Spotřebitel je klamán v celé Evropě, říká prezident Potravinářské komory ČR

21. 9. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Téma ochrany spotřebitele je velmi silné právě v segmentu potravin. A není to zdaleka jen české téma nebo téma nových zemí Unie. „Zodpovědný podnikatel a obchodník musí vzít na vědomí, že spotřebitel klamán a podváděn být nechce,“ říká v rozhovoru o českém potravinářství prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman.

Co to vůbec znamená, když se řekne české potravinářství?
Tradice, kvalita, bezpečnost. Pivo, špekáček, chleba a slivovice, ale třeba i čokoláda, lázeňské oplatky a Niva. Obor, který patří mezi nejvýznamnější tuzemské zpracovatelské obory z pohledu tržeb, přidané hodnoty i zaměstnanosti, kde mu patří čtvrté až páté místo. Obor, který není sice jedničkou jako například ve Francii nebo Itálii, ale při správném směrování a dostatečné politické podpoře má velký potenciál. Auta nebo televize se mohou vyrábět kdekoliv na světě, ale zemědělská produkce je vázaná na půdu a vodu, a to bude velký problém.

V jaké je kondici?
I když se navenek zdá, že jde o relativně stabilní sektor v porovnání se stavebnictvím nebo dopravou, není to úplně pravda. Evropa se dnes potýká, zejména ve starých zemích, s obrovskou nadprodukcí potravin, umocňovanou různými diskutabilními politickými rozhodnutími typu ruského embarga a staré členské země si své problémy řeší na úkor nových.

Takže se potýkáme s růstem dovozu levných, nekvalitních produktů, které cenově vytlačují kvalitní českou produkci, se všemi s tím spojenými jevy, jako je pokles nebo stagnace tržeb, snižování rentability, a zejména pokles přidané hodnoty. V porovnání zvláště se starými zeměmi je to zcela průkazné.

Jaké příležitosti nabízí a s jakými hrozbami se potýká?
Potraviny budou do budoucna stejně klíčové jako voda nebo energetické zdroje. Kvůli potravinám a vodě se v minulosti mnohokrát válčilo a jinak to asi nebude ani v budoucnu. Takže pro toho, kdo má k dispozici zemědělskou produkci a umí ji kvalitně zpracovat, tu je a bude velký rozvojový potenciál. Hlavní hrozbou pro české potravináře je dnes opravdu silně dotovaná konkurence ve starých členských zemích EU a vývoj produkce v těchto zemích, která nemá často adekvátní uplatnění a ničí český trh a českou produkci. Jsem ale optimista a věřím, že si s tím i nová vláda poradí. Cesty k tomu jsou všeobecně známé.

Co ho tedy nejvíce pálí?
Stále nedostatečná politická podpora a fungování kontrolních systémů ve vztahu k dovozům a černému trhu. Také vedeme ostré diskuze s obchodními řetězci o problémech systému, do kterého se u nás řetězce vyvinuly. Z vlastní zkušenosti vím, že k úspěšnému byznysu patří i tvrdý dialog partnerů. A aniž bych kolegům z řetězců upíral legitimní nárok na zisk, mezi poctivými obchodníky, bohužel, působí i takoví, kteří se nebojí sáhnout k praktikám zastrašování a obcházení zákonů, jejichž jediným cílem je dosažení nejvyšší marže na úkor dodavatelů a následně její vyvedení k mateřským podnikům. Existující legislativa bez jasných politických zadání a exemplárních příkladů jejího použití na změnu nestačí.

Jaké stěžejní úkoly vidíte?
Uhájení domácího trhu a udržení českého spotřebitele. Potřebujeme zvýšit přidanou hodnotu a více investovat do nových výrobků, nových postupů, nových technologií, prostě inovovat. Bez toho ztratíme kontakt s vývojem a ztratíme zákazníka.

Ale abychom ho udrželi, musíme vytvořit férové podnikatelské prostředí, ve kterém se nebudou zákazníkovi podsouvat levné dovozové produkty tvářící se jako značkové, nebude dostávat dvojí nebo trojí kvalitu a nebude se manipulovat s obchodními přirážkami tak, aby se prodaly zejména zahraniční produkty z mateřských zemí. Původ zboží musí být jasně značen a vývoj obchodních vztahů v mléčném sektoru mezi Francií a Belgií nebo Německem jasně ukazuje, že spotřebitel je systematicky klamán a podváděn v celé Evropě s vědomím Bruselu a že být klamán a podváděn už dál být nechce.

Co tedy udělat, aby se mu dařilo?
Stěžejní je polická podpora. Až na druhém místě je kvalitní legislativa a podpory investice nebo marketingu. Ani velké řetězce si nemohou dovolit být v trvalém sporu se státem a ten jim musí umět ukázat, kdo je tady pánem. A to prozatím moc nefunguje. Klíčová je úloha médií při výchově spotřebitele. I v Rakousku či v Německu vám řeknou, že jejich spotřebitelé se rozhodně jako potravinoví patrioti nerodí, ale jsou k tomu systematicky vychováváni. I státem a podporou a propagací domácích potravinářských výrobků. A tyto kampaně stojí ročně po přepočtu i miliardu korun a více, zatímco našim kampaním je s oblibou vyčítána i pětinová hodnota. 

Anketa: Co je největší překážkou rozvoje českého potravinářství?

Richard Hrdina, ředitel – prokurista Jatky Český Brod, a. s.
Největší překážku spatřuji v nerovných podmínkách pro výrobu a obchod v jednotlivých členských zemích EU. Dále je to opravdu přebujelá administrativa, velké množství mnohdy zbytečných nařízení a různých omezení, které z Bruselu chodí.

Naše státní kontrolní orgány striktně postupují podle těchto nařízení a zcela opomíjejí zdravý selský rozum a logiku. Příkladů se najde celá řada. Také mnohdy nekorektní jednání některých zahraničních obchodních řetězců k tuzemským dodavatelům rozvoji potravinářského oboru příliš nepřispívá, přestože mají rádi Česko.

Milan Svoboda, majitel společnosti Svoboda – výroba domácích knedlíků, s. r. o.
Přestože spolupracujeme s mnoha obchodními řetězci a naše spolupráce se dá označit jako korektní, jsou mezi řetězci stále výjimky, které se dosud na českém trhu chovají jako v africké kolonii – buď podepište, nebo končíme. To, že spolupracujeme deset nebo dvacet let, nehraje žádnou roli, ubývá slušných lidí mezi obchodními manažery.

Největší překážkou pro podnikání, a nejen v našem oboru, je stále stoupající a přebujelá administrativa. I když se v poslední době ledacos změnilo k lepšímu, je skoro třicet let po revoluci stále největším pánem Úředník. Například dodnes nepochopím, proč musíme úřadům dodávat v papírové podobě lejstra, která jsou běžně ke stažení na internetu.

Další velkou překážkou v podnikání je nedostatek kvalifikovaných, ale i nekvalifikovaných lidí. Přestože nabízíme nadstandardní platy a různé benefity, nejsme schopni obsadit všechna místa kvalifikovanými zaměstnanci tak, abychom zcela vymýtili přesčasovou práci. Zazlíváme vládě, že tak dlouho trvá nastavení pravidel pro zaměstnávání cizinců.

Jiří Havelka, ředitel Renomia Agro
Zemědělské pojištění hraje roli v podpoře stability zemědělství. Dle mého názoru je stěžejní překážkou dalšího rozvoje zemědělského pojištění u nás ta skutečnost, že se nedaří vybudovat Komplexní systém eliminace rizik. Systém, který úspěšně funguje ve většině vyspělých zemí světa, řeší jak rizika komerčně pojistitelná, tak i rizika katastrofická, například sucho, a tím dále stabilizuje zemědělské podnikání i podporuje rozvoj konkurence.

Čestmír Motejzník, předseda představenstva MASO UZENINY PÍSEK, a. s.
Nevím, jestli jsem schopen specifikovat jeden nejzásadnější problém, je jich celá řada. Z těch zásadních jsou to nerovné, především národní dotační podmínky mezi starými zeměmi EU a ČR; nenormální, obrovská koncentrace zahraničních řetězců, bez pořádně nastavených pravidel a nevymáhání ani těch zákonných opatření, která existují; obecně vymahatelnost práva a nějaká právní jistota v ČR jako taková, a konečně zhovadilá, omlouvám se za ten výraz, byrokracie na všech úrovních.

Vladimír Mráz, výkonný ředitel Mráz Agro CZ, s. r. o.
Samozřejmě se nabízejí odpovědi, jako je nerovnost dotací u nás a v západní Evropě, skryté či nepřímé dotace, nebo tvrdá konkurence zahraničních korporací, které někdy zneužívají síly svých mateřských společností.

Sám jako největší problém vnímám především nedostatek šikovných a pracovitých lidí. Zemědělství je oborem, který mnoho mladých netáhne, a s tvrdou skutečností a vylidňováním venkova se osobně setkávám dennodenně. Takovým evergreenem na závěr je pak byrokracie, kterou nám neukládá nikdo v Bruselu, ale kterou si tvoříme sami.

Monika Nebeská, předsedkyně představenstva ZD Všestary
Osobně bych uvítala především stabilitu legislativního prostředí. Rychlé změny zákonů a časté novelizace neprospívají žádným společnostem. A jsou koncepční a přínosné? A jaké budou záměry nové vlády po volbách? Mluvím například o daňovém systému nebo výši minimální mzdy. To všechno jsou faktory, které ovlivňují stabilitu a ekonomiku firem. Jak je možné, že Česká republika skončila až na 122. pozici v žebříčku jednoduchosti placení daní?


Převzato z časopisu Komora. Autor: Petr Karban, šéfredaktor časopisu Komora. Foto: archiv PKČR.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek