Základní oblasti finanční analýzy

11. 6. 2009 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Hlavními oblastmi zájmu finanční analýzy jsou výnosnost (rentabilita) podniku, platební schopnost (krátkodobá likvidita) podniku a hospodářská a finanční stabilita (dlouhodobá solventnost) podniku. V rámci těchto tří hlavních oblastí finanční analýzy je jako metodického nástroje používána řada ukazatelů, jejichž uspořádání, počet a konstrukce se liší s ohledem na cíl analýzy a s tím spojený okruh uživatelů.

Převzato z knihy „Finanční analýza firmy“ vydané nakladatelstvím Wolters Kluwer v roce 2008.

I když se informační potřeby různých skupin uživatelů účetních výkazů liší, lze odvodit obecné pravidlo, že všechny tyto skupiny jsou v té či oné míře zainteresovány na zjištění těchto základních charakteristik hospodářské a finanční situace podniku, jehož účetní výkazy jsou předmětem rozboru:

  • jaká je výnosnost (rentabilita) podniku, tj. jeho schopnost zajistit přiměřený zisk z použitého (vloženého) kapitálu;
  • jaká je platební schopnost (krátkodobá likvidita) podniku, tj. jeho schopnost uspokojit své finanční závazky v době jejich splatnosti;
  • jaká je hospodářská a finanční stabilita (dlouhodobá solventnost) podniku, tj. schopnost dlouhodobě zabezpečit své finanční závazky a dlouhodobě dosahovat přiměřené výnosnosti.

Rozbor účetních výkazů se proto přednostně zaměřuje na zjištění uvedených skutečností. Tyto skutečnosti také představují základní cíle účetních výkazů. Je důležité zdůraznit, že pro rozbor úrovně rentability, platební schopnosti a hospodářské a finanční stability jsou účetní výkazy nezbytnou podmínkou; na druhé straně je však nutné vzít v úvahu, že vliv některých činitelů, k nimž je třeba při rozhodování přihlížet, se v účetních výkazech bezprostředně neprojeví. Jde např. o kvalifikaci, celkové schopnosti a zkušenosti vedení podniku, konkurenční schopnost podniku a jeho celkové postavení na trhu, míru diverzifikace výroby apod.

Tento text si klade za cíl především zaměřit pozornost na dnes v praxi nejrozšířenější a nejpoužívanější rozborovou techniku rozboru účetních výkazů pomocí poměrových ukazatelů, jejich vypovídací schopnost, vzájemné vazby, způsoby jejich vyhodnocování a také na jejich využití pro hodnocení bonity cenných papírů a predikci finanční tísně. Při znalosti jejich předností, ale i slabin a omezení jsou poměrové ukazatele stále významným a v celosvětovém měřítku nejpoužívanějším prostředkem pro hodnocení dosažených výsledků hospodaření podniku.

Za dlouhou dobu používání poměrových ukazatelů jako metodického nástroje finanční analýzy bylo navrženo velké množství, řádově desítky ukazatelů, z nichž některé se navzájem liší pouze drobnými modifikacemi. Praktickým používáním se však vyčlenily určité skupiny ukazatelů všeobecně akceptované, které umožňují vytvořit si základní představu o hospodářské a finanční situaci daného podniku.

zpět na začátek

Uspořádání, počet a konstrukce se liší s ohledem na cíl analýzy a s tím spojený okruh uživatelů, pro něž je analýza zpracovávána. Ukazatele se obvykle rozdělují do dvou hlavních kategorií:

  1. provozní ukazatele (operating ratios) vyjadřují finanční výkonnost podniku, celkovou úroveň hospodaření s majetkem,
  2. finanční ukazatele (financial ratios) se zaměřují na posouzení finanční pozice, tj. finanční struktury, zadluženosti a likvidity, tedy schopnosti splácení závazků.

V rámci těchto dvou kategorií se sdružují do skupin, přičemž každá skupina se váže k některému aspektu hospodaření a finanční situace podniku (tedy jeho finanční výkonnosti a finanční pozici). Zpravidla se uvádí dělení na 5 základních skupin, podle posuzované vlastnosti podniku, podle klíčových charakteristik, na které se zaměřuje. Zároveň je nutné upozornit, že ani počet skupin, ani jejich obsahové vymezení není standardizováno.

Mezi základní charakteristiky patří:

  1. rentabilita (výnosnost),
  2. aktivita (rychlost a doba obratu aktiv),
  3. likvidita,
  4. finanční stabilita,
  5. ukazatele kapitálového trhu

První skupinu ukazatelů tvoří ukazatelé rentability, resp. výnosnosti (profitability ratios), tj. různé formy míry zisku (poměřením zisku ke kapitálovým vstupům) jako všeobecně akceptovaného vrcholového ukazatele efektivnosti podniku k vyjádření schopnosti dosahovat přiměřený zisk a zhodnocovat tím kapitál do podniku vložený. Vyjadřuje pozitivní nebo naopak negativní vliv řízení aktiv , financování firmy a likvidity na rentabilitu. V rámci této skupiny jsou často uváděny i bezprostřední analytické ukazatele míry zisku, tj. určitá forma rentability odbytu (poměřením zisku k výstupu, prodeji) a nákladové rentability (poměřením zisku k nákladům).

Patří sem zejména následující ukazatele:

  • rentabilita celkového kapitálu,
  • rentabilita vlastního kapitálu,
  • rentabilita dlouhodobého kapitálu,
  • rentabilita tržeb (odbytu),
  • rentabilita nákladů.

Druhou skupinu tvoří ukazatele aktivity (asset utilization ratios). Hodnotí vázanost kapitálu v jednotlivých formách majetku, měří schopnost podniku využívat vložených prostředků. Jsou charakterizovány buď rychlostí obratu, resp. obratovostí (počtem obrátek – tj. kolikrát se obrátí konkrétní položka majetku za stanovený časový interval)) nebo dobou obratu (doba, po kterou je majetek vázán, resp. za jak dlouho proběhne jeho přeměna).

zpět na začátek

Význam má nejen obrat celkových aktiv, ale i obratovost jednotlivých složek majetku (stálých aktiv, oběžných aktiv, zásob, pohledávek, finančního majetku, apod.) pro nalezení různě „aktivních“ úseků hospodaření.

Mezi nepoužívanější ukazatele aktivity patří hlavně:

  • relativní vázanost celkových aktiv
  • obrat, resp doba obratu oběžných aktiv
  • obrat, resp doba obratu zásob
  • obrat, resp doba obratu pohledávek
  • obrat, resp doba obratu závazků

Třetí skupinu představují ukazatele platební schopnosti, resp. likvidity (liquidity ratios). Cílem těchto ukazatelů je vyjádřit potenciální schopnost podniku hradit své splatné závazky. Základním problémem v této oblasti je zajištění dostatku likvidních prostředků s rezervou na nepředvídatelné situace, avšak bez nadměrného umrtvování kapitálu.

Platební schopnost se vyjadřuje v podobě těchto hlavních ukazatelů:

  • běžná likvidita,
  • pohotová likvidita,
  • okamžitá likvidita.

Čtvrtá skupina sdružuje ukazatele hodnotící finanční stabilitu vyplývající především ze zadluženosti, zahrnuje celou řadu ukazatelů hodnotících finanční strukturu podniku, zejména porovnáváním poměru vlastních a cizích finančních zdrojů (debt utilization ratios).

Za nejdůležitější se považují tyto ukazatele:

  • celkové dluhy (cizí zdroje) k celkovým aktivům, tzv. věřitelské riziko,
  • vlastní kapitál k celkovým aktivům,
  • celkové dluhy (cizí zdroje) k vlastnímu kapitálu,
  • úrokové krytí, resp. zisková úhrada úroku,
  • krytí úvěrového břemene,
  • doba splácení dluhů, aj.

Pátá skupina obsahuje ukazatele kapitálového trhu, jde-li o akciovou společnost, jejíž akcie jsou veřejně obchodovatelné.

Jedná se především o tyto ukazatele:

  • výplatní poměr,
  • dividenda na akcii,
  • dividendový výnos,
  • ziskový výnos (rentabilita tržní ceny akcie),
  • P/E (Price/Earning) tj. tržní cena akcie dělená ziskem na 1 akcii,
  • Price/book Value,
  • dividendové krytí

zpět na začátek

Ukázka z knihy „Finanční analýza firmy“ vydané nakladatelstvím Wolters Kluwer. Autor: Jaroslava Holečková.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek