Společná obchodní politika Evropské Unie

10. 2. 2012 | Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Kapitoly článku

Právní rámec obchodování členských států Evropské unie s třetími (nečlenskými) zeměmi. Dokument seznamuje s rámcem a cíli společné obchodní politiky, s obchodně politickými opatřeními, jež jsou v tomto rámci používány a též poskytuje informace o procesu její tvorby uvnitř institucí EU. Nechybí ani informace k jednotlivým druhům mezinárodních dohod v oblasti obchodu, a to jak multilaterálních, tak bilaterálních.

Po vstupu do Evropské unie se ČR formálně vzdala práva uskutečňovat vůči třetím zemím samostatnou obchodní politiku, ale neznamená to, že by rezignovala na zájmy, jež na třetích trzích má. ČR se vstupem do EU připojila k celní unii, která na dovozy a vývozy z a do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU.

Podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské Unie (tzv. Lisabonská smlouva), bývalý čl. 133 Smlouvy o založení Evropského společenství, je společná obchodní politika ve výlučné pravomoci Společenství a zakládá se na jednotných principech, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání preferenčních obchodních dohod týkajících se obchodu zbožím a službami, obchodní aspekty duševního vlastnictví, přímé zahraniční investice, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiku a opatření na ochranu obchodu, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování.

Evropská unie všemi dostupnými nástroji zajišťuje výhodný přístup unijního zboží na trhy třetích zemí a otevírá svůj trh pro zahraniční zboží, přičemž důsledně sleduje dodržování mezinárodních pravidel obchodu a v případě jejich porušování přijímá opatření na ochranu svých zájmů.

Společná obchodní politika má tři dimenze:

  • multilaterální dimenzi (Světová obchodní organizace a další mezinárodní organizace),
  • bilaterální dimenzi (dohody o volném obchodu, regionální dohody) a
  • autonomní dimenzi (systém všeobecných celních preferencí, ochranná opatření).

Tvorba, principy a strategie obchodní politiky

Z pohledu institucionálního je rozhodujícím orgánem pro provádění společné obchodní politiky Rada EU, která rozhoduje na základě návrhů předložených Evropskou komisí. Nejen při sjednávání obchodních dohod Komisi pomáhá konzultacemi zvláštní výbor ustavený Radou (Výbor pro obchodní politiku). Dalšími fóry pro obhajobu a prosazování národních zájmů členských států jsou samostatné formace Výboru pro obchodní politiku (pro oblast služeb a investic, textilu, oceli a dalších vybraných průmyslových sektorů) a teritoriálně i zbožově zaměřené pracovní skupiny Rady.

Na pravidelných zasedáních Výboru pro obchodní politiku, řízeném představitelem země předsedající Radě EU, diskutují zástupci všech členských států s Evropskou komisí o celém spektru mnohostranných i bilaterálních obchodně politických témat, od strategických záměrů až k jednotlivým opatřením a potížím při vývozu jednotlivých výrobků.

Tvorba a provádění obchodní politiky se v EU uskutečňuje efektivním a transparentním způsobem, zainteresováni jsou také představitelé zájmových skupin a občanské společnosti vč. představitelů průmyslu, sociálních partnerů, odborových svazů a nevládních organizací, a to např. formou plenárních setkání, specializovaných pracovních skupin i jednání ad hoc.

WTO a ostatní mezinárodní ekonomické organizace

Otázky mnohostranných vztahů jsou v současné době reprezentované zejména problematikami projednávanými na půdě Světové obchodní organizace (WTO), v čele s Rozvojovým programem z Dohá (DDA). Zároveň jsou ale mnohostranné vztahy rozvíjeny i na dalších fórech mezinárodních organizací. Z nichž mezi nejznámější patří Organizace pro ekonomickou obnovu a rozvoj (OECD). Níže lze nalézt základní informace o těchto organizacích a zapojení ČR do jejich činnosti a zároveň také aktuální informace z jejich dění.

WTO

Světová obchodní organizace (WTO) je jedinou globální mezinárodní organizací projednávající pravidla obchodu mezi státy. Jejím srdcem jsou dojednané mezinárodní dohody, které byly sjednány, podepsány a ratifikovány většinou obchodujících zemí světa. Cílem WTO je napomoci výrobcům zboží a služeb, exportérům a importérům účinněji vykovávat svoje obchody. Níže jsou uvedeny základní informace o WTO a o právě projednávaném Rozvojovém kole z Dohá (DDA).

OECD

Další důležitou mezinárodní organizací je bezesporu Organizace pro ekonomickou obnovu a rozvoj (OECD). Její hlavní současnou činností je spolupráce na programech a analýzách při využití kvalitních statistických dat. Smyslem OECD je na základě zkušeností členských zemí hledat řešení, jak zlepšit jednotlivé vládní politiky. Obecně lze říci, že posláním OECD je ekonomický rozvoj ekonomik členských zemí.

Ostatní Mezinárodní organizace

Součástí mnohostranných obchodních vazeb jsou i další svým významem nikterak menší organizace, jako Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), Evropská hospodářská komise OSN (UNECE) a Mezinárodní obchodní centrum (ICT). Níže jsou uvedeny stručné charakteristiky jejich činnosti.

Obchodní vztahy EU se třetími zeměmi

Dvoustranný rozměr obchodních vztahů EU charakterizuje velký počet preferenčních dohod a ujednání, meziregionálních iniciativ a dalších dohod.

Mezi preferenční bilaterální dohody sjednávané EU patří Dohody o volném obchodu (FTAs). Těmito dohodami jsou odstraněna cla a jiné omezující úpravy obchodu mezi stranami dohody se zbožím pocházejícím z územ smluvních stran. Dohody se netýkají ale pouze vzájemného obchodu, řeší například i práva duševního vlastnictví a služby. V souladu se strategií „Global Europe Competing in the World“ byla v roce 2007 zahájena jednání o FTA nové generace s Jižní Koreou, Indií, státy uskupení ASEAN (JV Asie), zeměmi Střední Ameriky a Andského společenství. V roce 2008 bylo zahájeno jednání o tomto typu dohody také s Ukrajinou. Sjednávány jsou i další dohody tohoto typu, například s Kanadou.

Zvláštní místo mezi preferenčními dohodami EU mají Dohody o ekonomickém partnerství se zeměmi skupiny AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří),které zároveň tvoří důležitý pilíř vnější rozvojové pomoci EU. Dohody jsou zaměřeny na problematiku rozvoje států AKT v celé její šíři, vycházejí ze stávajících regionálních integračních iniciativ v rámci států AKT a fungují v souladu s postupy, které jimi byly schváleny. V dohodách je zohledněna úroveň rozvoje a sociálněekonomické dopady obchodních opatření na státy AKT a jejich schopnost přizpůsobit se liberalizačnímu procesu. Dohody zahrnují také ustanovení o oblastech volného obchodu mezi EU a státy AKT.

Vybraným méně rozvinutým zemím (143 nezávislých zemí a 36 závislých zemí a území) EU poskytuje zvýhodněný obchodní režim pomocí Všeobecného systému preferencí (GSP). Systémy celních preferencí jsou obchodně politická opatření, v jejichž rámci poskytují rozvinuté země či jejich uskupení rozvojovým zemím a územím jednostranně zvýhodněný přístup na vlastní trhy.

Přístup na trhy třetích zemí (Market Access Strategy)

Market Access Strategy je strategie Evropské unie zaměřená na odstraňování obchodních překážek na trzích třetích zemí, tj. mimo EU. Zahrnuje široké portfolio aktivit a nástrojů obchodní politiky. Strategie je založena na spolupráci unijních podniků, Evropské komise a administrativ a ekonomické diplomacie členských států. Užitečným informačním zdrojem a komunikačním kanálem je Databáze překážek MADB (Market Access Database).

Informace o antidumpingových, protisubvenčních a ochranných opatřeních třetích zemí vůči EU jsou uvedeny v následující kapitole „Obchodně politická opatření“.

Obchodně politická opatření

EU disponuje širokou škálou autonomních a specifických smluvních nástrojů a aktivit Společné obchodní politiky sloužících k ochraně zájmů a zajištění potřeb jejích podniků.

Na straně dovozu

Na straně dovozu se jedná o nástroje umožňující dočasnou autonomní korekci dovozních cel, a to buď směrem dolů – v případě potřeby zlevnění dovozu surovin, komponentů či polotovarů, nebo směrem nahoru – v reakci na praktiky dumpingu a subvencování nebo v ochraně před zvýšenými dovozy ze třetích zemí ohrožujícími výrobu v Unii. Dovozy některých citlivých výrobků, zejména ocelářských a textilních a oděvních, jsou monitorovány, případně podléhají i množstevním omezením.

Na straně vývozu

Na straně vývozu EU monitoruje opatření třetích zemí a dostupnými prostředky usiluje o odstranění překážek či zmírnění jejich dopadu na unijní vývozce. V případě legitimních nástrojů na ochranu obchodu (antidumpingová, protisubvenční a ochranná opatření dohlíží na jejich korektní aplikaci a poskytuje podnikům poradenství a asistenci při obhajobě jejich zájmů. K odstranění nedovolených překážek obchodu mohou unijní podniky a asociace využít tzv. Trade Barriers Regulation.

Průřezovou množinu aktivit zaměřenou na zlepšení přístupu na mimounijní trhy představuje Strategie přístupu na trh.

Práva k duševnímu vlastnictví

Problematika ochrany práv duševního vlastnictví (IPR) nabývá s ohledem na rozvoj high-tech a inovací, které jsou nedílnou součástí mezinárodního obchodu s přibývajícími léty na stále větším významu. To je podloženo např. skutečností, že nově byla zahrnuta tato problematika do nově otvíraných negociací dohod DCFTA tzv. Deep and Comprehensive Free Trade Agreements. Níže jsou uvedeny informace o všech aspektech ochrany IPR v rámci mezinárodních vztahů.

Ochrana a vynucování práv k duševnímu vlastnictví v ČR

Ochrana a vynucování práv k duševnímu vlastnictví v ČR byl v uplynulém období nejvíce spojeno se zařazením ČR na tzv. Watchlist, tedy Zprávu „Special 301“, kterou vydává každoročně Úřad obchodního představitele USA/Office of the United States Trade Representative (USTR). Jedná se o výslednou výroční Zprávou o adekvátnosti a efektivnosti ochrany práv k duševnímu vlastnictví (IPRs) u amerických obchodních partnerů. ČR byla v uplynulých letech opakovaně zařazena na Watchlist, zejména s ohledem na prodej pirátského zboží na příhraničních tržnicích s Rakouskem a Německem. Pro rok 2010 byla po značném úsilí Meziresortní komise pro potírání nelegálního jednání proti právům k duševnímu vlastnictví z Watchlistu odstraněna.

TRIPS

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) je nejdůležitější normou, která upravuje ochranu práv k duševnímu vlastnictví ve vztahu k mezinárodnímu obchodu, a která je administrativně spravovaná WTO.

ACTA

Plurilaterální dohoda proti padělatelství (ACTA, Anti-Counterfeiting Trade Agreement) je vícestranná mezinárodní obchodní dohoda, která by měla vytvořit nový mezinárodní nástroj k potírání pirátství a padělatelství a zavést vyšší standardy v oblasti vynucování práv duševního vlastnictví.

OECD a právo duševního vlastnictví

V roce 2005 byl Direktorátem pro vědu, technologii a průmysl (STI) Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) spuštěn Projekt k pirátství a padělatelství. Jeho cílem je zmapovat vliv a reálné dopady porušování práv k duševnímu vlastnictví (IPR) s ohledem na výrobce a spotřebitele a rovněž posoudit zdravotní, sociální a bezpečnostní rizika způsobená padělaným a pirátským zbožím dle definice Dohody TRIPS WTO.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek