Ve stavebnictví vládne opatrný optimismus

11. 4. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Čísla hovoří jasně. V roce 2016 vzrostlo stavebnictví o 5,5 %, podle průzkumů skončila v tomto odvětví krize v roce 2013 a mírný růst se očekává i letos. Jasný důvod k optimismu. Při detailnějším pohledu na výsledky a na výhled do dalších měsíců se však pozitivní vyhlídky přece jen relativizují.

StavebnictvíO co jde? Především o to, že stavebnictví nerostlo rovnoměrně. Podle výsledku průzkumu CEEC Research se na zlepšení kondice podílelo převážně inženýrské stavitelství, které posílilo o 16 %. Naproti tomu pozemní stavitelství stagnovalo, držela ho především bytová výstavba v Praze.

„Růst inženýrského stavitelství byl podmíněn tím, že se dočerpávaly evropské peníze. Státní fond dopravní infrastruktury měl rekordní rozpočet a podařilo se zlepšit i čerpání EU dotací ve srovnání s předchozími roky," říká Jiří Vacek, ředitel společnosti CEEC Research. Výhled do letošního roku je následující. Zatímco v roce 2015 tlačily stavebnictví veřejné investice a privátní se na něm příliš nepodílely, následující rok by se tento trend měl obrátit.

„Ekonomice se daří, takže lze tyto investice očekávat. Když jsme v rámci našich průzkumů hovořili se zástupci strojírenských fi rem, ukázalo se, že mají našlápnuto k velkému rozvoji. Nejlépe to dokazovala skutečnost, že se nás rovnou ptali na kontakty na stavební firmy, které by jejich záměry dokázaly realizovat. Podle našich odhadů by měl podíl privátního sektoru na celkových investicích ve stavebnictví dosáhnout minimálně 60 %," tvrdí Jiří Vacek.

Propad veřejných zakázek

Toto tvrzení má ale i svou odvrácenou stranu, a tou je pokles veřejných investic. V roce 2015 totiž bylo vyhlášeno o třetinu méně výběrových řízení než v roce 2014, což je citelný propad. Souvisí samozřejmě s čerpáním prostředků Evropské unie, kdy prostředky z nového dotačního období budou teprve uvolňovány. A také je potřeba připomenout, že výkonnost stavebnictví je pořád zhruba o 16 % nižší než v předkrizovém roce 2008 a letošní rok ke smazání ztráty pomůže jen mírně.

„Vypsaných soutěží je výrazně méně. Pokud k tomu přidáme naplněnost stavebních fi rem na trhu, která je kolem 80 %, tak podle mě bude skvělé, když v roce 2016 bude stavebnictví stagnovat. Když se nad tím zamyslím kriticky, už teď bychom museli vidět, proč bychom měli dále růst. Ale z vypisovaných zakázek a ze zakázkové naplněnosti fi rem to vidět není," namítá Jaromír Maixner, předseda Sekce pro stavebnictví Hospodářské komory České republiky.

2–3% růst očekávají ředitelé více než 100 předních stavebních firem v letošním roce.

Významně pozitivní nálada není ani mezi zadavateli, což dokumentuje vyjádření Karla Horčičky, náměstka hejtmana Středočeského kraje pro oblast regionálního rozvoje: „Situace v segmentu stavebnictví v současné době není příliš dobrá. Skončily dotační programy ve velmi úspěšných regionálních operačních programech a nový Integrovaný operační program (IROP) se jen velmi zvolna rozjíždí. Nové výzvy by podle mého názoru měly být vypisovány rychleji. Ani soukromé firmy v současné době příliš neinvestují, stavební firmy se tak doslova perou o zakázky. Domnívám se, že by daleko aktivněji ve prospěch investic měly vystupovat banky, které mají v současné době, kdy naše ekonomika roste, velkou příležitost podpořit investiční akce."

Co tedy potáhne růst

Podle nejnovější Kvartální analýzy českého stavebnictví Q1/2016 společnosti CEEC Research očekávají ředitelé více než 100 předních stavebních firem, že v roce 2016 poroste stavebnictví o dvě až tři procenta a v roce 2017 o další dvě procenta. Růst nebude tak významný jako v roce 2015, ale bude, a pokud skutečně tyto prognózy vyjdou, půjde o čtyři po sobě jdoucí roky, kdy se sektoru, který od roku 2008 výrazně strádal, bude dařit lépe.

„Jak už jsem zmínil, růst očekávají strojaři, proto navyšují kapacity a potřebují k tomu stavební práce. Daří se bytové výstavbě, která nadále poroste. Naopak u kancelářských ploch se očekává zvolnění, protože objem nových administrativních ploch na trhu je rekordní. V oblasti retailu se masivní výstavba nových obchodních center neočekává, ale je tu prostor na opravy a rekonstrukce – tu plánují až tři ze čtyř developerů obchodních center. Cyklus obchodních center je v průměru kolem osmi let a vzniká potřeba je upgradovat a rekonstruovat. Když to shrnu: pozemní stavitelství poroste, potáhne ho především rezidenční výstavba a výstavba průmyslových nemovitostí. U inženýrského stavitelství očekávám mírný pokles, což je také po loňském dvouciferném růstu logické," vypočítává Jiří Vacek.

Pomalu zlepšující se situaci podle něj dokazuje i to, že podle průzkumů CEEC Research chce třetina stavebních fi rem zvyšovat ceny svých prací a části fi rem se zvyšují i marže. Pozitivněji jsou naladěny menší stavební firmy, zato velké jejich nadějné vyhlídky zdaleka tolik nesdílejí.

„Nálada na stavebním trhu je nepochybně lepší než před rokem, ale horší než před deseti lety, kdy jsme byli v období rozkvětu trhu, růstu obratů i kapacit. Nyní je realita mírného optimismu živena zastavením poklesu trhu stavebních prací, mírným nárůstem v roce 2015, a především je ovlivněna řadou nadměrně optimistických očekávání. Nejsme limitováni finančními prostředky. Peníze jsou levné a není problém je na výstavbu sehnat. Jsme limitováni připraveností staveb k realizaci, která u nás trvá neuvěřitelně dlouho," říká Jaromír Maixner.

Nová legislativa: pomoc, nebo přehnaná očekávání?

Budoucnost stavebnictví ovlivní také nová legislativa. Poslaneckou sněmovnou prošel nový zákon o zadávání veřejných zakázek, brzy jej bude následovat novela stavebního zákona. Co od nich lze očekávat?

„Podle mě jsou přehnaná očekávání spojená s tím, že se díky jejich přijetí výrazně zrychlí a zprůhlední celá příprava legislativních procesů nutných k výstavbě," myslí si Jaromír Maixner. Podle něj spočívá zásadní problém celého stavitelství v roztříštěnosti kompetencí do mnoha rezortů. Vždyť kromě Ministerstva pro místní rozvoj, které legislativní novinky připravuje, se stavebnictví dotýká také Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství, Ministerstva fi nancí a Ministerstva dopravy.

Zásadní problém celého stavitelství spočívá v roztříštěnosti kompetencí do mnoha rezortů.

„Je potom jasné, že sladění legislativních záměrů a cílů stavebnictví je v této situaci komplikované. Segmentu chybí faktická stabilita prostředí se standardním, predikovatelným rozhodováním. Chybí názorová jednota a výklad s dalšími institucemi, jako je ÚOHS a NKÚ. Také stále nejsou zpracovány a zažity všeobecné smluvní podmínky pro stavebnictví, které by byly široce akceptovány a užívány," doplňuje Jaromír Maixner.

Co přinese nový zákon o zadávání veřejných zakázek, je podle předsedy Sekce pro stavebnictví HK ČR obtížné predikovat. Přestože uznává, že je lepší než dosud platná minulá norma, upozorňuje na spoustu nejasností, kvůli nimž může být přínos zákona nakonec velmi sporadický. Oč konkrétně jde?

„První negativum vidím v rozsáhlosti zákona. Není psán pro širokou obec zadavatelů, neodborníků. Při vší úctě ke starostům a neprofesionálním zadavatelům odkudkoliv, bez právního poradce či odborného konzultanta zakázku správně nevypíší ani nezadají. Druhý pohled vidím ve výkladu některých ustanovení, který je nezbytný k tomu, aby byl zákon správně a jednotně aplikován. Pokud již nyní ministryně Šlechtová hovoří o nutnosti prováděcích předpisů, je zřejmá komplikovanost, a hlavně se objevuje otázka, jaký výklad bude prezentován za ÚOHS a případně od soudů," ptá se Jaromír Maixner.

Na zákonu ale shledává i pozitiva. Zdůrazňuje, že hlavní vidí především v tom, že vznikl, prošel sněmovnou a bude schválen. Jako pozitivum také vnímá, že došlo k ustoupení od protikorupční funkce zákona, kterou mají řešit jiné předpisy. Korupce je přece trestným činem. Na druhé straně některé prezentované výhody shledává jako velmi sporné.

Několik otazníků kolem ZZVZ

První otazník vidí Jaromír Maixner v ponechané rozhodovací možnosti v řadě paragrafů. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí zadavatele má být transparentní, musí umět vysvětlit, proč se tak rozhodl, a jeho právní konání musí být nezpochybnitelné, není podle předsedy Sekce stavebnictví HK ČR kryt žádným odvoláním na příslušný paragraf. Zjednodušeně řečeno zákon na jedné straně umožňuje nějaké rozhodnutí učinit, nebo neučinit, ale zároveň vzniká povinnost vysvětlit proč. To lze vnímat jako danajský dar.

„Jako výhoda zákona je prezentována také možnost vyloučit soutěžícího pro mimořádně nízkou nabízenou cenu. Jenomže volnost jejího stanovení může zadavatele dostat do potíží. Jak má totiž postupovat, aby nebyl napadán, že vyloučil, či naopak nevyloučil uchazeče kvůli ceně, už zákon neřeší. Navíc je třeba si uvědomit, že každá zakázka je originální a vazba na její předpokládanou hodnotu je zcela neměřitelná," upozorňuje Jaromír Maixner.

Mezi dalšími otazníky, které zmiňuje, je třeba mediální zkratka, že se již podle nového zákona nebude soutěžit na cenu s odkazem na to, že i minulý zákon umožňoval soutěžit na ekonomickou výhodnost a další kritéria, přesto tak zadavatelé nečinili. A pozastavil se i nad možností vyloučení účastníka pro jeho nezpůsobilost. Zadavatel může vyloučit žadatele ze soutěže, pokud se v minulosti dopustil závažných pochybení při plnění závazků.

„V zákoně stojí, že dokonce i pro jiného veřejného zadavatele," upřesňuje Jaromír Maixner. „K tomu ale bude potřeba velké odvahy zadavatele takový krok učinit a umět jej prokázat. Uvedu příklad. Pokud se společnost soudí s veřejným zadavatelem o kvalitu plnění, co by mělo být větším argumentem pro vyloučení této firmy z veřejných zakázek? Tímto příkladem chci zdůraznit, že zákon posílá zadavatele na velmi tenký led," zdůrazňuje Jaromír Maixner.

Strašák jménem EIA

Potenciální hrozbou pro dosud nerealizované projekty je EIA, tedy posouzení vlivu na životní prostředí. „Část projektů ji má dokonce ještě z devadesátých let, část podle nového zákona z roku 2002. Současná norma je ale přísnější. Je potřeba vyjednat v EU, aby ji nebylo potřeba předělávat. Jde řádově o necelou stovku projektů. Kdyby dostaly stopku, byla by to pro infrastrukturu velká rána. Musely by EIA získat znovu, což by znamenalo zdržení minimálně o dva roky, reálně až o pět let," upozorňuje Jiří Vacek.

Námitky má odborná veřejnost i vůči novele stavebního zákona. „Deklarace, že se nově může sloučit například územní řízení a stavební povolení do jednoho aktu, je platná snad u drobných staveb. U rozsáhlejších projektů je tento postup natolik nákladný a riskantní, že se bude aplikovat minimálně, a proto zákon nic neurychlí ani nezjednoduší. Prosazení zavedení jednotného povolovacího řízení a zásadní zjednodušení a zrychlení povolování staveb včetně souvisejících procesů (EIA) pravděpodobně nebude dosaženo," říká Jaromír Maixner.

Upozorňuje také na rizika a nebezpečí spojená s vyjádřením tzv. nedotčené veřejnosti. To znamená ná, že někdo z druhého konce republiky, kdo není účastníkem stavebního řízení, může svojí aktivitou blokovat, nebo dokonce opakovaně se vyjadřovat k investorským záměrům. „Obávám se, že by to, zejména u nás, bylo snadno zneužitelné," doplňuje Jaromír Maixner.

Důvody opatrného optimismu

Přes výše uvedené panuje v segmentu stavebnictví mírný optimismus. Zejména privátní investoři začínají chápat potřebu smluvní vyváženosti a dobrých mravů. Odměnou za to je jim kvalitní a včas postavené dílo, což je v přímém rozporu s četnými právními bitvami mezi zadavateli a zhotoviteli řady staveb, kdy místo toho, aby šlo o společné dílo, se skloňují termíny jako nedokonalá příprava, obavy z trestní zodpovědnosti, z různých druhů kontrol, či dokonce přesunutí rizik na dodavatele.

„Výhled do budoucna vidím v kultivaci stavebního prostředí, vyváženosti všech smluv, v odpovědném manažerském rozhodování. Nezbytnou podmínkou ke zlepšení je standardizace smluv, procesů a pojmů. Snad k tomu v důsledku přispěje i nová legislativa," přeje si Jaromír Maixner. Jiří Vacek vidí potenciál v růstu ekonomiky jako celku.

„Pro firmy není ani tak důležité, že jsou na trhu dostupné levné peníze. To vnímají jako bonus. Spíš je pro ně důležité, že jak u nás, tak v zahraničí vidí růst a poptávku po vlastní produkci, což je motivuje k rozšíření kapacit, z čehož bude profi tovat stavebnictví. Je to podobný efekt, jako když levné hypotéky nastartovaly trh rezidenčního bydlení," říká.

Plány se spřádají i na úrovni zadavatelů, což potvrzuje Karel Horčička ze Středočeského kraje: „Usilujeme například o vznik národní průmyslové zóny na území bývalého vojenského újezdu Milovice. Domnívám se, že toto území má velmi slibnou perspektivu rozvoje a řada firem by zde mohla využít příležitost k zajímavým investicím. Například i proto, že město Milovice se velmi rychle rozrůstá, přibývají zde především mladí, vzdělaní obyvatelé, kteří by mohli najít uplatnění v nově vzniklých továrnách."

Kromě toho kraj podporuje prostřednictvím Středočeského inovačního centra (SIC) v Dolních Břežanech výzkum, plánuje investice do nových projektů, především v oblastech dopravy, školství, zdravotnictví a sociální péče. Finance získává i v cizině.

„Hodně si slibujeme například od spolupráce s čínskou provincií Sečuán. I naší zásluhou mimo jiné vzniklo přímé letecké spojení s hlavním městem Sečuánu Čengdu. Podpořili jsme vznik česko-čínské průmyslové zóny v Nymburce. Očekáváme nyní další prohlubování spolupráce našeho kraje s Čínou," doplňuje Karel Horčička další možný zdroj investic, jež pomohou i stavebnictví.

Co vsoučasné době tíží české stavebnictví

České stavebnictví má řadu problémů strategického dlouhodobého charakteru, stejně tak střednědobé taktické problémy, jakož iurgentní operativní maléry.

Ze strategických záležitostí bych vyzdvihl otázky legislativy. V současné době probíhají doslova legislativní žně. Českým parlamentem, konkrétně Senátem, nyní prochází zákon o zadávání veřejných zakázek, ve kterém Poslanecká sněmovna smysluplně zareagovala na potřebu řešit zvýšení prostoru pro vícepráce, které jsou nezbytné na některých ne dobře připravených stavbách.

Rozsah individuálních změn se v rámci víceprací zvýšil na 50 procent, konečná hodnota všech změn v rámci zakázky však může dosáhnout maximálně 30 procent. Uvidíme, jaká bude reakce Senátu. Do Poslanecké sněmovny rovněž přichází novela stavebního zákona a opět se připravuje novelizace zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).

Chybí zákon oliniových stavbách

Domnívám se, že naší zemi stále zoufale chybí zákon o liniových stavbách, který by urychlil jak majetkoprávní vypořádání, tak i celkovou přípravu dopravních i energetických staveb. Problematika sloučení územního řízení, ekologického auditu a stavebního povolení zůstává stále bolavým místem přípravy staveb.

Zkrácení neúměrně dlouhého časového horizontu na kratší cyklus je významnou potřebou celostátního rozměru. Zkušenosti z Německa i ze Slovenska a Polska by pro nás měly být návodem. Když se chce, tak to jde. V letech 2014-2015 zaznamenalo stavebnictví významné nárůsty, což mělo řadu příčin.

Zaprvé vrcholilo čerpání evropských fondů v oblasti dopravních a ekologických staveb, zadruhé výrazně poklesla úroková sazba hypoték v oblasti bytové a pozemní výstavby a zatřetí se celková ekonomika dostala do fáze oživení a možná i konjunktury, na což odvětví stavebnictví muselo rovněž zareagovat.

Rok 2016 oproti tomu zahajuje novou periodu v čerpání evropských fondů. Řada programů bude teprve vyhlašována, což především u vodohospodářských a dopravních staveb způsobí významný propad.

Problémy způsobuje EIA

Bolavější problém nicméně způsobuje otázka uznání, nebo neuznání již schválených procesů EIA podle zákona z roku 1992 u většiny připravovaných dálničních staveb a značné části silničních i železničních staveb. Hovořím zde o více než stovce projektů v celkové hodnotě přes 130 miliard korun.

Jednání ministra životního prostředí a ministra dopravy se zástupci Evropské komise zatím nebylo završeno úspěchem a problém tak byl přenesen na premiéra ČR. V tuto chvíli se jedná o možnost, případně o nemožnost proporcionálního čerpání fi nancování u připravených zakázek.

Jistě se najde způsob, jak vyčerpat tyto zdroje např. na opravách silnic 2. a 3. třídy, nebo podobných rychle připravených projektech. Priority České republiky jsou však v realizaci takových dálničních staveb, jako je například dokončení dálnice D1 u Přerova, Pražského dálničního okruhu, rychlostní komunikace R35 Hradec – Mohelnice, spojení Prahy s Lincem a Brna s Vídní, stejně jako v realizaci 3. a 4. železničního koridoru. Je paradoxní, že se tyto stavby připravovaly tak dlouho, že jejich EIA není Evropskou komisí považována za platnou.

Nové rozběhnutí tohoto procesu znamená oddálení zahájení těchto staveb o tři až čtyři roky, což v tomto období zapříčiní reálnou nemožnost čerpání evropských fondů. Tuto situaci považuji v současné době za největší problém českého, především dopravního stavebnictví. Nezbývá, než se alespoň těšit z nízkých úrokových sazeb hypoték v rámci pozemního stavitelství.

Převzato z časopisu Komora
Autoři: Jaroslav Martínek, Ing. Michal Štefl

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek