Stát může za péči o krajinu v Česku ušetřit stovky milionů, a přitom chránit přírodu lépe

5. 8. 2016 | Zdroj: Technologická agentura České republiky (TA ČR)

Stovky milionů může stát ušetřit na dotacích a využít tyto prostředky účelněji. To je závěr výzkumu vědců z Biologického centra Akademie věd, Jihočeské univerzity a dalších institucí, který financovala Technologická agentura České republiky.

Péče o krajinu v České republice může být do budoucna výrazně efektivnější než nyní. Umožňuje to certifikovaná metodika Alternativní management ekosystémů, kterou pro Ministerstvo životního prostředí ČR vytvořila ochranářská společnost Česká krajina. Projekt financovala Technologická agentura České republiky (TA ČR), mapy s odborným obsahem dodala společnost Beleco. Úspory přitom v tomto případě neznamenají zhoršení péče o cenné lokality. Naopak, levnější postup přináší výrazně lepší výsledky.  

Materiál se zaměřuje především na stepi, přirozené a polopřirozené louky či pastviny. Ty představují jedny z nejcennějších a zároveň nejzranitelnějších biotopů a péče o ně stojí daňové poplatníky ročně několik miliard korun, které stát vyplácí na agroenviromentálních dotacích či zakázkách za sečení luk nebo jejich přepásání domácími zvířaty. „Přes enormní náklady však tento typ managementu často nefunguje a ztráta druhové rozmanitosti v mnoha lokalitách pokračuje,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky, který je spoluautorem metodiky. 

Namísto umělého napodobování přežitých forem hospodaření proto vědci doporučují do péče o krajinu zapojit původní, přirozené mechanismy. Konkrétně velké kopytníky, jako jsou zubři, divocí koně nebo zpětně šlechtění pratuři. Právě tři klíčové druhy kopytníků se v přírodě po statisíce let podílely na vytváření a udržování otevřené krajiny. „V zemích, které patří v ochraně přírody k evropské špičce, se tento typ managementu používá více než tři desetiletí a přináší vynikající výsledky,“ dodává Miloslav Jirků.

V České republice by mohlo využívání takzvané přirozené pastvy velkých kopytníků dlouhodobě ušetřit několik desítek až stovek milionů korun. Uplatnění může najít především v bývalých i současných vojenských výcvikových prostorech, rozsáhlejších chráněných územích, postindustriálních oblastech, nebo při údržbě mimoprodukčních zemědělských ploch. „Projekt přišel s jednoduchým, funkčním, zcela logickým a překvapivě levným řešením. Aplikovaný výzkum v oblasti ochrany přírody je jedním z důležitých témat a Technologická agentura projekty výzkumu v této oblasti dlouhodobě podporuje,“ uvedl ředitel Technologické agentury Luděk Knorr.

Nejde jen o podstatnou finanční úsporu, ale především o výrazně lepší výsledky při údržbě krajiny přírodě blízkým způsobem. „Tento typ managementu vytváří pestrou mozaiku různých typů prostředí. Právě ta je pro mnohé druhy rostlin a živočichů nepostradatelná. V České republice podobný typ krajiny dlouhodobě mizí a s ní i řada ohrožených druhů,“ doplnil Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd v Brně.

„Je potřeba zdůraznit, že ani pastva velkých kopytníků není vhodná pro všechny lokality. Dobré výsledky přináší na rozsáhlejších plochách o velikosti desítek, stovek či tisíců hektarů. Určitě nemá význam ji aplikovat v lokalitách menších než dvacet hektarů,“ konstatoval Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. I když se na první pohled může zdát, že rozlehlých ploch vhodných pro velké kopytníky není v intenzivní zemědělské a průmyslové krajině příliš, vědci v metodice identifikovali celkem 145 vhodných území.

Velcí kopytníci zároveň neznamenají konkurenci pro desítky ekologických sdružení a organizací, které se věnují kosení luk, údržbě bezlesí těžkou technikou, vypalování a dalším druhům technického, takzvaně aktivního managementu. „Naopak, prostředky ušetřené při péči o rozsáhlé plochy pasené velkými kopytníky je možné nasměrovat na intenzivnější aktivity ve stovkách malých lokalit, kde zůstane aktivní management i do budoucna nezbytnou součástí péče,“ zdůraznil Miloslav Jirků.      

Údržba krajiny s pomocí velkých kopytníků se přitom netýká jen odlehlých, liduprázdných oblastí. Například v Nizozemí zubři a koně udržují několik stovek hektarů na předměstí města Haarlem, které má přes 150 tisíc obyvatel, podobné rezervace vznikají v Německu, Španělsku a jinde. Úspěšný je i pilotní projekt v České republice, který odborníci realizují v bývalém vojenském prostoru Milovice. Tam obnova místních stepí s pomocí velkých kopytníků dosáhla již po první sezoně výsledků, jaké odborníci očekávali až po několika letech. Zvířata se přitom pasou jen pár desítek metrů od prvních domů městské zástavby.

O využití velkých kopytníků v péči o krajinu již projevily zájem některé chráněné krajinné oblasti, národní parky a představitelé některých krajů. „Důležité je, že i díky aktivnímu přístupu ministerstva životního prostředí metodika neskončila v šuplíku a pomůže v praxi zlevňovat a zároveň zlepšovat péči o krajinu,“ ocenil Dalibor Dostál. „Je příležitostí k úsporám také pro další resorty, především ministerstvo zemědělství a ministerstvo obrany,“ doplnil Dalibor Dostál.

„Přirozená nebo polopřirozená pastva velkých kopytníků je vhodným a dlouhodobě udržitelným řešením péče o některé přírodovědecky cenné a plošně rozsáhlé lokality tvořené převážně biotopy bezlesí, zejména takové, které v minulosti využívala armáda a které v současnosti, po jejím odchodu, biologicky degradují,“ konstatoval Petr Stloukal z odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí ČR.

Společnost Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek