Správní řád

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Správní právo je souhrn právních norem vztahujících se na veřejnou správu, její organizaci a činnost. Upravuje vztahy vznikající při výkonu správy mezi nositeli veřejné správy a mezi fyzickými nebo právnickými osobami. Správní právo je součástí práva veřejného, na rozdíl od práva soukromého jsou účastníci právního vztahu ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Veřejná moc je v zákonem vymezených případech nadřazená vůči ostatním subjektům práva.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah

Správní právo a správní řád

Ve vztahu fyzické či právnické osoby a správního orgánu platí tyto dvě zásady:

  1. Každý může činit, co není zákonem zakázáno (při dodržování zákonů a jiných právních předpisů).
  2. Správní orgán může působit pouze v případech a mezích stanovených zákonem.

Správní právo je možné rozdělit na část obecnou a zvláštní, na správní právo hmotné a správní právo procesní

  • obecná část – obsahuje úpravy, zásady, pojmy a právní instituty, které v zásadě platí pro veškerou veřejnou správu, tvoří základ pro jiné obory veřejného práva, které jsou v působnosti správních úřadů (zejména jde o finanční právo, právo sociálního zabezpečení, právo životního prostředí)
  • zvláštní část – obsahuje hmotněprávní úpravu v rámci jednotlivých správních odvětví, patří sem povahou průřezová úprava práva hospodářského, komunálního, popř. dalších oborů tohoto druhu
  • hmotné správní právo – zpravidla normy, které upravují činnost správních orgánů
  • procesní správní právo – normy, které upravují organizaci a působnost správních úřadů a orgánů a řízení před nimi, v užším smyslu jde jen o úpravu správního řízení ve věci externího rozhodování správních orgánů

Od 1. ledna 2006 je v účinnosti správní řád, publikovaný pod č. 500/2004 Sb. (dále jen „Správní řád“ nebo „SpŘ“), který nahradil obecnou úpravu správního řízení, provedenou zákonem č. 71/1967 Sb., která vydržela v platnosti bez zásadnějších změn po celých 38 let.

Správní řád se vztahuje na řízení, v němž o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti veřejné správy rozhodují orgány státní správy.

Působností správních orgánů v oblasti veřejné správy chápeme okruh činností, které směřují k zabezpečení záležitostí veřejného (obecného, celospolečenského) zájmu – např.: zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, úprava podmínek podnikání, regulace výstavby, fungování systému zdravotní péče a sociálního zabezpečení, ochrana životního prostředí, kulturních památek atd.

Správní řád se nevztahuje na všechny činnosti veřejné správy, ale jen na tu část, v níž správní orgány uplatňují své pravomoci vůči jiným subjektům v nadřazeném postavení a rozhodují o právech a povinnostech jiných subjektů. Výsledkem této činnosti je právně vynutitelné rozhodnutí.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zásady správního řízení

Základní zásady správního řízení definují podstatné rysy veškeré činnosti správních orgánů, vytvářejí základní osnovu, jíž jsou správní orgány povinny se bezvýjimečně držet. Základní zásady správního řízení slouží jako interpretační vodítko pro aplikaci předpisů správního práva.

Mezi základní principy veřejné správy (některé vycházejí z Ústavy, ze správního řádu – § 2 – 8 a z dalších ustanovení správního řádu, nebo z judikatury) patří:

  • zásada zákonnosti § 2 SpŘ
  • zásada služby veřejnosti § 4/1 SpŘ
  • ochrana práv nabytých v dobré víře § 2/3 SpŘ
  • zásada proporcionality § 2/3 SpŘ
  • princip právní jistoty § 2/2,3
  • zásada rovnosti stran § 7 SpŘ
  • zásada materiální pravdy § 3 SpŘ
  • zásada volného hodnocení důkazů § 50/4 SpŘ
  • zásada nestrannosti § 7 SpŘ
  • poskytování pomoci a poučení § 4/2 SpŘ
  • zásada rychlosti a hospodárnosti řízení § 6/1, 2 SpŘ
  • možnost účastníků vyjádřit se – zásada právního slyšení § 36/2, 3 SpŘ
  • právo nahlížet do spisu § 38 SpŘ
  • princip kontinuity služeb veřejné správy
  • princip transparentnosti – výkon veřejné správy musí podléhat kontrole
  • zásada neveřejnosti správního řízení modifikovaná zásadou veřejnosti § 49/2, 3 SpŘ
  • zásada písemnosti správního řízení modifikovaná zásadou ústnosti § 49/1 SpŘ
  • zásada oficiality § 46 SpŘ modifikovaná zásadou dispoziční § 44 SpŘ
  • zásada dvoustupňového řízení § 81 SpŘ

Zásada zákonnosti (legality)

Správní orgán musí postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy (i mezinárodními smlouvami), uplatňovat svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem svěřena a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.

Zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů

Správní orgán musí šetřit práva nabytá v dobré víře, může do nich zasahovat pouze za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

Zásada materiální pravdy

Jedna z nejdůležitějších zásad formálního správního řízení, představuje povinnost správního orgánu zjistit v průběhu dokazování stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, rozhodnutí správních orgánů musejí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci.

Zásada služby veřejnosti

Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k osobám chovat zdvořile a podle možností vycházet vstříc. S touto zásadou úzce souvisí zásada poučovací, podle které má správní orgán osobě poskytnout dostatečné poučení o jejích právech a povinnostech.

Zásada rychlosti a hospodárnosti

Správní orgány jsou povinni vyřizovat věc bez zbytečných průtahů v zákonné lhůtě. Správní orgán má postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a zatěžovat dotčené osoby co nejméně.

Zásada rovnosti a nestrannosti

Dotčené osoby mají při uplatňování svých práv rovné postavení. Správní orgán vyžaduje od všech osob plnění jejich povinností stejně. Rovněž se jedná o rovný přístup k veřejným věcem, k veřejným funkcím atd.

Zásada spolupráce a součinnosti

Správní orgány jsou povinny postupovat v úzké součinnosti s občany a organizacemi a spolupracovat mezi sebou.

Zásada písemnosti modifikovaná zásadou ústnosti

Správní řízení probíhá bez nařízených ústních jednání. Lze konstatovat, že v režimu této zásady probíhá naprostá většina správních řízení. Modifikací této zásady je zásada ústnosti, jenž se uplatní vždy, jestliže je to vyžadováno zvláštním právním předpisem nebo může-li to přispět ke zjištění skutečného stavu věci, nebo je-li to vhodné z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení. Nařízené ústní jednání se nemusí konat pouze v sídle správního orgánu, ale i na místech, která jsou předmětem správního řízení nebo s ním souvisí.

Aplikovatelnost správního řádu

Správní řád se aplikuje na všechny oblasti, ve kterých o právech a povinnostech osob rozhodují orgány veřejné moci. Jeho ustanovení se použijí tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup (zásada subsidiarity správního řádu). Před správním řádem má přednost speciální procesní úprava (např. daňový řád, stavební zákon, zákon o drahách, zákon o svobodném přístupu k informacím).

Účastníci správního řízení

Správní řízení je postup, jehož cílem je vydání rozhodnutí v konkrétní věci pro konkrétně určené účastníky. Účastníky správního řízení jsou obecně ti, o jejichž právech a povinnostech se ve správním řízení rozhoduje nebo jichž se rozhodnutí přímo týká.

Způsobilost činit ve správním řízení samostatně úkony má každý v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává svéprávnost (procesní subjektivita). Plně svéprávným se stává člověk zletilostí, před jejím dosažením pouze přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství. Osoby omezené ve svéprávnosti nemají procesní způsobilost v rozsahu tohoto omezení.

Pro určitá rozhodování ve správním řízení existují ohledně procesní způsobilosti odchylky – např. procesní způsobilost fyzických osob v řízení, jehož předmětem je rozhodnutí správního orgánu o správním deliktu.

Právnické osoby mají procesní způsobilost v plném rozsahu a tuto způsobilost nelze omezit. Za právnickou osobu jedná buď její statutární orgán, nebo jiná osoba na základě plné moci. Zmocnění k jednání za právnické osoby je třeba správnímu orgánu vždy prokázat (např. výpisem z obchodního rejstříku, plnou mocí).

Zvláštní zákony často obsahují vlastní výčet účastníků řízení, pokud je nestanoví, postupuje se podle správního řádu.

Ve správním řízení mohou být účastníky i ti, jejichž práv a povinností se výsledné rozhodnutí nebude týkat, rozhodující je možnost, že by tomu tak mohlo být.

Podle § 27, 28 Správního řádu:

  • je účastníkem ten, o jehož právech a povinnostech má být v řízení rozhodnuto
    • v řízení zahajované na žádost je vždy účastníkem žadatel, jde-li o správní řízení sporné, jsou účastníky navrhovatel a osoba, do jejichž práv a povinností se má na základě podaného návrhu zasáhnout – odpůrce
    • v řízení zahájeném z moci úřední, jsou účastníky osoby, jimž míní správní orgán rozhodnutí adresovat
  • účastníkem je i ten, jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny (§ 27/2 SpŘ) – v řízení o žádosti je žadatel povinen označit další jemu známé účastníky, povinností správního orgánu je tyto účastníky případně vyhledat
  • účastníkem je i ten, kdo tvrdí, že o jeho právech a povinnostech má být rozhodováno, nebo jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, dokud se neprokáže opak, správní orgán musí vždy pravomocným usnesením deklarovat, zda je taková osoba účastníkem (§ 28/1 SpŘ)
  • účastníkem je ten, komu zvláštní právní předpis postavení účastníka přiznává (§ 27/3 SpŘ) – jde o účastníky nad rámec vymezení § 27, 28 SpŘ, jejich postavení podle nich nelze posuzovat, jde o subjekty, které v určitých typově určených řízeních prosazují právem chráněné zájmy, popř. svá práva, což vyplývá z jejich postavení nebo úkolů, které mají ve veřejné správě, dále může jít o případy, kdy se procesní cestou poskytuje možnost uplatňovat určité zájmy v řízení subjektu, který by jinak účastníkem nebyl.

Účastník má zejména právo:

  • podat návrh na zahájení řízení, umožňuje-li to zákon, a vzít svůj návrh zpět
  • na poučení od správního orgánu
  • namítat podjatost úřední osoby
  • být informován o osobách, které provádějí úkony v řízení
  • na tlumočníka, včetně tlumočníka znakové řeči
  • být zastoupen
  • být zastoupen, nemůže-li hájit svá práva
  • podávat návrhy a být slyšen
  • na konzultace s osobou, která mu podle občanského zákoníku může jako podpůrce napomáhat při rozhodování
  • nahlížet do spisu
  • požádat o prominutí zmeškání úkonu
  • požádat o povolení změny obsahu podání
  • být vyrozuměn bez zbytečného odkladu o zahájení řízení
  • být vyrozuměn o ústním jednání
  • být vyrozuměn o provádění důkazů mimo ústní jednání
  • být vyrozuměn o ustanovení znalce
  • žádat předběžné opatření
  • navrhnout, aby ústní jednání bylo veřejné
  • navrhnout přerušení řízení
  • na oznámení rozhodnutí
  • požadovat písemné potvrzení o ústně vyhlášeném jednání
  • požádat o stejnopis rozhodnutí
  • podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu
  • podat odvolání, rozklad
  • být vyrozuměn o podaném odvolání
  • podat návrh na vydání nového rozhodnutí
  • podat návrh na obnovu řízení
  • navrhnout výkon rozhodnutí

Účastník má zejména tyto povinnosti:

  • součinnost
  • označit důkazy na podporu svých tvrzení
  • prokázat totožnost
  • jako žadatel označit další jemu známé účastníky
  • dostavit se na předvolání před správní orgán
  • nahradit náklady řízení v případech uvedených v § 79/5,6 SpŘ

Každý účastník se může nechat v řízení zastupovat zmocněncem. Pokud účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastoupen především zákonným zástupcem, nemá-li ho, nebo nemůže-li ho zákonný zástupce zastupovat, ustanoví mu správní orgán opatrovníka; správní orgán ustanoví účastníkovi opatrovníka též v případech, kdy je nutno zajistit ochranu jeho práv, o kterou se účastník sám postarat nemůže.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Příslušnost správních orgánů

Věcná příslušnost

Určuje typ či druh správního orgánu, který je oprávněn a povinen vést v konkrétním případě správní řízení a vydat rozhodnutí. Je stanovena zvláštním právním předpisem.

Místní příslušnost

Určuje, který z věcně příslušných správních orgánů má z hlediska své územní působnosti vést správní řízení. Tam, kde se řízení týká činnosti účastníka řízení, řídí se místní příslušnost místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitostí se místní příslušnost řídí místem, kde se nemovitost nachází. Pokud neuplatní ani jedno ze dvou uvedených pravidel, řídí se místní příslušnost podle některé z forem úřední evidence účastníka ve vztahu k určitému místu. V případě řízení týkajících se podnikatelské činnosti účastníka, který je fyzickou osobou, jde o místo jeho podnikání (sídlo zapsané v obchodním či živnostenském rejstříku). V této souvislosti je nutno upozornit, že podnikatel má povinnost do obchodního rejstříku zapisovat své skutečné místo podnikání. V ostatních řízeních, týkajících se fyzické osoby, se místní příslušnost řídí místem jejího trvalého pobytu.

Průběh správního řízení

Zahájení správního řízení

Zvláštní zákon určí, zda se řízení zahajuje na návrh nebo z úřední povinnosti – vychází-li se ze zásady dispoziční nebo ze zásady oficiality.

Je-li řízení zahájeno na žádost, vymezuje předmět řízení žadatel a disponuje s ním i s řízením – může ho v průběhu řízení zúžit, nebo vzít návrh zpět, v těchto případech správní orgán řízení zastaví, k rozšíření předmětu řízení je třeba přivolení správního orgánu, který může vyhovět jen za podmínek stanovených v § 41/8 SpŘ.

Nejobecnější úkon účastníka vůči správnímu orgánu je podání. Podáním je i úkon, v němž není uvedeno, kterému konkrétnímu správnímu orgánu je určen, pokud je z jeho obsahu zřejmé, že podatel zamýšlí reakci některého správního orgánu. Povinností správního orgánu je posuzovat podání podle jeho skutečného obsahu, bez ohledu na to, jak je označeno.

Základními náležitostmi každého podání jsou:

  • uvedení toho, čeho se podání týká a co jím účastník sleduje
  • uvedení toho, kdo podání činí (fyzická osoba uvede své jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu, adresu na doručování, právnická osoba uvede svůj název, případně obchodní firmu, identifikační číslo, adresu sídla, jinou adresu pro doručování)
  • označení správního orgánu, jemuž je určeno,
  • podpis osoby, která podání činí
  • jiné náležitosti stanovené zvláštními předpisy

Nemá-li podání předepsané náležitosti, je správní orgán povinen podateli pomoci nedostatky odstranit nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Účastník by měl podání učinit u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný, pokud je podání adresováno a doručeno nepříslušnému správnímu orgánu, je tento orgán povinen je postoupit příslušnému orgánu a vyrozumět o tom podatele. Z hlediska případné lhůty k podání je důležité, že za den, kdy je podání učiněno, se v takovém případě považuje až den jeho doručení věcně a místně příslušnému orgánu.

Při zahájení z moci úřední musí být předmět řízení vymezen v oznámení o zahájení řízení, správní orgán má ještě před zahájením řízení pravomoc požadovat vysvětlení od každého, kdo by mohl přispět k objasnění skutečností, odůvodňujících případné zahájení řízení z moci úřední, a zajišťovat důkazy, je-li důvodná obava, že později by nemohly být provedeny, nebo by to přineslo značné obtíže.

Zahájení řízení brání dvě překážky řízení – litispendence a res iudicata.

Litispendence

Tato překážka nastává v okamžiku, kdy o téže věci bylo již dříve z téhož důvodu zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Pokud tuto skutečnost správní orgán kdykoliv během řízení zjistí, je povinen řízení zastavit.

Res iudicata

Tuto překážku tvoří stav, kdy určitému účastníkovi již bylo dříve přiznáno totéž právo nebo uložena tatáž povinnost, řízení správní orgán taktéž v tomto případě zastaví.

Doručování

Správní řád stanoví prioritu doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Datovou schránku zřizuje Ministerstvo vnitra ČR na žádost fyzickým osobám podnikajícím i nepodnikajícím. Právnické osobě zapsané v obchodním rejstříku zřizuje Ministerstvo vnitra ČR datové schránky automaticky. Teprve až není-li to možné, lze písemnost doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

Nebyl-li adresát/žádná osoba, které by bylo možno písemnost doručit zastižen/a, uloží se ve lhůtě 10 dnů. Po uplynutí úložní doby je písemnost vhozena do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán; uplynutím úložní doby se zásilka považuje za doručenou, pokud není náhradní doručení výslovně vyloučeno.

Zjišťování stavu věci

Správní řízení je většinou písemné, ústní jednání nařídí správní orgán v případech, kdy to vyžaduje zákon nebo jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. V každé věci se vede spis – obsahuje podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další doklady vztahující se k věci. Do spisu mohou nahlížet a pořizovat si z něho výpisy účastníci řízení a jejich zástupci, jiné osoby musí splňovat zákonem stanovené podmínky.

Správní orgán je vázán zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 3 SpŘ, při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů by neměly při rozhodování vznikat nedůvodné rozdíly. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán i bez návrhu povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (§ 50/3 SpŘ).

Při zjišťování skutkového stavu je nutné postihnout všechny rozhodné skutečnosti tak, aby vytvořily dostatečný základ pro rozhodování. Jako podklad pro rozhodnutí může sloužit vše, co umožní tohoto cíle dosáhnout - zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti a skutečnosti obecně známé, podklady od jiných orgánů.

Podklady opatřuje správní orgán, přičemž platí obecně zásady součinnosti s účastníky, kteří jsou povinni na podporu svých tvrzení označit příslušné důkazy. Pro sporné řízení platí, že správní orgán vychází z důkazů, které byly účastníky navrženy, může však provést i důkazy, které nebyly účastníky označeny, pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci.

Platí zásada slyšení účastníků – § 36/2,3 SpŘ – podle ní mají účastníci právo v řízení vyjádřit své stanovisko a musí jim být dána možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke všem podkladům rozhodnutí, na požádání účastníka může správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil účastník sám.

Správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti – do vydání rozhodnutí tvoří jeden celek, účastníci mohou přinášet své návrhy, stanoviska, označovat důkazy kdykoli v průběhu řízení až do vydání rozhodnutí.

K provedení důkazu lze použít všechny důkazní prostředky, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získávány v rozporu s právními předpisy. Správní orgán je povinen obstarávat důkazy – pokud jde o návrhy účastníků, není jimi vázán, ale vždy provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, s tzv. opominutými důkazy by se měl vyrovnat v odůvodnění rozhodnutí.

Provádění a hodnocení důkazů je svěřeno výlučně správnímu orgánu, o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, aby se ho mohli účastnit. Správní orgán hodnotí důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů, aniž by byl tedy vázán formálními pravidly, a je věcí volné úvahy správního orgánu, zda bude mít rozhodné skutečnosti za dostatečně dokázané. Správní orgán odpovídá za to, že rozhodnutí bude zákonné a správné.

Náklady řízení

Náklady, které vznikly správnímu orgánu (popř. dotčenému správnímu orgánu), nese tento orgán a náklady, které vznikly účastníkovi, nese účastník. Zákon může obsahovat určité modifikace (především s ohledem na zásadu zavinění a zásadu úspěchu ve věci v řízení sporném):

  • správní orgán uloží účastníku řízení povinnost nahradit část nákladů řízení paušální částkou, jestliže řízení vyvolal porušením své právní povinnosti
  • správní orgán uloží určitým osobám povinnost nahradit náklady řízení, které porušením procesních povinností vyvolaly, a které by jinak správnímu orgánu nevznikly
  • správní orgán uloží osobě povinnost nahradit náklady za obstarání potřebných údajů z jím vedené evidence, pokud byl o jejich získání požádán
  • ve sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (pokud měl účastník jen částečný úspěch, může správní orgán náhradu nákladů poměrně rozdělit, popř. rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů; plná náhrada může být přiznána, pokud měl účastník neúspěch v poměrně nepatrné části nebo pokud rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, anebo na úvaze správního orgánu)
  • náklady exekuce hradí povinný

Rozhodnutí ve věci

Výrok rozhodnutí zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti osob, nebo se výrokem rozhodnutí prohlašuje, zda určité právo nebo povinnost existuje, je-li určena povinnost, určí se ve výroku i v jaké lhůtě má být splněna a další potřebné údaje, dále se zde uvádějí právní ustanovení, která byla při rozhodování použita.

Z výroku vyplývají bezprostřední právní účinky rozhodnutí, výrok nabývá právní moci a vykonatelnosti.

Odůvodnění – obsahuje důvody, které správní orgán k rozhodnutí vedly, ze kterých podkladů správní orgán vycházel, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřeními k podkladům, úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů a při výkladu právních norem. Zákon umožňuje vydat rozhodnutí bez odůvodnění, pokud orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.

Poučení – obsahuje informaci o tom, zda je možno se proti rozhodnutí odvolat a za jakých podmínek, který správní orgán o opravném prostředku rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává, zda má či nemá odvolání odkladný účinek.

Rozhodnutí

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje v písemné formě – zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí (chyby technického charakteru) správní orgán na požádání, ale i bez návrhu opraví. Pokud se zřejmé nesprávnosti týkají výroku, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí.

Rozhodnutí je oznámeno zásadně doručením do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením, v zákonem stanovených případech veřejnou vyhláškou.

V právní moci je rozhodnutí, které bylo oznámeno a nelze ho napadnout řádným opravným prostředkem (odvolání, rozklad), rozhodnutí je závazné a nezměnitelné; závazné je pro účastníky a pro všechny správní orgány, pro jiné osoby je závazné, pokud tak stanoví zvláštní zákon, pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého.

Vykonatelné je rozhodnutí nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Vykonatelnost znamená uskutečnitelnost, schopnost rozhodnutí vyvolat důsledky v něm předvídané, z obsahu rozhodnutí vyplývá, jakým způsobem ho lze vykonat. Vykonatelnost někdy splývá se závazností. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění jsou vykonatelná, jsou-li v právní moci, účastník je poté povinen plnit povinnosti jemu stanovené. Pokud byla ke splnění povinnosti stanovena lhůta, jsou taková rozhodnutí vykonatelná jejím marným uplynutím (vykonatelností se zde rozumí možnost provést nucený výkon povinnosti – exekuci).

Správní řád upravuje více forem rozhodnutí - je nutno rozlišovat rozhodnutí a usnesení, v zákoně rozhodnutí označuje jednak individuální správní akt, jednak se jím rozumí forma rozhodnutí odlišná od jiných forem, zejména usnesení, kterým správní orgán zejména upravuje průběh řízení.

Rozhodnutí se přijímá především ve věci samé, v písemném vyhotovení je označené jako rozhodnutí (pokud ho zvláštní zákon nazývá jinak, přejímá jejich název - koncese, autorizace atd.), forma rozhodnutí se užívá i u prohlášení nicotnosti, nařizování předběžného opatření nebo při ukládání pořádkové pokuty.

Usnesení

Usnesením rozhoduje správní orgán, pokud tak výslovně stanoví zákon, jde především o rozhodnutí při vedení řízení. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Některá usnesení lze vydávat bez předchozího řízení, popř. se oznamují omezenému okruhu osob. Usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, může správní orgán v průběhu řízení nahradit novým usnesením, není jím tedy vázán, účastníci se o jeho obsahu vhodným způsobem vyrozumí. Odvolání nebo rozklad proti usnesení, která se pouze zaznamenávají do spisu, a proti usnesením, o kterých to stanoví zákon, nejsou možné (např. postoupení věci).

Další zvláštní formou rozhodnutí je schválení smíru, rozhodnutí na místě, příkaz, příkaz na místě, vydání dokladu místo rozhodnutí, uzavření veřejnoprávní smlouvy namísto rozhodnutí.

Rozhodnutí o schválení smíru ve sporném řízení

  • ve výrokové části zahrnuje obsah smíru, prohlášení správního orgánu, že smír schvaluje, jestliže dojde k závěru, že neodporuje právním předpisům ani veřejnému zájmu
  • jakmile je návrh na smír předložen, nemůže do něj správní orgán zasahovat
  • z hlediska hmotného práva je schválení smíru možné jen tam, kde navrhovatel a odpůrce mohou disponovat určitými právy a povinnostmi

Rozhodnutí na místě

  • účastníkovi se vyhlašuje ústně, doplní se písemným potvrzením, písemné vyhotovení se doručuje dodatečně
  • účelem je okamžité uložení povinnosti, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo je-li možné bezprostředně navázat na výkon dozoru
  • odvolání nemá odkladný účinek, nestanoví-li zvláštní zákon jinak

Příkaz

  • je jím možno uložit povinnost v řízení, které bylo zahájeno z moci úřední nebo v řízení sporném
  • správní orgán ho může vydat, pokud považuje skutková zjištění za dostatečná
  • může být prvním úkonem v řízení, lze jím uložit jakoukoli povinnost
  • jedinou obranou je odpor, pokud není podán včas, příkaz se stává pravomocným vykonatelným rozhodnutím, lhůta k podání odporu činí 8 dnů
  • musí být prokazatelně doručen do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno

Příkaz na místě

  • je variantou blokového řízení, slouží pro uložení povinnosti k peněžitému plnění do 10 000 Kč nebo jiné povinnosti, pokud ji účastník může splnit ihned na místě
  • lze vydat jen se souhlasem adresáta, podpisem adresáta se příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím

Vydání dokladu namísto rozhodnutí

  • má zjednodušit řízení o vydání dokladu, rozhodnutí se pouze zaznamenává do spisu, dnem převzetí dokladu žadatelem nabývá právní moci a vykonatelnosti

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení

Od zahájení řízení počíná běžet lhůta pro rozhodnutí – pokud je to možné, mělo by být rozhodnutí vydáno bezodkladně (§ 71/3 SpŘ), jinak jsou lhůty nastaveny tak, aby pro různá řízení počítaly s průměrnou náročností jejich fází; platí obecná 30 denní lhůta, ke které se připočítávají lhůty podle § 71/3 a), b) SpŘ podle obtížnosti věci.

Pokud je správní orgán nečinný, nebo je zjevné, že nedodrží stanovené lhůty nebo nebude v řízení řádně pokračovat, přijme nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti.

Odvolací řízení

Odvoláním se účastník může bránit proti rozhodnutí orgánu první instance. Pokud zákon nestanoví jinak, podává se odvolání do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí tomu orgánu, který rozhodnutí vydal. Odvoláním lze napadnout celou výrokovou část, jednotlivý výrok nebo jen vedlejší ustanovení, pokud není v odvolání rozsah určen, platí, že se účastník domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné.

Odvolání má odkladný účinek, to znamená, že rozhodnutí do vyřízení odvolání nemůže nabýt právní moci, odkládá se i vykonatelnost; v některých případech je odkladný účinek odvolání vyloučen zákonem, z vymezených důvodů ho může vyloučit i správní orgán.

Rozhodování o odvolání předává správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal odvolacímu orgánu, kterým je nejblíže nadřízený správní orgán (§ 89/1 SpŘ, § 178 SpŘ), výjimkou je možnost tzv. autoremedury (§ 87 SpŘ) – to znamená, že správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může sám rozhodnout o odvolání tak, že rozhodnutí změní nebo zruší, ovšem za podmínky, že odvolání plně vyhoví, musí přitom chránit další účastníky. Správní orgán nesmí takto postupovat, pokud by hrozila újma někomu z účastníků, ledaže by tito účastníci s ohrožením předem vyslovili souhlas. Rozhodnutí v autoremeduře je rozhodnutím prvoinstančním, lze ho napadnout odvoláním.

Odvolací orgán z úřední povinnosti přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy, k vadám řízení odvolací orgán nepřihlédne, pokud nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Výchozí zásadou odvolacího řízení je úplná revize zákonnosti rozhodnutí, včetně procesních otázek.

Je-li odvoláním napadena výroková část v omezeném rozsahu, je třeba posoudit schopnost ostatních výroků samostatně nabýt právní moci, to je podmíněno tím, že výrok netvoří nedílný celek a nebude způsobena újma některému z účastníků a povaha věci to umožňuje (§ 82/3 SpŘ). Pokud nenapadené části výroku tyto podmínky nesplňují, nevstoupí v právní moc a v odvolacím řízení se uplatní úplná revize zákonnosti celé výrokové části.

K novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne správní orgán jen tehdy, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

Správnost rozhodnutí odvolací orgán přezkoumává pouze v rozsahu námitek uvedených v řádném opravném prostředku, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem, správnost vždy vychází ze zákonnosti.

Rozhodování je založeno na zásadě apelační, dojde-li odvolací orgán k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné nebo nesprávné nebo došlo k závažným vadám řízení:

  • napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví– vady jsou takového charakteru, že v řízení nelze dále pokračovat, jestliže se jednalo o řízení zahájené z moci úřední, popř. nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, současně se v rozhodnutí výslovně řízení zastaví;
  • napadené rozhodnutí změní – přitom je odvolací orgán omezen, nejsou přípustné změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele, s výjimkou případů, kdy odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, nebo je napadané rozhodnutí v rozporu se zákonem nebo to vyžaduje veřejný zájem, kterého orgán prvního stupně nedbal. Odvolací orgán je rovněž omezen zákazem tzv. překvapivých rozhodnutí (odvolací orgán by např. zcela změnil právní kvalifikaci nebo rozšířil předmět řízení, které bylo zahájeno z moci úřední, a v důsledku toho chtěl změnit práva a povinnosti, popř. uložit i jiné povinnosti, čímž by účastníkovi hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se), odvolací orgán je dále omezen zákazem změn rozhodnutí orgánů územních samosprávných celků vydaných v jejich samosprávné působnosti (ochrana před zásahy do práva na samosprávu);
  • napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal– orgán prvního stupně je při dalším projednávání věci vázán právním názorem odvolacího orgánu, odvolací orgán rozhoduje jako při kasaci, tímto způsobem se rozhoduje v případech, kdy není možné provést změnu rozhodnutí nebo pokud vady napadeného rozhodnutí jsou tak závažné, že je nelze úspěšně napravit, popř. by to bylo spojeno s neúměrnými potížemi.

Odvolací orgán odvolání zamítne:

  • z důvodů věcných – shledá-li odvolání nedůvodným a současně napadané rozhodnutí jako věcně správné potvrdí (§ 90/5 SpŘ)
  • z důvodů formálních – odvolání bylo podáno opožděně nebo je nepřípustné (§ 92/1 SpŘ). Odvolací orgán je povinen zkoumat, jestli nejsou dány předpoklady pro přezkumné řízení, pro obnovu řízení, nebo pro vydání nového rozhodnutí, pokud jsou tyto podmínky splněny, posuzuje se odvolání jako podnět k přezkumnénu řízení, žádost o obnovu řízení nebo jako žádost o vydání nového rozhodnutí

Odvolací orgán odvolací řízení zastaví, pokud účastník vzal odvolání zpět a ve věci nebylo podáno jiné odvolání (§ 91/3 SpŘ). Proti rozhodnutí odvolacího orgánu se nelze dále odvolat, nabývá právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a dalším účastníkům, o jejichž právech a povinnostech bylo rozhodnuto (§ 91/1 SpŘ).

Tzv. rozklad se podává proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník ministerstva nebo vedoucí jiného správního úřadu v prvním stupni, o rozkladu rozhoduje ministr, vedoucí jiného ústředního správního úřadu na návrh rozkladové komise; ustanovení o rozhodnutí o rozkladu vychází z úpravy autoremedury (§ 87 SpŘ), současně platí ustanovení o rozhodování odvolacího orgánu, pokud to nevylučuje povaha věci, rozklad nemá devolutivní účinek (rozhoduje tedy týž orgán, který rozhodnutí vydal); rozklad vždy vyvolává přezkum zákonnosti rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, pokud bude nezákonnost zjištěna, postupuje se podle § 90 SpŘ, pokud půjde o námitky nesprávnosti, je možno jim pouze plně vyhovět, za podmínky, že tím nebude způsobena újma ostatním účastníkům, ledaže by s tím výslovně souhlasili, jinak musí orgán rozklad zamítnout.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přezkoumání správních rozhodnutí

Obnova řízení

Je mimořádným opravným prostředkem, umožňuje překonat překážku rei iudicatae a znovu ve věci rozhodnout. Podmínkou je právní moc rozhodnutí ve věci samé, jímž bylo ukončeno řízení před správním orgánem, návrh účastníka, popř. nařízení obnovy správním orgánem, důvody obnovy řízení – alespoň jeden musí být naplněn, dále musí být zachovány lhůty k rozhodnutí o obnově řízení.

Řízení ve věci lze obnovit, pokud vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, nebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými (§ 100/1 a) SpŘ), nebo pokud bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno (§ 100/1 b) SpŘ) a pokud v případě těchto dvou důvodů nastává zároveň podmínka, že tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem řízení.

Účastník se tedy nemůže domáhat obnovy řízení, pokud mohl danou skutečnost uplatnit v odvolacím řízení, popř. řízení o rozkladu, pokud se uskutečnilo, a skutečnost mu byla v té době známá, popř. byla uplatnitelná, nebo se o ní dozvěděl v okamžiku, kdy mohl odvolání (rozklad) podat (§ 100/2 SpŘ).

Účastník řízení může podat žádost o obnovu řízení do 3 měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu obnovy řízení, nejpozději však do 3 let od právní moci rozhodnutí, je-li na přezkoumání rozhodnutí obecný zájem, správní orgán obnovu nařídí z úřední povinnosti – rozhodnutí o obnově řízení musí být vydáno do 3 let od právní moci rozhodnutí.

Pouze z moci úřední lze obnovu nařídit, pokud bylo rozhodnutí dosaženo trestným činem, v takovém případě je stanoven odlišný počátek shora uvedených lhůt (§ 100/4 SpŘ).

Věcnou příslušnost k rozhodnutí o povolení obnovy řízení má správní orgán, který rozhodl v poslední instanci. Předmětem řízení je zkoumání, zda zákonné podmínky obnovy řízení jsou dány – rozhodnutí o povolení obnovy řízení (negativní i pozitivní) má prvoinstanční povahu, lze proti němu použít řádný opravný prostředek. Pravomocné rozhodnutí o povolení obnovy řízení má odkladný účinek, pokud původní řízení nebylo ještě vykonáno (§ 100/6 SpŘ).

K novému řízení není třeba zvláštní podnět nebo návrh, správní orgán musí provést nové řízení na základě právní moci rozhodnutí o povolení obnovy řízení. K novému řízení je příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni.

Přezkumné řízení

Umožňuje zasáhnout do pravomocného rozhodnutí a vést k jeho změně nebo zrušení s cílem napravit nezákonnost. Jde o dozorčí nástroj správních orgánů, uplatňuje se z moci úřední podle instanční hierarchie. Účastníci nebo kdokoli jiný mohou upozornit na nezákonná rozhodnutí pouze podnětem (§ 94/1 SpŘ).

Přezkoumávají se rozhodnutí, která již nabyla právní moci (výjimkou je rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci, ale je předběžně vykonatelné) – samostatně nelze přezkoumávat pravomocná usnesení, kromě usnesení o odložení věci a zastavení řízení (§ 94/3 SpŘ).

Přezkoumávání rozhodnutí ve věcech podle § 94/2 SpŘ je nepřípustné – jestliže byl rozhodnutím vydán účastníkovi souhlas k právnímu jednání, povolen vklad práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nebo pokud bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu a žadatel nabyl práv v dobré víře. Přezkoumávat nelze ani rozhodnutí, které bylo výsledkem samotného přezkumného řízení.

Správní orgán rozhodnutí zruší nebo změní, bylo-li vydáno v rozporu s právními předpisy. Pokud přezkoumává rozhodnutí druhé instance, může předmět řízení rozšířit i na rozhodnutí prvoinstanční (§ 95/3 SpŘ), správní orgán může rozhodnutí zrušit a věc vrátit k projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, ten je v dalším postupu vázán jeho právním názorem (§ 97/3 SpŘ).

Usnesení o zahájení řízení lze vydat nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán dozvěděl o možné nezákonnosti rozhodnutí, nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci. Vydat rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni je možné nejpozději do 15 měsíců od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí ve věci (§ 97/2 SpŘ).

Při rozhodování se vychází z právního stavu a skutkových okolností v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy, popř. jeho správnost, se nepřihlíží. Při zrušení nebo změně rozhodnutí dbá správní orgán na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena (§ 94/5 SpŘ).

Pokud správní orgán dojde k tomu, že rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, ale újma, která by zrušením nebo změnou vznikla některému z účastníků, který nabyl práv z rozhodnutí v dobré víře, byla ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, je povinen řízení zastavit (§ 94/4 SpŘ).

Orgánem příslušným k přezkoumání je správní orgán nadřízený tomu, který rozhodnutí vydal, popř. vedoucí ústředního orgánu státní správy, jde-li o rozhodnutí ústředního orgánu státní správy (§ 96/1 a 6 SpŘ, § 178 SpŘ), příslušný orgán řízení zahájí podle § 46 SpŘ, pokud je porušení zákona zcela zjevné ze spisového materiálu a jsou naplněny další podmínky, je možné, aby prvním úkonem správního orgánu v přezkumném řízení bylo přímo vydání rozhodnutí bez provedení dokazování (odpovídá zkrácenému přezkumnému řízení § 98 SpŘ).

Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat zpětně ke dni právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí – typicky v případě zrušení nebo změny rozhodnutí, jímž byla uložena účastníku řízení povinnost, nebo mohou nastat ke dni právní moci nebo předběžné vykonatelnosti rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení – typicky v případě zrušení nebo změny rozhodnutí, jímž bylo účastníkovi přiznáno právo.

Ústavní stížnost

Osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, může podat stížnost k Ústavnímu soudu. Základním předpokladem ústavní stížnosti je, že účastník vyčerpal všechny opravné prostředky (jak řádné tak i mimořádné) a podat tuto žádost ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli pro ochranu jeho práva poskytuje.

Stěžovatel musí v ústavní stížnosti uvést:

  • jaké základní právo bylo v jeho případě porušeno,
  • který orgán veřejné moci a jakým rozhodnutím nebo zásahem tak učinil,
  • v čem konkrétně ono porušení základního práva nebo svobody spočívalo,
  • musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Stěžovatel musí být v řízení před soudem zastoupen advokátem. Pokud Ústavní soud shledá ústavní stížnost důvodnou, tj. pokud zjistí, že bylo porušeno základní právo nebo svoboda navrhovatele zaručená ústavním pořádkem, může napadené rozhodnutí zrušit a v případě stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

Správní poplatky

Pokud není správní poplatek uhrazen, správní orgán neprovede požadovaný úkon nebo zastaví zahájené řízení.

Výši a postup při vybírání správních poplatků správními orgány upravuje zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích v platném znění. Zpoplatněny jsou úkony spojené s činností správních orgánů, které jsou také vymezeny v sazebníku správních poplatků, který tvoří přílohu tohoto zákona. Úkony zahájené správním úřadem z moci úřední, s výjimkou místního šetření, a úkony související s přestupkovým a s trestním řízením nejsou předmětem poplatku, nestanoví-li sazebník jinak.

Sazby poplatků jsou stanoveny pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku. Poplatky stanovené v sazebníku pevnou částkou se platí bez vyměření a jsou splatné před provedením předmětného úkonu. Procentní poplatky se vyměřují a jsou splatné do 15 dnů od doručení platebního výměru.

Není-li zaplacen poplatek v této době, vyzve poplatníka správní orgán, aby tak učinil do 15 dnů ode dne, který následuje po doručení výzvy a současně ho poučí, že pokud výzvu nesplní, řízení zastaví. Proti výzvě k zaplacení poplatku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne, který následuje po doručení výzvy.

Zaplatí-li poplatník poplatek po lhůtách uvedených shora, postupuje správní úřad v řízení tak, jako by byl poplatek zaplacen včas, pokud již nerozhodl o zastavení řízení. Je-li však poplatek zaplacen nejpozději do konce běhu odvolací lhůty proti tomuto rozhodnutí, pozbývá rozhodnutí platnosti a správní úřad tuto skutečnost vyznačí formou úředního záznamu ve spise.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Závěrem

Stanete-li se účastníkem správního řízení, snažte se využít všechna práva, která Vám správní řízení poskytuje, a zároveň dodržujte lhůty, které jsou správním řádem stanoveny.

Vzory některých podání


Vzory podání byly použity z publikace: Černý P., Dohnal V., Korbel F., Prokop M.: Průvodce novým správním řádem, Linde Praha a.s., Praha 2006.

Vzor plné moci pro zastupování v řízení


Plná moc

Já, níže podepsaný Jan Novák, narozený 22. 6. 1968, trvale bytem: Tábor, Převrátilská 330 (zmocnitel), tímto v souladu s § 33 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění

zmocňuji

pana Milana Hanáka, nar.: 24. 9. 1981, trvale bytem: Tábor, Kostnická 1324 (zmocněnec)

aby mne jako můj zmocněnec zastupoval v územním řízení o návrhu obchodní společnosti Chemona s.r.o. se sídlem Tábor, Průmyslová 36, na umístění stavby „Skladové a výrobní prostory průmyslových hnojiv, elektropřípojka, vodovodní přípojka, studna, „ na pozemcích parcela číslo 344/5, 344/6, 345/2 a 349/3 v katastrálním území Čelákovice, město Tábor.

Tato plná moc je udělena pro celé výše uvedené správní řízení ve všech stupních a vztahuje se zejména na veškeré úkony, návrhy, žádosti, opravné prostředky a další podání v tomto řízení a na doručování písemností.

V Táboře, dne …...….

…………………………
Jan Novák

Plnou moc přijímám v plném rozsahu:

…………………………
Milan Hanák

Vzor plné moci pro zastupování v řízení (24 kB)

Vzor žádosti o prodloužení lhůty k provedení úkonu


Městský úřad v Táboře
Komise pro projednávání přestupků
Žižkovo náměstí 3
390 15 Tábor                                                                        V Táboře dne …...

Podatel: Jan Novák, narozen 22. 6. 1968
bytem: Převrátilská 330, 390 01, Tábor

Žádost o prominutí zmeškání úkonu a návrh důkazu svědeckou výpovědí

Dne 7. 3. 2006 jsem si v provozovně České pošty v Táboře vyzvedl přípis Městského úřadu v Táboře, Komise pro projednávání přestupků. („dále jen městský úřad“) ze dne 20. 2. 2006, č. j. přest. 138/2006/So-8, kterým mi městský úřad sdělil, že proti mé osobě zahajuje správní řízení o přestupku proti občanskému soužití ve smyslu §49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, jehož jsem se měl dopustit tím, že jsem údajně dne 29. 1. 2006 v odpoledních hodinách v Táboře n ulici Převrátilské před vchodem do bytového domu  č. p. 330 hrubými výrazy v přítomnosti několika dalších osob urážel svého souseda, pana Radima Fouska a tím mu ublížil na cti.

Citovaný přípis městského úřadu obsahoval zároveň usnesení, kterým mi městský úřad ve smyslu §36 odst. 1 z. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, stanoví lhůtu k navržení důkazů a jiným návrhům do dne 9. 3. 2006. Přípis byl na poště uložen 25. 2. 2006, proto byl ve smyslu §24 odst. 1 správního řádu, v platném znění doručen dne 7. 3. 2006.

Ve dnech 24. 2. až 6. 3. 2006 jsem byl na dovolené na Šumavě, takže jsem si uloženou písemnost nemohl vyzvednout dříve. Tuto skutečnost dokazuji přiloženou kopií potvrzení o ubytování v penzionu „Filipova huť.“ Navržení důkazů nemohu učinit obratem, neboť dříve musím zjistit adresy všech přítomných svědků.

Z uvedeného důvodu žádám, aby mi městský úřad svým usnesením lhůtu k navržení důkazů  a k jiným návrhům v řízení prodloužil, a to nejméně do dne 15. 3. 2006.

…………………………
podpis

Vzor žádosti o prodloužení lhůty k provedení úkonu (26 kB)

Vzor vzdání se práva odvolání proti rozhodnutí ve správním řízení


Městský úřad v Táboře
Odbor životního prostředí
Husovo náměstí 2938
390 02 Tábor                                                                             V Táboře dne…...

Podatel: Jan Novák, narozen 22. 6. 1968
Bytem: Převrátilská 330, 390 01, Tábor

Vzdání se práva odvolání proti rozhodnutí o povolení kácení dřevin (§8 odst. 1 z. č. 114/1992 Sb., ve smyslu §81 odst. 2 z. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“).

Rozhodnutím č. j.: OC/543/2006/Ta ze dne 21. 1. 2006 mi povolil Městský úřad v Táboře, Odbor životního prostředí, jako orgán ochrany přírody příslušný podle ustanovení §76 odst. 1 písm. a) z. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, kácení dřevin – dvou smrků ztepilých, na pozemku parc. č. 558 /1 v k. ú. Čekanice. Toto rozhodnutí mi bylo oznámeno dne 23. 1. 2006. Tímto se ve smyslu §81 odst. 2 správního řádu vzdávám práva odvolání proti uvedenému rozhodnutí.

…………………………
Jan Novák

Vzor vzdání se práva odvolání proti rozhodnutí ve správním řízení (24 kB)


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek