Vladimír Dlouhý: Ekonomika roste, navzdory zhoršujícím se podmínkám pro podnikání

18. 5. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Dopady hospodářské krize Češi konečně překonali, tvrdí ekonom a prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý. V rozhovoru pro časopis Komora.cz ale poukazuje na paradox, že česká ekonomika sice zažívá dobré období, ale podnikatelem se dýchá stále hůře. Vláda totiž zasévá do podnikatelského prostředí nové nesmyslné administrativní povinnosti. Výsledkem bude hustá džungle plevele, kterou se nepůjde proklestit. „Podkopáváme si hospodářský růst,“ varuje Dlouhý.

Česká ekonomika dosáhla v loňském roce velmi dobrého výkonu, kdy HDP meziročně vzrostl o 3,4 procenta. Zásluhy na takovém výsledku si ale připisuje vláda. Je to výsledek její práce?
Je to spíše výsledek dobré práce podnikatelů. Je všeobecně známo, že takto vysoký růst byl důsledkem dvou nebo tří neopakovatelných faktorů, tzn. dočerpávání evropských fondů, poklesu cen ropy a určitých pozitivních očekávání jak domácností, tak investorů.

Nevím, jak může vláda hovořit, že takto vysoký růst v roce 2015 je její zásluha. Naše země spíše překonala recesi a nastartovala se její ekonomika. Měli bychom se ale ptát, zda členové vlády dělají vše pro to, aby takový růst – i když v letošním roce už podle očekávání ekonomů nebude takto vysoký – pokračoval nadále.

Ministerstvo financí snížilo predikci výkonnosti české ekonomiky na letošek na 2,5 procenta...
Je to tak, ještě na začátku letošního roku byla predikce 2,7 či 2,8 procenta. Jedním z důležitých aspektů je také vývoj globální ekonomiky, a právě Mezinárodní měnový fond očekává určité celosvětové zpomalení hospodářství. Nemyslím si, že by se mezi letošním lednem a březnem stalo v ČR či našem regionu něco, co bylo hlavní příčinou snížení odhadu ministerstva financí.

Nicméně hovořil jste o překonání krize. Máme tedy hospodářskou recesi za sebou?
V poslední době jsme zažili dvě krize – globální v letech 2007/2008 a druhou související s eurem v letech 2011/2012. Hospodářská recese v letech 2012/2013 byla pouze česká. Samozřejmě mnoho dalších ekonomik zemí eurozóny mělo problémy, ale byly to země, které byly zasaženy dluhovou krizí. A zatímco u nás byl hospodářský růst pomalý, v našem regionu neměl žádný jiný stát takový propad růstu jako právě Česká republika. A tato naše krize už byla překonaná.

Podnikatelé tedy mohou očekávat, že se jim bude dařit ještě lépe?
Bohužel ve světě a v Evropě je mnoho nejistot, počínaje vývojem čínské ekonomiky a konče migrační krizí v Evropě. Navíc krize eura, označovaná za řeckou krizi, není ještě úplně překonána. Růst se může zase zpomalit, což bude důsledek toho, že se celosvětově nedaří. Doufám, že k tomu nedojde a že česká ekonomika udrží dvě procenta růstu, možná i víc.

Spatřujete i v hospodářské politice nějaká rizika, která se mohou podepsat na ekonomickém růstu?
Krátkodobě, tedy v roce 2016, si nemyslím, že existují nějaká velká rizika, samozřejmě kromě případných externích šoků. Co se týče vlády, nedělala v posledních letech nic, co by bylo proti tomu růstu.Snažila se o podporu exportu, snižuje deficit a investuje do některých oborů právě díky hospodářskému růstu. Potřebujeme ale růst české ekonomiky udržet, nebo pokud možno jej dostat někam nad ta tři procenta, a to souvisí potom s tím, jak vláda naplňuje svoje programové prohlášení.

Pokud nebude ekonomika růst na základě růstu produktivity a pokud nebudeme mít pružnější podmínky pro podnikání, opravdu mzdy jako na západě nebudeme mít.

Podnikatelům se daří a těží z toho i jejich zaměstnanci. Meziročně vzrostla průměrná mzda o více než 1000 Kč. Odbory ale tvrdí, že zaměstnavatelé nezvyšují mzdy dostatečně, a proto i vloni vyzvaly zaměstnance, aby po zaměstnavatelích požadovali růst mezd o 5 procent. Pro rok 2017 chtějí, aby i státní zaměstnanci dostali přidáno, dokonce deset procent. Myslíte, že v souvislosti s růstem ekonomiky jsou tyto požadavky odborů oprávněné?
Oprávněné nejsou. A jsou dokonce nebezpečné. A za druhé, není pravda, že by zaměstnavatelé mzdy nezvyšovali, dokonce jsou připraveni je nadále zvyšovat. Odbory pracují s argumentací, že po dlouhá léta jsme dělali politiku levné práce a část té přidané hodnoty, která míří podnikatelům, je větší, než kolik by náleželo zaměstnancům.

Navštěvuji malé a střední podnikatele ve všech regionech a nemám pocit, že by si užívali nějakých peněz, ze kterých by jezdili na drahé dovolené, nebo že by vydělané peníze investovali do nějakého bouřlivého rozvoje a supermoderních strojů. Naopak pracují na hraně toho, aby zajistili základní investiční rozvoj, aby zaplatili své lidi a aby zaplatili sebe sama. Nemyslím si proto, že argumentace odborů je správná.

Ale s hospodářským růstem by měl přijít i růst reálné mzdy...
Samozřejmě by se životní úroveň měla zvyšovat, rozhodně tématem po celém světě je i příjmová nerovnost. U nás ale není tato nerovnost tak velká, naopak patříme k zemím, kde je jedna z nejnižších. Mzdy mají růst podle produktivity, a ne jak si přejí odbory.

Třeba šéf ČMKOS Josef Středula ale zmiňuje, že pokud zaměstnavatelé nebudou více zvyšovat mzdy, dosáhneme životní úrovně západu za velice dlouhou dobu.
Pokud nebude ekonomika růst na základě růstu produktivity a pokud nebudeme mít pružnější podmínky pro podnikání, opravdu mzdy jako na západě nebudeme mít. Na druhou stranu, a to nechci vyhrožovat Řeckem, problémem Řecka není jen zadluženost. To byl jen výsledek. Prapůvodním problémem Řecka bylo, že se jejich mzdový růst úplně odtrhl od mzdového růstu v takových zemích, jako bylo Německo. A já se bojím, že tato mzdová politika odborů není nic jiného. Ano, daří se nám lépe – ale to si Řekové v roce 2002 a 2003 mysleli také.

Na loňském sněmu Hospodářské komory ČR jste představil 10 apelů na vládu a politickou reprezentaci napíč politickým spektrem jste vyzval, aby zlepšila podnikatelské prostředí v ČR. Máte pocit, že se za ten jeden rok tedy zlepšilo?
Naopak se zhoršilo, počínaje kontrolními hlášeními a konče třeba i některými připravovanými změnami, jako je třeba rušení karenční doby nebo změny v zákoníku práce. Spíše se bojím, aby se podmínky pro podnikatelské prostředí nezhoršily ještě více. A ptám se, zda si tím nepodkopáváme hospodářský růst.

Na co si tedy podnikatelé nejvíce stěžují. Je to vysoká cena práce?
Samozřejmě pořád převládají problémy s nedostatkem kvalifikovaných lidí. Zaměstnavatelé se ale také bojí jednotlivých dílčích opatření, která mohou významně zdražit práci. Například zrušení karenční doby se nikomu nebude zamlouvat, ale toto jednotlivé opatření na málokoho dopadne jako katastrofa. Ale když k tomu přidáte ještě otcovské dovolené a když k tomu přidáte zhoršení práce z domova, změny v novele zákoníku práce, najednou tisíckrát nic umořilo osla. V tomto případě nikoliv osla, ale podnikatele.

Jak je na tom ostatně v tuto chvíli trh práce?
Jako makroekonom se obávám, že máme plnou zaměstnanost. Samozřejmě agregátní číslo v sobě skrývá regionální rozdíly, které jsou v posledním půlroce dané i historicky – severní Morava, severní Čechy a některé další regiony. Čím dál tím víc se ale budou projevovat i různé nepružnosti pracovního trhu. U nás je opravdu velký problém propustit zaměstnance, jsou tady docela vysoké odvody na zdravotní a sociální pojištění, připravují se další opatření, které zhorší možnost podnikatele pružně pracovat s pracovní sílou.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s dalšími ministerstvy spouští pilotní projekt urychlení vyřizování žádostí o zaměstnanecké a modré karty pro specialisty z Ukrajiny. Máme-li tedy na trhu práce plnou zaměstnanost, potřebujeme zaměstnávat Ukrajince?
Jedna věc je agregátní číslo, tou druhou jsou strukturální problémy. Máme přes 400 tisíc nezaměstnaných lidí, kteří jsou na hranici zaměstnatelnosti. Buď jsou z různých sociálně vyloučených skupin, nebo si už tak navykli na život na dávkách, že nemají zájem se do pracovního procesu vrátit. Tento stav je ale, bohužel, obvyklý i v dalších zemích.

Ukazuje se, že i při docela nízké nebo nižší nezaměstnanosti existuje jistá strukturální nevyváženost. Někdy to jsou vysloveněi ty nejprostší práce, ne příliš kvalii kované, které nikdo takzvaně nechce dělat, tam samozřejmě pro Ukrajince je prostor, ale uvědomme si, že sem může přijít i celá řada velmi kvalii kovaných lidí. I nedejbože kdyby měl eskalovat rusko-ukrajinský konflikt, nebo kdyby po odstoupení ukrajinského premiéra Jaceňuka se nějak hroutila ukrajinská vláda.

Řada lidí ale nechce dělat takovou práci, která je špatně placená...
A víme, jak tohle změnit třeba do roka? Já to nevím. Když chce tu práci, o kterou Čech nemá zájem, dělat Ukrajinec, tak proč bychom mu měli bránit? Rozumím odborům, že se bojí určité konkurence na trhu práce, ale tento trh práce není příliš pružný a konkurence je zdravá.

Když jsme se ocitli u tématu zaměstnávání, jak by podle vás měli zaměstnavatelé v současnosti přistupovat k chystaným změnám v zákoníku práce?
V legislativním procesu jsme viděli první věci, které nás velmi znepokojily, a proto jsme mj. v našem sídle posadili proti sobě ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, který je ve vládě reprezentantem podnikatelů, a zástupce několika členských firem. Po neformální diskuzi nám ministr slíbil podporu. Hospodářská komora ČR bedlivě problematiku sleduje a zaměstnavatelé by to měli dělat také a zapojovat se.

Blíží se sěnm Hospodářské komory ČR, a tak lze po roce trochu bilancovat. Co se v Hospodářské komoře změnilo?
Z hlediska podnikatelského prostředí je to irelevantní, ale chceme-li, aby Hospodářská komora ČR měla nějakou váhu, musí působit i reprezentativně. Proto se v březnu 2016 přestěhovala na důstojné místo v centru Prahy. Mám také pocit, že se nám dařilo být velmi respektovaným partnerem v hospodářsko-politických otázkách.

Posílili jsme zahraniční mise, kromě velkých misí doprovázejících prezidenta Miloše Zemana nebo premiéra Bohuslava Sobotku jsme našli cestu spolu s náměstky ministerstev i do takových teritorií, jako Írán, Kuba, africké státy, Střední východ a oblast Perského zálivu. A také mne těší, že roste naše členská základna, ze 14 tisíc členů se jejich počet zvýšil na 15 tisíc.

Z našeho rozhovoru se mi zdá, že Hospodářská komora je čím dál tím více také kritikem zhoršujícího se podnikatelského prostředí.
Je to tak. Nicméně podnikatelé mi často adresují své dotazy, proč nejsem vůči členům vlády nebo poslancům agresivnější a kritičtější. Ale pokud se říká A, mělo by se říkat i B.

Co tím myslíte?
Kritizovat umí každý, ale nemůžeme jen kritizovat, ale také nabízet řešení. A k tomu potřebujeme s vládou nějakým způsobem vycházet. Máme řešení, až do legislativní podoby se nám podařilo připravit návrhy, které povedou k přípravě projektu pomáhajícího podnikatelům i státu. Zároveň zajistí dlouhodobé financování Hospodářské komory, ale podrobněji bych o tom chtěl referovat až v Olomouci na sněmu.

Bude to tedy hlavním tématem letošního sněmu?
Zhodnotíme minulý rok. Přál bych si, aby v takovém prostředí, tedy za přítomnosti vrcholových představitelů, jako je třeba premiér Bohuslav Sobotka, řada ministrů i představitelů opozičních stran, byl tento projekt ústředním bodem. Doufám, že třeba při nějakém dalším rozhovoru do časopisu Komora.cz po sněmu bude možné čtenáře časopisu s tímto projektem více seznámit.

Vladimír Dlouhý

Ekonom a prezident Hospodářské komory České republiky
Narodil se 31. 7. 1953 v Praze. Vystudoval ekonomii na VŠE v Praze, obor ekonomickomatematické výpoty. Studoval MBA na Katolické univerzit v Lovani v Belgii. Pozdji absolvoval na Karlov univerzit postgraduální obor matematická statistika a pravděpodobnost. Současně zahájil aspirantské studium na VŠE v Praze a v roce 1983 získal titul kandidáta věd obhájením dizertační práce na téma Nerovnovážné modely socialistické ekonomiky. V roce 1984 byl zakládajícím členem Kabinetu prognóz SAV (později Prognostický ústav).

Jeden z tvrců ekonomických reforem v zemi a nejpopulárnější politik devadesátých let. Byl ministrem hospodářství v první porevoluční vládě, ve vládě Václava Klause zastával funkci ministra průmyslu a obchodu. Stal se také členem expertního týmu tzv. Pačesovy energetické komise i Národní ekonomické rady vlády (NERV). Od roku 1997 pracuje jako mezinárodní poradce investiční banky Goldman Sachs, věnuje se také poradenské a pedagogické činnosti. V roce 2014 byl zvolen prezidentem Hospodářské komory ČR. Funkce je neplacená. Hovoří pěti jazyky – anglicky, německy, francouzsky, rusky a španělsky.


Převzato z časopisu Komora
Autor: Miroslav Diro

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek