Turecko je vhodným partnerem nejen pro agrární obchod

8. 6. 2017 | Zdroj: Economia, a. s.

Jednu z největších příležitostí pro export naší zemědělské a potravinářské produkce mimo státy EU představuje Turecko, geografický most mezi Evropou a Asií.

Značná část občanů naší země zná Turecko jako atraktivní turistickou destinaci s množstvím kulturních památek, přírodních zvláštností a plnohodnotných služeb spojených s rekreací u moře. Kdo přitom jezdil nebo jezdí do Turecka opakovaně, vidí již delší dobu trvající bouřlivý stavební rozvoj a rozvoj ekonomiky vůbec.

I z pohledu laického pozorovatele je tak na první pohled patrné, že tato země představuje možnost rozvoje vzájemných bilaterálních obchodních vztahů s Českou republikou, zvláště za situace, kdy má Česko – nejen historicky, ale i aktuálně – v Turecku velmi dobrou image.

Obrat obchodu neustále roste

Již v současné době patří turecký trh se 78 miliony spotřebitelů k významným obchodním partnerům ČR. To dokládá i objem vzájemné obchodní výměny a také jeho trendy.

I když dopočtená finální data za loňský rok ještě nejsou k dispozici (v porovnání s předchozím rokem ale bude objem obchodu zcela jistě vyšší), vzrostl v roce 2015 obrat zahraničního obchodu meziročně o 7,1 procenta a dosáhl zatím rekordní hodnoty 78,2 miliardy korun. Navíc s přebytkem ve prospěch České republiky ve výši 16,9 miliardy korun. V roce 2014 byla nicméně bilance obchodu ve prospěch ČR ještě vyšší, 17,3 miliardy korun – tehdy šlo o nejvyšší hodnotu kladné obchodní bilance v porovnání se všemi 12 prioritními zeměmi, a dokonce i v porovnání s 26 zájmovými zeměmi mimo EU, s výjimkou Švýcarska.

Z hlediska objemu figuroval náš export do Turecka v roce 2014 na třetím místě mezi našimi nejvýznamnějšími partnery z prioritních (mimoevropských) zemí, za Ruskem a Spojenými státy.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

Politické, geografické a další souvislosti

Turecko usilovalo desítky let o členství v Evropské unii, tento proces ale nebyl nakonec dotažen do konce. A minimálně ve střednědobém časovém horizontu to na užší integraci Turecka a celé EU nevypadá, současné trendy jsou vzhledem k politické situaci v Turecku spíše opačné. O to více ale vystupuje do popředí nutnost rozvoje bilaterálních vztahů na úrovni jednotlivých zemí.

Turecko je přitom významným hráčem při řešení blízkovýchodních konfliktů a tuto svou roli dále posiluje a posilovat chce. S tím logicky souvisí i posilování ekonomiky, růst spotřeby energie i budování takzvané potravinové soběstačnosti Turecka. To se mimo jiné projevuje v současnosti masivními importy skotu, neboť hovězí je tradiční a častou složkou turecké gastronomie.

Vzhledem k tomu, že je Turecko díky své poloze faktickým „mostem“ mezi Evropou a Asií, hraje také velmi důležitou roli prostředníka možné expanze českých firem dále na východ a do ekonomických teritorií v jeho okolí. Tato role se ještě zvýšila poté, co Moskva zakázala dovoz potravin z EU, a Turecko se tak stalo možnou „přestupní stanicí“ pro vývoz celé řady technologií a výrobků právě do Ruska v těch případech, kdy je tam není možné exportovat přímo. Tomu navíc nahrává i cílené zlepšování politických, strategických a obchodních partnerství mezi oběma zeměmi v posledním období. A to nejen kvůli válečnému konfliktu v Sýrii.

Perspektivy nepotravinářského obchodu

Rostoucí ekonomika Turecka spotřebovává stále více energie, přičemž meziročně tato spotřeba roste o více než pět procent. To představuje i pro české firmy možnost exportů energetických celků a obecně exportů všech s energií souvisejících technologií a příslušného materiálu. Vzhledem k tomu, že Turecko má nemalé zásoby nerostného bohatství, je další možností vstup tuzemských firem i do tohoto segmentu turecké ekonomiky.

Významnou příležitostí je také možnost podílet se na budování páteřní infrastruktury Turecka, ať již jsou to železnice, silnice nebo stavební činnost v turisticky atraktivních regionech. S tím souvisí i vzájemný obchod v oblasti automobilového průmyslu, který roste ze všech oblastí nejrychleji. Jenom v roce 2015 vyvezla Škoda Auto do Turecka 22 000 vozů.

„Turecká strana míní svou poptávku skutečně vážně, a je dokonce ochotna poskytnout dopředu zálohu 30 procent.“
Předseda ČSCHMS, Miroslav Vráblík

Obchod se zemědělskými surovinami

Již zmíněné úsilí Turecka zvýšit svou potravinovou soběstačnost je ale také šancí pro rozvoj vzájemného obchodu, zejména exportu z ČR v oblasti zemědělských surovin a potravin. Agropotravinářský byznys je přitom jednou z mála oblastí, v nichž je obchodní bilance Česka s Tureckem negativní a každoročně osciluje kolem jedné miliardy korun. Konkrétně v loňském roce dosáhl deficit agroobchodu s Tureckem částky 1,09 miliardy korun, o rok dříve 1,33 miliardy korun.

Klíčovou roli v loňském výsledku sehrál tuzemský export živých zvířat, kde bilance přebytku ve prospěch ČR za prvních 11 měsíců loňského roku dosáhla 905 milionů korun. Doslova raketový růst exportu živých zvířat, především zástavového skotu (skot k dalšímu dokrmení na území Turecka) a plemenného materiálu, tedy inseminačních dávek z České republiky do Turecka, je novým zásadním fenoménem v obchodech s touto zemí.

Uvědomuje si to i  ministr zemědělství Marian Jurečka. „Turecko je jedním z našich nejvýznamnějších obchodních partnerů, za poslední tři roky výrazně vzrostl například vývoz českého živého skotu. Příležitost k exportu ale vidím i v mnoha dalších oblastech, zejména pro potravinářské firmy je turecký trh velmi zajímavý,“ řekl ministr na nedávném Česko-tureckém podnikatelském fóru. Zatímco ještě v roce 2010 činila hodnota exportu živých zvířat 484 tisíc korun, v roce 2015 vzrostla na 873 milionů a loni na více než 905 milionů korun.

S velkým odstupem za vývozem zvířat je export cukru a cukrovinek, třetí příčku v tuzemském exportu do Turecka zaujímá rozsáhlá skupina potravinových přípravků. Naopak export mléka a výrobků z něj, do kterého vkládá část našich výrobců velké naděje, je zatím zanedbatelný – loni jen mírně přesáhl hodnotu jednoho milionu korun. To se však může změnit k lepšímu, pokud by dále trvalo ruské embargo na potraviny z EU. Ruský trh má totiž o mlékárenskou produkci z ČR zájem a třeba k tomu by bylo možné využít Turecka jako prostředníka.

Konkrétní příležitosti

Aktuálně je ale praktické sázet spíše na export živých zvířat. Největší potenciál k exportům představuje zástavový skot, a to jednak masná plemena, jako je limousin, charolais a masný simentál, dále pak export vysokobřezích jalovic a také export živých zvířat k produkci mléka. V současné době je v ČR nepsaným koordinátorem poptávky a nabídky Český svaz chovatelů masného skotu, který také shromažďuje partie zvířat pro export do Turecka v letošním roce.

Potenciál exportu činí letos alespoň 50 000 kusů zvířat. Turecká strana míní svou poptávku skutečně vážně, a je dokonce ochotna poskytnout dopředu zálohu 30 procent,“ avizuje předseda ČSCHMS Miroslav Vráblík. Reálně bude zřejmě potenciál ještě větší – jen loni se do Turecka z Česka vyvezlo podle údajů Státní veterinární správy ČR 76 283 kusů zvířat. Právě skutečnost, že v ČR je dlouhodobě příznivá nákazová situace a nevyskytuje se zde například slintavka ani kulhavka, je podle prezidenta Agrární komory ČR Miroslava Tomana jedním z důvodů, proč Turci nakupují ve velkém hovězí od nás.

„V obchodech s Tureckem nevidím problém, jen je třeba udržovat korektní veterinární spolupráci,“ konstatuje Toman. Turci navíc nabízejí chovatelům zvířat lepší ceny než naši domácí zpracovatelé masa a jejich poptávka nejen po zvířatech z České republiky, ale i z celé EU a z mimoevropských teritorií je tak vysoká, že je Turecko na trhu EU v této komoditě v zásadě cenotvůrcem. Totéž platí i pro export inseminačních dávek skotu, kdy se jich z Česka do Turecka vyvezlo v roce 2014 celkem 91 533, loni ale již 430 757. Kromě toho se od nás loni vyvezlo do této země 382 257 kusů živých ptáků, ale jen 117,5 tuny mléčných výrobků.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

Obecné podmínky obchodu

Vzhledem k tomu, že Turecko není členskou zemí EU, stanovuje si podmínky pro dovoz zemědělských komodit a potravin samo. V případě exportů živočišné produkce, která je dnes v této oblasti stěžejní, potvrzují splnění podmínek pro export na základě veterinárního osvědčení místně příslušné krajské veterinární správy, přičemž konkrétní podmínky vývozních dokumentů stanovuje turecká strana. Příslušné dokumenty zveřejňuje na svých stránkách turecké ministerstvo zemědělství, pomoc exportérům ale poskytne i Státní veterinární správa ČR.

Důležité je, že od loňského roku může zvířata do Turecka exportovat jen takový subjekt, který je držitelem příslušné licence – Turci chtějí mít tento byznys poměrně logicky pod kontrolou. I kvůli již zmiňovanému riziku zavlečení různých chorob hospodářských zvířat, což je právě pro Českou republiku výhodou. Naopak nevýhodné je to pro menší subjekty - za licence se platí, a to nemálo peněz, taková garance obchodu týkající se exportu 20 000 kusů zvířat z ČR přijde na 740 000 eur, tedy v přepočtu zhruba 20 milionů korun.

Rezervy v přidané hodnotě

Pro naše zemědělství a potravinářství dlouhodobě platí, že ČR je spíše exportérem surovin a polotovarů a obecně výrobků s nižší přidanou hodnotou a naopak ze zahraničí dovážíme finální výrobky s vyšší přidanou hodnotou. To se týká i struktury exportů do Turecka. Vývoz živých zvířat je fakticky vývozem suroviny, že by ale Česká republika do Turecka vyvážela zpracovanou masnou produkci, to se zatím neděje. „Je otázkou, zda by o to turecká strana stála, protože třeba o technologie z Česka z oblasti dojení skotu zatím nestojí,“ podotýká ale Vráblík.

„V obchodech s Tureckem nevidím problém, jen je třeba udržovat korektní veterinární spolupráci.“
Prezident Agrární komory ČR Miroslav Toman

Přesto je současná situace vhodným impulzem ke zvýšenému úsilí vyvážet do Turecka i potraviny nebo alespoň polotovary z hovězího masa (a samozřejmě i jiné produkty), protože tím zůstává více vytvořené přidané hodnoty (a tedy obvykle i zisku) na území naší země.

Vidět je to i na zmíněném exportu mlékárenské produkce, který je zatím zanedbatelný. A stejně tak na vzájemném obchodu s cukrem a cukrovinkami, v němž navzdory tomu, že Turci jsou tradičně „na sladké“, dopadá vzájemná obchodní bilance v neprospěch Česka.

Strategickým cílem pro naši zemi by tak měla být v agropotravinářství snaha o širší nabídku finálních potravin, opřená o rozvíjející se byznys se zemědělskými surovinami a také o podnikatelské mise navazující na tu nedávno uskutečněnou. Jistou první vlaštovkou je přitom oblast už zmiňovaných inseminačních dávek, což lze považovat za vývoz know-how, v tomto případě jde ale o dočasný proces. Až totiž dosáhne Turecko optimální plemenné skladby svých hospodářských zvířat, nebude už další dávky potřebovat.

Každopádně Turci mají k dobrému jídlu a gastronomii velmi vřelý vztah, což mohou jistě potvrdit ti, kteří v této zemi byli. Pestrá a plnohodnotná gastronomie se ale samozřejmě neobejde bez kvalitních a pestrých surovin k její přípravě a na tom se může Česko podílet nepochybně více než dosud. Zvláště když počet obyvatel Turecka, kteří si mohou takovou stravu dovolit, s rozvojem této země stále roste.

Převzato z časopisu Agro Export, přílohy Hospodářských novin, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autor článku: Petr Havel.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek