Tonga: Vnitropolitická charakteristika

1. 10. 2014

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Charakteristika politického systému         

Tonga je konstituční monarchií. Král je dědičným panovníkem, přímým potomkem prvního monarchy. Do posledních parlamentních voleb, konaných 25. 11. 2010, král jmenovával členy vlády na základě své vůle, a to doživotně (odstoupit mohli jen se souhlasem krále, anebo požádáni králem, aby podali demisi).

Poslední parlamentní volby zahájily dálší fázi delší dobu připravovaných demokratizačních změn. Dřívější systém byl nastaven tak, že jednokomorový parlament (Legislative Assembly, tradičním názvem Fale Area) byl ovládán královskou rodinou a šlechtici. Výsledky voleb na politické dění v zemi neměly takřka žádný vliv.

Současný nový jednokomorový parlament má celkem 26 členů – 17 parlamentních křesel je alokováno pro obyvatele neurozeného původu (People's Representatives)  zbylých 9 křesel je určeno zástupcům zvolených z řad šlechty (tradičních aristokratických vlastníků půdy).

Z parlamentních řad zvolený předseda vlády sestavuje svůj 11ti členný vládní tým – členové vlády skládají slib před králem.

Samosprávu řídí městští a okresní úředníci, kteří jsou voleni ve všeobecných volbách od r. 1965. Městští a okresní úředníci též vykonávají přenesenou moc státní správy.

Politický vývoj

Království Tonga je jedinou tichomořskou konstituční monarchií s mnoha feudálními prvky. Jako jediná pacifická země nikdy neztratila domorodou vládu, což Tonžany po staletí naplňuje pýchou a důvěrou v monarchii. Přímá kritika monarchy se nikdy neslučovala s tonžskou kulturou a etiketou.

V zemi se postupně zformovalo prodemokratické reformní hnutí, jehož hlavním cílem bylo dosažení většího zastoupení obyvatel nešlechtického původu v parlamentu a většího vlivu prostých lidí na veřejnou správu. Demontáž monarchie nebyla (a ani v současnosti není) cílem žádného z reformátorů.

Po smrti předposledního krále Tupou IV vycítila část politiků příležitost ke změně mocenských poměrů. Těmto jedincům se dne 16. 11. 2006 pod hlavičkou demonstrace za urychlení přechodu k demokracii podařilo rozpoutat předem připravené nepokoje, které přerostly v rabování čínských obchodů a vypálení části centra hlavního města. Zahynulo 8 lidí, popelem lehly zejména nemovitosti vlastněné předsedou vlády, novým králem Tupou V a jejich příbuznými. Král Toupou V. tak po lidových bouřích v roce 2006 v Nukualofě byl donucen předat určitou míru operativních a rozhodovacích pravomocí vládě a parlamentu.

Na obnovení pořádku a zákonnosti se podíleli australští a novozélandští policisté a vojáci, které do země pozvala tonžská vláda. (Obnova poničeného hlavního města Nuku’alofa vyšla na 400 mil. USD. Peníze půjčila Čína a Asijská rozvojová banka).

Král i premiér situaci vyhodnotili tak, že jejich snahy o reformy byly interpretovány jako slabost. Reformní proces proto přibrzdili a prioritou vlády se stala hospodářská obnova země a potrestání viníků nepokojů (obviněno bylo 1000 osob, tj. přibližně jedno procento obyvatel země). Po jisté konsolidaci, v zájmu předejití opakování nekontrolovaných (a lehce zmanipulovatelných) projevů touhy prostých lidí po změnách, se král ujal iniciativy.

V červenci 2008 král oficiálně oznámil, že se v roce 2010 vzdá většiny svých pravomocí ve prospěch voleného premiéra, včetně každodenního řízení země. Následovala intenzívní práce Komise pro ústavu a volby (Constitutional and Electoral Commission), kterou schválil parlament za účelem přípravy legislativy pro přechod země na modifikovaný model vládnutí. Navržený model pak výrazně snížil královské pravomoci a naplánoval přenesení jejich velkého množství na vládu. Dále model určil, že v parlamentu vzroste počet přímo volených zástupců z řad obyvatel neurozeného původu (People's Representatives). Práci komise z drtivé části financovaly Austrálie a Nový Zéland.

První volby dle nového konceptu se konaly dne 25. 11. 2010. Jejich klidný průběh a vysokou volební účast sledoval tým 14 pozorovatelů z Austrálie a Nového Zélandu.

Král Tāufa’āhau Manumataongo Tuku’aho TOUPOU V. (v angličtině uváděn spíše jako George Tupou V) neváhal volby označit za “největší den” v celé historii země. Potvrdil, že dosavadní výkonná moc v monarchii bude přesunuta na novou, na demokratickém základě vzniklou vládu. Do budoucnosti bude panovník přijímat důležitá rozhodnutí pouze po poradě s premiérem. Pro ostrovní stát se jedná o velkou změnu, která v podstatě ukončuje období 165 let trvající tradičně fungující feudální monarchie, ve které měl monarcha téměř absolutní moc (král je dědičným panovníkem, členy vlády jmenoval na základě své vůle, a to doživotně - odstoupit mohli pouze s  jeho souhlasem nebo na základě jeho odvolání).

Ve volbách největšího úspěchu dosáhla Demokratická strana přátelských ostrovů (Democratic Party of the Friendly Islands). Její lídr - Akilisi Pohiva – tak korunoval své třicetileté období zasvěcené propagaci demokracie a úsilí o demokratizaci tonžské společnosti.

Demokratická strana získala celkem 12 ze 17 parlamentních křesel alokovaných pro obyvatele neurozeného původu (People's Representatives) v celkem 26 členném jednokomorovém parlamentu (Legislative Assembly, tradičním názvem Fale Area). Zbylých 5 křesel pro People's Representatives získali nezávislí kandidáti, ostatních 9 křesel je určeno zástupcům zvolených z řad šlechty (tradičních aristokratických vlastníků půdy). Pro získání parlamentní většiny by však demokratická strana potřebovala o 2 křesla více.

Prvním úkolem nového parlamentu bylo do jednoho měsíce zvolit předsedu vlády, který se tak stává historicky prvním voleným premiérem.

Bezprostředně po volbách byl za favorita na premiérské místo označován vůdce Demokratické strany přátelských ostrovů (Democratic Party of the Friendly Islands)  Akilisi Pohiva. Zástupci šlechty v této souvislosti přislíbili, že podpoří i premiéra, který nebude urozeného původu. Druhým favoritem se stal bratr bývalého krále, korunní princ Tupouto’a Lavaka, který tento post již v minulosti zastával (a následně se stal vysokým komisařem a velvyslancem Království Tonga v Australském společenství).

Jednota Demokratické strany, která ve volbách zvítězila, netrvala dlouho a v řadách jejích poslanců a zástupců se vytvořilo několik frakcí, které se dostaly do sporů.

Novým předsedou tonžské vlády se tak nakonec stal třetí kandidát, Lord Tu’ivakano. Ten rychle jmenoval do ministerské funkce (v rezortu zdravotnictví) lídra Demokratické strany Pohivaa – jmenování ostatních členů vlády následovalo.

Svou nespokojenost s povolebním vývojem politické situace a formováním vlády Akilisi Pohiva řešil tím, že necelé dva týdny po svém jmenování ministrem podal na tuto funkcí rezignaci. Tato skutečnost odložila přísahu vlády a začátek jejího fungování. V tomto období byl tedy oficiálně jmenován pouze předseda parlamentu (Speaker of the House), Lord Lasike.

Akilisi Pohiva uvedl dva hlavní důvody podání své demise: Nesouhlas se jmenováním dvou kabinetních mistrů, kteří nejsou členy parlamentu, tedy nebyli zvoleni. Byl přesvědčen, že do parlamentu bylo zvoleno dostatek schopných osobností, které by ministerské posty dobře zastávaly. Dále odmítl podepsat dokument zavazující jednotlivé členy vlády, že v budoucnu nepodají návrh k hlasování o nedůvěře premiérovi. Silně ho rozladila rovněž skutečnost, že z jeho vítězné Demokratické strany pouze dva zástupci (poslanci) byli jmenování do vlády (on – na místo ministra zdravotnictví a Wiliam Clive Edwards jako ministr státních podniků). Po jeho rezignaci tak ve vládě zůstal pouze jediný zástupce Democratic Party of the Friendly Islands. Oficiálně nový premiér přijal rezignaci Akilisi Pohivy dne 14. ledna 2011. Ve stejný den před králem členové vlády složili příslušnou přísahu.

Dne 18. 3. 2012 zemřela v Hongkongské nemocnici ve věku 63 let hlava státu - král Toupou V.  Novým králem se stal mladší bratr zesnulého -  korunní princ ‘Aho‘eitu ‘Unuaki‘otonga Tuku’aho, jako Toupou VI.

Přibližně po 18 měsících od svého vzniku vláda, její premiér a v podstatě celá vnitropolitická scéna, resp. země čelila vážné krizi. Vůdce parlamentní opoziční Demokratické strany přátelských ostrovů (Democratic Party of the Friendly Islands), známý prodemokratický aktivista Akilisi Pohiva, dne 18. 6. 2012 spolu s dalšími 10 spolustraníky (jeho strana však v parlamentu získala 12 křesel) odevzdal mluvčímu parlamentu dopis, ve kterém žádal uspořádání hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Jako důvod bylo uváděno, že vláda ztratila podporu občanů, že vládne špatně, neekonomicky vynakládá státní prostředky a její předseda přijímá blíže nespecifikovaná protizákonná opatření. K hlasování však z nejrůznějších objektivních a subjektivních, jakož i v důsledku záměrně vytvářených obstrukcí, dlouho nedocházelo. Dlouhou dobu trvalo, než se vůbec našla nějaká forma, jakou by se toto ústavní právo vůbec dalo realizovat. Chyběly jakékoliv zkušenosti, jakož i precedent. Docházelo k takovým situacím, kdy se opoziční poslanci snažili obhajovat žádost o vyvolání hlasování v ústních vystoupeních, ale překvapilo je, že na to mají dle jednacího řádu pouze 20 minut, zatímco odmítavý postoj premiéra byl prezentován 60 minut, protože byl čten jeho dopis – tedy nejednalo se o vystoupení. Opozici zaskočil požadavek, že konkrétní důvody k vyvolání hlasování musí podat písemně. To jí způsobilo velký problém, takže pak sama žádala o odklady (na vlastním materiálu začala pracovat až ve druhé polovině měsíce srpna 2012 a nebyla ho dlouho schopna předložit, atd). Pak přišly parlamentní prázdniny. Nicméně, samotný fakt, že by vláda mohla padnout, vyvolal celý sled událostí a taktizování, které situaci zhoršovaly a znepřehledňovaly. Tři ministři (vnitra Suina Fili, zdravotnictví Uliti Uata, práce Isilkeli Pulu) podali demisi, řada poslanců zcela jasně nedeklarovala, na kterou stranu by se v případném hlasování přiklonila, nastalo přeskupování a tvořily se frakce. Situace se měnila každým okamžikem a síly byly v podstatě vyrovnány.

Následně opoziční Demokratická strana přišla o dva hlasy, jeden poslanec přeběhl (výměnou za ministerský post) a druhý se dlouhodobě léčil v zahraničí. Jazýčkem na vahách tak byli nezávislí poslanci, pevná jednota však nevládla ani mezi poslanci z řad šlechty (9 křesel). Obdobná situace (pragmatické přesuny podpory mezi poslanci), kdy se vlastně nevědělo, jaké bylo reálné rozložení sil, byla jednou z příčin propuknutí krvavého násilí v roce 2006.

Jedním z důvodů odložení hlasování o nedůvěře se také stala královská svatba (dalším důvodem bylo například slavnostní otevření první solární elektrárny na ostrově). Dne 12. 7. 2012 se korunní princ (druhý následník trůnu) oženil se svou sestřenicí z druhého kolene (rodiče novomanželů jsou bratranci). Tato skutečnost vyvolala pnutí uvnitř královské rodiny, kdy sestra krále a královna matka se odmítly zúčastnit svatebního obřadu i následných oslav. Veřejnost pak mohla sledovat rozpoutání diskuse o problematice genofondu královské rodiny a její zevšeobecňující závěry vztahované rovněž na 110 tisícovou populaci ostrova.

V roce 2014 politický vývoj Tongy nezaznamenal žádný zásadní otřes. Již třetím rokem v čele koaličního kabinetu stojí Lord Tu´ivakano a v čele země král Tupou VI – viz 2.3

V lednu 2014 část severních ostrovů Ha'apai byla zasažena tropickým cyklónem Ian, zasáhl 6000 obyvatel. Nový Zéland poskytl pomoc tonžské vládě na rychlé odstranění škod.

Nové všeobecné volby jsou plánovány na listopad 2014.

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Tonžský král panuje doživotně, královský titul je dědičný. Po smrti krále Toupou V. se dne 18. 3. 2012, automaticky, hlavou státu stal jeho mladší bratr - korunní princ ‘Aho‘eitu ‘Unuaki‘otonga Tuku’aho jako Toupou VI. (narozený 12. 7. 1959). Toupou VI. má k vládnutí dostatek odborných znalostí /sám působil léta jako premiér a ministr zahraničních věcí a od roku 2008 velvyslanec v Austrálii a z tonžských politiků má zdaleka největší mezinárodní zkušenosti/ a zatím, zdá se, i dostatek veřejné podpory. Na rozdíl od svých předchůdců, otce a bratra, nebyl dosud zapleten do žádných finančních skandálů. Nový král je pragmatický intelektuál-technokrat, což oslovuje veřejnost a zároveň současně představuje, vzhledem k vlastnímu původu a rodině královny, geneticky ideálně propojeného představitele pro všech 33 aristokratických rodin, které historicky království dominovaly a představují druhý, „proti-lidový“, politický tábor.

Král Toupou VI. je ženatý a má tři legitimní potomky (včetně následníka trůnu). Oficiální korunovace se sice ještě nekonala, na výkon funkce to však nemá vliv.

 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Tonžská vláda se skládá se z 12 členů včetně premiéra.

Aktuální složení vlády:http://www.mic.gov.to/government

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: