Strategie Evropa 2020

5. 11. 2010 | Zdroj: Zastoupení Evropské komise v ČR

Kapitoly článku

Krize zcela znehodnotila léta hospodářského a sociálního pokroku a odhalila strukturální nedostatky v evropském hospodářství. Mezitím se svět rychle pohybuje a dlouhodobé problémy, jako je globalizace, tlak na zdroje a stárnoucí populace, se prohlubují. Je potřeba strategie, která by přispěla k tomu, abychom z krize vyšli posíleni, a která by z EU učinila inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující začlenění a vykazující vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti.

Úvodem

Evropa 2020 stanoví vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století.

Strategie Evropa 2020 předkládá tři vzájemně se posilující priority:

  • Inteligentní růst: rozvíjet ekonomiku založenou na znalostech a inovacích.
  • Udržitelný růst: podporovat konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiku méně náročnou na zdroje.
  • Růst podporující začlenění: podporovat ekonomiku s vysokou zaměstnaností, jež se bude vyznačovat sociální a územní soudržností.

Evropská unie potřebuje vymezit úroveň, které by chtěla dosáhnout do roku 2020. Za tímto účelem Komise navrhuje následující hlavní cíle EU:

  • 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno,
  • 3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,
  • v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo cílů „20–20–20“ (včetně zvýšení závazku na snížení emisí na 30 %, pokud budou podmínky příznivé),
  • podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání,
  • počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.

Tyto cíle jsou ve vzájemném vztahu a jsou prvořadé pro dosažení celkového úspěchu. Komise navrhuje převést cíle EU do podoby vnitrostátních cílů a směrů, a tím zaručit, že každý členský stát strategii Evropa 2020 přizpůsobí své konkrétní situaci.

Tyto cíle sestávají ze tří priorit – inteligentní růst, udržitelný růst a růst podporující začlenění.

  • nejsou ovšem vyčerpávající. Bude nutné učinit řadu opatření pro jejich podporu, a to na úrovni členských států a EU i na úrovni mezinárodní. Komise předkládá sedm stěžejních iniciativ, které by se měly stát katalyzátorem pokroku v každém z prioritních témat:
  • „Inovace v Unii“ – zlepšení rámcových podmínek a přístupu k financování výzkumu a inovací, čímž by se zajistilo, aby se z inovativních nápadů staly výrobky a služby vytvářející růst a pracovní místa.
  • „Mládež v pohybu“ – posílení výkonu systémů vzdělávání a usnadnění vstupu mladých lidí na pracovní trh.
  • „Digitální program pro Evropu“ – urychlení rozvoje vysokorychlostního internetu a využití jednotného digitálního trhu domácnostmi a podniky.
  • „Evropa méně náročná na zdroje“ – podpora oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů, podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, větší využití obnovitelných zdrojů energie, modernizace odvětví dopravy a podpora energetické účinnosti.
  • „Průmyslová politika pro éru globalizace“ – zlepšení podnikatelského prostředí, zejména pro malé a střední podniky, podpora rozvoje silné a udržitelné průmyslové základny, která by byla konkurenceschopná v celosvětovém měřítku.
  • „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“ – modernizace pracovních trhů a posílení postavení občanů rozvojem jejich dovedností v průběhu celého života za účelem zvýšení účasti na trhu práce a lepšího vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce, mimo jiné prostřednictvím mobility pracovních sil.
  • „Evropská platforma pro boj proti chudobě“ – zajištění sociální a územní soudržnosti tak, aby výhody vyplývající z růstu a zaměstnanosti byly ve velkém měřítku sdíleny a lidem postiženým chudobou a sociálním vyloučením bylo umožněno žít důstojně a aktivně se zapojovat do společnosti.

Těchto sedm stěžejních iniciativ bude závazných jak pro Evropskou unii, tak pro členské státy. Nástroje na úrovni EU, jako například jednotný trh, finanční nástroje a nástroje vnější politiky, budou plně mobilizovány za účelem odstranění překážek a dosažení cílů strategie Evropa 2020. Komise si jakožto okamžitou prioritu vytyčila stanovit vše potřebné pro vypracování věrohodné strategie pro překonání krize, pro pokračování reformy finančních systémů, zajištění rozpočtové konsolidace pro dlouhodobý růst a pro posílení koordinace uvnitř hospodářské a měnové unie.

K dosažení výsledků bude třeba lepšího řízení ekonomiky. Evropa 2020 bude vycházet ze dvou pilířů: z výše uvedeného tematického přístupu, jež je kombinací priorit a hlavních cílů, a ze zpráv o jednotlivých zemích, které členským státům pomohou rozvíjet jejich strategie návratu do stavu udržitelných veřejných financí a růstu. Na úrovni EU budou přijaty integrované hlavní směry za účelem pokrytí oblasti působnosti priorit a cílů EU. Jednotlivým členským státům budou předložena doporučení. V případě nepřiměřené reakce by mohlo být vydáno varování na politické úrovni. Předkládání zpráv v rámci strategie Evropa 2020 a hodnocení Paktu o stabilitě a růstu bude probíhat současně, uvedené nástroje však zůstanou odděleny a integrita Paktu bude zachována.

Evropská rada ponese za novou strategii plnou zodpovědnost a bude jejím ústřední prvkem. Komise bude sledovat pokrok vedoucí k dosažení cílů, usnadňovat výměnu politických postupů a činit nutné návrhy, jejichž cílem bude stanovit směr, kterým by se činnosti měly ubírat, a provádět stěžejní iniciativy EU. Evropský parlament bude vůdčí silou mobilizující občany a působící jakožto spolutvůrce právních předpisů v oblasti klíčových iniciativ. Tento partnerský přístup by se měl rozšířit do výborů EU, vnitrostátních parlamentů a vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, k sociálním partnerům a zúčastněným stranám a občanské společnosti, aby mohl každý přispět k realizaci uvedené vize.

Komise navrhuje, aby Evropská rada v březnu potvrdila celkový přístup v rámci strategie a hlavní cíle EU a aby v červnu schválila podrobné parametry strategie, včetně integrovaných hlavních směrů a vnitrostátních cílů. Komise rovněž očekává stanoviska a podporu Evropského parlamentu, aby byla strategie Evropa 2020 úspěšná.

Doba plná změn

Krize zcela znehodnotila dosavadní pokrok

Současná hospodářská krize nemá v naší generaci obdoby. Stabilní hospodářský růst a zvyšování počtu pracovních míst, jehož jsme byli svědky v posledním desetiletí, byly zmařeny – v roce 2009 klesl HDP o 4 %, naše průmyslová výroba se snížila na úroveň 90. let 20. století a počet nezaměstnaných nyní dosáhl 23 milionů, což je 10 % výdělečně činného obyvatelstva EU. Krize silně postihla miliony občanů a odhalila některé zásadní nedostatky naší ekonomiky.

Krize rovněž významně zkomplikovala snahy o zabezpečení budoucího hospodářského růstu. Stále citlivý stav našeho finančního systému je překážkou na cestě k hospodářskému oživení, jelikož podniky a domácnosti mají problémy s půjčkami, výdaji a investicemi. Naše veřejné finance byly značně zasaženy: průměrný schodek činí 7 % HDP a úroveň zadlužení přesáhla 80 % HDP – dva roky krize tak zmařily dvacet let fiskální konsolidace. Náš růstový potenciál během krize poklesl na polovinu. Mohlo by se stát, že mnoho investičních plánů, talentů a nápadů přijde nazmar kvůli nejistotě, stagnující poptávce a nedostatku finančních prostředků.

Byly odhaleny strukturální nedostatky Evropy

Bezprostředním úkolem je vymanit se z krize, ovšem nejtěžší výzvou je odolat tendencím o znovunastolení situace, jaká tu byla před krizí. Již před příchodem krize se mnoho oblastí Evropy v porovnání se světem nerozvíjelo dostatečně rychle:

  • Průměrná úroveň růstu byla v Evropě strukturálně nižší než u našich hlavních hospodářských partnerů, a to především kvůli propastnému rozdílu v produktivitě, který se v posledním desetiletí ještě prohluboval. K důvodům této skutečnosti patří hlavně rozdílná struktura podniků spolu s nižším objemem investic do výzkumu, vývoje a inovací, dále nedostatečné využívání informačních a komunikačních technologií, neochota části společnosti přijímat inovace, překážky v přístupu na trh a méně dynamické podnikatelské prostředí.
  • Navzdory dosaženému pokroku je úroveň zaměstnanosti v Evropě u osob ve věku 20 až 64 let průměrně 69 %. Tato úroveň je stále výrazně nižší než v ostatních částech světa. Pracuje pouze 63% žen ve srovnání s 76 % mužů. Zaměstnáno je jen 46 % starších pracujících (ve věku 55 až 64 let), zatímco ve Spojených státech a Japonsku je to přes 62 %. Pracovní doba je navíc v Evropě v průměru o 10 % kratší než v USA či Japonsku.
  • Stárnutí obyvatelstva se zrychluje. Poté, co generace narozená v době baby-boomu odejde do důchodu, začne v letech 2013–2014 podíl výdělečně činného obyvatelstva EU klesat. Počet lidí starších 60 let nyní stoupá dvakrát rychleji, než tomu bylo před rokem 2007 – každý rok zhruba o dva miliony oproti jednomu milionu v předchozím období. Méně pracujících obyvatel a vyšší podíl lidí v důchodu, to je kombinace, která ještě více zatíží naše systémy sociálního zabezpečení.

Globální problémy se zhoršují

Zatímco Evropa by potřebovala řešit své strukturální nedostatky, svět se rychle mění a ke konci příštího desetiletí bude velmi odlišný:

  • Naše ekonomiky jsou čím dál více propojené. Evropa bude i nadále těžit z toho, že patří k nejotevřenějším ekonomikám na světě, ale konkurence rozvinutých a rozvíjejících se ekonomik zesiluje. Země jako Čína a Indie hodně investují do výzkumu a technologií, aby svá průmyslová odvětví posunuly výše v hodnotovém řetězci a vynesly je na úroveň globálních ekonomik. To některá odvětví našeho hospodářství vystavuje konkurenčnímu tlaku, ale každá hrozba s sebou přináší i nové možnosti. Rozvoj těchto zemí otevře nové trhy pro mnoho evropských podniků.
  • Světové finančnictví stále potřebuje reorganizaci. Snadno dostupné úvěry, krátkodobý výhled a přílišné podstupování rizika na finančních trzích na celém světě podněcovaly spekulativní chování, což vyvolalo nepodložený růst a významnou nerovnováhu. Evropa se zapojuje do hledání globálních řešení, jež by pomohla vytvořit efektivní a udržitelný finanční systém.
  • Klimatické problémy, jakož i problémy se zdroji vyžadují radikální reakci. Silná závislost na fosilních palivech, jako je ropa, a neúčinné využívání surovin vystavují naše spotřebitele a podniky škodlivým a nákladným cenovým šokům, ohrožují naši hospodářskou bezpečnost a přispívají ke změně klimatu. Prudký nárůst celosvětové populace ze 6 na 9 miliard zesílí globální soupeření o přírodní zdroje a vytvoří tlak na životní prostředí. Evropská unie musí při hledání celosvětového řešení problémů spojených se změnou klimatu i nadále působit v ostatních částech světa a zároveň provádět dohodnutou strategii v oblasti klimatu a energie na celém území Unie.

Evropa musí jednat, aby nedošlo k poklesu

Z krize si můžeme vzít několik ponaučení:

  • Hospodářství 27 členských států EU jsou ve velké míře navzájem propojená: krize zdůraznila vedlejší účinky a úzké vazby mezi ekonomikami jednotlivých členských států, a to především v eurozóně. Jak ukázaly nedávné události, reformy či absence reforem v jedné zemi ovlivňují výkon všech ostatních. Krize a závažná omezení výdajů veřejného sektoru navíc způsobily, že se některé členské státy potýkají s většími problémy v okamžiku, kdy mají poskytnout dostatečné finanční prostředky pro základní infrastrukturu, kterou potřebují v oblastech, jako je doprava a energie, s cílem přispět k rozvoji vlastních ekonomik, ale také se plně zapojit do vnitřního trhu.
  • Koordinace v rámci EU funguje: reakce na krizi ukázala, že pokud jednáme společně, jsme mnohem efektivnější. To jsme prokázali prostřednictvím společných opatření pro stabilizaci bankovního systému a přijetím Plánu evropské hospodářské obnovy. V globálním světě nemůže žádná země sama efektivně vyřešit problémy.
  • EU představuje v globálním měřítku přidanou hodnotu a bude mít vliv na globální politická rozhodnutí pouze tehdy, bude-li jednat jako celek. K výraznějšímu zastupování navenek se bude muset připojit i větší vnitřní koordinace.

Krize nepředstavuje jen jednorázovou událost, po níž se lze navrátit k obvyklým pořádkům. Problémy, kterým Unie čelí, jsou větší než před recesí, a máme omezený manévrovací prostor. Zbytek světa navíc nezůstal nečinně stát. Silnější úloha G20 ukázala, že ekonomická a politická moc rozvíjejících se zemí roste.

Evropa stojí před jasnou, ale nelehkou volbou. Buď se úkolu oživit hospodářství a dlouhodobým výzvám – globalizaci, tlaku na zdroje, stárnutí obyvatelstva – ihned společně postavíme, abychom vyrovnali nedávné ztráty, znovu dosáhli konkurenceschopnosti, nastartovali produktivitu a vyslali EU na stoupající dráhu prosperity („udržitelné oživení“).

Nebo budeme pokračovat v pomalém tempu a značně nekoordinovaném vedení reforem – a bude nám hrozit trvalá ztráta bohatství, stagnace růstu („pomalé oživení“), jež případně způsobí vysokou nezaměstnanost, sociální napětí a relativní pokles na světové scéně („promarněné desetiletí“).

Obrázek: Tři scénáře pro Evropu do roku 2020

Evropa může uspět

Evropa je silná v mnoha ohledech. Můžeme se spolehnout na talent a tvořivost našich občanů, silnou průmyslovou základnu, dynamické odvětví služeb, prosperující zemědělství na vysoké úrovni, silnou tradici námořního odvětví, jednotný trh a společnou měnu, naše postavení, které máme jakožto největší obchodní blok na světě a hlavní místo určení pro přímé zahraniční investice. Mimo jiné můžeme také počítat s našimi silnými hodnotami, demokratickými institucemi, našim respektem vůči hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidaritě, jakož i zásadě rovnosti mužů a žen, s naší ohleduplností vůči životnímu prostředí, s naší kulturní rozmanitostí. Mnoho členských států patří mezi nejvíce inovativní a rozvinuté ekonomiky světa. Nejlepší šanci uspět má Evropa ale tehdy, bude-li jednat kolektivně – jako Unie.

V minulosti se EU a její členské státy dokázaly vyrovnat s vážnými problémy. V 90. letech 20. století zavedla Evropa největší jednotný trh na světě, podpořený jednotnou měnou. Před pár lety skončilo rozdělení Evropy, když do Unie vstoupily nové členské státy a další státy se vydaly na cestu vedoucí k členství nebo bližšímu vztahu s Unií. V uplynulých dvou letech, konkrétně v okamžiku vyvrcholení krize, byla v rámci Plánu evropské hospodářské obnovy přijata společná opatření, která pomohla předejít hospodářskému rozpadu, zatímco naše systémy sociálního zabezpečení pomohly ochránit občany před ještě většími útrapami.

V dobách krize je Evropa schopna jednat a přizpůsobovat své hospodářské a sociální struktury dané situaci. A dnes stojí Evropané znovu před dobou plnou změn, kdy bude nutno bojovat s dopady krize, strukturálními nedostatky Evropy a zhoršujícími se globálními problémy.

Zvolíme-li tento postup, musí překonání krize znamenat vstup do nového typu ekonomiky. Nyní je třeba přijmout opatření, aby mohla současná i budoucí generace nadále žít vysoce kvalitní a zdravý život za podpory jedinečného evropského sociálního modelu. Potřebujeme strategii, jež přemění EU v inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující začlenění a vykazující vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti. A taková je strategie Evropa 2020. Jedná se o agendu určenou pro všechny členské státy, která za účelem podpory růstu pro všechny zohledňuje různé potřeby, různé výchozí situace a národní zvláštnosti.

Inteligentní a udržitelný růst podporující začlěnení

Obsah kapitoly:

Kde chceme mít Evropu v roce 2020?

Jádrem strategie Evropa 2020 by měly být tři priority1:

  • Inteligentní růst – vyvíjet ekonomiku založenou na znalostech a inovacích.
  • Udržitelný růst – podporovat konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiku méně náročnou na zdroje.
  • Růst podporující začlenění – podporovat ekonomiku s vysokou zaměstnaností, jež se bude vyznačovat hospodářskou, sociální a územní soudržností.

Tyto tři priority se vzájemně podporují a nabízí vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století.

Panuje všeobecná shoda v tom, že by se EU měla dohodnout na omezeném počtu hlavních cílů pro rok 2020 za účelem vymezení orientace našeho úsilí a pokroku. Tyto cíle by měly představovat vizi inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění. Musí být měřitelné, schopné odrážet rozmanitost situace členských států a založené na dostatečně spolehlivých údajích, aby je bylo možné srovnávat.

Na základě toho byly vybrány následující cíle – a jejich úspěšné splnění do roku 2020 bude zásadní:

Míra zaměstnanosti u osob ve věku 20 až 64 let by se měla zvýšit ze současných 69 % na nejméně 75 %, mimo jiné prostřednictvím aktivnějšího zapojení žen, starších pracovníků a větší integrace migrujících pracovních sil.

  • EU si v současnosti stanovila cíl, kterým je investice do výzkumu a vývoje ve výši 3 % HDP. V rámci tohoto cíle se podařilo zaměřit pozornost na potřeby investic do výzkumu a vývoje ve veřejném a soukromém sektoru, cíl je ale spíše zaměřen na vstupy než na důsledky. Existuje jasná potřeba zlepšení podmínek pro soukromý výzkum a vývoj v EU a mnohá z opatření navrhovaných v této strategii se ubírají tímto směrem. Je rovněž jasné, že společný pohled na výzkum, vývoj a inovace by znamenal širší spektrum výdajů, jež by bylo relevantnější pro obchodní operace a pro hybné síly produktivity. Komise navrhuje udržení cíle ve výši 3 % a zároveň vytvoření ukazatele, který by intenzitu výzkumu, vývoje a inovací odrážel.
  • Snížit emise skleníkových plynů o nejméně 20 % oproti úrovním roku 1990 nebo o 30 %, pokud pro to budou příznivé podmínky2; zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v naší konečné spotřebě energie na 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %.
  • Cílem týkajícím se úrovně vzdělání u dětí, které předčasně ukončily školní docházku, je snížit míru tohoto předčasného ukončení ze současných 15 % na 10 %, a zároveň zvýšit podíl osob ve věku 30 až 34 let, jež ukončily terciární vzdělání, z 31 % na 40 % v roce 2020.
  • Počet Evropanů, kteří žijí pod vnitrostátní hranicí chudoby, by se měl snížit o 25 %, což by vyvedlo z chudoby přes 20 milionů lidí3.

Tyto cíle jsou ve vzájemném vztahu. Například vyšší úroveň vzdělání zlepšuje zaměstnatelnost a pokrok dosažený zvyšováním míry zaměstnanosti přispívá ke snižování chudoby. Vyšší kapacita v oblasti výzkumu a vývoje, jakož i inovace ve všech hospodářských odvětvích v kombinaci s efektivnějším využíváním zdrojů, zlepší konkurenceschopnost a posílí tvorbu pracovních míst. Investice do čistších nízkouhlíkových technologií budou ku prospěchu našemu životního prostředí, přispějí k boji proti změně klimatu a vytvoří nové obchodní a pracovní příležitosti. Splnění těchto cílů by mělo mobilizovat pozornost nás všech. Aby se dosáhlo výsledků shrnutých v těchto cílech, bude třeba silného vedení, odhodlání a účinného prováděcího mechanismu pro uskutečnění změn v postojích a praktikách v EU.

Tyto cíle jsou reprezentativní, nikoliv však vyčerpávající. Komise by si přála, aby se pokrok Evropské unie do roku 2020 odvíjel na základě klíčových parametrů, jejichž celkový přehled uvedené cíle nabízejí. Nejedná se o univerzální přístup. Každý členský stát je jiný a EU složená z 27 zemí je rozmanitější, než byla před desíti lety. Komise zastává názor, že i přes rozdíly v oblasti rozvoje a životní úrovně jsou navrhované cíle relevantní pro všechny členské státy, ať ty novější nebo staré. Investice do výzkumu, vývoje a inovací, do vzdělání a technologií méně náročných na

zdroje budou přínosem pro tradiční odvětví, venkovské oblasti, jakož i pro vysoce kvalifikovaná hospodářská odvětví založená na službách. Podpoří hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Aby se zaručilo, že každý členský stát přizpůsobí strategii Evropa 2020 své konkrétní situaci, Komise navrhuje převést cíle EU do podoby vnitrostátních cílů a směrů, které zohlední současnou situaci každého členského státu a úroveň ambicí dosažitelných pro daný členský stát v rámci všeobecného úsilí EU o splnění stanovených cílů. Kromě úsilí členských států Komise navrhne ambiciózní balíček opatření na úrovni EU, jehož cílem bude posunout EU kupředu, na novou udržitelnější cestu růstu. Díky této směsici úsilí na úrovni EU a členských států by mělo dojít k vzájemnému posilování.

Inteligentní růst – hospodářství založené na znalostech a inovacích

Inteligentní růst znamená posilování znalostí a inovací jako stimulů našeho budoucího růstu. To si vyžádá zlepšení kvality našeho vzdělávání, posílení našeho výzkumného úsilí, podporu předávání inovací a znalostí po celém území Unie, plné využívání informačních a komunikačních technologií a zajištění toho, aby se z inovativních nápadů staly nové výrobky a služby, a byl tak vytvářen nový růst i kvalitní pracovní místa a přispělo se k řešení evropských i celosvětových společenských problémů. Pro dosažení úspěchu je ale třeba výše uvedené kombinovat s podnikáním a finančními prostředky a soustředit se na potřeby uživatelů i příležitosti na trhu.

Evropa musí jednat v těchto oblastech:

  • Inovace: investice do výzkumu a vývoje v Evropě nedosahují ani 2 %, především kvůli nižší úrovni soukromých investic; naproti tomu v USA je to 2,6 % a v Japonsku 3,4 %. Podstatné nejsou pouze absolutní výdaje v oblasti výzkumu a vývoje. Evropa se potřebuje zaměřit na dopady a složení nákladů na výzkum a potřebuje zlepšit podmínky výzkumu a vývoje v soukromém sektoru v rámci EU. Polovinu propastného rozdílu oproti USA má na svědomí menší podíl podniků zabývajících se špičkovými technologiemi.
  • Vzdělávání, odborná příprava a celoživotní učení: čtvrtina všech žáků má nedostatečné čtenářské dovednosti, jeden ze sedmi mladých předčasně ukončí školní docházku či odbornou přípravu. Asi 50 % mladých lidí dosáhne střední kvalifikace, to ovšem často nestačí na uspokojení požadavků trhu práce. Méně než jedna ze tří osob ve věku 25 až 34 let má vysokoškolské vzdělání, oproti tomu v USA je to 40 % a v Japonsku více než 50 %. Podle žebříčku světových univerzit, který sestavuje šanghajská univerzita, jsou mezi 20 nejlepšími univerzitami světa jen dvě univerzity z Evropy.
  • Digitální společnost: celosvětová poptávka po informačních a komunikačních technologiích představuje trh v hodnotě 2 bilionů EUR, ale jen čtvrtina z toho pochází z evropských podniků. Evropa zaostává rovněž u vysokorychlostního internetu, což ovlivňuje její schopnost inovovat (zejména ve venkovských oblastech), u šíření znalostí přes internet a distribuce zboží a služeb přes internet.

Kroky učiněné v rámci této priority uvolní evropský inovační potenciál, což umožní dosáhnout lepších výsledků v oblasti vzdělávání a lepší kvality a výsledků vzdělávacích institucí a také plně využít hospodářských a společenských výhod digitální společnosti. Tyto politiky by se měly uskutečňovat na regionální a vnitrostátní úrovni, jakož i na úrovni EU.

Poznámka:

  1. Během veřejné konzultace vedené Komisí se těmto tématům dostalo dobrého přijetí. Více informací o názorech vyjádřených v průběhu této konzultace najdete na následující adrese: http://ec.europa.eu/europe2020/index_en.htm.
  2. Zasedání Evropské rady konané ve dnech 10. a 11. prosince 2009 došlo k tomuto závěru: jako příspěvek k celosvětové a komplexní dohodě pro období po roce 2012 EU znovu opakuje svou podmíněnou nabídku zvýšit svůj závazek na snížení emisí oproti hodnotám z roku 1990 na 30 % za předpokladu, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a že rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem.
  3. Vnitrostátní hranice chudoby je stanovena na úrovni 60 % průměrného disponibilního příjmu v každém členském státě.

Stěžejní iniciativa „Inovace v Unii“

Cílem je přeorientovat politiku výzkumu, vývoje a inovací na výzvy, jimž naše společnost čelí, jako jsou změna klimatu, účinné nakládání se zdroji a energií, zdraví a demografické změny. Každý článek řetězu inovací je třeba posílit, od základního výzkumu až po uvedení produktu na trh.

Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech:

  • dokončit Evropský výzkumný prostor, vytvořit strategický program pro výzkum zaměřený na výzvy, jako je zabezpečení dodávek energie, doprava, změna klimatu a účinné využívání zdrojů, zdraví a stárnutí obyvatelstva, výrobní postupy a hospodaření s půdou šetrné k životnímu prostředí, a zlepšit společné plánování s členskými státy a regiony;
  • zlepšit rámcové podmínky pro inovace v podnicích (tj. vytvořit jednotný patent EU a zvláštní soud pro patenty, modernizovat rámec v oblasti ochrany autorských práv a ochranných známek, zlepšit přístup malých a středních podniků k ochraně duševního vlastnictví, urychlit stanovení norem zajišťujících interoperabilitu, zlepšit dostupnost kapitálu a plně využívat politiky orientované na poptávku, např. prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a promyšlených právních předpisů;
  • zahájit program evropských inovačních partnerství mezi úrovní EU a členských států tak, aby se urychlil vývoj a používání technologií nezbytných ke splnění vytyčených úkolů. První z nich se zaměří na „vytvoření bioekonomiky do roku 2020“, „technologie klíčové pro vytvoření průmyslové budoucnosti Evropy“ a „technologie umožňující starším lidem žít nezávislý život a aktivní účast ve společnosti“;
  • posílit a dále rozvíjet úlohu nástrojů EU na podporu inovací (např. strukturální fondy, fondy pro rozvoj venkova, rámcový program výzkumu a vývoje, program CIP, plán SET), mimo jiné prostřednictvím bližší spolupráce s EIB, zefektivnění správních postupů, jež by především malým a středním podnikům usnadnily přístup k financování a zavedly inovační pobídkové mechanismy pro trh s uhlíkem, především pro rychle se rozvíjející podniky;
  • podporovat partnerství založená na znalostech a posílit vazby mezi vzděláním, podniky, výzkumem a inovacemi, mimo jiné prostřednictvím Evropského technologického institutu, a napomáhat podnikání prostřednictvím pomoci začínajícím inovačním společnostem. Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:
  • reformovat vnitrostátní (a regionální) systémy výzkumu a vývoje a inovací, aby podpořily dosahování špičkové úrovně a inteligentní specializace, posílit spolupráci mezi univerzitami, výzkumnými subjekty a podniky, společně plánovat a zlepšit přeshraniční spolupráci v oblastech, kde má EU přidanou hodnotu, a příslušným způsobem upravit vnitrostátní postupy financování tak, aby bylo zajištěno rozšíření technologií po celém území EU;
  • zajistit dostatečný počet absolventů vědeckých, matematických a technických studií a zaměřit školní vzdělávací programy na kreativitu, inovace a podnikání;
  • klást důraz na investice do znalostí, mimo jiné používáním daňových pobídek a dalších finančních nástrojů na podporu většího soukromého investování do výzkumu a vývoje.

Stěžejní iniciativa „Mládež v pohybu“

Cílem je zlepšit výsledky a mezinárodní atraktivitu evropských vysokoškolských institucí a zvýšit celkovou kvalitu všech úrovní vzdělávání a odborné přípravy v EU, jež by spojovala vysokou úroveň a spravedlivý přístup, podporovat mobilitu studentů a stážistů a zlepšit situaci v oblasti zaměstnanosti mladých lidí.

Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech:

  • integrovat a zdokonalit programy EU pro mobilitu, pro univerzity a vědce (jako jsou Erasmus, Erasmus Mundus, Tempus a Marie Curie) a propojit je s vnitrostátními programy a zdroji;
  • dát větší důraz na program modernizace vysokého školství (učebních osnov, řízení a financování) mimo jiné srovnáváním výsledků univerzit a výsledků vzdělávání v celosvětovém kontextu;
  • prozkoumat, jakými způsoby lze podpořit podnikání pomocí programů mobility pro mladé odborníky;
  • podpořit uznávání neformálního a informálního učení;
  • zahájit rámcové politiky pro zaměstnanost mládeže, zaměřené na snížení nezaměstnanosti mladých lidí, jež by měly za přispění členských států a sociálních partnerů podpořit vstup mladých lidí na trh práce prostřednictvím odborného vzdělávání, stáží nebo dalších forem odborné praxe; sem patří i iniciativa EURES na podporu evropské mobility („Vaše první práce v zahraničí“), zaměřená na zlepšování pracovních příležitostí pro mladé. Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:
  • zajistit účinné investice do systémů vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních (od předškolní po vysokoškolskou);
  • pomocí integrovaného přístupu zahrnujícího nejdůležitější dovednosti a zaměřeného na snížení počtu předčasných odchodů ze škol zlepšit výsledky vzdělávání všech složek (předškolního, základního, středního, odborného a terciárního vzdělávání);
  • zvýšit otevřenost a význam vzdělávacích systémů pomocí vytvoření národních rámců kvalifikací a lepšího zacílení výsledků vzdělávání na potřeby pracovního trhu;
  • zlepšit vstup mladých lidí na trh práce prostřednictvím integrované činnosti zahrnující mimo jiné poskytování informací a poradenství a odborné vzdělávání.

Stěžejní iniciativa „Digitální program pro Evropu“

Cílem je zajistit udržitelný hospodářský a sociální přínos jednotného digitálního trhu, založeného na rychlém a superrychlém internetu a interoperabilních aplikacích, se širokopásmovým připojením pro všechny obyvatele do roku 2013, s přístupem k výrazně rychlejšímu internetu (nad 30 Mb/s) do roku 2020 a s nejméně polovinou evropských domácností s internetovým připojením rychlejším než 100 Mb/s.

Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech:

  • zajistit stabilní právní rámec, který bude stimulovat investice do otevřené a konkurenceschopné infrastruktury pro vysokorychlostní internet a do souvisejících služeb;
  • vypracovat účinnou politiku pro oblast rádiového spektra;
  • usnadnit využívání strukturálních fondů EU pro plnění tohoto programu;
  • vytvořit skutečně jednotný trh pro internetový obsah a služby (tj. evropský trh pro internetové služby a digitální obsah, bezpečný a bez hranic, s vysokou úrovní důvěry a důvěryhodnosti, vyvážený regulační rámec s jasně vymezenými režimy práva, podpora licencí pro více území, náležitá ochrana a odměna držitelů práv a aktivní podpora digitalizace bohatého kulturního dědictví Evropy) a mít vliv na utváření globální správy internetu;
  • reformovat fondy určené pro výzkum a inovace a zvýšit podporu v oblasti IKT tak, aby mohly být posíleny technologické silné stránky Evropy v nejdůležitějších strategických oblastech, a vytvořit podmínky pro to, aby rychle rostoucí malé a střední podniky mohly získat vedoucí pozici na rozvíjejících se trzích a stimulovat inovace v IKT ve všech odvětvích podnikání;
  • podpořit přístup k internetu a jeho používání všemi evropskými občany, především prostřednictvím činností na podporu počítačové gramotnosti a přístupnosti.

Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:

  • vypracovat operační strategie pro vysokorychlostní internet a zaměřit veřejné financování (včetně strukturálních fondů) na oblasti, které nejsou plně pokryty soukromými investicemi;
  • vytvořit právní rámec pro koordinaci veřejných prací, aby se snížily náklady na plošné zavedení sítí;
  • podporovat rozmístění a využívání moderních, přístupných služeb na internetu (např. e-government, zdravotnické služby on-line, inteligentní domácnost, počítačové dovednosti, bezpečnost).

Udržitelný růst – podpora konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiky méně náročné na zdroje

Udržitelný růst zahrnuje vytváření udržitelné a konkurenceschopné ekonomiky méně náročné na zdroje, plné využívání vedoucího postavení Evropy v soutěži o vývoj nových postupů a technologií, a to včetně ekologických technologií, dále urychlení rozvoje inteligentních energetických sítí používajících IKT, plné využívání sítí na úrovni EU a posilování konkurenčních výhod našich podniků, zejména výroby našich malých a středních podniků, jakož i prostřednictvím přesvědčování spotřebitelů o významu účinného využívání zdrojů. Takový přístup pomůže Evropě dosáhnout prosperity ve světě s nízkou produkcí uhlíku a omezenými přírodními zdroji, a přitom předejít zhoršování životního prostředí, ztrátě biologické rozmanitosti a neudržitelnému využívání zdrojů. Podpoří rovněž hospodářskou, sociální a územní soudržnost.

Evropa musí jednat v těchto oblastech:

  • Konkurenceschopnost: Prosperita Evropy se opírá o obchod, celosvětový vývoz a dovážené vstupy, stejně jako konečné výrobky. Vzhledem k silným tlakům na vývozní trhy a rostoucí škálu vstupů musíme zlepšit svou konkurenceschopnost ve vztahu k našim hlavním obchodním partnerům cestou vyšší produktivity. Budeme se také muset zabývat relativní konkurenceschopností uvnitř eurozóny a v celé Unii. EU byla v zásadě prvním průkopníkem ekologických řešení, ale její náskok nyní stahují hlavní konkurenti, především Čína a Severní Amerika. EU by si měla udržet vedoucí postavení na trhu s ekologicky šetrnými technologiemi, které je prostředkem k zajištění účinného využívání zdrojů v celé ekonomice, a měla by odstranit překážky v klíčových síťových infrastrukturách, což podpoří konkurenceschopnost našeho průmyslu.
  • Boj proti změně klimatu: Splnit cíle v oblasti změny klimatu znamená v příštím desetiletí snižovat emise výrazně rychleji než v posledním desetiletí a plně využívat potenciálu, který mají nové technologie, jako např. možnost zachycování nebo sekvestrace uhlíku. Lepší účinnost využívání zdrojů by významně pomohla omezit emise a výdaje a podpořit hospodářský růst. Týká se to nejen odvětví s vysokým objemem emisí, ale všech hospodářských odvětví. Musíme rovněž posílit odolnost našich ekonomik vůči rizikům vyplývajícím ze změny klimatu, a také schopnost předcházet katastrofám a reagovat na ně.
  • Čistá energie a její účinné využívání: Splnění cílů v oblasti energie by mohlo do roku 2020 snížit výdaje na dovoz ropy a zemního plynu o 60 miliard EUR. Nejde jen o finanční úsporu, ale má to rovněž zásadní význam pro naši energetickou bezpečnost. Další integrace evropského energetického trhu by mohla přinést nárůst HDP o 0,6 až 0,8 %. Už jen dosažení cíle 20% podílu obnovitelných zdrojů energie má potenciál vytvořit v EU více než 600 000 pracovních míst. Když přičteme plnění cíle 20% zvýšení energetické účinnosti, pak jde celkem o více než 1 milion nových pracovních míst.

Činnosti v rámci této priority vyžadují, aby naše závazky snížit emise byly splněny způsobem, který maximalizuje přínosy a minimalizuje náklady, což zahrnuje i šíření inovativních technologických řešení. Dále bychom se měli snažit oddělit růst od využívání energie a stát se hospodářstvím, které by bylo méně náročné na zdroje, což Evropě poskytne nejen konkurenční výhodu, ale také sníží její závislost na zahraničních zdrojích surovin a komodit.

Stěžejní iniciativa „Evropa méně náročná na zdroje“

Cílem je podpořit posun směrem ke společnosti méně náročné na zdroje a s nízkou produkcí uhlíku, jež využívá všechny zdroje účinným způsobem. Cílem je oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů a energií, snížit emise CO2, zvýšit konkurenceschopnost a podpořit větší energetickou bezpečnost.

Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech:

  • mobilizovat finanční nástroje EU (např. podpora rozvoje venkova, strukturální fondy, rámcový program výzkumu a vývoje, transevropské sítě, EIB) jakožto součást systematické strategie financování, jež spojí financování ze zdrojů EU, členských států a ze soukromých prostředků;
  • zdokonalit rámec pro využívání nástrojů na základě trhu (např. obchodování s emisemi, revize zdanění energie, rámec státní podpory, podpora většího zadávání ekologických veřejných zakázek);
  • předložit návrhy na modernizaci dopravy a snížení produkce uhlíku v tomto sektoru, a tak přispět k větší konkurenceschopnosti. Toho lze dosáhnout za pomoci opatření v oblasti infrastruktury jako včasného zavedení síťových infrastruktur pro elektrickou mobilitu, inteligentního řízení provozu, lepší logistiky, snížení emisí CO2 u silničních vozidel, v letectví a námořním odvětví, což zahrnuje zahájení důležité evropské iniciativy pro ekologické automobily, jež podpoří nové technologie včetně elektromobilů a hybridních automobilů cestou spojení výzkumu, stanovení společných norem a vývoje nutné infrastruktury;
  • urychlit provádění strategických projektů, kde má EU přidanou hodnotu, aby bylo možné odstraňovat zásadní překážky, zejména v přeshraničním styku a u intermodálních uzlů (města, přístavy, logistická centra);
  • prioritou by také bylo dokončit zavedení vnitřního trhu s energiemi a provést strategický plán pro energetické technologie (SET), a zároveň podporovat obnovitelné zdroje energie na jednotném trhu;
  • předložit iniciativu na modernizaci evropských sítí, mimo jiné transevropských energetických sítí, do podoby evropské supersítě, inteligentních energetických sítí a propojení především obnovitelných zdrojů energie s těmito sítěmi (za podpory strukturálních fondů a EIB). To zahrnuje nutnost podpořit projekty v oblasti infrastruktury strategicky významné pro EU v Pobaltí, na Balkáně, ve Středomoří a v euroasijské oblasti;
  • upravit a zavést revidovaný akční plán energetické účinnosti a podpořit zásadní program na zvýšení účinnosti využívání zdrojů (podpora pro malé a střední podniky i domácnosti) cestou využití strukturálních i jiných fondů pro získávání nových finančních prostředků prostřednictvím stávajících velmi úspěšných režimů inovativních investic. Tím by se měla podpořit také změna spotřebního chování a výrobních postupů;
  • představit vizi strukturálních a technologických změn nezbytných pro přechod do roku 2050 na nízkouhlíkovou ekonomiku méně náročnou na zdroje a odolnější vůči změnám klimatu, což umožní EU splnit své cíle snížení emisí a zachování biologické rozmanitosti. Půjde mimo jiné o předcházení katastrofám a reakci na ně, využití příspěvku politiky soudržnosti, zemědělské politiky, politiky rozvoje venkova a námořní politiky k boji se změnou klimatu, zejména pomocí opatření pro přizpůsobení založených na účinnějším využívání zdrojů, což přispěje rovněž ke zlepšení celosvětového zajištění potravin.

Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:

  • přestat používat dotace škodlivé pro životní prostředí, s výjimkou dotací pro osoby sociálně potřebné;
  • rozšiřovat tržně orientované nástroje, jako jsou daňové pobídky a veřejné zakázky, aby došlo k přizpůsobení výrobních postupů a spotřebních vzorců;
  • vyvinout inteligentní, modernizovanou a plně propojenou dopravní a energetickou infrastrukturu a plně využívat IKT;
  • zajistit v rámci základní sítě EU koordinované provádění projektů v oblasti infrastruktury, jež zásadním způsobem přispívají k účinnosti celkového dopravního systému EU;
  • zaměřit se na městský rozměr dopravy, kde vzniká značná část dopravního přetížení a emisí;
  • používat regulační nástroje, normy energetické náročnosti budov a tržně orientované nástroje, jako jsou daně, dotace a veřejné zakázky, ke snižování spotřeby energie a zdrojů, a také využívat strukturální fondy k investicím do energetické účinnosti ve veřejných budovách a do účinnějšího recyklování;
  • podněcovat vznik nástrojů na úsporu energie, jež by mohly zvýšit energetickou účinnost energeticky náročných odvětví, například nástrojů založených na využívání IKT.

Stěžejní iniciativa „Průmyslová politika pro věk globalizace“

Průmysl a obzvláště malé a střední podniky silně zasáhla hospodářská krize a všechna odvětví se musí přizpůsobit globalizaci a upravit své výrobní postupy a výrobky, aby obstály v nízkouhlíkové ekonomice. Dopad těchto změn na jednotlivá průmyslová odvětví se bude lišit, některá odvětví se možná budou muset přetvořit, jiným však přinesou nové příležitosti pro podnikání. Komise bude úzce spolupracovat se zúčastněnými stranami v různých odvětvích (podniky, odbory, vědci, nevládní organizace, organizace spotřebitelů) a vypracuje rámec pro moderní průmyslovou politiku, který bude podporovat podnikání, pomáhat průmyslu vypořádat se s těmito problémy a podporovat konkurenceschopnost primárních průmyslových odvětví, výroby a služeb v Evropě, jimž pomůže chopit se příležitostí nabízených globalizací a ekologickým hospodářstvím. Rámec se bude zabývat všemi prvky tohoto hodnotového řetězce se stále silnější mezinárodní dimenzí, od přístupu k surovinám až po poprodejní služby.

Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech:

  • vytvořit průmyslovou politiku, která připraví to nejlepší prostředí pro udržení a rozvoj silné, konkurenceschopné a diverzifikované průmyslové základny v Evropě, a podporovat přesun výrobních odvětví k větší účinnosti využívání energie a zdrojů;
  • vypracovat horizontální přístup k průmyslové politice spojující různé nástroje politik (např. inteligentní regulaci, modernizované zadávání zakázek a pravidla hospodářské soutěže a určování norem);
  • zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, mimo jiné snížením transakčních nákladů na podnikání v Evropě, podporou klastrů a zlepšením dostupnosti finančních prostředků; podpořit restrukturalizaci odvětví, jež se potýkají s problémy, směrem k činnostem zaměřeným na budoucnost, např. pomocí rychlého přesunu dovedností do odvětví a trhů, které se rychle rozvíjejí, a pomocí režimů státní podpory v EU či Fondu pro přizpůsobení se globalizaci;
  • podpořit technologie a výrobní postupy, jež snižují využívání přírodních zdrojů, a zvýšit investice do stávajícího přírodního bohatství EU;
  • podpořit internacionalizaci malých a středních podniků;
  • zajistit, aby dopravní a logistické sítě poskytovaly průmyslu v celé Unii efektivní přístup k jednotnému trhu a k mezinárodnímu trhu za hranicí Unie;
  • vypracovat účinnou kosmickou politiku, která poskytne nástroje k vyřešení některých klíčových globálních problémů, a především k dokončení programů Galileo a GMES;
  • zvýšit konkurenceschopnost evropského odvětví cestovního ruchu;
  • revidovat nařízení tak, aby odvětví služeb a výroby přešlo na účinnější využívání zdrojů, mimo jiné prostřednictvím účinnějšího recyklování; zlepšit způsob stanovování evropských norem, aby byly vytvořeny takové evropské a mezinárodní normy, které budou přispívat k dlouhodobé konkurenceschopnosti evropského průmyslu. To bude zahrnovat podporu uvádění na trh a přijímání klíčových podpůrných technologií;
  • obnovit strategii EU pro podporu sociální odpovědnosti podniků jako prvku klíčového pro zajištění dlouhodobé důvěry zaměstnanců a spotřebitelů.

Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:

  • zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, mimo jiné prostřednictvím zadávání veřejných zakázek na podporu inovačních pobídek;
  • zlepšit podmínky pro prosazování práv duševního vlastnictví;
  • snížit administrativní zátěž společností a zlepšit kvalitu právních předpisů upravujících podnikání;
  • úzce spolupracovat se zúčastněnými stranami v různých odvětvích (podniky, odbory, vědci, nevládní organizace, organizace spotřebitelů) tak, aby mohly být odhaleny překážky a vypracována společná analýza toho, jakým způsobem zachovat silnou průmyslovou a vědomostní základnu a učinit z EU vůdčí sílu celosvětového udržitelného rozvoje.

 

Růst podporující začlenění – ekonomika s vysokou zaměstnaností, jež se bude vyznačovat hospodářskou, sociální a územní soudržností

Dosáhnout růstu podporujícího začlenění znamená posílit úlohu občanů prostřednictvím vysoké úrovně zaměstnanosti, investovat do získávání dovedností, bojovat proti chudobě, modernizovat pracovní trhy, odbornou přípravu a systémy sociálního zabezpečení, jež pomohou předvídat a zvládat změny, a vybudovat soudržnější společnost. Zásadní je rovněž rozšířit výhody plynoucí z hospodářského růstu na všechny části Unie včetně jejích nejvzdálenějších regionů, čímž se posílí územní soudržnost. Jde o zajištění přístupu a příležitostí pro každého v průběhu celého života. Evropa musí plně využívat potenciálu svých pracovních sil, pokud se má vypořádat s takovými problémy, jako je stárnutí obyvatelstva a rostoucí globální konkurence. Bude nezbytné vypracovat politiky na podporu rovnosti žen a mužů, aby se zvýšila účast na trhu práce a podpořil se tak růst a sociální soudržnost.

Evropa musí jednat v těchto oblastech:

  • Zaměstnanost: Kvůli demografickým změnám se počet našich pracovní sil ztenčí. V současnosti jsou zaměstnány jen dvě třetiny našeho obyvatelstva v produktivním věku, zatímco ve Spojených státech a Japonsku je to přes 70 %. Nízká je především zaměstnanost žen a starších osob. Krize těžce postihla mladé lidi, jejich nezaměstnanost přesahuje 21 %. Budeme čelit nebezpečí, že osoby, jejichž vazby ve světě práce jsou slabé či nulové, se trhu práce vzdálí.
  • Dovednosti: Asi 80 milionů osob má nízké nebo jen základní dovednosti, z celoživotního učení ovšem těží především ti vzdělanější. Do roku 2020 bude vysokou kvalifikaci vyžadovat o 16 milionů více pracovních míst, zatímco poptávka po pracovních silách s nízkou kvalifikací poklesne o 12 milionů pracovních míst. Prodloužení produktivního období života bude rovněž předpokládat možnost osvojovat si a rozvíjet nové dovednosti v průběhu života.
  • Boj proti chudobě: Před krizí bylo chudobou ohroženo 80 milionů lidí. Z toho 19 milionů byly děti. Zároveň 8 % pracujících osob nevydělává dost na to, aby překročily práh chudoby. Ohroženi jsou především nezaměstnaní.

Činnosti spadající pod tuto prioritu vyžadují modernizaci a posílení našich politik vzdělávání a odborné přípravy a systémů sociálního zabezpečení tím, že se zvýší účast na trhu práce a sníží strukturální nezaměstnanost, a také se zvýší sociální odpovědnost podnikatelské sféry. V této souvislosti bude velmi důležitá dostupnost zařízení péče o děti a jiné závislé osoby. Zásadní bude využívat zásad flexikurity a umožnit lidem, aby získávali nové dovednosti, jež by jim pomohly snáze se přizpůsobit novým podmínkám a případným posunům profesní dráhy. Aby z růstu mohli těžit všichni, bude třeba vyvinout značné úsilí v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a ve snižování nerovnosti na základě zdravotního stavu. Pro dosažení sociální soudržnosti a vyšší produktivity bude stejně důležitá naše schopnost udržovat zdravou a aktivní stárnoucí populaci.

Stěžejní iniciativa „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“

Cílem je vytvořit podmínky pro modernizaci trhů práce se záměrem zvýšit zaměstnanost a zajistit udržitelnost našich sociálních modelů. Znamená to zlepšit postavení občanů pomocí získávání nových dovedností, jež umožní současné i budoucí pracovní síle přizpůsobit se novým podmínkám a případným posunům profesní dráhy, sníží nezaměstnanost a zvýší produktivitu práce.

Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech:

  • společně s evropskými sociálními partnery stanovit a provádět druhou fázi programu flexikurity, v níž se určí způsoby, jak lépe zvládat hospodářské přechody a bojovat proti nezaměstnanosti a zvýšit aktivitu;
  • v souladu se zásadou inteligentní regulace přizpůsobit legislativní rámec měnícím se formám práce (např. pracovní doba, vysílání pracovníků) a novým zdravotním a bezpečnostním rizikům na pracovišti;
  • usnadnit a podpořit mobilitu pracovních sil v rámci EU a lépe vyrovnat nabídku práce a poptávku po ní za pomoci finanční podpory ze strukturálních fondů, zejména z Evropského sociálního fondu (ESF), a podpořit předvídavou a komplexní politiku migrace pracovníků, jež by pružně reagovala na priority a potřeby trhu práce;
  • posílit kapacitu sociálních partnerů a pro řešení problémů plně využít potenciál sociálního dialogu na všech úrovních (EU, státu/regionu, odvětví, podniku) a podpořit bližší spolupráci mezi orgány trhu práce včetně veřejných služeb zaměstnanosti členských států;
  • dát silný impuls strategickému rámci pro spolupráci ve vzdělávání a odborné přípravě, zahrnující všechny zúčastněné strany. To by mělo zejména vyústit v provádění zásad celoživotního učení (ve spolupráci s členskými státy, sociálními partnery, odborníky), a to mimo jiné pomocí pružnějších učebních plánů v různých odvětvích a úrovních vzdělávání a odborné přípravy a zvětšováním atraktivity odborného vzdělávání a přípravy. Měli by být konzultováni sociální partneři na evropské úrovni vzhledem k tomu, že by v této oblasti měli přijít s vlastní iniciativou;
  • zajistit, aby v průběhu všeobecného, odborného, vyššího vzdělávání a vzdělávání dospělých mohly být osvojovány a uznávány dovednosti vyžadované pro zapojení do dalšího vzdělávání a trhů práce a vyvinout společný jazykový a operativní nástroj pro vzdělávání či odbornou přípravu a praxi: Evropský rámec dovedností, schopností a pracovních míst (ESCO).

Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:

  • provádět vnitrostátní programy pro dosáhnutí flexikurity, na nichž se shodla Evropská rada, dále snížit segmentaci trhu práce, usnadnit přechody a napomáhat sladění pracovního a rodinného života;
  • přezkoumat a pravidelně kontrolovat účinnost systému daní a dávek tak, aby se vyplatilo pracovat, a to zejména se zaměřením na osoby s nízkou kvalifikací, a současně zrušit opatření odrazující od výkonu samostatné výdělečné činnosti;
  • podporovat nové formy rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a politiky aktivního stárnutí a zvýšit rovnost žen a mužů;
  • podpořit a kontrolovat efektivní provádění výsledků sociálního dialogu;
  • pomocí vytvoření vnitrostátních rámců kvalifikací dát silný impuls uplatňování evropského rámce kvalifikací;
  • zajistit, aby v průběhu všeobecného, odborného a vyššího vzdělávání a vzdělávání dospělých, včetně neformálního a informálního učení, mohly být osvojovány a uznávány dovednosti požadované pro zapojení do dalšího vzdělávání a do trhu práce;
  • vyvinout partnerství mezi oblastí vzdělávání či odborné přípravy a světem práce, zejména zapojit sociální partnery do vytváření plánů vzdělávání a odborné přípravy.

Stěžejní iniciativa „Evropská platforma pro boj proti chudobě“

S přispěním Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení je cílem zajistit hospodářskou, sociální a územní soudržnost za účelem zvyšování povědomí o základních právech osob, které se potýkají s chudobou a sociálním vyloučením, a uznávání těchto práv, aby mohly důstojně žít a aktivně se zapojovat do společnosti.

Na úrovni EU bude Komise pracovat na těchto záměrech:

  • přetvořit otevřenou metodu koordinace v oblasti sociálního vyloučení a sociální ochrany na platformu pro spolupráci, vzájemné hodnocení a výměnu osvědčených postupů, a na nástroj posilující závazek veřejných i soukromých aktérů omezit sociální vyloučení a přijmout konkrétní opatření, mimo jiné v podobě zacílené podpory ze strukturálních fondů, zejména z Evropského sociálního fondu;
  • navrhnout a provádět programy na podporu sociální inovace zaměřené na nejohroženější skupiny, nabízející znevýhodněným komunitám především inovační vzdělávání, odborné vzdělávání a pracovní příležitosti, bojovat proti diskriminaci (např. zdravotně postižených) a vyvinout nový program pro integraci přistěhovalců, aby mohli plně využít svůj potenciál;
  • provést posouzení přiměřenosti a udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení a důchodových systémů a vymezit způsoby, jak zajistit lepší přístup k systémům zdravotní péče.

Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset:

  • podporovat kolektivní i individuální zodpovědnost v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení;
  • stanovit a provádět opatření zaměřená na specifické podmínky zvláště ohrožených skupin (jako neúplné rodiny, starší ženy, menšiny, Romové, zdravotně postižení a lidé bez domova);
  • plně využít své systémy sociálního a důchodového zabezpečení, aby byla zajištěna odpovídající podpora příjmů a přístup ke zdravotní péči.

 

Překážky a chybějící články

Aby bylo možné plnit cíle této strategie, musí být mobilizovány všechny politiky, nástroje a právní akty i finanční nástroje EU. Komise chce zdokonalit hlavní politiky a nástroje, jako je jednotný trh, rozpočet a vnější hospodářský program EU, aby se mohly zaměřit na plnění cílů strategie Evropa 2020. Nedílnou součástí této strategie jsou operativní návrhy, jak zajistit jejich plné zapojení do strategie Evropa 2020.

Jednotný trh pro 21. století

Nesmírně důležitý pro růst a vytváření pracovních míst je silnější, prohloubený a rozšířený jednotný trh. Současný vývoj však vykazuje známky únavy z integrace a rozčarování z jednotného trhu. Krize ještě zvýšila sklony k hospodářskému nacionalismu. Díky bdělosti Komise a sdílenému pocitu zodpovědnosti členských států se podařilo odvrátit vývoj směřující k rozpadu jednotného trhu. Je však potřeba získat nový impuls – opravdový politický závazek, jenž by jednotný trh znovu posílil pomocí rychlého přijetí níže zmíněných iniciativ. Tento politický závazek bude muset být provázen souborem opatření, jež vyplní mezery v jednotném trhu.

Podniky a občané se potýkají s každodenní realitou, kde sice jednotný trh právně existuje, ale přeshraničním činnostem stále brání překážky. Uvědomují si nedostatečnost propojení sítí a nerovnoměrnost prosazování pravidel jednotného trhu. Musí se stále často vyrovnávat s existencí 27 rozdílných právních systémů pro jedinou transakci. Naše podniky musí dosud čelit každodenní realitě rozdrobených a rozdílných pravidel, zatímco jejich konkurenti z Číny, USA či Japonska se mohou o své rozsáhlé vnitřní trhy plně opřít.

Jednotný trh vznikl v dobách, kdy neexistoval internet, informační a komunikační technologie nepatřily k hlavním stimulantům růstu a služby nebyly tak dominantním odvětvím evropské ekonomiky. Nově vznikající služby (např. v oblasti obsahu a médií, zdravotnictví, elektronických odečtů spotřeby energie) mají obrovský potenciál, ale Evropa jej bude moci plně využít jedině tehdy, překoná-li současnou rozdrobenost, omezující tok elektronického obsahu a bránící spotřebitelům a podnikům v přístupu k němu.

Aby mohla Evropská unie směrovat jednotný trh k plnění cílů strategie Evropa 2020, potřebuje mít dobře fungující a dobře propojené trhy, kde jsou růst a inovace stimulovány díky hospodářské soutěži a dostupnosti zboží pro spotřebitele. Na základě směrnice o službách musí být vytvořen otevřený jednotný trh služeb a současně musí být zaručena kvalita služeb poskytovaných spotřebitelům. Úplné provedení směrnice o službách by mohlo zvýšit objem obchodu s komerčními službami o 45 % a přímé zahraniční investice o 25 %, což by přineslo vzrůst HDP o 0,5–1,5 %. Musí se zlepšit přístupnost jednotného trhu pro malé a střední podniky. Podnikání je třeba rozvíjet prostřednictvím konkrétních politických iniciativ, zahrnujících zjednodušení práva společností (úpadkové řízení, statut soukromé společnosti atd.), a iniciativ umožňujících podnikatelům znovu začít podnikat poté, co se dostali do konkurzu. Občané musí mít právo plně se účastnit jednotného trhu. K tomu je nutné zvýšit jejich možnosti a důvěru, pokud jde o přeshraniční nakupování zboží a služeb, zejména prostřednictvím internetu.

Provádění politiky hospodářské soutěže umožní Komisi zajistit, aby jednotný trh zůstal trhem otevřeným, kde jsou zachovány rovné příležitosti pro podniky a kde se potlačuje státní protekcionismus. Politika hospodářské soutěže však bude přispívat k dosahování cílů strategie Evropa 2020 ještě více. Zajišťuje totiž, aby trhy představovaly vhodné prostředí pro inovace, kde je například zaručeno nezneužívání patentových práv a práva duševního vlastnictví. Prevence zneužívání trhu a vzniku dohod narušujících hospodářskou soutěž posiluje jistotu nutnou k podněcování inovací. Do strategie Evropa 2020 může rovněž aktivně a pozitivně přispět politika státní podpory, pokud bude podněcovat a podporovat iniciativy zaměřené na inovativnější, účinnější a ekologičtější technologie a současně usnadňovat přístup k veřejné podpoře investic, rizikového kapitálu a výzkumu a vývoje.

Komise proto navrhne kroky vedoucí k odstranění překážek na jednotném trhu:

  • posílit struktury pro včasné a přesné provádění opatření na jednotném trhu (mimo jiné regulace sítí, směrnice o službách a balíček právních předpisů pro finanční trhy a o dohledu nad nimi), účinně je prosazovat a rychle řešit případné problémy;
  • prosazovat program promyšlených právních předpisů, například zvážit širší využívání nařízení než směrnic, začít hodnotit stávající právní předpisy ex-post, provádět sledování trhu, snížit administrativní zátěž, zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, a podporovat podnikání; upravit právní předpisy EU a členských států dle požadavků digitálního věku tak, aby podpořily volný pohyb obsahu s vysokou úrovní důvěryhodnosti pro spotřebitele a podniky; to si vyžádá úpravu pravidel týkajících se odpovědnosti, záruk, dodávek a řešení sporů;
  • zajistit, aby pro podniky a spotřebitele bylo snazší a méně nákladné uzavírat smlouvy s partnery v jiných zemích EU, zejména jim zpřístupnit harmonizovaná řešení pro spotřebitelské smlouvy a modely smluvních ustanovení EU a pokročit dále ve vytváření fakultativního evropského smluvního práva;
  • zajistit, aby pro podniky a spotřebitele bylo jednodušší a méně nákladné dosahovat prosazování smluv a uznávání soudních rozsudků a dokumentů v dalších zemích EU.

Investice do růstu: politika soudržnosti, mobilizace rozpočtu EU a soukromých prostředků

Hospodářská, sociální a územní soudržnost zůstane jádrem strategie Evropa 2020 tak, aby byly veškeré síly a kapacity mobilizovány a zaměřeny na plnění priorit této strategie. Politika soudržnosti a strukturální fondy jsou samy o sobě velmi důležité a představují klíčové mechanismy pro dosažení priorit inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění v členských státech a jejich regionech.

Finanční krize má značný dopad na schopnost evropských podniků a vlád financovat investiční a inovativní projekty. Pro dosažení cílů strategie Evropa 2020 je zásadní mít regulační prostředí, které zajistí efektivnost a současně bezpečnost finančních trhů. Evropa musí rovněž co nejvíce mobilizovat své finanční prostředky, využívat nové způsoby kombinování soukromých a veřejných prostředků a vytváření inovativních nástrojů na financování potřebných investic, mimo jiné prostřednictvím partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem. Procesu, v němž mohou být inovace a podnikání financovány ziskovým způsobem již od investic v raném stadiu až po kotování na burzách, může poskytnout pozitivní dynamiku Evropská investiční banka a Evropský investiční fond v partnerství s některými z mnoha veřejných iniciativ a režimů, jež na vnitrostátní úrovni již fungují.

Tyto priority dlouhodobého růstu se budou rovněž muset zohlednit ve víceletém finančním rámci EU. Až budou tyto priority schváleny, Komise je začlení do svých návrhů pro příští víceletý finanční rámec, které má připravit pro příští rok. Diskutovat by se mělo nejen o úrovních financování, ale rovněž o tom, jak lze s maximálním možným účinkem, efektivností a přínosem pro EU zaměřit na plnění cílů strategie Evropa 2020 různé nástroje financování, jako jsou strukturální fondy, fondy v oblasti zemědělství a rozvoje venkova, rámcový program výzkumu a program pro konkurenceschopnost a inovace. Bude důležité najít způsoby, jak zvýšit dopad prostředků z rozpočtu EU – přestože nejsou vysoké, mohou působit jako katalyzátor, pokud budou pozorně nasměrovány.

Komise navrhne opatření vedoucí k inovativním řešením financování, jež podpoří cíle strategie Evropa 2020:

  • Plně využít všech možností, jak zlepšit efektivitu a účelnost stávajícího rozpočtu EU prostřednictvím jasnějšího stanovení priorit a lepšího sladění výdajů EU s cíli strategie Evropa 2020, aby se tak vyřešila současná rozdrobenost nástrojů financování EU (např. výzkum a vývoj a inovace, investice do klíčové infrastruktury přeshraničních energetických a dopravních sítí a do nízkouhlíkových technologií). Měla by se rovněž plně využívat možnost revidovat finanční nařízení za účelem rozvoje potenciálu inovativních nástrojů financování a současně by mělo být zajištěno řádné finanční řízení.
  • Ve spolupráci s EIB/EIF a soukromým sektorem je třeba především vytvořit nové finanční nástroje, jež by reagovaly na dosud nenaplněné potřeby podniků. Komise bude koordinovat iniciativu zaměřenou na získávání dalšího kapitálu na podporu inovativních a rozvíjejících se podniků; tato iniciativa bude součástí příštího plánu výzkumu a inovací a bude prováděna ve spolupráci s EIB/EIF.
  • Vytvořit skutečně účinný evropský trh pro rizikový kapitál, jenž by značně zjednodušil přímý přístup podniků na kapitálové trhy, a prozkoumat možnosti pobídek pro soukromý sektor, které by zpřístupnily financování pro začínající podniky a inovativní malé a střední podniky.

Využívat nástroje v oblasti vnější politiky

Celosvětový růst otevře evropským vývozcům nové možnosti a poskytne konkurenční přístup k důležitým oblastem dovozu. Je třeba využívat všech nástrojů v oblasti vnější politiky, abychom pomocí účasti na otevřených a spravedlivých trzích celého světa podpořili evropský růst. To se vztahuje na vnější aspekty našich vnitřních politik (např. energie, doprava, zemědělství, výzkum a vývoj), ale především to platí pro koordinaci politik v oblasti obchodu a mezinárodního obchodu. Otevřená Evropa, fungující v mezinárodním rámci postaveném na pravidlech, představuje nejlepší cestu, jak využít výhod globalizace pro podporu růstu a zaměstnanosti. Současně se musí EU více prosazovat na světové scéně, prostřednictvím G20 hrát vůdčí úlohu v utváření budoucího globálního ekonomického řádu a pomocí aktivního využívání všech dostupných nástrojů uplatňovat evropské zájmy.

Evropa potřebuje v následujícím desetiletí dosáhnout růstu, jenž bude nutně zčásti pocházet z rozvíjejících se ekonomik, v nichž se postupně vytváří střední třída a kam se dovážejí zboží a služby, v nichž má Evropská unie komparativní výhodu. Jako největší obchodní blok světa prosperuje EU díky tomu, že je otevřená vůči světu a že pozorně sleduje vývoj v dalších rozvinutých či rozvíjejících se ekonomikách, aby mohla předvídat budoucí trendy nebo se jim přizpůsobit.

Klíčovým cílem by mělo být v rámci WTO a na dvoustranné úrovni pracovat na zajištění jednak lepšího přístupu na trh pro podniky EU, včetně malých a středních podniků, a jednak rovných podmínek pro konkurenty odjinud. Dále bychom se měli zaměřit na zefektivnění dialogu o regulatorním prostředí – zejména v nových oblastech, jako je klima či ekologický růst – a dle možností rozšířit naši celosvětovou působnost prostřednictvím podpory rovnocennosti, vzájemného uznávání a sbližování v zásadních otázkách právních předpisů a také přijímání našich pravidel a norem.

Strategie Evropa 2020 má význam nejen pro EU, ale může nabídnout značný potenciál i kandidátským zemím a našim sousedům a pomoci jim lépe ukotvit jejich vlastní reformní snahy. Rozšíření území, kde se uplatňují pravidla EU, vytvoří nové příležitosti pro Unii i pro její sousedy. V několika příštích letech bude dále patřit ke klíčovým úkolům vytváření strategických partnerství s rozvíjejícími se ekonomikami při diskusi o otázkách společného zájmu, jakož i o podpoře regulační i další spolupráce a o řešení dvoustranných otázek. Struktury, na nichž budou tyto vztahy založeny, budou muset být pružné a spíše politicky než technicky řízené.

V roce 2010 Komise vypracuje obchodní strategii pro Evropu do roku 2020, jež bude zahrnovat:

  • důraz na dokončování probíhajících mnohostranných i jednostranných jednání, zejména těch, jež mají nejsilnější ekonomický potenciál, jakož i na lepší vymáhání stávajících dohod, zvláště týkajících se necelních překážek obchodu;
  • iniciativy zaměřené na otevírání obchodu v odvětvích budoucnosti, jako jsou ekologické produkty a technologie či výrobky a služby špičkové technologické úrovně, a na mezinárodní standardizaci, především v rostoucích oblastech;
  • návrhy na vedení strategických dialogů na vysoké úrovni s klíčovými partnery, při nichž by se probíraly strategické otázky sahající od přístupu na trh přes regulační rámec, globální nerovnováhu, energie a změnu klimatu, přístup k surovinám a globální chudobu až po vzdělávání a rozvoj. Rovněž je třeba pracovat na posílení Transatlantické hospodářské rady s USA, dialogu na vysoké úrovni s Čínou o hospodářských otázkách a prohloubení vztahů s Japonskem a Ruskem;
  • počínaje rokem 2011 a poté každý rok před jarním zasedáním Evropské rady bude vypracována zpráva o překážkách obchodu a investic, jež vymezí způsoby, jak zlepšit přístup na trh a regulační prostředí pro podniky EU.

EU je globální hráč a své mezinárodní závazky bere vážně. Pracuje na vytvoření skutečného partnerství s rozvojovými zeměmi, usilujícího o vymýcení chudoby, podporu růstu a splnění rozvojových cílů tisíciletí. Tradičně blízké jsou naše vazby především s Afrikou, ovšem do rozvoje tohoto blízkého partnerství budeme muset v budoucnu více investovat. Bude k tomu docházet v širším kontextu pokračujícího úsilí o zvyšování rozvojové pomoci a zlepšování účinnosti našich podpůrných programů, a to zejména efektivnosti dělby práce mezi členskými státy a promítání rozvojových cílů do jiných politik Evropské unie.

Překonat krizi: První kroky směrem k roku 2020

Na potlačení krize byly rozhodným a masivním způsobem použity nástroje politik. Fiskální politika hrála, kde to bylo možné, expanzivní a anticyklickou úlohu; úrokové sazby byly sníženy na historická minima a finančnímu sektoru byla poskytnuta likvidita jako nikdy dříve. Vlády poskytly rozsáhlou podporu bankám buď v podobě záruk, rekapitalizace, nebo odstranění znehodnocených aktiv z rozvahy; dalším hospodářským odvětvím byla poskytnuta podpora z dočasného a mimořádného rámce státní podpory. Všechny tyto kroky byly a nadále zůstávají opodstatněné. Nemohou však být trvalé. Vysoký státní dluh nelze mít po neomezenou dobu. Plnění cílů strategie Evropa 2020 musí být založeno na věrohodné strategii pro překonání krize, co se týče jednak rozpočtové a měnové politiky a jednak přímé státní podpory hospodářským odvětvím, především finančnictví. Důležité je pořadí těchto kroků z krize. Úspěšné celosvětové překonání krize by měla pomoci zajistit užší koordinace hospodářských politik, především v eurozóně.

Určit věrohodnou strategii překonání krize

Vzhledem k přetrvávajícím nejistým vyhlídkám hospodářství a nestabilitě finančního sektoru by měla být podpůrná opatření stažena teprve tehdy, až bude moci být hospodářské oživení označeno za samovolně udržitelné a bude obnovena finanční stabilita4. Ukončování dočasných protikrizových opatření by mělo být koordinované a mělo by zohlednit možné negativní účinky na další členské státy a současně vzájemné působení různých nástrojů politik. Po ukončení rámce dočasné státní podpory by mělo být obnovováno dodržování pravidel poskytování státní podpory. Tento koordinovaný přístup by se měl opírat o následující zásady:

  • jakmile bude mít oživení pevný základ, mělo by začít ukončování stimulačních fiskálních opatření; konkrétní termín se však může v jednotlivých zemích lišit, proto je potřeba značná koordinace na evropské úrovni;
  • poskytování krátkodobé podpory v nezaměstnanosti by mělo být zastavováno až tehdy, kdy se bude moci obrat v růstu HDP považovat za pevně zakotvený, a bude tedy již docházet k růstu zaměstnanosti (s určitou obvyklou prodlevou);
  • režimy sektorové podpory by měly být ukončeny brzy: značně zatěžují rozpočet, má se za to, že zhruba splnily svůj účel, a mají deformující vliv na jednotný trh;
  • podpora přístupu k finančním prostředkům by měla pokračovat, dokud nebude jasné, že se podmínky financování podniků vrátily do obvyklého stavu;
  • průběh ukončování podpory finančnímu sektoru, počínaje systémem vládních záruk, bude záviset na celkovém stavu hospodářství a především na stabilitě finančního systému.

Reforma finančního systému

V krátkodobém horizontu bude nejdůležitější prioritou obnovit pevný, stabilní a zdravý finanční systém schopný financovat reálnou ekonomiku. Proto je nutné zcela a včas provést závazky G20.

Bude muset být splněno zejména pět cílů:

  • provést schválené reformy dohledu nad finančním sektorem;
  • vyplnit mezery v právních předpisech, posílit transparentnost, stabilitu a odpovědnost, zejména u derivátů a tržní infrastruktury;
  • dokončit posilování našich obezřetnostních a účetních pravidel a pravidel ochrany spotřebitelů prostřednictvím jednotných evropských pravidel, jež se budou příslušným způsobem vztahovat na všechny finanční aktéry a trhy;
  • posílit řízení finančních institucí, aby se vyřešily nedostatky v oblasti zjišťování a řízení rizik, odhalené finanční krizí;
  • uvést do pohybu ambiciózní politiku, která nám v budoucnu umožní lépe předcházet případné finanční krizi a v případě potřeby ji řídit a která také – s ohledem na odpovědnost finančního sektoru za současnou krizi – přezkoumá, zda je výše příspěvků finančního sektoru odpovídající.

Rozpočtová konsolidace pro dlouhodobý růst

Pro obnovu podmínek příhodných pro udržitelný růst a pracovní místa je nezbytný dobrý stav veřejných financí, a proto potřebujeme mít komplexní strategii pro překonání krize. Bude zahrnovat postupné ukončování krátkodobé krizové podpory a provádění střednědobých až dlouhodobých reforem, jež podpoří udržitelnost veřejných financí a zvýší potenciální růst.

Správný rámec provádění rozpočtových strategií pro překonání krize poskytuje Pakt o stabilitě a růstu; členské státy nyní tyto strategie začleňují do svých programů stability a konvergenčních programů. Většina zemí by měla dosáhnout fiskální konsolidace v roce 2011. Proces snižování schodků pod úroveň 3 % HDP by měl být zpravidla ukončen do roku 2013. V řadě zemí však může fáze konsolidace začít dříve než v roce 2011, což znamená, že v těchto případech může docházet současně k ukončování dočasné protikrizové podpory a k fiskální konsolidaci.

V souladu s Paktem o stabilitě a růstu je podmínkou konsolidace veřejných financí, jež by mohla podpořit potenciál hospodářského růstu a udržitelnost sociálních modelů EU, vytyčení priorit a přijetí nelehkých rozhodnutí. Členským státům může v tomto úkolu a ve zvládání vedlejších účinků pomoci koordinace na úrovni EU. Důležitým faktorem je také složení a charakter veřejných výdajů: programy pro konsolidaci rozpočtu by měly klást důraz na složky podporující růst, jako jsou vzdělávání a dovednosti, výzkum a vývoj a inovace či investice do sítí (např. vysokorychlostní internet, propojování energetických soustav) – tedy na klíčové tematické okruhy strategie Evropa 2020.

Příjmová strana rozpočtu je rovněž důležitá a pozornost by se dále měla věnovat obzvláště kvalitě příjmového/daňového systému. Pokud se budou muset zvyšovat daně, mělo by současně pokud možno dojít i ke změnám daňového systému směrem k větší „vstřícnosti vůči růstu“. Například by se mělo zamezit růstu zdanění pracovní síly, jenž v minulosti způsobil značné zvýšení nákladů na pracovní místa. Členské státy by se spíše měly snažit v rámci větší „ekologičnosti“ daňových systémů přesunout daňové zatížení z pracovní síly na energetické a ekologické zdanění.

Fiskální konsolidaci a dlouhodobou finanční stabilitu budou muset doprovázet zásadní strukturální reformy, především systémů důchodové a zdravotní péče, systému sociálního zabezpečení a vzdělávacího systému. Veřejná správa by se měla chopit této příležitosti a zvýšit efektivnost a kvalitu svých služeb. V oblasti zadávání veřejných zakázek musí být zajištěno co nejúčinnější využívání veřejných financí a trhy pro zadávání veřejných zakázek musí být pro celou EU otevřené.

Koordinace v rámci hospodářské a měnové unie

V členských státech, které používají jako svou měnu euro, působí společná měna jako cenný štít proti otřesům směnných kurzů. Krize však rovněž odhalila, jak rozsáhlá je vzájemná závislost mezi ekonomikami uvnitř eurozóny, zejména ve finanční oblasti, takže se zvyšuje pravděpodobnost vzniku vedlejších účinků. Rozdílné modely růstu vedou v některých případech k hromadění neudržitelných veřejných dluhů, což následně vytváří tlak na jednotnou měnu. Krize tak nejen prohloubila některé problémy eurozóny, např. s udržitelností veřejných financí a potenciálním růstem, ale také zvýšila destabilizující roli nerovnováhy a rozdílů v konkurenceschopnosti. Je nesmírně důležité a naléhavé zvládnout tyto problémy eurozóny, aby mohla být zajištěna stabilita a trvalý růst vytvářející zaměstnanost.

K odstranění těchto problémů bude třeba posílit a více koordinovat politiky, což zahrnuje:

  • rámec pro podrobnější a širší dohled v zemích eurozóny: kromě posílení rozpočtové kázně by měl být nedílnou součástí ekonomického dohledu vývoj konkurenceschopnosti a makroekonomické nerovnováhy, zejména s ohledem na usnadňování politicky motivovaných změn;
  • rámec pro řešení bezprostředních ohrožení finanční stability eurozóny jako celku;
  • odpovídající vnější zastoupení eurozóny, jež umožní rázně bojovat s ekonomickými a finančními problémy.

Komise předloží návrhy, v nichž tyto myšlenky rozvine.

Poznámky:

Závěry Evropské rady z 10.–11. prosince 2009.

Dosahování výsledků: Lepší řízení

Pro uskutečnění transformačních změn bude strategie Evropa 2020 potřebovat lepší zaměření, jasné cíle a transparentní srovnávací ukazatele pro hodnocení pokroku. K tomu je nutné mít rámec pro lepší řízení, který využije všechny dostupné nástroje pro včasné a účinné provádění.

Návrh struktury strategie Evropa 2020

Tato strategie by měla být založena na tematickém přístupu a pozornějším dohledu nad jednotlivými zeměmi. Vychází ze silných stránek stávajících nástrojů koordinace. Konkrétně:

  • Tematický přístup by se zaměřoval na témata vymezená v oddíle 2, zejména na dosažení pěti hlavních cílů. Hlavním nástrojem by byl program Evropa 2020 a jeho stěžejní iniciativy, jež vyžadují provádění kroků na úrovni Unie i členských států. Tematický přístup zohledňuje rozměr Unie, jasně ukazuje vzájemnou závislost ekonomik členských států a umožňuje větší selektivnost u konkrétních iniciativ, jež strategii posouvají vpřed a pomáhají plnit hlavní cíle EU i jednotlivých členských států.
  • Zprávy o jednotlivých zemích by přispívaly k plnění cílů strategie Evropa 2020 tím, že by pomáhaly členským státům určovat a provádět strategie pro překonání krize, obnovit makroekonomickou stabilitu, odhalit vnitrostátní překážky a umožnit jejich ekonomikám opět dosáhnout udržitelných veřejných financí a růstu. Netýkaly by se jen fiskální politiky, ale rovněž zásadních makroekonomických záležitostí spojených s růstem a konkurenceschopností (makroekonomická nerovnováha). Musely by zajistit integrovaný přístup k tvorbě a provádění politik, jenž je klíčový pro získání podpory pro volbu, kterou budou členské státy muset učinit vzhledem k omezením jejich veřejných financí. Pozornost bude upřena zejména na fungování eurozóny a vzájemnou závislost mezi členskými státy.

Aby toho bylo možno dosáhnout, bude podávání zpráv a hodnocení strategie Evropa 2020 a Paktu o stabilitě a růstu probíhat současně tak, aby došlo ke sblížení prostředků a cílů a současně aby tyto nástroje zůstaly oddělené a integrita Paktu zachována. To znamená navrhnout roční programy stability či konvergenční programy a současně i účinnější programy reforem, jež vypracuje každý členský stát. Uvede v nich, která opatření budou předmětem zpráv o pokroku směrem k cílům dané země a jaké zásadní strukturální reformy budou použity pro odstraňování překážek růstu. Oba typy těchto programů, jež by měly zahrnovat nutné vzájemné odkazy, by měly být předkládány Komisi a ostatním členským státům během posledního čtvrtletí každého roku.

Evropský výbor pro systémová rizika by měl pravidelně referovat o makrofinančních rizicích; tyto zprávy budou důležitým příspěvkem k celkovému hodnocení. Tyto programy a zprávy o pokroku při jejich provádění pak Komise posoudí. Zvláštní pozornost věnuje problémům hospodářské a měnové unie.

Evropská rada by tak měla mít k dispozici všechny nezbytné informace, aby mohla činit rozhodnutí. Šlo by v zásadě o rozbor hospodářské situace a situace na pracovním trhu, celkový obraz rozpočtu, makrofinanční podmínky a pokrok v tematických programech v jednotlivých členských státech, a dále o přezkum celkového stavu ekonomiky EU.

Integrované hlavní směry

Institucionálně bude strategii Evropa 2020 tvořit omezený soubor integrovaných hlavních směrů pro „Evropu v roce 2020“ (integrujících hlavní směry hospodářských politik a politik zaměstnanosti), jež mají nahradit současných 24 hlavních směrů. Tyto nové hlavní směry budou odrážet rozhodnutí Evropské rady a integrovat schválené cíle. V souladu se Smlouvou by pak na základě stanoviska Evropského parlamentu o hlavních směrech zaměstnanosti mělo červnové zasedání Evropské rady hlavní směry politicky potvrdit, než je Rada přijme. Jakmile budou přijaty, neměly by se v zásadě měnit až do roku 2014, aby se bylo možné soustředit na jejich provádění.

Politická doporučení

Politická doporučení členským státům se budou týkat jednak podávání zpráv o jednotlivých zemích a jednak tematického přístupu strategie Evropa 2020. Pokud jde o dohled nad jednotlivými zeměmi, budou to stanoviska k programům stability nebo ke konvergenčním programům podle nařízení Rady (ES) č. 1466/97 a doporučení v rámci hlavních směrů hospodářských politik (čl. 121 odst. 2). Tematická část by obsahovala doporučení týkající se zaměstnanosti (článek 148) a doporučení pro jednotlivé státy k dalším vybraným tematickým otázkám (např. podnikatelské prostředí, inovace, fungování jednotného trhu, energie či změna klimatu atd.). Doporučení by mohla být rovněž zaměřena tak, aby měla makroekonomický dopad prostřednictvím doporučení v rámci výše uvedených hlavních směrů. Takovéto uspořádání doporučení by rovněž pomohlo zajistit soudržnost mezi makroekonomickým/fiskálním rámcem a tematickými programy.

Doporučení v rámci dohledu nad jednotlivými zeměmi by se zabývala otázkami, jež mají významné důsledky pro makroekonomiku a veřejné finance, zatímco doporučení v rámci tematického přístupu by obsahovala podrobné rady týkající se mikroekonomických problémů a zaměstnanosti. Tato doporučení by byla dostatečně přesná a poskytovala by časový rámec, v němž by měl dotyčný členský stát přijmout opatření (např. dva roky). Členský stát by pak určil, pomocí jakých opatření bude tato doporučení uplatňovat. Pokud by členský stát po uplynutí určené doby vhodně nereagoval na politická doporučení Rady nebo by prováděl politiku směřující proti těmto radám, Komise by vydala politické varování (čl. 121 odst. 4).

Rozdělení činností

Na dosahování těchto cílů musíme pracovat společně. Vzhledem ke vzájemnému provázání našich ekonomik se růst a zaměstnanost vrátí jen tehdy, pokud se tímto směrem budou ubírat všechny členské státy a budou při tom zohledňovat svou konkrétní situaci. K tomu potřebujeme dosáhnout větší odpovědnosti. Evropská rada by měla poskytnout všeobecné pokyny pro provádění strategie, vycházející z návrhů Komise postavených na jediné ústřední zásadě: na jednoznačném přínosu EU. V tomto směru hraje zvláště významnou roli Evropský parlament. Posílena by měla být také účast sociálních partnerů a zainteresovaných stran na úrovni států a regionů. Přehled politického cyklu a harmonogram strategie Evropa 2020 obsahuje příloha 3.

Plná odpovědnost Evropské rady

Na rozdíl od současné situace, kdy je posledním prvkem v rozhodovacím procesu strategie, by v tomto případě měla Evropská rada určovat směr strategie, jelikož zajišťuje integraci politik a řídí vzájemné vztahy mezi členskými státy a EU.

Evropská rada by měla mít horizontální dohled nad prováděním programu Evropa 2020 a na svých zasedáních by se v budoucnu měla zaměřit na určitá témata (např. výzkum a inovace, dovednosti) a poskytovat všeobecné pokyny a nezbytné impulsy.

Rada ministrů

Rada v příslušných složeních by měla pracovat na provádění programu Evropa 2020 a na dosahování cílů v oblastech své pravomoci. Členské státy budou vyzvány, aby jako součást stěžejních iniciativ zesílily výměnu politických informací o osvědčených postupech v rámci různých složení Rady.

Evropská komise

Evropská komise bude každoročně sledovat situaci na základě souboru ukazatelů celkového pokroku směrem k inteligentní a ekologické ekonomice podporující sociální začlenění, jež bude vykazovat vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti. Komise bude vydávat výroční zprávy o plnění strategie Evropa 2020, zaměřující se na pokrok v plnění schválených hlavních cílů, a hodnotit zprávy členských zemí a jejich programy stability a konvergenční programy. V rámci tohoto procesu bude Komise předkládat politická doporučení nebo varování, činit politické návrhy na plnění cílů strategie a předkládat konkrétní hodnocení pokroku dosaženého v eurozóně.

Evropský parlament

Evropský parlament by měl hrát ve strategii důležitou roli nejen jako spolutvůrce právních předpisů, ale rovněž jako síla mobilizující občany a vnitrostátní parlamenty. Parlament by například mohl využít své příští schůzky s vnitrostátními parlamenty k diskusi o svém příspěvku ke strategii Evropa 2020 a společně by pak mohly sdělit své názory jarnímu zasedání Evropské rady.

Celostátní, regionální a místní orgány

Všechny celostátní, regionální a místní orgány by měly uplatňovat partnerský přístup, sbližovat parlamenty, sociální partnery a zástupce občanské společnosti a přispívat k vypracovávání i provádění národních programů reforem.

Vytvoření stálého dialogu mezi různými úrovněmi správy pomůže přiblížit priority Unie občanům a posílí pocit odpovědnosti nutný k plnění strategie Evropa 2020.

Zúčastněné strany a občanská společnost

Bližší přidružení by se mělo týkat rovněž Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů. Dalším užitečným nástrojem pro upevnění odpovědnosti a dynamiky týkajících se nutnosti reformy je výměna osvědčených postupů, srovnávacích ukazatelů a sítí, podporovaná několika členskými státy.

Rozhodnutí, jež má přijmout Evropská rada

Komise navrhuje, že by Evropská rada na svém zasedání na jaře 2010 měla:

  • schválit tematické priority strategie Evropa 2020;
  • určit pět hlavních cílů, navržených v oddíle 2 tohoto dokumentu – investice do výzkumu a vývoje, vzdělávání, energie/změna klimatu, úroveň zaměstnanosti a snížení chudoby – a vymezit tak, v jaké pozici by Evropa měla být do roku 2020; vyzvat členské státy k dialogu s Evropskou komisí o převedení těchto cílů EU do podoby cílů vnitrostátních, jež by zohlednily odlišné podmínky a výchozí pozice v různých státech, tak, aby byly k dispozici pro červnové zasedání Evropské rady;
  • vyzvat Komisi, aby vypracovala návrhy týkající se stěžejních iniciativ a na základě toho požádala Radu (v různých složeních) o přijetí rozhodnutí nezbytných pro jejich provádění;
  • souhlasit s posílením koordinace hospodářské politiky, jež podpoří pozitivní přesahy v eurozóně a pomůže efektivněji řešit problémy Unie; za tímto účelem schválit kombinované hodnocení podle tématu a země, jak se navrhuje v tomto sdělení, a současně důsledně zachovávat integritu Paktu; dále věnovat obzvláštní pozornost posilování hospodářské a měnové unie;
  • vyzvat všechny zúčastněné strany a aktéry (např. vnitrostátní/regionální parlamenty, regionální a/nebo místní orgány, sociální partnery a občanskou společnost, stejně jako evropské občany), aby činnosti ve své působnosti prováděli partnerským způsobem, a pomohli tak s prováděním strategie;
  • požádat Komisi o to, aby sledovala pokrok a každoročně předkládala jarnímu zasedání Evropské rady přehled o pokroku směrem k určeným cílům, včetně mezinárodních srovnávacích ukazatelů, a o stavu provádění stěžejních iniciativ.

Rada na svých dalších zasedáních:

  • na základě stanoviska Evropského parlamentu potvrdí navržené integrované hlavní směry, jež představují její institucionální základ;
  • na základě procesu vzájemného ověřování potvrdí platnost vnitrostátních cílů pro zajištění soudržnosti;
  • bude diskutovat o určitých tématech a zhodnotí, v jaké je Evropa pozici a jak může být pokrok urychlen. První diskuse o výzkumu a inovacích na základě příspěvku Komise by se mohla uskutečnit na říjnovém zasedání Rady.

Přílohy

Evropa 2020: Přehled
Hlavní cíle
  • Zvýšit zaměstnanost u osob ve věku 20 až 64 let ze současných 69 % na nejméně 75 %.
  • Dosáhnout cíle investovat do výzkumu a vývoje 3 % HDP, zejména zlepšováním podmínek pro investice soukromého sektoru do výzkumu a vývoje, a vytvořit nový ukazatel pro sledování inovací.
  • Snížit emise skleníkových plynů oproti úrovním roku 1990 nejméně o 20 % nebo, pokud budou podmínky příznivé, o 30 %; zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v naší konečné spotřebě energie na 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %.
  • Snížit podíl dětí, které předčasně ukončují školní docházku, ze současných 15 % na 10 % a zvýšit podíl obyvatel ve věku od 30 do 34 let, kteří mají ukončené terciární vzdělání, z 31 % nejméně na 40 %.
  • Snížit o 25 % počet Evropanů, kteří žijí pod vnitrostátní hranicí chudoby, což vyvede z chudoby přes 20 milionů lidí.
Inteligentní růst Udržitelný růst Růst podporující začlenění
Inovace Stěžejní iniciativa EU „Inovace v Unii“ – zlepšení rámcových podmínek a přístupu k financování výzkumu a inovací, čímž by se posílil inovativní řetězec a zvýšil objem investic v celé Unii. Klima, energie a mobilita Stěžejní iniciativa EU „Evropa méně náročná na zdroje“ – podpora oddělování hospodářského růstu od využívání zdrojů, a to pomocí snížení uhlíku v naší ekonomice, většího využívání obnovitelných zdrojů energie, modernizace dopravního odvětví a podpory energetické účinnosti. Zaměstnanost a dovednosti Stěžejní iniciativa EU „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“ – modernizace pracovních trhů prostřednictvím usnadnění mobility pracovních sil a rozvoj dovedností v průběhu celého života za účelem zvýšení účasti na trhu práce a lepšího vyrovnání nabídky a poptávky na trhu práce.
Vzdělání Stěžejní iniciativa „Mládež v pohybu“ – zlepšení výsledků vzdělávacích systémů a zlepšit mezinárodní atraktivitu evropských vysokoškolských institucí. Konkurenceschopnost Stěžejní iniciativa EU „Průmyslová politika pro éru globalizace“ – zlepšení podnikatelského prostředí, zejména pro malé a střední podniky, a podpora rozvoje silné a udržitelné průmyslové základny, která by byla v celosvětovém měřítku konkurenceschopná. Boj proti chudobě Stěžejní iniciativa EU „Evropská platforma pro boj proti chudobě“ – posílení sociální a územní soudržnosti tak, aby výhody vyplývající z růstu a zaměstnanosti byly ve velkém měřítku sdíleny a lidem postiženým chudobou a sociálním vyloučením bylo umožněno žít důstojně a aktivně se zapojovat do společnosti.
Digitální společnost Stěžejní iniciativa EU „Digitální program pro Evropu“ – urychlení rozvoje vysokorychlostního internetu a využití výhod jednotného digitálního trhu domácnostmi a podniky.

Struktura strategie Evropa 2020

Návrh harmonogramu pro léta 2010–2012

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek