Turecká ekonomika přidala na tempu. Jaká odvětví ji nejvíce pohánějí?

29. 8. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

V uplynulých letech patřilo Turecko mezi tzv. „Shining Stars“ na poli rozvíjejících se ekonomik. Růstem HDP v rozmezí od 8,6 % až 9,2 %, s výjimkou r. 2012 a tehdejším růstem ve výši 2,2 %, atakovalo přední světové příčky. V roce 2013, ve srovnání s rokem 2012, turecká ekonomika přidala na tempu a meziročně rostla o 4 %, resp. o 4,3 % za první čtvrtletí 2014.

Oproti roku 2012 si tak Turecko zachovává solidní tempo růstu, které nicméně zdaleka nedosahuje hodnot blížícím se magické hranici 10%. Zdá se, že éra politického komfortu současných vládních entit založená na sprintující ekonomice, trhající růstové rekordy, je minulostí.

Přesto geografická dostupnost trhu, demografická struktura, dynamicky se rozvíjející průmyslová základna, rostoucí spotřeba na obyvatele a stabilní růst HDP činí z Turecka atraktivního partnera se strategickým významem. Kdo má stále tuto zemi spojenu s dříve ustáleným slovním pojmem "turecké hospodářství" symbolizujícím chaotický a neefektivní ekonomický systém, je rychle vyveden z omylu.

Zejména při návštěvě rychle rostoucích aglomeracích typu Istanbul, Ankara, Izmir, ale též Mersin, Adana, Bursa, Samsun, nově též v líhni tzv. anatolských tygrů jako je Gaziantep, Kayseri a Konya. Dnešní Turecko je rychle se rozvíjející zemí, o jejíž trh s téměř s více než 76 miliony spotřebiteli se ucházejí exportéři a investoři z celého světa.

Vleklé strukturální problémy

KaresSoudobá turecká ekonomika má však i své vlastní vlekoucí se strukturální problémy, zejména pak obrovský sklon ke spotřebě, resp. nízkou míru úspor domácností, vysokou zadluženost privátního sektoru, či přílišnou závislost na dodávkách primárních energetických surovin.

Skutečnou Achillovou patou je pak enormní deficit platební bilance běžného účtu financovaný z převážné většiny jen za pomocí krátkodobého (spekulativního) zahraničního kapitálu.

Byť deficit běžného účtu platební bilance k HDP vykazuje zlepšující se tendenci na hodnotu v r. 2013: 6,9%, oproti hrozivým 10% v roce 2011, stále se jedná o zásadní strukturální problém, resp. absenci konkurenceschopnosti tureckého zboží a služeb na mezinárodních trzích.

Tento fakt věrně reflektuje skutečnost, kdy turecká ekonomika postrádá hodnotné globální značky, které by mohly táhnout exportní výkon Turecka a mohly úspěšně komercionalizovat své produkty v zahraničí. Z žebříčku konkurenceschopnosti zemí sestavovaného Světovým ekonomickým fórem (WEF) vyplývá, že si Turecko v loňském roce pohoršilo postavení o jednu příčku a kleslo na aktuální 44. místo oproti předchozímu srovnání.

Smutným rekordem je též enormní zadlužení tureckého privátního sektoru, které v polovině letošního roku dosáhlo hodnoty 203 miliard USD, nejvíce v novodobé historii Turecka. Z našeho praktického pohledu, tj. optikou českých exportérů, to znamená, že i silné turecké privátní holdingy, donedávna nemající zájem o „buyer´s credit“ či projektové financování, nyní poměrně usilovně hledají „alternativní“ penězovody. Tato skutečnost skýtá velkou přidanou hodnotu pro ČEB a EGAP poskytující exportní financování a pojištění českým exportérům.

Export táhnou ocel, železo, auta

Byť je trendem v tureckém vývozu z dlouhodobého hlediska postupné snižování váhy primárních sektorů (jako zemědělství a nezpracované suroviny) ve prospěch průmyslové produkce s vyšší přidanou hodnotou, stále jsou exportní výkony taženy zejména zbožím s nízkou, respektive žádnou přidanou hodnotou jako je ocel a železo.

Nejdůležitějším tureckým průmyslovým odvětvím se v průběhu minulých let stal automobilový průmysl, který svým podílem na exportu předstihl i tradiční textilní a oděvní produkci. Vývoz v tomto oboru v roce 2013 představoval téměř 11,2% celkového exportu země a dosáhl hodnoty přes 17 miliard dolarů.

V loňském roce bylo v Turecku vyrobeno cca 1,13 mil. vozidel. Na dalších místech se profilují elektrické spotřebiče, zejména bílá technika, jakož i tradiční turecká vývozní položka - potraviny (ovoce, zelenina, suché plody, koření aj.) a textilní průmysl, tj. produkce oděvů a dalších textilních výrobků. Velmi slušnou dynamiku a exportní výkony vykazuje i chemický průmysl, produkce farmaceutik a výroba lodí.

Vlajkovou lodí tureckého hospodářství doma i v zahraničí je pak stavebnictví. Velké stavební konglomeráty operující zejména v Turkických republikách, zemích Zálivu, ale i v Rusku a severní Africe mají v globálu kontrahováno celosvětově nejvíce zakázek, hned po Číňanech.

Nelze současně opomenout oblast služeb, zde pak cestovní ruch a s ním související hotelové služby a gastronomii. Turecko se řadí v několika posledních letech mezi nejnavštěvovanější světové turistické destinace. Zemi navštívilo v loňském roce 34,9 mil. zahraničních návštěvníků. Počet přijíždějících cizinců se meziročně zvýšil o 9,84%. Celkové příjmy z cestovního ruchu za rok 2013 činily 32,3 mld. USD, což představuje nárůst o 11,4% oproti roku 2012.

Kde je šance pro české exportéry a investory?

V současné době se mění komoditní struktura česko-tureckého obchodu a ve vývozu i dovozu převládají průmyslové výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Pro české firmy jsou na tureckém trhu prioritní následující sektory s velkým růstovým potenciálem: Energetika včetně obnovitelných zdrojů energie, důlní zařízení a technologie, dopravní strojírenství, automobilový průmysl a návazné obory, potravinářství, obranný průmysl či zdravotnická technika a lékařské přístroje.

Převzato z teritoriální přílohy deníku E15 Turecko
Autor článku: Arnošt Kareš, vedoucí obchodního a ekonomického úseku Velvyslanectví ČR v Ankaře

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek