Turecko: Mapa oborových příležitostí - perspektivní položky českého exportu

6. 6. 2017

Části STI jsou celé uloženy pod hlavními kapitolami 1-7 (nikoliv pod podkapitolami např. 1.1, 2.1 atd.)

 

  1. Mapa oborových příležitostí - perspektivní položky českého exportu

 

5.1. Nejperspektivnější položky pro český export

 

ZÚ Ankara a GK Istanbul vypracoval pro Turecko, tzv. Mapu oborových příležitostí pro Turecko definuje perspektivní sektory hodné zřetele českých exportérů a investorů v Turecku:

Automobilový průmysl

Důležitou položkou turecké průmyslové výroby jsou automobily a jejich příslušenství a tento sektor je také největší a stále rostoucí položkou vzájemného obchodu (s exporty ČR v hodnotě 17 mld Kč v roce 2016). Turecký trh je v tomto segmentu 6. největší v Evropě. Toto odvětví se podílelo v  roce 2016 na celkovém exportu země cca 23 mld. USD. V letošním roce se očekává 17% růst, počet vyrobených vozů v Turecku by tak měl dosáhnout přibližně na 1,3 mil. kusů. Budoucí růst tureckého automobilového průmyslu (a tedy i příležitostí pro vývoz subkomponentů)  by měly zajistit impulzy v podobě nových investičních pobídek a dalších stimulačních prvků, jako např. odečtení nákladů na zaměstnance či daňové úlevy do výše až 60 %. Tyto pobídky jsou součástí širší vládní strategie snižování závislosti na importu v důležitých sektorech a současně snahou o vylepšení tradičně záporné obchodní bilance. Systém vládních pobídek již přilákal na místní trh mnoho světových producentů, kteří zde umisťují svou výrobu (Renault, FIAT, Mercedes, FORD). Například společnost Toyota oznámila v lednu 2016 investici v řádu 366 mil USD na výstavbu nového závodu na výrobu motorů. Mercedes Benz pak oznámil zdvojnásobit svou výrobu nákladních vozidel v Turecku, přičemž do rozšíření své haly plánuje investovat 113 mil EUR. Expanze tohoto sektoru na místním trhu představuje pro české exportéry příležitosti v subdodavatelské struktuře. Celková roční výrobní kapacita domácích producentů v letošním roce činí 1, 730 mil. vozů. Prodej vozidel na domácím trhu je zatížen tzv. speciální spotřební daní (ÖTV), která průběžně roste. Od 1. 1. 2014 je stanovena u automobilů o objemu motoru do 1600 ccm na 45%, od 1600 až 2000 ccm na 90 %, u automobilů o objemu motoru nad 2000 ccm činí ÖTV 145 %. Na tureckém subdodavatelském trhu je velká řada firem hlavně v oblasti Bursa, Kocaeli, Manisa, Izmir, Istanbul a Adana. Firmy jsou konkurenceschopnější než naše subdodavatelské firmy hlavně z hlediska produktivity a ceny práce. Stupeň automatizace je nižší (cena práce je v Turecku nižší).

Důlní, těžební a ropný průmysl

Turecko má poměrně značné nerostné bohatství, kterého začalo intenzivněji využívat až v souvislosti s průmyslovým rozvojem země a budováním dopravní sítě. Přední místa ve světě zaujímá v těžbě chromové rudy, manganové rudy a v těžbě mědi. Dále se těží wolfram, kobalt, molybden, mramor, antimon, síra, černé uhlí, lignit a uran. Na podíl Turecka připadá 25 % celosvětových zásob rtuti. Dobývací technologie jsou v Turecku často zastaralé a vyžadují modernizaci (na špatný stav důlních provozů poukázal incident v uhelných dolech v Somě, při kterém zahynulo 301 horníků a v říjnu 2014 pak v Ermeneku, při kterém zahynulo dalších 18 horníků).

Česká důlní technika a expertíza v oblasti zabezpečení a provozu hlubinných dolů, která splňuje vysoké technické normy EU, se na tureckém trhu může dobře uplatnit. Přechodné období na platnost normy ATEX v Turecku končí k 1. 1. 2019, což zvyšuje poptávku po účinném a spolehlivém zařízení.  S ohledem na státní podporu těžby lignitu jako domácího zdroje (dotace na pracovní místa, zvažovaná garance výkupní ceny) má sektor i přes závazky v oblasti ochrany klimatu v nejbližších letech perspektivu.

Domácí technologie přitom stále nedosahují parametrů výrobců důlních a těžebních zařízení ze zemí EU nebo nejsou k dispozici. Vzniklý prostor pro zahraniční dodavatele má silný potenciál, jak dokazují úspěchy českých firem v této oblasti, je však nutné počítat s velkou konkurencí. Přestože investiční nálady byly obecně v posledním období ekonomickým vývojem utlumeny, tak v tomto odvětví nedochází k žádné stagnaci, nadále se realizují energetické projekty a jsou vyhlašovány nové tendry spojené s dobýváním domácích surovin. Mnohdy turecký investor je současně držitelem licence nejen na výstavbu elektrárny, ale i přilehlého dolu (licence jsou oddělené). S ohledem na pokračující budování strategických plynovodů a produktovodů (např. TANAP) se nabízí i příležitosti pro české dodavatele armatur a ventilů.

Energetický průmysl

Turecko s ohledem k růstu své ekonomiky a populace v rámci OECD patří k zemím k zemím s největším růstem poptávky po elektrické energii, přičemž v současné době je 6. největším trhem s elektrickou energií v Evropě. Turecko bude potřebovat v dalších letech zvýšit kapacity. V r. 2013 vzrostla poptávka po elektrické energii o 5,6 %, v lonském roce o 2,5%. Růst poptávky je predikován ze současných 264 TWh na 416 TWh v roce 2032. Odhadovaný nutný objem investic do r. 2023 představuje 100 mld. USD s cílem zdvojnásobit současné instalované kapacity. Zbývající objem nákladů spojených s realizací energetických projektů by měli pokrýt soukromí investoři. Turecko stále trápí poměrně časté výpadky elektrického proudu. Turecko chystá modernizovat až 85% své rozvodné sítě, přičemž na tento projekt plánuje investovat částku 6 mld. USD v průběhu příštích 5ti let. V této oblasti existuje příležitost i pro české dodavatele.

Z českého pohledu jsou slibné zejména rekonstrukce a subdodávky pro konvenční zdroje elektrické energie, tj. tepelné elektrárny s využitím místního nízkokalorického lignitu, ale též zdroje počítající s importovaným černým uhlím. Turecké plány na rozvoj jádra a možná participace na subdodávkách českými firmami je spojena zejména s projektem firmy Rossatom, která má být investorem JE Akkuyu (Build-operate-own). V Turecku proběhla rozsáhlá privatizace státních elektráren. Elektrárny, které byly doposud privatizovány, jsou především tepelné uhelné elektrárny, jejichž stáří je přes dvacet let. Zastaralost těchto elektráren a jejich energetická účinnost jsou pro nové majitele problémem, který je nutné řešit. V privatizačních podmínkách je navíc nezbytnost modernizace a rehabilitace elektráren přímo definována.Jednou z privatizovaných elektráren je elektrárna SOMA v provincii Manisa. Tato elektrárna představuje doposud jednu z největších referencí českého energetického strojírenství v Turecku vůbec. V průběhu 80. a 90. let byla tato elektrárna dodána společností ŠKODAEXPORT. Naprostá většina zařízení byla vyrobena v Československu. Elektrárna má 6 bloků po 165 MW. Počátkem roku 2015 byla tato elektrárna privatizována společností KONYA SEKER, která nyní vypisuje tendry na její rekonstrukci. Tato společnost získala mimo jiné před 2 lety elektrárny KANGAL 457 MW.

Dalšími elektrárnami, které byly v minulých letech privatizovány, jsou:

-           SEYTOMER    600 MW

-           ORHANELI    210 MW

-           TUNCBILEK  365 MW

-           YATAGAN     630 MW

-           CATALAZI     300 MW

-           KEMERKÖY  630 MW

-           YENIKÖY      420 MW

 

Privatizace výše zmíněných elektráren se zúčastnily víceméně stejné firmy. Devět výše zmíněných elektráren má 4 nové vlastníky. Kromě KONYA SEKER byly úspěšnými firmami CELIKLER, IC ICTAS a BEREKET Enerji.

Důležitou částí energetické koncepce Turecka jsou OZE. Stranou zájmu českých vývozců by neměly zůstat projekty na výstavbu malých a středních vodních elektráren, v nichž se angažuje investičně i česká firma Energo-Pro . V OZE má pro české vývozce tedy největší potenciál vodní energetika. Postupně se od velkých a větších zdrojů přechází na menší a mikro zdroje, tedy v oblastech, kde mají ČR firmy kvalitní výrobce.

Cílový stav v r. 2023 stran tureckého energetického mixu je následující: 30 % plyn, 30 % uhlí a lignit, 30 % obnovitelné zdroje a 10 % jádro,. Stát klade důraz na využívání místních zdrojů a podporuje místní uhelné projekty - z nízkokalorického lignitu. Uhlí (z velké části lignit) je jedinou energetickou surovinou, kterou Turecko ve velkém měřítku má. Schodek platební bilance je z velké části tvořen právě energetickými surovinami (z dovozového plynu se vyrábí až 38% elektreické energie (2015)). Tento trend se Turecko snaží zvrátit a podpořit výstavbu energetických projektů z vlastních zdrojů.

Na solárním trhu je šance pro české investory. V Turecku bylo schváleno na 2000 projektů, ze kterých je 1000 - 1500 realizovatelných a velká část projektů je stále na prodej. Z dalších OZE stojí za povšimnutí rozvoj energie z biomasy (většina zdrojů je bioplynových). Tento trh se do budoucna bude rozvíjet. Silný růst kolem 30 % ročně v posledních pěti letech vykazuje i větrná energetika, do níž zatím čeští výrobci komponenty nedodávají. Systém feed in tarif více podporuje domácí producenty, kteří však zatím nejsou konkurenceschopní vůči velkým mezinárodním dodavatelům. Posledním odvětvím, které stojí za zmínku, je výstavba spaloven. V Turecku se staví první spalovny komunálního odpadu a trh v této oblasti rychle dále poroste. Pro české firmy existuje prostor pro účast na tenderech v "menších" městech, které velikostí odpovídají Praze či Brnu. Účast českých firem ale může být limitovaná tím, že se tyto projekty zatím realizují jako PPP projekty, kde investor je současně spojen či identický s dodavatelem technologie. Větší prostor proto existuje u investic menšího rozsahu jako jsou bioplynové stanice, kde je investorem místní firma nebo municipalita. ZÚ Ankara a GK Istanbul jsou připravěny asistovat případným zajemcům i v této oblasti.

Pokračující růst stavebnictví nabízí příležitosti pro dodávky kotlů k ústřednímu i individuálnímu topení a souvisejících zařízení.

Obranný průmysl

Podmínky v odvětví obranného průmyslu se od loňského roku příliš nezměnily. Potenciál pro české výrobce v tomto sektoru je stále ovlivněn dvěma aspekty. Zaprvé je to a) vysoká konkurence amerických technologií a zbraňových systémů (Turecko je členem NATO a největším vojenským partnerem Spojených států v blízkovýchodním regionu), důležitá vojenská spolupráce probíhá např. s Izraelem. A zadruhé je to b) rozvoj domácí výroby – Turecko investuje nemalé prostředky do domácího obranného průmyslu, navíc domácí produkce je často zvýhodňována před zahraniční. Tento sektor je navzdory výše uvedeným aspektům stále atraktivní. Turecko nejenže disponuje jednou z největších armád v NATO, ale obranný průmysl jako takový představuje strategický obor, zasahující do mnoha disciplín průmyslových odvětví.  Turecký trh může být z pohledu českých subjektů perspektivní např. v oblasti prostředků protichemické a radiační ochrany. Stranou zájmu nemohou zůstat výrobky pro záchranné systémy. V souvislosti s možnou výstavbou jaderné elektrárny je potřeba vytvořit bezpečnostní a záchranný systém. V něm je možno spatřovat další šanci pro uplatnění českých firem.

Strojírenský průmysl

V této oblasti existuje dobrý potenciál pro export obráběcích strojů do Turecka, který je dán rychlým růstem domácí výroby v oblasti obranného, automobilového a strojírenského průmyslu, který má vysoké exportní ambice a tedy i nároky na kvalitu. V tomto sektoru jde o komplementaritu, kdy české firmy vynikají právě v oblasti obráběcích strojů, kdežto turecké firmy pak jsou konkurenceschopnější a lepší v lisování, řezání materiálu plazmou či vysekávání plechu. Turecko a ČR se z hlediska výroby obráběcích a tvářecích strojů více méně doplňují. ČR je lepší v přesném obrábění, Turecko má kvalitní výrobce lisů. Zajímavým sektorem by pro české firmy mohly být dodávky nástrojů pro lisování či vstřikování. Cena lisovacích nástrojů, postupových nástrojů je v Turecku vysoká (výrobci musí dovážet vícelegované oceli a cena nástrojů se značně prodražuje). V tomto segmentu spatřujeme také příležitost pro export vysoce přesných technologií obrábění, soustružení, frézování.

Vodohospodářství, odpadní průmysl

Rozvíjející se turecký trh reflektuje na požadavky spojené s aplikací nových technologií, jež nabízí vyšší účinnost a jsou více šetrné k životnímu prostředí.  Velký zájem je o aplikaci těchto technologií do výrobní praxe v potravinářském, sanačním a zemědělském sektoru.  Zvláštní zřetel si zasluhuje i vodohospodářský sektor. S růstem životní úrovně u turecké společnosti v posledních letech je spojeno i postupné zkvalitňování života v odlehlých regionech země.  Na zvýšenou poptávku po energiích a dodávkách pitné vody reaguje stát zaváděním nových environmentálních technologií. Státní investice směřují do výstavby čističek odpadních vod (ČOV), úpraven vody, vodovodů, výstavby kanalizačních systémů a spaloven. U zemědělských výrobců je identifikovaný zájem o aplikaci technologických inovací směřujících k ekonomickému růstu a zvýšení konkurenceschopnosti. Jedná se zejména o postupy zpracování biologického odpadu (bio-stanice, kompostárny). Výstavba čističek je z velké části realizována tureckými stavebními firmami, tyto nicméně nejsou nositeli potřebných technologií, které nakupují v zahraničí. Konkurence v tomto odvětví je však velmi silná a v zemi působí zavedení dodavatelé. Stavby největších ČOV jsou realizovány z přístupových fondů IPA (v Turecku jsou stále města přes 100 tisíc obyvatel, které nemají ČOV).

Zdravotnický a farmaceutický průmysl

Obchodně-investiční příležitosti v oblasti zdravotnictví a kvality života v Turecku jsou tak díky dynamickému demografickému vývoji, převažující mladé populaci, zanedbatelného úbytku produktivní části populace (de facto nejnižšího ze zemí OECD), soustředěny především do těchto sub segmentů. V r. 2014 turecký trh s farmaceutickými produkty dosáhl hodnoty 6,66 mld. USD[1], což zařadilo Turecko na šesté místo v Evropě (za SRN, Francií, UK, Itálií a Španělskem). Generika v tomto segmentu pak tvořila 29 % v tržbách. Domácí farma produkty tvořily pouze 41,9 % z celkového objemu. Dlouhodobě je patrná jasná importní závislost tureckého ekonomiky v tomto sektoru, jakož i trvalá záporná bilance. K výraznému růstu tohoto odvětví přispěly reformy ve zdravotním systému (vládní program transformace zdravotnictví 2003-2013), v jejichž důsledku se zvýšil počet nemocnic. Stát vytváří výhodné investiční podmínky pro realizaci velkých projektů (nemocnice, zdravotnická zařízení, farmaceutická centra, apod.), které realizují domácí EPC kontraktoři. Byť je zde vybrán jeden kontraktor, tento v rámci subdodávek nakupuje např. nemocniční lůžka, stomatologická a gynekologická křesla či jiné vybavení nemocnic. Šance uspět je především v soukromých nemocnicích. Bez povšimnutí by neměl být ani rozvoj estetické medicíny.

Zemědělský a potravinářský průmysl

Přibližně třetina celého území státu je zemědělsky obdělávána a využívána. Turecko je soběstačné ve všech základních zemědělských produktech (obiloviny, ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny), část produkce se vyváží. Nutno však podotknout, že Turecko trpí výraznou inflací u potravin, kdy se v červnu 2016 přiblížila k 10%.  Významný je chov drůbeže, ovcí, koz a hovězího dobytka. Živočišná výroba se zaměřuje hlavně na kozy a ovce. Exportní příležitosti, při správné akvizici, představují potravinářské technologie v oblasti zařízení pro mlékárny, pekárny a jatka, konzervárny, mražené potraviny a „ready-to-eat meals“. Turecko je potravinářským gigantem. Ve většině produktů je samostatné. Na potravinářském trhu se mohou uplatnit i výrobky pro bezlepkovou dietu (nejsou běžně dostupné, jak je tomu v Evropě). Dále tu dochází k růstu trhu tzv. zdravých potravin. Domácí producenti hovězího masa nestačí saturovat rostoucí domácí poptávku, což vede k jeho narůstajícím cenám. Vývoz živého skotu z ČR v roce 2015 dosáhl 866 mil. Kč a má další potenciál růstu. Perspektivní jsou z pohledu ČR dovoz mraženého a chlazeného masa, pokud bude domácím regulátorem umožněn.

Železniční doprava

Železnice v Turecku se těší období významných a trvalých investic, zejména investic do vysokorychlostních tratí, do nákladní železniční dopravy a s tím souvisejících logistických a distribučních řešení. Investice směřují dále do projektů městské osobní železniční dopravy ve velkých tureckých městech. Turecká vláda hodlá investovat do rozvoje železniční dopravy celkem 45 mld. USD do roku 2035 (z toho 23,5 mld. USD v období 2013 až 2023). Ambiciózní plány počítají s výstavbou 13 tis. km nových železničních cest do roku 2023. Tento cíl zahrnuje výstavbu 3 500 km vysokorychlostních tratí, 8 500 km rychlostních tratí a 1000 km konvenčních železničních tratí. Vedle toho státem vlastněná společnost TCDD (Turecké státní železnice) hodlá v daném období obnovit tratě o délce cca 4 tis. km. Každý rok směřuje cca 30 % z vládního rozpočtu do projektů dopravní infrastruktury. V minulých letech byl největší objem investic vynakládán do stavby silnic, dálnic a mostů, avšak od roku 2014 se hlavní prioritou staly železnice. V loňském roce investovala turecká vláda do železnic 2,6 mld. USD. Vysoký podíl financování z veřejného rozpočtu se však bude snižovat, neboť snahou turecké vlády je v následujících letech redukce státních výdajů a veřejného dluhu. Z těchto důvodů  zrychlují v dopravním sektoru privatizační procesy zejména ve formátech PPP ( Public-Private Partnership) a BOT (Built-Operate-Transfer), které jsou podpořeny novou legislativou a finančními (daňovými) pobídkami.

Aktuální situace v sektoru generuje stále dobré podmínky pro participaci zahraničních subjektů a českých firem. Pro české vývozce jsou zajímavé projekty na rozšíření příměstské železniční dopravy, metra a tramvajových linek (viz. úspěchy Škoda Transportation v Konyi a Eskišehiru). Uspět mohou i čeští výrobci kolejových vozidel v souvislosti s projekty na modernizaci vozového parku (v nákupu lokomotiv), light-rail, dodávek pro železniční a kolejovou infrastrukturu, komunikačních a zabezpečovacích systémů a dodávek komponentů pro železniční průmysl a při plánované výstavbě logistických center pro nákladní železniční dopravu. Čeští dodavatelé subkomponent mohou jako dodavatelé profitovat z růstu domácí výroby tramvají, vozů metra a vagonů.

Turecko hodlá investovat do železničních projektů v příštím roce 5,2 mld. USD.  Pro české exportéry jsou zajímavé projekty spojené s elektrifikací železničních koridorů, výstavbou kolejové infrastruktury, signalizací a bezpečnostních systémů. Současná železniční síť v Turecku čítá na 12 466 km, z toho je (k červnu 2015) pod signalizačním a zabezpečovacím zařízením pouze 3 199 km tratí a elektrifikováno je 2 536 km tratí. Významné příležitosti rovněž generují municipální městské projekty. Například Istanbul soustřeďuje pozornost ve své městské dopravní koncepci hlavně na lehké kolejové systémy. V této oblasti připravuje několik tendrů. V úvahu přicházejí i subdodávky pro turecké výrobce kolejových vozidel.

Ve snaze snížit enormní výdaje za PHM u městských autobusů, usiluje město o přestavbu městských autobusů, využívající dieselové agregáty na CNG. Na tento záměr automaticky navazuje potřeba výstavby CNG plnících stanic a tendery na nákup CNG autobusů.

Perspektivní sektor

Konkrétní příležitosti

Energetický průmysl

HS 8402 - Generátory pro výrobu páry vodní a jiné

HS 8403 - Kotle k ústřednímu topení

HS 8404 - Přístroje pro kotle generátory ústřed topení

HS 8406 - Turbíny na páru vodní nebo jinou

HS 8410 - Turbíny kola vodní regulátory

HS 8502 – Soustrojí generátorová elektr. měniče rotační

HS 8503 – Části motorů elektrických generátorů soustrojí ap

HS 8504 - Transformátory el. měniče statické induktory

Železniční doprava

HS 7302 - Materiál pro stavbu tratí železnic tramvaj

HS 8530 - Přístroje elektrické pro řízení dopravy

HS 8603 - Vozy motorové železniční aj dopravy kolejové

HS 8606 - Vagóny nákladní pro žel aj dopravu kolejovou

HS 8607 – Části součásti vozidel žel aj dopravy kolej

Důlní, těžební a ropný průmysl

HS 4010 - Pásy dopravník řemeny hnací z kaučuku vulkan

HS 8414 - Čerpadla vývěvy vzduchové kompresory ap                                             

HS 8428 - Zařízení ost zdvihací nakládací manipulační

HS 8429 - Buldozery srovnávače rypadla apod s pohonem

HS 8430 - Stroje ost srovnávací ap pluhy frézy sněžné

HS 8474 - Stroje k třídění prosévání ap zemin kamenů aj                                        

Strojírenský průmysl

HS 8419 - Stroje ke zpracování materialů změnou teplot

HS 8458 - Soustruhy pro obrábění kovů

HS 8459 - Stroje obráb pro vrtání frézování řezání apod

HS 8460 - Stroje obráb pro broušení lapování leštění ap

HS 8462 - Stroje tvářecí k opracování kovů buchary apod

HS 8466 - Části součásti strojů obráběcích tvářecích

Automobilový průmysl

HS 4011 - Pneumatiky nové z pryže

HS 8703 - Auta os aj vozidla motorová pro přepravu osob

HS 8704 - Vozidla motorová pro dopravu nákladní

HS 8707 - Karosérie vozidel motor traktorů vč kabin                                                 

HS 8708 - Části součásti vozidel motor osob aj traktorů

HS 8716 - Přívěsy návěsy vozidla ost bez pohonu mechan

Vodohospodářství, odpadní průmysl

HS 8414 - Čerpadla vývěvy vzduchové kompresory ap

HS 8421 - Odstředivky přístroje k filtrování čištění

Zemědělský a potravinářský průmysl

HS 8421 - Odstředivky přístroje k filtrování čištění

HS 8422 - Myčky stroje k čištění plnění ap lahví aj

HS 8438 - Stroje pro prům přípravu výrobu potravin aj

Zdravotnický a farmaceutický průmysl

HS 3006 - Zboží farmaceutické jiné

HS3003 -  Léky neodměřené ne krev antiséra apod.

HS 3004 - Léky odměřené ne krev antisera ap vata aj

HS 9018 - Nástroje lékařské chirurgické zubolékařské aj                                             

HS 9019 - Přístr pro mechanoterapii masážní dýchací aj             

HS 9402 - Nábytek lékařský chirurg ap pro holičství aj

Obranný průmysl

HS 9302 Revolvery pistole ne jiné střelné zbraně

HS 9303 - Zbraně střelné zaříz využívající výbuchu ost

HS 9304 – Zbraně ostatní ne zbraně sečné bodné

HS 9305 - Části příslušenství zbraní revolverů pistolí

 

5.2. Kalendář akcí

 

Z kalendáře akcí, resp. Plánu činnosti ZÚ Ankara a GK Istanbul, resp. Czech Trade Istanbul uvádíme pouze nejpodstatnější akce, které se uskutečnily/uskuteční v roce 2017/2018:

  • Aktivní účast DEK ZÚ Ankara a GK Istanbul na mezinárodních veletrzích a podpora účasti českých vystavovatelů v r. 2016 mimo jiné na těchto plánovaných akcích:
    • EURASIA RAIL (Istanbul, 3. - 5. 3. 2017) - podpora českých vystavovatelů na veletrhu s oficiální českou účastí (příp. doprovod oficiálních představitelů ČR) a následné poskytování součinnosti jejich komerčním aktivitám po veletrhu
    • International Energy and Environment Fair and Conference (Istanbul, Ankara, 27. – 29. 4. 2017) - podpora českých vystavovatelů ve spolupráci s CzechTrade Istanbul

Další oborové veletrhy s oficiální podporou MPaO a účastí českých firem a také oborové veletrhy pokrývající prioritní oblasti MOP, které se konají v Ankaře

  • Aktivní účast DEK ZÚ Ankara na mezinárodních veletrzích a podpora účasti českých vystavovatelů v r. 2017 mimo jiné na těchto plánovaných akcích:
    • ITM a HighTex (Istanbul, 14. - 17. 4. 2018) - podpora českých textilních vystavovatelů na veletrhu s oficiální českou účastí (příp. doprovod oficiálních představitelů ČR) a následné poskytování součinnosti jejich komerčním aktivitám po veletrhu
    • MAKTEK Euroasia (Istanbul, 2. – 7. 10. 2018) - podpora českých vystavovatelů ve spolupráci s CzechTrade Istanbul
  • Další oborové veletrhy s oficiální podporou MPaO a účastí českých firem a také oborové veletrhy pokrývající prioritní oblasti MOP, které se konají v Ankaře

 

  • Organizace podnikatelských misí a prezentačních akcí českých firem v oblasti prioritních sektorů (viz mapa oborových příležitostí), a to i v kontextu projektů ekonomické diplomacie.
    • Realizace incomingové mise tureckých expertů a firem v oblasti důlní bezpečnosti a techniky do ČR v květnu 2017 ve spolupráci s Aliancí CDTE a českými podnikatelskými subjekty. Tato mise navázala na seminář konaný v rámci PROPED 2016 a umožnila demonstrace technologií a expertízy českými firmami (prevence výbuchů, důlní technika a inženýrské projektování).
    • Podnikatelská mise HK ČR v sektoru zemědělství v lednu 2017 jako doprovod návštěvy ministra M. Jurečky. V rámci návštěvy se uskutečnilo podnikatelské fórum organizované ZÚ Ankara a DEIK s účastí cca 60 firem z oboru (z toho 15 českých)
    • Projekt ekonomické diplomacie - prezentační akce a podnikatelská mise českých firem v oblasti užitkového skla, svítidel a designu (říjen 2017). Cílem je prezentovat české produkty významným investorům, stavebním kontraktorům a designovým architektům.
    • Prezentační akce a podpora českých firem v oblasti enviromentálních a municipálních technologií a projektů, která bude navázána na proaktivní zjišťování příležitostí pro české firmy v municipalitách ze strany ZÚ a GK (v návaznosti na proped 2016). To proběhne formou jednání s vedením municipalit a jejich investičních odborů o připravovaných záměrech a projektech.
    • Aktivní podpora ČEB/EGAP při řešení problémů projektu tepelné elektrárny Yunus Emre společnosti Adularya (EPC Vítkovice Power Engineering)
    • Navazování kontaktů na bázi B2G a zprostředkování jednání mezi českými podnikatelskými subjekty a velkými holdingy v oblasti energetiky, obranného průmyslu a stavebnictví (průběžně po celý rok).
    • Podpora zájmu a informování tureckých firem o investování v ČR (ve spolupráci s Czech Invest)
    • Realizace prezentačně-společenských akcí firem na ZÚ, podpora firemních misí Czech Trade.

 

 

[1] http://www.ieis.org.tr/ieis/en/indicators/33/turkish-pharmaceutical-market

5.1. Nejperspektivnější položky pro český export, odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty

zpět na začátek

5.2. Kalendář akcí

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: