Veřejné zdraví v letech 2004-2009

10. 7. 2009 | Zdroj: Euroskop.cz

Článek 152 (Hlava XIII) Smlouvy o EU stanoví, že Evropská unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování ochrany veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem, odstraňování příčin nemocí, na prevenci užívání drog a návykových látek apod. Komise přispívá ke koordinaci politiky členských států, Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou a může vydávat doporučení.

Členské státy nesou plnou odpovědnost za organizaci politiky veřejného zdraví a poskytování zdravotní péče. Politika veřejného zdraví Unie ve sledovaných letech 2004–2009 pokračovala v prosazování započatých preventivních programů, ochraně a spolupráci s mezinárodními organizacemi.

Evropská strategie zdraví

Bílá kniha „Společně pro zdraví“

Bílá kniha na období 2008–2013 navazuje na strategii EU, která vznikla v roce 2000 a byla revidovaná v roce 2004.

Hlavními principy evropské zdravotní politiky je poznatek vztahu zdraví a ekonomické prosperity, integrace zdraví do všech politik a posílení vlivu EU v celosvětovém měřítku.

V rámci této strategie vznikly akční programy Společenství v oblasti zdraví pro roky 2003–2008 a 2008–2013, které podpořily několik stovek projektů. Program má integrovat přístup k podpoře a zlepšování zdraví v EU a také zvýšit informovanost, pružnost reakcí na hrozby apod. Program spravuje Ministerstvo zdravotnictví v ČR.

Výkonná agentura pro zdraví a spotřebitele

Agentura byla založena v roce 2005. V roce 2008 bylo její působení rozšířeno také na oblast ochrany spotřebitele a mandát prodloužen do 31. prosince 2015. Provádí akční program v oblasti zdraví, ochrany spotřebitele, „lepší vzdělávání“ v oblasti bezpečnosti potravin. Z velké části agentura rozděluje finanční prostředky na konkrétní projekty.

Přeshraniční zdravotnická péče

Návrh směrnice je součástí širšího sociálního balíku a má pomoci pacientům uplatňovat právo na přístup k přeshraniční zdravotní péči. Danou otázku začala Komise řešit již v roce 2003, v roce 2006 byla přijata směrnice o službách (č. 2006/123). Ta si kladla za cíl odstranit překážky týkající se volného pohybu služeb v rámci EU, mezi něž patří i přeshraniční zdravotnická péče. Vzhledem k nesouhlasnému postoji Rady a Evropského parlamentu se podle článku 2 odstavce 2f směrnice o službách na zdravotní služby nevztahuje. V textu směrnice se ale uvádí potřeba tuto otázku řešit. Reaguje tak na rozhodnutí Evropského soudního dvora, který uznal práva pacientů.

Komise proto předložila samostatný návrh 2. července 2008. Ctí princip, že pacient má nárok na náhradu za úhradu poskytnuté péče ve výši, která by byla zaplacena v případě, že by léčbu postoupil v domovském členském státě.

Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny ČR se ve svém usnesení z listopadu 2008 vyjádřil k problematickému vztahu směrnice a koordinačního nařízení č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci ES. Ze strany několika členských států se jeví jako problematické i poskytování některých informací pacientům, jejž návrh směrnice předpokládá. Vzhledem k nejasným pasážím v návrhu Senát ČR navrhuje se textem zabývat v jeho finální podobě, o níž bude jednat Evropský parament vzešlý z voleb v červnu 2009.

zpět na začátek

Farmaceutický balík

Komise přijala 10. prosince 2008 sdělení a tři legislativní návrhy (směrnic) zajišťující, že občané EU budou schopni dlouhodobě využívat vědeckých poznatků a vynálezů, které produkuje rychle se rozvíjející farmaceutický sektor, na nějž připadá více než 17 % výdajů na výzkum a vývoj v EU.

První návrh má zaručit přístup k informacím týkajících se léčiv na lékařský předpis, jakým způsobem byly autorizovány a jak jsou monitorovány. Jednotný systém v této oblasti neexistuje.

Druhý návrh si klade za cíl vytvořit kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků, pokud jde o farmakovigilanci.

Třetí návrh se snaží ochránit spotřebitele před narůstajícím počtem padělaných léků. Směrnice by měla ochránit také síť autorizovaných léčiv před infiltrací těchto léků.

Návrhy budou v Evropském parlamentu a Radě projednávány v listopadu 2009.

Zdravotní rizika

Unie se snaží klást důraz na vytváření informačních sítí, systémů včasného varování a kontrolních center, aby předešla šíření různých druhů nemocí nebo omezila možnost úrazů. Nařízením č. 851/2004 bylo vytvořeno Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí se sídlem ve Stockholmu, které vyhledává, sbírá a hodnotí vědecká data, poskytuje stanoviska a podává včasné informace Komisi, členským státům a jiným světovým organizacím působící v oblasti ochrany zdraví. Unie také zavedla systém včasného varování týkajícího se přenosných chorob. S tím souvisí zelená kniha o tzv. biologické připravenosti vydaná Komisí 11. července 2007.

Sdělení Komise z 23. června 2006 řeší téma bezpečnější Evropy předcházením možností úrazů. V květnu 2007 pak Rada přijala doporučení na předcházení zranění a prosazování bezpečnosti. Do roku 2007 působila pracovní skupina týkající se nehod a úrazů, která monitorovala a sbírala data k dané problematice a byla fórem pro diskuzi. Byla zřízena i databáze úrazů IDB.

Ve snaze ochránit občany Komise vytvořila několik expertních skupin. Od března 2009 působí vědecké expertní výbory jako Vědecký expertní výbor pro nově vznikající a odhalená zdravotní rizika, Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele, Vědecký výbor pro zdravotní a přírodní rizika, které se zabývají např. vlivem mobilních telefonů, hlučných přehrávačů hudby, působením zubních bělících prostředků, kvalitou vzduchu ve vnitřních prostorách, vlivem energeticky úsporných svítidel na lidské zdraví aj.

Dárcovství

Článek 152 odstavec 4a Smlouvy o EU vydává opatření ke stanovení vysokých standardů kvality a bezpečnosti pro orgány a látky lidského původu, jakož i pro krev a krevní deriváty; tato opatření nebrání členským státům zachovávat nebo zavádět přísnější ochranná opatření.

Problematiku odběru, vyšetření, zpracování a skladování krve upravuje směrnice č. 2002/98 z 27. ledna 2003. Provádí ji implementační směrnice č. 2004/33, která poskytuje více informací, kritérií a požadavků na dárce, uskladnění, transport a distribuci krve a krevních komponentů. Směrnice č. 2005/62 pak stanoví standardy k systému jakosti pro transfuzní zařízení. V českém právním řádu jsou dané směrnice prováděny zejména zákonem o léčivech č. 378/2007 Sb.

Směrnice č. 2004/23 stanoví jakostní a bezpečnostní normy pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk. Tato norma je dále upravena směrnicí č. 2006/86, která se zabývá převážně technickými požadavky. Český právní řád provádí výše zmíněnou směrnici zejména zákonem o lidských tkáních a buňkách č. 296/2008 Sb.

zpět na začátek

Zdravotní činitelé – životní styl

Tabák

Kontrola spotřeby tabáku vychází převážně z poznatků Světové zdravotnické organizace, jejíž závěry přijímá také Rada EU. Tabáková reklama v televizi je v Evropské unii zakázána od počátku 90. let a upravuje ji směrnice č. 89/552 o televizi bez hranic. Nově pak reklamu na tabákové výrobky reguluje směrnice č. 2003/33 z května 2003, která platí od 31. července 2005. Zakazuje tabákovou reklamu v tisku, v rozhlase a na internetu, dále zakazuje sponzorování mezinárodních událostí a akcí tabákovými společnostmi. Vztahuje se pouze na reklamu a sponzorování na mezinárodní úrovni. V České republice byla transponována zákonem č. 25/2006 Sb. Komise České republice předložila v roce 2006 výtku k nepřesné implementaci směrnice.

Směrnice č. 2007/65 z prosince 2007 upravuje reklamu na tabákové výrobky ve všech komerčních audiovizuálních prostředcích komunikace včetně metody tzv. product placement. ČR ji musí do svého právního řádu zapracovat do 19. prosince 2009.

Zelená kniha „K Evropě bez tabákového kouře: možnosti politiky na úrovni EU“ byla Komisí předložena 30. ledna 2007. Dokument má rozpoutat debatu o vlivu kouření a podpořit vytváření nekuřáckých zón.

Ochrana zaměstnanců tvoří samostatnou kapitolu. V politice veřejného zdraví se jedná o ochranu před karcinogenními látkami, jíž upravuje směrnice č. 2004/37. České právo směrnici uplatnilo zejména v zákoně č. 309/2006 Sb.

Alkohol a drogy

Komise zahájila protialkoholovou strategii v červnu 2006; reagovala na studii, jež odhalila, že spotřeba alkoholu je v EU nejvyšší na světě. Strategie se zaměřila na spotřebitele a důsledky konzumace alkoholu na lidské zdraví a jednání. Komise také navrhovala zvýšit spotřební daň z alkoholu na 31 % (v souladu s inflací). Na obalech alkoholických nápojů by podle jednoho z návrhů Komise byly uvedeny informace, jež lze nalézt na obalech tabákových výrobků. Sporným bodem je, že výrobci lihovin a piva se cítí být diskriminováni oproti producentům vína.

Drogová problematika je v EU velmi aktuální. Rada přijala v prosinci 2004 protidrogovou strategii na období 2005–2012, která byla rozpracována do konkrétních kroků v rámci protidrogového akčního plánu na období 2005–2008.

Zdravotní činitelé – životní prostředí

Směrnice o ochraně zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s elektromagnetickými poli

29. dubna 2004 byla přijata směrnice č. 2004/40 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (elektromagnetickými poli). Směrnice stanoví minimální požadavky na ochranu zaměstnanců před riziky, která vznikají (nebo by mohla) vzniknout v důsledku expozice elektromagnetickým polím (0–300 GHz). Norma určuje hlavně povinnost zaměstnavatele a práva zaměstnanců např. na lepší informovanost nebo lékařské vyšetření.

V českém právním řádu byla implementována zejména zákonem č. 309/2006 Sb. (novelizace č.1/2008 Sb.).

Směrnice o optické radiaci

Směrnice o optické radiaci č. 2006/25 byla přijata 5. dubna 2006 a doplnila sadu norem o hluku, vibra­cích a elektromagnetickém poli a ochraně před nimi. Členské státy by měly směrnici implementovat do 27. dubna 2010.

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek