Turecko je pro mnohé firmy vstupenkou dál na Blízký východ

1. 6. 2017 | Zdroj: Economia, a. s.

Turecko investuje do zemědělství a hledá evropské know‑how. Vedle živého skotu má zájem i o české potraviny, krmení nebo elektrárny.

Dlouhá tradice, kvalitní chovy a dobré veterinární podmínky udělaly z Česka evropskou špičku v dovozu živého skotu do Turecka. Čeští zemědělci se naučili vychovat taková zvířata, o která je na východních trzích poslední dobou nebývalý zájem. Jen za loňský rok Česká republika prodala do Turecka skot téměř za 900 milionů korun.

Pro srovnání – v roce 2013 to bylo 65 milionů korun. „Turecko má tendenci dlouhodobě růst, ať už z hlediska demografie nebo kupní síly, a je tam velký potenciál do budoucna,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka. Ten se společně s podnikateli a Hospodářskou komorou vydal koncem ledna na první agrární podnikatelskou misi do Turecka. Jurečka jel otestovat, jestli tamní vláda stojí o pokračování, zjednodušení a rozšíření obchodu se živým skotem.

„Turecko evidentně směřuje k větším farmovým chovům a potřebuje naše zvířata,“ dodává Jurečka. Čeští sedláci se musí podřizovat přísným veterinárním a technickým certifikátům, kterými si Turecko brání trh. Jurečka se spolu se Státní veterinární správou nebo s Českomoravskou společností chovatelů snažil tato omezení zjednodušit, ale to se nepodařilo. „Turecká strana nechce slevit a udělit nám výjimku, i když jsme největším vývozcem živého skotu v rámci EU,“ říká ředitel Českomoravské společnosti chovatelů Josef Kučera.

Omezení však nebrzdí český byznys. Zájem Turků o český skot a genetický materiál je patrný u samotných firem. „Chceme rozšířit prodejní síť inseminačních dávek, přestože s Tureckem obchodujeme už tak pět let,“ říká Ladislav Škařupa, ředitel společnosti CBS Genetics, která se zabývá prodejem zvířecího genetického materiálu a obchoduje se státy Evropské unie nebo s USA.

O rozšíření byznysu se snaží i největší český a zároveň i evropský dovozce živého skotu do Turecka – o nových obchodech intenzivně jedná společnost Bohemia Breeding. „Za poslední roky jsme naše hospodářské výsledky několikrát znásobili a vozíme o třetinu víc zvířat než loni,“ přibližuje Alois Šacl, předseda představenstva Bohemia Breeding.

Ta společně s druhou firmou ve skupině Český chov letos utrží 1,6 miliardy korun. „Naše hovězí maso je tady dobře zapsané. Zvířata mají všechny vakcíny, imunitu a nemají zdravotní problémy, dobře tady prospívají,“ objasňuje Šacl některé důvody, proč má Turecko o český skot takový zájem. Turci následně zvířata dokrmí a porazí halal způsobem. Turecko může být zároveň vstupenkou dál na východ. „Je to pro nás ozkoušená cesta. Vím, že Německo už prorazilo za hranice Íránu, dodávají tam nejenom zvířata, ale také inseminační dávky. A o to bychom taky měli zájem,“ nastiňuje Josef Kučera z Českomoravské společnosti chovatelů.

Otevřené dveře pro další sektory

Prodej živého skotu otevírá prostor pro expanzi do Turecka i českým firmám podnikajícím v oblasti zemědělství, potravinářům nebo i strojařům. „Nedělám si iluze, že sem budeme dalších deset let vozit tuny skotu jako dnes, ale je tu možnost nabídnout potravinářské výrobky s vyšší přidanou hodnotou nebo technologie,“ tvrdí ministr zemědělství.

Nové trhy se do Turecka vydala hledat například společnost VVS Verměřovice, která se zaměřuje na výživu mléčného a masného dobytka, spárkaté zvěře, koní a domácích mazlíčků. „Považuji za chybu, že tady ještě nejsme, hledáme tady distributora pro naše produkty,“ uvádí výkonný ředitel společnosti VVS Verměřovice Václav Brynda. Nestabilní politické situace v Turecku se neobává. „Bez ohledu na politické výkyvy je v klasickém hospodářství a zemědělství stabilita,“ myslí si.

Podobný názor zastávají i další podnikatelé, kteří nyní mohou těžit z rostoucího zájmu Turecka o evropské know-how. „O naše produkty mají obecně zájem státy, které dováží do EU, protože díky této technologii v potravinách nejsou žádná rezidua pesticidů,“ vysvětluje Martin Suchánek, ředitel společnosti Biopreparáty. Výrobce alternativních hnojiv se ochranou rostlin zabývá 25 let a nyní míří i do Turecka. Podniku se začalo výrazně dařit v posledních letech, kdy Evropská unie zvýšila požadavky na kvalitu potravin.

Evropský příklon na přírodní ošetření rostlin je ostatně vidět i na hospodářských výsledcích společnosti. Biopreparáty letos utrží 100 milionů korun, to je o 40 procent víc než v roce 2015. V příštích letech firma zřejmě opět vyroste. Pomoci by jí k tomu mohl právě obchod s Tureckem.

Podnik nyní vyjednává byznys přibližně za 100 milionů korun – hledá velkého nadnárodního a zároveň i lokálního partnera, se kterými by na turecký trh dovážel své výrobky. Ty by místní farmáři mohli používat například jako ochranu osiv. Turci mají o ekologické ošetření ovoce a zeleniny zájem mimo jiné i proto, že chtějí dovážet do zemí Evropské unie. A třeba Dánsko přemýšlí o úplnému zákazu pesticidů, o jejich snížení se snaží i Francie.

EGAP chce v Turecku více pojišťovat

Turecko má podle Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) hodnocení rizikovosti čtyři z celkových sedmi (kde sedmou kategorii představují země s nejvyšší úrovní teritoriálního rizika a první kategorii země s minimální úrovní rizika). „Jsme připraveni Turecko dělat, v loňském roce jsme ale v potravinářské oblasti v Turecku nepojišťovali,“ uvádí šéf EGAP Jan Procházka.

Ochoty EGAP pojistit zakázky by mohla využít třeba severomoravská strojírenská skupina Multicraft. Ta se na turecké misi už dohodla přibližně na stomilionové zakázce s tureckými obchodními partnery. Holding v zemi vybuduje menší větrné elektrárny a elektrárny na biomasu. Do léta by Multicraft měl získat potřebná povolení a do konce roku začít stavět.

To však není jediný byznys, který se snaží Multicraft v Turecku dohodnout – jedná i o možnosti stavět kravíny a bioplynové stanice. „Umíme udělat kompletní dodávku. Třeba postavit dvacet kravínů společně s biokotlem, který bude vyrábět energii,“ říká Tomáš Pastrňák, majitel společnosti P.Z.S. Group, jež za strojírenskou skupinu Multicraft a další firmy z Moravskoslezského kraje v Turecku zakázky dojednává.

Šanci podnikat v Turecku mají podle něj i další podniky – od firem napojených na těžební průmysl až po výrobce zemědělských strojů. „Kvůli situaci v OKD cítí moravskoslezské firmy výrazný pokles zakázek a hladový turecký trh by jim pomohl,“ myslí si Pastrňák.

Převzato z časopisu Agro Export, přílohy Hospodářských novin, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autorka článku: Kateřina Adamcová.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek