V Olomouci roste centrum transferu moderních technologií

26. 10. 2012 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Nákladem necelé tři čtvrtě miliardy korun vzniká při Univerzitě Palackého v Olomouci od října předloňského roku Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů (RCPTM). Projekt je dotován Evropskou unií z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace částkou 463 mil. Kč. Stát na jeho realizaci poskytl 82 mil. Kč a UP se podílí 192 mil. Kč. O rozhovor jsme požádali generálního ředitele Centra prof. RNDr. Radka Zbořila, Ph.D.

Pane profesore, jak vznikla idea vybudovat RCPTM v Olomouci?
Myšlenka vycházela zejména ze snahy využít vybudované a progresivní vědecké týmy pracující v oblasti nanomateriálového, chemického a optického výzkumu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Tyto týmy byly podpořeny v rámci velkých národních programů tzv. Výzkumných center a Výzkumných záměrů. Vědecké zaměření těchto týmů, rozsáhlá mezinárodní spolupráce, špičkové experimentální zázemí a četné
zkušenosti ze spolupráce s komerčním sektorem dávaly velké šance na úspěch v konkurenci desítek dalších projektů.

Projekt je realizován s pomocí dotace z OP Výzkum a vývoj pro inovace. Co rozhodlo o tom, že jste peníze získali a že z téměř tři čtvrtě miliardy celkových nákladů uhradí většinu Strukturální fondy EU?
To, že jsme skutečně uspěli, je dílem především velmi dobrých vědeckých výsledků, z nichž řada už našla komerční uplatnění, stejně jako výsledkem kvalitního základního výzkumu, který se pravidelně objevuje na stránkách nejprestižnějších světových časopisů. Důležitou roli sehrála skutečnost, že už v době podání projektu Centrum disponovalo řadou zcela unikátních zařízení zejména pro magnetickou charakterizaci materiálů ve velkých magnetických polích nebo mikroskopickou analýzu nanočástic. Jako významný aspekt vnímám i to, že se v Olomouci sešla nesmírně silná generace vědců v progresivním věku, kteří spolupracují s nejlepšími světovými laboratořemi v Evropě, USA, ale i v Japonsku a Číně.

Cílem Centra je být zdrojem nových poznatků vhodných k transferu do výrobní praxe. V čem navazuje na dosavadní aktivity tohoto druhu na UP v Olomouci a co nového přinese?
Jak jsem se už zmínil, Centrum zdaleka nevznikalo na zelené louce. Řada předchozích kontaktů a spoluprací se přenesla a rozšířila v rámci RCPTM. Existovaly také úspěšné příklady transferu výsledků do praxe. Pokud jde o to, co nového Centrum přinese, je to určitě nová infrastruktura včetně budov s technologickým zázemím pro instalaci a provoz jedinečných a nákladných zařízení, která nám umožní ještě detailnější pohled do nanosvěta nebo vývoj nových multifunkčních materiálů. Centrum také vytvoří desítky nových pracovních míst, zejména pro mladé vědecké pracovníky. V roce 2015 tak bude v Centru působit víc než sto vědecko-výzkumných pracovníků zaměřených na vývoj a aplikaci technologií v praxi. RCPTM je také školicím pracovištěm desítek studentů v magisterských a doktorských studijních programech, kteří mohou najít
uplatnění nejen ve výzkumných skupinách Centra, ale především v řadě průmyslových subjektů, s nimiž Centrum spolupracuje. V neposlední řadě by měly vzniknout nové technologie, které české firmy zařadí do svých výrobních programů či podnikatelských záměrů. Podle mého názoru navíc musí jít o zásadní a globální technologie s vysokou přidanou hodnotou, které najdou uplatnění na zahraničních trzích. Jen tak může být naplněn hlavní cíl programu – zvýšení konkurenceschopnosti České republiky.

Na jaké obory se RCPTM zaměřuje?
Dominantní část vědeckých aktivit souvisí s nanomateriály a nanotechnologiemi. Připravujeme nové materiály především na bázi železa, stříbra, uhlíku a oxidů kovů. Testujeme je a v některých případech už i aplikujeme v technologiích čištění vod, biotechnologiích, v medicínských technologiích jako kontrastní látky, nosiče léčiv či antimikrobiální činidla. Vyvíjíme nové analytické metody pro studium anomateriálů. Vybrané sloučeniny testujeme v protinádorové terapii. V rámci optického výzkumu se věnujeme nanofotonice či vývoji optických prvků pro velká mezinárodní konsorcia studující elementární částice hmoty, vznikající na urychlovačích (CERN) nebo jako součást kosmického záření (Pierre Auger Observatory).

Zabývá se Centrum také základním výzkumem, a jaký bude v jeho činnosti podíl aplikovaného výzkumu a vývoje?
Centrum se základním výzkumem samozřejmě zabývá, a to ve významné míře. Zastávám striktní názor, že špičkový aplikovaný výzkum spojený s transferem technologií nelze realizovat bez úzké vazby na špičkový
základní výzkum. Mimochodem, když se podíváte na nejúspěšnější americké univerzity a ústavy z hlediska komercionalizace výsledků jako California Institute of Technology nebo Cornell University, jsou to i ty, které dělají také prvotřídní základní výzkum.

Jen v loňském roce naše centrum publikovalo přes 150 prací, z velké části v oblasti základního výzkumu. Stejně tak jsme uzavřeli řadu zajímavých kontraktů s více než dvěma desítkami komerčních partnerů.

Pokud bych měl kvantifikovat podíl základního a aplikovaného výzkumu, odhadl bych ho tak 50/50. Chci ale zdůraznit, že nemám rád, když se dělá tlustá čára mezi základním a aplikovaným výzkumem, což je tak specifické pro dění na české vědecké scéně v posledních letech. Základní dělení výzkumu by nemělo být na základní a aplikovaný. Výzkum je jen dobrý nebo špatný. A jsem přesvědčen, že i poměrně dobře hodnotitelný, přestože z úst zástupců akademií i univerzit často slýcháme opak. Nemohu se ubránit dojmu, že je to účelová snaha deklarovat, jak jsou všichni vědci světoví, jen to nelze s ohledem na specifičnost jejich výzkumu kvantifikovat. Tak to prostě není, v české vědě jsou hráči skutečně světové extratřídy, stejně jako hráči okresního přeboru produkující vysoce podprůměrnou vědu za peníze daňových poplatníků. To platí stejně na akademiích i univerzitách.

Pokud vím, navázali jste široké kontakty se špičkovými zahraničními odborníky. Co si od toho slibujete a jak budou do činnosti centra zapojeni?
Zase musím argumentovat zkušenostmi ze světa, nejen osobními. Ty opravdu nejlepší světové laboratoře jsou dnes silně internacionalizované. Ve světě je zcela běžné, že tzv. postdoci, tj. pracovníci po skončení doktorských studijních programů, vyjíždějí na stáže do zahraničí, kde získávají cenné zkušenosti. Na druhé straně pro pracoviště, kam přijíždějí, jsou nesmírně důležitou pracovní a intelektuální silou, neboť jsou většinou silně motivováni a vnášejí do pracovních týmů zdravou konkurenci. Právě to si slibuji od internacionalizace Centra za účasti těchto mladých pracovníků. Na druhé straně se mi podařilo zapojit do Centra, také s podporou řady projektů v rámci Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost, zkušené zahraniční profesory, kteří reprezentují absolutní světovou špičku ve svém oboru. Jde o kolegy z Floridy, ze Švýcarska, z Izraele, Itálie nebo Řecka, kteří v zásadě učí mladé vědce jak dělat vědu, jak publikovat a jak realizovat transfer technologií. Od zapojení těchto silných hráčů si samozřejmě slibuji zvýšení všech klíčových hodnoticích parametrů včetně publikačního výkonu, objemu mezinárodních grantů a počtu komercionalizovaných technologií.

Počítá se v této souvislosti také s akademickou sférou ČR a najdou v Centru uplatnění i nadějní studenti amladí absolventi UP nebo dalších vysokých škol v ČR?
Velkou většinu otevřených pracovních pozic skutečně naplňujeme především zájemci z řad absolventů doktorských studijních programů. Máme dlouhodobě otevřenu spoustu pozic pro mladé pracovníky na pozici Junior Researcher, stejně jako pro zkušené vedoucí pracovníky na pozicích Senior Researcher. V předchozí odpovědi jsem naznačil, že významnou část pozic obsazujeme zahraničním pracovníky, u kterých ovšem očekáváme poměrně velkou fluktuaci tak, jak je to běžné v zahraničí. Má osobní představa je, že přibližně čtvrtina až pětina týmu by měla být tvořena zahraničními pracovníky, kteří přijíždějí na střednědobé, většinou tříleté stáže, a následně se obměňují.

Cílovou skupinou výsledků projektu mají být výrobní subjekty, ale také výzkumné, zdravotnické a státní instituce. Jak by měl transfer těchto „produktů“ probíhat a co přinese Centru i univerzitě?
Nejsem si jist, že jsem ta správná osoba k odpovědi na tuto otázku, a v ČR vůbec byste s ní příliš nepochodil. Desítky vhodnějších kandidátů byste našel ve světě, třeba v Cambridgi. V České republice je transfer technologií jak z hlediska mechanismů podpory, tak fungování v zásadě v plenkách. Také proto dnes na většině univerzit vznikají nebo už působí přidružené vědeckotechnické parky, které by měly vědeckým týmům poskytovat právní, administrativní a marketingovou podporu. Budiž řečeno, že ve většině případů fungují špatně nebo nefungují vůbec. Je to důsledek absence vyškolených lidí a mechanismů na českém trhu. Na druhé straně se máme kde učit, neboť v Německu či ve Velké Británii pracují takové propojovací články mezi univerzitami a komerčním sektorem dlouhodobě s vysoce propracovanou a sofistikovanou organizační strukturou.

To nejdůležitější, co musí transfer technologií přinést, je tedy změna myšlení akademických pracovníků v tom, že věda nejsou jen publikace a každodenní práce v laboratořích, ale i možnosti skutečného transferu technologií. Ten nutí vědce učit se komunikaci s průmyslovými partnery, zásadám ochrany duševního vlastnictví a možnostem jeho využití. Je to ale i změna v myšlení vedení univerzit a výzkumných ústavů, které si začínají uvědomovat, že významnou součástí jejich příjmů mohou být i neveřejné zdroje. A že je nutné pro tyto účely částečně přebudovat organizačně-řídicí struktury a významně posílit propagaci komerčně zajímavých výsledků výzkumu.

Bude si Centrum stanovovat jen vlastní výzkumné a vývojové úkoly, nebo bude také reagovat na poptávku potenciálních příjemců?
Pokud jde o poptávku, která víceméně zapadá do výzkumných aktivit našeho Centra, akceptujeme tyto spolupráce v plném rozsahu. V případě poptávky z oblasti, kde není naše dominantní vědecké zaměření, jde spíš o analytické práce vázané na některá specifická zařízení, která máme k dispozici. Skutečně platí, co jsem už jednou zdůraznil, že nové progresivní technologie jsou vázány na špičkový výzkum, v němž musíte mít dlouholetou zkušenost.

Na konci letošního léta uplyne polovina realizačního období vašeho projektu. Co se už podařilo vybudovat a jsou už i nějaké konkrétní výsledky výzkumné a vývojové činnosti?
V dubnu příštího roku otevřeme novou budova Centra, v níž budou instalovány nové technologie. Přesto už dnes běží činnost všech skupin na plné obrátky a příkladů úspěšných vědeckých výsledků nebo kontraktů s průmyslovými partnery mohou být desítky. Velmi si cením výzkumu pro nadnárodní americkou společnost, který Centru přinesl už několik milionů korun. Jde o využití výpočetní chemie, kdy studujeme prostupnost komerčních látek buněčnými strukturami. Je to typický příklad toho, jak může základní výzkum generovat velké finanční prostředky z neveřejných zdrojů. Vyvinuli jsme také a patentovali ekologickou technologii likvidace sinic z vodních ploch pomocí nanoželeza, kterou chceme v letošním roce pilotně testovat na vybraných vodních lokalitách. Jsme ve finální fázi jednání o prodeji licence technologie antimikrobiální úpravy povrchů pomocí kovalentně vázaného stříbra. Stříbrem modifikované tracheostomické kanyly začneme na podzim klinicky testovat ve spolupráci s lékaři na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Kolegové z Optiky vyvinuli poměrně levné a vysoce citlivé kamery na pozorování noční oblohy, které už byly instalovány na řadě míst v Africe, USA či Jižní Americe. Jejich výhodou je provoz nezávislý na běžných energetických zdrojích. Nanoželezo vyráběné technologií, která už byla transferována do společnosti NANOIRON, je dnes běžně používáno sanačními firmami v tuzemsku i ve světě pro čištění podzemních vod kontaminovaných chlorovanými uhlovodíky nebo těžkými kovy. Velmi slibné jsou výsledky pilotní aplikace nanoželeza prováděné jednou z nejsilnějších společností na světovém trhu čištění vod (AECOM) přímo na lokalitě ve Spojených státech amerických.

Na tak rozsáhlý výzkum jistě čerpáte prostředky i z jiných zdrojů než z Evropských strukturálních fondů. Jak úspěšní jste v tuzemské a zahraniční grantové politice?
Za 20 měsíců existence Centra jsme získali přes 20 projektů podporujících základní i aplikovaný výzkum, ale také vzdělávací projekty. Celková výše dotací do těchto projektů převyšuje částku 1,3 mld. Kč. Jsou v ní sice ve značné míře zahrnuty i dotace pro spolupracující subjekty, nicméně vidíte, že tato suma už dnes výrazně převyšuje původní dotaci z Evropských strukturálních fondů. Jsme například zapojeni ve velkém mezinárodním konsorciu vedeném kolegy ze Stuttgartu, které v letošním roce získalo čtyřletý projekt s dotací okolo 10,4 mil. eur, v jehož rámci budou některé nanomateriály a jejich kompozity testovány v technologiích čištění vod. V tuzemském měřítku jsme uspěli s projektem Centra kompetence, zaměřeným na moderní biotechnologie a nanotechnologie v čištění vod a půd. S ohledem na zapojení pěti největších sanačních firem v ČR očekávám, že tento osmiletý projekt s dotací okolo 220 mil. Kč by mohl přinést na trh skutečně řadu progresivních technologií, které zvýší konkurenceschopnost České republiky.

Dnešní věda je mimo jiné i záležitostí velkých peněz. Máte nějakou specifickou ekonomickou strategii pro fungování Centra?
Podstatou udržitelnosti a současně ochranou před nejrůznějšími změnami v systému financování na úrovni ministerstva, univerzity i grantových agentur je široké portfolio našich příjmů. To musí zahrnovat mezinárodní i tuzemské grantové zdroje, dostatečné příjmy z institucionální podpory související s kvalitou a počtem publikačních výstupů a intenzivní kontrahovaný výzkum pro komerční sféru. Asi tušíte, že se zase vracíme k nutnosti propojení základního a aplikovaného výzkumu.

Dostatečné příjmy ve všech těchto rozpočtových kapitolách by měly zabezpečit udržitelnost jakékoliv výzkumné jednotky nejen našeho Centra. Po pravdě se snažíme nespoléhat jen na budoucí podporu nejrůznějších plánovaných programů udržitelnosti, ani na příjmy za přijetí studentů.

Prof. RNDr. Radek Zbořil, Ph.D. (39)

Narodil se v Olomouci, kde studoval na Univerzitě Palackého obor matematika-chemie. V šestatřiceti letech se na téže univerzitě stal profesorem fyzikální chemie. Dnes patří k nejvýznamnějším českým odborníkům
v oblasti nanotechnologií. Dlouhodobě spolupracuje a publikuje výsledky svého výzkumu společně s vědci z nejprestižnějších světových ústavů, například na Cornell University, EPFL Lausanne nebo University of Tokyo. Publikoval přes 150 prací, které byly jen za poslední rok a půl citovány víc než 1000x. Je autorem řady patentů a technologií včetně vývoje a implementace velkokapacitní výroby nanoželeza na světový trh. V loňském roce mu byla udělena Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy za mimořádné výsledky v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Jeho láskou je rodina, sport a dobré pivo.

Převzato z časopisu Podnikatel – podnikatelský list pro Českou republiku, vydávaném společností PROFIL Brno, s.r.o., autor: Miloš Vávrů.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek