Strojmetal: 3 zmetky na 1 000 000 výrobků

20. 2. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

James Bond usedne do auta s díly ze středočeské Kamenice. Dodá je firma řízená Podnikatelem roku 2016.

Jelinek„V úterý na vás nebudu mít čas – přijedou z Aston Martinu domlouvat dodávky pro svoje nové typy,“ upozorňuje nás ředitel firmy Strojmetal Aluminium Forging Miroslav Jelínek (75).

Pro výrobce automobilových bezpečnostních podvozkových dílů z Kamenice to není návštěva nijak mimořádná: stejně sem jezdí experti z Rolls-Royce, Mercedesu, BMW a vůbec všech prémiových značek automobilů. Vloni jim Strojmetal dodal víc než 8,5 milionu kusů výrobků!
„Přitom na každý milion připadly jen tři vrácené kusy,“ konstatuje inženýr Jelínek s oprávněnou pýchou. Jeho práce byla před pár týdny oceněna titulem Podnikatel roku 2016 – není sporu o tom, že zaslouženě.

Ve firmě pracuje Miroslav Jelínek už od roku 1972 – nastoupil sem hned po vysoké škole. „Vlastně jsem nikdy jinde nebyl, pokud nepočítám pár měsíců brigády v ČKD, kde jsem s partou deseti cikánů vyklepával formy,“ usmívá se. „Po škole jsem usilovně sháněl práci s bytem – každý týden jsem chodil na tehdejší ministerstvo těžkého strojírenství, kde se scházely požadavky ze státních podniků. Vzpomínám si, že jsem odmítl jednu lákavou nabídku na Slovensko, přestože nabízeli i byt s ,ústredným kúrením‘.

Pak se naštěstí objevil tehdejší ředitel Strojmetalu pan Černý a projevil o mne zájem. Byt sice ještě neměl, ale už se tu stavěly – což bylo pro mě jako pro čerstvě ženatého člověka důležité. I tak jsme ale s manželkou napřed nějaký čas bydleli v ubytovně: původně to byl mlýn, který v roce 1822 koupil Ringhoffer a přestavěl na hamr.“

Z Apolla zpět do českých rukou

Kamenická firma patřila mezi 17 podniků československého leteckého průmyslu. Tady se dělalo všechno, co na letadlech nebylo ze železa – výrobky ze slitin hliníkových, titanových, hořčíkových a dalších. Jenže v roce 1990 vojenský letecký průmysl skončil a najednou nebylo do čeho píchnout. To už tu byl Miroslav Jelínek dva roky ředitelem.

Strojmetal1„Tehdy naštěstí české firmy objížděli zprostředkovatelé z Německa, kteří nám za provizi tři procenta sjednali práci pro německé firmy,“ vzpomíná pan Jelínek. Pak se začaly střídat časy dobré s horšími, ba někdy i dost dramatickými. Strojmetal vstoupil do sdružení s německým Aluswissem, ten koupil kanadský Alcan, po něm těžařský obr Rio Tinto a nakonec americký finanční fond Apollo. Za všech „režimů“ však byli Kameničtí proslulí kvalitou své práce (což byla tradice už od časů výroby pro letecký průmysl, kde byly velmi přísné přejímky) a vždy odmítali nabídky na prodej celé firmy.

Nakonec – to už se ve Strojmetalu dlouho dělaly podvozkové díly ze speciálních hliníkových slitin – vše dopadlo pro naše končiny velmi netypicky: Češi koupili od amerického Apolla v roce 2014 jeho podíl ve Strojmetalu zpět, takže nyní je firma zcela v českých rukou. Samozřejmě nemá na růžích ustláno – ve světě má devět velkých konkurentů, kteří jí „jdou po krku“. O úspěšnosti Čechů ale svědčí třeba fakt, že co do počtu dodaných dílů byli vloni druzí na světě! Přitom u některých dílů mají světový monopol; nikde jinde je neumějí.

Průměrný plat je 37 000 korun

Zásadní roli v úspěšnosti Strojmetalu hraje fakt, že se jeho majitelé – k nimž patří také Ing. Jelínek – nesnaží z firmy vytěžit co nejvíc peněz. Právě naopak. Tady se nevyplácejí dividendy a prakticky celý zisk jde do rozvoje firmy. Teď v Kamenici pracuje „nonstop“ šest automatizovaných linek se 66 roboty, ještě letos k nim přibude sedmá linka a 20 robotů.

Jezdí sem experti z Rolls-Royce, Mercedesu, BMW a vůbec všech prémiových značek automobilů.
Vloni jim Strojmetal dodal víc než 8,5 milionu kusů výrobků.

„Neustále sleduji dvě základní veličiny – produktivitu práce z přidané hodnoty na jednoho pracovníka a porovnávám s průměrnou cenou pracovní síly. Vloni jsme třeba měli produktivitu na zaměstnance kolem 1,8 milionu korun a náklady na jednu pracovní sílu 585 000 korun, což považuji za výborný výsledek. Budoucnost je ale stejně v robotizaci a automatizaci – robot sice vyjde na 1,5 až dva miliony korun, ale nahradí i několik pracovních sil, neplatí pro něj zákoník práce, může makat 24 hodin denně a ani za něj neplatím zdravotní pojištění,“ usmívá se ředitel Jelínek.

V roce 2007 Strojmetal poprvé překročil obrat ve výši jedné miliardy korun, teď už je na dvou. „Lidé, kteří pracují, berou vždy šestého prosince dvojnásobný plat od roku 2007, což je sváteční den pro všechny zaměstnance,“ říká ředitel. „Byly ale i nejisté časy – to když přišla krize a zakázky poklesly až o 40 procent.“

Strojmetal2Tehdy nastaly situace, kdy se – byť to zní kýčovitě – lidé ze Strojmetalu postavili za svého šéfa a podrželi svoji firmu. „Dvakrát jsem musel svolat všechny zaměstnance a říct jim, že jsme na tom zle a musíme šetřit, abychom se nemuseli doprošovat bankovních půjček,“ vzpomíná Jelínek. „Nabídl jsem jim řešení: po určitý čas budou pracovat za 60 procent mzdy, díky čemuž ušetříme náklady a nebudeme si muset brát půjčky ani nikoho propouštět. Do půl roku že pak lidem vrátím polovinu dlužné mzdy a do konce roku druhou půlku – pokaždé i s úrokem. Což jsem také udělal.“

Rázné řešení v obou případech zabralo a vyvedlo firmu z potíží. Mimochodem letos je ve Strojmetalu očekávaný průměrný plat 37 000 korun měsíčně, díky čemuž si firma může mezi zájemci o práci vybírat. Těch opravdu kvalifikovaných ale bohužel moc není…

Ze zámku bude učňák. Za 96 milionů

Ve Strojmetalu platí tři zásady: každý týden musí být, a to vždy v úterý + tolerance dvou dnů, přesně stanovená část výrobků připravena do expedice, kvalita musí být stoprocentní a všude musí vládnout dokonalý pořádek; firma má i vlastní zahradníky. Návštěvám z ciziny při pohledu na zdejší „nablýskané“ provozy obvykle poklesne čelist.

Před Strojmetalem je přitom podle všeho velká budoucnost. Konečně se mu podařilo odkoupit romantický zámeček a čtyři hektary pozemků kolem něj, které na areál továrny bezprostředně navazují. Konečně je tedy kam rozšířit výrobu – firma už zahájila stavbu nového provozu. Právě zámeček s okolím byly přitom donedávna brzdou rozvoje: italský spekulant, který ho po roce 1989 koupil, totiž dělal Strojmetalu potíže třeba s plynovou rozvodnou či s vrty na pitnou vodu, které patří firmě, ale jsou na území zámečku.

„S kvalitní pracovní silou je to těžké, učňovská střediska byla zlikvidována
a kvalifikované lidi dnes těžko seženete.
Nový ,učňák‘ bude můj úkol – v roce 2018 chci
po 30 letech složit funkci ředitele a předat ji svému synovi.“

Nemluvě o záhadném prodeji areálu zámku – na kupní smlouvě je uvedeno jméno ředitele Jelínka (hlavně v souvislosti s věcnými břemeny), ale jeho podpis chybí! „Na katastru mi nikdy nebyli schopni vysvětlit, jak mohli bez mého podpisu provést vklad na toho Itala,“ rozhořčuje se ředitel.

Teď už je naštěstí v tomto ohledu po starostech – před Strojmetalem ale stojí úkol zrestaurovat zámek. Plánované náklady? Devadesát šest milionů. A co pak s ním? Dobrá zpráva – nebude tu žádný superhotel ani golfový klub, nýbrž učňovské středisko firmy. „S kvalitní pracovní silou je to těžké, učňovská střediska byla zlikvidována a kvalifikované lidi dnes těžko seženete. Nový „učňák“ bude můj úkol – v roce 2018 chci po 30 letech složit funkci ředitele a předat ji svému synovi,“ vysvětluje Miroslav Jelínek. „Ten ve firmě pracuje už šestnáct let jako ředitel vývoje.“

Že by se tedy po dynastii Ringhofferů – kterým kdysi patřil celý tento kraj – rýsovala dynastie Jelínků? „Copak já vím? Bylo by to hezké,“ směje se současný ředitel úspěšné firmy.

Založení učiliště ho ale ještě pořádně potrápí. Dnes už nelze jenom učit podle starých osnov zámečníky, obráběče kovů apod. Zapotřebí jsou IT specialisté, mechatronici, elektronici, údržbáři automatizovaných linek a bůhvíjaké ještě profese, pro něž dosud žádné osnovy neexistují. Bude třeba je vytvořit, což je vlastně úkol pro ministerstvo školství, které ale zatím nic nepodniká.

Kurz koruny? Ten nás vlastně nezajímá

Neobávají se v Kamenici ohlašovaného uvolnění kurzu koruny? „To nás naštěstí vůbec nezajímá – máme náklady napůl v korunách a napůl v eurech, takže se nás změny nedotknou.“ Podle ředitele Jelínka je jen škoda, že se u nás ještě nezavedlo euro. „Když už jsme v EU jedna parta, měli jsme také euro zavést,“ říká. „My jsme zkoušeli vyplácet platy v eurech, ale nebylo nám to dovoleno.“

Strojmetal je jedna z mála firem u nás, před níž stojí klienti ve frontě, aniž by inzerovala či objížděla veletrhy. Škoda jen, že se s jejími výrobky zatím nesetkáme například na vozech Škoda. První superby měly stabilizátory řízení a střešní nosiče z Kamenice, další verze už ale nic.

Strojmetal vstoupil do sdružení s německým Aluswissem, ten koupil kanadský Alcan, po něm těžařský obr Rio Tinto a nakonec americký finanční fond Apollo. Za všech „režimů“ však byli Kameničtí proslulí kvalitou své práce (což byla tradice už od časů výroby pro letecký průmysl, kde byly velmi přísné přejímky) a vždy odmítali nabídky na prodej celé firmy. Nakonec – to už se ve Strojmetalu dlouho dělaly podvozkové díly ze speciálních hliníkových slitin – vše dopadlo pro naše končiny velmi netypicky: Češi koupili od amerického Apolla v roce 2014 jeho podíl ve Strojmetalu zpět, takže nyní je firma zcela v českých rukou.  


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ivo Bartík. Foto: Martin Pinkas.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek