Vzdělání po Česku: honba za tituly a špatná volba oborů

15. 7. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Češi rádi používají u svého jména své akademické tituly, mnoho lidí dokonce studuje vysokou školu jen kvůli zkratce Ing., Dr.či Mgr. před jménem. Vysoké a střední školy navíc nabízejí příliš humanitního vzdělávání a málo technického zaměření. Poptávka firem je přitom opačná. Situace začíná být kritická.

Ukazuje se, že ani vysokoškolské vzdělání není pro zajímavou kariéru nejdůležitější. „Mnoho lidí si v Česku myslí, že se vysoké školy studují jen kvůli získání titulu. Přispívá tomu také situace ve státní správě, kde pracovníkům často nezbývá, než si vysokoškolské vzdělání doplnit, pokud nechtějí přijít o svou práci, nebo když chtějí povýšit," říká Erika Hejčová z personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

Především v západní Evropě mají studenti zcela jinou motivaci. „Znám situaci v Dánsku, kde mladí lidé jdou na vysokou školu, aby studovali obor, který je zajímá, a prohloubili si tak své znalosti. U nás to slýchávám méně," uvádí Erika Hejčová.

Ani v Česku přitom už často zaměstnavatelé na titulech kdovíjak nelpí. Existují však výjimky. Například na pozici lékaře se samozřejmě bez studia medicíny přihlásit nelze. V segmentech IT, strojírenství, výroby, obchodu nebo služeb titul naopak není při výběru kandidáta nejdůležitější. V tuzemsku ve srovnání se západní Evropou dokonce přežívá zvyk uvádět vysokoškolský titul na vizitce a používat jej i v situacích, kdy to není důležité.

„Zajímal mě názor mého okolí a zjistila jsem, že nadpoloviční většina lidí souhlasí s uváděním titulu na vizitky. Mají pocit, že získají jakousi výhodnější pozici před člověkem, se kterým jednají nebo přijdou do styku," podotýká Erika Hejčová.

Prosazuje se však zahraniční trend, kdy se akademické tituly na vizitky neuvádějí. Výjimkou jsou lékaři nebo absolventi prestižních škol. „Do životopisů či občanských průkazů však doporučujeme titul rozhodně uvádět. Dříve se tituly lidé navzájem také rádi oslovovali, dnes je tento jev běžný spíše ve státní správě, právu, zdravotnictví a na vysokých školách," dodává Erika Hejčová.

Chybějící absolventi

Míra nezaměstnanosti v roce 2016 klesla v Česku na rekordně nízkou úroveň, na trhu práce chybí více než 150 tisíc pracovníků. „České školství přitom zaspalo. Nepřipravuje mladé lidi pro obory, po kterých je největší poptávka ze strany firem," upozorňuje Tomáš Surka, ředitel personálně-poradenské společnosti McROY Czech. Pokud se nic nezmění, mohlo by v krajním případě české školství vážně narušit tuzemskou ekonomiku.

Dobrým příkladem může být automobilový průmysl. Průmyslové výrobě se v českých zemích tradičně daří. Až do 90. let minulého století tomu odpovídalo také zaměření škol. „Pak však přišla změna. Vytvořila se atmosféra, že pracovat ve výrobě – nedej bože rukama – není dost ,cool'. Lepší pověsti se začaly těšit obory, jako jsou právo, ekonomie nebo různé humanitní vzdělání," uvádí Tomáš Surka.

Spousta mladých lidí jde studovat vysokou školu jen kvůli získání titulu anebo si hodlají pouze prodloužit mládí před nástupem do práce. Do Česka přitom přicházela a stále přichází řada výrobců automobilových a jiných komponentů. Sází na vhodnou polohu země ve středu Evropy a také na tradičně dobrou technickou kvalifikaci zdejších pracovníků. Poměr mezi kvalitou a cenou pracovní síly býval v Česku velmi výhodný. Sehnat zaměstnance na manuální práce i vysoce postavené manažery nebyl problém. Na zahraniční společnosti tu čekala levnější, ale ve srovnání s jinými zeměmi Evropy ne nejlevnější pracovní síla.

Časy se mění

Nyní je vše jinak. Nezaměstnanost je nízká a lidem bez práce se moc pracovat nechce. Scházejí absolventi oborů, o které je mezi firmami největší zájem. „Poměr mezi požadavky zaměstnavatelů a nabídkou tuzemského trhu se zaměstnanci se tak stává kriticky nevyváženým. Roste sice počet vysokoškolsky vzdělaných lidí, ale jejich znalosti jsou pro firmy působící v Česku nevhodné," říká Tomáš Surka.

To může mít dva následky. Česko ztratí svou pozici země nabízející kvalifikovanou pracovní sílu s přijatelnými náklady. Nebo veřejné peníze nadále směřují do oborů, jejichž absolventi nenacházejí odpovídající uplatnění. Budou se muset rekvalifikovat. To vše znamená zbytečně utracené peníze, které chybí na potřebnějších místech. Například při stavbách dálnic či další infrastruktury, která je pro firmy nebytná.

Pokud se vzdělávání nezmění, za pět či deset let může Česko čelit velké krizi. „Mladé lidi musíme znovu přesvědčit o tom, že profese jako CNC operátor nebo svářeč nejsou ostudou, ale řemeslem, v němž naopak mohou zahájit zajímavou kariéru. Takoví pracovníci získají stabilní zaměstnání a nadprůměrný příjem. Zvykat si musíme i na to, že středoškolák může a bude často vydělávat více než vysokoškolák. A peníze jsou přece pro mladé velmi lákavou motivací," uvádí Tomáš Surka, ředitel McROY Czech.

Vzdělávací systém by šlo například změnit zavedením příspěvků na studium, které by platili studenti oborů, u nichž hrozí menší uplatnění absolventů. „Vždyť peníze do státního rozpočtu plynou především z průmyslových firem. Proč je tedy utrácet tak velkou podporou humanitních oborů, jak je tomu nyní v Česku? Celý systém financování školství je zralý na komplexní reformu. Přestaňme subvencovat školy podle toho, kolik mají studentů – to je logicky tlačí do zdánlivě atraktivních a lehčích oborů a pojďme se zaměřit na důslednou, strategickou a dlouhodobou podporu těch oborů, které naše hospodářství zoufale potřebuje," přemýšlí Tomáš Surka.

Převzato z časopisu Komora.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek