Včasné vyřešení otázky nástupnictví pomáhá rodinným firmám k dalšímu růstu

14. 10. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Rodinné firmy se na celkovém hrubém domácím produktu podílejí 40 procenty. V čem spočívá jejich specifikum a proč jsou pro domácí ekonomiku tak důležité, na to jsme se ptali partnera advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners Ludvíka Juřičky.

Vaše kancelář se dlouhodobě věnuje problematice rodinných firem. Jak se daří těmto firmám v oblasti strojírenství?
Podle dostupných údajů je na tom české strojírenství i letos velice dobře. Roste jak celý sektor, tak tržby jednotlivých společností. Tento trend platí i pro firmy, jež jsou postaveny na rodinném základě. Českým rodinným firmám se velice daří například v oblasti automobilového průmyslu, kde jsou tradičním dodavatelem špičkových technologií a součástek pro světové automobilové giganty. Do tržeb některých strojírenských firem se mohl negativně promítnout snad jen propad ruského strojírenského trhu. Naopak v České republice proběhlo několik velkých strojírenských akvizic, které mohou pomoci sektor ještě více ekonomicky rozhýbat.

Můžete tyto transakce přiblížit?
Za letošní rok zmíním dvě opravdu velké transakce, na kterých se naše kancelář přímo poradensky podílela. V obou případech šlo o akvizici ze strany čínských investorů. V prvním případě jsme poskytovali komplexní právní poradenství slovenské společnosti Železiarne Podbrezová při prodeji 100 % akcií strojírenské a metalurgické společnosti Žďas a jejích dceřiných společností TS Plzeň a ZDAS SGS GmbH. Novým majitelem firem se stala čínská společnost CEFC.

Ve druhém případě jsme radili české akciové společnosti Czech Industry Group při uzavření smlouvy se společností Shijiazhuang Zhongxing Machinery, největším čínským holdingem na výrobu disků pro automobily a zemědělské stroje. Kontrakt se týkal výstavby nové továrny v Sokolově, do jejíž realizace čínská společnost investuje přes miliardu korun a dodá vlastní technologie. Díky továrně by mohlo na Sokolovsku mimo jiné vzniknout 100 až 200 nových pracovních míst.

Když se vrátíme k rodinným firmám, kolik jich vlastně v České republice zhruba je a v čem jsou specifické například oproti různým pobočkám zahraničních společností apod.?
V rámci České republiky dnes působí stovky rodinných firem, přičemž jejich podíl na českém HDP je více než čtyřicetiprocentní. Vše navíc nasvědčuje tomu, že jejich význam pro tuzemské hospodářství do budoucna dále poroste. Jejich specifičnost spočívá zejména v tom, že si zpravidla kladou dlouhodobé cíle, investují do svého rozvoje a udržitelnosti. Pro ekonomiku státu jsou velmi podstatné, protože své tržby neodvádějí do zahraničí, ale udržují je ve společnostech a využívají k dalším investicím.

Ze zahraničních studií také vyplývá, že rodinné firmy mají poměrně konzervativní přístup k zadlužování, díky čemuž dokážou vcelku efektivně zvládat propady ekonomiky a turbulence na trhu, což se potvrzuje i v České republice. Z naší zkušenosti také víme, že vlastníci rodinných firem nakládají se zdroji rodinného bohatství vcelku obezřetně a snaží se stále častěji nastavit takové mechanismy, jež umožní firmě přežít i případný odchod zakládajících členů rodiny z řídících pozic. Výjimečnost rodinných firem je tedy i v jejich odolnosti, která má přímý vliv na stabilitu ekonomického prostředí.

Co se týče regionálního působení rodinných firem v rámci České republiky, máte přehled o tom, kde je jich koncentrováno nejvíce?
Větší koncentrace rodinných firem je ve velkých městech a regionech s nižší mírou nezaměstnanosti, nicméně i v regionech, jako je Ústecký nebo Moravskoslezský kraj, najdeme řadu úspěšných rodinných podniků. Je to dáno i tím, že tyto firmy mají zpravidla trvalejší vztah k regionu a jeho obyvatelům, přičemž většinou hrají i klíčovou roli nejenom z hlediska nabídky pracovních míst, ale i v oblasti společenského a kulturního života. Řada reprezentantů rodinných firem působí v oblasti filantropie a jsou příkladnými propagátory svého kraje, v němž žijí a podnikají. Toto je však nejenom český, ale i evropský, potažmo světový fenomén.

Vaše advokátní kancelář má jednu ze svých poboček rovněž v Brně. Je to i proto, že chcete lépe rozumět lokálním podnikatelským specifikům, jež nemusí být z vaší pražské centrály tak viditelné?
Částečně ano, ale především naše brněnská kancelář slouží jako kontaktní místo pro klienty žijící nebo podnikající na Moravě. Pokud se tedy na nás klient obrátí v Brně, jsme schopni mu zajistit naprosto plnohodnotný poradenský servis s tou přidanou hodnotou, že nemusí cestovat do naší centrály v Praze. Naše kancelář si zakládá na komplexním a širokém pokrytí služeb, čili je schopna odvést stejně kvalitní práci bez ohledu na to, kde se na nás klient obrátí. Je to dáno tím, že pracujeme v týmech, které jsou propojeny, vzájemně se doplňují a přizpůsobují potřebám klienta.

Nicméně přímo v Brně máme momentálně nejvyšší koncentraci právníků specializujících se na soutěžní právo, dále specialisty na problematiku korporátního, nemovitostního a závazkového práva a rovněž odborníky na správní a soudní řízení, což je s ohledem na umístnění nejvyšších justičních instancí v jihomoravské metropoli nepochybně v mnoha směrech velkou výhodou. Vlastníci i manažeři rodinných firem tak mohou využít skutečně pestrou škálu našich služeb, přičemž k dispozici jim je zejména náš speciální a na trhu největší tým určený pro významné privátní klienty.

Co konkrétního můžete této vybrané klientele nabídnout?
Radíme jim například se zahraničními investicemi, exportem, mezinárodním obchodem. Jednotlivcům i rodinám pomáháme plánovat a strukturovat správu a dlouhodobou držbu jejich osobního a podnikatelského majetku, řešit otázky spojené s mezigeneračním transferem kapitálu a obecně s problematikou nástupnictví a předávání firem.

Nakolik se ono předávání z generace na generaci daří úspěšně realizovat  a jak na tom rodinné podniky v České republice v tomto ohledu jsou?
Z nejrůznějších studií vyplývá, že se předání firmy z první na druhou generaci úspěšně podaří zhruba u jedné třetiny podniků. Při přechodu z druhé generace na třetí je úspěšnost cca desetiprocentní a mezi dalšími generacemi již jen v řádu jednotek procent. U tuzemských firem je situace složitější v tom, že zde došlo k mnohaletému zpřetrhání rodinných vlastnických vztahů kvůli politicko-ekonomické situaci po roce 1948. Výsledkem je malá, nebo dokonce žádná zkušenost s nástupnictvím a způsoby jeho řešení.

Setkáváme se ale i s neochotou zakladatelů předat firmu nebo její řízení nastupující generaci, což souvisí i s tím, že předání může probíhat v zásadě dvěma způsoby. Buď jde o předávání firmy a rodinného majetku do správy mladší generaci, kdy si zakladatel chce zachovat předem stanovenou míru vlivu včetně kupříkladu práva na finanční plnění, a v takovém případě se jedná o velmi privátní rodinné téma související s předáním základních idejí a principů správy rodinného majetku a jeho spravedlivého rozdělování mezi neaktivní a potřebné členy rodiny, nebo jde o předání řízení, které nemusí nutně vykonávat člen rodiny. V tom případě však musí zakladatel nechat vedle sebe někoho manažersky vyrůst, ať už z rodiny, nebo ze svých spolupracovníků.

S jakými problémy se tedy při řešení otázky nástupnictví nejčastěji setkáváte?
Často jde o to, že zakladatelé o nástupnictví sice uvažují, nicméně staví jej až na konec svých priorit daleko za každodenními provozními záležitostmi společnosti a rodiny. Jinými slovy, vlastníci rodinných firem tuto otázku často odkládají a neřeší ji až do poslední chvíle. Když se potom zjistí, že v rodině neexistuje nikdo, kdo by mohl být vhodným nástupcem k převzetí řízení firmy, začne se ten správný člověk hledat buď z dostupného okruhu manažerů zevnitř firmy, nebo z externích zdrojů z řad profesionálního managementu. Obojí zákonitě zabírá daleko více času v době, kdy se to obvykle nejméně hodí.

Problémy mohou nastat i s předáním správy rodinného majetku, jehož je firma klíčovou součástí. Pokud potomci netuší, jaké jsou základní principy správy, hlavní idea firmy či kam má firma vlastně směřovat, může to pro ni znamenat velké potíže do budoucna. Lze jim předejít vedle pravidelné a otevřené komunikace a edukace v rámci rodiny i využitím stále populárnější rodinné ústavy, která může jakožto významný neprávní korektiv obsahovat všechny charakteristiky správy rodinného bohatství, včetně například nedělitelnosti majetku.

Je v České republice častější předávání firem rodinným příslušníkům, nebo nástupcům z řad profesionálního managementu?
Z našeho vlastního průzkumu, který jsme realizovali společně s bankou Gutmann, vyplynulo, že více než 90 procent majitelů rodinných firem v České republice věří, že udrží rodinnou tradici a své podnikání předají některému ze svých potomků. I když je ten průzkum už tři roky starý, trend se nezměnil a koneckonců je obdobný jako v celé Evropě. Pro zakladatele jsou firmy nikoliv pouze investicí, ale i významnou součástí jejich života, protože je vybudovali od základu a investovali do nich veškeré své úsilí, prostředky a většinu času. Proto je chtějí předat v prvé řadě svým potomkům.

Úspěšnost předání je ale velmi nízká. Co může vlastník firmy udělat pro to, aby zvýšil svoji šanci na to, že firma po jeho odchodu do podnikatelského důchodu nepůjde rychle ke dnu?
Důležité je začít včasnou výchovou potomků a předáváním sdílených hodnot v rodinném podnikání, protože v některých případech může takové předání trvat i rok až dva, někdy i déle. V průmyslových odvětvích je velkou výhodou vzdělání v daném oboru. Proto by majitelé firem měli své potomky připravovat k převzetí rodinného podniku již v průběhu jejich studia. Majitelé by také měli mít vyřešen krizový postup při náhlých komplikacích či neštěstích. Jednoduché nástroje, jako je závěť, dědická smlouva nebo správce dědictví, mohou přispět k tomu, že firma nebude paralyzována a bude moci normálně fungovat. Potíž však mnohdy spočívá v tom, že se otcové zakladatelé jen velice těžko vzdávají vedení ve firmě, což vytváří napětí mezi oběma generacemi a nezřídka takřka neřešitelný konflikt.

Co potom při takovém rozkolu firma riskuje?
Pochopitelně hrozí její roztříštění, zvlášť v případech, kdy je dědiců a nástupců několik a každý vidí budoucnost a pokračování firmy jinak. Druhým negativním jevem je skutečnost, že potomci nejsou dostatečně obeznámeni se situací ve společnosti (jak ve vztahu k zákazníkům a dodavatelům, tak i dovnitř vůči zaměstnancům) a nedokážou tím pádem včas identifikovat nové příležitosti nebo rizika. Naším úkolem je eliminovat tyto negativní jevy, resp. jim předcházet, protože většinou vedou ke ztrátě konkurenceschopnosti firmy, někdy i k jejímu zániku.

Co tedy firemním lídrům radíte? Aby se spíše spoléhali na profesionální management?
Jak jsem již naznačil, s rodinnými firmami jsou často spojeny různé ideje a představy o ideálním nástupnictví, ze kterých lze jen těžko vykročit. Rozhodnutí o spravedlivém a efektivním rozdělení navíc není vůbec jednoduché a vyžaduje velkou dávku zodpovědnosti, erudice i správného načasování. Existuje nicméně řada prostředků, jak si s předáním majetku úspěšně poradit. Lze se inspirovat zahraničními zkušenostmi, které v kombinaci s novou soukromoprávní legislativou poskytují mnoho různých možností pro efektivní řešení situace. Velice užitečným nástrojem jsou například tzv. svěřenské fondy, díky nimž je možné dlouhodobě a oproti dědickým institutům prakticky okamžitě zajistit celistvost rodinného majetku a firmy. Možností je ale celá řada a z vlastní praxe máme naštěstí řadu příběhů pokračování rodinných firem, které dopadly dobře.

Ludvík Juřička

je partnerem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners. Spolu s Robertem Nerudou působí ve vedení její brněnské pobočky, kde má na starosti právní tým zaměřený na privátní klienty z řad významných podnikatelů, majitelů rodinných firem a manažerů. Ve své poradenské praxi se specializuje zejména na fúze a akvizice, nemovitosti a stavební právo, právo obchodních společností, problematiku cenové kontroly a spornou agendu. Před nástupem do Havel, Holásek & Partners vroce 2012 pracoval 11 let jako vedoucí advokát v Ambruz & Dark a ředitel brněnské pobočky Deloitte Legal.


Převzato z časopisu Komora. Autor: Alex Hoffmann.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek