Základy soudního řízení správního

15. 8. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Možnosti obrany proti nezákonnosti správních aktů, proti nečinnosti orgánů veřejné správy a proti nezákonným zásahům orgánů veřejné správy, a to prostřednictvím zvláštních správních soudů zřízených zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

Tento článek reflektuje právní stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále také jen „NOZ“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Možnost domáhat se přezkumu rozhodnutí vydaného v oblasti veřejné správy, bránit se proti nečinnosti správního orgánu, nebo dokonce před nezákonným zásahem správního orgánu je pro podnikatele podstatná zejména tehdy, pokud obecné možnosti správního řízení, včetně opravných prostředků, konaného před orgánem veřejné správy nevedou k nápravě závadného stavu. Podnikatel má v takovém případě možnost obrátit se na soud se žádostí o nápravu.

Článek se proto snaží být přehledným a komplexním průvodcem soudním řízením ve věcech správních.

Podrobný obsah

Obecně o správním soudnictví

Soudy rozhodují kromě věcí trestních a věcí soukromoprávního charakteru, jako např. o občanskoprávních či obchodněprávních sporech, také o sporech, kde je jednou ze stran správní orgán a druhou stranou žalobce, který je osobou soukromého práva (fyzická nebo právnická osoba).

Charakteristikou těchto sporů je vztah nadřízenosti a podřízenosti, kdy správní orgán disponuje pravomocí rozhodovat o právech a povinnostech třetích osob na základě zákonného zmocnění.

Takových vztahů je v běžném životě nepřeberné množství. Příkladem může být daňové řízení, řízení o udělení živnostenského oprávnění, přestupkové či stavební řízení. S těmito typy správních řízení pak člověk či právnická osoba přijdou do styku většinou několikrát za život.

V právním státě je pak samozřejmostí, že se každý, kdo se cítí být zkrácen zásahem státního orgánu, může dovolat účinné ochrany před správním soudem. Platný a účinný soudní řád správní pak upravuje kompetenci správních soudů následovně.

Soudy ve správním soudnictví rozhodují o:

  • a)  žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán"),
  • b)  ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
  • c)  ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,
  • d)  kompetenčních žalobách,
  • e)  ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda,
  • f)   ve věcech politických stran a politických hnutí,
  • g)  o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.

Z výše uvedeného vyplývá značný kompetenční rozsah správních soudů, kterým je svěřeno rozhodování nejenom o žalobách proti rozhodnutím orgánu veřejné správy nebo o ochraně před nezákonným zásahem, ale také ve věcech volebních nebo o kompetenčních žalobách správních orgánů.

S ohledem na zaměření tohoto článku se níže budeme zabývat pouze prostředky ochrany osob soukromého práva proti nezákonným rozhodnutím a zásahům správních orgánů.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Příslušnost a organizace soudů

K řízení ve správním soudnictví jsou téměř výhradně věcně příslušné krajské soudy. U krajských soudů jsou k projednávání věcí týkajících se správního soudnictví zřizovány speciální senáty, které mají potřebnou odbornost a odpovídající zaměření. Takový senát pak rozhoduje ve složení jednoho předsedy a dvou soudců, kdy k přijetí rozhodnutí je potřeba nadpoloviční většiny hlasů.

Soudní řád správní ovšem vyjmenovává i okruh věcí, které rozhoduje specializovaný samosoudce. Jedná se například o spory ve věcech důchodového pojištění, ve věcech přestupků či ve věcech rozhodnutí o správním vyhoštění. I když tomu název tedy příliš neodpovídá, nejedná se tak charakterem o samostatné soudy, stojící vně soustavy obecných soudů České republiky, ale spíše o speciální části (obdobně jako trestní soud) krajských soudů (v Praze se jedná o Městský soud v Praze).

Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně pak funguje zejména jako soud druhé instance, který projednává především kasační stížnosti proti rozhodnutím soudů prvního stupně.

Místní příslušnost soudu se stanoví dle toho, v jakém obvodu kterého soudu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.

Tato situace nastává především u správních orgánů, které mají obvod své působnosti v rámci Středočeského kraje, ovšem sídlí v Praze. Nebýt tohoto novelou doplněného pravidla, řídila by se příslušnost pouze podle sídla správního orgánu, a tedy by byl k řešení těchto sporů místně příslušný Městský soud v Praze, což v minulosti vedlo k jeho značnému přetížení.

V případě, že je však návrh podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému. Obdobně se postupuje v případě, kdy k rozhodnutí věci není soud místně příslušný. V takovém případě soud, u něhož byl návrh podán, takový návrh postoupí k vyřízení soudu místně příslušnému.

Nesouhlasí-li pak tento soud s postoupením věci, předloží věc i se všemi spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodne o tom, který soud se bude věcí zabývat. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou pak soudy vždy vázány a musí takové rozhodnutí plně respektovat. Obdobně to platí i pro účastníky řízení.

Podmínky zahájení řízení

Správní žaloba musí splňovat vždy zákonné náležitosti, aby o ní soud mohl vůbec začít jednat. Mezi podstatnější náležitostí patří zejména:

  • a) z každého podání musí být vždy zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání je povinen v něm uvést osobní údaje o své osobě, aby jej bylo možné identifikovat a nemohlo dojít k jeho záměně. Žalobce by tak měl uvést jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat,
  • b) k podání musí být připojeny listiny, kterých se žalobce dovolává.
  • c) správné označení napadeného rozhodnutí,
  • d) návrh toho, jak má soud rozhodnout, neboli uvedení tzv. „žalobního petitu“. Žalobce se zpravidla domáhá zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu,
  • e) úplné a správné vymezení žalobních bodů. Jedná se o vymezení skutkových a právních důvodů, na základě kterých žalobce považuje rozhodnutí za nezákonné. Žalobní body je možné uvést pouze ve lhůtě k podání žaloby a není možné je poté rozšířit. Vždy je tak nezbytné věnovat této části žaloby pozornost a případně vyhledat pomoc u zkušeného advokáta.

Žaloba, která nemá zákonné náležitosti a žalobce je ani přes výzvu soudu včas neodstraní, bude soudem odmítnuta. Předseda senátu však nejprve žalobce usnesením vyzve k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Neprovede-li žalobce v této lhůtě opravu podání nebo jej nedoplní, nebude možno pokračovat v řízení a soud podání usnesením odmítne.

Účastníci řízení

Účastníky soudního řízení jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný).

Pokud se jedná o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, je oprávněn podat žalobu ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Žalovaným je pak vždy správní orgán, který jednal ve správním řízení v posledním stupni.

Pokud se pak týká řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, je žalobcem vždy ten, kdo vyčerpal prostředky, které procesní předpisy stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalovaným je v tomto případě správní orgán, který podle žalobce má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je k podání žaloby oprávněn každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Takový zásah však nesmí být rozhodnutím, a musí být zaměřen přímo proti žalobci.

Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. V případě zásahu členem ozbrojených sil, ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, bude žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen.

Způsobilost

Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti ve smyslu občanského zákoníku, a správní orgán, který je žalován.

Účastník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Procesní způsobilost, tedy způsobilost činit procesní úkony v soudním řízení má samozřejmě i správní orgán.

Za právnickou osobu jedná vždy ten, kdo je k tomu oprávněn. U právnických osob zaspaných v obchodním rejstříku jsou oprávněny jednat ty osoby, které jsou v rejstříku zapsány jako členové jejího statutárního orgánu, pokud není prokázán opak.

Kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění na výzvu soudu prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat pouze jediná osoba, a to i tehdy, když v obchodním rejstříku je způsob jednání za společnost upraven jiným způsobem. Za právnickou osobu nemůže ovšem jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.

Za správní orgán jedná ve většině případů jeho vedoucí, popřípadě jiná osoba k tomu oprávněná podle vnitřních předpisů daného správního orgánu.

Osoby zúčastněné na řízení

Osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které nesplňují podmínky pro to, být přímo účastníky řízení, a které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu. Takové osoby jsou povinny soudu výslovně oznámit, že budou v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení.

Navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Soud takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

Takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je soud povinen takovou osobu poučit o jejich právech, které může v řízení uplatňovat. Obdobně soud postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba.

Osoba zúčastněná na řízení je oprávněna předkládat soudu svá písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí také žaloba, usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení však nemůže disponovat s řízením a není tedy ani oprávněna vzít např. zpět žalobu podanou účastníkem řízení (žalobcem).

Ve výjimečných případech soud rozhodne o tom, že v případě vysokého počtu osob zúčastněných na řízení, jsou tyto osoby oprávněny svá práva v řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Jestliže se osoby zúčastněné na řízení mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k zájmům osob zúčastněných na řízení soud. Společný zmocněnec vykonává pak jejich práva v řízení, ve kterém je zastupuje.

Zástupce účastníka

Účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen vždy svým zákonným zástupcem.

Účastník může být v řízení také zastoupen advokátem. Za zastupování advokátovi náleží odměna, přičemž pro určení její výše se použije advokátní tarif. Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně nutné k ochraně jeho práv, může soud ustanovit zástupce, jímž může být i advokát. Výdaje advokáta v takovém případě platí stát.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Předběžné opatření

Institut předběžného opatření slouží jako zajišťovací prostředek, kterým může soud na návrh účastníka prozatímně upravit poměry mezi určitými osobami a ochránit jeho navrhovatele před hrozící vážnou újmou.

Takovou újmou může být např. snaha správního orgánu zajistit věci navrhovatele nebo u něj provést prohlídku prostor sloužících k podnikání. Pokud podnikatel potřebuje své věci např. k podnikání, je v takové situaci postup správního orgánu způsobilý přivodit mu značnou újmu, a podnikatel se tak může bránit návrhem na vydání předběžného opatření.

V případě, že byl podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně (předběžně) upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, je soud oprávněn na návrh vydat usnesení, kterým účastníkům uloží něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě požadovat.

O návrhu na předběžné opatření rozhoduje soud vždy bez zbytečného odkladu, kdy v případě, že neexistuje nebezpečí z prodlení, rozhodne zpravidla do 30 dnů od podání návrhu na podání předběžného opatření. Usnesení o návrhu na předběžné opatření musí být vždy řádně odůvodněno.

Soud může rozhodnutí o předběžném opatření zrušit nebo změnit, změní-li se poměry, a to i bez návrhu. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným.

Jednání před soudem

Řízení před správním soudem je vždy zahájeno dnem, kdy byl návrh (ve většině případů je návrh nazýván žalobou) doručen soudu. Pro přesné určení okamžiku zahájení řízení je tak vždy určující okamžik, kdy návrh došel soudu a nikoliv, kdy byl předán k poštovní přepravě. Předání k přepravě má však samozřejmě podstatný vliv k posouzení včasnosti podání návrhu.

Návrh je možné podat písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Elektronicky prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické aplikace určené k podání návrhu (epodatelna dostupná na stránkách justice.cz).

K podání učiněnému v jiné než výše uvedené formě (tedy např. faxem nebo v elektronické formě, ale elektronicky nepodepsané), které není do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo není v téže lhůtě předložen jeho originál, soud nepřihlíží. Takové podání nemá tedy s ohledem na absenci zákonné formy žádné účinky a může tak dojít k promeškání lhůty k jeho podání.

Vady návrhu (žaloby)

Podaný návrh nemusí být bezvadný a může obsahovat vady. To nikterak nebrání tomu, aby byl přijat. Soud v takovém případě vyzve navrhovatele k odstranění vad návrhu a určí mu lhůtu, do které tak má učinit.

Odmítnutí návrhu

Po obdržení návrhu (žaloby) soud vždy posuzuje, zda jsou splněny veškeré podmínky k jeho projednání nebo zda jsou takové skutečnosti, které odůvodňují jeho odmítnutí. Soud se v takovém případě nemusí zabývat důvodností návrhu. Takovými podmínkami jsou:

  • a) soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat,
  • b) návrh byl podán předčasně nebo opožděně,
  • c) návrh byl podán osobou k tomu neoprávněnou,
  • d) návrh je nepřípustný (žalobce např. nevyčerpal opravné prostředky ve správním řízení).

Soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.

V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel vždy poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu, a rovněž o tom, ke kterému věcně příslušnému soudu má tuto žalobu podat.

Výše uvedené se ale neuplatní v případě, kdy soud v občanském soudním řízení zastavil pravomocně řízení proto, že věc má být vyřízena ve správním soudnictví. V takovém případě je věc posouzena zvláštním senátem oprávněným rozhodovat kompetenční spory o věcnou příslušnost. Tento zvláštní senát je složen paritně ze tří soudců Nejvyššího soudu a tří soudců Nejvyššího správního soudu.

V případě, že by správní orgán, který ve správním řízení opomněl v rozhodnutí poučit účastníka řízení o možnosti podat opravný prostředek dle správního řádu a takový účastník v důsledku nesprávného nebo absentujícího poučení podá místo opravného prostředku žalobu ke správnímu soudu, soud z tohoto důvodu takovou žalobu odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému.

Pokud byla taková žaloba podána včas u soudu, platí zároveň to, že byl podán včas i opravný prostředek ve správním řízení, bez ohledu na to, že se řídí jinými lhůtami.

Zastavení řízení

V případě splnění zákonem stanovených podmínek je krajský soud oprávněn a povinen řízení o návrhu (žalobě) usnesením zastavit. Takovými podmínkami jsou:

  • a) vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí,
  • b) prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen,
  • c) stanoví-li tak zvláštní zákon (např. z důvodu nezaplacení soudního poplatku).

Přerušení řízení

V určitých případech soud řízení a tedy i projednávání návrhu (žaloby) usnesením přeruší, a to v případě, že

  • a) ve věci byl předložen soudem návrh Ústavnímu soudu na projednání, zda určitý zákon není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky,
  • b) soud rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce.

Předseda senátu řízení usnesením také přeruší, jestliže

  • a) účastník ztratil procesní způsobilost a není zastoupen,
  • b) nelze v řízení bez zbytečného odkladu pokračovat s právním nástupcem účastníka,
  • c) rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení soud oprávněn řešit,

Ve výše uvedených případech soud řízení přeruší vždy. Existují však i případy, kdy je soud (potažmo předseda senátu soudu) oprávněn řízení přerušit. A to tehdy, když

  • a) zjistí, že ve věci byl podán zákonem připouštěný podnět nebo návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí nebo takové řízení bylo zahájeno,
  • b) zákonný zástupce navrhovatele zemřel nebo ztratil procesní způsobilost,
  • c) navrhovatel je neznámého pobytu nebo sídla nebo se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy,
  • d) zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá.

Po odpadnutí překážky řízení soud i bez návrhu pokračuje v řízení.

Jednání

K projednání věci samé nařídí předseda senátu příslušného soudu jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů. Kratší čas k přípravě může předseda senátu stanovit pouze v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. O jednání pak soud vyrozumí osoby zúčastněné na řízení.

Jednání je vždy ze zásady veřejné. Veřejnost může předseda senátu vyloučit, a to i pro určitou část jednání, jen z důvodu ochrany utajovaných informací, obchodního tajemství, mravnosti nebo veřejného pořádku. V takovém případě na žádost účastníka povolí účast na jednání dvěma jeho důvěrníkům, nemá-li tím být zjevně zmařen účel vyloučení veřejnosti, a poučí je o následcích porušení povinnosti mlčenlivosti.

Mají-li být probírány utajované informace, musí se důvěrník prokázat osvědčením pro příslušný stupeň utajení projednávaných informací chráněných zvláštním zákonem.

Předseda senátu může také z jednací síně vykázat každého, kdo narušuje pořádek a důstojný průběh jednání.

Předseda senátu vede účastníky po zahájení jednání k tomu, aby se vyjádřili o všech skutkových a právních otázkách, které podle mínění soudu jsou pro rozhodnutí určující, i když v dřívějších podáních účastníků uplatněny nebyly.

V průběhu jednání mohou soudci a se souhlasem předsedy senátu účastníci a osoby zúčastněné na řízení klást otázky účastníkům, popřípadě svědkům a znalcům anebo je vyzvat k vyjádření k věci.

Na závěr jednání musí být uděleno účastníkům slovo ke konečným návrhům.

Následně po závěru jednání vyhlásí soud rozsudek, který musí být vyhlášen jménem republiky a veřejně. Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán. Rozsudek nemusí být vyhlášen bezprostředně po jednání, naopak se často stává, že soud si bere čas na posouzení věci a teprve poté rozsudek vyhlásí.

Jednání a další úkony, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování, se zaznamenávají ve formě záznamu. Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu. Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování, nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol.

Soud může určit, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy, postačí pořízení protokolu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Náklady řízení

Náklady řízení v soudním řízení správním tvoří zejména hotové výdaje účastníků řízení a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce a jeho hotové výdaje, příp. tlumočné.

V případě, že je zástupcem účastníka advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení rovněž částka, která odpovídá příslušné sazbě daně, vypočtená z odměny za zastupování a z náhrad za hotové výdaje vypočtené dle advokátního tarifu.

Podstatné je také vědět, že i svědek má vždy právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku, v případě, že soudu poskytne na jeho výzvu nebo na žádost stran řízení svědeckou výpověď. Toto právo však zaniká, není-li uplatněno svědkem do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka vždy poučit.

Každý z účastníků a osob zúčastněných na řízení si zásadně platí veškeré své náklady, které jim v souvislosti s řízením vzniknou, a to včetně nákladů na právní zastoupení.

Stát pak platí náklady vynaložené na svědečné, znalečné, tlumočné a jiné náklady spojené s dokazováním. Ve výjimečných případech může předseda senátu uložit účastníkovi řízení, který nebyl osvobozen od soudních poplatků, aby složil zálohu na náklady provedení důkazu, který navrhl.

K takovému opatření soudy přistupují spíše zřídka, a to v případech, kdy zajištění důkazu nebo jeho provedení je spojeno s vysokými náklady a účastník na provedení důkazu trvá. Je ovšem vždy na rozhodnutí soudu, zda provedení navrhovaného důkazu považuje za nezbytné ke správnému posouzení a rozhodnutí ve věci.

Při skončení řízení soud vždy rozhoduje i o náhradě těchto nákladů. Soudní řád správní vychází z premisy, že tyto náklady státu nahradí neúspěšný účastník řízení.

V případě, kdy jsou účastníci částečně úspěšní, tak hradí náklady poměrně, dle míry svého úspěchu ve věci. Např. účastník, který měl ve věci úspěch v 60 %, hradí 40 % nákladů, které stát platil, a protistrana, která měla úspěch 40 %, hradí 60 % nákladů, popřípadě rovným dílem, jestliže byl neúspěch obou účastníků stejný…“ (Drápal, s. 998 ).

Pokud účastník složil na náklady řízení zálohu, jak bylo uvedeno výše, tak soud tuto zálohu samozřejmě započte na náklady řízení a účastník musí zbytek doplatit. V případě, kdy záloha je vyšší než náklady, vrátí soud zbylou částku účastníkovi řízení.

Osvobození od soudních poplatků

Účastník řízení může vždy požádat soud také o osvobození od soudních poplatků, o kterém rozhoduje předseda senátu, který je přizná tehdy, jestliže účastník řízení doloží, že nemá dostatečné prostředky k ochraně svých práv před soudem na vlastní náklady.

K osvobození od soudních poplatků dochází pak spíše výjimečně a to spíše u fyzických osob než u právnických, i když ani u nich není takový postup soudu vyloučen. Je-li pak neúspěšný účastník osvobozen od soudních poplatků pouze zčásti, soud mu vždy dle toho uloží i povinnost k náhradě nákladů řízení, a to dle poměru odpovídající míře, v níž byl účastník osvobozen od soudních poplatků. Je-li tedy účastník osvobozen např. ze ¾, soud mu uloží k náhradě pouze ¼ nákladů.

Náhrada nákladů řízení

Ve většině případů má pak účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, a to proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li však takový účastník úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu pouze poměrné části nákladů.

Náhradu nákladů řízení je třeba vždy odlišovat od povinnosti k náhradě nákladů za právní zastoupení, které se nehradí v případě, kdy účastník není v řízení zastoupen advokátem. V takovém případě má účastník nárok pouze na náhradu takových nákladů, které mu vzniknou důvodně při uplatnění jeho práva u soudu a účasti na soudním řízení. Takovými náklady jsou např. jízdné nebo poštovné.

Žádný z účastníků pak nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Výjimkou je pak situace, kdy navrhovatel vzal podaný návrh zpět výhradně pro pozdější chování odpůrce nebo pokud došlo k zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele.

V takovém případě má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení bezvýhradně. Jedná se o situace, kdy po podání správní žaloby dojde k dohodě mezi navrhovatelem a žalovaným správním orgánem, který např. plně vyhoví žádosti navrhovatele nebo sám zruší rozhodnutí o uložené sankci.

Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Soud může také rozhodnout, v případech, kdy existují důvody zvláštního zřetele hodné, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. K takovým případům však dochází zřídka a je vždy na soudu, aby posoudil individuální okolnosti každého jednotlivého případu, které mohou být značně komplikované a specifické a mohou odůvodňovat použití tohoto moderačního pravidla k obecnému principu přiznání nákladů dle úspěchu ve věci.

 O povinnosti nahradit náklady řízení pak rozhoduje soud v rozsudku nebo usnesení, jímž řízení končí, přičemž určení její výše může předseda senátu ponechat až na písemné vyhotovení rozsudku nebo usnesení, a nesdělit je tak účastníkům řízení při vyhlašování rozsudku nebo usnesení.

Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

Žaloba proti nezákonnému rozhodnutí je základním typem řízení ve správním soudnictví, kdy jí může podat pouze ten, kdo tvrdí, že byl takovým rozhodnutím zkrácen na svých právech. Žalobou je možné napadnout téměř každé rozhodnutí správních orgánů, když výjimky se týkají zejména rozhodnutí o úpravě vedení správního řízení a ne o věci samé.

Žalobce se v takovém řízení domáhá zrušení takového rozhodnutí, což vede de facto k obnově správního řízení.

Zvláštním typem tohoto řízení je i možnost podat soudu návrh na změnu rozhodnutí o uložení pokuty nebo jiného trestu za přestupek nebo správní delikt. Takový postup volí žalobce, který má za to, že za správní delikt nebo přestupek byl potrestán nepřiměřeně přísně. Soud v případě vyhovění takového návrhu může pokutu nebo uložený trest zmírnit nebo zrušit.

K podání žaloby může žalobce přistoupit vždy až poté, co vyčerpá v původním správním řízení veškeré řádné opravné prostředky, které měl k dispozici.

Lhůta k podání žaloby je do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno zamítavé rozhodnutí o opravném prostředku. Některé zvláštní zákony však stanoví pro napadení jednotlivých rozhodnutí správních orgánů lhůtu kratší a je třeba tedy si vždy délku lhůty zkontrolovat.

S podáním žaloby není spojen odkladný účinek správního rozhodnutí. Žalobou tedy nedochází k pozastavení jeho vykonatelnosti.

Žalobce je však oprávněn současně s podáním žaloby požádat soud, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek, pokud je přesvědčen, že právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly nenahraditelnou újmu. Pokud soud takové žádosti vyhoví, dochází k pozastavení účinků právní moci rozhodnutí správního orgánu, například jeho vykonatelnosti, a to až do rozhodnutí o žalobě samotné.

Podání žaloby je zpoplatněno částkou 3.000 Kč, která tvoří soudní poplatek. Soudní poplatek je třeba zaplatit vylepením kolků v této hodnotě na prvopisu žaloby nebo uhradit bezhotovostně na výzvu soudu. Žalobce, který ve sporu zvítězí, má právo na úhradu veškerých nákladů žalovaným, které byly důvodně vynaložené, tedy i na zaplacený soudní poplatek. O tomto právu na náhradu nákladů řízení rozhodne soud v rozsudku.

Výsledkem řízení je rozsudek, kterým soud žalobu zamítne nebo jí vyhoví a zruší napadené rozhodnutí. Věc pak vrací ke správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. S výjimkou moderace uloženého trestu tak soud vždy pouze rozhodnutí ruší a je na správním orgánu, aby vydal znovu rozhodnutí, přičemž je však vázán právním názorem správního soudu.

Zvláštním způsobem ukončení sporu je pak tzv. autoremedura, kdy správní orgán může sám vyhovět žalobci a napadeného rozhodnutí zrušit a vydat nové, které již bude žalobci „vyhovovat“. V takovém případě soud pouze řízení zastaví, jelikož pozbývá významu rozhodnutí rušit.

Ochrana proti nečinnosti správního orgánu

Žalobu proti nečinnosti správního orgánu je oprávněn podat ten, kdo se domáhal u správního orgánu vydání rozhodnutí nebo osvědčení, ale správní orgán zůstal nečinný a žadatel bezvýsledně vyčerpal prostředky, které mu poskytují ochranu před nečinností ve správním řízení.

Možnosti obrany proti nečinnosti správního orgánu ve správním řízení jsou však velmi omezené. Účastník správního řízení může v zásadě jen podat podnět nadřízenému správnímu orgánu, který z moci úřední vydá opatření proti nečinnosti, kterým může:

  • a) přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,
  • b) usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu,
  • c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení, nebo
  • d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější; přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3.

Nezřídka kdy se tak žalobce může bránit pouze právě správní žalobou. Většinou poté, co není na jeho výzvy nikterak reagováno a nápravu nezjedná ani nadřízený správní orgán.

Lhůta pro podání žaloby je 1 rok a běží ode dne, kdy podle zákona mělo být rozhodnutí nebo osvědčení vydáno. Vyhoví-li soud žalobě, uloží rozsudkem správnímu orgánu vydat o věci rozhodnutí nebo vydat osvědčení ve lhůtě, kterou mu současně stanoví. Pokud správní orgán lhůtu stanovenou soudem nedodrží, může být taková povinnost vynucována ukládáním pořádkových pokut správnímu orgánu.

Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu

Ochrana před zásahy správních orgánů, které nejsou rozhodnutími, ale přesto je jimi poškozena právní sféra žalobce, je velmi důležitou součástí správního soudnictví a možností, jak se bránit proti svévoli správních orgánů.

V praxi se jedná o různé zásahy orgánů veřejné správy (např. nezákonný policejní zásah). Žalobu lze podat proti trvajícímu nezákonnému zásahu či se lze domáhat určení toho, že provedený zásah byl nezákonný. K podání žaloby je stanovena lhůta dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o zásahu dozvěděl, nejpozději však do dvou let ode dne, kdy k němu došlo.

V případě, že soud žalobě vyhoví, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a současně mu přikáže, aby obnovil stav, který tu byl před zásahem. Soud také může konstatovat, že provedený zásah byl nezákonný, což má význam pro určení případné odpovědnosti za škodu, která případně takovým zásahem vznikla.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Opravné prostředky

Soudní řád správní dává možnost účastníkům řízení, obdobně jako ostatní procesní předpisy, využít opravné prostředky proti rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví.

Takovými opravnými prostředky jsou výhradně kasační stížnost a obnova řízení. Oba opravné prostředky jsou mimořádnými opravnými prostředky, které směřují výhradně proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů.

Kasační stížnost pak oproti obnově řízení je postavena na tzv. kasačním principu, kdy soud druhého stupně, nevystupuje jako typická opravná instance, ale napadené rozhodnutí, v případě splnění zákonných podmínek, může pouze zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání. V zásadě tak soud nerozhoduje ve věci samé a není oprávněn měnit napadené rozhodnutí krajského soudu.

Obnova řízení oproti kasační stížnost zase postrádá tzv. devolutivní účinek, kdy je projednávána před soudy prvního stupně, které samy rozhodují, zda návrhu na obnovu řízení vyhoví či nikoliv.

Kasační stížnost

Kasační stížnost je jedním ze dvou mimořádných opravných prostředků směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je pak přípustná až na výjimky proti každému takovému rozhodnutí.

Důvody kasační stížnosti

Kasační stížnost lze podat pouze výhradně z níže uvedených důvodů, které je účastník, který kasační stížnost podává, povinen uvést:

  • a) nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
  • b) vady předcházejícího řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro jeho případnou nesrozumitelnost,
  • c) zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení. Takovými podmínkami je např. to, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce,
  • d) nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, pokud taková vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
  • e) nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

Nepřípustnost kasační stížnosti

Kasační stížnost musí vždy směřovat proti některému z výroků rozhodnutí krajského soudu, nikoliv pouze proti důvodům, na základě kterých soud rozhodoval. Polemizovat s důvody lze samozřejmě v odůvodnění kasační stížnosti, nicméně stěžovatel je povinen vždy uvést, proti jakému výroku kasační stížnost směřuje.

Kasační stížnost je dále nepřípustná, směřuje-li pouze proti výroku o nákladech řízení. Náklady řízení jsou bagatelní věcí z pohledu Nejvyššího správního soudu, kterého se zákonodárce rozhodl nezatěžovat spory o nákladech řízení. Náklady řízení tak mohou být napadnuty výhradně pouze ve spojení s jiným výrokem, pokud na takovém výroku závisí i výrok o nákladech řízení.     

Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí,

  • a) jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. To ovšem neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V takovém případě se účastník řízení může opětovně obrátit na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Soud prvního stupně je totiž obecně vázán právními názory Nejvyššího správního soudu.
  • b) jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo
  • c) které je podle své povahy dočasné.

Kasační stížnost není také přípustná, opírá-li se o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 – viz výše důvody kasační stížnosti, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Účastník řízení je vždy povinen uvést před krajským soudem veškeré důkazy a tvrzení, o kterých ví, aby tak bránil svá práva. V řízení před krajskými soudy se tak objevuje tzv. koncentrace řízení, kdy účastník řízení je povinen právě v tomto řízení uvést vše podstatné, co svědčí o nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu.

Účastníci řízení

Účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení.

Stěžovatel musí být zastoupen vždy advokátem. Tato povinnost se neuplatní pouze v případě, že stěžovatel, nebo jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Podání kasační stížnosti

Kromě obecných náležitostí podání, jakými jsou označení soudu, kterému směřuje a účastníka, který stížnost podává, musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí, které kasační stížností napadá, doručeno.

Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů (14 dní) po doručení rozhodnutí a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto opravného usnesení.

Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti pak nelze prominout. V praxi bývá bohužel poměrně časté zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti, když obvyklá lhůta (vyjma trestního řízení) k podání opravného prostředku, je 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.

Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit také její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů i prodloužit, nejdéle však o další měsíc. Za závažné důvody lze považovat např. nemoc stěžovatele.

Kasační stížnost se podává vždy u Nejvyššího správního soudu, kdy soudní řád správní opět stanoví výjimku oproti ostatním běžným procesním předpisům, které stanoví povinnosti podat opravný prostředek prostřednictvím soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Lhůta je nicméně zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.

Byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, předá ji tento soud bez zbytečného odkladu Nejvyššímu správnímu soudu se soudním, případně též se správním spisem.

Kasační stížnost nemá zásadně odkladný účinek, který však může Nejvyšší správní soud na návrh stěžovatele přiznat.

Často se stává, že kasační stížnost má vady. V takovém případě, pokud není kasační stížnost zjevně opožděná nebo podaná tím, kdo k jejímu podání zjevně není oprávněn, zajistí Nejvyšší správní soud odstranění takových vad.

Nejsou-li důvody pro jiný postup, Nejvyšší správní soud po odstranění vad doručí kasační stížnost ostatním účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení a poskytne jim možnost vyjádřit se k jejímu obsahu a vyžádá spisy správního orgánu a krajského soudu, který napadené rozhodnutí vydal, popřípadě opatří další podklady potřebné pro rozhodnutí.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti jednání. To se děje však spíše ve výjimečných případech.

Nejvyšší správní soud je vázán vždy rozsahem kasační stížnosti, tedy tím, jaké výroky stěžovatel stížností napadá. To ovšem neplatí, pokud je na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Nejvyšší správní soud je také vázán důvody kasační stížnosti, kromě případu, kdy vyjde najevo, že řízení před krajským soudem bylo zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Pokud Nejvyšší správní soud po projednání kasační stížnosti dospěje k tomu, že kasační stížnost je důvodná, zruší rozsudkem rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení. Pokud se však ukáže, že již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne pak Nejvyšší správní soud o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu.

Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho nicotnosti.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Rozhodl-li Nejvyšší správní soud současně o odmítnutí návrhu, zastavení řízení, o postoupení věci nebo o vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.

Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Obnova řízení

Obnova řízení patří mezi mimořádné opravné prostředky, kterými se účastník soudního řízení správního může domáhat revize vydaného pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně.

Obnova řízení je upravena téměř všemi procesními předpisy, tedy i např. trestním řádem nebo občanským soudním řádem, a je tak jedním ze základných institutů mimořádných opravných prostředků, kterými stát umožňuje přezkum takových rozhodnutí, kterými se musí účastníci řízení již řádit.

Z povahy věci je obnova řízení umožněna pouze v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a v řízení ve věcech politických stran a politických hnutí. Podnikatelů se samozřejmě bude týkat spíše problematika ochrany před zásahem správního orgánu, ke kterému může dojít i při výkonu veřejné moci směrem k obchodní společnosti či k samotnému podnikateli.

Na návrh účastníka se řízení, které bylo ukončené pravomocným rozsudkem, obnoví tehdy, když vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které účastník bez své viny nemohl v původním řízení uplatnit.

V praxi se tak bude jednat zejména o případy, kdy účastník po skončení původního řízen dostane do své dispozice např. listinu, která byla považována za ztracenou nebo zničenou, nebo se přihlásí svědek události, jehož totožnost nebyl v době původního řízení soudu ani účastníku známa. Nově nalezené či opatřené důkazy však musely existovat již v původním řízení, přičemž účastník je pouze bez své vinny nemohl použít.

Nové důkazy se pak mohou týkat pouze skutkových záležitostí, nikoliv právního posouzení věci. Tak např. nemůže dojít k obnově řízení tehdy, kdy po skončení původního řízení došlo ke zrušení zákona, podle kterého byla původní věc soudem posouzena.

Obdobně na obnovu řízení nemá vliv vyvíjející se judikatura, která by označila předchozí právní názory, ze kterých vycházel i soud v původním řízení, za nesprávné. Takové rozhodnutí bude, i přes výše uvedené, nadále platné a nemůže být z takových důvodů změněno.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že obnova řízení je možná pouze na návrh účastníka řízení, a neplatí tak v řízení zásada oficiality, tedy že by řízení mohlo být obnoveno na základě činnosti soudu. Další podmínkou je to, že výsledek obnoveného řízení musí být pro jeho účastníka vždy příznivější. Důkazy, které by měly odůvodňovat obnovu řízení, tak musí vést k příznivějšímu rozhodnutí pro navrhovatele obnovy řízení.

Dalším důvodem k obnově řízení je situace, kdy bylo v jiném řízení rozhodnuto o předběžné otázce takovým způsobem, který může učinit výsledek obnoveného řízení pro účastníka příznivější.

Účastníkem řízení je vždy ten, kdo podal k soudu návrh na obnovu řízení, a dále ti, kdo byli účastníky řízení před soudem, proti jehož rozhodnutí návrh na obnovu řízení směřuje.

K řízení je pak oproti kasační stížnosti, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud, příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh na obnovu řízení směřuje. Návrh tedy vždy směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Obnova řízení, která umožňuje překonat překážku věci pravomocně rozhodnuté, se dělí na dvě základní fáze, a to na:

  1. řízení o povolení obnovy,
  2. řízení obnovené

Obnova řízení pak umožňuje soudu prvního stupně ve stejné věci vydat nové rozhodnutí. Cílem obnovy řízení je výhradně náprava nedostatků v řádném zjištění skutkového stavu, který tu byl v době původního rozhodnutí, pokud po právní moci rozhodnutí vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti. Necílí tak na rozdíl od kasační stížnosti na nápravu nedostatků v právním posouzení věci nebo v nápravě procesního postupu soudu.

Lhůty

Bez ohledu na výše uvedenou lhůtu může žalobce po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí podat návrh pouze tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán. V ostatních případech není tedy po třech letech již žádná možnost nápravy předchozího rozhodnutí, bez ohledu na nové důkazy, které by mohly vést k novému rozhodnutí soudu ve věci. Zmeškání lhůty přitom nelze prominout.

Náležitosti návrhu

Návrh na obnovu řízení musí vždy obsahovat

  1. označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
  2. v jakém rozsahu takové rozhodnutí napadá,
  3. zákonný důvod návrhu,
  4. vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že návrh je podán ve lhůtě,
  5. návrh na provedení důkazů, jimiž má být důvodnost návrhu prokázána.

Obnova řízení není nikdy přípustná, směřuje-li návrh jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení. Návrh na obnovu řízení se pak podává ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Dodržení lhůty se velmi obtížně prokazuje a navrhovatel musí uvést v návrhu na obnovu řízení skutečnosti odůvodňující splnění této podmínky.

Soud je vždy vázán uplatněnými důvody návrhu. To neplatí, jestliže na napadeném výroku je závislý výrok, který napaden nebyl. Takovým výrokem je typicky výrok i nákladech řízení.

Účinek návrhu na obnovu řízení

Podaný návrh nemá odkladný účinek. Na návrh účastníka řízení jej však může soud přiznat. Právní mocí rozhodnutí o povolení obnovy se pak vykonatelnost obnovou dotčeného rozhodnutí odkládá až do právní moci rozhodnutí v obnoveném řízení.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek