Sweco Hydroprojekt dobývá svět i díky zkušenostem ze zakázek pro EBRD

4. 11. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Firma Sweco Hydroprojekt se i díky zakázkám u Evropské banky pro obnovu a rozvoj dostala na exotické trhy, jako je Tádžikistán nebo Kyrgyzstán. Podle generálního ředitele společnosti Milana Moravce může mít byznys v muslimských zemích vlídnější tvář, než jaké jsou představy vyvolané médii.

Zatímco povodně jsou spektakulární a přitáhnou pozornost médií, pro ekonomiku nebezpečnější sucho bývá opomíjeno, varuje Milan Moravec.Sweco patří mezi nejaktivnější české podniky, které vstupují do boje o zakázky Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Kam jste díky nim pronikli?
Díky začátku u EBRD jsme se například uchytili v Kyrgyzstánu. Pracujeme tam na třech projektech na zajištění pitné vody a zpracování odpadní vody.

Stojíme tam teď i za velkým projektem na kaskádu čtyř vodních elektráren. Připravujeme také elektrárny pro Kazachstán nebo Tádžikistán.

Upozorňujete na to, že o tendrech u této banky se mezi českými firmami málo ví. V čem jsou přitažlivé?
Je to perfektní způsob, jak se začít učit. Zjistíte, jak správně žádat o kontrakt u mezinárodní banky, a příště to můžete zkusit i u jiných nadnárodních organizací. Další výhodou je, že se díky EBRD dostanete právě do oblastí, jako je Blízký východ nebo Střední Asie, kam byste jinak pronikali těžko. Rozkoukáte se tam, najdete spolehlivé místní partnery a příště tam můžete udělat další obchod. Kontrakty od EBRD jsou samozřejmě zajímavé také finančně.

Proč je o této příležitosti v Česku malé povědomí?
Zájem myslím v poslední době roste, ale ony tyto zakázky nejsou úplně pro každého. Firma musí mít lidi schopné komunikovat anglicky a také rusky, protože to je obchodní jazyk postsovětských republik. Také do těchto zemí nemůžete poslat dvacetiletou dívku, tu prostě místní obchodníci respektovat nebudou. I já coby generální ředitel si stejně vždycky snažím vzít na důležitou obchodní cestu s sebou nějakého staršího spolupracovníka, protože tyto národy prostě respektují stáří a šediny.

Některé české firmy také o tyto zakázky nestojí prostě proto, že se bojí jít do islámských zemí. To platí nejen v Česku. Například i německé nebo francouzské firmy mají skoro zakázáno jezdit do některých muslimských zemí.

Vy obavy nemáte?
Já na muslimy zatím nedám dopustit. Měli jsme zakázky i v Afghánistánu, v Pákistánu nebo v Iráku a neudělali jsme s muslimy v podstatě jedinou špatnou zkušenost. Když máte technickou dovednost a držíte slovo, chovají se k vám velmi vstřícně. Navíc bývají velmi vzdělaní. Například v Pákistánu má kdekdo zkušenost z pobytu v Anglii, takže se vás pákistánští obchodníci na začátku zeptají, zda upřednostňujete raději londýnský, nebo manchesterský přízvuk angličtiny.

My Češi máme navíc výhodu v tom, že Česko má v těchto zemích pořád dobrý zvuk. V postsovětských zemích se zase domluvíme rusky, což je také výhoda oproti západním firmám. No, a když jste ochotni s nimi večer taky trošku popít... Nezdá se to, ale tyhle věci udělají hodně. Pocítili jsme to naposledy třeba při obchodech v Moldavsku, což je mimochodem také tvrdá, ale velmi slibná země.

Přesto v Afghánistánu nebo Pákistánu určitě musíte řešit nějaká speciální bezpečnostní opatření...
Jistě, máme svoje přísná pravidla. Dostal jsem kdysi dokonce základní školení i od kluků z Urny. Základem v rizikovějších zemích je mít prověřeného místního průvodce a respektovat lokální zvyklosti. Nikdy nejezdíme v koloně s vojáky, tím bychom se automaticky stávali terčem.

Když projíždíme přes kmenová území, je vždycky základ získat svolení místního kmenového vůdce. Pak proběhne všechno v klidu. Jezdíme pokaždé minimálně ve dvou vozech. A některým nebezpečným oblastem se prostě vyhnout musíme, to se nedá nic dělat. Třeba ty dvě české dívky, které byly uneseny v roce 2013, to se stalo v Balúčistánu... No to je tak chudá a nebezpečná oblast, že tam většinou ani sami Pákistánci nejezdí, protože je by taky přepadli. To všechno je třeba brát v úvahu.

Tyhle země jsou každopádně mediálně propírány jako nejnebezpečnější místa světa. Nemáte kvůli tomu problém najít pracovníky, kteří jsou ochotni se tam vypravit?
Je to pro lidi, kteří jsou tak trošku střelci. Ale i oni pak na místě zjistí, že realita je jiná, a že pokud se chováte rozumně, dá se v těchto zemích normálně působit. Každopádně opakované osobní návštěvy těchto zemí jsou naprostou nutností, přes e-maily tam obchod neuděláte. Návštěvy probíhají typicky tak s frekvencí jedna desetidenní cesta za dva měsíce, přičemž některé kontrakty řešíte i dva nebo tři roky.

Vedle odvahy jet do rizikovější země musí mít váš zaměstnanec zároveň technické vzdělání. To je vzácná kombinace. Pociťuje i váš obor vodních staveb podobný nedostatek technických odborníků jako jiná odvětví?
Určitě. V loňském roce 2014 složilo státnice z vodního hospodářství asi pět lidí. V našem oboru chybí v současnosti hlavně střední generace ve věku kolem 40 let. Buď přicházejí nezkušení mladí lidé, kteří se budou dlouho zaučovat, nebo jsou tu lidé v předdůchodovém věku, kteří dříve nebo později práci ukončí.

Přitom vodní hospodářství bude určitě stále přitažlivější obor. Letos ničilo sucho nejen tradičně vyprahlé oblasti, ale už i Evropu, Jižní Ameriku nebo Indii. To nevyhnutelně přinese nové projekty staveb na zadržování a distribuci vody.
Ano, ovšem problém je v tom, že sucho na rozdíl od záplav takříkajíc není vidět. Když jsme v Česku před lety pomáhali řešit a odstraňovat povodňové škody, byla toho plná média. K povodním přijeli všichni politici, ministři, nechali se vyfotit a naslibovali spoustu peněz. Naopak škody způsobené suchem nejsou tak vidět, přestože jsou ve skutečnosti ve svých ekonomických důsledcích několikanásobně horší.

Konkrétně v Česku potřebujeme vybudovat ucelený systém velkých přehrad i menších rybníčků či remízků, voda odtud utíká do sousedních zemí. Ale když přijdeme s nějakým návrhem, hned v médiích různí aktivisté začnou vytýkat, že chceme krajinu zastavět betonovými hradbami.

Jak se vy jako vodohospodář díváte na věčný spor o to, zda globální oteplování způsobil člověk, nebo ne?
Já to nazývám klimatickým vývojem, ne klimatickou změnou. Jestliže posledních 12 let bylo extrémně suchých a teplých, musíme to porovnávat s dlouhodobou historií. A v té prostě teplejší a studenější období bývají. Na podíl člověka jsou různé názory, ale podstatné je, že se s tím jednoduše musíme naučit žít. A my vodohospodáři říkáme trošku ironicky: Jen ať je vedro a sucho...

... a budou další zakázky.
Ano, nedávno jsme tak třeba získali jednu, kterou jsme vlastně vůbec nečekali. Přihlásili jsme se i díky znalostem z EBRD do výběrového řízení na projektování systému pitné a odpadní vody na Seychelách. A pak jsme na to úplně zapomněli, protože jsme ve vítězství moc nevěřili.

Po čtyřech měsících nám najednou napsali, že jsme tendr vyhráli a pojedeme na Seychely. Vypadalo to jako vtip. Jen považte, budeme dva roky pravidelně létat na Seychely, a ještě za to dostaneme zaplaceno. Tahle práce někdy není až tak špatná...

Sweco CZ Hydroprojekt

Společnost v Česku zaměstnává téměř 230 zaměstnanců, roční obrat má zhruba 250 milionů korun. Zaměřuje se zejména na konzultační a projektové práce ve vodním hospodářství. Společnost v současnosti spadá do skupiny Sweco, která působí v 80 zemích světa a mateřskou firmu má ve Švédsku.


Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Autor článku: Tomáš Stingl

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek