z výsledků šetření vyplynulo, že 4,6 % obyvatel se podařilo udržet těsně nad hranicí chudoby jen díky státním dotacím na potraviny. Ze statistik vychází i to, že až 77 % z nejmajetnějších rovněž uplatnilo některé ze státem vydávaných 10% poukazů na dotované potraviny. Dotované přídělové systémy jsou již roky kritizovány za to, že se s ohledem na jejich neefektivní a špatně cílenou distribuci kompletně míjejí účinkem, přičemž dochází k vyloučení nejpotřebnějších skupin a naopak dalšímu zvýhodňování těch nejmajetnějších.

Vláda do programů na zajištění vody, potravin, elektřiny a pohonných hmot pro nejchudší obyvatele investuje ročně miliardy dolarů (na fiskální rok 2016/2017 v rozpočtu vyčleněna částka cca 132 mld. EGP, což v době plánování představovalo přes 15 mld. USD), z nich ale nad rámec skupiny potřebných profitují i skupiny o mnoho majetnější.

Navzdory opakovaným slibům ze strany vlády o vyřazení obyvatel s vyššími příjmy z podpůrných programů se v rámci dosavadního systému mnoho nezměnilo a vláda i nadále poskytuje potravinové lístky celoplošně bez ohledu na ekonomickou situaci příjemců a prodává pitnou vodu a pohonné hmoty všem bez rozdílu.

Alespoň letmou vlaštovku změny představuje srpnové navýšení cen elektřiny, kde zdaleka nejvýraznější skokové navýšení cen a odbourání subvencí zaznamenali největší (a tím pádem povětšinou také nejbohatší) odběratelé. I zde však půjde jen o krátkodobé relativní zvýhodnění chudších vrstev populace, poněvadž stát má v úmyslu do r. 2018 odbourat veškerou podporu v tomto sektoru a dostat se na nulovou hladinu dotací. Totéž zamýšlí Egypt do r. 2018 provést se dotacemi na pohonné hmoty, jež jsou ještě výraznější zátěží pro jeho státní kasu.

Podobně rozporuplně ostatně vyznívá i letošní zavedení jednotné DPH, které vstoupilo v platnost v září. Dle nového zákona je z něj vyňato 52 komodit a služeb, z nichž většina sice představuje základní potraviny, ale součástí je také řada služeb využívaných dominantně nejmajetnější vrstvou Egypťanů.

Danajský dar mezinárodního měnového fondu?

Egypt se na Mezinárodní měnový fond (MMF) obrátil v červenci 2015 s žádostí o pomoc poté, co vyčerpal miliardovou finanční pomoc od států Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií. Dohody o půjčce bylo na úrovni expertů dosaženo v srpnu 2016, MMF se přitom s Egyptem dohodl na tříleté půjčce v souhrnné výši 12 miliard dolarů, která má být využita na podporu ekonomického růstu a tvorbu pracovních míst.

Půjčka byla definitivně výkonným výborem MMF schválena v listopadu 2016. V rámci vyjednávání o podmínkách, za jakých bude půjčka poskytnuta, se egyptská vláda musela zavázat k přijetí řady opatření, mezi něž patřily i některé již zmíněné škrty v sociální oblasti včetně dotací na energie, pohonné hmoty, ale především potraviny.

Ceny těchto komodit jen v průběhu několika málo týdnů vystoupaly do takové míry, že se určité druhy základních potravin staly pro značnou část obyvatel finančně nedostupnými a v mnoha případech zmizely i z nabídky běžných obchodů. Například není zcela jasné, proč zdražil a posléze zmizel právě cukr, jehož nedostatek dostal v posledních týdnech Egypt do titulků světových zpravodajských agentur.

Egypt ročně spotřebuje tři miliony tun cukru, přičemž sám produkuje dvě třetiny tohoto objemu a zbytek dováží. Někteří poukazují na všemocnou armádu, která monopolizuje produkci i distribuci mnoha komodit, ale zároveň se zdá, že sama „vojenská“ vláda byla celou situací zaskočena. Slibuje přitom, že do budoucna situaci vyřeší tlakem na ekonomický rozvoj a regulaci monopolů, ale aktuální „hladové“ protesty řeší radikálně – zabavila například zásoby cukru místní pobočce Pepsi anebo firmě Edita, největšímu egyptskému výrobci cukrovinek. Davům na náměstích mohlo vzápětí být distribuováno sladidlo, ale provoz firem byl na několik dní fakticky zastaven.

Prezident Sísí v důsledku v posledního vývoje a ostrého vychýlení cenové hladiny nejnověji na začátku prosince instruoval svoji vládu, aby ve spolupráci se soukromým sektorem zahájila megaprojekty na produkci části základních potravin. Záměrem je především udržet ceny na dostupné úrovni a snížit egyptskou závislost na příliš drahých potravinových dovozech. Důraz je položen například na soběstačnosti v dostupnosti drůbežích produktů. O významu, který vláda danému úsilí přičítá, svědčí mj. to, že jednání vlády s prezidentem se ve věci účastnili také ministři silových rezortů a zpravodajských agentur.

Zásahy Egyptské centrální banky

Egyptská centrální banka se na počátku listopadu 2016 uchýlila k dlouho očekávanému kroku a devalvovala místní měnu o 47,7 % a zavedla režim volně plovoucího kurzu. I toto opatření bylo součástí požadavků MMF v rámci egyptské žádosti o poskytnutí výše zmíněného úvěru na podporu ekonomiky.

Egyptská libra předtím byla od března 2016 pevně navázána na dolar v kurzu 1 USD/8,8 EGP, avšak nedostatek dolarů v zemi vytvořil v posledních měsících tlak na oslabení měny. Centrální banka zároveň s tímto krokem uspořádala aukci dolarů a po několika dekádách by měl o kurzu egyptské měny opět rozhodovat princip nabídky a poptávky.

Centrální banka, která posléze snížila i hlavní úrokové sazby, také uvedla, že nová opatření jsou součástí programu vládních reforem a mají za cíl zcela přerušit neoficiální obchodování s měnami. Přijatá opatření mají za cíl posílit egyptskou ekonomiku, uvolnit její potenciál a pomoci dosáhnout kýženého růstu. MMF rozhodnutí egyptské vlády zavést volně plovoucí kurz měny kvitoval s tím, že rozhodnutí dozajista zvýší konkurenceschopnost země a přiláká zahraniční investice.

Egyptské centrum pro hospodářská a sociální práva však zpochybnilo schopnost vlády vypořádat se s následky listopadových zásahů egyptské centrální banky. Devalvace egyptské libry vyvolala prudký nárůst cen a zvýšila už tak dost velký tlak na vládu. Egyptská ekonomika se v současnosti potýká s nejhorší hospodářskou krizí za poslední desetiletí.

Prezident Sísí situaci veřejně zhodnotil tak, že z krize není jiné cesty, než že budou Egypťané trpěliví a reformy přetrpí. Souběžně však slíbil udělat vše pro to, aby chudé před nepříznivými dopady rostoucí inflace ochránil. Za pozornost stojí, že Egyptská centrální banka se k výše zmíněným krokům rozhodla přistoupit jen několik málo dní před dlouhodobě ohlášenými „protesty chudých“ 11. listopadu.

Revoluce chudých zatím pouze online

S narůstajícími obavami o směřování egyptské ekonomiky a navyšování cen základních komodit, popř. jejich naprostou absencí na trhu, začala řada uživatelů sociálních médií sdružená pod hlavičkou Haraket Ghalaba (hnutí chudých/opomíjených) vyzývat obyvatele země k veřejným demonstracím, které měly proběhnout 11. listopadu 2016. Onlinová kampaň Haraket Ghalaba přilákala jen na Facebooku za měsíc od svého spuštění na 100 tisíc příznivců. Svým sdělením apelovala především na nejchudší vrstvy a vyzývala k revoltě proti současné vládě.

Prostí Egypťané se bouří a v médiích se objevují záběry, na nichž zoufalí lidé kritizují vládu a stávají se „hity“ sociálních sítí. Na protest proti rostoucím cenám potravin se v Alexandrii dokonce jeden člověk upálil. První protesty proti navyšování nájmů v sociálních bytech se objevily v Port Saídu. Prezident Sísí obvinil média, že zveřejňováním kritiky vlády poškozují zájmy Egypta, nicméně jeho popularita v posledních měsících propadla o takřka 20 %. Podle oficiálních průzkumů přesto nadále má důvěru spolehlivě nadpoloviční většiny obyvatel.

Jakkoli byla očekávání chystaných protestů přehnaná, nenašel se snad nikdo, kdo by bagatelizoval ústřední sdělení manifestu, jež se opíralo zejména o aktuální status nejhůře situovaných vrstev egyptské společnosti.

Výzvy k demonstracím doprovází dlouhodobá kampaň vlády o připravenosti bezpečnostních složek reagovat na jakékoli apely opozičních stran či občanských iniciativ a doporučení k jejich bojkotu. V tomto kontextu jsou obligátně zdůrazňovány vazby organizátorů na zakázané Muslimské bratrstvo (MB).

Podle některých názorů jsou za podobnými akcemi na sociálních sítích „sousední“ země, kterým se nelíbí Sísího tažení proti MB, potažmo snad i jeho pokračující boj proti Daeši a dalším teroristům, který na severu Sinajského poloostrova vede i s izraelskou pomocí.

Obecně platí, že většina Egypťanů je přes neuspokojivou ekonomickou situaci dneška unavena posledními pěti lety chaosu a nejistoty ve všech myslitelných oblastech a uvědomuje si, že případná revoluce chudých nepředstavuje sama o sobě alternativu k současné vládě a situaci by téměř jistě ve všech ohledech jen zhoršila.

Budoucnost Egypta ruku v ruce s ekonomickými reformami

Lze konstatovat, že Egypt má v současnosti dvě tváře. Jednu představují snahy vlády vystupovat dynamicky s úmyslem posílit svůj mandát a stabilitu v zemi skrze komplexní ekonomické reformy a ambiciózní (pozn. často až megalomanské) projekty. Druhou zaujímají dopady desítek let zakořeněné chudoby a politicky inertního prostředí, které jsou prvním vizím přinejmenším vzdálené.

Od června 2014, kdy byl do čela země zvolen současný prezident, vynakládá egyptská vláda úsilí restartovat ekonomiku po letech minimálního hospodářského růstu, zvyšující se nezaměstnanosti, prohlubování rozpočtových schodků a vysychajícím měnovým rezervám. Téma obnovy egyptské ekonomiky se však hlavně v posledních letech značně zpolitizovalo a je mu přisuzována schopnost determinovat zároveň politické směřování země.

Zastánci současné vlády v důsledku vnímají obnovu ekonomiky jako jeden z nejdůležitějších prvků politické konsolidace současného režimu. V podstatě totožný náhled sdílí i mezinárodní finanční instituce a zahraniční spojenci a partneři v čele se státy Perského zálivu. Úspěšná ekonomická obnova by pro současný režim a další v pozitivním smyslu zainteresované strany byla dokladem toho, že je Sísího administrativa schopna přijímat nezbytné reformy.

Vyšší ekonomický růst a počet pracovních míst by měl Egypťanům zajistit také růst životního standardu a eliminovat alespoň část příčin dosavadních sociálních nepokojů a protestních akcí. Naopak případný neúspěch vládních reforem by mohl mít za následek prohloubení frustrace a rozčarování, což by poskytlo ideální platformu pro sociální a politický protest a opětovné rozvíření nestability posledních let. I proto zůstává v nejlepším zájmu EU, potažmo ČR, Egyptu na této cestě poskytnout pomocnou (nejen) ekonomickou ruku.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Káhiře (Egypt).

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek