Uzbekistán: Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

1. 6. 2016

© Zastupitelský úřad ČR v Taškentu (Uzbekistán)

6.1. Vstup na trh: distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Koordinace zahraničně obchodní operací je svěřena Ministerstvu vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu. Toto ministerstvo zastřešuje řadu organizací, které se hlavně zabývají vývozními a dovozními operacemi. Kontakty na státní podniky zabývající se exportně – importními operacemi jsou k dispozici na www.gov.uz.

Nejdůležitější organizace zabývající se vývozem a dovozem:

  • Markazsanoatexport (www.mse.uz) - obchod s minerálními hnojivy, umělými vlákny, kovy, kovovými vodiči, ropnými produkty, technologiemi, náhradními díly, spotřebním zbožím apod.,
  • Uzmarkazimpex (www.uzmarkazimpex.com) - obchod s bavlnou, kaolínem, surovým hedvábím, základními potravinami, stroji a zařízeními,
  • Uzchimprom (www.uzkimyosanoat.uz) - obchod s chemickými výrobky.

Je rovněž možno navazovat kontakty s celou řadou obchodních organizací akciového typu a soukromými organizacemi, kterých je mnoho a procházejí etapami slučování, zanikání a reorganizací. 

Vždy je však důležité při uzavírání konkrétního obchodního případu ověřit, zda:

  • daný výrobek nespadá mezi ty, u kterých je dovoz resp. vývoz státem regulován (nutnost speciální licence, obchod vyhrazen pouze pro některé organizace, vývoz, dovoz či přeprava zakázány),
  • daný partner má k obchodování s nabízenou komoditou opravdu přístup a oprávnění,
  • má partner reálnou možnost získat volně směnitelnou měnu, zda má vlastní devizový účet a rovněž zda má dostatek domácí měny pro směnu,
  • v případě, že se dovoz realizuje za místní měnu, zda je možno nakoupit za ni zboží, nebo služby dále obchodovatelné – např. na surovinové burze exportní komodity (ale mnoho zboží prodávaného na burze lze koupit opět pouze za volně směnitelnou měnu).

Základní potraviny (mouka, cukr, rostl.oleje, máslo, dětská výživa, sušené mléko) je možné v rámci dovozních kvót přidělovaných dovozcům s příslušnou licencí  realizovat v Uzbekistánu za volně směnitelnou měnu.

Využívání místních zástupců je samozřejmě možné a řada firem tuto praxi uplatňuje. Takové zastoupení podstatně snižuje náklady, je však nutno nalézt spolehlivého zástupce, který bez delšího období kontroly bude stále samostatně pracovat. Zahraniční firmy zde najímají nejen individuální představitele, ale i místní organizace, které na domácím trhu vystupují jejich jménem. České firmy zaměstnávají v těchto funkcích především osoby korejského původu. Výrobci spotřebního zboží (domácí technika a elektronika, kosmetika) najímají místní dealery pro drobný prodej, což je naprosto obvyklé.

Všichni zájemci mají možnost účastnit se tenderů, zájmové podnikatelské svazy jsou prostřednictvím ZÚ pravidelně informovány o vyhlašovaných tenderech, tam, kde to je možné, informujeme přímo firmy. Informace o vyhlašovaných tenderech jsou rovněž uveřejňovány na portálu Businessinfo.

zpět na začátek

6.2. Dovozní podmínky a dokumenty, celní systém, kontrola vývozu, ochrana domácího trhu

Dovozní podmínky a dokumenty

Veškerý systém dovozních podmínek, t.j. tarify, procedury a formality, bariéry a informace, sanitární a fytosanitární záležitosti, prokazování původu zboží atp. u jednotlivých zbožových položek je systematicky zpřístupněn a k dispozici v databázi přístupu na cizí trhy publikované Evropskou komisí – Market Access Database.

Orgánem státní správy, který plánuje a řídí zahraniční obchod Uzbekistánu je Ministerstvo vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu. Ačkoliv již liberalizace zahraničního obchodu v průběhu minulých let značně pokročila, zůstala zachována řada direktivních prvků k regulaci zahraničního obchodu státem, zejména na omezování dovozů. V minulosti byla zrušena vyhláška číslo 988 ze dne 12. 12. 2000 „O postupu při registraci exportně-importních kontraktů uzavíraných hospodářskými subjekty Uzbecké republiky”, ale zůstala zachována praxe registrace exportně-importních kontraktů, realizovaných pro potřeby státu nebo státními podniky a státními podniky zahraničního obchodu.

Existuje společná vyhláška Ministerstva vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu, Ministerstva financí a Státního celního výboru UZ o postupu při registraci v MVESIT exportních a expertíze importních smluv uzavíraných hospodářskými subjekty Uzbekistánu, která byla zaregistrována v Ministerstvu spravedlnosti Uzbekistánu dne 3. 7. 2006 pod číslem N 1558.

Podle této vyhlášky nepodléhají registraci, ale expertíze v MVESIT Uzbekistánu dovozní kontrakty, které jsou financovány ze státního rozpočtu, nebo jsou financovány z půjček nebo úvěrů zajišťovaných vládou Uzbekistánu nebo poskytnutých vládě Uzbekistánu, jsou uzavírány hospodářskými subjekty, kde podíl státu představuje více než 50 % a které nejsou zajištěny vlastními valutovými zdroji.

Dalším předpisem, upravujícím dovoz je předpis o způsobu registrace smluv a dohod v celních orgánech Uzbekistánu, který byl registrován Ministerstvem spravedlnosti dne 15. 10. 1999 pod číslem N 832. Podle tohoto předpisu se u celních orgánů Uzbekistánu registrují všechny exportní smlouvy (pokud neexistuje povinnost zpětného dovozu), všechny importní smlouvy (pokud neexistuje povinnost zpětného vývozu), tzv. centrální smlouvy (smlouvy na dovoz zboží pro potřeby státu), konsignační smlouvy, burzovní a jiné dražební smlouvy, smlouvy, smlouvy uzavřené na dovoz zboží, které bude představovat základní kapitál podniku, barterové smlouvy, bezúplatné smlouvy, leasingové smlouvy, smlouvy uzavřené na základě mezivládních dohod.

Povinná registrace importních smluv u celních orgánů probíhá po registraci smlouvy u příslušného státního orgánu (MVESIT) a po registraci v příslušné bance. U dovozních smluv, pokud splňují předepsané podmínky, je pro registraci stanovena lhůta dvou pracovních dnů, do které se nezapočítává den předání dokumentů, nejpozději však do 7 dnů ode dne registrace v příslušné bance. Většina importních smluv se registruje u územních celních orgánů podle sídla dovozce. Registraci provádějí oddělení devozové kontroly. Registrace se provádí na základě žádosti, podané na předepsaném tiskopise.

Podle metodického pokynu Centrální banky o registraci importních smluv se v příslušných bankách provádí povinná registrace uvedených smluv. Tento pokyn je obsažen v příloze k dopisu Centrální banky číslo N 1318/3003 ze dne 18. 8. 1998. Zavádí se povinnost registrovat importní smlouvy v bankách v nichž mají firmy vedeny svoje depozitní účty. V případě více depozitních účtů je příslušnou pro registraci kontraktu ta banka, která vede účet, z něhož se bude kontrakt financovat. Registraci podle výše uvedeného metodického pokynu nepodléhají smlouvy, na jejichž základě se tvoří nebo navyšuje základní kapitál podniku, nebo které jsou podkladem pro poskytování technické nebo humanitární pomoci na bezúplatné bázi.

Podmínky standardizace a certifikace v Uzbekistánu

Podmínky standardizace jsou určeny zákonem Uzbecké republiky “O standardizaci” ze dne 28. 12. 1993 ve znění zákonů číslo N 82-II ze dne 26. 5. 2000, N 482-II ze dne 25. 4. 2003 a N ZRU –59 ze dne 10. 10.2 006. Kromě toho do problematiky standardizace zasahuje celá řada dalších, níže uvedených, právních předpisů.

Podle uvedeného zákona v Uzbekistánu funguje státní systém standardizace. Organizaci, koordinaci a práce spojené se standardizací zajišťují pro jednotlivá odvětví tyto instituce:

  • Uzbecká státní Agentura standardizace, metrologie a certifikace při vládě Uzbecké republiky - Uzstandart ( všechna odvětví národní hospodářství s výjimkou níže uvedených)
  • Státní výbor pro architekturu a stavebnictví - Goskomarchitekstroj (stavebnictví, stavební průmysl, projektování, konstrukce)
  • Státní výbor pro ochranu přírody - Goskompriroda (regulace a využití přírodních zdrojů, ochrana životního prostředí)
  • Ministerstvo zdravotnictví Uzbecké republiky - Minzdrav (výroba léčiv, zdravotnických materiálů a jejich dovoz).

Tyto orgány rozpracovávají, potvrzují a vydávají standardy, technické podmínky a instrukce, přičemž Uzstandart plní funkci koordinátora. Zákon výslovně stanoví, že standardizační předpisy nesmí vytvářet překážky pro zahraniční obchod. Předpisy upravující povinnou certifikaci musí obsahovat požadavky, které má certifikované zboží splňovat a současně obsahovat metody, jak splnění takových požadavků kontrolovat a prověřovat.Kromě uvedeného zákona se na standardizaci vztahují zejména tyto předpisy: zákon o ochraně spotřebitele, zákon o kvalitě a nezávadnosti potravinářské produkce, zákon o metrologii, zákon o státní kontrole činnosti hospodářských subjektů, zákon o užitečném využívání energie, zákon o turistice, zákon o zárukách svobody podnikání, usnesení vlády o zavedení čárového kódování zboží vyráběného v Uzbekistánu, usnesení vlády o opatřeních ke zlepšení dovozu spotřebního zboží do Uzbekistánu, usnesení vlády ke zlepšení standardizace, metrologie a certifikace.Podle usnesení vlády číslo N 427 ze dne 05.12.2007 musí být zboží uvedené v jeho příloze označeno názvy v uzbečtině (jedná se hlavně o spotřební zboží) a podle přílohy číslo informací o zboží pro spotřebitele též v uzbečtině.

Normy pro spotřební zboží a jejich změny se registrují bezplatně v orgánech Uzstandartu, kde jsou součástí státního informačního fondu. Závazné normativy standardizace obsahují požadavky, na jejichž základě je prováděna certifikace a metody kontroly a zkoušek výrobků. Státní dozor kontrolující dodržování požadavků standardů provádí pro jednotlivá odvětví výše uvedené organizace a jejich teritoriální oddělení.

Podmínky certifikace jsou určeny zákonem č. N 1006-XII „O certifikaci výrobků a služeb“ z 28. 12. 1993 s doplňky a změnami provedenými zákony číslo N 125-II ze dne 31. 8. 200, N 428 II ze dne 25. 4. 2003, N ZRU 31 ze dne 6. 4. 2006 a N ZRU 59 ze dne 10. 10. 2006. Kromě toho se na certifikaci přiměřeně vztahují i předpisy shora uvedené upravující standardizaci. Národním orgánem pro certifikaci v Uzbecké republice je opět Uzstandart, který stanovuje obecná pravidla certifikace a publikuje je. Uzstandart je orgánem, který je povinen výrobce, prodejce, spotřebitele, popř. jiné zainteresované osoby informovat o stávajících systémech certifikace, jejich orgánech, zkušebních laboratořích a o pravidlech získání certifikátů a jejich použití.Uzstandart stanovuje také seznam výrobků podléhající povinné certifikaci podle usnesení vlády o seznamu výrobků podléhajících certifikaci číslo N 409 ze dne 8. 12. 1994 ve znění změn a doplňků z 16. 4. 1998, 13. 1. 2003, 6. 7. 2004, 14. 9. 2006. Akredituje orgány certifikace výrobků, zkušební laboratoře a experty kvality. Náklady spojené s akreditací nese žadatel. Akreditované subjekty certifikace působí na základě licence a dokladu o akreditaci. Postup výdeje licencí určuje Uzstandart.Uzstandart dále mj. vede Státní registr certifikovaných výrobků, akreditovaných zkušebních laboratoří, expertů kvality a provádí registraci potravinářských výrobků a zařízení. Zkušební laboratoře provádějí požadované druhy zkoušek a vydávají z nich protokoly pro účely certifikace.

Povinná certifikace

Seznam výrobků podléhající povinné certifikaci je schvalován vládou. Seznam výrobků podléhajících povinné certifikaci je uveden v příloze č. 1 k usnesení vlády číslo N 409 ze dne 8. 12. 1994 ve znění změn a doplňků z 16. 4. 1998, 13. 1. 2003, 6. 7. 2004, 14. 9. 2006. Povinná certifikace zahrnuje prověrku výroby, zkoušky výrobků, inspekční kontrolu a dozor certifikovaných výrobků. Práce související s povinnou certifikací provádějí akreditované zkušebny a hradí je žadatel. Porušení pravidla povinné certifikace se trestá pokutou ve výši hodnoty prodaných necertifikovaných výrobků.Výrobky podléhající povinné certifikaci se mohou prodávat pouze po získání příslušného certifikátu. V podmínkách kontraktů musí být zahrnuta klausule o existenci certifikátu a označení vydaného Uzstandartem. Tento certifikát, popř. zahraniční certifikát uznaný Uzstandartem, se předkládá celním orgánům spolu s nákladní celní deklarací jako dokumenty, které jsou nezbytné pro dovoz výrobků na území Uzbekistánu.

Dobrovolná certifikace

Libovolná produkce může být z iniciativy právnické nebo fyzické osoby podrobena dobrovolné certifikaci. V případě nesouhlasu s výsledky certifikace se může zainteresovaná strana obrátit na Apelační radu Uzstandartu, příp. soud. Orgánem se všeobecnou certifikační působností, akreditovaným při Uzstandartu je:

Taškentské městské centrum pro zkušebnictví a certifikaci, se sídlem Taškent, ul. Farabi 33a, e-mail: tascert@standart.uz

Dále je u Uzstandartu akreditována řada orgánů s omezenou certifikační působností, a to:

  • orgánů pro certifikaci shody, orgány pro certifikaci systémů kvality řízení, zkušební laboratoře, auditoři, consultingovýé a inspekční společnosti.

Kromě výše uvedeného musí být dovážené zboží v hodnotě nad 5000 USD doloženo certifikátem původu zboží. Certifikát může být však celním orgánem požadován i v případě dovozu zboží v hodnotě pod 5000 USD, jestliže vzniknou pochybnosti o tom, zda hodnota zboží uvedená na faktuře není uměle snížena. Uvedená problematika je řešena v zákoně Uzbecké republiky č. 470-I ze srpna 1997 “O celních tarifech” a návazných prováděcích předpisech, kde jsou popsány metody určování celní hodnoty dováženého zboží.

Ochrana domácího trhu

Dne 11. 12. 2003 byl přijat zákon číslo N 554 II o ochranných opatřeních, antidumpingových a kompenzačních clech. Cílem zákona je chránit odvětví uzbecké ekonomiky před importem zboží, jehož dovoz by mohl způsobit vážnou škodu odvětví uzbeckého hospodářství, popřípadě jehož dovoz by hrozil takovou škodu způsobit.

Podle tohoto zákona může vláda přijmout ochranná opatření k omezení dovozu některého druhu zboží a to ve formě dovozních kvót, speciálních cel, kterými se dovážené zboží zatěžuje nad „běžné“ clo, jiných opatření k omezení dovozu příslušného zboží. Lhůty, v jejichž průběhu lze tato opatření uplatnit, jsou stanoveny obecně „na dobu nezbytně nutnou“ ne však déle než 4 roky, ve výjimečných případech může vláda lhůtu trvání opatření prodloužit na 8 let. Dále může vláda zavést antidumpingové clo, které se připočítává k „běžnému“ clu. To se podle zákona zavádí, pokud dovozní cena zboží je nižší než jeho běžná cena. Antidumpingové clo se vyměřuje v odůvodněné výši na dobu nezbytně nutnou. Přičemž doba by neměla převýšit 5 let. Výše by potom neměla převýšit dumpingovou marži, která je tvořena rozdílem mezi importní cenou a běžnou cenou.

Vláda může též uplatnit kompenzační cla. To se děje v případech dovozu subvencovaného zboží. Dovozem subvencovaného zboží se rozumí dovoz zboží, které bylo při výrobě, vývozu nebo dopravě subvencováno jiným státem. Výše a lhůta uplatnění kompenzačního cla je analogická antidumpingovému clu. Řízení podle tohoto zákona se zahajuje na návrh osoby zastupující zájmy příslušného odvětví ekonomiky a provádí ho Státní výbor pro demonopolizaci, podporu konkurence a podnikání. Ten musí do 30 dnů ode dne podání návrhu rozhodnout o zahájení řízení nebo návrh odložit. Proti rozhodnutí o odložení návrhu zákon opravný prostředek nepřipouští. Ochranářský charakter má nepochybně příloha číslo 2 k usnesení prezidenta číslo PP 183/2005, které ale na druhé straně přineslo zjednodušení celní procedury a hlavně větší přehlednost sazeb.

zpět na začátek

6.3. Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

V Uzbekistánu lze zřizovat následující organizační formy podnikání.

Obchodní zastoupení

Zřízení obchodního zastoupení upravuje usnesení vlády č. 410 ze dne 23. 10. 2000. Podle tohoto usnesení zastoupení nemá právní subjektivitu. Podléhá registraci v MVESIT. Žádost o akreditaci musí být podána písemně na firemním formuláři, podepsána zmocněnou osobou, opatřena razítkem a připojeným překladem do uzbečtiny nebo ruštiny. V žádosti je třeba uvést:

  • informaci o činnosti zastoupení
  • adresu sídla hlavní firmy
  • telefon, fax a e-mail
  • vedení firmy
  • počet zaměstnanců firmy
  • předmět činnosti
  • objem prodeje/obrat/zbožní obrat za poslední zdaňovací období
  • podíly jednotlivých předmětů činnosti ve firemním obratu
  • nomenklatura výroby/zboží
  • údaje o vlastnících nebo hlavních akcionářích
  • hlavní závody (dceřiné společnosti, filiálky atd./ adresy a předmět činnost)
  • historie firmy (zakladatelé a etapy rozvoje.
  • další údaje (ochranné známky, vlastnictví nemovitostí, výrobní kapacity, dopravní prostředky
  • podrobná informace o podnikatelských a jiných vztazích s podniky a organizacemi Uzbekistánu
  • perspektivy spolupráce
  • dobu požadované akreditace (rozhodnutí o akreditaci se vydává na jeden až tři roky). Akreditaci nutno obnovovat.

K žádosti se přikládá:

  • ustavující dokumenty
  • doklad o registraci v mateřské zemi
    tyto doklady se předkládají v notářsky ověřených kopiích. Podléhají legalizaci, kterou může provést konzulární útvar  Uzbekistánu v příslušné zemi, ministerstvo zahraničí země původu, konzulární útvar nebo diplomatické zastoupení příslušné země v Uzbekistánu. Poté je třeba tyto doklady ověřit v konzulární správě ministerstva zahraničních věcí Uzbekistánu.
  • plná moc vedoucímu zastoupení s uvedením osobních údajů, rozsahem zmocnění a xerokopií pasu
  • stanovy zastoupení odsouhlasené vedením zahraniční firmy a opatření razítkem. 
    tyto doklady se předkládají s notářsky ověřeným podpisem a doložkou o legalizaci v zemi registrace. Všechny uvedené doklady musí být přeloženy do uzbečtiny nebo ruštiny.
  • doklady o nájmu nebytových prostor.

Žádost by měla být vyřízena do 10 dnů. Akreditace nastává dnem vydání rozhodnutí o akreditaci.

Při prodloužení akreditace  se předkládá:

  • žádost (na firemním papíře, s podpisem zmocněné osoby a razítkem)
  • informace o činnosti
  • plná moc vedoucímu zastoupení
  • nájemní smlouva

Cizinci, kteří jsou zaměstnáni v rámci obchodního zastoupení, podléhají akreditaci a mohou pracovat  u tohoto zastoupení bez rozhodnutí Ministerstva práce. Akreditace se vydává maximálně na 12 měsíců a je možno ji prodloužit.

Akreditace vyžaduje předložit:

  • žádost podepsanou vedoucím zastoupení nebo vedením zahraniční firmy
  • osobní lístek v uzbečtině a angličtině
  • dvě fotografie (3x4)
  • potvrzení o zaměstnání v zastoupení
  • lékařské potvrzení na HIV
  • kopie cestovního dokladu

Podnik s účastí zahraničního kapitálu

Základním předpisem upravujícím registraci podniku se zahraničním kapitálem je usnesení vlády číslo N 237 ze dne 22. 8. 2003. Registrace provádí na základě žádosti. K žádosti se přikládá:

  • dva originály notářsky ověřených zakládajících listin
  • doklad o poštovní adrese podnikatelského subjektu
  • bankovní doklady o úhradě poplatku za registraci
  • potvrzení o názvu firmy vydané orgány statistiky
  • otisky kulatého a hranatého razítka v třech exemplářích
  • výpis z obchodního rejstříku podle místa registrace a doporučující dopis banky legalizovaný konzulárním útvarem Uzbekistánu, pokud takový není ministerstvem zahraničí země registrace zakladatele nebo konzulárním útvarem nebo diplomatickým zastoupením země v Uzbekistánu s následujícím ověřením v konzulární správě Ministerstva zahraničních věcí Uzbekistánu
  • pokud základní kapitál podniku převyšuje 20 mil. USD také kopie rozhodnutí vlády Uzbekistánu o založení společného podniku
  • doklad o vložení 30% podílu základního kapitálu  každým ze zřizovatelů

Registraci provádějí územní orgány ministerstva spravedlnosti, v Taškentu ministerstvo spravedlnosti, pokud jde o podniky se zahraniční investicí.

Podnikem se zahraniční investicí se rozumí podnik:

  • v němž zahraniční investice představuje nejméně 30% základního kapitálu,
  • jedním ze zakladatelů je zahraniční investor – právnická osoba,
  • minimální výše základního kapitálu činí částku odpovídající ekvivalentu 150 000 USD (v Republice Karakalpakstan a Chorézmské oblasti 75 000 USD). 

Ostatní podniky registrují inspekce státní registrace při jednotlivých hokimiátech.

Právní formy jsou obdobné jako u nás: společnost s ručením omezeným, družstvo, akciová společnost apod.

zpět na začátek

6.4. Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP), významné veletrhy a výstavy v teritoriu

Reklamní a propagační činnost lze provádět v Uzbekistánu zcela standardními postupy, tj. s využítím tisku, rozhlasu, televize, reklamních ploch na veřejných prostranstvích – billboardů, bannerů atp. V Uzbekistánu jsou běžné plakátové nebo elektronické poutače atd. Kromě toho působí v Uzbekistánu různé reklamní, marketingové a consultigové společnosti.

zpět na začátek

6.5. Problematika ochrany duševního vlastnictví

Uzbekistán přijal celou řadu právních předpisů upravující problematiku duševního vlastnictví. Navíc vytvořil orgány, které by měly poskytovat ochranu právům zajištěným uvedenými právními předpisy. Uzbekistán tedy podniká kroky, aby se dostal na úroveň běžných světových standardů. Nicméně celá problematika je v Uzbekistánu ještě „v plenkách“ a padělky z uzbeckého trhu hned tak nezmizí.

Státní patentový úřad Republiky Uzbekistán

Podle přílohy číslo 2 k usnesení vlády Uzbekistánu číslo N 209 ze dne 14. 6. 2002 byl vytvořen Státní patentový úřad Republiky Uzbekistán. Tento Úřad je odpovědný vládě Uzbekistánu a jeho základním úkolem je tvorba a provádění jednotné státní politiky na úseku ochrany průmyslového vlastnictví. Zabezpečuje mj. plnění povinností vyplývajících pro Uzbekistán z mezinárodních smluv v této oblasti. V čele Úřadu je ředitel jmenovaný vládou. Sídlí v Taškentu, územní orgány nemá.

Uzbecká republiková agentura pro autorská práva  

Podle výnosu prezidenta číslo N UP 3358 ze dne 9. 12. 2003 a navazujícího usnesení vlády číslo N 286 ze dne 16. 6. 2004 byla vytvořena Uzbecká republiková agentura pro autorská práva. Je odpovědná vládě Uzbekistánu a jejím hlavním úkolem je ochrana autorských a s nimi spojených práv. V čele agentury je generální ředitel, který má postavení ministra. Agentura zatím nemá své územní složky.

zpět na začátek

6.6. Trh veřejných zakázek

Uzbekistán nemá zákon o veřejných zakázkách. Existuje návrh zákona o „státních zakázkách“, ale jeho přijetí bylo několikrát odloženo.

Zatím je problematika veřejných zakázek upravena podzákonným předpisy. Základní právní úprava je provedena přílohou k usnesení vlády č. 456 ze dne 21. 11. 2000 ve znění pozdějších usnesení, poslední novela byla provedena usnesením vlády č. 206 z 8.9.2005. Tento předpis se vztahuje prakticky na všechny státní zakázky s výjimkou těch, které se realizují na základě samostatných rozhodnutí vlády ad hoc nebo pokud podmínky zahraničních úvěrů nebo grantů stanoví jiné podmínky než uvedený předpis.

Pokud jde o dodávky podle jedné smlouvy přesahující hodnotu ekvivalentu 100 000 USD, je možno realizovat zakázku pouze na základě tendrového řízení. To se nezřídka obchází a předmět dodávky se rozdělí na několik kontraktů.

Pokud je hodnota dodávky podle jedné smlouvy nižší než ekvivalent 100 000 USD provádí se výběr dodavatele na základě výběrového řízení.

Tendrové řízení provádí komise, kterou zřizuje objednatel, pokud hodnota zakázky nepřevýší ekvivalent 1 milionu USD. Pokud převýší tuto hodnotu, musí složení komise odsouhlasit vláda.

Tendrová komise musí mít lichý počet členů, zpravidla 9–11. Počet členů komise jmenovaných objednatelem nesmí převýšit 30 %. Dále jsou členy komise jmenování zástupci ministerstev, bank, expertních organizací atd.

Kromě tendrové komise se vytváří ještě „pracovní orgán“ komise, což je orgán provádějící tendrové řízení v praxi. Při dodávkách do 1 milionu USD na jednu smlouvu jej jmenuje objednatel, při dodávkách nad 1 milion je třeba souhlasu vlády.

Tendery jsou otevřené nebo uzavřené. Otevřených tenderů se může zúčastnit každý, uzavřené jsou výjimečné a vyhlašují se se souhlasem vlády, resp. příslušného místopředsedy. 

Oznámení o tenderu  vyhlásí pracovní orgán nejpozději 30 dnů předem, a to v hromadných sdělovacích prostředcích. V podmínkách Uzbekistánu to jsou zejména noviny: Narodnoje slovo (Xalq so´zi), Pravda vostoka, Bizněs Věstnik Vostoka. Následuje předložení tendrové nabídky a zaslání tendrové dokumentace zájemci o účast v tenderu. Tendrová dokumentace musí obsahovat: instrukci pro účastníka tenderu, technickou část, obchodní část, předběžný návrh smlouvy.  Poté pracovní orgán provede předběžný kvalifikační výběr, který schválí tendrová komise. Následuje hodnocení. Výsledky se publikují do tří dnů v hromadných sdělovacích prostředcích (jak uvedeno výše).

Tendery financované ze zahraničních úvěrů jsou prováděny podle pravidel Světové banky, případně banky poskytující úvěr.    

O pravidlech výběrového řízení se nic bližšího neuvádí, nicméně v praxi se postupuje obdobně jako v případech tendrových řízení.

Je třeba mít na zřeteli, že skutečné důvody, pro které byla  zakázka přidělena určitému dodavateli, se obvykle dají zjistit jen velice obtížně. Právě skutečnost, že problematika veřejných zakázek není regulována zákonem, umožňuje různé manipulace s tendery (např. odklady, opakování apod.), což je zde téměř pravidlem.

zpět na začátek

6.7. Způsoby řešení obchodních sporů, rizika místního trhu a investování v teritoriu, obvyklé platební podmínky, platební morálka

Základem uzbeckého obchodního soudnictví je soustava hospodářských soudů (v podstatě přejmenovaná sovětská arbitráž). Skládá se z hospodářských soudů sídlících v jednotlivých oblastech a hlavním městě Taškent a Nejvyššího hospodářského soudu se sídlem v Taškentu. Tato soustava existuje nezávisle na systému obecných soudů. Nutno poznamenat, že donedávna byla značná část obchodních sporů řešena mimosoudně (okolo 50%). V roce 2006 však došlo k nebývalému rozmachu činnosti hospodářských soudů, doslova boomu. V tomto roce byla žalobcům přisouzena částka odpovídající zhruba sumě EUR 1 437,5 milionu.  Na soudních poplatcích se vybrala částka přibližně odpovídající výši EUR 21,875 mil. Kromě toho hospodářské soudy rozhodly ve zhruba 400 případech o neplatnosti právních aktů státních orgánů a orgánů samosprávy z důvodů porušení práv podnikatelů. Jde o jev nebývalého významu znamenající průlom do všemocnosti státních orgánů a orgánů samosprávy.

Vedle řádných hospodářských soudů bylo zákonem číslo ZRU – 64 z roku 2006 o rozhodčích soudech, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, zavedeno rozhodčí soudnictví. Podle tohoto zákona mohou být zřízeny stálé rozhodčí soudy a ad hoc rozhodčí soudy. Tyto soudy jsou příslušné pro řešení hospodářských sporů mezi podnikatelskými subjekty, pokud zákon nestanoví jinak. Spory podle tohoto zákona se řeší podle uzbeckého práva. Pravomoc rozhodčího soudu lze založit pouze písemně, a to buď rozhodčí smlouvou nebo rozhodčí doložkou v příslušné smlouvě.  Pokud se sporné strany nedohodnou jinak, jednání rozhodčího soudu se vede v uzbečtině. Jinými slovy řízení před rozhodčími soudy, na rozdíl od řízení před hospodářskými soudy, lze vést i v jiném jazyce. V úvahu bude připadat především ruština. Spory před rozhodčími soudy rozhodují buď samorozhodci nebo rozhodčí senáty. Rozhodcem se však může stát pouze občan Uzbekistánu, což může být z našeho pohledu handicapem tohoto zákona.

Rozhodčí řízení je pouze jednoinstanční. Soudní přezkum rozhodnutí rozhodčího soudu je možný jen  výjimečně z důvodů výslovně uvedených v zákoně, a to na základě návrhu na zrušení rozhodnutí rozhodčího soudu. Tento návrh má odkladný účinek. Obecný soud však nemůže přezkoumávat skutkový stav zjištěný rozhodčím soudem ani jeho rozhodování ve věci samé.  Zavedení rozhodčího soudnictví je oficiálně odůvodněno  zájmem Uzbekistánu na zavedení mezinárodních standardů v rámci hospodářských reforem. Ve skutečnosti jde ovšem o pragmatickou reakci na dosavadní široce uplatňované mimosoudní urovnávání obchodních sporů. Nicméně zkušenosti s činností rozhodčích soudů jsou zatím převážně pozitivní. Zejména se oceňuje rychlost, dostupnost a hlavně levné řízení. Co se ovšem týče meritorního rozhodování, tak k tomu se zatím nikdo nechtěl vyjádřit. 

Pokud rozhodnutí rozhodčího soudu není dobrovolně splněno, lze se domáhat výkonu takového rozhodnutí před obecnými soudy podle zákona o výkonu rozhodnutí soudů a jiných orgánů. Ke dni 12. ledna 2007 byl při Obchodní a průmyslové komoře Uzbekistánu zřízen rozhodčí soud, který je pochopitelných důvodů nejautoritativnější. Dále byly zřízeny při všech oblastních pobočkách OPK Uzbekistánu rozhodčí soudy.

Uzbekistán v roce 1994 ratifikoval Úmluvu o urovnání investičních sporů mezi státy a cizími příslušníky (Convention on the Settlement of Investment Disputes  between States and Nationals of Other States  - dále Úmluva). Úmluva byla podepsána v roce 1966 a ratifikována již 140 státy.  Na jejím podkladě byl potom přijat v Uzbekistánu zákon o zárukách a způsobech ochrany práv zahraničních investorů (blíže viz kapitola 9). V této souvislosti vydal uzbecký Ústavní soud rozhodnutí ve věci konkurzu vyhlášeného na společný uzbecko – americký podnik Zaravšan – Njumont. Protože  americký společník společnost Newmont Mining neuspěla s žalobami u uzbeckých hospodářských soudů, rozhodla se obrátit podle shora citované mezinárodní smlouvy a uzbeckého zákona o zárukách a způsobech ochrany práv zahraničních investorů na Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes -  ICSID). S ohledem na tuto skutečnost učinila uzbecká vláda podnět u Ústavního soudu, aby podal závazný výklad uzbeckého zákona o zárukách a způsobech ochrany práv zahraničních investorů. Ústavní soud rozhodl, že k tomu, aby bylo možno takový spor předat Mezinárodnímu centru pro řešení investičních sporů, je třeba zvláštní písemný souhlas obou sporných stran a že pouhá existence zákona o ochraně zahraničních investic nestačí. Jinými slovy pokud takový společný souhlas sporných stran není dán, nemůže být příslušnost „Mezinárodního centra“ založena.

zpět na začátek

6.8. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty, úřední a používaný jazyk(y), státní svátky, pracovní a prodejní doba

Uzbeci jsou obvykle při organizaci jednání velmi zdvořilí a pohostinní. To ale neznamená, že by se nesnažili získat za každou cenu od obchodního partnera ústupky nebo výhodu - prvek smlouvání je zdejším obchodním i jiným partnerům vlastní. Uzbeci obvykle poskytují o své firmě a podnikání jen nezbytně nutné informace. Své představy a požadavky na spolupráci formulují někdy jen v obecné poloze, od partnerů ale očekávají iniciativu a komplexní nabídku. Na předané nabídky ne vždy odpoví včas. Proto je třeba zůstat s partnerem po předání nabídky v trvalém kontaktu a odpověď podle potřeby slušnou formou, nejlépe písemně urgovat.

V případě, že zdejší, ať již soukromé či státní společnosti nabídku nemohou nebo nechtějí přijmout, odpoví např. jen sdělením, že „získali lepší nabídku". Vedle spolehlivých obchodních partnerů, zpravidla v podobě velkých, či státních firem se zahraniční kapitálovou účastí nebo osvědčených soukromých firem, se zde lze setkat také se spekulanty, kteří potřebují získat pouze vaši konkurenční nabídku pro jednání s jiným obchodním partnerem, bankou nebo zákazníky na vnitřním trhu.

Jako jednací jazyk se při obchodním jednání používá zpravidla ruština nebo v poslední době i angličtina, případně lze k jednání přizvat tlumočníka. Ja zcela běžné, že účastníci jednání mezi sebou komunikují během jednání v rodném jazyce, což pochopitelně znevýhodňuje protistranu. S ohledem na zdejší přísnou subordinaci je třeba si závazný termín jednání dohodnout předem. Pokud na jednání cestujete ze zahraničí, tak se vyplatí požadovat písemné potvrzení termínu a mista jednání.

Uzbecký partner musí většinou nejprve získat k jednání se zahraničním partnerem souhlas nebo dizpozice od svého nadřízeného. Dosažení dohody o obchodě a uzavření kontraktu na dodávky již při prvním pracovním setkání bývá zcela výjimečné, resp. to lze očekávat u opakovaného obchodního případu nebo za předpokladu, že uzbecká strana je stranou prodávající a na její straně stojí státní podnik zahraničního obchodu či velká společnost se zahraniční kapitálovou účastí. Potřebné podklady pro jednání se vyplatí od uzbecké strany vyžádat předem v písemné či elektronické podbě. Snížíte tak pravděpodbnost, že předem dohodnuté jednání, a to i na mezistátní úrovni, nebude uzbeckou stranou na poslední chvíli odřeknuto či odloženo z prostého důvodu nepřipravenosti partnera na jednání.

K místním zvyklostem patří, že k osobě stojící na vyšší příčce společenského nebo služebního žebříčku se podřízení chovají s pokorou a poslušností. K ženám se společenským postavením se muži chovají zdvořile, ale s fyzickým odstupem. Ne vždy lze očekávat, že Vám žena na jednání či společenské akci podá ruku na pozdrav. Spíše se muži se ženami při příchodu na jednání či rozloučení pozdraví symbolickým přiložením pravé ruky k srdci a pozdraví se navzájem úklonem hlavy.

Pracovní doba začíná na úřadech a v obchodních společnostech zpravidla v 9 hodin a končí v 18 hodin nebo podle potřeby i přesčas, včetně sobot a nedělí. Na všechna jednání oficiálních zahraničních delegací, které mohou doprovázet i mise podnikatelů, musí mít uzbecký státní orgán předem schválen časový a věcný program jednání předsedou Kabinetu ministrů.

V soukromém sektoru lze dobu jednání pružněji přizpůsobit potřebám stran. V podnikatelském prostředí se již lze setkat i v soukromém sektoru s vysoce kvalifikovanými či dravými odborníky, kteří prošli praxi ve státním podniku zahraničního obchodu nebo získali praxi u mezinárodní organizace či v zahraničí.

zpět na začátek

6.9. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria (oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince)

Na české občany se vztahuje vízová povinnost. Vzhledem k tomu, že v Česku zastupitelský úřad Uzbekistánu není, podává se žádost o vízum obvykle na Velvyslanectví Uzbekistánu v Berlíně (Perleberger Str. 62, tel. +49 303 9409855) nebo ve Vídni (Potzleinsdorferstrasse 49, tel. +431 315 39 94, 315 39 95). Žádost o vízum lze ovšem podat na kterémkoli uzbeckém zastupitelském úřadě. Adresy všech velvyslanectví Republiky Uzbekistán.

Z hlediska obecné kriminality lze Uzbekistán charakterizovat jako relativně nejbezpečnější zemi ze středoasijských republik. Bezpečnostní situace v Taškentu je v současné době velmi stabilizovaná, pohyb po Taškentu na větších osvětlených  ulicích i po půlnoci je bezpečný, což je dáno i vysokým počtem policistů v ulicích.  Na druhé straně nelze podléhat iluzi, že se nemůže nic stát.

zpět na začátek

6.10. Podmínky pro zaměstnávání občanů z ČR

Základním pracovněprávním předpisem v Uzbekistánu je zákoník práce, který nabyl účinnosti  dne 01.04.1996. Pokud jde o zaměstnávání cizinců, tak je doplněn následujícími předpisy.  Především je to Usnesení vlády číslo N 408 ze dne 19.10.1995 o pracovní činnosti občanů Uzbekistánu v zahraničí a cizinců v Uzbekistánu ve znění pozdějších předpisů, poslední novela číslo N 203 ze dne 29.04.2004, dále je to vyhláška o získávání a využívání cizích pracovníků v Uzbekistánu, která tvoří přílohu číslo 2 k uvedenému usnesení vlády a nakonec vyhláška o způsobu akreditace a činnosti obchodních zastoupení cizích komerčních organizací na území Uzbekistánu, která tvoří přílohu číslo 1 k usnesení vlády číslo 410 ze dne 23.10.2000 ve znění usnesení vlády číslo 162 ze dne 06.04.2001.

Podle těchto předpisů  mohou cizinci pracovat na území Uzbekistánu na základě dvou vydaných dokumentů. Prvním z nich je povolení k získání zahraniční pracovní síly. Toto povolení se vydává uzbeckému zaměstnavateli. Vydává ho územní orgán Agentury pro otázky vnější pracovní migrace příslušný podle sídla zaměstnavatele.

Zaměstnavatel je povinen předložit agentuře následující doklady:

  • žádost
  • návrh pracovní smlouvy nebo jiné dokumenty potvrzující předběžnou dohodu s cizími občany nebo cizími firmami o úmyslu a podmínkách získání zahraničních specialistů
  • dotazník zahraničního specialisty s fotografií
  • doklad o zaplacení poplatku za vydání povolení
  • lékařské potvrzení o bezinfekčnosti na HIV

Agentura musí vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů ode dne podání žádosti. V případě odmítnutí se rozhodnutí vydává do jednoho týdne písemně s odůvodněním. Na základě tohoto rozhodnutí obdrží zahraniční pracovník potvrzení o právu pracovat na území Uzbekistánu. Potvrzení se vydává na dobu jednoho roku. Prodloužení potvrzení se vydává na dobu platnosti pracovní smlouvy.

V příloze 2 k usnesení vlády číslo 408 je uveden podrobný výčet osob, na které se tento postup nevztahuje. Pro potřeby našich podnikatelů je třeba uvést zejména zakladatele a společníky firem zakládaných v Uzbekistánu, kteří se zdržují na území Uzbekistánu po dobu nejvýše tří měsíců. Taktéž se nevztahuje na pracovníky obchodních zastoupení zahraničních komerčních organizací, kteří jsou akreditováni v MVESIT.

Zmíněné předpisy nestanoví žádná omezení pro zaměstnávání cizinců. Vydání povolení je čistě na úvaze uzbeckého státního orgánu.

Pokud jde o zaměstnávání místních občanů, tak žádná omezení neexistují. Nutno však počítat s tím, že v případě služebních cest do zahraničí musí mít občan Uzbekistánu výjezdní povolení.

V podmínkách levné a relativně kvalifikované pracovní síly mnohé zahraniční firmy dávají přednost zaměstnávání občanů Uzbekistánu. To dělají i některé české firmy. Je výhodné získat jako zástupce firmy uzbeckého občana s co nejlepšími konexemi na oficiální struktury.

Uzbecký právní řád umožňuje i spolupráci na základě živnostenského oprávnění (tzv. švarcsystém).

zpět na začátek

6.11. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Vzhledem k tomu, že mezi ČR a Uzbekistánem není uzavřena smlouva o bezplatném poskytování zdravotní péče, musí občan ČR návštěvu u lékaře a ošetření všeho druhu uhradit v hotovosti. Pojištění pro případ zdravotní péče v cizině není uvedeno jako podmínka udělení uzbeckého víza, nicméně doporučujeme zdravotní pojištění před cestou do Uzbekistánu uzavřít.

Očkování při cestě do Střední Asie nejsou povinná, nicméně doporučují se očkování proti všem druhům hepatitidy a břišnímu tyfu. Bližší informace poskytne Ústav cestovní medicíny Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech (tel. 267162682).

I přesto, že je většina běžných léků v hlavním městě k dostání, za jejich kvalitu nelze ručit a proto se doporučuje se na cestu potřebnými léky vybavit. Nejčastější zdravotní problémy mohou vzniknout z místní stravy a kvality vody.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: