Turecko: Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

1. 6. 2016

© Zastupitelský úřad ČR v Ankaře (Turecko)

6.      Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

6.1. Vstup na trh: distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Před vstupem na turecký trh je vhodné, zejména k prvním kontaktům, využít služeb rozsáhlé sítě polostátních zájmových a odborných organizací a sdružení. Jde zejména o regionální obchodní komory, průmyslové komory, unie výrobců, sdružení malých a středních firem pro provádění zahraničního obchodu, sdružení mladých podnikatelů Turecka atd., kdy povinné členství tureckých firem v komorách garantuje široký záběr a spolehlivost informací. Orgánem, zastřešujícím všechny komory a asociace, je Unie obchodních a průmyslových komor a komoditních burz TOBB (www.tobb.org.tr), na jejichž internetových stánkách lze nalézt příslušné kontaktní údaje všech povinně participujících subjektů, resp. všech obchodních a průmyslových komory a asociací).

V případě technicky a marketingově náročnějších komodit, vstupu do státních zakázek, soutěží vyhlášených státními firmami, spolupráce směřující k výrobní kooperaci nebo prodeji/nákupu licence a rovněž při záměru trvalé spolupráce na třetích trzích se současně jednoznačně doporučuje zapojení a využití služeb místního zástupce. V některých případech je drahou, ale pravděpodobně efektivní alternativou vyslání vlastního experta do teritoria. Vzhledem ke specifikům tureckého trhu a místním zvyklostem se obecně doporučuje častější osobní styk s tureckými partnery. U vládních zakázek, resp. dalších vládních obchodů se doporučuje etablovat zástupce se sídlem v Ankaře (státní instituce sídlí tamtéž). Obvykle je efektivní angažovat zástupce, který pokrývá celé teritorium Turecka.

                   „Golden hints“ výběru agenta/distributora:

  • vyžádat      si obchodní licenci agenta/distributora (důraz na datum založení – jak      dlouho společnost funguje a na to, kolik je registrovaný kapitál),
  • vyžádat      si portfolio podniků, které agent/distributor zastupuje (z hlediska konkurence),
  • vyžádat      si seznam výrobků, které agent/distributor prodává (z hlediska konkurence,      komplementarity),
  • vyžádat      si reference na podniky, které již distributor/agent zastupuje (ověřit      jejich spokojenost),
  • v      případě agenta se domluvit na provizi za prodané zboží a nikoli na paušálu      za zastupování,
  • v případě distributora se dohodnout na obchodní strategii – např. indikovat ve smlouvě retailovou cenu výrobku (přinejmenším nejnižší možnou), exkluzivitu pro daný region a dohodnout se na způsobu platby – ideálně akreditiv, nebo alespoň přiměřená zálohová platba, nikdy nesjednávat stoprocentní platbu předem.

                   Marketingová strategie při vstupu na turecký trh:

Správná akvizice marketingové strategie je nástrojem uchopení Vaší značky či produktu a propojení s efektivními komunikačními kanály. Výsledkem je přirozená návaznost a vyšší účinnost komunikace a propagace. Bez porozumění tureckému obchodnímu a kulturnímu prostředí je každá marketingová strategie bezzubá. Níže proto uvádíme, selektivně základní postřehy, čeho se vyvarovat a kde naopak klást zvýšenou pozornost při tvorbě Vaší úspěšné marketingové strategie.

                   1/ Průzkum trhu

Kvalitní průzkum trhu je nedílnou součástí úspěšné marketingové strategie. Lze říci, že průzkum trhu je schopna v kvalitním měřítku realizovat zahraniční kancelář CzechTrade Istanbul, přičemž na některých projektech toto zahraniční zastoupení úspěšně spolupracuje se ZÚ Ankara a GK Istanbul. Důvod je prostý – Turecko je rozlehlé a jednotlivé provincie jsou značně ekonomicky nevyrovnané, rovněž vykazují značné rozdíly v obchodním a interkulturním jednání, proto znalost obou „českých entit“ je mnohdy kombinována ku prospěchu exportujícího subjektu.

Na místním trhu rovněž existuje velké množství tureckých firem realizujících průzkum trhu, nicméně kvalita značně kolísá. V Turecku též působí nadnárodní auditorské a konzultantské společnosti, které čas od času, dokonce zdarma, zveřejní kvalitně zpracovaný průzkum trhu v jednotlivých sektorech (např. KPMG, Delloite aj.).

                   2/ Doporučení k veletržní účasti

Za účelem maximalizace pozitivního výsledku účasti českého subjektu na veletrhu doporučujeme dodržet několik pravidel:

  • Vzhledem k nepřebernému množství každoročně pořádaných veletrhů v Turecku doporučujeme za účelem vhodného sektorově významného veletrhu poradit se ZÚ Ankara, GK Istanbul či CzechTrade Istanbul.
  • S tímto souvisí včasné zaslání výstavních exponátů tak, aby tyto byly na stánku opravdu nejpozději v den otevření veletrhu.
  • Pamatujte      včas na překlad prezentačních materiálů do tureckého jazyka. Většina      decision-makerů, zejm. silných rodinných holdingů, nevládne jiným jazykem      než tureckým.
  • S tím      souvisí i doporučení disponovat během veletrhu na stánku zkušeným      tlumočníkem.
  • Buďte      pozitivní a nechte své případné předsudky doma - Turci      (nejen obchodníci) jsou všeobecně lidé velmi vstřícní a přátelští vůči      cizincům. Chovají-li se vůči nim jinak, pak se pravděpodobně jedná o      reakci na případné povýšenecké a arogantní jednání samotných cizinců.      Přátelský postoj a pozitivní přístup je důležitým předpokladem pro      navázání dobrých kontaktů, což platí samozřejmě i při obchodních      jednáních, zejména těch úvodních veletržních.
  • Buďte na      jednání kvalitně připraveni - prvotním      předpokladem pro úspěch na místním trhu je kvalitní příprava na jednání.      Pokud českým podnikatelům, přijíždějícím do Turecka na úvodní jednání,      chybí dostatečné znalosti o konkurenci na místním trhu, získává na      následném obchodním jednání na převaze místní obchodník, který je většinou      vybaven potřebnými informacemi a argumenty.
  • Neváhejte      na veletrh zaslat skutečný produkt – Turci upřednostňují reálný kontakt      s produktem.

3/ „Branding“ produktu

  • Naučte      Turky vnímat české výrobky – je nutno kalkulovat se skutečností, že      většina českých produktů na tureckém trhu není etablovaných tak, jako      např. výrobky německé, italské, japonské či US provenience či turecký      spotřebitel o něm nemá vůbec žádnou relevantní informaci.
  • Spojte      vhodně dlouholetou tradici firmy/produktu s kvalitou produktu, který      je výsledkem dlouhodobého vývoje a výzkumu.
  • Přesvědčte turecké partnery, že Váš produkt poskytuje německou kvalitu, nicméně za české ceny (pokud tomu tak je…).

4/ Systém propagace a reklamy

  • Reklama musí být vždy korektní – reklama atakující negativně národní symboly a patriotismus či sexuálně zaměřená reklama, není naprosto vhodná a bude předmětem reakce příslušných entit, resp. nebude ani publikována.
  • Nejefektivnější cestou je využití místního zástupce nebo distributora. Hlavní formou podpory prodeje jsou nicméně veletrhy a výstavy.
  • Díky existenci více než 40-ti televizních stanic, z nichž      nejméně 10 má celoplošné pokrytí (družice Türksat) a obdobného počtu      celostátních rozhlasových stanic, existuje v Turecku široké spektrum      možností využití hromadných sdělovacích prostředků pro propagaci. Denní,      periodický i odborný tisk běžně uveřejňuje reklamy propagující nejrůznější      produkty, jména jejich výrobců či dovozců a distributorů.
  • Využití direct      marketingu pro zahraniční produkty se nedoporučuje zejména kvůli řadě      zákonů a dalších regulativů včetně jazykových bariér a kulturních      odlišností.

5/ Specifika uvedení produktu na trh

  • Připravte se argumentačně (i psychicky) na to, že turecký trh je atakován levnou čínskou produkcí a před Vámi již podobný produkt čínské provenience byl nabízen. Nicméně turecký partner již vnímá rozdíl mezi evropskou kvalitou a čínskou produkcí.
  • Prubířským kamenem je získání první referenční exportní zakázky na tureckém trhu. Turecký zákazník nebude ohromen úspěšně realizovanými exportními případy v západní Evropě či jinde, ale prvním reálně završeným obchodem na trhu tureckém. Pokud máte, neváhejte uvést referenční tureckou firmu, v případě, že usilujete, zkuste jít „na krev“ a snažte se prvotní referenci zrealizovat.
  • Znalost zahraniční i domácí konkurence, která působí na trhu, může českým vývozcům pomoci ke stanovení vlastních optimálních cen a cenových mantinelů. Je také třeba počítat s tím, že turecké firmy zpravidla nemívají ve zvyku vázat se jen na jednání s jedním dodavatelem, ale ve stejném období jich testují několik. Případy, kdy si místní firma nakonec vybere konkurenční společnost a českému exportérovi ani nesdělí, že již nadále s nákupem jeho zboží nepočítá, jsou bohužel dost časté.
  • Počínající obchodní vztahy opečovávejte – mnoho vypitých čajů při osobním jednání teprve vede k vytouženému cíli. Turecký obchodník očekává, že veškerá iniciativa bude vyvíjena na straně prodávajícího. Z praxe je možno uvést celou řadu případů, kdy slibně se rozvíjející kontakty nedosáhly fáze realizace jen z důvodu přerušení komunikace. Skutečnost, že potenciální turecký zákazník nereagoval na zaslanou korespondenci, bývá na straně české firmy často chápána jako vyjádření nezájmu o jeho zboží. Nebývá to však vždy pravda a obnovení komunikace může vést ke konečnému úspěchu. V těchto případech může českým firmám pomoci ZÚ Ankara či GK Istanbul, kteří většinou dokáží iniciovat obnovení přerušených vztahů.
  • Cena „až na prvním místě“ - základním a rozhodujícím bodem obchodního jednání bývá jednání o ceně. Je třeba počítat s tím, že cena dozná proti původnímu návrhu podstatných změn. Český vývozce by měl být vybaven potřebnými argumenty a marketingovými informacemi, být tak připraven na licitaci o cenách a rovněž vybaven příslušnými pravomocemi rozhodovat o cenové politice a platebních podmínkách.
  • Samotné obchodní jednání nevybočuje ze zaběhnutých norem jednání s evropskými obchodními partnery. Dohody je nutno uzavírat vždy písemně. Během jednání je možno se občas setkat s přísliby, které nejsou později splněny. Mentalitě Turků je vlastní, že v zájmu příznivého průběhu jednání slíbí něco, co pak nemohou splnit. Je třeba také počítat s tím, někteří turečtí obchodníci neradi řeší, nebo neumí řešit různé problémy, které mohou nastat při realizaci obchodního případu (typickým případem je např. přístup tureckého obchodního partnera k řešení problémů při celním odbavení a uvolnění zboží do oběhu). Proto se zvláště zpočátku doporučuje zvolit vhodné dopravní a platební podmínky, tak aby neohrozily inkaso.

Pro další podrobné informace související s úskalí a doporučeními při vstupu na turecký trh, nalezením vhodného partnery/zástupce, založením společnosti apod., velmi doporučujeme zpracovaný Exportní manuál pro Tureckou republiku, který lze nalézt na webových stránkách ZÚ Ankara v sekci Ekonomika na následujícím odkazu: http://www.mzv.cz/ankara/cz/obchod_a_ekonomika/export_do_turecke_republiky_manual_pro.html.

6.2.Dovozní podmínky a dokumenty, celní systém, kontrola vývozu, ochrana domácího trhu

Turecký celní systém, především ale celní praxe, je opakovaně předmětem kritiky jak obchodních partnerů, tak i ekonomické diplomacie řady zemí včetně orgánů EU. V souladu s hodnotícími zprávami o přístupových jednáních lze konstatovat, že některé celní orgány občas bez jakéhokoli varování požadují dokumenty, které dříve nevymáhaly, přičemž povinnost jejich předložení ani není ve vzájemných dohodách zakotvena.

Rozhodujícími prvky, určujícími zahraničně-obchodní režim země, jsou Dohoda o volném obchodu s EU,která se týká vzájemného obchodu zemědělskými produkty, uhlím a ocelářskými produkty, a Celní unie s EU, která znamená zapojení do společného trhu Unie se všemi ostatními komoditami, zejména pak průmyslovými produkty. Otázka Celní unie s EU je v poslední době v Turecku často diskutovaným tématem. Domácí administrativa je v současné době toho názoru, že celní unie s EU je pro Turecko nevýhodná a usiluje o její revizi.

Základní dokumenty v obchodním styku jsou EUR 1pro položky pokryté uvedenou Dohodou a ATRpro všechny ostatní komodity.ATRve smyslu dohody o celní unii (na rozdíl od např. EUR 1 nebo C/O) neprokazuje původ zboží, ale pouze jeho celní status z pohledu EU, tzn., zda konkrétní obchodované zboží už bylo nebo nebylo v rámci EU celně odbaveno. Tyto dokumenty musí být podle požadavků u jednotlivých komodit doprovázeny dalšími doklady (např. veterinárními nebo fytosanitárními certifikáty u zemědělských položek, potvrzením GMP u léčiv apod.). U každé položky je nutné, aby si český vývozce požadavky v předstihu řádně prověřil (nejlépe to může v konkrétním místě vstupu zboží do Turecka pro něj udělat turecký dovozce – jeho obchodní partner) a nebyl pak překvapen případnou „inovací“. Přesto však nelze vyloučit, že po příjezdu na tureckou hranici bude dovozce zaskočen novým požadavkem. Českým vývozcům se proto naléhavě doporučuje používat takové dodací parity, u kterých nebude inkaso ohroženo případnými potížemi na tureckých celnicích (např. EXW, FCA, FOB atd.).

Informace o nařízeních ohledně dovozu do Turecka lze najít na webových stránkách nově zřízeného Ministerstva cel a obchodu (existuje anglická verze): http://english.gtb.gov.tr/. Právní předpisy týkající se dovozu, vývozu, cel atd. jsou dále v angličtině na webových stránkách: http://www.tariff-tr.com/, avšak zde jde již o placené služby. Přímo celní sazby podle Harmonizovaného systému lze najít na tureckých stránkách celního úřadu na adrese http://www.gumruktarife.com/.

Mezi obchodní překážky, které řeší EU s Tureckem, patří např. nedostatečná ochrana obchodních značek týkající se zejména potravinářského a oděvního průmyslu (obecněji jde o problém ochrany duševního vlastnictví, nesprávné uplatňování kvót u zpracovaných zemědělských produktů, vyžadování licencí pro starší zboží a problematiku dovozu alkoholu do Turecka).

Je nutné upozornit vývozce do Turecka i na problematiku geneticky modifikovaných potravin GMO a bezpečnosti potravin. Ministerstvo zemědělství a venkova vydalo dodatek ke svému regulativu s platností od 28. 5. 2010. Tuto otázku také upravuje zákon č. 5977 o bezpečnosti potravin (Biosafety Law), který byl přijat parlamentem dne 18. března 2010. Nulová tolerance vzhledem ke GMO trvá např. u dětské výživy a je vyžadována stoprocentní povinnost testování. Pokud jde o živý skot, situace je podobná jako u GMO, Turecko trvá na vlastním testování na BSE, přičemž jeho metody se silně odlišují od pravidel Mezinárodní veterinární organizace OIE.

Vývozců textilu a oděvů do Turecka se týká nařízení o "Exporter Registry Form", které vstoupilo v Turecku v platnost od 1. 1. 2009. Podle opatření Podsekretariátu pro zahraniční obchod jsou zahraniční dodavatelé (exportéři) povinni jednou ročně vyplnit formulář "Exporter Registry Form" a ověřený zaslat svému tureckému partnerovi (dovozci). Od 21. července 2011 byly výrazně zvýšeny cla na dovozy ze třetích zemí, netýká se zemí EU, ale reexportu.

Ministerstvo zdravotnictví reguluje nové importy farmaceutických výrobků v rámci „nového cenového režimu originálních farmaceutik“. Prohibitivní ustanovení vůči zahraničním společnostem vstoupilo v platnost dne 4. 12. 2009. Doporučujeme, aby si vývozce do Turecka zjistil aktuální stav pro svůj výrobek. Kontrola exportu z Turecka je uplatňována jen u speciálních položek (dvojího užití - standardní postup), dále narkotik, starožitností, kulturních a přírodních hodnot (zvířata, rostliny a semena rostlin).

Problematika ochrany domácího trhu se vyznačuje v tureckém obchodním prostředí specifickými znaky. Přestože celní unie s EU a postupná adaptace na nové podmínky znamenaly zásadní změnu v zákonech, je praxe u netarifního zboží poznamenána zvýhodňováním domácí produkce. Přetrvávají opatření daňového charakteru při dovozu luxusních druhů zboží, např. osobních automobilů, parfémů atd., spíše lze očekávat jejich další zvýšení.

Doposud vcelku liberální dovozní režim pravděpodobně dozná výrazných změn. Turecká vláda připravuje seznam produktů, jejichž dovoz bude limitován, neboť tyto mohou být snadno nahrazeny domácí výrobou. Nová opatření se s vysokou určitostí dotknou dovážených potravin, živého dobytku a masa. Příkladem ochrany domácího trhu je např. zákon č. 6094 přijatý dne 29. 12. 2010 o obnovitelných zdrojích energie a jeho dodatky, ve kterém jsou přímo uvedena cenová zvýhodnění při výkupu elektřiny pro ty investory, kteří použijí při výstavbě lokální subdodávky.

Turecko v rámci své exportní politiky na podporu vývozu začalo uzavírat dohody o volném obchodu. Ministerstvo cel a obchodu na svých webových stránkách uvádí např. tyto země: Sýrii, Maroko, Tunisko, Izrael, Černou Horu, Egypt, Bosnu a Hercegovinu, Gruzii, Makedonii, Albánii, Jižní Koreu, Chile, Srbsko a Mauricius. V současnosti probíhají jednání s dalšími státy (Ukrajina, Kolumbie, Ekvádor, Kamerun, Japonsko, Lýbie, Singapur, Peru, Mexiko, a další).

6.3.Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

Na základě zákona o přímých zahraničních investicích (Foreign Direct Investment Law), který představuje zásadní zjednodušení procedury při zakládání firmy se zahraniční majetkovou účastí, platí pro zahraniční investory stejná práva a povinnosti jako pro turecké subjekty, vyplývající z platného tureckého Obchodního zákoníku (Turkish Commercial Code). Jedná se zejména o:

  • princip stejného zacházení se zahraničním a domácím investorem;
  • zahraniční společnosti založené v Turecku mohou nabývat nemovitosti;
  • zahraniční fyzické osoby mohou nabývat nemovitosti na základě reciprocity;
  • společnosti mohou zaměstnávat cizince, nutnost pracovního povolení však zůstává.

                   Zákon se vztahuje na následující typy společností:

Merchant (Single Proprietorship): fyzická osoba, která provozuje obchodní zařízení, je akceptována jako firma,

Joint Stock Company: Základní kapitál ve formě akcií v minimální hodnotě 50.000,- TL, zakládá i jen jeden společník (dle nové právní úpravy),

Limited Company: Minimální výše základního kapitálu 10.000,- TL, společnost může být založena jen jedním společníkem (dle nové právní úpravy). Společníci ručí až do výše nesplaceného vkladu,

Commandite Company: Minimální výše kapitálu není určena. Komplementáři ručí celým svým majetkem, komandisté do výše nesplaceného vkladu,

Collective Company: Sdružení fyzických osob zřízené k provozování obchodních aktivit pod společným jménem. Minimální výše kapitálu není určena. Partneři ručí celým svým majetkem.

Koncem roku 2010 finalizoval parlament projednávání nového znění Obchodního zákoníku, který výrazným způsobem mění a zvýhodňuje formy zakládání společností, nicméně přináší i striktní pravidla účetnictví, povinnost disponovat internetovými informacemi apod. Norma byla přijata 13. 1. 2011, avšak s odloženou platností od 1. 7. 2012. Mezi zásadní změny nové právní úpravy patří:

  • Akciová společnost, tak i společnost s ručením omezeným mohou být založeny jediným společníkem. Předcházející znění obchodního zákoníku požadovalo pro založení akciové společnosti nejméně pět společníků, resp. dva společníky pro založení společnosti s ručením omezeným. Byť v předcházející právní úpravě nebylo ukotveno ustanovení o zápisu převodu akcií, podle současné úpravy platí, že převod akcií v případě jediného společníka podléhá zápisu.
  • Předcházející znění obchodního zákoníku týkajícího se akciových společností vyžadovala zápis základního kapitálu a jeho navýšení bylo možné pouze na základě rozhodnutí valné hromady. Současně platná úprava umožňuje představenstvu rozhodnout o navýšení základního kapitálu bez valné hromady, a to v případě, že se navýšení pohybuje v rámci dříve stanovených limitů.
  • Nové znění zákona nevyžaduje, aby členové představenstva byli rovněž společníci společnosti.Představenstvo nemusí mít podle nové právní úpravy alespoň tři členy, ale může se skládat pouze ze dvou či dokonce jediného člena.
  • Společnostem je dle nové právní úpravy umožněno po určitou dobu nabytí až 10 % jejich vlastních podílů, přičemž tyto podíly nemohou být využity pro účely hlasování na valné hromadě.
  • Základní změnou je skutečnost, kdy minimální požadovaná výše základního kapitálu u společností s ručením omezeným byla navýšena z 5.000,- na 10.000,- TL. Minimální základní kapitál pro akciové společnosti zůstal v původní výši, tj. 50.000,- TL. 

Společnosti, jejichž založení podléhá schválení tureckého Ministerstvem hospodářství: banky, soukromé finanční ústavy, pojišťovny, finanční leasingové společnosti, holdingové společnosti, směnárny, veřejné sklady, společnosti, jejichž aktivity podléhají Capital Markets Law, zakladatelé a provozovatelé volných zón.

          Postup při založení firmy:

Všechny zakládací listiny musí být vyhotoveny v tureckém jazyce, jednací řeč na úřadech je také turečtina. ZÚ Ankara doporučuje, aby české firmy, které chtějí zřídit v Turecku firmu, použily pro tento účel důvěryhodného tureckého občana (právníka, notáře) vybaveného příslušným pověřením. ZÚ Ankara disponuje seznamem vhodných advokátních kanceláří. Velmi cenným informačním zdrojem o způsobu zřízení firmy v Turecku je portál „ISPAT - Invest in Turkey“ www.invest.gov.tr, oddíl „Investors Guide“. Užitečné informace poskytuje na svých stránkách rovněž mezinárodní auditorská společnost KPMG Turkey (www.kpmg.com.tr) v manuálu „Invest in Turkey“..

https://www.kpmg.com/TR/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/investment-in-turkey-2015.pdf

6.4.                     Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP), významné veletrhy a výstavy v teritoriu 

Díky existenci více než 40-ti televizních stanic, z nichž nejméně 10 má celoplošné pokrytí (družice Türksat) a obdobného počtu celostátních rozhlasových stanic, existuje v Turecku široké spektrum možností využití hromadných sdělovacích prostředků pro propagaci. Denní, periodický i odborný tisk běžně uveřejňuje reklamy propagující nejrůznější produkty, jména jejich výrobců či dovozců a distributorů. Využití direct marketingu pro zahraniční produkty se nedoporučuje zejména kvůli řadě zákonů a dalších regulativů včetně jazykových bariér a kulturních odlišností. Nejefektivnější cestou je využití místního zástupce nebo distributora. Hlavní formou podpory prodeje jsou nicméně veletrhy a výstavy. Otázky k marketingové strategii viz výše v kap. 6.1.

Vyhledávání obchodních partnerů a bezplatné uveřejnění poptávky (nabídky) - IGEME (obdoba českého CzechTrade), jež je přidružená Ministerstvu hospodářství Turecké republiky, vydává časopis FORUM, v němž bezplatně zveřejňuje jména firem, kontaktů a produktů (www.igeme.com.tr - na stránkách IGEME lze nalézt umístění poptávek a nabídek v sekci „Offerings“). Podobné služby lze získat i na obchodních a průmyslových komorách, jak v hlavních centrech obchodu, tak i v jednotlivých regionech. Istanbulskou hospodářskou komoru (ITO - www.ito.org.tr), která sdružuje cca 300 tisíc členských firem - v TWT Magazine Istanbulské obchodní komory existuje možnost v direktoráři Offers and Demands. Užitečné informace včetně přístupu do databáze tureckých výrobních a exportních firem lze získat na internetové adrese Ministerstva hospodářství Turecké republiky -  www.ekonomi.gov.tr v sekci „Buy from Turkey“. Službu uveřejnění firemních nabídek umožňuje rovněž internetová stránka Sdružení tureckých komor TOBB – www.tobb.org.tr. Obsahuje rovněž přehledy a internetové adresy jednotlivých tureckých hospodářských a obchodních komor. Adresáře tureckých členských firem, včetně kompletních kontaktních adres, uveřejňují na svých stránkách rovněž profesní sdružení výrobců a obchodníků. Ve většině případů obsahují stránky rovněž B2B kontaktní formuláře. Poptávky a nabídky jsou uveřejňovány zdarma.

Informace o výstavních akcích v celé zemi se nalézají na webových stránkách Ústředního svazu komor a komoditních burz Turecka (www.tobb.org.tr), kde jsou řazeny velmi přehledně, a to jak časově, tak i místně a komoditně. Nejdůležitějším veletržním centrem je Istanbul. V posledních letech ale nabývají na významu rovněž další města, například Izmir, Konya, Ankara a na JV Turecka pak Gaziantep, Adana a Mersin. Pro firmy zajímající se o spolupráci s podporovanými oblastmi jihovýchodní Anatólie včetně kooperací na třetích trzích (BV a země Zálivu) lze doporučit mezinárodní všeobecné veletrhy konané jako společné regionální akce Turecka a jeho sousedů, například v Gaziantepu. Sektorově významné veletrhy, na kterých by se měly české subjekty prezentovat, může vhodně vytipovat a doporučit ZÚ Ankara, GK Istanbul či CzechTrade Istanbul.

Informace o podmínkách českých oficiálních veletržních účastí pod hlavičkou státu naleznou zájemci jak na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu (www.mpo.cz), tak na portále www.businessinfo.cz v sekci teritoriálních informaci „Turecko“. Případným exportérům slouží rovněž tzv. institut společných účastí na výstavách a veletrzích, při jejichž financování se kombinují prostředky ze státního rozpočtu a fondů EU. Osobní účast často umožňuje nejen načerpání informací přímo v terénu, ale i kontakt s konkurencí v místě, nicméně je třeba mít na paměti, že veletržní kontakty jsou mnohdy „stálé“ tak jako „letní lásky“.  Každopádně stále se jedná o velmi účinný nástroj marketingové strategie a účinný marketingový mix by jej měl zahrnovat.

6.5.Problematika ochrany duševního vlastnictví

Otázku ochrany duševního vlastnictví (IPR) by neměli čeští exportéři do Turecka podceňovat. Zprávy EK hovoří o tom, že mnoho padělaného zboží v zemích EU pochází rovněž právě z Turecka. Ochrana duševního vlastnictví je jednou z kapitol screeningu (kapitola č. 7) a jak vyplývá ze Screeningové zprávy EK, Turecko ještě není dostatečně připraveno na otevření této kapitoly, zejména z důvodu nedostatečné administrativní kapacity. Kapitola bude otevřena až po splnění některých benchmarks. Tristní stav IPR v Turecku reflektuje „Global Competitiveness Report“ zveřejňovaná Světovým ekonomickým fórem, které řadí otázku ochrany IPR v Turecku až na 115. místo mezi celkem 134 hodnocenými zeměmi.

6.6.                    Trh veřejných zakázek

Režim zadávání veřejných zakázek je v Turecku upraven Zákonem o veřejných zakázkách č. 4735 (Public Procurement Law ze dne 4. 1. 2002, publikace 22. 1. 2002 – neoficiální překlad předmětného zákona je k dispozici na: http://www.kik.gov.tr/public_procurement_law-50-2.html). Zákon, který je průběžně novelizován, je legislativně spjat s řadou dalších zákonů (Public Procurement Contracts Law, zákon o nadacích, zákon o kulturním a přírodním dědictví aj.). Některé projekty navíc tomuto zákonu nepodléhají. Zcela mimo shora uvedený zákon jsou například postaveny tendry na armádní zakázky, zakázky bezpečnostních služeb, ale i konzultantské služby při privatizaci, zboží a služby k rozvoji výzkumu v rámci národních vědecko-výzkumných institucí, dekontaminace moří a vod, zboží a služby pro generální direktorát sportu včetně sportovních federací, opravy silnic, archeologický výzkum apod.

Část veřejných zakázek je postavena mimo jeho rámec, přičemž definice samotných výjimek a organizací, které tyto výjimky mohou požívat, je značně extenzivní a rozvolněná. Zákon, ale zejména praxe zadávání veřejných zakázek, není zcela transparentní a oblast je opakovaně kritizována při periodickém vyhodnocování připravenosti Turecka na vstup do EU. Novelizace zákona o veřejných zakázkách, resp. jeho zásadní přepracování (vč. PPP projektů), je jedním z požadavků EU v rámci přibližování Turecka k EU (kapitola 5 – Public Procurement). I přesto nadále pokračuje praxe zadávání veřejných zakázek na základě výjimek nebo přes přímé prodeje, čímž dochází k diskriminaci zahraničních uchazečů.

Zásadním problémem v kontradikci s pravidly rovného a nediskriminačního přístupu je zejm. fakt, kdy předmětný zákon preferuje domácí uchazeče o státní zakázky (až 15% - ní cenové zvýhodnění pro domácí firmy). Za domácího uchazeče je pokládána fyzická osoba s tureckým státním občanstvím, nebo právnická osoba zřízená dle turecké legislativy. TR subjekty, které vytvoří konsorcium se zahraničním partnerem, toto právo na cenové zvýhodnění ztrácejí. Navíc u tzv. podlimitních zakázek může být soutěž omezena pouze na turecké uchazeče.

Zákon rozeznává několik procedur: volné řízení (Open Procedure), omezené řízení (Restricted Procedure), tzv. přímý nákup (Direct Procurement) a tzv. Negotiated Procedure, při které jsou většinou ve dvou fázích s uchazeči negociovány technické detaily, implementační metody a někdy i cena. Zákon lze nalézt v anglickém pracovním překladu na internetových stránkách instituce „Public Procurement Authority – KIK/Kamu Ihale Kurumu“, www.kik.gov.tr, která spadá pod gesci Ministerstva financí.

Pokud o průběh tendrového řízení projeví zájem zastupitelský úřad cizí země, nabízející firma tím získává v očích tureckých partnerů lepší pozici. V tomto kontextu doporučujeme při účasti na veřejné soutěži o státní zakázky informovat ZÚ Ankara. Podrobné informace k tendrům, které jsou vypisovány na základě programů předvstupní pomoci EU, tzv. IPA fondy, včetně jednotlivých vypisovaných tendrů, poskytují internetové stránky příslušné turecké kontraktační jednotky „Central Finance & Contracts Unit“ (www.cfcu.gov.tr), která pracuje na základě dohody s EK a je podřízena místopředsedovi vlády pro ekonomické otázky, resp. Podsekretariátu premiéra pro finance.

Informace o privatizaci a přehledy jednotlivých projektů uveřejňuje na svých stránkách turecká Administrace privatizace - www.oib.gov.tr. Některé aktuálně vyhlašované privatizační tendry uveřejňuje turecká agentura na podporu investic „ISPAT Invest in Turkey“ (www.invest.gov.tr). Užitečným zdrojem informací o tendrech v Turecku (v angličtině, třídění dle kategorií) poskytují internetové stránky www.globaltenders.com, sekce Turkey. Detaily k tendrům lze pak získat až na základě úhrady předplatného. Některé tendry lze též nalézt v turecké placené databázi TEBANEWS či YATIRIMLAR, jde ale placenou službou.

6.7.  Způsoby řešení obchodních sporů, rizika místního trhu a investování v teritoriu, obvyklé platební podmínky, platební morálka

V případě, že nedojde při řešení obchodního sporu k dohodě, je pro rozhodnutí příslušný soud uvedený ve smluvní dokumentaci. V Turecku existuje obchodní soud v každém okresním městě, který je také zásadně kompetentní k řešení všech obchodních sporů firem majících sídlo v příslušném okrese. Turecké obchodní právo není tureckým obchodním zákoníkem pro kontrakty předepsáno.

Byť rizika podnikání v Turecku nejsou výrazně větší než v transformujících se zemích střední Evropy, ZÚ Ankara doporučuje vždy vyžádat si informace týkající se firemního registru o novém partnerovi. V Turecku nicméně neexistuje centrální obchodní rejstřík v podobě, na jaký jsme zvyklí z našeho firemního prostředí. Informace tohoto typu je nutné, např. prostřednictvím ZÚ Ankara, GK Istanbul či CzechTrade Istanbul, vyžádat na příslušné obchodní či průmyslové komoře dle místa registrace subjektu, která je naopak proti našim zvyklostem povinná.

Zásady pro platební styk mezi obchodními partnery v ČR a Turecku platí stejné jako pro kteroukoli jinou relaci. Vedle bonity a reputace partnerské firmy je tedy třeba brát v úvahu i předmětnou komoditu a zohlednit ji při volbě platebních podmínek - na rozdíl od potvrzeného a neodvolatelného L/C v případě platební neschopnosti nebo krachu odběratele neskýtá záruku za zaplacení zboží ani dokumentární inkaso nebo jiná forma placení bez vhodné bankovní záruky. Bankovní informace o tureckém obchodním partnerovi lze získat u banky: TÜRK EXIMBANK, Information Department, tel.: +90 312 4185897, fax: +90 312 4180015, mail: infodept@eximbank.gov.tr.

6.8.                    Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty, úřední a používaný jazyk(y), státní svátky, pracovní a prodejní doba

Místní zvyklosti

Turci (nejen obchodníci) jsou všeobecně lidé velmi vstřícní a přátelští vůči cizincům. Chovají-li se vůči nim jinak, pak se pravděpodobně jedná o reakci na případné povýšenecké a arogantní jednání samotných cizinců. Přátelský postoj a pozitivní přístup je důležitým předpokladem pro navázání dobrých kontaktů, což platí samozřejmě i při obchodních jednáních. V oblasti obchodních zásad se přístup k jednání s tureckými partnery nijak výrazně neodlišuje od běžných evropských společenských norem. Společenský oblek, jehož nošení prosazoval již první turecký prezident Atatürk, je při obchodním jednání nezbytností.

Prvotním předpokladem pro úspěch na místním trhu je kvalitní příprava na jednání.  Pokud českým podnikatelům, přijíždějícím do Turecka na úvodní jednání, chybí dostatečné znalosti o konkurenci na místním trhu, získává na následném obchodním jednání na převaze místní obchodník, který je většinou vybaven potřebnými informacemi a argumenty. Znalost zahraniční i domácí konkurence, která působí na trhu, může českým vývozcům pomoci ke stanovení vlastních optimálních cen a cenových mantinelů. Je také třeba počítat s tím, že turecké firmy zpravidla nemívají ve zvyku vázat se jen na jednání s jedním dodavatelem, ale ve stejném období jich testují několik. Případy, kdy si místní firma nakonec vybere konkurenční společnost a českému exportérovi ani nesdělí, že již nadále s nákupem jeho zboží nepočítá, jsou bohužel dost časté.

Turecký obchodník očekává, že veškerá iniciativa bude vyvíjena na straně prodávajícího. Z praxe je možno uvést celou řadu případů, kdy slibně se rozvíjející kontakty nedosáhly fáze realizace jen z důvodu přerušení komunikace. Skutečnost, že potenciální turecký zákazník nereagoval na zaslanou korespondenci, bývá na straně české firmy často chápána jako vyjádření nezájmu o jeho zboží. Nebývá to však vždy pravda a obnovení komunikace může vést ke konečnému úspěchu. V těchto případech může českým firmám hodně pomoci zahraniční kancelář CzechTrade v Istanbulu, která většinou dokáže iniciovat obnovení přerušených vztahů.

Při obchodování v Turecku je třeba počítat s tím, že místní podnikatelé a obchodníci mívají mimořádnou schopnost vést obchodní jednání tak, aby dosáhli co nejpříznivějších cenových a platebních podmínek. Tento záměr dokáží sledovat až nebývale důsledně. Nezastupitelnou roli při navazování obchodních vztahů v Turecku hraje návštěva teritoria spojená s osobním jednáním. Místní obchodnická filozofie vychází z přesvědčení, že pro uzavření dobrého obchodu je nutné, aby partneři k sobě našli i určitou dávku vzájemné sympatie. Obchodní jednání probíhá v Turecku podobně jako s evropskými partnery s obvyklým postupem poptávka - nabídka - jednání o změnách - dohoda. Základním a rozhodujícím bodem obchodního jednání bývá jednání o ceně. Je třeba počítat s tím, že cena dozná proti původnímu návrhu podstatných změn. Český vývozce by měl být vybaven potřebnými argumenty a marketingovými informacemi a být tak připraven na licitaci o cenách.

Samotné obchodní jednání nevybočuje ze zaběhnutých norem jednání s evropskými obchodními partnery. Dohody je nutno uzavírat vždy písemně. Během jednání je možno se občas setkat s přísliby, které nejsou později splněny. Mentalitě Turků je vlastní, že v zájmu příznivého průběhu jednání slíbí něco, co pak nemohou splnit. Je třeba také počítat s tím, někteří turečtí obchodníci neradi řeší, nebo neumí řešit různé problémy, které mohou nastat při realizaci obchodního případu (typickým případem je např. přístup tureckého obchodního partnera k řešení problémů při celním odbavení a uvolnění zboží do oběhu). Proto se zvláště zpočátku doporučuje zvolit vhodné dopravní a platební podmínky, tak aby neohrozily inkaso. Turecký partner vždy ocení cizincův zájem o Turecko, znalost některých památek a ve většině případů zmínku o podpoře vstupu Turecka do EU. Při jednání s partnery, kteří se již dlouho znají, je běžný neformálnější vztah. Ve státním sektoru je přístup formálnější, je nutno mít předem domluvenou schůzku, kterou ve většině případů zajišťuje místní zástupce. Jednacím jazykem je většinou angličtina, může se však stát (obzvláště u vysoce postavených státních úředníků), že se bude mluvit turecky a úředník bude mít buď svého tlumočníka do angličtiny, nebo tlumočení bude zajišťovat zástupce. Schůzky začínají nejdříve v 9.30 hodin, výjimkou není ani pozdní odpoledne (16 či 17 hod.).

Návštěvy Turecka je možno konat celoročně, většina jednacích prostor má klimatizaci, ale přesto se doporučuje vyhýbat se létu, pohyblivému období ramadánu a následných muslimských svátků (Şeker Bayramı, Kurban Bayramı). Klimatizované prostory přinášejí krátkodobým cestovatelům rizika z nachlazení díky vysokým rozdílům teplot venku a v budovách. Vizitky obsahují všechny důležité údaje o firmě, včetně elektronické a internetové adresy. Významní obchodní partneři jsou většinou vzdělaní lidé, jejich děti obyčejně studují v zahraničí.

Občas přichází iniciativa na obchodní jednání od tureckých firem, které chtějí ihned navštívit obchodního partnera v ČR, aniž předtím došlo k nějaké konkrétní korespondenci o obchodu. V tomto případě se doporučuje nejdříve kontaktovat Czechtrade Istanbul či ekonomický úsek ZÚ Ankara/GK Istanbul se žádostí o prověření firmy. Již se v minulosti stalo, že se jednalo pouze o snahu získat vstupní vízum.

Podniková kultura v menších soukromých firmách staví na hierarchii, velké firmy používají moderní metody řízení, i zde je však silný prvek seniority. Lze potkat mnoho tzv. konzultantů, což jsou lidé, kteří už nemají žádné hlavní zaměstnání, ale snaží se využívat svých známých a kontaktů, svých zkušeností a předchozího postavení. Mohou působit jako poradenské firmy i jako zástupci za provizi. Někdy požadují předem výhradní zastupitelské smlouvy. K těmto nabídkám je nutno přistupovat velmi opatrně. Většinou zdůrazňují své bohaté známosti a na těchto slibech chtějí založit budoucí obchodní vztah.

Ve velkých městech v západní a jižní části Turecka (Istanbul, Izmir, Ankara, Bursa, Adana, Mersin) se společenská pravidla a vztahy mezi lidmi velmi blíží evropským zvyklostem. Ve východních oblastech mezi lidmi existují velké společenské rozdíly. Vztah k ženám se liší podle přístupu muže k islámu. Moderní Turci sice formálně vyznávají muslimské náboženství, ale v praktickém životě vyznávají spíše sekulární evropský způsob života a ženy jsou pro ně rovnocenné. Pravověrní muslimové dodržují zásady koránu a prosazují podřízenost ženy.

Při pobytu v Turecku a v běžném styku s místními obyvateli stačí dodržovat normy chování podle evropských zvyklostí. Doporučuje se ale nepodceňovat kulturní odlišnosti islámu a respektovat velkou úctu, která je v Turecké republice spojována se státními symboly (např. státní vlajka a obrazy a sochy zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka). Je třeba se vyhnout zesměšňování a pohrdání, především všeho co se týká Atatürka a jeho zásluh o moderní Turecko. Turci jsou všeobecně dochvilní, a to samé očekávají od partnerů. V běžné praxi to znamená, že je třeba si předem zjistit, jak dlouho trvá cesta na obchodní jednání a k tomu přidat časovou rezervu. Zvláště v Istanbulu je to obtížný úkol, neboť není možno nikdy předem odhadnout, jak velká bude dopravní špička. Doporučuje se požádat obchodního partnera o přepravu z hotelu na obchodní jednání a vyloučit tak možnost pozdního příchodu z vlastní viny.

Komunikace s tureckými partnery se zásadně neliší od evropských zvyklostí. Při společenské konverzaci jsou vhodná jakákoliv témata, kterými projevíte zájem
o Turecko (cestování, historie, tradice), oblíbeným tématem je fotbal a Turci znají mnoho českých hráčů. Nedoporučuje se hovořit o Turecku kriticky a dávat doporučení, co by se mělo změnit.  Naopak tureckého partnera potěší, když se pozitivně zhodnotí ekonomický vývoj v zemi a rostoucí životní úroveň. Turci mají smysl pro humor a po bližším seznámení není příležitostné vtipkování na závadu. Oslovení je v zásadě formální - „pane“, „paní“, používání křestních jmen je velmi časté, protože příjmení zavedl až Atatürk a tradice oslovování křestním jménem stále zůstává. Pro navazování kontaktů jsou ve velké oblibě různé druhy seminářů, konferencí apod., které obvykle organizují různé obchodní komory a asociace za přítomnosti členů vlády a kterých se účastní sto i více lidí.

Při setkání s Turky je třeba vzít v úvahu, že interpersonální vzdálenosti v Turecku jsou menší než v Evropě. U bankomatu a ve frontách se lepí jeden druhému na záda, známí (i muži) se při setkání líbají a mají ve zvyku se navzájem dotýkat. Není výjimkou potkat na ulici dva muže, kteří jsou do sebe zavěšeni. Na rozdíl od některých jiných zemí nejsou prodavači dotěrní a zbytečně neobtěžují. Při setkání s obchodním partnerem je běžné podání ruky, to se týká i žen, u nichž je však třeba počkat, jestli ruku podají první. Oblečení obchodníků je formální, sestávající z obleku s kravatou, to samé se očekává i od obchodního partnera. Ženy během dne nosívají běžné evropské oblečení. Ženy i muži si dávají velmi záležet na svém zevnějšku a kvalitě oblečení a doporučuje se tomuto zvyku se přizpůsobit. Na večer turecké ženy nosí různé oblečení od kostýmu až po večerní toaletu podle významu události. Pro muže je nejvhodnější tmavý oblek, bílá košile a kravata, v létě nevadí oblek světlejšího odstínu.

Po bližším seznámení se turecký partner obvykle zve svůj protějšek na večeři do některé prestižní turecké restaurace. V tradiční turecké restauraci je večeře zahájena množstvím předkrmů, v některých zařízeních se nepodává alkohol. V Turecku je také celá řada vynikajících restaurací evropského a světového stylu. Naprostá většina restaurací je udržována v čistotě a nabízená jídla jsou kvalitní. Není třeba se obávat zdravotních potíží v důsledku závadného jídla. Kromě již zmiňovaných tradičních tureckých restaurací je běžně podáván alkohol, který Turci zpravidla neodmítají. Velmi oblíbená je hroznová pálenka s příchutí anýzu tzv. rakı, kterou Turci při večeři pijí zředěnou s vodou (obdoba řeckého ouzo nebo arabského araku).

Obvyklé je malé občerstvení během jednání (čaj, káva, soft drinky, místní sušenky, lokum), Turci většinou pijí černý čaj, který je jejich národním nápojem a je nabízen při každé příležitosti. Pozvání do rodiny na večeři je spíše výjimečné. Je vhodné přinést dárek, případně květiny paní domu. Je zdvořilé pozvání opětovat.

                Náboženské svátky (v roce 2015):

- ukončení Ramadánu, svátek cukroví - Şeker Bayramı  16. 7. 2015 odpoledne, dále 17. 7. – 19. 7.2015

- svátek obětování - Kurban Bayramı  23. 9. 2015 odpoledne, dále 24. 9. - 27. 9. 2015

Obvyklá pracovní doba: Obvyklá pracovní doba v Turecku je mezi 9. až 17. hodinou, pracovní doba se ovšem různí. Státní úředníci jsou obvykle k dispozici od 10 hod. a je možno je zastihnout až do 18 hodin. Pracovní týden je pondělí – pátek, některé firmy pracují i v sobotu (s výjimkou státních firem a úřadů).

Obvyklá prodejní doba: pondělí-sobota (obchodní domy/nákupní centra, tržiště otevřeny i v neděli) od 9. až 10. hod do 19,00 hod. (větší nákupní centra i do 22,00 hod.).

Klimatické podmínky v Turecku jsou zejména v letních měsících relativně náročné. Doporučuje se dodržovat pitný režim, aby bylo zabráněno dehydrataci. Také je třeba s potravou přijímat dostatek soli, protože zvýšeným pocením se z těla odplavují minerály a jejich nedostatek může při dlouhodobém pobytu vést k pocitům slabosti, závratím a mdlobám. Mnoho návštěvníků má také zkušenosti se slabším typem průjmů, který vzniká obvykle vlivem klimatických a stravovacích změn. V souvislosti s občasným výskytem střevních onemocnění doporučujeme českým občanům, aby při svých cestách do Turecka dodržovali základní hygienická pravidla.

Setkání s hady nebo škorpióny bývají v Turecku vzácná a jako většina zvířat i tito živočichové útočí pouze, pokud se cítí být ohroženi. V Turecku jsou poměrně často na ulicích volně se pohybující psi, kteří mohou občas být i agresivní. Doporučuje se chránit proti klíšťatům kvůli relativně vysokému procentu jejich nakažlivosti encefalitidou a boreliózou. Lokálně (černomořská oblast) se také vyskytuje klíšťaty přenášená životu nebezpečná nákaza konžsko-krymskou krvácivou horečkou.

6.9.                    Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria (oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince)

Krátkodobá víza

Dnem 1. 1. 2005 nabylo účinnosti jednostranné zrušení vízové povinnosti pro občany ČR, kteří cestují do Turecké republiky za turistickým účelem, pokud jejich pobyt v této zemi nepřekročí 90 dnů ve 180 dnech (počítáno od data prvního vstupu do země). Pravidlo o pobytu 90 dnů ve 180 dnech vstoupilo v platnost dnem 1. 2. 2012 a není tedy již možno legálně prodloužit krátkodobý pobyt v Turecku vycestováním ze země na jeden den s následným návratem do Turecké republiky.

Zároveň však dle další novely zákona (platné rovněž od 1. 2. 2012) mohou cizinci přijíždějící bez víza či s vízem za účelem turistiky požádat před uplynutím uvedených 90 dnů úřad guvernéra provincie, ve které se nacházejí, o povolení k pobytu na dalších až 180 dnů. Občané ČR, kteří cestují do Turecké republiky za účelem výkonu práce, vědeckého výzkumu, natáčení filmů či fotografování, si nadále musí k cestám do Turecké republiky obstarat vízum. Totéž platí i pro řidiče nákladní automobilové dopravy či řidiče autobusů.

Za vydání víz na ZÚ TR v Praze nejsou vybírány poplatky. Typy víz jsou rozlišovány podle účelu pobytu následovně: pro řidiče, pracovní víza, studentská, za účelem archeologických vykopávek a víza pro horolezce. Při překročení doby povoleného pobytu (tj. doby platnosti vystaveného víza nebo při překročení doby, po kterou je na území TR povolen pobyt bez víza) je vybírána vysoká pokuta a daná osoba obdrží zákaz vstupu do Turecka, a to až na 5 let. Při žádosti o prodloužení platnosti víza vystavuje turecká strana povolení k pobytu. O konkrétních podmínkách je třeba se informovat na nejbližším místně příslušném oddělení turecké cizinecké policie.

Čeští občané cestující přes Turecko do sousedních zemí (např. Írán) či vzdálenějších zemí (např. Pákistán) si musí víza těchto zemí obstarat již v Praze. Platnost cestovního dokladu pro vstup do Turecka musí činit minimálně 150 dní od data vstupu do země. Proto se doporučuje, aby platnost pasu přesahovala nejméně o půl roku datum plánovaného vstupu do země.

ČR je od 21. 12. 2007 součástí schengenského prostoru, pro vstup tureckých občanů na její území tedy platí stejné podmínky jako v ostatních schengenských státech. Standardní schengenské vízum (s dobou pobytu do 90 dnů) vydané na kterémkoli zastupitelském úřadě členské země Schengenu je platné i na území ČR a naopak standardní schengenské vízum vydané na zastupitelském úřadě ČR je platné v celém schengenském prostoru.  Jednotný poplatek za podání žádosti o schengenské vízum je 60 EUR. V případě zamítnutí žádosti není nárok na jeho vrácení. Žádosti o víza jsou přijímány také na formuláři vytištěném z internetu (je k dispozici na stránkách www.mzv.cz/visaform).

Dne 29. 9. 2015 zahájilo konzulární oddělení velvyslanectví ve věci přijímání žádostí o krátkodobá víza do České republiky spolupráci s externím poskytovatelem služeb - vízovým centrem, provozovaným společností VFS.GLOBAL.

Žádosti o krátkodobá víza jsou přijímány v prostorách společnosti  VFS.GLOBAL v Ankaře a Istanbulu:

http://www.mzv.cz/ankara/cz/viza_a_konzularni_informace/dulezite_upozorneni_pro_zadatele_o_vizum.html

http://www.mzv.cz/istanbul/cz/viza_a_konzularni_informace/spoluprace_generalniho_konzulatu_cr_v.html

Na konzulárním oddělení velvyslanectví a GK Istanbul je i nadále možno podat žádost o krátkodobé vízum (kontakty viz níže). Každý zájemce o podání žádosti o krátkodobá víza tímto způsobem se musí zaregistrovat v systému VISAPOINT a zajistit si tak termín schůzky pro podání žádosti. Počet termínů je však omezen. Adresa aplikace: https://www.visapoint.eu  Pro podání žádosti o dlouhodobé vízum si musí žadatel rovněž prostřednictvím systému VISAPOINT sjednat termín.

Dlouhodobá víza

Čeští občané, kteří uvažují o pobytu v Turecku delším než 90 dnů, se musí na náležitosti potřebné pro vyřízení dlouhodobého víza informovat na Velvyslanectví Turecké republiky v Praze. V roce 2015 otevřelo Generální ředitelství pro migraci při Ministerstvu vnitra TR pro cizince tzv. Communication center for foreigners (Call centrum pro cizince) na telefonní lince 157 (z území TR), ze zahraničí +90 312 157 11 22, a to v jazyce anglickém, tureckém, ruském a arabském. Cizinci mohou na uvedeném telefonním čísle získat informace týkající se příjezdu, pobytu, pracovních příležitostí a ochrany práv cizinců na území TR. 

Specifické podmínky cestování

Všem návštěvníkům se při pobytu v Turecku doporučuje zvýšená opatrnost na celém jeho území, a to zejména při pobytu v místech s vyšší koncentrací osob (demonstrace, kulturní akce, tržiště, různé oslavy svátků, apod.). Před i během doby pobytu se doporučuje sledovat aktuální informace o dění v zemi v médiích a v případě nenadálých situací se řídit doporučeními místních úřadů a bezpečnostních orgánů. 

Z bezpečnostních důvodů nadále nedoporučuje cestovat do míst jihovýchodního Turecka, do okolí měst Kilis, Mardin, Siirt, Tunceli, Van, Diyarbakir, Hatay, Sanliurfa, Hakkari a Sirnak. Vůbec se nedoporučuje cestovat do míst poblíž syrských hranic. Na turecko-syrských hranicích může dojít k bezpečnostním incidentům, a proto se turistům důrazně doporučuje nepřibližovat se k turecko-syrskému pohraničnímu území. Vzhledem k přetrvávající nejisté bezpečnostní situaci Zastupitelský úřad v Ankaře nedoporučuje cesty do oblasti jihovýchodního cípu Turecka (cca jižně a východně od jezera Van, Hakkari, Sirnak).

Zastupitelský úřad v Ankaře s ohledem na výše uvedené doporučuje všem, kteří hodlají navštívit z různých důvodů Turecko, aby sledovali webové stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR, Zastupitelského úřadu v Ankaře nebo Generálního konzulátu v Istanbulu, kde jsou informace o bezpečnostní situaci v Turecku aktualizovány a podle vývoje situace vydávány odpovídající doporučení pro cesty do konkrétního regionu. Je vhodné sledovat rovněž webové stránky hostící organizace, univerzity nebo společnosti, popř. být s nimi ve stálém kontaktu.

Doporučuje se též dobrovolná registrace v systému DROZD (Projekt Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí) -  http://drozd.mzv.cz

6.10.                Podmínky pro zaměstnávání občanů z ČR

ZÚ Ankara doporučuje věnovat zvýšenou pozornost následujícím legislativním problémům, resp. problémům výkladu výše zmíněného zákona, které jsme identifikovali na základě zkušeností některých českých pracovníků, žádajících o pracovní povolení. Pro další informace je možné kontaktovat ekonomické diplomaty ZÚ Ankara či GK Istanbul.

Procedura vydávání pracovního povolení je zdlouhavá, komplikovaná a v mnoha případech závislá i na výkladu pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí. Avizované zjednodušení a zkrácení postupu jaksi nebylo dosud naplněno. Toto v praxi vede k nutnosti obcházení procedury a hledání alternativních možností, jak dostat pracovníka do Turecka. Pokud bude procedura pracovního povolení trvat jako doposud až 6 měsíců, a s vědomím dodržení postupu dle zákona, mohou české firmy zaznamenat ohrožení týkající se plnění svých kontraktů, zejména na dodávku strojního zařízení a technologií. V těchto případech je vždy nezbytně nutné provádět montáž nebo šéfmontáž zařízení českými techniky, aby bylo možno aplikovat záruční lhůtu na dodané zboží. To samé se týká i účasti českých firem na dodávkách pro projekty, kdy návrh nového zákona předpokládá zrušení pracovních povolení. Navíc je nutné počítat s nařízením tureckého Ministerstva práce a sociálních jistot, které vstoupilo v platnost 2. 8. 2010, a kterým byla zavedena povinnost zahraničních firem zaměstnat na 1 cizího státního příslušníka s pracovním povolením 5 tureckých občanů (citujeme: "In case the foreigner requesting work permit is a co-partner of the company, aforementioned condition related to the employment of five persons who are Turkish citizens will be required for the last six months of one-year work permit to be granted by the Ministry.").

Specifickou kapitolou procedury vydávání pracovních povolení je fakt, že zahraniční pracovníci, kteří mají vysokoškolské vzdělání, musí k žádosti předložit nostrifikovaný diplom s výpisem všech zkoušek a zápočtů a to i v případě, kdy vysokoškolské vzdělání není podmínkou pro vykonávání funkce. Tato zbytečná procedura ještě protahuje čas potřebný k získání pracovního povolení.

6.11.                  Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Neexistují žádná omezení při poskytování zdravotní péče cizincům. Soukromá zdravotnická zařízení jsou na velmi dobré evropské úrovni; státní zařízení v hlavních centrech jsou na slušné úrovni.

Vzhledem ke skutečnosti, že dne 30. 7. 2004 bylo podepsáno Správní ujednání k provádění smlouvy mezi ČR a TR o sociálním zabezpečení (prováděcí předpis ke Smlouvě mezi ČR a TR o sociálním zabezpečení, která byla podepsána premiéry obou zemí dne 2. 10. 2003 a vstoupila v platnost výměnou diplomatických nót v lednu 2005), doporučujeme občanům ČR, aby si před dlouhodobým pobytem v TR opatřili u zdravotní pojišťovny v ČR, u které jsou registrováni, formulář CZ/TR 111 a nechali si jej po příjezdu do TR potvrdit na oblastním ředitelství „Institutu pro sociální pojištění“ (SSK). Na základě předloženého formuláře pak bude občan ČR ošetřen ve státním zdravotnickém zařízení za stejných podmínek jako domácí pojištěnci s nezbytnou finanční spoluúčastí (např. nadstandardní péče u stomatologa, finanční spoluúčast u některých léků). V této souvislosti je však nutné dodat, že sjednání klasického cestovního zdravotního pojištění před cestou do Turecka umožní jeho držiteli obrátit se na všechna zdravotnická zařízení, včetně těch soukromých, kde je úroveň péče obecně na mnohem vyšší úrovni, než u státních institucí.

 

6.1. Vstup na trh: distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Před vstupem na turecký trh je vhodné, zejména k prvním kontaktům, využít služeb rozsáhlé sítě polostátních zájmových a odborných organizací a sdružení. Jde zejména o regionální obchodní komory, průmyslové komory, unie výrobců, sdružení malých a středních firem pro provádění zahraničního obchodu, sdružení mladých podnikatelů Turecka atd., kdy povinné členství tureckých firem v komorách garantuje široký záběr a spolehlivost informací. Orgánem, zastřešujícím všechny komory a asociace, je Unie obchodních a průmyslových komor a komoditních burz TOBB (www.tobb.org.tr), na jejichž internetových stánkách lze nalézt příslušné kontaktní údaje všech povinně participujících subjektů, resp. všech obchodních a průmyslových komory a asociací).

V případě technicky a marketingově náročnějších komodit, vstupu do státních zakázek, soutěží vyhlášených státními firmami, spolupráce směřující k výrobní kooperaci nebo prodeji/nákupu licence a rovněž při záměru trvalé spolupráce na třetích trzích se současně jednoznačně doporučuje zapojení a využití služeb místního zástupce. V některých případech je drahou, ale pravděpodobně efektivní alternativou vyslání vlastního experta do teritoria. Vzhledem ke specifikům tureckého trhu a místním zvyklostem se obecně doporučuje častější osobní styk s tureckými partnery. U vládních zakázek, resp. dalších vládních obchodů se doporučuje etablovat zástupce se sídlem v Ankaře (státní instituce sídlí tamtéž). Obvykle je efektivní angažovat zástupce, který pokrývá celé teritorium Turecka.

„Golden hints“ výběru agenta/distributora:

  • vyžádat  si obchodní licenci agenta/distributora (důraz na datum založení – jak dlouho společnost funguje a na to, kolik je registrovaný kapitál),
  • vyžádat si portfolio podniků, které agent/distributor zastupuje (z hlediska konkurence),
  • vyžádat si seznam výrobků, které agent/distributor prodává (z hlediska konkurence, komplementarity),
  • vyžádat si reference na podniky, které již distributor/agent zastupuje (ověřit jejich spokojenost),
  • v případě agenta se domluvit na provizi za prodané zboží a nikoli na paušálu za zastupování,
  • v případě distributora se dohodnout na obchodní strategii – např. indikovat ve smlouvě retailovou cenu výrobku (přinejmenším nejnižší možnou), exkluzivitu pro daný region a dohodnout se na způsobu platby – ideálně akreditiv, nebo alespoň přiměřená zálohová platba, nikdy nesjednávat stoprocentní platbu předem.

Marketingová strategie při vstupu na turecký trh:

Správná akvizice marketingové strategie je nástrojem uchopení Vaší značky či produktu a propojení s efektivními komunikačními kanály. Výsledkem je přirozená návaznost a vyšší účinnost komunikace a propagace. Bez porozumění tureckému obchodnímu a kulturnímu prostředí je každá marketingová strategie bezzubá. Níže proto uvádíme, selektivně základní postřehy, čeho se vyvarovat a kde naopak klást zvýšenou pozornost při tvorbě Vaší úspěšné marketingové strategie.

1/ Průzkum trhu

Kvalitní průzkum trhu je nedílnou součástí úspěšné marketingové strategie. Lze říci, že průzkum trhu je schopna v kvalitním měřítku realizovat zahraniční kancelář CzechTrade Istanbul, přičemž na některých projektech toto zahraniční zastoupení úspěšně spolupracuje se ZÚ Ankara a GK Istanbul. Důvod je prostý – Turecko je rozlehlé a jednotlivé provincie jsou značně ekonomicky nevyrovnané, rovněž vykazují značné rozdíly v obchodním a interkulturním jednání, proto znalost obou „českých entit“ je mnohdy kombinována ku prospěchu exportujícího subjektu.

Na místním trhu rovněž existuje velké množství tureckých firem realizujících průzkum trhu, nicméně kvalita značně kolísá. V Turecku též působí nadnárodní auditorské a konzultantské společnosti, které čas od času, dokonce zdarma, zveřejní kvalitně zpracovaný průzkum trhu v jednotlivých sektorech (např. KPMG, Delloite aj.).

2/ Doporučení k veletržní účasti

Za účelem maximalizace pozitivního výsledku účasti českého subjektu na veletrhu doporučujeme dodržet několik pravidel:

  • Vzhledem k nepřebernému množství každoročně pořádaných veletrhů v Turecku doporučujeme za účelem vhodného sektorově významného veletrhu poradit se ZÚ Ankara, GK Istanbul či CzechTrade Istanbul.
  • S tímto souvisí včasné zaslání výstavních exponátů tak, aby tyto byly na stánku opravdu nejpozději v den otevření veletrhu.
  • Pamatujte včas na překlad prezentačních materiálů do tureckého jazyka. Většina decision-makerů, zejm. silných rodinných holdingů, nevládne jiným jazykem než tureckým.
  • S tím souvisí i doporučení disponovat během veletrhu na stánku zkušeným tlumočníkem.
  • Buďte pozitivní a nechte své případné předsudky doma - Turci (nejen obchodníci) jsou všeobecně lidé velmi vstřícní a přátelští vůči cizincům. Chovají-li se vůči nim jinak, pak se pravděpodobně jedná o reakci na případné povýšenecké a arogantní jednání samotných cizinců. Přátelský postoj a pozitivní přístup je důležitým předpokladem pro navázání dobrých kontaktů, což platí samozřejmě i při obchodních jednáních, zejména těch úvodních veletržních.
  • Buďte na jednání kvalitně připraveni - prvotním předpokladem pro úspěch na místním trhu je kvalitní příprava na jednání. Pokud českým podnikatelům, přijíždějícím do Turecka na úvodní jednání, chybí dostatečné znalosti o konkurenci na místním trhu, získává na následném obchodním jednání na převaze místní obchodník, který je většinou vybaven potřebnými informacemi a argumenty.
  • Neváhejte na veletrh zaslat skutečný produkt – Turci upřednostňují reálný kontakt s produktem.

3/ „Branding“ produktu

  • Naučte Turky vnímat české výrobky – je nutno kalkulovat se skutečností, že většina českých produktů na tureckém trhu není etablovaných tak, jako např. výrobky německé, italské, japonské či US provenience či turecký spotřebitel o něm nemá vůbec žádnou relevantní informaci.
  • Spojte vhodně dlouholetou tradici firmy/produktu s kvalitou produktu, který je výsledkem dlouhodobého vývoje a výzkumu.
  • Přesvědčte turecké partnery, že Váš produkt poskytuje německou kvalitu, nicméně za české ceny (pokud tomu tak je…).

4/ Systém propagace a reklamy

  • Reklama musí být vždy korektní – reklama atakující negativně národní symboly a všudypřítomný národní patriotismus či sexuálně zaměřená reklama, není naprosto vhodná a bude předmětem reakce příslušných entit, resp. nebude ani publikována.
  • Nejefektivnější cestou je využití místního zástupce nebo distributora. Hlavní formou podpory prodeje jsou nicméně veletrhy a výstavy.
  • Díky existenci více než 40-ti televizních stanic, z nichž nejméně 10 má celoplošné pokrytí (družice Türksat) a obdobného počtu celostátních rozhlasových stanic, existuje v Turecku široké spektrum možností využití hromadných sdělovacích prostředků pro propagaci. Denní, periodický i odborný tisk běžně uveřejňuje reklamy propagující nejrůznější produkty, jména jejich výrobců či dovozců a distributorů.
  • Využití direct marketingu pro zahraniční produkty se nedoporučuje zejména kvůli  řadě zákonů a dalších regulativů včetně jazykových bariér a kulturních odlišností.

5/ Specifika uvedení produktu na trh

  • Připravte se argumentačně (i psychicky) na to, že turecký trh je atakován levnou čínskou produkcí a před Vámi již podobný produkt čínské provenience byl nabízen. Nicméně turecký partner již vnímá rozdíl mezi evropskou kvalitou a čínskou produkcí.
  • Prubířským kamenem je získání první referenční exportní zakázky na tureckém trhu. Turecký zákazník nebude ohromen úspěšně realizovanými exportními případy v západní Evropě či jinde, ale prvním reálně završeným obchodem na trhu tureckém. Pokud máte, neváhejte uvést referenční tureckou firmu, v případě, že usilujete, zkuste jít „na krev“ a snažte se prvotní referenci zrealizovat.
  • Znalost zahraniční i domácí konkurence, která působí na trhu, může českým vývozcům pomoci ke stanovení vlastních optimálních cen a cenových mantinelů. Je také třeba počítat s tím, že turecké firmy zpravidla nemívají ve zvyku vázat se jen na jednání s jedním dodavatelem, ale ve stejném období jich testují několik. Případy, kdy si místní firma nakonec vybere konkurenční společnost a českému exportérovi ani nesdělí, že již nadále s nákupem jeho zboží nepočítá, jsou bohužel dost časté.
  • Počínající obchodní vztahy opečovávejte – mnoho vypitých čajů při osobním jednání teprve vede k vytouženému cíli. Turecký obchodník očekává, že veškerá iniciativa bude vyvíjena na straně prodávajícího. Z praxe je možno uvést celou řadu případů, kdy slibně se rozvíjející kontakty nedosáhly fáze realizace jen z důvodu přerušení komunikace. Skutečnost, že potenciální turecký zákazník nereagoval na zaslanou korespondenci, bývá na straně české firmy často chápána jako vyjádření nezájmu o jeho zboží. Nebývá to však vždy pravda a obnovení komunikace může vést ke konečnému úspěchu. V těchto případech může českým firmám pomoci ZÚ Ankara či GK Istanbul, kteří většinou dokáží iniciovat obnovení přerušených vztahů.
  • Cena „až na prvním místě“ - základním a rozhodujícím bodem obchodního jednání bývá jednání o ceně. Je třeba počítat s tím, že cena dozná proti původnímu návrhu podstatných změn. Český vývozce by měl být vybaven potřebnými argumenty a marketingovými informacemi, být tak připraven na licitaci o cenách a rovněž vybaven příslušnými pravomocemi rozhodovat o cenové politice a platebních podmínkách.
  • Sliby chyby, aneb neschopnost turecké strany přiznat nesnáze - samotné obchodní jednání nevybočuje ze zaběhnutých norem jednání s evropskými obchodními partnery. Dohody je nutno uzavírat vždy písemně. Během jednání je možno se občas setkat s přísliby, které nejsou později splněny. Mentalitě Turků je vlastní, že v zájmu příznivého průběhu jednání slíbí něco, co pak nemohou splnit. Je třeba také počítat s tím, někteří turečtí obchodníci neradi řeší, nebo neumí řešit různé problémy, které mohou nastat při realizaci obchodního případu (typickým případem je např. přístup tureckého obchodního partnera k řešení problémů při celním odbavení a uvolnění zboží do oběhu). Proto se zvláště zpočátku doporučuje zvolit vhodné dopravní a platební podmínky, tak aby neohrozily inkaso.

Pro další podrobné informace související s úskalí a doporučeními při vstupu na turecký trh, nalezením vhodného partnery/zástupce, založením společnosti apod., velmi doporučujeme zpracovaný Exportní manuál pro Tureckou republiku, který lze nalézt na webových stránkách ZÚ Ankara v sekci Ekonomika.

zpět na začátek

6.2. Dovozní podmínky a dokumenty, celní systém, kontrola vývozu, ochrana domácího trhu

Turecký celní systém, především ale celní praxe, je opakovaně předmětem kritiky jak obchodních partnerů, tak i ekonomické diplomacie řady zemí včetně orgánů EU. V souladu s hodnotícími zprávami o přístupových jednáních lze konstatovat, že některé celní orgány občas bez jakéhokoli varování požadují dokumenty, které dříve nevymáhaly, přičemž povinnost jejich předložení ani není ve vzájemných dohodách zakotvena.

Rozhodujícími prvky, určujícími zahraničně-obchodní režim země, jsou Dohoda o volném obchodu s EU,která se týká vzájemného obchodu zemědělskými produkty, uhlím a ocelářskými produkty, a Celní unie s EU, která znamená zapojení do společného trhu Unie se všemi ostatními komoditami, zejména pak průmyslovými produkty. Otázka Celní unie s EU je v poslední době v Turecku často diskutovaným tématem. Domácí administrativa je v současné době toho názoru, že celní unie s EU je pro Turecko nevýhodná a usiluje o její revizi.

Základní dokumenty v obchodním styku jsou EUR 1pro položky pokryté uvedenou Dohodou a ATRpro všechny ostatní komodity.ATRve smyslu dohody o celní unii (na rozdíl od např. EUR 1 nebo C/O) neprokazuje původ zboží, ale pouze jeho celní status z pohledu EU, tzn., zda konkrétní obchodované zboží už bylo nebo nebylo v rámci EU celně odbaveno. Tyto dokumenty musí být podle požadavků u jednotlivých komodit doprovázeny dalšími doklady (např. veterinárními nebo fytosanitárními certifikáty u zemědělských položek, potvrzením GMP u léčiv apod.). U každé položky je nutné, aby si český vývozce požadavky v předstihu řádně prověřil (nejlépe to může v konkrétním místě vstupu zboží do Turecka pro něj udělat turecký dovozce – jeho obchodní partner) a nebyl pak překvapen případnou „inovací“. Přesto však nelze vyloučit, že po příjezdu na tureckou hranici bude dovozce zaskočen novým požadavkem. Českým vývozcům se proto naléhavě doporučuje používat takové dodací parity, u
kterých nebude inkaso ohroženo případnými potížemi na tureckých celnicích (např. EXW, FCA, FOB atd.).

Informace o nařízeních ohledně dovozu do Turecka lze najít na webových stránkách nově zřízeného Ministerstva cel a obchodu (existuje anglická verze): http://english.gtb.gov.tr/. Právní předpisy týkající se dovozu, vývozu, cel atd. jsou dále v angličtině na webových stránkách, avšak zde jde již o placené služby. Přímo celní sazby podle Harmonizovaného systému lze najít na tureckých stránkách celního úřadu.

Mezi obchodní překážky, které řeší EU s Tureckem, patří např. nedostatečná ochrana obchodních značek týkající se zejména potravinářského a oděvního průmyslu (obecněji jde o problém ochrany duševního vlastnictví, nesprávné uplatňování kvót u zpracovaných zemědělských produktů, vyžadování licencí pro starší zboží a problematiku dovozu alkoholu do Turecka).

Je nutné upozornit vývozce do Turecka i na problematiku geneticky modifikovaných potravin GMO a bezpečnosti potravin. Ministerstvo zemědělství a venkova vydalo dodatek ke svému regulativu s platností od 28. 5. 2010. Tuto otázku také upravuje zákon č. 5977 o bezpečnosti potravin (Biosafety Law), který byl přijat parlamentem dne 18. března 2010. Nulová tolerance vzhledem ke GMO trvá např. u dětské výživy a je vyžadována stoprocentní povinnost testování. Pokud jde o živý skot, situace je podobná jako u GMO, Turecko trvá na vlastním testování na BSE, přičemž jeho metody se silně odlišují od pravidel Mezinárodní veterinární organizace OIE.

Vývozců textilu a oděvů do Turecka se týká nařízení o "Exporter Registry Form", které vstoupilo v Turecku v platnost od 1. 1. 2009. Podle opatření Podsekretariátu pro zahraniční obchod jsou zahraniční dodavatelé (exportéři) povinni jednou ročně vyplnit formulář "Exporter Registry Form" a ověřený zaslat svému tureckému partnerovi (dovozci). Od 21. července 2011 byly výrazně zvýšeny cla na dovozy ze třetích zemí, netýká se zemí EU, ale reexportu.

Ministerstvo zdravotnictví reguluje nové importy farmaceutických výrobků v rámci „nového cenového režimu originálních farmaceutik“. Prohibitivní ustanovení vůči zahraničním společnostem vstoupilo v platnost dne 4. 12. 2009. Doporučujeme, aby si vývozce do Turecka zjistil aktuální stav pro svůj výrobek. Kontrola exportu z Turecka je uplatňována jen u speciálních položek (dvojího užití - standardní postup), dále narkotik, starožitností, kulturních a přírodních hodnot (zvířata, rostliny a semena rostlin).

Problematika ochrany domácího trhu se vyznačuje v tureckém obchodním prostředí specifickými znaky. Přestože celní unie s EU a postupná adaptace na nové podmínky znamenaly zásadní změnu v zákonech, je praxe u netarifního zboží poznamenána zvýhodňováním domácí produkce. Přetrvávají opatření daňového charakteru při dovozu luxusních druhů zboží, např. osobních automobilů, parfémů atd., spíše lze očekávat jejich další zvýšení.

Doposud vcelku liberální dovozní režim pravděpodobně dozná výrazných změn. Turecká vláda připravuje seznam produktů, jejichž dovoz bude limitován, neboť tyto mohou být snadno nahrazeny domácí výrobou. Nová opatření se s vysokou určitostí dotknou dovážených potravin, živého dobytku a masa. Příkladem ochrany domácího trhu je např. zákon č. 6094 přijatý dne 29. 12. 2010 o obnovitelných zdrojích energie a jeho dodatky, ve kterém jsou přímo uvedena cenová zvýhodnění při výkupu elektřiny pro ty investory, kteří použijí při výstavbě lokální subdodávky.

Turecko v rámci své exportní politiky na podporu vývozu začalo uzavírat dohody o volném obchodu. Ministerstvo cel a obchodu na svých webových stránkách uvádí např. tyto země: Sýrii, Maroko, Tunisko, Izrael, Černou Horu, Egypt, Bosnu a Hercegovinu, Gruzii, Makedonii, Albánii, Jižní Koreu, Chile, Srbsko a Mauricius. V současnosti probíhají jednání s dalšími státy (Ukrajina, Kolumbie, Ekvádor, Kamerun, Japonsko, Lýbie, Singapur, Peru, Mexiko, a další).

zpět na začátek

6.3. Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

Na základě zákona o přímých zahraničních investicích (Foreign Direct Investment Law), který představuje zásadní zjednodušení procedury při zakládání firmy se zahraniční majetkovou účastí, platí pro zahraniční investory stejná práva a povinnosti jako pro turecké subjekty, vyplývající z platného tureckého Obchodního zákoníku (Turkish Commercial Code). Jedná se zejména o:

  • princip stejného zacházení se zahraničním a domácím investorem;
  • zahraniční společnosti založené v Turecku mohou nabývat nemovitosti;
  • zahraniční fyzické osoby mohou nabývat nemovitosti na základě reciprocity;
  • společnosti mohou zaměstnávat cizince, nutnost pracovního povolení však zůstává.

Zákon se vztahuje na následující typy společností:

  • Merchant (Single Proprietorship): fyzická osoba, která provozuje obchodní zařízení, je akceptována jako firma,
  • Joint Stock Company: Základní kapitál ve formě akcií v minimální hodnotě 50.000,- TL, zakládá i jen jeden společník (dle nové právní úpravy),
  • Limited Company: Minimální výše základního kapitálu 10.000,- TL, společnost může být založena jen jedním společníkem (dle nové právní úpravy). Společníci ručí až do výše nesplaceného vkladu,
  • Commandite Company: Minimální výše kapitálu není určena. Komplementáři ručí celým svým majetkem, komandisté do výše nesplaceného vkladu,
  • Collective Company: Sdružení fyzických osob zřízené k provozování obchodních aktivit pod společným jménem. Minimální výše kapitálu není určena. Partneři ručí celým svým majetkem.

Koncem roku 2010 finalizoval parlament projednávání nového znění Obchodního zákoníku, který výrazným způsobem mění a zvýhodňuje formy zakládání společností, nicméně přináší i striktní pravidla účetnictví, povinnost disponovat internetovými informacemi apod. Norma byla přijata 13. 1. 2011, avšak s odloženou platností od 1. 7. 2012. Mezi zásadní změny nové právní úpravy patří:

  • Akciová společnost, tak i společnost s ručením omezeným mohou být založeny jediným společníkem. Předcházející znění obchodního zákoníku požadovalo pro založení akciové společnosti nejméně pět společníků, resp. dva společníky pro založení společnosti s ručením omezeným. Byť v předcházející právní úpravě nebylo ukotveno ustanovení o zápisu převodu akcií, podle současné úpravy platí, že převod akcií v případě jediného společníka podléhá zápisu.
  • Předcházející znění obchodního zákoníku týkajícího se akciových společností vyžadovala zápis základního kapitálu a jeho navýšení bylo možné pouze na základě rozhodnutí valné hromady. Současně platná úprava umožňuje představenstvu rozhodnout o navýšení základního kapitálu bez valné hromady, a to v případě, že se navýšení pohybuje v rámci dříve stanovených limitů.
  • Nové znění zákona nevyžaduje, aby členové představenstva byli rovněž společníci společnosti.Představenstvo nemusí mít podle nové právní úpravy alespoň tři členy, ale může se skládat pouze ze dvou či dokonce jediného člena.
  • Společnostem je dle nové právní úpravy umožněno po určitou dobu nabytí až 10 % jejich vlastních podílů, přičemž tyto podíly nemohou být využity pro účely hlasování na valné hromadě.
  • Základní změnou je skutečnost, kdy minimální požadovaná výše základního kapitálu u společností s ručením omezeným byla navýšena z 5.000,- na 10.000,- TL. Minimální základní kapitál pro akciové společnosti zůstal v původní výši, tj. 50.000,- TL. 

Společnosti, jejichž založení podléhá schválení tureckého Ministerstvem hospodářství: banky, soukromé finanční ústavy, pojišťovny, finanční leasingové společnosti, holdingové společnosti, směnárny, veřejné sklady, společnosti, jejichž aktivity podléhají Capital Markets Law, zakladatelé a provozovatelé volných zón.

Postup při založení firmy:

Všechny zakládací listiny musí být vyhotoveny v tureckém jazyce, jednací řeč na úřadech je také turečtina. ZÚ Ankara doporučuje, aby české firmy, které chtějí zřídit v Turecku firmu, použily pro tento účel důvěryhodného tureckého občana (právníka, notáře) vybaveného příslušným pověřením. ZÚ Ankara disponuje seznamem vhodných advokátních kanceláří. Velmi cenným informačním zdrojem o způsobu zřízení firmy v Turecku je portál „ISPAT - Invest in Turkey“ www.invest.gov.tr, oddíl „Investors Guide“. Užitečné informace poskytuje na svých stránkách rovněž mezinárodní auditorská společnost KPMG Turkey (www.kpmg.com.tr).

zpět na začátek

6.4. Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP), významné veletrhy a výstavy v teritoriu

Díky existenci více než 40-ti televizních stanic, z nichž nejméně 10 má celoplošné pokrytí (družice Türksat) a obdobného počtu celostátních rozhlasových stanic, existuje v Turecku široké spektrum možností využití hromadných sdělovacích prostředků pro propagaci. Denní, periodický i odborný tisk běžně uveřejňuje reklamy propagující nejrůznější produkty, jména jejich výrobců či dovozců a distributorů. Využití direct marketingu pro zahraniční produkty se nedoporučuje zejména kvůli řadě zákonů a dalších regulativů včetně jazykových bariér a kulturních odlišností. Nejefektivnější cestou je využití místního zástupce nebo distributora. Hlavní formou podpory prodeje jsou nicméně veletrhy a výstavy. Otázky k marketingové strategii viz výše v kap. 6.1.

Vyhledávání obchodních partnerů a bezplatné uveřejnění poptávky (nabídky) - IGEME (obdoba českého CzechTrade), jež je přidružená Ministerstvu hospodářství Turecké republiky, vydává časopis FORUM, v němž bezplatně zveřejňuje jména firem, kontaktů a produktů (www.igeme.com.tr - na stránkách IGEME lze nalézt umístění poptávek a nabídek v sekci „Offerings“). Podobné služby lze získat i na obchodních a průmyslových komorách, jak v hlavních centrech obchodu, tak i v jednotlivých regionech. Istanbulskou hospodářskou komoru (ITO - www.ito.org.tr), která sdružuje cca 300 tisíc členských firem - v TWT Magazine Istanbulské obchodní komory existuje možnost v direktoráři Offers and Demands. Užitečné informace včetně přístupu do databáze tureckých výrobních a exportních firem lze získat na internetové adrese Ministerstva hospodářství Turecké republiky -  www.ekonomi.gov.tr v sekci „Buy from Turkey“. Službu uveřejnění firemních nabídek umožňuje rovněž internetová stránka Sdružení tureckých komor TOBB – www.tobb.org.tr. Obsahuje rovněž přehledy a internetové adresy jednotlivých tureckých hospodářských a obchodních komor. Adresáře tureckých členských firem, včetně kompletních kontaktních adres, uveřejňují na svých stránkách rovněž profesní sdružení výrobců a obchodníků. Ve většině případů obsahují stránky rovněž B2B kontaktní formuláře. Poptávky a nabídky jsou uveřejňovány zdarma.

Informace o výstavních akcích v celé zemi se nalézají na webových stránkách Ústředního svazu komor a komoditních burz Turecka (www.tobb.org.tr), kde jsou řazeny velmi přehledně, a to jak časově, tak i místně a komoditně. Nejdůležitějším veletržním centrem je Istanbul. V posledních letech ale nabývají na významu rovněž další města, například Izmir, Konya, Ankara a na JV Turecka pak Gaziantep, Adana a Mersin. Pro firmy zajímající se o spolupráci s podporovanými oblastmi jihovýchodní Anatólie včetně kooperací na třetích trzích (BV a země Zálivu) lze doporučit mezinárodní všeobecné veletrhy konané jako společné regionální akce Turecka a jeho sousedů, například v Gaziantepu. Sektorově významné veletrhy, na kterých by se měly české subjekty prezentovat, může vhodně vytipovat a doporučit ZÚ Ankara, GK Istanbul či CzechTrade Istanbul.

Informace o podmínkách českých oficiálních veletržních účastí pod hlavičkou státu naleznou zájemci jak na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu (www.mpo.cz), tak na portále www.businessinfo.cz v sekci teritoriálních informaci „Turecko“. Případným exportérům slouží rovněž tzv. institut společných účastí na výstavách a veletrzích, při jejichž financování se kombinují prostředky ze státního rozpočtu a fondů EU. Osobní účast často umožňuje nejen načerpání informací přímo v terénu, ale i kontakt s konkurencí v místě, nicméně je třeba mít na paměti, že veletržní kontakty jsou mnohdy „stálé“ tak jako „letní lásky“.  Každopádně stále se jedná o velmi účinný nástroj marketingové strategie a účinný marketingový mix by jej měl zahrnovat.

zpět na začátek

6.5. Problematika ochrany duševního vlastnictví

Otázku ochrany duševního vlastnictví (IPR) by neměli čeští exportéři do Turecka podceňovat. Zprávy EK hovoří o tom, že mnoho padělaného zboží v zemích EU pochází rovněž právě z Turecka. Ochrana duševního vlastnictví je jednou z kapitol screeningu (kapitola č. 7) a jak vyplývá ze Screeningové zprávy EK, Turecko ještě není dostatečně připraveno na otevření této kapitoly, zejména z důvodu nedostatečné administrativní kapacity. Kapitola bude otevřena až po splnění některých benchmarks. Tristní stav IPR v Turecku reflektuje „Global Competitiveness Report“ zveřejňovaná Světovým ekonomickým fórem, které řadí otázku ochrany IPR v Turecku až na 115. místo mezi celkem 134 hodnocenými zeměmi.

zpět na začátek

6.6. Trh veřejných zakázek

Režim zadávání veřejných zakázek je v Turecku upraven Zákonem o veřejných zakázkách č. 4735 (Public Procurement Law ze dne 4. 1. 2002, publikace 22. 1. 2002 – neoficiální překlad předmětného zákona). Zákon, který je průběžně novelizován, je legislativně spjat s řadou dalších zákonů (Public Procurement Contracts Law, zákon o nadacích, zákon o kulturním a přírodním dědictví aj.). Některé projekty navíc tomuto zákonu nepodléhají. Zcela mimo shora uvedený zákon jsou například postaveny tendry na armádní zakázky, zakázky bezpečnostních služeb, ale i konzultantské služby při privatizaci, zboží a služby k rozvoji výzkumu v rámci národních vědecko-výzkumných institucí, dekontaminace moří a vod, zboží a služby pro generální direktorát sportu včetně sportovních federací, opravy silnic, archeologický výzkum apod.

Část veřejných zakázek je postavena mimo jeho rámec, přičemž definice samotných výjimek a organizací, které tyto výjimky mohou požívat, je značně extenzivní a rozvolněná. Zákon, ale zejména praxe zadávání veřejných zakázek, není zcela transparentní a oblast je opakovaně kritizována při periodickém vyhodnocování připravenosti Turecka na vstup do EU. Novelizace zákona o veřejných zakázkách, resp. jeho zásadní přepracování (vč. PPP projektů), je jedním z požadavků EU v rámci přibližování Turecka k EU (kapitola 5 – Public Procurement). I přesto nadále pokračuje praxe zadávání veřejných zakázek na základě výjimek nebo přes přímé prodeje, čímž dochází k diskriminaci zahraničních uchazečů.

Zásadním problémem v kontradikci s pravidly rovného a nediskriminačního přístupu je zejm. fakt, kdy předmětný zákon preferuje domácí uchazeče o státní zakázky (až 15% - ní cenové zvýhodnění pro domácí firmy). Za domácího uchazeče je pokládána fyzická osoba s tureckým státním občanstvím, nebo právnická osoba zřízená dle turecké legislativy. TR subjekty, které vytvoří konsorcium se zahraničním partnerem, toto právo na cenové zvýhodnění ztrácejí. Navíc u tzv. podlimitních zakázek může být soutěž omezena pouze na turecké uchazeče.

Zákon rozeznává několik procedur: volné řízení (Open Procedure), omezené řízení (Restricted Procedure), tzv. přímý nákup (Direct Procurement) a tzv. Negotiated Procedure, při které jsou většinou ve dvou fázích s uchazeči negociovány technické detaily, implementační metody a někdy i cena. Zákon lze nalézt v anglickém pracovním překladu na internetových stránkách instituce „Public Procurement Authority – KIK/Kamu Ihale Kurumu“, www.kik.gov.tr, která spadá pod gesci Ministerstva financí.

Pokud o průběh tendrového řízení projeví zájem zastupitelský úřad cizí země, nabízející firma tím získává v očích tureckých partnerů lepší pozici. V tomto kontextu doporučujeme při účasti na veřejné soutěži o státní zakázky informovat ZÚ Ankara. Podrobné informace k tendrům, které jsou vypisovány na základě programů předvstupní pomoci EU, tzv. IPA fondy, včetně jednotlivých vypisovaných tendrů, poskytují internetové stránky příslušné turecké kontraktační jednotky „Central Finance & Contracts Unit“ (www.cfcu.gov.tr), která pracuje na základě dohody s EK a je podřízena místopředsedovi vlády pro ekonomické otázky, resp. Podsekretariátu premiéra pro finance.

Informace o privatizaci a přehledy jednotlivých projektů uveřejňuje na svých stránkách turecká Administrace privatizace - www.oib.gov.tr. Některé aktuálně vyhlašované privatizační tendry uveřejňuje turecká agentura na podporu investic „ISPAT Invest in Turkey“ (www.invest.gov.tr). Užitečným zdrojem informací o tendrech v Turecku (v angličtině, třídění dle kategorií) poskytují internetové stránky www.globaltenders.com, sekce Turkey. Detaily k tendrům lze pak získat až na základě úhrady předplatného. Některé tendry lze též nalézt v turecké placené databázi TEBANEWS či YATIRIMLAR, jde ale placenou službou.

zpět na začátek

6.7. Způsoby řešení obchodních sporů, rizika místního trhu a investování v teritoriu, obvyklé platební podmínky, platební morálka

V případě, že nedojde při řešení obchodního sporu k dohodě, je pro rozhodnutí příslušný soud uvedený ve smluvní dokumentaci. V Turecku existuje obchodní soud v každém okresním městě, který je také zásadně kompetentní k řešení všech obchodních sporů firem majících sídlo v příslušném okrese. Turecké obchodní právo není tureckým obchodním zákoníkem pro kontrakty předepsáno.

Byť rizika podnikání v Turecku nejsou výrazně větší než v transformujících se zemích střední Evropy, ZÚ Ankara doporučuje vždy vyžádat si informace týkající se firemního registru o novém partnerovi. V Turecku nicméně neexistuje centrální obchodní rejstřík v podobě, na jaký jsme zvyklí z našeho firemního prostředí. Informace tohoto typu je nutné, např. prostřednictvím ZÚ Ankara, GK Istanbul či CzechTrade Istanbul, vyžádat na příslušné obchodní či průmyslové komoře dle místa registrace subjektu, která je naopak proti našim zvyklostem povinná.

Zásady pro platební styk mezi obchodními partnery v ČR a Turecku platí stejné jako pro kteroukoli jinou relaci. Vedle bonity a reputace partnerské firmy je tedy třeba brát v úvahu i předmětnou komoditu a zohlednit ji při volbě platebních podmínek - na rozdíl od potvrzeného a neodvolatelného L/C v případě platební neschopnosti nebo krachu odběratele neskýtá záruku za zaplacení zboží ani dokumentární inkaso nebo jiná forma placení bez vhodné bankovní záruky. Bankovní informace o tureckém obchodním partnerovi lze získat u banky: TÜRK EXIMBANK, Information Department, tel.: +90 312 4185897, fax: +90 312 4180015, mail: infodept@eximbank.gov.tr.

zpět na začátek

6.8. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty, úřední a používaný jazyk(y), státní svátky, pracovní a prodejní doba

Místní zvyklosti

Turci (nejen obchodníci) jsou všeobecně lidé velmi vstřícní a přátelští vůči cizincům. Chovají-li se vůči nim jinak, pak se pravděpodobně jedná o reakci na případné povýšenecké a arogantní jednání samotných cizinců. Přátelský postoj a pozitivní přístup je důležitým předpokladem pro navázání dobrých kontaktů, což platí samozřejmě i při obchodních jednáních. V oblasti obchodních zásad se přístup k jednání s tureckými partnery nijak výrazně neodlišuje od běžných evropských společenských norem. Společenský oblek, jehož nošení prosazoval již první turecký prezident Atatürk, je při obchodním jednání nezbytností.

Prvotním předpokladem pro úspěch na místním trhu je kvalitní příprava na jednání.  Pokud českým podnikatelům, přijíždějícím do Turecka na úvodní jednání, chybí dostatečné znalosti o konkurenci na místním trhu, získává na následném obchodním jednání na převaze místní obchodník, který je většinou vybaven potřebnými informacemi a argumenty. Znalost zahraniční i domácí konkurence, která působí na trhu, může českým vývozcům pomoci ke stanovení vlastních optimálních cen a cenových mantinelů. Je také třeba počítat s tím, že turecké firmy zpravidla nemívají ve zvyku vázat se jen na jednání s jedním dodavatelem, ale ve stejném období jich testují několik. Případy, kdy si místní firma nakonec vybere konkurenční společnost a českému exportérovi ani nesdělí, že již nadále s nákupem jeho zboží nepočítá, jsou bohužel dost časté.

Turecký obchodník očekává, že veškerá iniciativa bude vyvíjena na straně prodávajícího. Z praxe je možno uvést celou řadu případů, kdy slibně se rozvíjející kontakty nedosáhly fáze realizace jen z důvodu přerušení komunikace. Skutečnost, že potenciální turecký zákazník nereagoval na zaslanou korespondenci, bývá na straně české firmy často chápána jako vyjádření nezájmu o jeho zboží. Nebývá to však vždy pravda a obnovení komunikace může vést ke konečnému úspěchu. V těchto případech může českým firmám hodně pomoci zahraniční kancelář CzechTrade v Istanbulu, která většinou dokáže iniciovat obnovení přerušených vztahů.

Při obchodování v Turecku je třeba počítat s tím, že místní podnikatelé a obchodníci mívají mimořádnou schopnost vést obchodní jednání tak, aby dosáhli co nejpříznivějších cenových a platebních podmínek. Tento záměr dokáží sledovat až nebývale důsledně. Nezastupitelnou roli při navazování obchodních vztahů v Turecku hraje návštěva teritoria spojená s osobním jednáním. Místní obchodnická filozofie vychází z přesvědčení, že pro uzavření dobrého obchodu je nutné, aby partneři k sobě našli i určitou dávku vzájemné sympatie. Obchodní jednání probíhá v Turecku podobně jako s evropskými partnery s obvyklým postupem poptávka - nabídka - jednání o změnách - dohoda. Základním a rozhodujícím bodem obchodního jednání bývá jednání o ceně. Je třeba počítat s tím, že cena dozná proti původnímu návrhu podstatných změn. Český vývozce by měl být vybaven potřebnými argumenty a marketingovými informacemi a být tak připraven na licitaci o cenách.

Samotné obchodní jednání nevybočuje ze zaběhnutých norem jednání s evropskými obchodními partnery. Dohody je nutno uzavírat vždy písemně. Během jednání je možno se občas setkat s přísliby, které nejsou později splněny. Mentalitě Turků je vlastní, že v zájmu příznivého průběhu jednání slíbí něco, co pak nemohou splnit. Je třeba také počítat s tím, někteří turečtí obchodníci neradi řeší, nebo neumí řešit různé problémy, které mohou nastat při realizaci obchodního případu (typickým případem je např. přístup tureckého obchodního partnera k řešení problémů při celním odbavení a uvolnění zboží do oběhu). Proto se zvláště zpočátku doporučuje zvolit vhodné dopravní a platební podmínky, tak aby neohrozily inkaso. Turecký partner vždy ocení cizincův zájem o Turecko, znalost některých památek a ve většině případů zmínku o podpoře vstupu Turecka do EU. Při jednání s partnery, kteří se již dlouho znají, je běžný neformálnější vztah. Ve státním sektoru je přístup formálnější, je nutno mít předem domluvenou schůzku, kterou ve většině případů zajišťuje místní zástupce. Jednacím jazykem je většinou angličtina, může se však stát (obzvláště u vysoce postavených státních úředníků), že se bude mluvit turecky a úředník bude mít buď svého tlumočníka do angličtiny, nebo tlumočení bude zajišťovat zástupce. Schůzky začínají nejdříve v 9.30 hodin, výjimkou není ani pozdní odpoledne (16 či 17 hod.).

Návštěvy Turecka je možno konat celoročně, většina jednacích prostor má klimatizaci, ale přesto se doporučuje vyhýbat se létu, pohyblivému období ramadánu a následných muslimských svátků (Şeker Bayramı, Kurban Bayramı). Klimatizované prostory přinášejí krátkodobým cestovatelům rizika z nachlazení díky vysokým rozdílům teplot venku a v budovách. Vizitky obsahují všechny důležité údaje o firmě, včetně elektronické a internetové adresy. Významní obchodní partneři jsou většinou vzdělaní lidé, jejich děti obyčejně studují v zahraničí.

Občas přichází iniciativa na obchodní jednání od tureckých firem, které chtějí ihned navštívit obchodního partnera v ČR, aniž předtím došlo k nějaké konkrétní korespondenci o obchodu. V tomto případě se doporučuje nejdříve kontaktovat Czechtrade Istanbul či ekonomický úsek ZÚ Ankara/GK Istanbul se žádostí o prověření firmy. Již se v minulosti stalo, že se jednalo pouze o snahu získat vstupní vízum.

Podniková kultura v menších soukromých firmách staví na hierarchii, velké firmy používají moderní metody řízení, i zde je však silný prvek seniority. Lze potkat mnoho tzv. konzultantů, což jsou lidé, kteří už nemají žádné hlavní zaměstnání, ale snaží se využívat svých známých a kontaktů, svých zkušeností a předchozího postavení. Mohou působit jako poradenské firmy i jako zástupci za provizi. Někdy požadují předem výhradní zastupitelské smlouvy. K těmto nabídkám je nutno přistupovat velmi opatrně. Většinou zdůrazňují své bohaté známosti a na těchto slibech chtějí založit budoucí obchodní vztah.

Ve velkých městech v západní a jižní části Turecka (Istanbul, Izmir, Ankara, Bursa, Adana, Mersin) se společenská pravidla a vztahy mezi lidmi velmi blíží evropským zvyklostem. Ve východních oblastech mezi lidmi existují velké společenské rozdíly. Vztah k ženám se liší podle přístupu muže k islámu. Moderní Turci sice formálně vyznávají muslimské náboženství, ale v praktickém životě vyznávají spíše sekulární evropský způsob života a ženy jsou pro ně rovnocenné. Pravověrní muslimové dodržují zásady koránu a prosazují podřízenost ženy.

Při pobytu v Turecku a v běžném styku s místními obyvateli stačí dodržovat normy chování podle evropských zvyklostí. Doporučuje se ale nepodceňovat kulturní odlišnosti islámu a respektovat velkou úctu, která je v Turecké republice spojována se státními symboly (např. státní vlajka a obrazy a sochy zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka). Je třeba se vyhnout zesměšňování a pohrdání, především všeho co se týká Atatürka a jeho zásluh o moderní Turecko. Turci jsou všeobecně dochvilní, a to samé očekávají od partnerů. V běžné praxi to znamená, že je třeba si předem zjistit, jak dlouho trvá cesta na obchodní jednání a k tomu přidat časovou rezervu. Zvláště v Istanbulu je to obtížný úkol, neboť není možno nikdy předem odhadnout, jak velká bude dopravní špička. Doporučuje se požádat obchodního partnera o přepravu z hotelu na obchodní jednání a vyloučit tak možnost pozdního příchodu z vlastní viny.

Komunikace s tureckými partnery se zásadně neliší od evropských zvyklostí. Při společenské konverzaci jsou vhodná jakákoliv témata, kterými projevíte zájem o Turecko (cestování, historie, tradice), oblíbeným tématem je fotbal a Turci znají mnoho českých hráčů. Nedoporučuje se hovořit o Turecku kriticky a dávat doporučení, co by se mělo změnit.  Naopak tureckého partnera potěší, když se pozitivně zhodnotí ekonomický vývoj v zemi a rostoucí životní úroveň. Turci mají smysl pro humor a po bližším seznámení není příležitostné vtipkování na závadu. Oslovení je v zásadě formální - „pane“, „paní“, používání křestních jmen je velmi časté, protože příjmení zavedl až Atatürk a tradice oslovování křestním jménem stále zůstává. Pro navazování kontaktů jsou ve velké oblibě různé druhy seminářů, konferencí apod., které obvykle organizují různé obchodní komory a asociace za přítomnosti členů vlády a kterých se účastní sto i více lidí.

Při setkání s Turky je třeba vzít v úvahu, že interpersonální vzdálenosti v Turecku jsou menší než v Evropě. U bankomatu a ve frontách se lepí jeden druhému na záda, známí (i muži) se při setkání líbají a mají ve zvyku se navzájem dotýkat. Není výjimkou potkat na ulici dva muže, kteří jsou do sebe zavěšeni. Na rozdíl od některých jiných zemí nejsou prodavači dotěrní a zbytečně neobtěžují. Při setkání s obchodním partnerem je běžné podání ruky, to se týká i žen, u nichž je však třeba počkat, jestli ruku podají první. Oblečení obchodníků je formální, sestávající z obleku s kravatou, to samé se očekává i od obchodního partnera. Ženy během dne nosívají běžné evropské oblečení. Ženy i muži si dávají velmi záležet na svém zevnějšku a kvalitě oblečení a doporučuje se tomuto zvyku se přizpůsobit. Na večer turecké ženy nosí různé oblečení od kostýmu až po večerní toaletu podle významu události. Pro muže je nejvhodnější tmavý oblek, bílá košile a kravata, v létě nevadí oblek světlejšího odstínu.

Po bližším seznámení se turecký partner obvykle zve svůj protějšek na večeři do některé prestižní turecké restaurace. V tradiční turecké restauraci je večeře zahájena množstvím předkrmů, v některých zařízeních se nepodává alkohol. V Turecku je také celá řada vynikajících restaurací evropského a světového stylu. Naprostá většina restaurací je udržována v čistotě a nabízená jídla jsou kvalitní. Není třeba se obávat zdravotních potíží v důsledku závadného jídla. Kromě již zmiňovaných tradičních tureckých restaurací je běžně podáván alkohol, který Turci zpravidla neodmítají. Velmi oblíbená je hroznová pálenka s příchutí anýzu tzv. rakı, kterou Turci při večeři pijí zředěnou s vodou (obdoba řeckého ouzo nebo arabského araku).

Obvyklé je malé občerstvení během jednání (čaj, káva, soft drinky, místní sušenky, lokum), Turci většinou pijí černý čaj, který je jejich národním nápojem a je nabízen při každé příležitosti. Pozvání do rodiny na večeři je spíše výjimečné. Je vhodné přinést dárek, případně květiny paní domu. Je zdvořilé pozvání opětovat.

Náboženské svátky (v roce 2015):

  • ukončení Ramadánu, svátek cukroví - Şeker Bayramı  16. 7. 2015 odpoledne, dále 17. 7. – 19. 7.2015
  • svátek obětování - Kurban Bayramı  23. 9. 2015 odpoledne, dále 24. 9. - 27. 9. 2015

Obvyklá pracovní doba: Obvyklá pracovní doba v Turecku je mezi 9. až 17. hodinou, pracovní doba se ovšem různí. Státní úředníci jsou obvykle k dispozici od 10 hod. a je možno je zastihnout až do 18 hodin. Pracovní týden je pondělí – pátek, některé firmy pracují i v sobotu (s výjimkou státních firem a úřadů).

Obvyklá prodejní doba: pondělí-sobota (obchodní domy/nákupní centra, tržiště otevřeny i v neděli) od 9 až 10 hod do 19,00 hod, (větší nákupní centra i do 22,00 hod).

Klimatické podmínky v Turecku jsou zejména v letních měsících relativně náročné. Doporučuje se dodržovat pitný režim, aby bylo zabráněno dehydrataci. Také je třeba s potravou přijímat dostatek soli, protože zvýšeným pocením se z těla odplavují minerály a jejich nedostatek může při dlouhodobém pobytu vést k pocitům slabosti, závratím a mdlobám. Mnoho návštěvníků má také zkušenosti se slabším typem průjmů, který vzniká obvykle vlivem klimatických a stravovacích změn. V souvislosti s občasným výskytem střevních onemocnění doporučujeme českým občanům, aby při svých cestách do Turecka dodržovali základní hygienická pravidla.

Setkání s hady nebo škorpióny bývají v Turecku vzácná a jako většina zvířat i tito živočichové útočí pouze, pokud se cítí být ohroženi. V Turecku jsou poměrně často na ulicích volně se pohybující psi, kteří mohou občas být i agresivní. Doporučuje se chránit proti klíšťatům kvůli relativně vysokému procentu jejich nakažlivosti encefalitidou a boreliózou. Lokálně (černomořská oblast) se také vyskytuje klíšťaty přenášená životu nebezpečná nákaza konžsko-krymskou krvácivou horečkou.

Doporučujeme nepodceňovat kulturní odlišnosti islámu. Zejména v době půstu v měsíci ramadánu je např. nabídka stravovacích služeb mimo turistická letoviska a velká města omezená. Je také potřeba respektovat velkou úctu, která je v Turecké republice spojována se státními symboly (např. státní vlajka a obrazy a sochy zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka).

zpět na začátek

6.9. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria (oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince)

Krátkodobá víza

Dnem 1. 1. 2005 nabylo účinnosti jednostranné zrušení vízové povinnosti pro občany ČR, kteří cestují do Turecké republiky za turistickým účelem, pokud jejich pobyt v této zemi nepřekročí 90 dnů ve 180 dnech (počítáno od data prvního vstupu do země). Pravidlo o pobytu 90 dnů ve 180 dnech vstoupilo v platnost dnem 1. 2. 2012 a není tedy již možno legálně prodloužit krátkodobý pobyt v Turecku vycestováním ze země na jeden den a následným návratem do Turecké republiky.

Zároveň ale dle další novely zákona (platné rovněž od 1. 2. 2012) mohou cizinci přijíždějící bez víza či s vízem za účelem turistiky před uplynutím uvedených 90 dnů požádat u úřadu guvernéra provincie, ve které se nacházejí, o povolení k pobytu až na dalších 180 dnů. Občané ČR, kteří cestují do Turecké republiky za účelem výkonu práce, vědeckého výzkumu, natáčení filmů či fotografování, si nadále musejí k cestám do Turecké republiky obstarat vízum. Totéž platí i pro řidiče nákladní automobilové dopravy či řidiče autobusů.

Za vydání víz na ZÚ TR v Praze nejsou vybírány poplatky. Typy víz jsou rozlišovány podle účelu pobytu následovně: pro řidiče, pracovní víza, studentská, za účelem archeologických vykopávek a víza pro horolezce. Při překročení doby povoleného pobytu (tj. doby platnosti vystaveného víza nebo při překročení doby, po kterou je na území TR povolen pobyt bez víza) je vybírána vysoká pokuta a daná osoba obdrží zákaz vstupu do Turecka, a to až na 5 let. Při žádosti o prodloužení platnosti víza vystavuje turecká strana povolení k pobytu. O konkrétních podmínkách je třeba se informovat na nejbližším místně příslušném oddělení turecké cizinecké policie.

Čeští občané cestující přes Turecko do Sýrie a Íránu či vzdálenějších zemí (např. Pákistán) si musí víza těchto zemí obstarat již v Praze. Platnost cestovního dokladu pro vstup do Turecka musí činit minimálně 150 dní od data vstupu do země. Proto se doporučuje, aby platnost pasu přesahovala nejméně o půl roku datum plánovaného vstupu do země.

ČR je od 21. 12. 2007 součástí schengenského prostoru, pro vstup tureckých občanů na její území tedy platí stejné podmínky jako u ostatních schengenských států. Standardní schengenské vízum (s dobou pobytu do 90 dnů) vydané na kterémkoli zastupitelském úřadě členské země Schengenu je platné i na území ČR a naopak standardní schengenské vízum vydané na zastupitelském úřadě ČR je platné v celém schengenském prostoru.  Jednotný poplatek za podání žádosti o schengenské vízum je 60 EUR. V případě zamítnutí žádosti není nárok na jeho vrácení. Žádosti o víza jsou přijímány také na formuláři vytištěném z internetu (je k dispozici na stránkách www.mzv.cz/visaform). V rámci spolupráce členských zemí Schengenu byl pro Turecko přijat tzv. Harmonizovaný seznam podpůrných dokumentů, který je možno najít na webových stránkách ZÚ Ankara). Pro podání žádosti o krátkodobé či dlouhodobé vízum si musí žadatel prostřednictvím systému Visapoint sjednat (www.visapoint.eu) termín.

Dlouhodobá víza

Čeští občané, kteří uvažují o pobytu v Turecku delším než 90 dnů, se musí na náležitosti potřebné pro vyřízení dlouhodobého víza informovat na Velvyslanectví Turecké republiky v Praze.

Specifické podmínky cestování

Všem návštěvníkům se při pobytu v Turecku doporučuje zvýšená opatrnost na celém jeho území, a to zejména při pobytu v místech s vyšší koncentrací osob. Před i během doby pobytu se doporučuje sledovat aktuální informace o dění v zemi v médiích a v případě nenadálých situací se řídit doporučeními místních úřadů a bezpečnostních orgánů. 

Z bezpečnostních důvodů nadále nedoporučuje cestovat do míst jihovýchodního Turecka. Jen v nejnutnějších případech se doporučuje cestovat do okolí měst Mardin, Siirt, Tunceli, Van, Diyarbakir, Hatay, Sanliurfa, Hakkari a Sirnak. Vůbec se nedoporučuje cestovat do míst poblíž syrských hranic.  Na turecko-syrských hranicích může dojít k bezpečnostním incidentům, a proto se turistům důrazně doporučuje nepřibližovat se k turecko-syrskému pohraničnímu území. Vzhledem k přetrvávající nejisté bezpečnostní situaci Zastupitelský úřad v Ankaře nedoporučuje cesty do oblasti jihovýchodního cípu Turecka (cca jižně a východně od jezera Van, Hakkari, Sirnak).

Zastupitelský úřad v Ankaře s ohledem na výše uvedené doporučuje všem, kteří hodlají navštívit z různých důvodů Turecko, aby sledovali webové stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR nebo Zastupitelského úřadu v Ankaře, kde jsou informace o bezpečnostní situaci v Turecku aktualizovány a podle vývoje situace vydávány odpovídající doporučení pro cesty do tohoto regionu. Je vhodné sledovat rovněž webové stránky hostící organizace, univerzity nebo společnosti, popř. být s nimi ve stálém kontaktu.

Doporučuje se též dobrovolné registrace v systému DROZD (Projekt Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí)

zpět na začátek

6.10. Podmínky pro zaměstnávání občanů z ČR

ZÚ Ankara doporučuje věnovat zvýšenou pozornost následujícím legislativním problémům, resp. problémům výkladu výše zmíněného zákona, které jsme identifikovali na základě zkušeností některých českých pracovníků, žádajících o pracovní povolení. Pro další informace je možné kontaktovat ekonomické diplomaty ZÚ Ankara či GK Istanbul.

Procedura vydávání pracovního povolení je zdlouhavá, komplikovaná a v mnoha případech závislá i na výkladu pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí. Avizované zjednodušení a zkrácení postupu jaksi nebylo dosud naplněno. Toto v praxi vede k nutnosti obcházení procedury a hledání alternativních možností, jak dostat pracovníka do Turecka. Pokud bude procedura pracovního povolení trvat jako doposud až 6 měsíců, a s vědomím dodržení postupu dle zákona, mohou české firmy zaznamenat ohrožení týkající se plnění svých kontraktů, zejména na dodávku strojního zařízení a technologií. V těchto případech je vždy nezbytně nutné provádět montáž nebo šéfmontáž zařízení českými techniky, aby bylo možno aplikovat záruční lhůtu na dodané zboží. To samé se týká i účasti českých firem na dodávkách pro projekty, kdy návrh nového zákona předpokládá zrušení pracovních povolení. Navíc je nutné počítat s nařízením tureckého Ministerstva práce a sociálních jistot, které vstoupilo v platnost 2. 8. 2010, a kterým byla zavedena povinnost zahraničních firem zaměstnat na 1 cizího státního příslušníka s pracovním povolením 5 tureckých občanů (citujeme: "In case the foreigner requesting work permit is a co-partner of the company, aforementioned condition related to the employment of five persons who are Turkish citizens will be required for the last six months of one-year work permit to be granted by the Ministry.").

Specifickou kapitolou procedury vydávání pracovních povolení je fakt, že zahraniční pracovníci, kteří mají vysokoškolské vzdělání, musí k žádosti předložit nostrifikovaný diplom s výpisem všech zkoušek a zápočtů a to i v případě, kdy vysokoškolské vzdělání není podmínkou pro vykonávání funkce. Tato zbytečná procedura ještě protahuje čas potřebný k získání pracovního povolení.

zpět na začátek

6.11. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Neexistují žádná omezení při poskytování zdravotní péče cizincům. Soukromá zdravotnická zařízení jsou na velmi dobré evropské úrovni; státní zařízení v hlavních centrech jsou na slušné úrovni.

Vzhledem ke skutečnosti, že dne 30. 7. 2004 bylo podepsáno Správní ujednání k provádění smlouvy mezi ČR a TR o sociálním zabezpečení (prováděcí předpis ke Smlouvě mezi ČR a TR o sociálním zabezpečení, která byla podepsána premiéry obou zemí dne 2. 10. 2003 a vstoupila v platnost výměnou diplomatických nót v lednu 2005), doporučujeme občanům ČR, aby si před dlouhodobým pobytem v TR opatřili u zdravotní pojišťovny v ČR, u které jsou registrováni, formulář CZ/TR 111 a nechali si jej po příjezdu do TR potvrdit na oblastním ředitelství „Institutu pro sociální pojištění“ (SSK). Na základě předloženého formuláře pak bude občan ČR ošetřen ve státním zdravotnickém zařízení za stejných podmínek jako domácí pojištěnci s nezbytnou finanční spoluúčastí (např. nadstandardní péče u stomatologa, finanční spoluúčast u některých léků). V této souvislosti je však nutné dodat, že sjednání klasického cestovního zdravotního pojištění před cestou do Turecka umožní jeho držiteli obrátit se na všechna zdravotnická zařízení, včetně těch soukromých, kde je úroveň péče obecně na mnohem vyšší úrovni, než u státních institucí.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: