Stav evropské legislativy v oblasti služeb

20. 2. 2009 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Součást článku Podnikání bez bariér. Rozhodujícím bodem pro zachování správné funkce Směrnice o službách na vnitřním trhu je její transpozice do národního práva včetně provedení screeningu. Tento názor je podpořen nejen představiteli hospodářských subjektů, ale i členských států Evropské unie a Evropské komise.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu

(Úřední věstník Evropské unie L376 z 27. 12. 2006)

V dubnu 2006 předložila Komise přepracovaný návrh zohledňující především stanovisko Evropského parlamentu. Rozsah byl výrazně zredukován. Princip země původu byl nahrazen ustanovením o překážkách, které by členské státy neměly přeshraničnímu poskytovateli klást. Současně je zde zakotveno právo země příjemce uplatňovat národní požadavky, pokud budou zdůvodněny ochranou veřejného zájmu. Modifikovaný návrh byl posléze v Radě i EP přijat (viz výše uvedená citace). Členské státy jsou povinny uvést právní a správní předpisy do souladu se směrnicí do 28. 12. 2009. Komise hodnotí přínos směrnice v rámci EU na zhruba 30 miliard euro ročně a vytvoření 60 tisíc nových pracovních míst.

Pozice evropských podnikatelských organizací

Významné evropské podnikatelské organizace – Eurochambres, BusinessEurope, EuroCommerce a UEAPME – nevyjádřily v rámci svých pozičních dokumentů a komentářů k přepracovanému návrhu směrnice shodná stanoviska. První tři jmenované organizace se v zásadě shodly a v konečné fázi návrh podpořily jako obtížně dosažený kompromis. Směrnici ohodnotily jako přínos pro svobodu usazování, nikoli však pro volný pohyb služeb. Odmítnutí aplikace principu země původu považují za významný nedostatek s odůvodněním, že přijatá úprava nedává v této oblasti poskytovatelům potřebnou právní jistotu. Přínos směrnice neguje dle pozic těchto organizací rovněž velmi zredukovaný rozsah s vysokým počtem dalších výjimek (dle BusinessEurope pokrývá směrnice max. 50 % z plného rozsahu služeb).

Za pozitivní prvek považují předpokládané administrativní zjednodušení, povinnost administrativní spolupráce mezi členskými státy a vytvoření jednotných kontaktních míst pro vyřízení potřebných náležitostí. UEAPME naproti tomu princip země původu nepodporovalo, uvítalo změnu prosazenou v Evropském parlamentu. Rozsah směrnice označilo za příliš široký, upřednostňuje předpisy pro jednotlivé sektory. Administrativní spolupráci, resp. vzájemné poskytování informací, považuje za stále ještě příliš složité pro MSP, za nerealistické považuje i požadavek týkající se pojištění.

Pozn.: Sektorový přístup nebyl většinou ostatních zúčastněných akceptován. Přijetí jednotlivých předpisů by bylo podstatně dlouhodobější záležitostí než přijetí horizontální směrnice. Tím by se jen prodloužila nerovnováha mezi vysokým podílem služeb na ekonomice jednotlivých členských států a mizivým podílem na vnitřním trhu EU. Ekonomický potenciál vnitřního trhu by tak zůstal omezen a nevyužit.

Všichni aktéři – nejen představitelé hospodářských subjektů, ale i členských států a Komise – se shodují v názoru, že rozhodující pro správné fungování směrnice bude její transpozice do národního práva včetně provedení screeningu, resp. odstranění konfliktních předpisů, včasné vybudování doprovodných struktur, především jednotných kontaktních míst a zajištění jejich správného provozu.

Výzva k včasnému a správnému zavedení směrnice jako podmínky pro realizaci této části vnitřního trhu je obsažena i v závěrech Jarního summitu EU z března 2008. Komise poskytuje členským státům asistenci, vydala podrobnou příručku k provedení směrnice. Stav prací na zavedení v jednotlivých členských státech pravidelně monitorují Eurochambres prostřednictvím svých členských organizací, vlastní monitoring chystá v průběhu francouzského předsednictví i BusinessEurope.

Směrnice o službách – klíčové prvky

Oblast působnosti (čl. 2)

  • platí pro veškeré služby, poskytované jak podnikatelské sféře, tak fyzickým osobám/spotřebitelům, pokud nejsou z působnosti vyloučeny, např. pro činnost většiny regulovaných povolání, služby řemeslné, poradenské, reklamní, v oblasti cestovního ruchu, stavební a údržbářské, pro volný čas, distribuční, zpravodajské, certifikační a další (podrobně rozvedeno v preambuli směrnice, recitál 33)
  • služby vyloučené finanční, dopravní, služby a sítě elektronických komunikací, služby obecného zájmu nehospodářské povahy, služby agentur na zprostředkování dočasné práce, zdravotní, některé sociální, audiovizuální, soukromé bezpečnostní, poskytované notáři a soudními vykonavateli, hazardní hry, činnosti spojené s výkonem veřejné moci.

Správní zjednodušení (čl. 5–8)

Členské státy musí přezkoumat a zjednodušit veškeré postupy a formality použitelné pro přístup k činnosti poskytování služby a jejímu výkonu – týká se jakéhokoli správního opatření, nezbytnosti požadavků, je nutné upustit např. od požadavku na předkládání originálů či ověřených kopií a překladů dokladů.

Jednotná kontaktní místa/JKM (čl. 6)

(klíčová pro fungování směrnice)

Členské státy musí zajistit, aby poskytovatelé služeb mohli splnit veškeré postupy a formality potřebné pro vznik oprávnění k poskytování služeb prostřednictvím JKM tak, aby zde poskytovatel (jak vnitrostátní, tak z jiného členského státu) získal všechny potřebné informace a učinil nezbytné kroky k získání oprávnění. Organizace JKM je ponechána na členském státu jak z hlediska rozsahu činnosti (musí reflektovat působnost směrnice, ale může být i širší), tak z hlediska kompetencí (jen koordinace nebo přenesení určitých pravomocí). Úloha JKM může být svěřena i profesním komorám či sdružením nebo soukromým subjektům. V tomto případě musí být ze strany státní správy zajištěn účinný mechanismus kontroly fungování JKM. Směrnice obsahuje v čl. 7 výčet informací, které musí JKM poskytovatelům i příjemcům podávat. JKM musí být zřízena a schopna fungování nejpozději do konce implementačního období. K složitým úkolům, které musí být do této doby vyřešeny, patří zajištění elektronické komunikace mezi poskytovateli služeb, JKM a ostatními správními orgány .

Svoboda usazování pro poskytovatele (čl. 9–15)

Ustanovení se vztahují jak na situace, kdy se poskytovatel chce usadit v jiném členském státě, tak na situace, kdy se chce usadit ve státě vlastním. Týkají se povolovacích režimů a postupů. Od nepřiměřených a nezdůvodnitelných povolovacích režimů musí členské státy upustit. Povolovací postupy musí být transparentní, nediskriminační, nesmí dávat správním orgánům možnost svévolného rozhodování. Povolení nemá být časově omezeno, k omezení lze přistoupit jen v případě, že jej lze zdůvodnit ochranou obecného zájmu. Je zaveden tzv. princip tichého souhlasu (čl. 13.4) – pokud se v rámci povolovacího řízení příslušný správní orgán nevyjádří ve stanovené lhůtě, má se za to, že oprávnění k výkonu činnosti bylo uděleno.

Volný pohyb služeb (čl. 16–21)

Pozn.: za volný pohyb služeb se považuje dočasné a příležitostné přeshraniční poskytování, přičemž poskytovatel se neúčastní stále a trvale na hospodářském životě hostitelského státu. Usazování a přeshraniční poskytování je nutné z tohoto aspektu rozlišovat, aby bylo zřejmé, která část směrnice se na poskytovatele vztahuje.

Čl. 16 ukládá členským státům, aby upustily od uplatňování vlastních požadavků na poskytovatele služeb usazených v jiných členských státech s výjimkou případů, kdy je to opodstatněno čtyřmi vyjmenovanými důvody (ochrana veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a životního prostředí). Má se tedy za to, že poskytovatel může postupovat dle požadavků a pravidel své země, pokud hostitelský stát nebude vyžadovat dodržování jeho národních právních předpisů z titulu uvedených čtyř důvodů. Kromě toho ovšem čl. 17 vyjmenovává v 15ti bodech značný rozsah dalších výjimek, na něž nelze čl.16 aplikovat. Jedná se jak o explicitní výčet již dříve přijatých předpisů (např. směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků), tak některé další služby (zpracování odpadů, soudní vymáhání dluhů a další).

Přijatá dikce nahradila horizontálně zformulovaný princip země původu, který původně navrhovala Komise. Dle vyjádření evropské reprezentace převážné většiny hospodářské sféry nedává tato úprava poskytovatelům dostatečné právní jistoty. Další články v tomto oddílu směrnice upravují práva příjemců služeb včetně jejich práva obdržet potřebné informace v členském státě, v němž mají bydliště (čl. 21). Podáváním informací může být pověřeno JKM.

Kvalita služeb (čl. 22–27)

Zde se stanoví soubor opatření na podporu vysoké kvality služeb včetně vypracování kodexů chování, podávání informací o poskytovatelích, pojištění profesní odpovědnosti a záruky, řešení sporů.

Správní spolupráce (čl. 28–36)

Správní spolupráce a budování důvěry mezi členskými státy je nezbytnoupodmínkou pro fungování směrnice. Z nedostatku informací a důvěry pramení vytváření překážek v podobě zdvojených kontrol a přijímání nadbytečných pravidel. V této části směrnice se proto státům ukládá povinnost vzájemně si poskytovat informace, provádět vyžádané kontroly, podílet se na dohledu. S ohledem na rozsah působnosti směrnice bude nutné do výměny informací zapojit řadu správních orgánů. Elektronický systém pro výměnu informací zajistí Komise ve spolupráci s členskými státy.

Konvergenční program

Členské státy musí v průběhu implementačního období provést přezkum vnitrostátních předpisů vztahujících se ke svobodě usazování i volnému pohybu služeb a podat zprávy Evropské komisi k 28. 12. 2009.

zpět na začátek

Podnikání na vnitřním trhu EU v oblasti služeb

Stav české legislativy v oblasti služeb

Identifikace bariér v oblasti vnitřního trhu služeb

Návrhy řešení pro odstraňování překážek v oblasti služeb

zpět na obsah článku Bariéry na vnitřním trhu EU v oblasti služeb

zpět na obsah článku Podnikání bez bariér

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek