Ve veřejných zakázkách bychom měli preferovat kvalitu říká místopředseda Asociace

22. 5. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

S místopředsedou Výkonného výboru Asociace pro veřejné zakázky advokátem Janem Dáňou o veřejných zakázkách, připravovaném zákoně o zadávání veřejných zakázek a změnách, které by měl nezbytně přinést.

Mgr. Jan DáňaNejpozději v dubnu roku 2016 by měl začít platit nový zákon o veřejných zakázkách. Jak dosud představené plány ministerstva pro místní rozvoj hodnotíte?
Ta změna je oproti stávající právní úpravě zásadní, ale jde o krok správným směrem. Nicméně uvidíme, v jaké podobě to bude nakonec parlamentem schváleno.

Co by podle vás k napravení dnes poněkud pošramocené reputace veřejných zakázek skutečně pomohlo?
Jednoznačně posílení odbornosti zadavatelů při vypisování veřejných zakázek. To platilo a bude platit i v budoucnu, to nevyřeší sebedokonalejší zákon o veřejných zakázkách.

Jak se v tom angažuje Asociace pro veřejné zakázky?
Naším hlavním cílem a prostředkem je soustavné odborné vzdělávání osob působících v zadávacím procesu, ať už na straně zadavatelů, dodavatelů anebo poradců veřejných zakázek a motivuje nás též snaha najít „jediné správné užití ustanovení zákona o veřejných zakázkách".

Úzce spolupracujeme s ministerstvem pro místní rozvoj a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Jsme členy různých expertních skupin a expertních poradenských orgánů, kde se snažíme legislativcům zprostředkovat názory a vidění problematiky veřejných zakázek z pohledu uživatelů zákona.

Legislativní prostředí veřejných zakázek, ačkoli se jedná pouze o jeden zákon a několik prováděcích předpisů, je velice komplikované, a to především s ohledem na určitou nesrozumitelnost a často i mnohoznačnost právního jazyka, který umožňuje řadu výkladů. Právě proto se toto složité legislativní prostředí snažíme zprostředkovávat uživatelům, zvyšovat jejich povědomí o problematických – především aplikačních – otázkách, diskutovat s nimi a objasňovat jim věcně správný smysl zákona sledovaný zákonodárcem.

Asi čtyřikrát do roka proto pořádáme semináře, respektive tematická setkání, kterých se účastní nejen naši členové, ale i nečlenové z řad zainteresované odborné veřejnosti. Nové trendy v oblasti zadávání probíráme na konferencích, které pořádáme pravidelně dvakrát do roka. Dále pro své členy vydáváme bulletin a poskytujeme další doprovodné benefity, jako jsou slevy na vzdělávací akce partnerských organizací, odborná periodika či softwarové aplikace, které mají práci se zákonem o veřejných zakázkách usnadnit.

Můžete Asociaci pro veřejné zakázky krátce představit?
Asociace pro veřejné zakázky sdružuje právnické a fyzické osoby, které spojuje především společný zájem na vzájemném zprostředkování a výměně zkušeností získaných při praktické aplikaci zákona o veřejných zakázkách a snaha prosadit kvalifikovaný přístup k procesům při zadávání veřejných zakázek.

S těmito základními cíli byla Asociace v roce 2006 založena, a nehledě na skutečnost, že se od té doby situace z hlediska možností, jak získat a sdílet informace o best practice v této oblasti, do jisté míry zlepšila, stále je zde především s ohledem na rychle se vyvíjející legislativu, ale i rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže prostor pro naše aktivity a jejich další rozvoj.

Potvrzením toho je naše stále rostoucí členská základna. Kdysi jsme začínali se zhruba 10 členy. Nyní máme 46 členů z řad zadavatelů, poradců a dodavatelů veřejných zakázek. O setrvalém a vrůstajícím zájmu o naši práci svědčí též velmi slušná návštěvnost našich akcí.

V červnu 2015 pořádá Asociace pro veřejné zakázky konferenci. Čeho se bude konkrétně týkat?
Hlavní téma konference je vzhledem k intenzivní práci na přípravě nového zákona o zadávání veřejných zakázek samozřejmě nasnadě – je to právě konkrétní podoba nového zákona. Všechny aktéry v oblasti veřejného zadávání zajímá skutečnost, zda nový zákon přispěje ke zrychlení a zjednodušení zadávacích procesů a přinese menší administrativní zatížení, které by určitě uvítali jak zadavatelé, tak i uchazeči o veřejné zakázky.

Při volbě témat konference jsme se však snažili zaměřit i na další palčivé otázky, které si teď určitě řada zadavatelů a poradců v oblasti veřejných zakázek klade, a sice jak předcházet korekcím a sankcím u dotovaných projektů a zda existuje při stávajících pravidlech účinná obrana proti rozhodnutím o krácení dotací.

Nejeden zadavatel se nyní musí vypořádat se zprávou auditního orgánu a následným rozhodnutím poskytovatele dotace, na jehož základě musí kvůli, byť třeba zanedbatelné, administrativní chybě část obdržených prostředků vrátit, přičemž se jedná o nemalé částky pohybující se leckdy v řádech desítek milionů korun. Pro řadu zadavatelů může být takové rozhodnutí likvidační.

Myslím si proto, že témata konference jsou vysoce aktuální a atraktivní a rád bych tímto všechny čtenáře z řad odborné veřejnosti na naši letní konferenci, která se uskuteční 18. června 2015 v pražském Grandior hotelu, pozval.

Vraťme se ke změnám, které by mohl nový zákon o veřejných zakázkách přinést. Podle čeho by se podle vás měla vybírat vítězná nabídka? Jen podle nejnižší ceny, jak se dnes děje prakticky bez výjimky, nebo by se měla více zohledňovat kvalita nabídek?
Současná praxe, kdy se prioritně hodnotí podle nejnižší nabídkové ceny i takové zakázky, u nichž by měla být preferována kvalita, je zcela jistě špatná. Dumpingové ceny dodavatelů s sebou nesou negativní důsledky v podobě horší kvality plnění veřejných zakázek, což vede k nehospodárnému vynakládání veřejných prostředků.

Nový zákon o veřejných zakázkách se oproti tomu současnému výrazně posunuje k většímu zohledňování kvality místo dosud preferované nejnižší ceny. Za nejpřínosnější považuji možnost hodnotit u veřejných zakázek na intelektuální služby (projektování, poradenství, právní služby) organizaci, kvalitu a zkušenost osob, které se mají podílet na plnění veřejné zakázky.

Nový zákon klade rovněž důraz na hodnocení nákladů životního cyklu, což by se mělo uplatňovat u veřejných zakázek na dodávky či stavební práce. Velmi inovativním prvkem je rovněž možnost zadavatele stanovit pevnou cenu a hodnotit pouze kvalitu nabízeného plnění. Kvalitativní hodnotící kritéria s sebou ale přinášejí úskalí v podobě zvýšených nároků na odbornost hodnoticí komise, aby skutečně vybrala tu nejkvalitnější nabídku.

Podle mého názoru je naprosto nezbytné, aby ministerstvo pro místní rozvoj připravilo k novému zákonu i podrobnou metodiku, jakým způsobem mají zadavatelé transparentně a férově hodnotit kvalitu nabídek. Pokud k tomu nedojde a každý zadavatel si bude vymýšlet svoji vlastní metodiku hodnocení kvality nabídek, budou veřejné zakázky s komplikovanějšími způsoby hodnocení napadány námitkami neúspěšných dodavatelů a tyto zakázky pak skončí na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Mluvíte o takzvaném „zakázkovém kanibalismu". Jak se lze podle vás - už dnes velmi častým - stížnostem neúspěšných zájemců o veřejnou zakázku účinně bránit?
Je neblahou skutečností, že téměř každá zakázka s větším objemem peněz skončí na ÚOHS. Neúspěšní dodavatelé často zneužívají orgán dohledu jako nástroj konkurenčního boje, kdy i za cenu zvýšených nákladů se snaží zakázku otočit ve svůj prospěch či alespoň zamezit konkurentovi, aby veřejnou zakázku získal. Nový zákon o veřejných zakázkách ponechává stávající výši kauce - jde o jedno procento z nabídkové ceny - kterou musí stěžovatel složit na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tato výše není pro stěžovatele dostatečně demotivující, aby jej od podání nepodloženého návrhu odradila.

Jsem zastáncem toho, aby se kauce zvýšila a rovněž aby se zvýšilo i procento kauce (z dnešních 20 na 50 procent), které propadne, když stěžovatel vezme svůj návrh zpět. Nemyslím si, že se lze úplně vyhnout šikanózním návrhům, kterými je dnes Úřad pro ochranu hospodářské soutěže doslova zavalen, nicméně zpřísněním vstupních podmínek pro zahájení řízení by se dalo množství takových stížností alespoň zredukovat.

Některé diskutované návrhy - například zvýšení limitu objemu víceprací z dnešních 30 na 50 procent původní ceny nebo vypuštění povinnosti zadavatele, aby zrušil výběrové řízení, pokud mu zbyla jen jedna jediná nabídka - mi připadají kontroverzní. Mohou pomoci korupčníkům, navíc zvýšení limitu víceprací může vést k záměrnému „podstřelování" nabídek. Jaký na to máte názor vy?
Vypuštění povinnosti zrušit zadávací řízení v případě hodnocení pouze jedné nabídky považuji za prospěšné. V praxi často docházelo k situaci, kdy zadavatel byl nucen zrušit zadávací řízení, i když měl k dispozici nabídku, která pro něj byla ekonomicky výhodná. K situacím, kdy je pouze jeden dodavatel ochoten a schopen poskytnout zadavateli plnění, dochází poměrně často. Rozhodnutí, zda je nabídka pro zadavatele ekonomicky výhodná a zda zakázku zrušit či ne, by mělo být ponecháno právě na něm.

Co se týče limitů víceprací, jsem pro zachování současné maximální hodnoty, která činí 30 procent. Směrnice Evropské unie nám sice umožňuje vícepráce až do výše 50 procent, a to i opakovaně, nicméně Česká republika je rekordmanem mezi členskými státy ve využívání jednacího řízení bez uveřejnění, jehož prostřednictvím se vícepráce zadávají. Je pravda, že mnozí dodavatelé podhodnocují své nabídky a dopředu počítají s tím, že vyvinou tlak na dodavatele a budou požadovat vícepráce po uzavření smlouvy.

Domnívám se nicméně, že cestou k vyhnutí se vícepracím je především kvalitní příprava stavby. Zadavatelé by se neměli snažit ušetřit na výběru projektanta, ale naopak měli by ho vybírat na základě kvalitativních hodnoticích kritérií. Kvalitně zpracovaná projektová dokumentace snižuje riziko provedení nutných změn v projektu a tím i dodatečných stavebních prací.

Již přes rok je uložen k ledu návrh poslance Jana Farského na povinné zveřejňování smluv. Není to škoda?
V současné době se zveřejňují smlouvy u veřejných zakázek s hodnotou vyšší než půl milionu korun. Tuto hranici považuji za rozumně nastavenou. Nepřikláním se k názoru, že je nezbytně nutné zveřejňovat všechny smlouvy bez ohledu na jejich finanční hodnotu. Veřejní zadavatelé poptávají obrovské množství plnění malého rozsahu, a to například jen na základě objednávek. Pokud by se všechny tyto dokumenty měly povinně zveřejňovat na internetu, vedlo by to k nárůstu administrativy a ve svém důsledku i k znepřehlednění zveřejňovaných dokumentů.

Myslím si, že naprostá většinu občanů nemá zájem pročítat si smlouvy na internetu. Subjekty, které se o konkrétní smlouvy zajímají, je mají možnost získat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Otázka na závěr. Proč jste se stal právníkem a proč jste pak zamířil do advokacie?
Právo mě začalo zajímat už na gymnáziu a to tak silně, že jsem o jiné škole než právnické fakultě ani neuvažoval. Advokacie byla pro mne přirozená volba, školu jsem začal studovat v roce 1991, což byla doba, kdy se advokacie znovu budovala, a všichni chtěli být advokáty.

Mgr. Jan Dáňa

  • místopředseda výkonného výboru Asociace pro veřejné zakázky
  • od září roku 2014 je managing partnerem advokátní kanceláře Dáňa, Pergl & Partneři
  • ve své praxi se zaměřuje zejména na obchodní právo, právo obchodních společností, fúze a akvizice a problematiku veřejných zakázek
  • je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
  • hovoří česky, anglicky a rusky.


Převzato z časopisu E15.cz přílohy Právo & byznys.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek