Turecko: Rodinné klany, neúčinná prohibice a drsné miliardářky

23. 10. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Turecko: Rodinné klany, neúčinná prohibice a drsné miliardářky Turecké hospodářství roste a země se stále víc sbližuje s Evropskou unií. Turecký trh si ovšem pořád udržuje osobitou atmosféru. Přinášíme méně známé postřehy třeba o postavení žen nebo o konzumaci alkoholu.

Prohibice nezabrala, spotřeba piva roste

Současné Turecko v sobě nese zvláštní kontrast. Na jedné straně si užívá růžový sen o hospodářském zázraku a modernizaci, na druhé straně se nyní vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje AKP vrací k tužšímu pojetí islámu a k jeho propojení s celkovým fungováním země. K tomu pasuje i postupné zavádění prohibice na alkohol. Prodej je v různých denních hodinách omezen a například reklama na alkoholické nápoje je zakázána úplně.

Nastupující generace si ale chuť na zábavu doprovázenou sklenkou něčeho ostřejšího nechce nechat vymluvit. A tak navzdory prohibici roste třeba spotřeba piva každoročně o osm procent. Nákup šumivého vína, které se z devíti desetin do Turecka dováží, dokonce v sezoně 2012 stoupla skokově v meziročním srovnání skoro na dvojnásobek. Pro české dodavatele alkoholických nápojů jsou ovšem zatím vedle prohibičních zákonů komplikací i vysoká dovozní cla.

Hospodářství ovládly rodinné klany

Zvláštností turecké ekonomiky je, že v ní vládnou hlavně rodinné klany. Rodina je přitom vnímána v podstatně rozmáchlejším pojetí, než jak tomu je v Česku. Do rodiny je počítáno několik generací a i vzdálené větve příbuzenstva. Firmy se v rodině dědí a nástupci cítí povinnost majetek udržet a rozhojnit.

Dva největší turecké byznysové klany jsou v současnosti rodiny Koc a Sabanci. Například největší holding Koc kontroluje víc než 110 firem a zaměstnává na 90 tisíc lidí. Pro zahraničního dodavatele tak je darem z nebes, pokud si dokáže získat přízeň některé velké turecké podnikatelské rodiny. To pak může znamenat zakázky od mnoha podniků napříč obory.

Rozhodují často ženy-manažerky

Poněkud v rozporu se stereotypem, že ženy mají v islámských zemích submisivní pozici, kontrolují v současnosti turecké koncerny často silné ženy-manažerky. Souvisí to i se zmíněným děděním rodinných firem. Například druhý největší klan Sabanci tak nyní vede jako hlava rodiny i hlava impéria manažerka Güler Sabanci.

Možná nejmocnější žena Turecka zdědila textilní holding, který založil ve třicátých letech minulého století její otec. Koncern generuje v tržbách ročně 9,5 miliardy dolarů. Güler Sabanci je také největším tureckým soukromým přispěvatelem na charitu.

Peníze bývaly špinavé, banky prošly očistou

V turecké kultuře bývaly peníze – a to ať v podobě hmatatelných bankovek, tak i v přeneseném smyslu jako abstraktní hodnota – tradičně považovány za „špinavé“. I proto byly pro práci s nimi v bankách či účtárnách v historii nasazovány převážně ženy. Bankovnictví jako celek mělo ještě donedávna i v moderní éře dost problémů.

Turecký bankovní sektor však prošel na přelomu tisíciletí podobnou očistnou kúrou, jakou tehdy zažil i ten český. Mnoho bank zkrachovalo, ale ty zbylé jsou zdravější a stabilnější. V současnosti je v Turecku aktivních 49 bankovních domů.

Vyrobí nejvíc televizí i železa

Zlomyslné poznámky o tureckém hospodářství už jsou dávno zapomenuty, země kraluje na špičce statistik hned v několika průmyslových oborech. Visačku made in Turkey má například víc než polovina všech televizí vyrobených v Evropě. Turecko je také největším evropským výrobcem užitkových vozů a domácích bílých spotřebičů. Ve světovém měřítku je největším producentem železa.

Miliardáři se rojí v Istanbulu, ten nejbohatší prodává čokoládu

Hospodářský boom v Turecku samozřejmě vynesl k pohádkovému bohatství hned pár desítek šťastlivců. Loni bylo v zemi už 43 dolarových miliardářů. Z toho 37 boháčů žije v Istanbulu. Nejmajetnějším Turkem je v současnosti Murat Ülker, který kontroluje skromný majeteček v úhrnné hodnotě čtyř miliard dolarů. Ülker zdědil a v současnosti vede rodinné impérium, které nabízí hlavně potraviny a pamlsky, jako jsou čokolády nebo krekry. V tomto odvětví je Ülkerův koncern největším na tureckém trhu.

Závratná cla na potraviny jsou vzkazem hlavně pro Čínu

Turecko je díky klimatickým podmínkám a rozlehlým úrodným rovinám předurčeno být velkým producentem potravin. Například v jižních oblastech kolem Antalye tak vyrostly až děsivě působící klastry tisícovek skleníků, které ve velkém chrlí ovoce i zeleninu. Ale právě protože jde o klíčové odvětví, Turci si svůj trh s potravinami žárlivě střeží.

Na dovoz potravin je tak uvaleno krvavé clo až do výše 150 procent. To míří hlavně proti dovozům z Číny, protože z té mají Turci největší strach. Jestliže dovoz potravin tak může být do Turecka těžký, naopak dodavatele strojů pro potravinářské továrny nebo výrobce klimatizace a další výbavy pro skleníky Turci vítají. V tom také tkví jedna z šancí pro české strojírenství.

Graf obchodní výměny Turecka a České republiky

Převzato z komerčního vkladu deníku E15, Autor: tos.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek