V tradici rodinné rámařské firmy pokračuje zeť

26. 5. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Ručně zlacené blondelové rámy firmy A. Tvrdík mají padesátiletou záruku. Nesmrtelné jsou i díky starodávnému postupu výroby

Ateliér Martina Dostála v podkrkonošských Hořicích připomíná malou alchymistickou dílnu plnou nejrůznějších surovin. Přesně devatenáct jich je potřeba k výrobě okrasného zdobení obrazových blondelových rámů firmy A. Tvrdík.

Jejich zpracováním vznikne tzv. masa. Ta slouží k vytvarování charakteristických ornamentů tvořících ozdobu rámu. Během 132 let neztratila receptura na výrobu masy nic ze své unikátnosti a vyniká užitím ryze přírodních materiálů. Vše je ručně ošetřené a zpracované s pečlivostí typickou pro předminulé století.

Světová úroveň

Historie výroby sahá až do roku 1885, kdy po návratu ze studií truhlářského oboru ve Vídni založil mladý Alois Tvrdík v Hořicích společnost vyrábějící obrazové blondelové rámy. Každý zlacený dřevěný kus je originálem s patentovanou ochrannou známkou „A. Tvrdík“, díky níž jsou rámy rozpoznatelné po celém světě. Zdobí galerie v Louvru, Národním muzeu v New Yorku nebo muzea ve Vídni a v Berlíně. Od nárůstu exportu roku 1920 přesahuje povědomí o kvalitě a trvanlivosti rámů hranice Evropy a sahá až do Jihoafrické republiky, Libanonu, Palestiny, Kuby a dalších zemí.

Historie Tvrdíků

Pokračovatel rámařské tradice Martin Dostál sice není přímým příbuzným samotného zakladatele Aloise Tvrdíka, přesto patří do jeho rodiny. Oženil se s dcerou Tvrdíkova vnuka Viléma, který však v tradici již dál nepokračoval. V průběhu znárodňovacímu procesu v 50. letech 20. století byla továrna na výrobu blondelových rámů rodině Tvrdíků zabavena.

„Dědovi rozkopali komunisté celou zahradu,“ vypráví Martin Dostál o otci svého tchána, který se rovněž jmenoval Vilém a po svém otci Aloisi Tvrdíkovi převzal rodinný podnik. „Mysleli si totiž, že tam ukrývá velké množství zlata,“ poukazuje Dostál na nezbytnou surovinu hojně užívanou pro zlacení rámů, na niž si soudruzi dělali zálusk pod záminkou nezdravého hromadění kapitálu. „Zabrali celou továrnu a stroje užívané při výrobě putovaly až do Českých Budějovic. Dokonce jsme je po revoluci našli. Má je Lyra v Českém Krumlově,“ dodává Dostál.

Vrátil se k původní řemeslné tradici, oživené po více než padesáti letech. „Preferuji starou metodu od roku 1885. Je to pracnější, ale já nikam nespěchám, pro mě je nejdůležitější kvalita, na rám od nás dávám záruku 50 let,“ usmívá se obnovitel odkazu A. Tvrdíka.

Poklad v sejfu

Jak sám tvrdí, všechno zlé je pro něco dobré. Původně se vyučil tesařem. Poté pracoval ve stavebnictví, ale založení stavební firmy nepřineslo úspěch. Otázkou bylo, co dál. „Věděl jsem sice o rámařské historii Tvrdíků, ale protože společnost před tolika lety zanikla, nikdy jsem nad tím moc neuvažoval,“ dostává se k prvnímu setkání s tajemstvím výroby Martin Dostál. „Až na to jednoho dne přišla řeč. Seděli jsme takhle s tchánem a on najednou povídá, že má v sejfu nějaké staré dokumenty a jestli se prý na ně nechci podívat,“ vypráví.

Čarovný kotlík
„Hmotu jsem zkoušel vařit v kuchyni v hrnci. Manželka mě málem vyhodila z domu, protože ono to strašně páchne, hlavně když přidáte klih, který se vyrábí z kůže a kostí,“ popisuje Dostál, jak se snažil přijít na způsob míchání směsi. Výsledná masa už má vůni střídmou a je tvrdá jako kámen. Vaří se při teplotě nepřesahující 60 stupňů Celsia v kotli, kam se postupně přihazují jednotlivé přírodní suroviny. Zteplalá hmota se pěchuje do připravených forem, které si Martin Dostál sám vyrábí. „Masu natlačím do vyřezávané formy ze dřeva, a vytvořím tak charakteristický ornament. Tvrdíkovský rám poznáte ve světě podle typické ozdoby,“ vysvětluje.

Objevený poklad, kterým byla původní receptura na výrobu masy a další nezbytnosti pro odvedení kvalitní ruční rámařské práce, přiměl Tvrdíkova zetě, aby si zhotovení sám zkusil. „Hmotu jsem zkoušel vařit v kuchyni v hrnci. Manželka mě málem vyhodila z domu, protože ono to strašně páchne, hlavně když přidáte klih, který se vyrábí z kůže a kostí,“ popisuje první peripetie Dostál, když se snažil přijít na způsob míchání směsi.

Je to alchymie

Výsledná masa už má vůni střídmou a je tvrdá jako kámen. Vaří se při teplotě nepřesahující 60 stupňů Celsia v kotli, kam se postupně přihazují jednotlivé přírodní suroviny. Zteplalá hmota se pěchuje do připravených forem, které si Martin Dostál sám vyrábí. „Masu natlačím do vyřezávané formy ze dřeva, a vytvořím tak charakteristický ornament. Tvrdíkovský rám poznáte ve světě podle typické ozdoby,“ vysvětluje.

I samotné zlacení je alchymie, která vyžaduje dodržení všech postupů, k čemuž Dostál dodává: „Dodnes používám ke zlacení zaječí packy a k nátěrům kasein z odstátého mléka.“ Šablony na ozdoby si Martin Dostál tvaruje v grafickém programu na počítači a vytváří si návrhy rozmístění jednotlivých ozdob, ať už se jedná o zdobení rohů, celé obruby rámu, erbů či stuh s letopočty. Vše na přání zákazníka.

Zrcadlo pro prezidenta

Kompletní výroba blondelu jednoho rámu složeného z 25 vrstev trvá přibližně měsíc a cena se pohybuje v rozmezí od 15 tisíc do 20 tisíc korun dle velikosti a šířky rámu. Po natření ochrannou vrstvou šelaku je třeba nechat ho 24 hodin schnout. Celý proces se několikrát opakuje.

Dalším frekventovaným zákaznickým artiklem jsou zrcadla. Patří mezi oblíbené svatební dary či doplňky interiéru úřadů a hotelů. „Z masy zhotovím erb s monogramem a stuhu, do které vyřežu datum sňatku,“ popisuje možnosti zdobení Dostál. Z jeho rukou mají zrcadla i čeští prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.

Tajemství zůstane tajemstvím

Nejenom blondelový rám je charakteristickým rysem znovuzrozené firmy A. Tvrdík. Martin Dostál přišel s vlastní invencí ve výbrusu skla technikou pískování. „Vytvořím si šablonu, kterou připevním na zrcadlo, a vzduchem tryskám písek. Ten do skla vybrušuje ornament,“ popisuje. Kdo však v budoucnu bude pokračovat v tradici, je nezodpovězená otázka. „Bojím se toho, že když někomu ukážu postupy a historií prověřené fígle, tak mě ten člověk zradí,“ svěřuje se s obavami. Tajemství výroby tak zůstává zatím pro cizí oči a uši uzamčeno v sejfu a v hlavě pana Dostála.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ilona Podivínská.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek