Vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a ochranné známky (práva duševního vlastnictví)

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Dokument přináší náhled do problematiky věcí nehmotných, a to s důrazem na ochranu práv průmyslového vlastnictví. Úvodní část je věnována nové úpravě nehmotných věcí a systematickému rozčlenění práv průmyslového vlastnictví. Následují podrobné informace k problematice ochrany vynálezů, užitných a průmyslových vzorů, ochranných známek. Pojednána jsou rovněž další práva průmyslového vlastnictví (mj. biotechnologické vynálezy, označení původu, zeměpisná označení), stejně jako základní informace o řízení s těmito právy spojenými a o souvisejících poplatcích.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah dokumentu

  • Věci nehmotné a práva duševního vlastnictví
  • Vynálezy (co nemůže být vynálezem, účinky patentu)
    • Řízení o udělení patentu
    • Nakládání s patentem
    • Platnost patentu, zánik patentu, poplatky, patentový rejstřík
  • Užitné vzory
    • Co nemůže být technickým řešením
    • Která technická řešení nelze chránit užitným vzorem
    • Účinky užitného vzoru
    • Přihláška technického řešení
    • Hlavní rozdíly mezi patenty a užitnými vzory
    • Správní poplatky související s užitnými vzory
  • Průmyslové vzory
    • Ochrana průmyslového vzoru (poplatky)
    • Právo k průmyslovému vzoru
    • Účinky zapsaného průmyslového vzoru
    • Přihláška průmyslového vzoru, rejstřík
    • Zánik a výmaz průmyslového vzoru
  • Ochranné známky
    • Důvody odmítnutí ochrany označení
    • Práva z ochranné známky
    • Přihláška ochranné známky
    • Doba platnosti ochranné známky
    • Nakládání s ochrannou známkou
    • Kolektivní ochranné známky
    • Mezinárodní přihláška ochranné známky
    • Správní poplatky
  • Další práva průmyslového vlastnictví
    • Topografie polovodičových výrobků
    • Biotechnologické vynálezy
    • Dodatková ochranná osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin
    • Označení původu a zeměpisná označení

Související zákony

Související právní průvodci

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Věci nehmotné a práva duševního vlastnictví

Občanský zákoník z roku 1964 účinný do 31. prosince 2013 existenci nehmotných věcí vůbec nepřipouštěl. Věcmi v právním smyslu tak mohly být pouze věci hmotné, což však v praxi vyvolávalo určité problémy a v konečném důsledku musela být tato konstrukce do určité míry ve zvláštních zákonech obcházena. Kromě tradičních kategorií práv věcných a závazkových se tak vytvořila ještě zvláštní kategorie práv, pro kterou se ustálilo označení „nehmotné statky“. Pro tato práva se pak vžil také termín „práva duševního vlastnictví“ (intellectual property).

Práva duševního vlastnictví lze rozdělit do několika příbuzných skupin. První z nich bývá označována jako práva k výsledkům duševní tvůrčí činnosti a zahrnuje práva průmyslová (právo k vynálezu, k užitnému vzoru, k průmyslovému vzoru) a právo autorské.

Vedle skupiny práv k výsledkům duševní tvůrčí činnosti stojí práva k výsledkům netvůrčí povahy, kam patří většina práv souvisejících s právem autorským (např. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu, právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání) a skupina práv na označení, která zahrnuje ochranné známky, právo k označení původu a právo k zeměpisnému označení.

Jako poslední skupina práv duševního vlastnictví bývala někdy uváděna tzv. všeobecná osobnostní práva, upravená občanským zákoníkem, která náleží každému jedinci – fyzické osobě.

Nový občanský zákoník účinný od 1. ledna 2014 již výše uvedenou konstrukci výlučně hmotných věcí opouští. Nově je věcí v právním smyslu „vše, co je rozdílné od člověka a slouží potřebě lidí“ (s výjimkou živých zvířat). Věci jsou nyní výslovně rozděleny na hmotné a nehmotné, přičemž nehmotnými věcmi zákon označuje práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dříve poněkud výlučná skupina práv průmyslového vlastnictví se nyní stává součástí mnohem širšího okruhu věcí nehmotných. I přes novou koncepci však není důvod předpokládat, že by měla systematika práv duševního vlastnictví doznat výrazných změn a můžeme z ní tedy vycházet i nadále.

Přehled systému duševního vlastnictví
Práva k výsledkům 
tvůrčí činnosti
  • práva průmyslová (právo k vynálezu, k užitnému vzoru, k průmyslovému vzoru, aj.)
  • právo autorské
Práva k výsledkům netvůrčí povahy
  • právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu
  • právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu
  • právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání aj.
Práva na označení
  • právo k ochranné známce
  • právo k označení původu
  • právo k zeměpisnému označení
Všeobecná práva osobnostní
  • právo na ochranu osobnosti, které zahrnuje zejména právo na ochranu života, zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, jména a projevů osobní povahy

Vynálezy

Základem české právní úpravy vynálezů je zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon nevymezuje obsah pojmu „vynález“. Zákon pouze stanoví, které vynálezy jsou způsobilé ochrany dle zákona, tedy kterým lze udělit patent.

Aby byl vynález patentovatelný, musí současně splňovat následující tři podmínky:

  1. musí být nový,
  2. musí být výsledkem vynálezecké činnosti,
  3. musí být průmyslově využitelný.
  • Ad 1) Podmínka novosti
    • Vynález je nový, není-li součástí stavu techniky. Stavem techniky se rozumí veškeré informace, ke kterým byl přede dnem podání přihlášky vynálezu Úřadu průmyslového vlastnictví umožněn přístup veřejnosti jakýmkoliv způsobem (písemně, ústně, využíváním atd.). Součástí stavu techniky je i obsah všech dříve podaných přihlášek vynálezů, ať už v České republice, nebo v zahraničí, pokud byla u takové zahraniční přihlášky Česká republika určena jako stát, pro nějž je rovněž žádána ochrana.
    • Podmínka novosti je zachována též tehdy, jestliže byl vynález ještě před podáním přihlášky přihlašovatelem nebo jeho právním předchůdcem vystaven na úřední nebo úředně uznané výstavě podle Úmluvy o mezinárodních výstavách z roku 1928, jež byla v Československu vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 46/1932 Sb.
  • Ad 2) Podmínka, že vynález je výsledkem vynálezecké činnosti
    • Tato podmínka je naplněna, jestliže vynález nevyplývá pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky.
    • Pro hodnocení, zda je vynález výsledkem vynálezecké činnosti, není rozhodný obsah přihlášek vynálezů, které již byly dříve podány, avšak nebyly dosud zveřejněny ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví.
  • Ad 3) Podmínka průmyslové využitelnosti
    • Vynález se považuje za průmyslově využitelný, lze-li jej vyrábět nebo jinak využívat v průmyslu, zemědělství, ve službách či v jiných oblastech hospodářství.

Co nemůže být vynálezem

Zákon stanoví následující základní okruhy, které vůbec nelze považovat za vynálezy, a to i kdyby splňovaly shora uvedené 3 podmínky patentovatelnosti. Za vynálezy se nepovažují:

  1. objevy, vědecké teorie a matematické metody,
  2. estetické výtvory,
  3. plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, jakož i programy počítačů,
  4. podávání informací,
  5. způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla a diagnostické metody používané na lidském nebo zvířecím těle.

Na které vynálezy se neuděluje patent

Zákon dále stanoví druhy vynálezů, na které nelze udělit patent (tzv. výluka z patentovatelnosti). Patenty se neudělují:

  1. na vynálezy, jejichž využití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům; to nelze vyvodit pouze z toho, že využití vynálezu je zakázáno právním předpisem,
  2. na odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo v zásadě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat; toto ustanovení neplatí pro mikrobiologické způsoby a výrobky těmito způsoby získané.

Původce vynálezu, právo na patent

Původcem vynálezu je fyzická osoba, která jej vytvořila vlastní tvůrčí prací. Původcovství vynálezu je nepřevoditelné. Vynález může být výsledkem tvůrčí práce většího množství osob – spolupůvodců. Spolupůvodci mají právo na patent v rozsahu, v jakém se na vytvoření vynálezu podíleli.

Od původcovství vynálezu je třeba odlišovat právo na patent – obsahem tohoto práva je možnost podat přihlášku vynálezu a získat patentovou ochranu. Právo na patent má obvykle rovněž původce vynálezu (nebo jeho právní nástupce), avšak nemusí tomu tak být vždy.

Podnikový vynález
Pokud původce (nebo více původců) vytvoří vynález ke splnění svých povinností z pracovního poměru, právo na patent přechází na zaměstnavatele, pokud není smlouvou stanoveno jinak. Tím není dotčeno právo na původcovství – tedy původce vynálezu má právo být označován jako jeho původce, jeho zaměstnavatel však má právo vynález nechat patentovat a využívat jej.

Jestliže původce vytvoří vynález v pracovním (či jiném obdobném) poměru, je povinen o tom neprodleně informovat svého zaměstnavatele, a to písemně; rovněž je povinen zaměstnavateli předat podklady potřebné k posouzení vynálezu ze strany zaměstnavatele. Zaměstnavatel má poté ve lhůtě 3 měsíců možnost uplatnit právo na patent vůči původci. Pokud zaměstnavatel tuto možnost nevyužije, přechází právo na patent zpět na původce vynálezu. Ve zmíněné tříměsíční lhůtě jsou původce i zaměstnavatel povinni zachovávat o vynálezu vůči třetím osobám mlčenlivost.

Pokud zaměstnavatel vůči původci vynálezu uplatní právo na patent, má původce vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou odměnu. Odměnu je třeba stanovit s přihlédnutím k technickému a hospodářskému významu vynálezu a k přínosu dosaženého jeho možným využitím. Rovněž je třeba vzít v úvahu materiálový podíl zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a rozsah pracovních úkolů původce.

I přes shora uvedené skutečnosti může nastat situace, kdy se již vyplacená odměna dostane do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo uplatněním vynálezu. V takovém případě má původce právo na dodatečné vypořádání se svým zaměstnavatelem.

Účinky patentu

Majitel patentu má výlučné právo:

  1. využívat vynález, tzn. vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu, nebo s ním i jinak nakládat;
  2. poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, souhlas se uděluje písemnou licenční smlouvu, jejíž úprava je obsažena v ust. § 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník;
  3. převést patent na třetí osoby.

Bez souhlasu majitele patentu nikdo nesmí:

  1. vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat anebo s ním jiným způsobem nakládat;
  2. využívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k využití;
  3. nabízet, uvádět na trh, používat nebo k tomuto účelu dovážet či skladovat výrobek přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu;
  4. dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba oprávněná využívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění.

Spolumajitelé patentu

Jestliže práva z téhož patentu přísluší více osobám, jde o spoluvlastnictví patentu. Spolumajitelé patentu mají pochopitelně k patentu stejná práva, jako když jde o jediného majitele patentu, avšak jsou omezeni právy ostatních spolumajitelů. Mají tedy právo:

  1. využívat vynález, není-li mezi spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat vynález každý z nich;
  2. poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, k platnému uzavření licenční smlouvy je však třeba souhlasu všech spolumajitelů (toto však mezi spolumajiteli může být dohodnuto i jinak);
  3. převést patent na třetí osoby, k převodu patentu je třeba souhlasu všech spolumajitelů, spolumajitel může převést svůj podíl bez souhlasu ostatních spolumajitelů jen na některého z ostatních spolumajitelů, bez jejich souhlasu lze převést podíl na třetí osobu v případě, že žádný ze spolumajitelů nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu.

Řízení o udělení patentu

Patent nevzniká vynálezci automaticky, o patent je třeba žádat. V České republice o udělení patentu rozhoduje Úřad průmyslového vlastnictví (dále také jen „Úřad“); řízení o udělení patentu se zahajuje dnem podání přihlášky patentu u Úřadu. Podáním přihlášky se rozumí její doručení do podatelny Úřadu průmyslového vlastnictví. Z důvodu jistoty doručení a důvodu důležitosti dne podání lze doporučit, aby přihláška byla do podatelny doručována osobně s tím, že pracovník podatelny potvrdí převzetí přihlášky na její kopii.

V přihlášce vynálezu je třeba vždy uvést jméno jeho původce (jména původců); na žádost původce nebude jeho jméno Úřadem zveřejněno. V přihlášce je třeba vynález tak jasně a úplně popsat, aby jej mohl odborník v daném oboru uskutečnit. Pokud má Úřad pochybnosti o využitelnosti vynálezu, může vyzvat přihlašovatele, aby vynález předvedl či jiným vhodným způsobem prokázal jeho využitelnost, v opačném případě bude mít Úřad za to, že vynález není průmyslově využitelný a nemůže proto být patentován.

Podáním přihlášky vzniká přihlašovateli tzv. právo přednosti, neboli priorita. Datum práva přednosti je důležité ve chvíli, kdy je podáno více přihlášek stejného vynálezu; v takovém případě bude patent udělen dle té přihlášky, která má nejstarší právo přednosti (za předpokladu, že splňuje ostatní náležitosti). Právo přednosti může vzniknout nejen podáním přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví, ale též podáním mezinárodní přihlášky vynálezu s účinky pro Českou republiku či Evropské patentové přihlášky s účinky pro Českou republiku.

Samotné řízení o udělení patentu probíhá ve dvou fázích, jsou jimi:

  1. předběžný průzkum přihlášky vynálezu, a
  2. úplný průzkum přihlášky vynálezu.

Předběžný průzkum přihlášky vynálezu

Účelem této první fáze průzkumu je vyřadit přihlášky, které nesplňují základní podmínky patentovatelnosti, nebo odstranit drobné vady přihlášky (např. nezaplacené správní poplatky).

V této fázi Úřad zkoumá, zda:

  1. přihláška popisuje vynález, který je nový, je výsledkem vynálezecké činnosti a je průmyslově využitelný;
  2. je vynález v přihlášce popsán tak dostatečně jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit;
  3. přihláška neobsahuje předmět, který se dle zákona za vynález nepovažuje (objevy, vědecké teorie, matematické metody, estetické výtvory, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, počítačové programy či podávání informací, odrůdy rostlin a plemena zvířat, způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla a diagnostické metody používané na lidském nebo zvířecím těle);
  4. by se případné použití vynálezu nepříčilo dobrým mravům;
  5. nemá nedostatky, které brání zveřejnění přihlášky;
  6. byly zaplaceny příslušné správní poplatky.

Zveřejnění přihlášky

Úřad přihlášku vynálezu zveřejní ve Věstníku Úřadu po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti. Na žádost přihlašovatele může být přihláška zveřejněna i dříve. Účelem zveřejnění je poskytnutí možnosti třetím osobám uplatnit připomínky k patentovatelnosti vynálezu; k těmto připomínkám Úřad přihlédne při provádění úplného průzkumu.

Úplný průzkum přihlášky vynálezu

V rámci úplného průzkumu přihlášky Úřad podrobně zjišťuje, zda přihláška splňuje všechny zákonné podmínky pro udělení patentu; přihlíží přitom k připomínkám třetích osob získaných na základě zveřejnění přihlášky.

Úplný průzkum Úřad provede buď z moci úřední (sám od sebe), nebo na základě žádosti (nejčastěji přihlašovatele, lze však i na základě žádosti jiné osoby). Pokud Úřad nezahájil ve lhůtě 36 měsíců od podání přihlášky vynálezu úplný průzkum ani v této lhůtě nebyla podána žádost o jeho provedení, bude řízení o přihlášce vynálezu zastaveno.

Pokud Úřad zjistí, že nejsou splněny zákonné podmínky pro udělení patentu, přihlášku vynálezu zamítne. Pokud Úřad naopak zjistí, že jsou splněny zákonné podmínky, udělí přihlašovateli patent a vydá mu patentovou listinu. Přihlašovatel se tím stává majitelem

patentu. Udělení patentu bude rovněž zveřejněno ve Věstníku Úřadu.

Nakládání s patentem

Již výše bylo uvedeno, že majitel patentu má mimo jiné právo poskytnout právo k využívání vynálezu jiným osobám nebo převést vlastnictví patentu na třetí osoby. Rozdíl mezi oběma uvedenými způsoby spočívá v tom, že poskytnutí práva k využívání vynálezu je pouze dočasné, nedochází k převodu patentu. Naproti tomu převod vlastnictví patentu je trvalého charakteru.

Licenční smlouva

Poskytování oprávnění k výkonu práv duševního vlastnictví třetím osobám se děje prostřednictvím licenční smlouvy. Tato smlouva je jako smluvní typ upravena v ustanoveních § 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Licence (poskytnuté právo k využívání vynálezu) se obvykle dělí na:

  1. výhradní (výlučná) licence,
  2. nevýhradní (nevýlučná) licence.

Poskytnutím výlučné licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo vynález využívat v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a současně se zavazuje, že neudělí licenci žádnému jinému subjektu. Současně se udělením výlučné licence její poskytovatel zavazuje, že nebude vynález využívat ani sám, pokud si toto právo výslovně nevyhradí v licenční smlouvě.

Poskytnutím nevýlučné licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo vynález využívat v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu s tím, že si ponechává právo vynález sám využívat nebo udělit další licenci pro stejný vynález a způsoby jeho využití.

Dále je vhodné v licenční smlouvě upravit možnost poskytování podlicence – tedy, zda nabyvatel licence je oprávněn poskytnout oprávnění k využívání vynálezu i další osobě či nikoliv. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí, že nabyvatel není oprávněn k poskytnutí podlicence bez souhlasu poskytovatele licence.

Nucená licence

Zákon obsahuje preventivní ustanovení, které má zabránit zneužití patentu jeho majitelem tak, že by neumožnil využití vynálezu, nebo by toto využití umožnil jen v nedostatečné míře. Nucenou licenci může udělit Úřad na základě odůvodněné žádosti v případě, že:

  1. majitel patentu jej bezdůvodně nevyužívá, nebo jej využívá nedostatečně a nepřijal řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy, nebo
  2. jsou dány důvody ohrožení důležitého veřejného zájmu.

Platnost patentu, zánik patentu

Patent platí po dobu 20 let ode dne podání přihlášky vynálezu. Majitel patentu je povinen platit za udržování patentu poplatky určené zákonem č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů. Udržovací poplatky lze platit bankovním převodem, v hotovosti nebo i šekem. Udržovací poplatky postupně rostou dle následující tabulky:

Patenty – sazebník poplatků za udržování v platnosti
Předmět poplatku Roční výše poplatku
přijetí přihlášky vynálezu 1 200 Kč
přijetí přihlášky vynálezu, je-li přihlašovatelem výlučně původce 600 Kč
přijetí žádosti o provedení úplného průzkumu přihlášky vynálezu 3 000 Kč
vydání patentové listiny (max. 10 stran) 1 600 Kč
 každá další strana 100 Kč
úkony Úřadu spojené s podáním mezinárodní přihlášky vynálezu 1 500 Kč
první až čtvrtý rok udržování patentu v platnosti 1 000 Kč
pátý až osmý rok udržování patentu v platnosti 2 000 Kč
devátý rok udržování patentu v platnosti 3 000 Kč
desátý rok udržování patentu v platnosti 4 000 Kč
jedenáctý rok udržování patentu v platnosti 6 000 Kč
dvanáctý rok udržování patentu v platnosti 8 000 Kč
třináctý rok udržování patentu v platnosti 10 000 Kč
čtrnáctý rok udržování patentu v platnosti 12 000 Kč
patnáctý rok udržování patentu v platnosti 14 000 Kč
šestnáctý rok udržování patentu v platnosti 16 000 Kč
sedmnáctý rok udržování patentu v platnosti 18 000 Kč
osmnáctý rok udržování patentu v platnosti 20 000 Kč
devatenáctý rok udržování patentu v platnosti 22 000 Kč
dvacátý rok udržování patentu v platnosti 24 000 Kč

Udržovací poplatky za patent za celé dvacetileté období patentové ochrany v České republice tedy celkem vyjdou na 169 000 Kč. Další náklady jsou spojené s ostatními správními poplatky dle shora uvedené tabulky; rovněž je třeba počítat s náklady na odborné zastoupení před Úřadem – na advokáta či na patentového zástupce.

Patent zaniká, jestliže nastane některá z následujících skutečností:

  1. uplyne doba jeho platnosti, tedy 20 let;
  2. majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné poplatky za udržování patentu v platnosti;
  3. majitel patentu se ho vzdá; v tomto případě patent zanikne dnem, kdy písemné prohlášení majitele patentu dojde Úřadu.

Patentový rejstřík

Úřad průmyslového vlastnictví vede patentový rejstřík, do kterého zapisuje údaje o přihláškách vynálezů, řízeních o nich a údaje o udělených patentech. Do rejstříku se rovněž zapisují údaje o poskytnutých licencích, o majiteli patentu, poznámka spornosti ve smyslu ust. § 986 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a řada dalších údajů. Vstup do příslušné on-line databáze naleznete na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Užitné vzory

Užitné vzory jsou v České republice upraveny zejména zákonem č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění. O užitných vzorech se někdy mluví též jako o „malých vynálezech“. Právní úprava užitných vzorů je založena na obdobných principech jako právní ochrana vynálezů.

Užitným vzorem lze chránit technická řešení, která současně splňují následující podmínky:

  1. musí být nové,
  2. musí přesahovat rámec pouhé odborné dovednosti,
  3. musí být průmyslově využitelné.
  • Ad 1) Podmínka novosti
    • Technické řešení je nové, není-li součástí stavu techniky. Stavem techniky se rozumí veškeré informace, ke kterým byl přede dnem podání přihlášky užitného vzoru Úřadu průmyslového vlastnictví umožněn přístup veřejnosti jakýmkoliv způsobem (písemně, ústně, využíváním atd.). Součástí stavu techniky je i obsah všech dříve podaných přihlášek vynálezů či užitných vzorů, ať už v České republice, nebo v zahraničí, pokud byla u takové zahraniční přihlášky Česká republika určena jako stát, pro nějž je rovněž žádána ochrana.
  • Ad 2) Podmínka, že technické řešení přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti
    • Zde spočívá základní rozdíl mezi vynálezy a užitnými vzory. Na užitné vzory jsou kladeny nižší požadavky, pokud jde o jejich inovativnost. Zatímco vynález musí být výsledkem vynálezecké činnosti, u technického řešení, jež má být chráněno užitným vzorem, postačí, že přesahuje pouhý rámec odborné dovednosti.
  • Ad 3) Podmínka průmyslové využitelnosti
    • Tato podmínka platí shodně pro vynálezy i užitné vzory. Užitný vzor se považuje za průmyslově využitelný, lze-li jej vyrábět nebo jinak využívat v průmyslu, zemědělství, ve službách či v jiných oblastech hospodářství.

Co nemůže být technickým řešením dle zákona o užitných vzorech

Obdobně jako u vynálezů také zákon o užitných vzorech stanoví, že technickými řešeními nejsou zejména:

  1. objevy, vědecké teorie a matematické metody,
  2. pouhé vnější úpravy výrobků (pro ochranu těchto řešení slouží průmyslové vzory),
  3. plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti,
  4. programy počítačů,
  5. pouhé uvedení informace.

Která technická řešení nelze chránit užitným vzorem

Zákon vymezuje též kategorie technických řešení, která nelze chránit užitným vzorem, a to ani v případě, že by byly splněny veškeré shora uvedené podmínky. Jde o následující technická řešení:

  1. technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky,
  2. odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické reproduktivní materiály,
  3. způsoby výroby nebo pracovní činnosti.

Účinky užitného vzoru

Majitel užitného vzoru má právo technické řešení jím chráněné při své hospodářské činnosti:

  1. vyrábět,
  2. uvést do oběhu,
  3. upotřebit,
  4. poskytnout souhlas (licenci) k využívání technického řešení chráněného užitným vzorem třetím osobám,
  5. převést užitný vzor na třetí osoby.

Ke shora uvedenému je pro vysvětlení vhodné uvést, že poskytování licence se děje licenční smlouvou dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, obdobně jako v případě vynálezů. Pro licenční smlouvy týkající se užitných vzorů platí totéž co pro licenční smlouvy týkající se patentů.

Přihláška technického řešení

Přihláška technického řešení se podává u Úřadu průmyslového vlastnictví; přihláška musí být podána písemně. Přihláška užitného vzoru musí obsahovat následující náležitosti:

  1. žádost o zápis do rejstříku užitných vzorů, s uvedením názvu užitného vzoru,
  2. popis technického řešení, popřípadě jeho dokumentaci,
  3. nároky na ochranu, v nichž musí být jasně a stručně vymezen předmět, který má být chráněn užitným vzorem,
  4. označení původce technického řešení, které má být chráněno užitným vzorem.

Vstup do příslušné on-line databáze naleznete na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.

Hlavní rozdíly mezi patenty a užitnými vzory

Řízení o přihlášce

Řízení o přihlášce technického řešení k ochraně užitným vzorem je tím, co užitné vzory nejvíce odlišuje od patentů. Řízení je založeno na registračním principu, nevyskytuje se zde žádná obdoba předběžného a úplného průzkumu přihlášky. Z toho vyplývá, že Úřad zkoumá jen splnění základních podmínek, nezabývá se podrobně, nakolik je přihlašované technické řešení inovativní či jaká je jeho průmyslová využitelnost.

Pokud přihlašovatel požádal již dříve o patent na stejné technické řešení, může při podání přihlášky technického řešení požadovat přiznání práva přednosti z této přihlášky vynálezu.

Doba platnosti

Základní doba platnosti užitného vzoru trvá 4 roky, na žádost jeho majitele může být prodloužena celkem dvakrát, vždy o 3 roky. Doba platnosti užitného vzoru tak celkem nepřekročí 10 let.

Správní poplatky související s užitnými vzory

Užitné vzory – přehled poplatků za řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví
Předmět poplatku Výše poplatku
Přijetí přihlášky užitného vzoru 1 000 Kč
Přijetí přihlášky užitného vzoru, pokud je přihlašovatelem výlučně původce 500 Kč
Přijetí žádosti o určení, zda technické řešení spadá do rozsahu zapsaného užitného vzoru 5 000 Kč
Přijetí návrhu na výmaz užitného vzoru z rejstříku 2 000 Kč
Přijetí žádosti o každé prodloužení platnosti zápisu užitného vzoru 6 000 Kč

Narozdíl od patentů tedy není za udržování užitných vzorů třeba platit žádné udržovací poplatky. Získání užitného vzoru na maximální dobu 10 let tak vyjde přihlašovatele na správních poplatcích na částku 13 000 Kč.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Průmyslové vzory

Průmyslovým vzorem se rozumí vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného nebo jeho zdobení. Výrobkem je přitom jakýkoliv průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, včetně součástek určených k sestavení do jednoho složeného výrobku, obal, úprava, grafický symbol a typografický znak. Výrobkem dle tohoto zákona není počítačový program.

Průmyslový vzor není založen na žádném technickém řešení či vynálezecké činnosti – jde o odlišení zevnějšku jednotlivých výrobků, tedy o design. Průmyslovými vzory jsou tak například tvar lahví a sklenic Coca-Coly nebo tvar přední masky automobilů Škoda.

Průmyslové vzory jsou upraveny zákonem č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v platném znění.

Úřad průmyslového vlastnictví zapíše průmyslové vzory do rejstříku za podmínky, že splňují následující znaky:

  1. novost,
  2. individuální povaha.
  • Ad 1) Podmínka novosti
    • Průmyslový vzor se považuje za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor. Průmyslové vzory se považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně.
  • Ad 2) Podmínka individuální povahy
    • Průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, jestliže celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti.
    • Z uvedeného vyplývá, že při zkoumání, zda je splněna tato podmínka, Úřad vychází z fiktivní osoby informovaného uživatele. U informovaného uživatele se předpokládá znalost dřívějších průmyslových vzorů.
    • Při hodnocení, zda průmyslový vzor splňuje shora uvedené podmínky, a zda je tedy způsobilý k zápisu do rejstříku, Úřad nepřihlíží ke znakům výrobku, které jsou předurčeny jeho technickou funkcí. Jinými slovy, jako znaky individuální povahy či znaky nové nelze hodnotit znaky, které výrobek musí mít, aby mohl plnit svou funkci.
    • Úřad nezapíše do rejstříku průmyslový vzor v případě, že:
      • takový průmyslový vzor je v rozporu se zásadami veřejného pořádku nebo s dobrými mravy,
      • v rejstříku již je zapsán shodný průmyslový vzor s dřívějším právem přednosti (průmyslové vzory se považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně).

Ochrana průmyslového vzoru

Ochrana průmyslového vzoru trvá 5 let od data podání přihlášky s tím, že může být opakovaně obnovována vždy o 5 let, až do maximální délky 25 let.

S průmyslovými vzory jsou spojeny následující správní poplatky

Průmyslové vzory – přehled poplatků za řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví
Předmět poplatku Výše poplatku
Přijetí přihlášky průmyslového vzoru 1 000 Kč
Přijetí přihlášky průmyslového vzoru pokud je přihlašovatelem výlučně původce 500 Kč
Přijetí hromadné přihlášky průmyslového vzoru 1 000 Kč
Přijetí hromadné přihlášky průmyslového vzoru pokud je přihlašovatelem výlučně původce 500 Kč
Přijetí hromadné přihlášky průmyslového vzoru za každý další průmyslový vzor obsažený v přihlášce 600 Kč
Přijetí hromadné přihlášky průmyslového vzoru za každý další průmyslový vzor pokud je přihlašovatelem pouze původce 300 Kč
Přijetí návrhu na výmaz průmyslového vzoru z rejstříku 2 000 Kč
Přijetí návrhu na výmaz průmyslového vzoru z rejstříku za každý další průmyslový vzor obsažený v hromadně zapsaném průmyslovém vzoru 800 Kč
Přijetí žádosti o obnovu doby ochrany průmyslového vzoru poprvé o pět roků 3 000 Kč
Přijetí žádosti o obnovu doby ochrany průmyslového vzoru podruhé o pět roků 6 000 Kč
Přijetí žádosti o obnovu doby ochrany průmyslového vzoru potřetí o pět roků 9 000 Kč
Přijetí žádosti o obnovu doby ochrany průmyslového vzoru počtvrté o pět roků 12 000 Kč

Obnovení ochrany průmyslového vzoru na maximální dobu 25 let přihlašovatele bude stát 30 000 Kč. V uvedené částce nejsou započteny správní poplatky za samotnou přihlášku průmyslového vzoru a na případnou právní pomoc v řízení před Úřadem.

Právo k průmyslovému vzoru

Právo k průmyslovému vzoru má jeho původce. Průmyslový vzor může být též výsledkem společné činnosti několika osob – spolupůvodců. Spolupůvodci mají k průmyslovému vzoru právo v rozsahu odpovídajícím jejich podílu na vytvoření průmyslového vzoru.

Zaměstnanecký průmyslový vzor

Právní úprava zaměstnaneckého průmyslového vzoru je obdobná úpravě podnikového vynálezu v patentovém právu.

Původcem průmyslového vzoru je vždy fyzická osoba, z povahy věci nemůže být původcem osoba právnická. Fyzická osoba však může průmyslový vzor vytvořit ke splnění svého úkolu vyplývajícího pro ni z jejího pracovního poměru k zaměstnavateli či z jiného obdobného vztahu. V takovém případě přechází právo na průmyslový vzor na zaměstnavatele, pokud není ve smlouvě výslovně stanoveno jinak.

Zaměstnanec je povinen svého zaměstnavatele bez zbytečného prodlení písemně informovat o skutečnosti, že vytvořil průmyslový vzor, rovněž je povinen předat veškeré podklady s průmyslovým vzorem související. Zaměstnavatel má lhůtu 3 měsíců k tomu, aby podal přihlášku průmyslového vzoru; pokud tak neučiní, přechází právo na průmyslový vzor zpět na jeho původce – zaměstnance.

Zaměstnanec, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, na nějž zaměstnavatel uplatnil nárok, má právo na přiměřenou odměnu. Pokud se později dostane vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem, který zaměstnavatel užíváním průmyslového vzoru získal, má původce právo na dodatečné vypořádání.

Účinky zapsaného průmyslového vzoru

Zápis průmyslového vzoru jeho vlastníkovi poskytuje následující práva:

  1. výlučné právo průmyslový vzor užívat,
  2. bránit třetím osobám užívat jej bez jeho souhlasu,
  3. poskytnout souhlas s užíváním průmyslového vzoru jiným osobám,
  4. převést průmyslový vzor na třetí osoby.
  • Ad a) Právo průmyslový vzor výlučně užívat
    • Toto právo zahrnuje zejména výrobu, nabízení, uvedení na trh, dovoz, vývoz nebo užívání výrobku, ve kterém je tento průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován nebo skladování takového výrobku k uvedeným účelům.
  • Ad b) Právo bránit třetím osobám v užívání průmyslového vzoru
    • Toto právo logicky plyne z práva předchozího i z povahy věci. Je-li vlastník průmyslového vzoru oprávněn jej výlučně užívat, znamená to, že je oprávněn z užívání průmyslového vzoru vyloučit kohokoliv jiného.
  • Ad c) Právo poskytnout souhlas s užíváním průmyslového vzoru
    • Vlastník průmyslového vzoru s ním může nakládat, jak uzná za vhodné, může tedy též poskytnout třetím osobám souhlas s jeho užíváním. Tento souhlas se děje licenční smlouvou podle ustanovení § 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O licencích plně platí co bylo uvedeno již výše u vynálezů.
  • Ad d) Právo převést průmyslový vzor na třetí osoby
    • Zatímco poskytnutí práva k využití průmyslového vzoru dle předchozího odstavce je dočasné a nezpůsobuje změnu v osobě vlastníka průmyslového vzoru, převod průmyslového vzoru je trvalý a jeho znakem je právě změna vlastníka průmyslového vzoru. Zde je vhodné podotknout, že ani převod průmyslového vzoru nemůže ovlivnit osobu původce vzoru.

Přihláška průmyslového vzoru, rejstřík

Přihláška se podává písemně u Úřadu průmyslového vlastnictví. Přihláška musí zejména obsahovat následující náležitosti:

  1. žádost o zápis průmyslového vzoru do rejstříku,
  2. označení přihlašovatele,
  3. vyobrazení každého průmyslového vzoru, o jehož zápis je v přihlášce žádáno, z něhož lze jednoznačně poznat podstatu průmyslového vzoru a které lze reprodukovat; vyobrazení může být rovněž doplněno popisem,
  4. název průmyslového vzoru,
  5. určení výrobku, v němž je průmyslový vzor ztělesněn nebo na němž je aplikován, včetně jeho zatřídění podle příslušných tříd mezinárodního třídění průmyslových vzorů,
  6. jméno a příjmení původce průmyslového vzoru, popřípadě prohlášení přihlašovatele, že původce se vzdává práva být uveden.

Dnem podání řádné přihlášky (musí obsahovat shora popsané náležitosti) vzniká přihlašovateli právo přednosti.

Úřad podrobí přihlášku průzkumu; zaměří se na to, zda splňuje všechny zákonné předpoklady pro zápis do rejstříku. Pokud přihláška splňuje veškeré náležitosti, provede Úřad zápis průmyslového vzoru do rejstříku, vydá přihlašovateli osvědčení o zápisu a zveřejní zapsaný průmyslový vzor ve Věstníku úřadu. Vstup do příslušné on-line databáze naleznete na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.

Zánik a výmaz průmyslového vzoru

Právo ze zapsaného průmyslového vzoru zaniká, jestliže

  1. uplyne doba ochrany,
  2. vlastník průmyslového vzoru se ho vzdá.

Úřad vymaže z rejstříku zapsaný průmyslový vzor:

  1. jestliže průmyslový vzor neodpovídá pojmu průmyslového vzoru dle zákonné definice, tedy nejde o vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného nebo jeho zdobení,
  2. pokud průmyslový vzor nesplňuje požadavky kladené na něj podle § 3 až 8 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, tedy zejména podmínku novosti a individuální povahy, či je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy,
  3. pokud osoba zapsaná jako jeho vlastník nemá na průmyslový vzor právo,
  4. je-li průmyslový vzor již přihlášen nebo chráněn s účinky v České republice jako starší průmyslový vzor, avšak byl zpřístupněn veřejnosti po dni vzniku práva přednosti napadeného průmyslového vzoru,
  5. je-li v průmyslovém vzoru použito rozlišovací označení, které před vznikem práva přednosti průmyslového vzoru poskytuje vlastníku označení právo takové užití zakázat,
  6. představuje-li průmyslový vzor neoprávněné užití díla chráněného podle autorského práva,
  7. představuje-li průmyslový vzor zneužití např. vlajek, erbů, státních znaků či jiných znaků státní svrchovanosti jednotlivých států.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Ochranné známky

Ochranné známky jsou upraveny zejména zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v platném znění.

Ochrannou známkou se rozumí jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.

Výrobky a služby jsou rozděleny celkem do 45 tříd (34 tříd výrobků + 11 tříd služeb); při přihlášce ochranné známky je třeba určit, ke kterým třídám výrobků nebo služeb se má vztahovat. Ochranná známka potom chrání přihlášené označení pouze ve vztahu k určeným třídám výrobků či služeb. Není proto vyloučena existence obdobné či shodné ochranné známky, pokud se nepřekrývají třídy výrobků či služeb, pro které jsou takové známky přihlášeny.

V České republice požívají ochrany následující skupiny ochranných známek:

  1. národní ochranné známky,
  2. mezinárodní ochranné známky,
  3. ochranné známky Evropských společenství,
  4. všeobecně známé ochranné známky.
  • Ad 1) Národní ochranné známky
    • Nejběžnější kategorie ochranných známek. Národní ochranné známky vnikají na základě přihlášky ochranné známky české fyzické či právnické osoby k Úřadu průmyslového vlastnictví. Národní ochranná známka má účinky (poskytuje ochranu předmětnému označení zboží či služeb) pouze na území České republiky. Jde o ochrannou známku s původem v České republice.
  • Ad 2) Mezinárodní ochranné známky
    • Česká republika je stranou mezinárodních smluv, které umožňují zápis ochranných známek ve všech členských zemích prostřednictvím Úřadu Mezinárodní organizace průmyslového vlastnictví (WIPO). Tyto mezinárodní smlouvy umožňují českým subjektům podat přihlášku ochranné známky prostřednictvím jednoho formuláře do celé řady zemí, které předmětné mezinárodní smlouvy též podepsaly.
    • Stejně tak je osobám z jiných států, které jsou členy předmětných mezinárodních smluv, umožněno, aby prostřednictvím Úřadu Mezinárodní organizace průmyslového vlastnictví podaly mezinárodní přihlášku ochranné známky s účinky i pro Českou republiku.
  • Ad 3) Ochranné známky Evropských společenství
    • Z členství České republiky v Evropských společenstvích (obecně a poněkud nepřesně je uváděno „v Evropské unii“) plyne též možnost podat přihlášku tzv. ochranné známky společenství. Osoba, která získá ochrannou známku společenství, tím získává její ochranu též ve všech členských státech Evropských společenství.
  • Ad 4) Všeobecně známé ochranné známky
    • Ochrana všeobecně známých ochranných známek je založena na mezinárodních úmluvách. Podstatou je, že vlastník všeobecně známé ochranné známky je oprávněn zamezit ostatním osobám užívání této ochranné známky ve všech třídách výrobků a služeb bez ohledu na to, ve kterých třídách je všeobecně známá ochranná známka registrována.

Důvody odmítnutí ochrany označení

Do rejstříku ochranných známek se nezapíše označení:

  1. které není označením schopným grafického znázornění,
  2. které nemá rozlišovací způsobilost,
  3. které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností,
  4. které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech,
  5. které je tvořeno výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku nebo který je nezbytný pro dosažení technického výsledku anebo který dává výrobku podstatnou užitnou hodnotu,
  6. které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy,
  7. které by mohlo klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby,
  8. přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisné označení, aniž by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ,
  9. které obsahuje označení požívající ochrany podle článku 6ter Pařížské úmluvy, k jehož zápisu nebyl dán souhlas příslušnými orgány (jde zejména o státní vlajky, znaky, erby),
  10. které obsahuje jiné znaky, emblémy a erby než uvedené v článku 6ter Pařížské úmluvy, jestliže jejich užití je předmětem zvláštního veřejného zájmu, ledaže by příslušný orgán dal souhlas k jeho zápisu,
  11. které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženský symbol,
  12. jehož užívání se příčí ustanovení jiného právního předpisu nebo je v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv,
  13. jestliže je zjevné, že přihláška ochranné známky (dále jen „přihláška“) nebyla podána v dobré víře.

Práva z ochranné známky

Vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo se službami, pro něž je chráněna. Vlastník ochranné známky je oprávněn spolu s ní používat značku (R) či ®.

Bez souhlasu vlastníka ochranné známky nesmí v obchodním styku nikdo ochrannou známku užívat. Užíváním se rozumí:

  1. umísťování označení na výrobky nebo jejich obaly,
  2. nabídka výrobků pod tímto označením, jejich uvádění na trh nebo skladování za tímto účelem anebo nabídka či poskytování služeb pod tímto označením,
  3. dovoz nebo vývoz výrobků pod tímto označením,
  4. užívání označení v obchodních listinách a v reklamě.

Přihláška ochranné známky

O zápis ochranné známky se žádá písemnou přihláškou na předepsaném formuláři u Úřadu průmyslového vlastnictví. V přihlášce je třeba uvést seznam výrobků a služeb, pro které se požaduje zápis ochranné známky, v pořadí dle jednotlivých tříd. V praxi není třeba vyjmenovávat přesně, pro které výrobky či služby se ochrana požaduje; postačí do přihlášky stanovit čísla požadovaných tříd a jejich záhlaví.

Přihlašovateli ochranné známky vzniká právo přednosti (priorita) dnem podání přihlášky.

Úřad průmyslového vlastnictví přezkoumá, zda přihláška ochranné známky obsahuje veškeré předepsané náležitosti a zda přihlašovaná ochranná známka obsahuje prvky starší ochranné známky jiného vlastníka, jestliže by mohly vést k záměně se starší ochrannou známkou. Pokud budou uvedené náležitosti splněny, Úřad přihlášku zveřejní ve Věstníku. Od zveřejnění přihlášky běží lhůta 3 měsíců, ve které se mohou třetí osoby (vyjmenované přesně v § 7 zákona) podat námitky z důvodů, že se zveřejněná ochranná známka podobá starší ochranné známce, kterou vlastní osoba podávající námitky.

Vstup do příslušné on-line databáze naleznete na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.

Doba platnosti ochranné známky

Ochranná známka se zapisuje vždy na dobu 10 let ode dne podání přihlášky. Ochranná známka zaniká uplynutím uvedené doby, pokud přihlašovatel nepožádá o obnovu zápisu ochranné známky. O obnovu zápisu ochranné známky lze požádat v posledním roce trvání ochrany. Celková doba trvání ochrany není omezena žádnou horní hranicí, ochrannou známku lze tedy po jednotlivých desetiletých prodlužovat mnohokrát po sobě.

Nakládání s ochrannou známkou

Obdobně jako u práv k nehmotným statkům popisovaným výše v tomto článku, lze s ochrannou známou právně nakládat zejména následujícími způsoby:

  • změna vlastníka ochranné známky,
  • licenční smlouva,
  • zřízení zástavního práva.

Převod ochranné známky

Vlastník ochranné známky může ochrannou známku převést na jinou osobu; smlouva o převodu musí být uzavřena v písemné formě. Převod ochranné známky se zapisuje do rejstříku ochranných známek. Může dojít též k přechodu ochranné známky na třetí osobu, jako příklad lze uvést situaci, kdy vlastník ochranné známky, fyzická osoba, zemře – ochranná známka poté bude předmětem dědického řízení.

Licenční smlouva

S ochrannou známkou lze nakládat i bez toho, aby bylo nutné ji převádět na třetí osoby. Takovou možnost poskytuje uzavření licenční smlouvy dle ust. § 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Licence (poskytnuté právo k využívání ochranné známky) se obvykle dělí na:

  1. výhradní (výlučná) licence,
  2. nevýhradní (nevýlučná) licence.

Poskytnutím výlučné licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo ochrannou známku využívat v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a současně se zavazuje, že neudělí licenci žádnému jinému subjektu. Současně se udělením výlučné licence její poskytovatel zavazuje, že nebude ochrannou známku využívat ani sám, pokud si toto právo nevyhradí v licenční smlouvě.

Poskytnutím nevýlučné licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo ochrannou známku využívat v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu s tím, že si ponechává právo udělit další licenci pro stejnou ochrannou známku a způsoby jejího využití.

V licenční smlouvě je vhodné upravit možnost poskytování podlicence – tedy zda nabyvatel licence je oprávněn poskytnout oprávnění k využívání ochranné známky i další osobě či nikoliv. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí, že nabyvatel není oprávněn k poskytnutí podlicence bez souhlasu poskytovatele licence.

Kolektivní ochranné známky

Za účelem podání kolektivní ochranné známky musí právnické (příp. fyzické) osoby založit právnickou osobu (zájmové sdružení právnických osob) či sdružení. Taková právnická osoba či sdružení může podat přihlášku kolektivní ochranné známky.

Členové právnické osoby či sdružení mezi sebou uzavřou v písemné formě smlouvu o užívání kolektivní ochranné známky; tato smlouva stanoví podmínky, za jejichž splnění mohou členové právnické osoby či sdružení ochrannou známku užívat ve spojení se svými výrobky či službami.

Mezinárodní přihláška ochranné známky

Český úřad průmyslového vlastnictví přijímá též žádosti o mezinárodní zápis ochranných známek od osob s místem trvalého pobytu či sídla v ČR. Mezinárodní přihlášky je třeba podat na příslušném formuláři. Za podání žádosti o mezinárodní zápis ochranné známky je třeba zaplatit správní poplatek v českých korunách Úřadu průmyslového vlastnictví a posléze ještě zaplatit poplatek Úřadu Mezinárodní organizace průmyslového vlastnictví ve švýcarských francích - výše tohoto poplatku se odvíjí od počtu zemí, pro které je žádána ochrana a rovněž od typu ochranné známky, počtu tříd výrobků a služeb atp.

Na webových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví lze nalézt on-line kalkulátor poplatků za jednotlivé země a typy ochranných známek.

Správní poplatky

Ochranné známky – přehled poplatků za řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví
Předmět poplatku Výše poplatku
Přijetí přihlášky individuální ochranné známky do tří tříd výrobků nebo služeb 5 000 Kč
Přijetí přihlášky kolektivní ochranné známky do tří tříd výrobků nebo služeb 10 000 Kč
Přijetí přihlášky za každou třídu výrobků nebo služeb nad tři třídy 500 Kč
Přijetí námitek proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku 1 000 Kč
Přijetí žádosti o obnovu zápisu individuální ochranné známky 2 500 Kč
Přijetí žádosti o obnovu zápisu kolektivní ochranné známky 5 000 Kč
Přijetí návrhu na zrušení nebo prohlášení neplatnosti ochranné známky 2 000 Kč
Přijetí návrhu na zápis mezinárodní ochranné známky 2 500 Kč

 

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Další práva průmyslového vlastnictví

V další části článku je uveden základní přehled o některých dalších právech průmyslového vlastnictví, která nejsou v praxi využívána tak často jako práva výše popsaná v tomto článku.

Topografie polovodičových výrobků

Ochrana topografií polovodičových výrobků je upravena zákonem č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků.

Topografií polovodičového výrobku se rozumí série jakkoli zafixovaných nebo zakódovaných vzájemně souvisejících zobrazení, znázorňující trojrozměrné trvalé uspořádání vrstev, z nichž se polovodičový výrobek skládá, přičemž každé zobrazení znázorňuje vzor jedné vrstvy polovodičového výrobku nebo jeho části, popřípadě povrchu polovodičového výrobku v jednotlivých stupních výroby nebo jeho částí.

Chráněny jsou topografie polovodičových výrobků, které jsou výsledkem tvůrčí činnosti původce a které nejsou v průmyslu polovodičových výrobků běžné. Právo na ochranu topografie náleží jejímu původci; topografie však může být vytvořena též ke splnění závazku z pracovního poměru – v takovém případě náleží právo na ochranu topografie zaměstnavateli, nestanoví-li smlouva jinak.

Topografie se zapisují do rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Vstup do příslušné on-line databáze naleznete na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictvíOchrana topografie trvá 10 let od konce kalendářního roku, v němž ochrana vznikla. Ochrana topografie vznikne:

  1. ke dni prvního nikoli skrytého obchodního využití topografie, jestliže tato topografie byla předmětem řádné přihlášky podané u Úřadu ve lhůtě 2 let od tohoto využití, nebo
  2. ke dni podání řádné přihlášky, jestliže topografie nebyla dříve obchodně využita, popřípadě byla-li využita pouze skrytě.

Ohledně práv spolumajitelů topografií, licenčních smluv, převodů topografií a dalších otázek se obdobně užijí ustanovení zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích.

Biotechnologické vynálezy

Základem ochrany biotechnologických vynálezů je zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, který je doplněn zákonem č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů.

Druhý z uvedených zákonů obsahuje definice základních pojmů jako biotechnologický materiál, mikrobiologický postup či v zásadě biologický způsob pěstování rostlin nebo chovu zvířat. Dále stanoví, obdobně jako zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích, podmínky patentovatelnosti biotechnologických vynálezů, výluky z patentovatelnosti a některé odlišnosti týkající se řízení o přihlášce biotechnologického vynálezu a účinků patentů.

Dodatková ochranná osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin

Dodatková ochranná osvědčení jsou prostředkem ochrany vynálezů ve formě léčiv nebo přípravků na ochranu rostlin.

Od 1. května 2004 uděluje Úřad průmyslového vlastnictví dodatková ochranná osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin, které jsou na území České republiky chráněné platným patentem, a to na základě přímo aplikovatelných norem práva Evropské unie. Žádost o udělení dodatkového ochranného osvědčení je zpoplatněna správním poplatkem ve výši 5 000,- Kč. Kromě toho je pro udržení ochrany nutno hradit poplatky za udržování dodatkového ochranného osvědčení v platnosti, a to v následující výši:

Dodatková osvědčení – sazebník poplatků za udržování v platnosti
Předmět poplatku Výše poplatku
první rok platnosti dodatkového osvědčení 26 000 Kč
druhý rok platnosti dodatkového osvědčení 28 000 Kč
třetí rok platnosti dodatkového osvědčení 30 000 Kč
čtvrtý rok platnosti dodatkového osvědčení 32 000 Kč
pátý rok platnosti dodatkového osvědčení 34 000 Kč

Označení původu a zeměpisná označení

Vedle ochranné známky lze výrobky nebo služby označovat také označením původu nebo zeměpisným označením.

Označení původu výrobků je název určité oblasti, místa nebo země používaný k označení zboží, jestliže:

  • zboží pochází z tohoto území,
  • kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory, a
  • výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území.

Zeměpisným označením je název území používaný k označení zboží jestliže:

  • zboží pochází z tohoto území,
  • toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a
  • výroba anebo zpracování takového zboží probíhá ve vymezeném území.

Základním právním předpisem upravujícím označení původu a zeměpisná označení je zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Kromě uvedeného zákona jsou označení původu a zeměpisná označení chráněna také zákonem 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem.

Vznik a trvání ochrany

O zápis označení původu nebo zeměpisného označení do rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví může požádat sdružení výrobců zboží vyráběného nebo zpracovávaného na daném území, jestliže jsou naplněny shora uvedené zákonné požadavky. Jednotlivá fyzická nebo právnická osoba může požádat, jestliže v době podání žádosti na daném území jako jediná vyrábí, zpracovává či připravuje zboží, které má být předmětem ochrany.

Ochrana označení původu a zeměpisného označení vzniká dnem zápisu do rejstříku označení původu a zeměpisných označení. Doba ochrany není časově omezena. Vstup do příslušné on-line databáze naleznete na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.

Práva ze zápisu onačení původu a zeměpisného označení

Zapsaná označení původu a zeměpisná označení jsou chráněna proti:

  1. jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného označení na zboží, na něž se zápis nevztahuje, pokud je toto zboží srovnatelné se zbožím zapsaným pod tímto označením nebo pokud užívání tohoto označení těží z dobré pověsti chráněného označení;
  2. jakémukoliv zneužití, napodobení nebo připomínání, i když je skutečný původ zboží uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazy jako „druh“, „typ“, „metoda“, „na způsob“, „napodobeno“ nebo podobným výrazem;
  3. jakémukoliv jinému lživému nebo klamavému údaji o zeměpisném původu, povaze nebo základních vlastnostech zboží uvedených na vnitřním či vnějším obalu, reklamních materiálech nebo dokumentech týkajících se příslušného zboží, jakož i proti použití přepravních obalů způsobilých vyvolat nepravdivý dojem o jeho původu;
  4. všemu ostatnímu jednání, které by mohlo vést ke klamným domněnkám o skutečném původu zboží.

Správní poplatky

Označení původu/zeměpisné označení – přehled poplatků za řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví
Předmět poplatku Výše poplatku
Přijetí žádosti o zápis označení původu/zeměpisného označení 4 000 Kč
Přijetí žádosti o mezinárodní zápis 2 500 Kč
Přijetí návrhu na zrušení zápisu označení původu/zeměpisného označení 2 000 Kč

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek