Vanuatu: Vnitropolitická charakteristika

1. 10. 2014

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Stručná charakteristika politického systému

Republika Vanuatu je unitární stát založený na westminsterském parlamentním modelu. V jejím čele stojí prezident, který má převážně ceremoniální úlohu. Je volen nepřímo, zvláštním 58 členným volebním shromážděním poslanců (52) a Rady náčelníků (6 - Council of Chiefs, Malvatu Mauri); v němž musí získat minimálně dvě třetiny hlasů. Jeho funkční období je pětileté. Výkonná moc je v rukou třináctičlenné vlády, jejíž předseda je volen většinou poslanců. Předseda vlády i ministři musí být poslanci parlamentu.

Zákonodárným shromážděním je 52členný jednokomorový parlament volený všeobecným hlasováním (systémem poměrného zastoupení) na čtyřleté volební období. Poradním orgánem vlády v otázkách vanuatských tradic, kultury a jazyků je Rada náčelníků volená místními tradičními představiteli. Kromě obecních rad zvolených v komunálních volbách mají určitou výkonnou pravomoc i tradiční náčelníci vesnic a oblastí.

Vrcholnými institucemi soudního systému jsou Nejvyšší soud a Odvolací soud. Ústava však také umožňuje fungování vesnických (či “ostrovních“) soudů, jimž předsedají tradiční náčelníci; tyto soudy postupují podle zvykového práva.

Aktuální politická situace

Vanuatu je demokratickou zemí, v níž řádně probíhají parlamentní i komunální volby. Politické spektrum je však mimořádně fragmentované.

První dekáda vanuatské nezávislosti se vyznačovala politickou stabilitou, o moc soupeřily Vanua´aku Pati (či Our Land Party, VP) a Union of Moderate Parties (Union des Partis Moderés, UMP). Levicová VP se opírala o anglofonní obyvatelstvo, konzervativní UMP o frankofonní voliče. Vláda byla až do roku 1991 v rukou VP, premiérem byl Walter Lini.

Politické spektrum bylo původně rozděleno dle jazykové příslušnosti, v 90. letech země postupně přešla na typicky melanéský politický systém, jehož charakteristickým rysem je výsadní postavení ministrů ve společnosti.

V minulých 15 letech v zemi vznikla řada dalších politických stran bez vyhraněné politické orientace: Vanua'aku Pati (ve volném překladu Strana naší země) Vanuatu National United Party (NUP), Union of Moderate Parties (UMP), Vanuatu Republican Party (VRP), Melanesian Progressive Party (MPP), Vanuatu Greens Party (VGP), Alliance for the Development of Vanuatu (ADV), The Greens Confederation (GC), Peoples’ Progres Party (PPP), Peoples’ Democratic Party, National Community Association, People's Action Party, Namangi Aute, Nagriamel Movement Political Party,,atd. Od roku 1998 se v zemi vystřídalo7  premiérů: Donald Kalpokas (VP), Barak Sopé (MPP), Edward Natapei (VP) aSerge Vohor (UMP) a Ham Lini (VP), mladší bratr prvního vanuatského premiéra dále Sato Kilman (PPP) až po současného  Moana Carcasses Kalosil (Green Confederation).

V roce 1999 byl vyhlášen rozsáhlý reformní program, který se zaměřoval na ekonomické a politické problémy Vanuatu. Program byl, jak se dalo čekat, neúspěšný a tak vážné sociální nepokoje v březnu 2007 přinutily vládu k vyhlášení výjimečného stavu, a to zejména v zájmu vytvoření podmínek pro bezpečné zajištění přípravy summitu Fóra pacifických ostrovů (PIF) v říjnu 2007. Na běžný život v zemi však vyhlášení výjimečného stavu prakticky nemělo vliv.  Politické dění se odehrává ve dvou větších městech, lidé na venkově stojí mimo něj a jen v období předvolebního klání zažívají nájezdy politiků.

Předposlední řádné parlamentní volby z 2. 9. 2008 ve Vanuatu vyhrála strana VP vedená E. Natapeiem, která získala v 52 - členném Parlamentu 11 křesel. Na druhém místě skončila NUP vedená tehdejším premiérem H. Linim a to s  8 mandáty. Na třetím a čtvrtém místě skončily shodně se 7 místy UMP a VRP. O post premiéra se v tajných utkali předseda VP Natapei a předseda VRP K. Korman. S rozdílem dvou hlasů 27:25 zvítězil Edward Natapei.

Následující období bylo charakterizováno nekončící sérií hlasování o nedůvěře vzhledem k tomu, že k takovému kroku stačí pouze 9 hlasů poslanců z celkových 52. Tato situace vyvolává stálou rotaci premiérů, v lepším případě po měsících, v nejhorším případě po několika dnech.

Při jednom “parlamentním převratu“ v prosinci 2010 ztratil důvěru premiér Natapei a premiérem se stal Sato Kilman, který ale ztratil důvěru o jediný hlas v dubnu 2011, aby se premiérem stal Serge Vohor. Jeho vítězství bylo zrušeno soudem za 3 týdny, aby soud vrátil do funkce jako dočasného premiéra Natapeie s povinností zvolit v Parlamentu nového premiéra, a tím se v červnu stal 2011 opět Kilman, který porazil Vohora poměrem hlasů 29:23, když Natapei nekandidoval. Premiér Kilman pak prokázal dlouhodobou “životnost“ (a to i přes značné zdravotní potíže, které byly příčinou jeho opakované a dlouhodobé nepřítomnosti v zemi z důvodu lékařského ošetření a rekonvalescence v zahraničí) a dovedl svou vládou zemi do řádných parlamentních voleb, které se konaly dne 30. října 2012.

Volby vyhrála Vanua´aku Parti (VP) vedená E. Natapeiem, která získala 8 parlamentních křesel. Na druhém místě skončila Peoples’ Progres Party (PPP) pod vedením S. Kilmana se 6 mandáty a třetí byla Union of Moderate Parties (UMP) Serge Vohora s 5 křesly. Naťapej ihned začal shánět širší podporu pro své zvolení premiérem, ale úspěšnější byl vůdce druhé nejsilnější strany Kilman, který se nakonec stal staronovým předsedou vlády.

Do  12. celonárodních voleb bylo registrováno na 166 tis. oprávněných voličů (v předcházejících volbách v roce 2008 jich bylo 152 tis.). Do parlamentu může být zvolen každý netrestaný občan po dosažení 25 let věku. Musí prokázat podporu nejméně 5 registrovaných voličů ve svém volebním obvodu.  Zároveň však kandidát musí složit nevratný deposit ve výši 50 tis. vatu (VUV), což je přibližně Kč 15 500 – minimální mzda byla v srpnu 2012 na Vanuatu stanovena na částku cca Kč 6 tis. (maloobchodní ceny na Vanuatu jsou vyšší než v Austrálii či na Novém Zélandu). Kandidovat do parlamentu ze zákona nesmějí – prezident, soudci, státní a magistrátní úřednici, policisté a učitelé.

Pozitivním prvkem posledních parlamentních voleb bylo, že se do boje o parlamentní křesla hlásí stále více žen. Tato skutečnost byla mj. i reakcí na oprávněnou kritiku mezinárodního společenství a organizací na ochranu lidských práv ve věci postavení žen na ostrově, jakož i v souvislosti s mezinárodně přijatými závazky (např. Convention on the Elimination of all forms of Discrimination against Women). Z vládních míst je tento trend “opatrně podporován“. Kromě předsudků v rodině a celé společnosti se limitujícím faktorem ukázala i nutnost skládat nevratný finanční depozit ze strany kandidátek. Nakonec se však žádná ze 17 kandidátek do vanuatského parlamentu neprobojovala.

Koncem roku 2012 a počátkem 2013 premiér Kilman úspěšně ustál dva pokusy o sesazení z funkce. Při třetím pokusu v březnu 2013 již tak úspěšný nebyl. Předseda “volně koaliční“ strany Green Confederation (získala 3 parlamentní křesla)  Moana Carcasses Kalosil 20. března spolu s dalšími 8 poslanci přešel k opozici a parlament dosavadnímu premiérovi Sato Kilmanovi vyslovil nedůvěru. Následně dne 23. března 2013 byl parlamentem zvolen (poměrem 34:18) novým premiérem Vanuatu. Mona Carcasses Kalosil v době svého působení provedl několik změn. Zrušil Ministerstvo civilního letectví a obnovil Ministerstvo pro rozvoj a tělovýchovu mládeže. Spojil Ministerstvo průmyslu a obchodu s Ministerstvem obchodního rozvoje do nového Ministerstva cestovního ruchu a obchodu. Vytvořil nové ministerstvo pro plánování a změnu klimatu. V průběhu roku 2013 Carcasses odvolal několik ministrů. V únoru 2014 došlo ke zběhnutí vládních poslanců do opozice, Carcasse přestavěl svůj kabinet a nabídl ministerská křesla opozici. Dne 15. května 2014 padla Carcasseho vláda, parlament zvolil nového předsedu vlády Joena Natumana. Následně jmenoval vládní kabinet.

Častá hlasování o nedůvěře dokumentují křehkost politické stability země. Ta je dána velkou fluktuací poslanců. Potíže působí korupce a nepotismus, pokračující fragmentace politických stran, které vznikají jako houby po dešti, aby pak velice rychle opět zanikly. Navíc, tyto strany vznikají účelově bez jasného politického programu se záměrem co nejvíce a nejrychleji z toho vytěžit pro sebe (na rozdíl od dob těsně po získání nezávislosti, kdy strany měly i konkrétní cíle a více se zajímaly o osud celé společnosti než o blaho vlastních členů). Jeden příklad za všechny – představitel strany Zelených na dotaz o ekologickém zaměření strany bezelstně odpověděl, že je to jedno, že jde jen o peníze, které strana získá ze zahraničí.

K politickému pnutí přispívají i stále se prohlubující ekonomické problémy. V důsledku globální ekonomické recese došlo k podstatnému útlumu ve stavebnictví, které bylo po relativně dlouhou dobu hybnou sílou vanuatské ekonomiky. Stavebnictví vykupovalo stále větší množství z omezené rozlohy zemědělské půdy, získané prostředky byly již dávno utraceny, půda zastavěna a lidé (zejména mladí), kteří by dříve pracovali na rodinných farmách, přispěli k prudkému nárůstu nezaměstnanosti. Při zhruba 20 procentní negramotnosti, nepovinné školní docházce, kdy do nekvalitních škol dochází cca 30 procent populace, se novým palčivým problémem stala i nezaměstnanost. Příliv čínských dělníků na Vanuatu dosáhl stavu, kdy vláda dokonce už koncem roku 2010 rozhodla, že již nebude obnovovat víza ani Číňanům, kteří již na Vanuatu jsou. Od roku 2011 se také držiteli diplomatických pasů Vanuatu mohli stát jenom jeho občané. Skutečnost je však odlišná, nejenže se opakovaně řeší skandály s prodáváním vanuatských víz prostřednictvím diplomatické mise Vanuatu v Pekingu (vízum za UDS 5 tis.), ale v průběhu roku 2012 proběhla vlna zatýkání mezi členy komisí k udělování státního občanství. Ti totiž občanství udělovali v rozporu s předpisy, zvláště pak podmínky 10 letého nepřerušovaného pobytu v zemi. Naprostá většina Číňanů podnikajících v maloobchodním prodeji se dnes může prokázat potvrzením o vanuatském státním občanství (kolik je jich držiteli vanuatských diplomatických pasů nelze odhadnout).

Kriminalita stále stoupá, tak jako brutalita zločinců. Policie je zkorumpovaná, početně slabá na nízké odborné úrovni a nevýkonná. Na druhé straně pak nešetří brutalitou. V roce 2012 byli vyšetřováni všichni příslušníci pohraniční policie na mezinárodním letišti. Vyšetřování ukázalo, že naprostá většina z nich běžně účtovala cizincům přijíždějícím za obchodním účelem neoprávněné poplatky, které používala k vylepšení svých nízkých platů.

K významným zahraničně politickým událostem na Vanuatu patřilo v roce 2012 konání 91. zasedání Rady ministrů skupiny států AKT (Afriky, Karibiku a Tichomoří) následované 37. zasedáním Rady mistrů AKT – EU ve dnech 11. – 16. června v hlavním městě Port Vila (36 tis. obyvatel). Jednalo se z hlediska logistického a bezpečnostního zajištění o náročnou akci. V této souvislosti vláda Vanuatu oslovila členské státy EU se žádostí o dar 108 osobních automobilů pro VIP hosty. EU nakonec darovala 6 vozů místní policii. Příznačné je, že ČLR vanuatské vládě na zajištění této akce darovala 38 vozidel včetně autobusů, mikrobusů a luxusních limuzín. Nový čínský velvyslanec pak navíc v souvislosti se svým nástupem do funkce z Pekingu přivezl protokol, ve kterém se ČLR jednostranně zavazuje odpustit clo na 75% položek vanuatských produktů dovážených do Číny (pro rok 2013). V lednu 2014 navštívila Vanuatu delegace ČLR, cílem návštěvy bylo posílení přátelských vztahů a zlepšení spolupráce mezi oběma zeměmi.

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezidentem je od 22. 9. 2014 anglikánský kněz a nezávislý politik Baldwin Lonsdale.

V nepřímé volbě byl zvolen až v 8. kole.

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Po pádu kabinetu Carcasseho v roce 2014, byl zvolen nový vládní kabinet v čele s Joem Natumanem.

Současná vláda je tvořena:

Předseda vlády

Joe Natuman

Místopředseda vlády, ministr obchodu a   komerce

Ham Lini

Ministr zahraničních věcí a obchodu

             
     

Sato Kilman

   

 

Ministr financí

Maki Simelum

Ministr pro vnitřní záležitosti

Charlot Salwai

Ministr školství

             
     

Bob Loughman

   

 

Ministr zdravotnictví

George Wells

Ministr spravedlnosti

Alfred Carlot

Ministr pro změnu klimatu

             
     

James Bule

   

 

Ministr pozemků

Ralph Regenvanu

Ministr zemědělství

David Tosul

Ministr infrastruktury

Esmon Sae

Ministr pro rozvoj a tělovýchovu mládeže

Don Ken

 Geneze změn viz - http://en.wikipedia.org/wiki/Cabinet_of_Vanuatu

 

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: