Zásady managementu inovačních aktivit

31. 5. 2009 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Inovace představuje nový způsob využití existujících zdrojů organizace k získání nových podnikatelských příležitostí - k nalezení nových možností ke zvýšení výnosů z podnikatelských aktivit organizace. Inovace musí být orientována ryze podnikatelsky: není svým pojetím technologický proces. Technický objev má charakter inovace pouze tehdy, když se podnikatelsky zhodnotí, když povede ke zvýšení výnosů z podnikání organizace.

Převzato z knihy „Podnikový management“ vydané nakladatelstvím Wolters Kluwer v roce 2008.

Na počátku 21. století začalo na světových globálních trzích nové kolo konkurenční soutěže. Jeho průběh ovlivní dlouhodobou prosperitu všech do této soutěže zapojených organizací působících (aniž by si to někdy uvědomovaly) na globálním světovém trhu nezávisle na místě, kde jsou lokalizovány.

V novém kole konkurenční soutěže dochází k modifikaci jejího pojetí: do hry totiž vstupují nové obory jako informatika, materiálové inženýrství, genetické inženýrství aj. Proto pro úspěch v novém kole konkurenční soutěže už nestačí znát pouze správnou odpověď na otázku:

  • Jak získat co největší ekonomický přínos v oboru s jasně vymezenými hranicemi a se zřetelně se projevujícími konkurenty?

Každý účastník současné globální konkurenční soutěže musí znát také správné odpovědi na další otázky:

  • Jak získat konkurenční výhody v oblastech nově vznikajících podnikatelských příležitostí?
  • Jakými pravidly se bude řídit jednání organizací – účastníků konkurenční soutěže – a kdo je bude formulovat?

Vedení organizace musí pravidelně hodnotit účinnost stávající podnikatelské strategie – komplexně, nesmí se omezit pouze na hospodářské výsledky (ty ilustrují úspěšnost v minulosti, nevypovídají vůbec nic o úspěšnosti v budoucnosti!). Jeho přestavitelé si musí uvědomit, že i vynikající strategie po čase ztrácí účinnost; ze čtyř zásadních důvodů:

  1. rivalové často napodobují úspěšnou strategii dominujícího subjektu;
  2. konkurenti přicházejí s lepší (a úspěšnější) podnikatelskou strategií;
  3. konkurenční výhody firmy se postupně vyčerpávají při uspokojení poptávky většiny zákazníků, na které se strategie primárně orientovala;
  4. síla producenta je postupně překonávána silou odběratelů i dodavatelů.

Úspěšně se přizpůsobit změnám ve vývoji v okolí je otázkou štěstí. Štěstí však přeje připraveným! Organizace musí provést velké množství – málo nákladných a jednoduchých – experimentů, aby dokázala nalézt vhodnou reakci a pružně se přizpůsobit požadavkům kladeným na její chování vývojovými změnami jejího (turbulentního) okolí.

Chce-li organizace na globálním světovém trhu dlouhodobě prosperovat, tzn. trvale zvyšovat své výnosy z podnikání, musí uplatnit nový pohled na své podnikání. Musí své podnikatelské úsilí zaměřit do budoucnosti; její vedení musí dokázat dostatečně přesně odhadnout výši a vhodnou orientaci investic potřebných k uspokojení nových (předvídaných) zákaznických potřeb, požadavků a přání. Podle toho, jak vedení organizace uplatňuje pohled do budoucnosti, je možné účastníky globální konkurenční soutěže zařadit do jedné ze dvou kategorií:

  • vyzyvatelé – organizace, které předbíhají vývoj a mění pravidla hry;
  • váhavci – organizace, které jsou pozadu za tempem probíhajících změn, a pokud usilují o zachycení tempa vývoje, spoléhají většinou na externí pomoc.

zpět na začátek

Poznámka:

V hodnocení konkurenceschopnosti hospodářsky vyspělých zemí, prováděných institucemi OECD, se české organizace objevují při hodnocení úrovně inovačních aktivit až v páté desítce (bohužel až za všemi našimi visegrádskými partnery: Maďarskem, Polskem a také Slovenskem) pořadí z celkového počtu více než 60 hodnocených zemí. Ve vztahu k tomuto výsledku je možné konstatovat nepříjemnou skutečnost: mezi českými podnikatelskými subjekty je podíl váhavců mnohem vyšší, než jsme ochotni si sami přiznat.

Vyzyvatele odlišuje od váhavců schopnost jejich vedení účinněji a lépe se vyrovnat s paradoxem optimalizace.

Pro podnikání totiž platí:

Optimalizace podnikatelských procesů je pro organizaci velmi účinným nástrojem zvyšování efektivity jejího podnikání. Avšak jen do doby, kdy vlivem změny vnějších podmínek dojde k potřebě změnit kriteriální funkci anebo okrajové podmínky (anebo obojí) optimalizační úlohy. Kvůli změně situačního rámce, ve kterém optimalizace probíhá.
Možnosti organizace zvyšovat svou konkurenceschopnost zvyšováním provozní efektivity jsou limitovány.

Obr. 1. Možnosti organizace zvyšovat svou konkurenceschopnost zvyšováním provozní efektivity jsou limitovány.

Účinné řešení výše specifikovaného paradoxu optimalizace vyžaduje, jak je zřejmé z obsahu obr. 1, aby vedení organizace věnovalo požadavku zabezpečit přizpůsobivost (flexibilitu) jejích podnikatelských procesů stejnou pozornost, jakou většinou věnuje jejich optimalizaci! Zvyšování kvality produktu narazí, stejně jako snižování nákladů (nejčastěji používané optimalizační metody), na limit provozní efektivity, definovaný postupy „nejlepší praxe" v oboru podnikání organizace. Překonat tento limit je možné změnou podnikatelského chování organizace (projev flexibility), tedy prostřednictvím vhodné inovace.

Inovace představuje nový způsob využití existujících zdrojů organizace k získání nových podnikatelských příležitostí – k nalezení nových možností ke zvýšení výnosů z podnikatelských aktivit organizace. Vytvoření něčeho nového, výsledek kreativity pracovníků organizace, musí být vždy zaměřeno na zákazníka, musí mu nabídnout vyšší hodnotu. Inovace musí proto být orientována ryze podnikatelsky: není svým pojetím technologický proces. Technický objev má charakter inovace pouze tehdy, když se podnikatelsky zhodnotí, když povede ke zvýšení výnosů z podnikání organizace.

zpět na začátek

Pokračovat na další kapitolu „Realizace inovačních záměrů“.

Ukázka z knihy „Podnikový management“ vydané nakladatelstvím Wolters Kluwer. Autor: Prof. Ing. Zbyňek Pitra, DrSc.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek