Podnikatelský manuál k NOZ: Vnitřní život malých a středních firem a živnostníků

24. 4. 2014 | Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR)

Kapitoly článku

Třetí část publikace Podnikatelský manuál k novému Občanskému zákoníku se zaměřuje na vnitřní život malých a středních firem. Např. na to, jak by měla vypadat vnitřní dokumentace firmy ve světle nových zákonů, jak nakládat s odměnami a benefity či jak to vypadá, když nastane úpadek.

1. Vnitřní dokumentace pod palbou nových zákonů

Nové právo nechce a ani by nemělo narušovat dosavadní život firem (obchodních společností a družstev) tím, že by je nutil do okamžitých a nerozvážných změn. Zákony dávají prostor, aby vlastníci firem zvážili, jaké změny chtějí provést a aby si posoudili novinky nového soukromého práva. Proto se předpokládá, že firmy vzniklé podle obchodního zákoníku samozřejmě existují i nadále s tím, že od 1. ledna 2014 se nově řídí občanským zákoníkem nebo zákonem o obchodních korporacích, ledaže je zákonem stanoveno jinak.

Současně se ale takovéto firmy musejí uzpůsobit novým zákonům tehdy, pokud by se obsah jejich zakladatelských dokumentů (společenská smlouva, stanovy, zakladatelská listina) dostal do rozporu s novým právem, od kterého je zakázáno se odchýlit. Toto uzpůsobení se děje dvojí cestou, jednak zákonnou a jednak rozhodnutím samotných firem. Zákonná cesta znamená, že od účinnosti NOZ a ZOK přestávají fakticky platit pravidla zakladatelských dokumentů, pokud by byla v rozporu s novým právem, tedy platí zákon, nikoli původní ujednání. Současně je na firmě samotné, jak si své dokumenty v reakci na novou úpravu následně upraví. Někdy to budou změny nutné, někdy půjde jen o využití nových možností, jehož rozsah je opět jen na firmě samotné, resp. jejích vlastnících. Lhůty pro tyto kroky jsou dvě, uzpůsobení se novému občanskému zákoníku musí být do 3 let, uzpůsobení se zákonu o obchodních korporacích pak do 6 měsíců, vždy od 1. 1. 2014.

Pokud neobsahuje společenská smlouva např. pravidla pro rozhodování o její změně, mohou tuto změnu nově udělat jen všichni její společníci. Pokud by však společníci chtěli, aby tak i nadále činila valná hromada, musí to výslovně určit ve společenské smlouvě, tedy provést její změnu.

Rovněž je třeba vnímat, že pokud nový zákon některá dosavadní pravidla zrušil, ale firma je má zanesená ve svém zakladatelském dokumentu, budou i nadále platit právě silou tohoto dokumentu. Tedy pokud např. bude ve společenské smlouvě ujednání o povinné tvorbě rezervního fondu, bude tato povinnost platit i po účinnosti nového práva, byť samotné právo ji nestanoví. Je proto třeba věnovat vnitřní dokumentaci velkou pozornost, i kdyby skutečných povinných změn bylo jen velmi málo.

Navíc, mnoho pravidel, která jsme byli zvyklí nalézat v obchodním zákoníku, jsou nově v zákoníku občanském, a ne v zákoně o obchodních korporacích (prokura, jednání orgánů, zákaz konkurence, závod apod.). Oba zákony tak tvoří skládačku, která dává smysl jen při společném čtení.

2. Byt, či nebyt aneb Podřídit se nove právní úpravě?

Někdy se může stát, že se nové právo sice změní, nicméně v té své části, která dává spádové řešení, tedy řešení, od kterého se lze společenskou smlouvou odchýlit. Pokud se společníci spolehli na dosavadní právní úpravu, která jim sice dávala možnost odchylky, ale oni ji nevyužili, bylo by pro ně nepříjemné, aby se jim úderem účinnosti nového práva jejich dosavadní svět změnil. Proto dává zákon pravidlo, že v případě mlčení zakladatelského dokumentu ve věci práv a povinností společníků se dosavadní zákonná pravidla stávají účinností zákona součástí zakladatelského dokumentu.

Jinými slovy pokud se někdo spoléhal na zákonnou úpravu práv a povinností společníků a tato úprava není v rozporu s novými pravidly, od kterých se nelze odchýlit, může se chovat podle původního obchodního zákoníku. Musí si ale být vědom, že fakticky to znamená, že se částečně řídí starým a částečně pak novým právem, což může být zatěžující.

Společníci společnosti s ručením omezeným si ve společenské smlouvě nesjednali žádná pravidla pro převody obchodního podílu na třetí osoby, protože se spolehli na to, že to obchodní zákoník spádově zakazuje. Nová úprava to však naopak dovoluje, byt se souhlasem valné hromady. Z minuty se tak mění spádové pravidlo. Zákon proto ale stanoví, že v této věci se společníci budou i nadále řídit obchodním zákoníkem, resp. tím pravidlem, které takovýto převod zakazuje.

Zákon tak navozuje možnost, aby se jedna společnost řídila jak obchodním zákoníkem, tak novým právem. To jistě není samo o sobě problém, ale může to přinášet různé výkladové konflikty. Proto se umožňuje, aby se takováto společnost do 6 měsíců ode dne účinnosti zákona zcela podřídila nové právní úpravě, tedy aby byla regulována již jen novým právem. Toto podřízení se, neboli „generální opt-in“, může mít ale i jiné důvody. Mnohdy totiž nové právo nabízí řadu nových možností, které však mohou fungovat pouze tehdy, budou-li promyšleny a zaneseny do společenské smlouvy či stanov. Tyto kroky již nejsou povinné, jsou věcí úvahy samotné firmy, ale mohou mít velký význam pro její další fungování.

Dosavadní úprava společnosti s ručením omezeným neumožňovala, aby byl obchodní podíl vyjádřen cenným papírem (jako je tomu u akciové společnosti). Nově to však lze, je možné emitovat kmenový list, ale jen tehdy, pokud to připustí společenská smlouva. Obdobně muže nove mít společnost základní kapitál v minimální výši 1 koruna česká, i to však musí výslovně určit společenská smlouva.

Bez většiny změn se tak firma jistě obejde, nepřestane existovat, ale nové zákonné možnosti dávají důvody pro to, aby se firmy nové úpravě spíše podřídily, byť není nutné do vnitřní dokumentace zavádět hned všechno, co právo nabízí. Zákon nabízí možnosti, jejichž variabilita se ukáže časem, proto dává smysl si nová pravidla číst a uvažovat o nich.

3. Jsem jednatel, a kdo je víc!

Asi by nebylo sporu o tom, že jednatel má mít ve firmě významné slovo, byť jistě ne zcela neomezené. Nové právo to jasně potvrzuje a předpokládá, že jednatel, tedy statutární orgán, má ve své působnosti vše to, co podle zákona nemá jiný orgán společnosti. Má zejména obchodní vedení a právo jednak za firmu navenek. I nadále tak platí, že do obchodního vedení nesmí jednateli nikdo zasahovat, ledaže zákon stanoví jinak (např. možnost přímého pokynu v rámci koncernu).

Protože je nový občanský zákoník obecný předpis pro celé soukromé právo, řada povinností jednatele není upravena právem korporačním, ale nově zákoníkem občanským. Jednatel tak i nadále má péči řádného hospodáře, ale obsah smlouvy stanoví občanský zákoník – musí jednat pečlivě, v zájmu firmy a loajálně k ní. Může být jistě omezen vnitřními pravidly, ale ty nemají účinky navenek. Základní pravidla tak vždy stanoví občanský zákoník a tam je třeba je hledat.

Pokud společenská smlouva nebo vnitrní jednací rády omezí např. jednání jednatele v obchodech nad 100 000 korun českých, jsou to pouhá vnitrní omezení, tedy jedná-li jednatel navenek v rozporu s nimi, jeho jednání v zásadě zavazuje.

Pokud by snad jednatel došel k závěru, že konkrétní věc neumí vzhledem k její závažnosti a strategickému významu posoudit a rozhodnout, může si požádat o pokyn valné hromady – i tuto žádost však musí položit s péčí řádného hospodáře. Valná hromada dát pokyn nemusí, ale může – dá-li ho, je v zásadě závazný. Nutno vždy brát v potaz, že tato možnost nesmí nahradit běžné obchodní vedení, ale má se jednat skutečně spíše o strategická rozhodnutí.

V rámci podnikání může dojít k situacím, kdy má jednatel učinit podnikatelské rozhodnutí, které je rizikové, tedy není zřejmé, jak vlastně dopadne. Zákon i na to pamatuje a rozumné podnikatelské riziko chrání tím, že bude-li rozhodnuto v dobré víře, informované a v zájmu firmy, bude rozhodnutí řádné, i kdyby byl ekonomický následek rozhodnutí nežádoucí. Zákon chrání proces rozhodování, a současně ale vždy jen tehdy, jedná-li se o rozumné riziko a nikoli hazard (tedy rozhodnutí s předpokladem nejasného výsledku bez zohlednění nutných okolností).

Jednatel chce koupit do majetku společnosti akcie významných telekomunikačních společností. Musí si proto učinit závěr o jejich kapitálové struktuře, výhledu jejich podnikání a o stavu trhu. Muže si najmout poradce, ale jejich výstup musí sám zvážit. Pokud ze všech jemu dostupných informací není zjevné, že by cílová společnosti mela mít problémy, muže její akcie koupit, samozřejmě pokud je to pro společnost vhodné. Pokud by se následně zjistilo, že vedení této společnosti falšovalo účetní výkazy a hodnota koupených akcií tak náhle klesla, nemůže to být bráno jako chyba jednatele, byt jeho jednáním ve skutečnosti došlo k poškození společnosti.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

4. Různé formy delegace výkonu činnosti a možná i ten souběh

Občanský zákoník předpokládá, že členové orgánů firmy mají jednat s péčí řádného hospodáře, což ale současně neříká, že mají umět vše. Je přirozené u každého podnikání, že buď nemá třeba jednatel dílčí znalost, nebo má na starost tak širokou agendu, že by raději její část nechal dělat někoho jiného. To vše právo umožňuje. Nemá-li jednatel dílčí znalost, má delegovat na třetí osobu nebo si zajistit třeba odborné posudky. Jedná-li se o velkou firmu, pak je zcela běžné, že část kompetencí bude delegována na další osoby, třeba na zaměstnance a sám jednatel bude činit jen ta významná rozhodnutí. Nic ovšem není bez odpovědnosti. Jednatel musí i v těchto případech zajistit, aby činnost těch, na které část své činnosti delegoval, byla kontrolována, protože je to on, kdo případně nese konečnou odpovědnost. Současně musí jednatel zajistit, aby ten, na koho má být delegováno, byl řádně vybrán a měl schopnosti pro výkon delegované činnosti. Jednatel tak nese odpovědnost za řádný výběr dalších osob a současně za to, že ve firmě budou fungovat kontrolní mechanismy.

Zákon tak nebrání různých formám vertikálních či horizontálních delegací, nicméně vždy určuje toho, kdo v případě sporu nese konečnou odpovědnost. Současně se uznává, že touto cestou není možné, aby např. jednatel svou funkci zcela vyprázdnil, tedy aby delegoval vše. Stále je to on, kdo je příslušný k obchodnímu vedení, tedy je to on, kdo má primárně rozhodovat a jednat za firmu navenek. Nebude-li to dělat právě z důvodů delegací, problém to nečiní, ale stále musí fungovat a vykonávat základní funkci jednatele (navenek tak mohou v mezích svých funkcí třeba zaměstnanci).

S možnými delegacemi souvisí otázka souběhů, tedy případů, kdy by část obchodního vedení např. jednatel vykonával v režimu smlouvy o výkonu funkce a část v režimu zákoníku práce. Dosavadní právo to řešilo po mnoha peripetiích výslovně, což nové právo nečiní. Bylo by tak možné dovodit, že protože to zákon neřeší, nezakazuje to, tedy není důvod cokoli měnit a dosavadní praxe může pokračovat. Současná odborná diskuze však toto spíše rozporuje a předpokládá, že dosavadní vztahy mají skončit, nejpozději do 30. června 2014, a nově je možné výkon funkce člena orgánu vykonávat jen podle smlouvy o výkonu funkce, případně zákona. Ačkoli je toto řešení násilné, jeví se jako převažující, tedy by bylo dobré ho sledovat.

Jednatel má na část své činnosti pracovní smlouvu s tím, že současně se řídí ve zbytku smlouvou mandátní podle obchodního zákoníku. Smlouvy má schválené valnou hromadou a vyvíjí podle nich svou činnost. Do 30. června 2014 by ovšem melo u něj dojít k sjednocení, tedy k_uzavření nové smlouvy o výkonu funkce, která nebude v režimu zákoníku práce, případně muže dojít k ukončení dosavadních smluv, protože pak se použije smlouva příkazní. Nic nebrání tomu, aby si současně do smlouvy o výkonu funkce strany sjednaly to, co zatím mely ve smlouvě pracovní (dovolené, výpovědní lhůty, pojištění apod.).

5. Odměny, benefity atd. pro členy statutárních orgánů

Zdá se být logickým, že třeba jednatel dělá svou práci za peníze, a jistě to tak i často je. Nový zákon zde ovšem přichází s trochu jinou optikou. Sice je mu jasné, že odměny budou běžné, ale současně nechce, aby si o nich rozhodovali sami ti, kdo je pak dostávají. Proto se předpokládá, že výkon funkce je bezplatný, ledaže si strany výslovně dohodnou odměnu a nechají ji schválit valnou hromadou.

Zákon tak ponechává zcela na firmě a jednateli, co a jak bude jako odměnu dostávat, zda dostane navazující benefity, podíly na zisku, nebo třeba auto a stravenky. Vše však musí být sjednáno ve smlouvě o výkonu funkce schválené valnou hromadou. Není-li, je výkon funkce bezplatný, ledaže valná hromada konkrétní odměny opět přizná. Protože možné očekávání toho, co mi v budoucnu valná hromada schválí, může být ošidné, je vždy vhodnější mít smlouvu o výkonu funkce, a tak vědět, jaké odměny již byly přiznány, resp. schváleny.

Jednatel je v lednu jmenován do funkce a ví, že jeho odměny jsou závislé na schválení valnou hromadou. Dojde ke schválení smlouvy o výkonu funkce, která mu garantuje 20 000 korun měsíčně, podíl na zisku a další dílčí benefity. V průběhu casu dojde k tomu, že firma jednateli platí penzijní připojištění a dává mu k dispozici auto, a to i pro soukromé účely. I to jsou však odměny a musejí být schváleny valnou hromadou. Na konci roku by tak valná hromada mela potvrdit, že všechny odměny vyplacené v aktuálním roce, byly vyplaceny řádně a schvaluje je, tedy i ty, co nebyly uvedeny ve smlouvě o výkonu funkce.

Protože je si zákon vědom toho, že řada firem bude v otázce odměňování pokračovat podle historicky uzavřených smluv, dává přechodné období 6 měsíců (do 30. 6. 2014), do kdy musí být poskytování odměn sladěno s novým právem. Typicky tedy bude nutné schválit valnou hromadou zatím neschválené smlouvy o výkonu funkce, případně bude muset být schválena odměna, která je poskytována mimo smlouvu o výkonu funkce (to lze nicméně i později, tedy do konce roku).

6. Jsi diskvalifikován! (z výkonu funkce)

Již léta se ví, že když chce někdo někoho podvést, udělá to. Nové soukromé právo to nezmění, ale může nastavit mechanismy, které budou více motivovat k tomu, aby se nepodvádělo, resp. podvádělo méně. Víme, že kromě vězení a ztráty majetku může na lidi pozitivně působit také to, že mohou přijít o další možnosti vlastní obživy v tom, co umějí, co je baví, na co si zvykli.

Zákon proto přináší možnost, aby soud, a vždy jen on, v určitých případech rozhodl o tom, že zakazuje konkrétní osobě další výkon funkce člena statutárního orgánu, a to na 3 roky a ve všech obchodních korporacích. Případy, kdy tak může učinit, jsou dva – buď je prohlášen úpadek a je zjištěno, že třeba jednatel nevynaložil potřebnou péči na to, aby ho odvrátil, nebo dlouhodobě a závažně porušuje svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Je zjevné, že k vyloučení z výkonu funkce může dojít nejen ve vazbě na insolvenční řízení, ale i mimo něj.

Jednatel se dlouhodobě nestará o činnost společnosti a podcení úpadkovou situaci. Současně je jednatelem dalších dvou společností, o které se však stará. Soud, když úpadek prohlásí, rozhodne, že tohoto jednatele vylučuje z výkonu funkce, protože nekonal s péčí rádného hospodáře. Okamžikem právní moci tohoto rozhodnutí jednateli funkce zaniká, a to ale i v těch dalších dvou společnostech, jedno, že tam konal řádně. Soud muže rozhodnout, že funkce v některé ze společností nezanikne, ale to vždy jen tehdy, budou-li pro to jasné a soudem uznané důvody.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

7. Firma na cestě k úpadku

Většina firem funguje tak, že je financována např. bankou, a současně vstupuje do řady smluvních vztahů. Je tak logické, že firma dluží a má řadu věřitelů, stejně jako má sama i řadu dlužníků. Tento stav se neustále mění, věřitelé přicházejí a odcházejí, rovněž tak dlužníci, a to celé vlastně spoluurčuje hodnotu samotné firmy na trhu (běžící podnik). Pokud vše funguje jak má, povinnosti jsou plněny, věřitelé nejsou poškozováni a firma nemá problémy. Pokud však něco selže, hrozí velká rizika.

Ten, kdo musí jako první tyto signály rizik chytit, je statutární orgán, a to i proto, že jemu hrozí osobní odpovědnost. Dostane-li se firma do stavu hospodářské nedostatečnosti, je to právě on, kdo má navrhnout řešení, svolat valnou hromadu a situaci se společníky diskutovat. Pokud by se firma dostala dokonce do úpadku hrozícího, musí jednatel přijmout potřebná záchranná řešení, případně podat insolvenční návrh. Nastane-li úpadek, nezbývá již nic jiného, než insolvenční návrh podat bez dalšího. Vždy zkrátka musí konat.

A proč to říkáme zde? No protože jednateli samozřejmě hrozí řada rizik, která se mohou zhmotnit v okamžiku, kdy úpadek nastane. Pokud by totiž jednatel nečinil vše potřebné a rozumné, aby zabránil vzniku úpadku, ač měl a mohl zjistit, že je úpadek hrozící, může být následně volán k vracení odměn a dokonce k ručení za splnění dluhů společnosti. Jak se to stane?

Prohlásí-li soud úpadek, může insolvenční správce požadovat, aby mu člen orgánu firmy, a to i kdyby jím již nebyl, do majetkové podstaty vydal všechna plnění, která od firmy za poslední dva roky obdržel (vždy v penězích). Insolvenční správce však musí prokázat, že tento třeba jednatel věděl nebo měl vědět o hrozícím úpadku a současně jednatel musí v rámci obrany prokázat, že jednal řádně, jak měl. Takto získané zdroje pak insolvenční správce rozdělí mezi věřitele.

Druhou sankcí je ručení. Soud může, pokud dojde k prohlášení úpadku, rozhodnout, že člen statutárního orgánu, který za obdobných podmínek neodvrátil hrozící úpadek, ručí za dluhy společnosti. V takovém případě pak plnění z ručení jde vůči konkrétnímu věřiteli, nikoli do majetkové podstaty.

Nezávisle na tom je také samozřejmě možné, že se oproti takto špatně jednajícímu jednateli vznesou žaloby na náhradu škody pro porušení péče řádného hospodáře. Je zjevné, že rizika jsou to velká, byť je také jasné, že všechna míří na jeden majetek jednoho jednatele, tedy z pohledu výtěžnosti mohou být omezené.

Je samozřejmě možné, aby se jednatel pro tyto případy pojistil, ale takováto pojistka bude zpravidla drahá a relativně složitá. Pokud by se přesto uzavírala, měl by pojistné platit sám jednatel, bude-li ho platit společnost, bude správné takovéto plnění považovat za odměnu, tedy vždy jen se souhlasem valné hromady.

8. Variabilita obchodního závodu

Léta známe podnik jakožto označení vlastně všeho, co podnikatel má. Také dnes víme, že provoz podniku je pro právo významný, zákony řeší jeho složení a i to, jak se převádí. Nová úprava v tom pokračuje, ovšem mnohem liberálněji, než ta dosavadní.

Předně platí, že nově se místo podniku používá označení závod, který se dělí na pobočky či jiné části. Zatímco závod je i nadále jedna věc, pobočky jsou ty její části, které vykazují relativní samostatnost, a podnikatel rozhodl, že se bude jednat o pobočku; pobočka zapsaná v obchodním rejstříku je i nadále odštěpný závod. Je tedy zjevné, že je věcí podnikatele, jak svůj závod nebo závody dále rozdělí s tím, že ne každá dílčí část závodu je jeho pobočkou.

Závodem je souhrn podnikatelova jmění, o kterém rozhodl, že bude závodem s tím, že k závodu zpravidla patří to, co je s ním běžně užíváno. I zde má nicméně podnikatel velký prostor, protože může sám určit, co kde bude užíváno a také, zda si nevytvoří více závodů.

Významnou novinkou také je to, že dluhy, které podnikatel má, jsou součástí jeho závodu, což doposavad neplatilo. Bez dalšího tedy platí, že uvažujeme-li o závodě, uvažujeme také o souvisejících dluzích. Závod je věcí hromadnou, tedy se jednou smlouvou vždy převádí celek, jedno zda by pro převod uvnitř závodu měla platit zvláštní pravidla.

Vše to má pak podstatný význam pro převody závodu nebo jeho části, které jsou i nadále možné s tím, že se zachovává ochrana věřitelů. Nově se však stanoví, že je-li převáděn závod nebo taková jeho pobočka, která je pro společnost obsahově významná, musí být převod schválen valnou hromadou. Za významný se pak považuje zejména ten převod, v jehož výsledku by se podstatně změnila struktura dosavadního závodu nebo by to fakticky vedlo ke změně předmětu podnikání.

Podnikatel provozuje výčep a současně gravíruje půllitry, muže se tak rozhodnout, že jmění potřebné k výčepní činnosti tvoří jeden závod a jmění potřebné pro gravírování druhý závod. Jeden bude umístěn v Praze, druhý v Kolíne. Aby nemusel pořád vše řešit sám, muže jmenovat dva prokuristy s tím, že jeden bude závodní prokurista k výčepu, druhý ke gravírování, vzájemně si tedy nebudou konkurovat. Bude-li chtít následně svou činnost změnit, muže např. závod, jehož prostřednictvím je provozován výčep, prodat.

9. Jak dal s nemovitým majetkem?

Mnoho podnikatelů má ve svém vlastnictví nemovitosti a i do této oblasti přináší nový občanský zákoník řadu změn. Především je potřeba mít jasno, co se od ledna změnilo, co vlastně podnikatel vlastní. Řekne-li se nemovitá věc, paradoxně si většina představí budovu – rodinný nebo řadový domek, panelový dům či nákupní centrum – tedy to, co v čase mizí a nepřetrvá. Až na další zamyšlení nás napadne pozemek. Přitom ten je tím nejstabilnějším předmětem vlastnického práva; navíc je to statek omezený a svým způsobem velmi vzácný – nikdo další pozemek nevyrobí. Vlastníte-li zahradu, rybník, stavební parcelu nebo pastvinu, může je sice ledacos znehodnotit (třeba půdu může zamořit jedovatá chemikálie, rybník může vyschnout), ale nic je nemůže zcela zničit, leda by do naší planety narazil velký asteroid nebo došlo k jiné apokalyptické události. Oproti tomu vše ostatní podléhá zkáze – budova se může zřítit, z automobilu se stane nepojízdný vrak, potopil se i slavný Titanic.

Pozemek je prostě základ, proto jej nový občanský zákoník jmenuje z nemovitých věcí na prvním místě. Na vlastnictví pozemků tak nový občanský zákoník nic nemění. Oproti tomu budovy a jiné stavby (třeba ploty, studny, zídky) jsou nově považovány ve většině případů za součást pozemku, na kterém jsou postaveny. Velká změna je to především ohledně těch staveb, které jsou se zemí spojeny pevným základem a které dosavadní právo považovalo za samostatné nemovité věci. Pokud jste dříve kupovali pozemek s domkem, museli jste koupit dvě nemovité věci – pozemek a na něm stojící dům. Budete-li totéž kupovat nyní, po 1. lednu 2014, budete již kupovat pouze jednu nemovitou věc – pozemek, protože domek bude součástí tohoto pozemku a bude automaticky následovat právní osud pozemku.

Spojení pozemku a na něm stojící stavby do jedné nemovité věci je projevem staré právní zásady, kterou lze vyjádřit slovy: půda (pozemek) má přednost před tím, co je na jeho povrchu (povrch ustupuje půdě). Občanský zákoník ji respektuje, ale zároveň nenařizuje, že se musí respektovat všude a hned. Její nástup do našeho právního řádu je nenásilný. Nejjednodušší je to tehdy, vlastníte-li pozemek i stavbu na něm postavenou. Úderem silvestrovské půlnoci roku 2013 se vaše vlastnictví změnilo – již nevlastníte dvě věci, ale jen jednu – pozemek, jehož součástí je stavba. Fakticky ke změně nedošlo, právně však ano.

Pokud vlastníte pozemek a na něm stojí stavba někoho jiného, po 1. lednu 2014 se nic nestalo, stále existují dvě věci, dvě nemovitosti. Oba vlastníci však ze zákona získali vzájemná předkupní práva. Budete-li chtít prodat pozemek, budete jej muset nejprve nabídnout ke koupi vlastníkovi stavby. Platí to i naopak. Když své právo překupník nevyužije, zůstane mu zachováno do budoucna vůči novému vlastníkovi. Tak se nový občanský zákoník snaží nenásilně o návrat k výše zmíněné zásadě. Je jasné, že je to proces, který bude trvat desítky let.

Vedle pozemků počítá občanský zákoník i s dalšími nemovitými věcmi. Charakter samostatné nemovité věci tak má i nadále podzemní stavba, která má samostatné účelové určení (třeba různé podzemní garáže, tunely nebo metro). Zvláštní nemovitou věcí je i jednotka, což je souhrnné označení pro byt a podíl na nemovité věci, na které se byt nachází (na domu, pozemku apod.). Nový občanský zákoník zná i nehmotné nemovité věci – těmi jsou určitá práva, např. právo stavby.

Rozlišení nemovitých věcí od těch movitých je důležité, neboť se s nimi pojí zvláštní pravidla – např. smlouvy o převodech nemovitých věcí (kupní, darovací) musejí mít písemnou formu. Většina nemovitých věcí a práv k nim se eviduje v katastru nemovitostí, což vede k tomu, že když chci koupit pozemek, nestačí uzavřít smlouvu, ale musím ještě navíc nechat své vlastnické právo zapsat do veřejné evidence.

10. Myšlenky na poslední věci člověka aneb Co bude po mé smrti?

Dědické právo je oblastí, která v novém občanském zákoníku patří k těm nejvíce odlišným od dosavadního stavu. Důvodem je zejména snaha o velký respekt k vůli zůstavitele, ať již ji projeví v závěti (testamentu) nebo v dědické smlouvě. Ta ve staré právní úpravě chyběla a často jsme se tak setkávali s názory, že poslední vůli mrtvého není třeba respektovat, protože mrtvý již žádnou vůli nemá. Od nového roku to neplatí, lze s nadsázkou říci, že zemřelý může ovlivňovat osudy dědiců a dalších osob i ze záhrobí. Jsou to zajímavé novinky nejen z pohledu každého člověka, ale též ze speciálního pohledu podnikatele.

Dosavadní právo neumožňovalo zůstaviteli klást v závěti dědicům příkazy, podmínky anebo stanovit dědici náhradního dědice pro případ jeho smrti, čímž velmi omezovalo jeho svobodu. Nový občanský zákoník se navrací k tomu, co je ve světě standardní. Je váš potomek, který by mohl převzít váš závod ještě dítě? Můžete prozatím svůj obchodní závod svěřit někomu jinému, kdo se o něj postará, než toho bude vaše dítě schopné. Jde o tzv. svěřenské nástupnictví – určíte v závěti dědice a zároveň ho zavážete, aby majetek (obchodní závod) při splnění určených podmínek předal vašemu dítěti (např. poté, co se vyučí v oboru, co dostuduje vysokou školu apod.). I to umožňuje nové právo.

Nebo naopak chcete, aby obchodní závod zdědil váš přítel a ne váš jediný syn, který nemá buňky k podnikání, a kdyby závod převzal, nejspíše by to znamenalo jeho postupný úpadek? Doposud byl syn chráněn pravidlem o nepominutelném dědici. Nově můžete závod v závěti svěřit, komu chcete, syn již nebude mít právo na podíl na majetku, ale pouze právo na vyplacení peněžní částky odpovídající jeho zákonnému dílu. Tuto pohledávku bude uplatňovat vůči závětnímu dědici.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek