Tolerance Státní energetické inspekce k firmám v oblasti energetických úspor je u konce

21. 3. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Zákon č. 103/2015 Sb. přinesl zcela nové požadavky v oblasti energetické náročnosti. Podnikatelé, kteří nepatří mezi malé a střední, jsou od 31. prosince 2015 povinni opakovaně zpracovávat každé čtyři roky energetický audit nebo zavést a akreditovanou společností certifikovat systém energetického managementu podle normy ISO 50001. Cílem těchto opatření je podpora požadavku na zvyšování efektivnosti užití energie, respektive snižování energetické náročnosti velkých podniků.

Kontrolou těchto požadavků, za jejichž nesplnění hrozí pokuta až pět milionů korun, je pověřena Státní energetická inspekce (SEI). Ta po začátku platnosti uvedených povinností nejprve provádění kontrol odkládala, aby poskytla všem povinným dostatek času na rozhodnutí, jakým způsobem požadavek splní. Toto období je ale již nenávratně za námi. Podle slov ředitelky odboru kontroly SEI je už kontrola plnění požadavků na zpracování energetického auditu nebo zavedení managementu hospodaření energií jednou z priorit SEI pro rok 2017.

Energetický audit zpracovává v České republice takzvaný energetický specialista (tedy nikoliv energetický auditor), zapsaný do seznamu ministerstva průmyslu a obchodu. Pro zpracování auditu bude podnik potřebovat externího odborníka.

„Kompletní postup provedení energetického auditu lze nalézt například v pětidílné mezinárodní normě ČSN EN 16 247:2013 Energetické audity, která se v jednotlivých dílech zabývá obecným postupem zpracování energetického auditu, budovami, procesy, dopravou a kompetencemi energetických auditorů. Postup provedení energetického auditu je ale detailně popsán také v platné normě ČSN ISO 50002:2016. Můžeme se proto pozastavit nad skutečností, že ani jedna z uvedených norem není v české legislativě využívána. Geneze a forma energetického auditu v České republice jsou totiž zcela specifické,“ říká Pavel Zinburg, gestor pro oblast energetického managementu, TÜV SÜD Czech.

České specifikum

Forma a obsah zpracování energetického auditu se v České republice výrazně formovaly zejména v posledním desetiletí 20. století, kdy jeho obsah ještě nebyl legislativně nijak upraven. V tomto porevolučním období procházela většina výrobních podniků velkými transformacemi. Efektivnost výroby se náhle stala základním faktorem úspěchu, velké areály se rozpadaly a restrukturalizovaly, firmy optimalizovaly své nároky na prostor a technické vybavení, zcela nové „západní“ technologie přinášely výrazné možnosti úspor energie. Podle Pavla Zinburga bylo nutné všechny tyto aspekty řešit v rámci omezených finančních zdrojů. V důsledku toho vznikl spontánní požadavek na zcela komplexní, „všezahrnující“ posouzení energetického hospodářství, které by přineslo analýzu všech možných řešení pro budoucnost. Tento přístup nakonec přešel až do podoby dnešního obsahu energetického auditu, jak je dán vyhláškou č. 480/2012 Sb., která provádí zákon č. 406/2000 Sb.

„Rozdíl mezi výše jmenovanými normami a vyhláškou je především v tom, že obě normy předpokládají, že se energetický auditor nejprve domluví s klientem na cílech energetického auditu – a tedy i obsahu závěrečné zprávy – a tyto cíle jsou následně naplňovány společným postupem. Právě postupu provedení energetického auditu je v obou případech věnována velká pozornost Naproti tomu se stávající platná vyhláška postupem provedení auditu prakticky nezabývá, pouze stanovuje detailní požadavky na obsah závěrečné zprávy. Tím je také předem pevně definován cíl energetického auditu,“ vysvětluje Zinburg a dodává, že „výsledkem těchto skutečností je, že český podnikatel, který se rozhodne pro energetický audit, obdrží elaborát, jehož obsah je dán vyhláškou, a nikoliv jeho aktuální skutečnou potřebou. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že bude obsahovat velké množství informací, které zadavatel nepotřebuje, ale zaplatí za ně, a naopak některé informace, které by uvítal, obsahovat nebude, leda že by si je objednal a zaplatil nad rámec auditu.“

Implementace do stávajícího systému

Vše, co se v nějaké organizaci děje, se děje v rámci určitého systému managementu, který specifické dění v organizaci buď přímo vyžaduje, nebo ho alespoň připouští. Obecný systém řízení nebo jinými slovy systém managementu má proto bez výjimky každý podnik, bez ohledu na to, zda je tento systém managementu certifikovaný, nebo ne.

Má-li tedy podnik reálně pečovat o svou energetickou náročnost, musejí být takové požadavky podle Pavla Zinburga v každém případě nějak zahrnuty do jeho již existujícího systému managementu. Například požadavky normy ISO 50001 (nebo podobné normy ISO 90001 či ISO 14001). „Jednou z charakteristik uvedených norem je, že striktně nepředepisují, co má podnikatel dělat, ale specifikují okruhy problémů, které je potřeba řešit. Plněním požadavků uvedených norem si podnikatel zajistí, že v rámci svého systému managementu na nic důležitého nezapomněl a vše podstatné má neustále na zřeteli. Tento přístup proto nabízí velkou flexibilitu a je přístupný prakticky všem typům organizací. Systém managementu podle normy ISO 50001 si podnik může zavést sám nebo s pomocí libovolného externího poradce,“ říká Zinburg, ale upozorňuje, že certifikaci systému managementu může pro splnění požadavků zákona č. 406/2000 Sb. provést pouze organizace akreditovaná některým evropským akreditačním orgánem.

Energetický audit a EnMS – rivalita, nebo spolupráce?

Stávající znění zákona č. 406/2000 Sb. staví provedení energetického auditu a certifikaci EnMS jako alternativy, které si tak konkurují a stojí proti sobě jako rivalové. „Jak plyne z výše uvedených souvislostí, reálný vztah systému managementu a energetického auditu je naopak vysloveně komplementární,“ upozorňuje Pavel Zinburg.

Má-li být podle něj nějak naplněn smysl požadavků zákona 406/2000 Sb., musí být snaha o snižování energetické náročnosti na nějaké úrovni zcela nezbytně akceptována managementem podniku. V opačném případě nemají výsledky energetických auditů, analýz a studií valný smysl, protože nejsou managementem brány do úvahy při rozhodování.

Firmy a organizace, pro které je vhodné zavést systém managementu hospodaření energií podle ISO 50001

  • Pro společnosti, které již dříve pečovaly o svou energetickou náročnost v rámci svého systému managementu. Praxe ukazuje, že pro tyto podniky není obtížné systém managementu podle ISO 50001 zavést, udržovat a certifikovat. V rámci certifikovaného systému managementu nadále naplňují především svoje vlastní požadavky, tak jako doposud.
  • Pro společnosti, které se rozhodly, že chtějí v souvislosti se splněním požadavku zákona věnovat energetické náročnosti více pozornosti, aby za nezbytnou investici spojenou s plněním požadavků zákona získaly i přidanou hodnotu, a jsou ochotné uvolnit zdroje nezbytné pro udržování systému managementu podle normy. Potřebnými zdroji jsou především čas a kompetence zainteresovaných osob, případně finanční prostředky na zajištění externího poradce. Podle Pavla Zinburga z TÜV SÜD Czech tyto společnosti hodnotí systém managementu hospodaření energií jako reálně smysluplný, přinášející organizaci nové podněty na lepší efektivnost provozu organizace.


Převzato z deníku E15, autor: Michal Král.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek