Trend biopotravin je šancí pro české výrobce strojů a technologií

7. 7. 2017 | Zdroj: Economia, a. s.

Čeští exportéři strojů pro zemědělství a potravinářství bojují s názorem, že jejich produkce není kvalitní a musí být levná.

Export z České republiky není limitován kvalitou výrobků nebo schopností prodat, je omezován možností vyrobit, tedy nedostatkem pracovních sil,“ je přesvědčený Karel Žďárský, prezident Asociace zemědělské a lesnické techniky.

A tak i přesto, že od roku 2012 vývoz zemědělských strojů z Česka roste, mohl by být hlavně v posledních letech mnohem intenzivnější. Zatímco v roce 2011 vyvezly české firmy zemědělské stroje včetně traktorů za 11 miliard korun, o rok později už byla tato suma o více než tři miliardy vyšší. Zemědělské stroje a díly do nich (bez traktorů) míří především do Německa, loni tato země odebrala stroje za 4,5 miliardy korun. Na druhé a třetí pozici jsou pak Rakousko a Slovensko, kam export přesáhl jednu miliardu.

Naopak největším odběratelem českých traktorů je Polsko a hned v závěsu za ním Slovensko, do obou těchto zemí jsme vyvezli traktory za více než 800 milionů korun. Přílišným optimismem nad statistickými údaji ale Žďárský nejásá. Podle něj jsou čísla exportu zemědělských strojů bez traktorů do Německa i třeba Rakouska z velké části tvořena vývozem z výrobních českých závodů do mateřských centrál.

Mezi perspektivními trhy dál zůstává Rusko

Konkurence v oblasti výroby zemědělských strojů je podle Žďárského obrovská. První ligu hrají velcí producenti výkonných traktorů a kombajnů. „My bohužel v Česku nemáme výrobce takových kombajnů a traktorů, které se dnes běžně používají pro polní práce, tedy těch s výkonem nad 200 koní,“ říká šéf Asociace zemědělské a lesnické techniky s tím, že český Zetor je sice vynikající traktor, tuto výkonnostní kategorii však nepokrývá. „To samozřejmě nedává možnosti účinných českých koalic pro dodávku komplexních zemědělských technologií.“

Pokud by měl Žďárský vytipovat pro české výrobce zemědělských strojů perspektivní teritoria, tak zůstává nohama na zemi a jmenuje hlavně Evropu, i když také tady je maximální konkurence. „Ukrajina a Rusko jsou obrovské agrární země a máme tam tradici, proto je stále považuji za velmi významné pro export zemědělských strojů. Budoucnost bude v Africe, kde bude nutné produkci potravin výrazně zvýšit,“ uvádí Karel Žďárský.

Konec chemicky upraveným potravinám

On sám je majitelem ryze české firmy Farmet, která se specializuje na výrobu zemědělské techniky na obdělání půdy a setí, ale také lisů pro zpracování olejnatých semen. Více než 80 procent své produkce vyváží a má zastoupení ve 40 zemích světa. Exportovat začala firma nejprve právě na Ukrajinu, posledním velkým trhem, kde se úspěšně uchytila, je sever Spojených států amerických a jih Kanady.

Právě z poslední cesty do USA, kde byl v Orlandu na Floridě na konferenci obrovských fabrik, které zpracovávají plodiny chemickou extrakcí, se Žďárský vrátil plný „exportního“ optimismu. Vedle zemědělské techniky využívané na poli je šance vyvézt na americký trh i technologie na zpracování olejnin čistě mechanickou cestou, bez použití chemie.

Na jedné straně sílí v USA zájem odběratelů po takzvaných organic potravinách, v Evropě používáme častěji termín bio. A poté co Evropa odmítla dovoz geneticky upravených potravin, je zřejmé, že výrobci i zpracovatelé budou muset tento trend akceptovat. „Produkce negeneticky modifikovaných potravin není tak veliká, což nahrává lokálnějšímu zpracování mechanickou cestou na menších technologiích, které vyrábíme právě ve Farmetu. Našli jsme v USA zákazníka, jenž má smlouvu s farmáři, kteří budou pěstovat negeneticky modifikovanou sóju, a těm ji musí zpracovat čistě, technologií našeho typu,“ uvádí Žďárský. Při takovém zpracování vzniká i odpad – krmivo. A o něj zase mají zájem chovatelé krav, protože třeba Danone chce mít na svých jogurtech napsáno „organic“.

I další velké potravinářské firmy tlačí podle Žďárského na to, aby dostávaly mléko od krav, které jedly negeneticky modifikované krmivo, bez pesticidů, herbicidů a podobně. „Trend v USA nahrává organickému zemědělství, kde zpracování neprobíhá chemickou extrakcí. To mi dává obrovskou perspektivu, že jdeme správným směrem,“ míní majitel Farmetu.

Fakt, že v Evropě nebudeme moci používat chemicky upravovaná krmiva z USA, označil Žďárský za největší změnu v oblasti zemědělství za poslední desítky let. A k tomu ještě sílící spotřebitelský trend po zdravých potravinách. „To všechno má dopad na mezinárodní obchod i technologie, které se budou používat v zemědělství. A to je příležitost pro české firmy, jako je třeba Farmet,“ doufá zakladatel této společnosti.

Zemědělské stroje a technologie jsou hi-tech

Podle Pavla Fáry ze Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy jsou zajímavým trhem pro české výrobce zemědělských strojů a techniky balkánské země, východní Evropa, Vietnam a další asijské státy, dále Afrika a určitý potenciál má i Kuba.

„Technologicky pokročilé výrobky se uplatňují i na náročných západních trzích, jakými jsou USA a EU. Na Kubu jsme letos organizovali specializovanou misi asi 40 podnikatelů, která doprovodila ministra zemědělství a byla zaměřena právě na zmíněné obory. Začátkem června jsme byli v Kazachstánu a Vietnamu,“ uvádí Fára.

Export zemědělských strojů a technologií se v tuzemsku nevyrovná vývozu automobilového průmyslu, na druhou stranu je třeba podle Fáry ohodnotit, že má vysokou přidanou hodnotu. „Vývoj na zakázku, řada zařízení a linek je velmi specifická. Navíc zemědělství je pro každou zemi důležitý a citlivý sektor a obliba českých strojů v tomto odvětví pomáhá budovat značku českého strojírenství jako takového,“ tvrdí zástupce Svazu průmyslu.

Za silnou stránku českého vývozu zemědělských strojů považuje Fára vysokou kvalitu za stále o trochu nižší ceny, než kolik stojí zařízení třeba z USA nebo Německa. „Slabiny mohou být v obtížnějším budování značky a prosazování se proti velké zavedené konkurenci, která má jméno, rozsáhlé servisní a prodejní sítě a podobně. Hlavními riziky jsou ale spíše propad ekonomiky v Rusku a na dalších východních trzích, různé netarifní a celní bariéry a podobně,“ dodává Fára.

Zlomit představu o levném Východu potrvá

Bez obalu popisuje pozici českých firem v zahraničí Pavel Valchář, ředitel Strojíren Rožmitál, které spadají pod společnost Ravak a v Československu měly jako Agrostrojírny Rožmitál monopolní postavení na výrobu obracečů a shrnovačů píce. Do roku 1989 neexportovaly, zásobovaly pouze tuzemský trh. V současnosti tvoří vývoz asi 50 procent produkce, hlavně do evropských zemí, jako jsou Irsko, Anglie, Francie, Belgie, Polsko, Slovensko, Německo, Litva, Lotyšsko a Rusko.

„Pro mnoho zahraničních zákazníků ze západní Evropy jsme nedůvěryhodní, protože jsme firma z Východu. Pochybují také o kvalitě našich strojů a očekávají podstatně nižší ceny, než jaké mají lídři trhu. Pokud se na našem stroji něco pokazí, tak je to pro ně důkaz technické slabosti našich strojů nebo špatné kvality. Právě proto, že jsme přece ta firma z Východu,“ líčí situaci českých exportérů Valchář. Pokud se naopak pokazí něco na stroji lídra trhu, tak se podle jeho zkušeností tolik neděje, protože se to prostě stává…

„Než zlomíme tento způsob myšlení, uběhne ještě hodně vody, to bohužel nepůjde tak rychle. Je to spíše generační záležitost,“ je přesvědčený šéf Strojíren Rožmitál.

A jak chtějí strojírny s tímto předsudkem bojovat? „Tím, že vyrábíme kvalitní stroje. Naše reklamace se pohybují okolo 0,2 až 0,4 procenta našich tržeb, což je výborná úroveň. Důležité je také dostat naše stroje na pole u zahraničních zákazníků, aby se mohli přesvědčit, že jsou srovnatelné s konkurencí.“

Za významnou považuje Valchář také prezentaci na zahraničních výstavách, které by měl stát prý podporovat ještě více než doposud. „My tam reprezentujeme jednak naši firmu, ale také Českou republiku,“ argumentuje ředitel Strojíren Rožmitál.

Je třeba zlepšit marketing a prodej

Rezervy v propagaci českých exportérů vidí i Marcus Pauels, generální ředitel Strojíren Poldi, které v současné době exportují 85 procent své produkce. Společnost vyrábí klikové hřídele, válce a řezné nástroje, přičemž zhruba tři čtvrtiny klikových hřídelí odebírají zákazníci ze zemědělského průmyslu.

„Podle mého názoru jsou české společnosti skutečně ochotny rozšířit se na trhy mimo Česko, ale je to výzva. Mají produkty konkurenceschopné v oblasti technologií a cen, ale oříškem zůstává úspěšná organizace prodejních a marketingových kanálů,“ míní Pauels.

Za osvědčený postup při získávání kontraktů v zahraničí považuje nejvyšší šéf Strojíren Poldi osobní vztah, který musí být dlouhodobě budován. „Globální zákazníci potřebují také globální komunikaci a cestování,“ je přesvědčený Marcus Pauels.

Převzato z časopisu Agro Export, přílohy Hospodářských novin, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autorka: Marcela Honsová.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek