Systémy vnitřní struktury akciové společnosti

23. 11. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

S novou právní úpravou soukromého práva vstoupil do českého právního řádu institut tzv. monistické akciové společnosti. Ta může být vhodným řešením pro malého či středního podnikatele, který chce minimalizovat náklady na provoz společnosti a její personální obsazení, ale zároveň chce využívat možností, která akciová společnost nabízí.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Základní charakteristika akciové společnosti

Jste-li akcionářem či vykonáváte funkce v nějaké akciové společnosti, měli byste si být vědomi jejího vnitřního uspořádání a mechanismů, které v ní fungují, stejně tak jako práv a povinností svých i společnosti.

Akciová společnost je jedním z typů obchodních korporací, jak je stanovuje náš právní řád, a to v zákoně č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále též jen „ZOK“).

Relevantní právní úpravu najdeme zejména ve jmenovaném zákoně o obchodních korporacích, který obsahuje Hlavu V. s názvem „Akciová společnost“. Každá akciová společnost je však také spolkem, proto je nutné podpůrně použít též právní úpravu spolku v občanském zákoníku (§ 214 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „OZ“).

Základní zákonná definice říká, že akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií. Firma akciové společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“, „akc. spol.“ nebo „a.s.“. Nejběžnější přitom je poslední jmenovaná zkratka, tedy a.s., ostatní varianty se vyskytují zřídka.

Výše základního kapitálu akciové společnosti musí činit nejméně 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR. Každý ze zakladatelů akciové společnosti přitom musí splatit alespoň 30 % hodnoty jím upsaných akcií nejpozději do podání návrhu na zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku.

Akcie obecně mohou být vydány ve formě akcií na řad, nebo na doručitele. Akcie na řad se označují jako akcie na jméno; akcie na doručitele se označují jako akcie na majitele. Společnost může vydat akcie na majitele pouze jako zaknihovaný cenný papír nebo imobilizovaný papír.

Na rozdíl od minulosti se tedy v současné době setkáváme v drtivé většině s akciemi na jméno. Současný stav je důsledkem sílícího tlaku na odkrytí vlastnických struktur akciových společností, a to zejména ze strany Evropské unie. Akcie na jméno se zapisují do seznamu akcionářů, který vede společnost (u zaknihovaných akcií může být seznam akcionářů nahrazen evidencí zaknihovaných cenných papírů).

Vzhledem k tomu, že k účinnosti převodu akcií na jméno i zaknihovaných akcií je nutné mimo jiné oznámit změnu akcionáře společnosti, statutární orgán akciové společnosti má vždy přehled o tom, kdo je akcionářem.

Na rozdíl od ostatních typů obchodních korporací nejsou osoby, které na akciové společnosti majetkově participují, přímo zapsány do obchodního rejstříku. V zakladatelském právním jednání (notářském zápisu o založení společnosti) však zakladatelé musí být přesně označeni. Toto zakladatelské právní jednání se přitom zakládá do sbírky listin rejstříkového soudu.

K základním rysům akciové společnosti dále patří nemožnost ručení akcionářů za závazky společnosti. Zjednodušeně lze tedy říci, že osoba, která se stane akcionářem, svým majetkovým vstupem do akciové společnosti riskuje právě jen investici, která byla vynaložena na nákup akcií. Právě tato skutečnost bývá často nejpádnějším důvodem pro podnikání formou akciové společnosti (zejména oproti osobním obchodním společnostem).

Základní rozdělení podle vnitřní struktury

Základním dokumentem, se kterým je nutno při jakékoli participaci na akciové společnosti pracovat, jsou její stanovy. Od 1. 1. 2014 mají zakladatelé akciové společnosti možnost zvolit jeden ze systémů její vnitřní struktury – monistický či dualistický.

Zvolený systém pak musí být uveden ve stanovách již při založení společnosti. Za trvání akciové společnosti je možno zvolený systém změnit, a to jak z dualistického na monistický, tak i naopak.

Jak však vyplyne z informací uvedených níže, každá taková změna s sebou nese jak nemalé finanční náklady, tak i četné těžkosti při změně samotného fungování společnosti. Z řady důvodů však změna systému vnitřní struktury může být pro konkrétní akciovou společnost vhodná. Pro takové případy slouží právě toto pojednání.

Zákon říká, že systém vnitřní struktury akciové společnosti, ve kterém se zřizuje představenstvo a dozorčí rada, je systém dualistický. Oproti tomu systém vnitřní struktury akciové společnosti, ve kterém se zřizuje správní rada a statutární ředitel, je systém monistický. V pochybnostech o tom, který systém byl zvolen, platí, že byl zvolen systém dualistický.

Ostatně dualistický systém je právě tím, který je v našem právním systému mnohem pevněji zakořeněn. Do 1. 1. 2014 byl jediný možný, zároveň je typický spíše pro středoevropskou právní kulturu (i když často v různých variacích).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zahraniční inspirace

Skutečnost, že zákon o obchodních korporacích do české právní úpravy zavedl možnost zvolit, jakými orgány bude akciová společnost tvořena, lze považovat za krok k uvolnění možností při správě akciové společnosti a rovněž za příklon k západoevropským právním úpravám.

Monistický systém řízení akciové společnosti (v různých podobách) je užívaný v mnoha zemích světa a mimo jiné také v právu Evropské unie v úpravě evropské společnosti (Societas Europaea), z hlediska integrace v rámci mezinárodních podnikatelských vztahů je tak snadno srozumitelný. Má svou obdobu v mnoha evropských právních úpravách, např. v právní úpravě francouzské, italské či švýcarské.

Nelze však říci, že by původní právní úprava zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „ObchZ“), beze zbytku obsahovala právní úpravu dualistického systému vnitřní struktury akciové společnosti. Právní teorie jako příklad dualistického systému označuje německou právní úpravu, vyznačující se dvěma výraznými orgány s rozsáhlými pravomocemi, a to představenstvem a dozorčí radou.

Podle „čistě“ dualistického modelu je do jisté míry znevýhodněna valná hromada společnosti, protože nevolí členy představenstva. Ti jsou voleni dozorčí radou, jejíž členové jsou voleni valnou hromadou; závislost představenstva na dozorčí radě je tedy pouze zprostředkovaná.

V plné míře však dualistický systém v obchodním zákoníku nikdy uplatněn nebyl, neboť podle § 187 odst. 1 písm. d) ObchZ patřila volba a odvolání členů představenstva do kompetencí valné hromady, jestliže stanovy neurčily, že tato pravomoc náleží dozorčí radě. Lze tedy konstatovat, že při přípravě obchodního zákoníku zákonodárce preferoval spíše silnější pozici valné hromady při obsazování představenstva.

Původní úpravu dualistického systému z obchodního zákoníku přejal rovněž zákon o obchodních korporacích, který tento systém přímo jako dualistický označuje, ačkoli z hlediska právní teorie se o čistě dualistický systém právě z výše uvedeného důvodu nejedná. My se však rovněž přidržíme zavedeného a zákonem používaného termínu.

Oproti dualistickému systému se systém monistický vyvinul historicky dříve a svůj původ má zejména v angloamerickém systému common law. Jeho typickým znakem je absence samostatného kontrolního orgánu. Kontrolní funkcí jsou pověřeni členové správní rady, která však nadto vykonává i řadu pravomocí patřících v dualistickém systému představenstvu. Valná hromada rozhoduje o volbě a odvolání členů správní rady, proto má silnější postavení než při uplatnění „čistě“ dualistického modelu.

Jak v dualistickém, tak i v monistickém systému musí jednotlivé orgány akciové společnosti obsáhnout kontrolní i řídící (výkonnou) funkci, rozdíl je však v jejich vzájemné provázanosti, resp. oddělení. Pro dualistický model je typické jejich striktní oddělení a formalizované postupy (vztahy) mezi nimi.

Na rozdíl od toho se monistický model vyznačuje koncentrací obou výše zmíněných funkcí (tedy řídící i kontrolní) v rukách jednoho orgánu. Nicméně ani tento model nebyl v praxi do českého právního řádu přenesen ve své „čisté“ podobě, když zákon o obchodních korporacích zavedl další orgán k výkonu řídící funkce, kterým je statutární ředitel. I při této změně však je zachován další typický znak monistického systému, kterým je bližší vztah mezi členy orgánů společnosti a s tím související lepší (a méně formální) výměna informací mezi nimi.

Ačkoli v českém právním prostředí vznikla již řada monistických akciových společností a řada bývalých dualistických akciových společností změnila systém své vnitřní struktury na monistický, jejich existence je prozatím příliš krátká pro definitivní hodnocení výhod a nevýhod, které v praxi jednotlivé systémy přinášejí. Vždy záleží na konkrétních reáliích té které společnosti a na tom, co od společnosti její akcionáři očekávají.

Obecně však musíme vyzdvihnout, že současná česká právní úprava dává možnost volby a zakladatelům (resp. akcionářům) umožňuje při volbě kteréhokoli ze systémů vnitřní struktury akciové společnosti upravit vzájemné vztahy orgánů společnosti a jejich pravomoci tak, aby plně vyhovovaly jejich potřebám a účelu společnosti. Přesto však lze v určitých situacích doporučit jeden ze systémů více, než druhý. O konkrétních výhodách v určitých situacích bude pojednáno dále.

Pro úplnost dodejme, že i samotný pojem „systém vnitřní struktury společnosti“ byl do českého právního řádu zaveden zákonem o obchodních korporacích, konkrétně § 396 ZOK, který jednotlivé systémy definuje, a § 397 ZOK, který stanovuje pravidla pro změnu zvoleného systému – ta je možná pouze změnou stanov společnosti a nedotýká se ustanovení o valné hromadě, která zákon o obchodních korporacích obsahuje.

Pojem „systém vnitřní struktury společnosti“ dal název také celému Oddílu 1 Dílu 5 Hlavy V zákona o obchodních korporacích. V důvodové zprávě se zákonodárce věnuje této novince spíše okrajově, přičemž přiznává inspiraci francouzskou a italskou právní úpravou, resp. také jednodušší právní úpravou švýcarskou, která má povahu spíše systému smíšeného.

Lze tedy předpokládat, že zejména pro partnery – zahraniční subjekty, pocházející z oblastí, jejichž právními úpravami se český zákonodárce inspiroval, bude systém řízení monistické společnosti snadno pochopitelný a přehledný.

Příklady výhod a nevýhod jednotlivých systémů vnitřní struktury akciové společnosti

Pro přehlednost níže uvádíme jednotlivé výhody a nevýhody ve vztahu k monistickému systému vnitřní struktury společnosti.

Výhody

1)  Jednodušší organizace vnitřního chodu společnosti

Jak již bylo řečeno výše, při aplikaci monistického systému vnitřního uspořádání akciové společnosti má akciová společnost jen jeden kolektivní orgán, kterým je správní rada. Statutárním orgánem společnosti je statutární ředitel, který vykonává řídící funkci (z části však sdíleně se správní radou). Správní rada má vůči statutárnímu řediteli kontrolní pravomoci a také určuje základní zaměření obchodního vedení – plní tedy rovněž řídící funkci.

2)  Přehlednost pro zahraniční partnery

Zejména pro osoby z právní oblasti common law (Velká Británie, USA) a z velké části západní Evropy může být monistický systém vnitřního uspořádání akciové společnosti snáze srozumitelný, než systém dualistický. Monistický systém má v těchto oblastech historickou tradici.

3)  Menší finanční náročnost

Ačkoli současná česká právní úprava umožňuje, aby představenstvo a dozorčí rada měly jen po jednom členu, primárně je pro společnosti, které chtějí mít v orgánech nízký počet osob, určen právě monistický systém. Je-li ve společnosti angažováno méně osob, logicky to pro společnost zpravidla znamená nižší náklady na jejich odměnu.

Také pravidelná zasedání dvou kolektivních orgánů přináší společnosti nemalé náklady, stejně jako komunikace mezi orgány a jejich jednotlivými členy. Monistický systém se tak hodí spíše pro menší až střední akciové společnosti, u kterých s jeho využitím je možno snížit náklady na provoz společnosti.

Nevýhody

1)  Nejasné rozdělení některých pravomocí

Vzhledem k tomu, že je úprava monistického systému vnitřního uspořádání akciové společnosti v českém právním řádu nová, je zatím spíše kusá. Podle zákona o obchodních korporacích platí, že kde se v něm hovoří o představenstvu, rozumí se tím podle okolností statutární ředitel nebo jiný orgán společnosti, který má obdobnou působnost; stejně tak kde se v zákoně o obchodních korporacích hovoří o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností.

Tato úprava však dává poměrně velkou volnost při výkladu jednotlivých ustanovení zákona o obchodních korporacích na monistickou akciovou společnost, což v některých případech, o kterých bude pojednáno dále, může působit nejasnosti ohledně pravomocí správní rady a statutárního ředitele. Generálně však je nutno vycházet z předpokladu, že všechny záležitosti, které nejsou zákonem nebo stanovami svěřeny k rozhodování jinému orgánu společnosti, náleží do působnosti správní rady.

2)  Vyšší požadavky na úpravu stanov

Jak vyplývá z bodu 1), zákon o obchodních korporacích neupravuje konkrétní otázky explicitně pro dualistickou i monistickou akciovou společnost, nýbrž pouze pro společnost dualistickou. Proto je žádoucí, aby stanovy monistické společnosti obsahovaly detailní úpravu pravomocí správní rady a statutárního ředitele a vnitřních mechanismů společnosti, neboť pouhý odkaz na zákon o obchodních korporacích by v určitých případech nemusel být pro aplikaci dostačující.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Podrobný popis jednotlivých systémů vnitřní struktury akciové společnosti a rozdílů mezi nimi

Dualistický systém

Představenstvo

V dualistickém systému vnitřní struktury akciové společnosti je statutárním orgánem společnosti představenstvo, kterému přísluší obchodní vedení společnosti. Ve věci obchodního vedení společnosti nesmí nikdo udělovat představenstvu pokyny. Oproti tomu v monistickém systému správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti.

Představenstvo dále zajišťuje řádné vedení účetnictví, předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, případně mezitímní účetní závěrku, a dále také návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty.

Představenstvo má rovněž povinnost uveřejnit účetní závěrku nebo hlavní údaje z ní určené stanovami způsobem stanoveným zákonem o obchodních korporacích a stanovami alespoň 30 dnů přede dnem konání valné hromady, která má účetní závěrku schvalovat, s uvedením doby a místa, kde je závěrka k nahlédnutí. Tento postup je možno nahradit uveřejněním závěrky na internetových stránkách společnosti alespoň 30 dnů před konáním valné hromady, která ji má schvalovat, a alespoň 30 dnů po této valné hromadě.

Stanovy mohou určit rovněž jiný postup, nicméně nesmí být omezeno právo akcionářů na informace. Stejná pravidla uveřejňování platí též pro zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku.

Členy představenstva volí a odvolává valná hromada společnosti. Stanovy však mohou tuto pravomoc přiznat dozorčí radě.

Není-li ve stanovách určeno jinak, má představenstvo 3 členy. Ti mezi sebou zvolí předsedu. Funkční období člena představenstva činí 1 rok, není-li stanovami nebo smlouvou o výkonu funkce určeno jinak.

Představenstvo rozhoduje většinou hlasů přítomných členů, ledaže stanovy určí vyšší počet hlasů. Každý člen představenstva přitom disponuje 1 hlasem. O průběhu jednání představenstva a o jeho rozhodnutích se pořizuje zápis, který podepisuje předsedající a zapisovatel. Přílohou zápisu je seznam přítomných.

V zápisu se jmenovitě uvedou členové představenstva, kteří hlasovali proti rozhodnutí nebo se zdrželi hlasování. Není-li člen představenstva v zápise jmenovitě uveden, má se za to, že hlasoval pro přijetí rozhodnutí.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že představenstvo je ze zákona kolektivním statutárním orgánem. Pokud stanovami není počet členů představenstva snížen na jednoho, vznikají zpravidla společnosti nemalé náklady na pořádání zasedání představenstva, komunikaci mezi jednotlivými členy a koordinaci kroků, obzvláště pokud společnost zastupuje více členů představenstva společně, jak je poměrně běžné. Oproti tomu statutární ředitel v monistickém systému není kolektivním orgánem, jedná se o jednu fyzickou osobu, která vykonává funkci statutárního orgánu samostatně.

Pro členy představenstva platí zákaz konkurence v zákonném rozsahu, ze kterého však je možno udělat při dodržení zákonného postupu výjimku – v takovém případě je nutné při volbě osoby do představenstva výslovně upozornit orgán, který představenstvo volí (či zakladatele), na konkrétní rozhodné skutečnosti, a pokud příslušný orgán či zakladatelé nevysloví s touto činností nesouhlas, platí, že člen představenstva tuto konkrétní činnost zakázanou nemá. Pokud k rozhodné skutečnosti dojde až po volbě, musí na ni člen představenstva příslušný orgán písemně upozornit.

Jestliže člen představenstva zemře, odstoupí z funkce, je odvolán či je jeho funkce jinak ukončena, zvolí příslušný orgán (valná hromada či dozorčí rada) do dvou měsíců nového člena. Stanovy také mohou určit, že představenstvo, jehož počet členů neklesl pod polovinu celkového počtu členů, určeného stanovami, může jmenovat náhradní členy představenstva do příštího zasedání orgánu, který je oprávněn členy představenstva volit.

Doba výkonu funkce takového náhradního člena představenstva se pak nezapočítává do doby výkonu funkce člena představenstva, není-li ve stanovách určeno jinak. Stanovy také mohou určit mechanismus volby náhradníků, kteří jsou k výkonu funkce povoláni při uvolnění místa člena představenstva podle předem stanoveného pořadí.

Dozorčí rada

Základním posláním dozorčí rady je dohlížet na výkon působnosti představenstva a na činnost společnosti. Při tom se dozorčí rada řídí zásadami schválenými valnou hromadou, existují-li takové, ledaže jsou v rozporu se zákonem o obchodních korporacích nebo se stanovami. Porušení těchto zásad nemá žádné účinky vůči třetím osobám. Ohledně zákonné povinnosti dozorčí rady kontrolovat působnost představenstva však není nikdo oprávněn dozorčí radě udělovat pokyny.

Dozorčí rada má oprávnění nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti a též kontrolovat účetní zápisy (zda jsou vedeny řádně a v souladu se skutečností) a soulad podnikatelské či jiné činnosti společnosti s právními předpisy a stanovami.

Zákon o obchodních korporacích ukládá dozorčí radě povinnost přezkoumávat řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, popřípadě také mezitímní účetní závěrku a též návrh na rozdělení zisku nebo na úhradu ztráty. Svá vyjádření v těchto věcech dozorčí rada předkládá valné hromadě.

Jeden z členů dozorčí rady, kterého si členové dozorčí rady určili, zastupuje společnost v řízení před soudy či jinými orgány proti členu představenstva.

Není-li ve stanovách společnosti určeno jinak, má dozorčí rada 3 členy, které volí a odvolává valná hromada. Zákon o obchodních korporacích explicitně nedává společnosti možnost, aby určila, že členy dozorčí rady volí jiný orgán společnosti, proto lze usuzovat, že se v této záležitosti od zákonné úpravy nelze odchýlit. Členové dozorčí rady volí a odvolávají svého předsedu. Jestliže není stanovami nebo smlouvou o výkonu funkce určeno jinak, činí funkční období člena dozorčí rady 3 roky.

Člen dozorčí rady nesmí být současně členem představenstva nebo jinou osobou oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat za společnost (prokuristou).

Členové dozorčí rady se zúčastňují valné hromady a pověřený člen dozorčí rady seznamuje valnou hromadu s výsledky činnosti dozorčí rady. Členovi dozorčí rady musí být na valné hromadě uděleno slovo vždy, když o to požádá.

K rozhodnutí dozorčí rady se vyžaduje souhlas většiny přítomných členů, ledaže stanovy požadují vyšší počet. Každý člen dozorčí rady přitom má 1 hlas. O průběhu jednání dozorčí rady a o jejích rozhodnutích se pořizuje zápis podepsaný předsedajícím. Přílohou zápisu je seznam přítomných.

V zápisu ze zasedání dozorčí rady se jmenovitě uvedou členové dozorčí rady, kteří hlasovali proti přijetí jednotlivých rozhodnutí nebo se zdrželi hlasování. U neuvedených členů se má za to, že hlasovali pro přijetí. V zápise se uvedou také stanoviska menšiny členů, požádají-li o to.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že rovněž dozorčí rada je primárně kolektivním orgánem, není-li stanovami počet jejích členů snížen na jednoho. Je však otázkou, zda by jednočlenná dozorčí rada byla schopna efektivně kontrolovat výkon funkce představenstva, obzvláště bylo-li by představenstvo vícečlenné. Na dozorčí radu tedy platí vše, co bylo řečeno o ekonomii zasedání a fungování představenstva.

Pro úplnost dodejme, že na členy dozorčí rady se vztahuje zákaz konkurence a výjimky z něj prakticky v témže rozsahu, jako na členy představenstva.

Monistický systém

Zákon o obchodních korporacích zřizuje pro monistický systém vnitřního uspořádání akciové společnosti dva orgány, a to správní radu a statutárního ředitele.

Jak již bylo řečeno výše, platí základní zákonné pravidlo, že kde se v zákoně o obchodních korporacích hovoří o představenstvu, rozumí se tím podle okolností statutární ředitel nebo jiný orgán společnosti s obdobnou působností, a kde se hovoří o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností.

Správní rada

Jestliže není ve stanovách určeno jinak, má správní rada 3 členy. Teoreticky tedy zákon o obchodních korporacích připouští i jednočlennou správní radu. Pak přichází do úvahy též kumulace funkcí v rukou jedné osoby – ta by byla zároveň členem správní rady, předsedou správní rady a statutárním ředitelem. Takový postup může minimalizovat náklady na provoz společnosti a odměny členů orgánů. Běžnější však je správní rada vícečlenná, koncipovaná coby kolektivní orgán.

Pravidla pro svolání správní rady musí být upravena ve stanovách. Jednání správní rady svolává její předseda a vždy se ho účastní statutární ředitel. Zákon o obchodních korporacích klade důraz na pravidelnost konání zasedání správní rady, proto dává za podmínky, není-li správní rada svolána po dobu delší než 2 měsíce, možnost jedné třetině členů správní rady o její svolání požádat předsedu.

Členové správní rady, kteří žádají o svolání jejího zasedání, zároveň určí pořad zasedání. Pokud po této žádosti předseda správní rady zasedání nesvolá, mohou je na náklady společnosti svolat přímo členové. O svolání zasedání správní rady může předsedu správní rady požádat též statutární ředitel, a to s pořadem jednání, který statutární ředitel určil. Pokud předseda správní rady zasedání nesvolá, může ho svolat sám statutární ředitel, a to na náklady společnosti.

Jak již bylo řečeno výše, správní rada akciové společnosti určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho výkon statutárním ředitelem. Zároveň platí základní pravidlo, že do působnosti správní rady náleží jakákoli záležitost, týkající se společnosti, není-li v působnosti valné hromady společnosti.

Na tomto místě je však nutno poznamenat, že se jedná pravděpodobně o opomenutí zákonodárce, když při formulování tohoto pravidla úplně pominul pravomoci statutárního ředitele. Přesnější je tedy ten výklad, že do působnosti správní rady náleží jakákoli záležitost společnosti, není-li v působnosti valné hromady nebo statutárního ředitele.

Správní rada volí a odvolává svého předsedu, jehož funkční období nesmí přesáhnout délku jeho funkčního období coby člena správní rady. Předsedou správní rady může být jen osoba fyzická, nikoli právnická. Není-li předseda správní rady dočasně způsobilý vykonávat funkci, může správní rada dočasně pověřit výkonem funkce předsedy jiného svého člena.

Předseda správní rady má za úkol organizovat a řídit činnost správní rady a dohlížet na řádný výkon funkce orgánů společnosti, které jsou správní radě podřízeny. O svých poznatcích v této oblasti a o činnosti správní rady předseda informuje valnou hromadu.

Zároveň zastupuje společnost v řízení před soudy a jinými orgány v případných sporech proti statutárnímu řediteli. Jestliže je však předseda správní rady zároveň statutárním ředitelem, zastupuje v případných sporech společnost jiný správní radou určený člen.

Statutární ředitel

Statutárním orgánem akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury je statutární ředitel jmenovaný správní radou. Statutárním ředitelem může být jen fyzická osoba. Jak již bylo řečeno výše, statutární ředitel může být zároveň i předsedou správní rady (dokonce může být zároveň i jediným členem správní rady, umožňují-li to stanovy).

Zákon o obchodních korporacích vymezuje základní úkol statutárního ředitele pouze tak, že mu přísluší obchodní vedení společnosti. Základní zaměření obchodního vedení společnosti však určuje správní rada; je tedy zřejmá těsná provázanost mezi správní radou a statutárním ředitelem. Při určitém zjednodušení můžeme hovořit o tom, že statutární ředitel je jakousi „prodlouženou rukou“ správní rady, která vykonává konkrétní úkoly v mezích určených správní radou, při čemž je správní radou důsledně kontrolován.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Konkrétní příklady rozdělení pravomocí

Pokud řešíme rozdělení pravomocí a povinností mezi orgány, nelze bez dalšího předpokládat, že kde v dualistickém systému koná představenstvo, koná v monistickém systému statutární ředitel. V některých případech totiž zákon o obchodních korporacích stanovuje tu samou povinnost či oprávnění na jedné straně pro představenstvo, na straně druhé však pro správní radu.

Tato skutečnost vyplývá z částečného výkonu řídící funkce ve společnosti správní radou. Lze proto doporučit společnostem s monistickým systémem vnitřní struktury akciové společnosti, aby věnovaly náležitou pozornost úpravě stanov, kdy kromě otázek, upravených kogentními zákonnými ustanoveními, je vhodné přímo ve stanovách definovat jednotlivá oprávnění a povinnosti správní rady a statutárního ředitele, aby při každodenním provozu společnosti nedocházelo k nedorozuměním.

Jmenování statutárního ředitele

Základní problematickou otázkou je sama volba statutárního ředitele. Ustanovení § 463 odst. 1 ZOK dává pravomoc jmenovat statutárního ředitele společnosti správní radě. Zároveň však podle § 421 odst. 2 písm. e) ZOK náleží volba a odvolání statutárního ředitele mezi pravomoci valné hromady.

Lze konstatovat, že zákonodárce tuto problematiku vyřešil nejasně a i mezi právními teoreticky nepanuje shoda v otázce, jestli by statutárního ředitele mohla volit valná hromada, pokud by to připouštěly stanovy. Lze tedy doporučit spíše jmenování statutárního ředitele správní radou s tím, že pokud by měl být statutární ředitel volen valnou hromadou, vyžadovalo by to speciální a důslednou úpravu stanov v tom smyslu.

Zvýšení základního kapitálu

Ustanovení § 511 a násl. ZOK upravují speciální případ zvýšení základního kapitálu rozhodnutím představenstva. Podstata tohoto způsobu zvýšení základního kapitálu spočívá v pověření představenstva valnou hromadou, aby za zákonem stanovených podmínek a stanovami zvýšilo základní kapitál upisováním nových akcií, podmíněným zvýšením základního kapitálu nebo z vlastních zdrojů společnosti s výjimkou nerozděleného zisku, nejvýše však o jednu polovinu dosavadní výše základního kapitálu v době pověření.

Ačkoli v dualistickém systému dává zákonodárce valné hromadě možnost pověřit představenstvo, tedy statutární orgán společnosti, ve společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury však valná hromada může stejně pověřit správní radu, nikoli statutárního ředitele. Úmysl zákonodárce byl v tomto případě zřejmě veden snahou zabránit excesu ze strany statutárního ředitele, zatímco správní radu jako povětšinou kolektivní orgán zákonodárce v tomto směru považuje za důvěryhodnější.

Zákon o přeměnách

Podle zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, u osoby zúčastněné na přeměně, která je právnickou osobou, vyhotovuje zprávu o přeměně statutární orgán. V akciové společnosti s dualistických systémem vnitřní struktury je to představenstvo, takže u monistické akciové společnosti by to logicky měl být statutární ředitel. Zákonodárce však přímo v § 25 zákona o přeměnách určuje, že v akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury řízení zpracovává zprávu o přeměně správní rada.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek