Studené kazašské jaro

27. 1. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Prezident Nazarbajev má před sebou poslední úkol: udržet si Putina od těla, ale nenaštvat ho.

V kazašské Astane se letos v létě chystají veliké a bohaté oslavy. Se zahraničními hosty se dveře netrhnou, tisíce tanečníků zaplní obrovitá náměstí, projevy nebudou brát konce. Hlavní postavou toho reje bude samozřejmě prezident Nursultan Nazarbajev, už proto, že je ve své zemi hlavní postavou čehokoli. Tentokrát ovšem – ačkoli sám bude shodou okolností zrovna slavit pětasedmdesátiny - nebude on sám hlavním tématem oslav. To je novum, a má to dobrý praktický důvod.

Oslavovanými budou „chánové Kerej a Žanibek, kteří v roce 1465 vytvořili první chanát, od něhož se datuje státnost kazašského národa“, jak Nazarbajev řekl v půli ledna novinářům. „Možná to nebyl stát v moderním slova smyslu a jeho hranice se neshodovaly s hranicemi dnešními. Ale je důležité vědět, že základ dnešního státu byl položen tehdy a že my dnes kráčíme ve stopách velkých činů těchto svých předků,“ citoval jej server EurasiaNet.org.

Žádná státnost

Mohutnost oslav a halasnost jejich ohlašování nejsou nijak náhodné. Je to podle dobře informovaného asijského serveru Thediplomat. com Nazarbajevova odpověď na loňský incident, který způsobil ruský prezident Vladimir Putin. Během své návštěvy Astany vychvaloval Nazarbajeva do nebes – a zároveň se nechal slyšet, že než se současný doživotní prezident dostal k moci, „neměli Kazaši žádnou státnost“. Až Nazarbajev podle Putina „vytvořil stát tam, kde do té doby žádný stát nikdy nebyl“.

Podle EurasiaNet.org tím Putin zvedl v Astaně nejedny mandle, včetně těch nejdůležitějších, Nazarbajevových. Dosym Satpajev, šéf think tanku Kazakhstan Risk Assessment Group se sídlem v Almaty, serveru řekl, že Putinova slova vyvolala „velmi silnou negativní reakci“. Incident spolu s ukrajinskou krizí, jež v mezidobí dále eskalovala, nechal astanskému vedení k vyřešení nezáviděníhodný úkol: vymezit se vůči Moskvě dostatečně důrazně, ale nepřijít o její spojenectví.

To je složitější, než se na první pohled může zdát. Od Nového roku existuje Euroasijská ekonomická unie, jež sbližuje hospodářství Běloruska, Ruska a Kazachstánu. Ve chvíli, kdy výkonnost ruské ekonomiky klesá a rubl ztrácí na hodnotě každým dnem (a táhne s sebou dolů kazašskou měnu tenge, jež za poslední rok poklesla o 19 procent), jsou ekonomická rizika takového uspořádání zjevnější než kdy jindy. Rizika politická jsou však ještě citelnější.

Největším nebezpečím pro Nazarbajevův režim je hrozba národnostně motivovaných nepokojů. Když se před pětadvaceti lety ujímal moci, tvořili etničtí Kazaši jen třetinu obyvatel Kazachstánu; dnes je jich přes polovinu. Víc než dvacet procent ze zhruba osmnácti milionu obyvatel země však dodnes jsou etničtí Rusové, kteří žijí převážně podél sedm a půl tisíce kilometrů dlouhé hranice s Ruskem.

Ne náhodou se Nazarbajev pečlivě věnuje (nejméně od roku 1999, kdy se mu podařilo utlumit snahu etnických Rusů ustavit podél hranice vlastní autonomní oblast) zdůrazňování potřeby národnostní tolerance a porozumění. Ví, že právě tito Rusové jsou potenciálním zdrojem velkých potíží.

Do poslední kapky krve

Putinova doktrína o tom, že „Rusko je tam, kde se mluví rusky“, a její aplikace na Ukrajině jsou pro Nazarbajeva a jeho lidi nepochybným důvodem k neklidu. Když se nyní prezident odvolává na kazašskou státnost sahající do roku 1465, mluví tím pochopitelně nikoli o Kazachstánu, nýbrž o etnických Kazaších.

To vytváří prostor pro to, aby se příslušníci národnostních menšin (kromě Rusů ještě především Uzbekové a Mongolové) cítili jako druhořadí občané. A od toho už je jen kousek k etnicky motivovaným nepokojům, státním zásahům, oboustrannému násilí – a případnému uplatnění Putinovy doktríny. Když Nazar bajev vyzývá Kazachy – nikoli „Kazachstánce“, nýbrž Kazachy – k „obraně země do poslední kapky krve“, je si zároveň dobře vědom toho, že drží v ruce dvousečnou zbraň.

Oč opatrněji tedy musí prezident našlapovat na domácí půdě, o to aktivnější může být v zahraničí. A také tak činí. V průběhu loňského roku poklesl objem vzájemného obchodu s Ruskem o hrozivých 20 procent (většinu z toho má na svědomí pokles rublu), obchod s Čínou naopak o 20 procent narostl. A tím to nekončí – v prosinci oznámili kazašský a čínský premiér na třicet nových obchodních dohod v hodnotě 14 miliard dolarů.

Téměř čtyři miliardy čínských dolarů půjdou do továren na výrobu drasla na západě Kazachstánu; Číňané budou do Kazachstánu dodávat elektrárny na klíč, zatímco obráceným směrem bude putovat mnoho uranu, jehož největším světovým producentem Kazachstán je.

PR kampaň

Kromě toho rozjeli Kazaši velkou mezinárodní PR kampaň (v její organizaci figuruje i britský expremiér Tony Blair, jehož firmu Blair Associates si Nazarbajev najal). Prezident usiluje o externí legitimizaci své země,“ řekl serveru Intellnews.net politolog z Almaty Aidos Sarym, „o interní legitimizaci režimu se coby takřka neomezený vládce starat nemusí.“

Astana se pro rok 2017 uchází o křeslo v Radě bezpečnosti OSN; je zastoupena v Radě OSN pro lidská práva a doufá v přidělení pořadatelství některých z následujících zimních olympijských her. To vše má pomoci neustále vylepšovat image země na Západě i ve chvíli, kdy se Astana upsala ruskému imperiálnímu plánu v podobě již zmíněné Euroasijské ekonomické unie.

Posledním faktorem ve hře je faktor lidský, v tomto případě věk. O Putinovi se říká, že k Nazarbajevovi cítí osobní sympatie. Ruský prezident však bude moci zůstat u vesla do roku 2024, zatímco Kazachovi číslo jedna podle všeho zbývá času podstatně méně. Podle serveru Thediplomat.com si Putin může nyní připravovat pozici na dobu po Nazarbajevově očekávaném odchodu, kdy bude Kazachstán poprvé měnit mocenskou garnituru. O to lépe musí Nazarbajev plnit svůj úkol dnes – ale závidět mu to nemůže nikdo.

Převzato z týdeníku Euro
Autor článku: Daniel Deyl

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek