Za ropu platí Kuba doktory i sportovními trenéry

15. 2. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

I poslední ostrov socialismu se mění. Položili k němu podmořský kabel s rychlým internetem, v přístavu Mariel roste zóna pro investory, v bance vám otevřou účet na počkání. Podle majitele cestovní agentury TheBB Marcela Hrubého je navíc Kuba jednou z nejvzdělanějších a nejbezpečnějších zemí Latinské Ameriky.

Marcel Hrubý majitel agentury TheBBŽivot na Kubě asi funguje pořád trochu jinak, než na co jsme zvyklí z Evropy. Na co se má český obchodník připravit?
Základem je, že kubánský stát si chce pořád udržet nad vším určitou kontrolu. Pronájem kanceláře vám tak například musí schválit kubánská obchodní komora. Ta se nejdřív dotáže vašich místních obchodních partnerů, jaký je váš přínos k rozvoji kubánské ekonomiky.

Zahraniční firmy už dnes mohou zaměstnat Kubánce, ale stejně ho vždycky musí zprostředkovat státní agentura. Pokud například někdo z místních pracuje pro naši cestovku, kubánský stát si ponechá většinu z jeho honoráře. Ale i když takový člověk pracuje třeba za deset dolarů na den, pořád je to pro něj na místní poměry nadprůměrný výdělek.

Jak jsou přístupné banky?
Byl jsem překvapen, že účet v bance mi založili obratem, stačil mi k tomu pouze cestovní pas. Tak hladký průběh není běžný ani ve vyspělých zemích. Stejně tak peníze poslané převodem z banky v České republice byly na Kubě k dispozici do dvou dnů.

Kubánci rozhodně nijak nebrání příchodu peněz, vždyť to jsou devizy pro jejich ekonomiku, které akutně potřebují. Navíc jsou na převody peněz ze zahraničí dlouhodobě zvyklí. Každý rok totiž na ostrov přitékají ze světa – hlavně ze Spojených států – miliardy dolarů od kubánských emigrantů, kteří přilepšují svým rodinám.Cizinci zaplatí 25krát víc, pomoct může povolení k pobytu.

Na Kubě zatím funguje systém dvojích cen. Místní lidé používají peso cubano CUP, jehož hodnota odpovídá zhruba jedné koruně. Zato pro cizince platí vyšší ceny v „konvertibilním pesu“ CUC, které je vázáno přesným koeficientem 1 : 1 na americký dolar. Jak se to promítá do nákladů?
V konvertibilním pesu vyjde všechno samozřejmě o dost dráž. Například při plavbě z hlavního ostrova na Isla de la Juventud – to je ostrov, kde byl kdysi vězněn Fidel Castro – stojí lístek na loď 50 pesos. Cizinec ale zaplatí to samé v konvertibilní měně čili v podstatě v dolarech. Vyjde ho to tedy vlastně 25krát dráž.

Ovšem pokud se vám podaří získat povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu, dostanete identifikační kartu, jakousi občanku. A díky té můžete platit normálním pesem jako místní lidé. Já takovou kartu získal díky studiu španělštiny na Univerzitě v Havaně.

Je už na Kubě dostupný internet?
V kubánských městech bývá nově v centrech dostupné bezdrátové připojení. To odpovídá tradičnímu uspořádání měst, kdy se lidé scházejí a klábosí na náměstí nebo v parku. Typická cena internetu je dva dolary za hodinu, což je ještě pořád pro řadové Kubánce nedostupné. V současné době jdou data hlavně přes satelit.

Vzniká nějaká síť rychlejšího připojení?
Pomohla s tím Venezuela. Ta položila na své náklady podmořský optický kabel na Jamajku a z té je veden na Kubu do pobřežního města Santiago. Jenomže na tohle připojení už Kubánci nenavázali sítí na pevnině. Internet je přitom nejvíc potřeba v aglomeraci hlavního města Havany, do které je to ze Santiaga pořád ještě 800 kilometrů. To už bude možná lepší položit podmořský kabel z americké Floridy, kam je to z kubánské metropole necelých 100 kilometrů.

Na Kubě zatím cizinec nesmí vlastnit půdu, což je jedna z nepříjemných překážek pro investory

Co ubytování a doprava, existují na Kubě služby drobných živnostníků?
Je tam už mnoho podnikavých lidí. Pronajímatelé bytů, restaurace, učitelé salsy, taxikáři, ti už mají nastaveno myšlení na naše zvyklosti. V klidné čtvrti Vedado v Havaně jsem si například sjednal příjemné bydlení v soukromí s polopenzí za 15 dolarů na den. Mimochodem právě kvůli tomu nedostatku, který Kubu sužuje, zde vznikly různé nápady, jež se dnes učí používat celý svět – například sdílená auta nebo sdílené ubytování.

Je tam i mnoho mikrozemědělců, kteří pěstují tabák a prodávají ho státním továrnám ke zpracování. I na úřadech už potkáte některé aktivní Kubánce. Samozřejmě jsou tam pořád i „ti druzí“, kteří jsou zkaženi tím, že nemuseli v socialismu nikdy doopravdy pracovat. Nejvíc bitá je tím samozřejmě mladá generace. Ta už vidí, co se děje ve světě, a kvůli poměrům na Kubě ztrácí motivaci studovat i pracovat.

Jak funguje zdravotnictví?
Mají velmi kvalitní doktory. Jezdí se k nim proškolovat například i lékaři z Mexika. S jedním z nich jsem se bavil a prý i vybavení kubánských nemocnic je už na solidní úrovni. Kuba má také coby socialistický stát výrazně rozvinuté sociální služby. V rámci školní exkurze jsem navštívil například jeden tamější domov pro seniory. Na jejich poměry tam bylo o důchodce postaráno docela pěkně.

Jihoamerická města trápí velká kriminalita. Platí to i pro Kubu?
Naopak, je to zřejmě nejbezpečnější země Latinské Ameriky. To je výhoda uzavřeného režimu, protože oni si do země jen tak někoho nepustí. Je to ostrov, takže zbraně se tam také nemají kudy dostat. Statistika vražd v poměru k počtu obyvatel je sice pořád vyšší než v Evropě, ale to se týká násilí mezi Kubánci vzájemně.

V podstatě tam zatím snad nebyl případ, kdy by byl obětí cizinec. Ten má vždycky proti místním trošku výsadní postavení. Navíc se říká, že je na Kubě milion policistů, takže v každé čtvrti je jich hned několik. Na rozdíl od jiných zemí Latinské Ameriky tady můžete chodit po městě beze strachu i po setmění. Samozřejmě i zde operují různí kapsáři a zlodějíčci, ale ti jsou všude na světě.

A je tam po tom setmění co dělat – jak je to s kulturou?
Právě že ano, na Kubě je na latinskoamerické poměry pestrý kulturní život. Havana má vyhlášená muzea umění, hudební kluby nebo kabaret Tropicana. Někteří cizinci se přijíždějí na Kubu učit tance, jako jsou salsa, merengue nebo bachata. Každý večer můžete chodit do kina, byť je to trošku dobrodružnější, protože nevíte, jestli uprostřed filmu nevypnou proud. Samozřejmě hrají hlavně filmy o zhýralosti kapitalistického světa a už během promítání diváci živě diskutují. U Havany se učí 500 Číňanů španělsky

Kuba přišla během socialistické éry skoro úplně na mizinu. Teď se konečně otvírá světu. Je to už na ekonomice znát?
Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, ztratila Kuba ze dne na den jeho peněžní podporu i dodávky levné ropy. Já byl na Kubě poprvé před devíti lety a viděl jsem tu chudobu. Potřebují zmodernizovat úplně všechno, dovážejí i velkou část potravin. Při každé své další návštěvě vidím probíhající pokrok – nové autobusy, nové silnice, opravené památky.

Kdo Kubánce podpořil teď?
V současnosti mají dva hlavní zdroje. Jednak spřátelenou Venezuelu. Ta jim v posledních letech za preferované ceny dodává ropu. Díky tomu je na Kubě dostatek benzinu. Část ropy dovezené z Venezuely Kubánci dokonce ještě reexportují. A druhým velkým investorem je Čína. Dodala jim autobusy, vybavení nemocnic, osobní auta, většinou jsou už tak čtyři roky stará. Číňané použili svou klasickou strategii: půjčují Kubáncům peníze na to, aby jim prodali vlastní výrobky.

Jaký zájem Čína sleduje?
Je to taková novodobá forma kolonizace. Kuba je pro Číňany do budoucna zajímavá obchodně, ale zejména z hlediska strategické polohy. Například poblíž hlavního města Havany bývala ozdravovna Tarara, kam se jezdily léčit děti ze Sovětského svazu po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Dnes je z toho centra veliká škola a koleje, kde se učí 500 Číňanů španělsky. Ti se pak vrátí zpět do Číny, kde budou učit španělštinu zase další Číňany, aby mohli obchodovat v Latinské Americe. Kubánci jsou velmi vzdělaní, vyvážejí doktory i vakcíny

Čím může dnes Kuba investorům platit?
Zatím pomoc splácí službami. Nutno říct, že kubánská populace je na poměry Latinské Ameriky možná nejvzdělanější národ s velmi bohatým kulturním a sportovním životem. Ze vzdělanosti udělali vývozní artikl. Například Venezuele oplatili pomoc tím, že jí poslali tisíce lékařů a také sportovní trenéry. Ti se ovšem dnes na Kubu vracejí, protože ve Venezuele dostanou v poslední době kvůli krizi ještě nižší platy, a navíc tam nekontrolovaně vzrůstá kriminalita.

V čem spočívá vedle vzdělaných lidí další potenciál kubánského hospodářství?
Mají v podstatě tři silné obory. Je to těžba niklu, jehož cena šla ovšem v poslední době dolů. Dále jsou to biotechnologie, což právě souvisí s tím, že mají špičkové vědce. Kubáncům se podařilo vyvinout několik medicínských vakcín, které dnes prodávají do celého světa. Například jde o jedinou vakcínu proti meningitidě B na světě.

A třetím výdělečným odvětvím je samozřejmě turistický průmysl. Před nástupem Fidela Castra k moci bývala Kuba pýchou Latinské Ameriky, kam jezdila zahraniční smetánka. Země byla jedno velké kasino a bar. Dnes na to navazují nové přímořské hotelové resorty. Kuba má krásné karibské pláže, na některé dokonce dojedete přímo z Havany městským autobusem.

Idylka uprostřed Karibiku. Nahrává tahle poloha i výdělkům z námořní dopravy?
Ano, aktuálně se rozšiřuje Panamský průplav a Kuba si chce ukrojit svůj krajíc koláče z dopravy. Nová překladiště kontejnerů by mohla být právě na Kubě, kterou stejně obeplouvá většina nákladních lodí směřujících k průplavu. A samozřejmě než platit skladníkovi v Panamě 600 dolarů měsíčně, což je tamější minimální mzda, to je pro firmy lacinější dělník na Kubě, který bere za měsíc jen 30 dolarů.

Kde bude nový přístav?
Čtyřicet kilometrů od Havany vznikla průmyslová zóna s přístavem Mariel a zemědělskými pozemky o celkové rozloze 465 kilometrů čtverečních. Informace o této zóně jsou k mání na webové adrese www.zedmariel.com. Tam si mohou cizí firmy pronajmout půdu a začít podnikat. Prý ale v přístavu zatím mají jen několik jeřábů pro nakládání kontejnerů. To je pro současnou Kubu typické. Často projekty nedotáhnou do konce, nakonec jim vždycky dojdou peníze.

Takže musejí pomoct zase zahraniční investoři?
Právě stavbu přístavu Mariel například spolufinancovali Brazilci. Už v devadesátých letech hodně investovali také Kanaďané, kteří byli pyšní, že na rozdíl od Američanů v době embarga na Kubu směli jezdit. Nutno ale říct, že například i pozemky, na kterých stojí nové hotely, pořád patří státu. Na Kubě zatím cizinec nesmí vlastnit půdu, což je jedna z nepříjemných překážek pro investory. Ti se samozřejmě obávají, aby někdy v budoucnu nedošlo na Kubě zase k nějakému znárodňování. Dělník s mačetou stojí 30 dolarů měsíčně

Jak vidíte šance přímého exportu zboží?
Jak bylo řečeno, na Kubě je sice potřeba všechno, ale zatím holt nejsou peníze. Uvedu příklad. Nabízím v Latinské Americe české zahradní traktory od jičínské společnosti Seco Group. Našel jsem pro ně prvního odběratele v Panamě. Firma se zajímá také o kubánský trh a zúčastnila se veletrhu Fihav 2015 v Havaně.

Ale narazíte na to, že obec si raději najme na údržbu zeleně dělníka s mačetou za těch 30 dolarů měsíčně, než aby koupila traktor. Větší šance na odbyt je u hotelových resortů v soukromém vlastnictví. Mimochodem, mnoho zahraničních investorů má oficiální sídlo právě v Panamě, odkud řídí své kubánské investice – obcházeli tak v minulosti elegantně obchodní embargo.

Když je Kuba „švorc“, jaký zvolit model, aby tam mělo smysl obchodovat?
Cestu vidím v tom, že zahraniční firma musí nejdřív sama zainvestovat. Zase uvedu příklad. Dnes chce třeba jedna skupina investorů z Miami na Floridě začít pěstovat na Kubě ovoce a zeleninu. Tu pak hodlá vozit z Kuby zpátky do USA a tam ji prodávat. Umím si představit, že něco podobného by zorganizoval i nějaký český potravinářský podnik, který chce mít kompletní řetězec od levné produkce ovoce až po koncový prodej.

Například v dobách socialismu vyplouvala z Kuby pravidelně loď po okraj naplněná ovocem a kompoty pro sovětský blok. Proč na to teď nenavázat? Nebo třeba půjčování aut – kvůli rostoucímu počtu turistů je teď vozů na Kubě fatální nedostatek. Jsou tam čtyři státem kontrolované půjčovny. Mohla by tam přijít nějaká firma zvenčí, která by jim to profesionálně zorganizovala. Ale pořád platí, že režim si chce ponechat nad vším dohled. Proto půjde ta transformace na Kubě zatím velmi pomalu.

Marcel Hrubý (36)

Osm let pracoval ve vedení marketingu německé pobočky společnosti Festo, která celosvětově prodává automatizační techniku. Na Kubě byl poprvé v roce 2007 a okamžitě si ostrov zamiloval. O rok později se jeho zájem o Latinskou Ameriku ještě zvýšil, když ve Venezuele potkal svou budoucí partnerku.

V roce 2013 založil cestovní agenturu TheBB, která na portálu www.zajezdykuba.cz nabízí výlety na Kubu a informace o této zemi. V téže sezoně strávil půl roku studiem španělštiny na Univerzitě v Havaně. V současnosti pobývá střídavě v Praze, na Kubě a v Panamě. Vedle organizace turistických výprav také pomáhá českým vývozcům při obchodním pronikání na latinskoamerické trhy.


Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Tomáš Stingl

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek