Zelené technologie na vzestupu

27. 10. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Zelené technologie na vzestupu Státy po celém světě mezi sebou několik let tvrdě soupeří o pozici lídra v „závodu čisté energetiky", napsali už v roce 2011 představitelé analytické organizace Pew Charitable Trusts ve studii Clean Energy Race Report. Proč? Zelená energetika přináší práci a posiluje ekonomický růst. Jak se v tomto „závodu" daří České republice?

Zatímco v roce 2004 investovaly nejvyspělejší země světa z tzv. skupiny G-20 do čistých technologií necelých 34 miliard amerických dolarů, v roce 2011 to už bylo rekordních 318 miliard.

Pravdou je, že v posledních letech byl sektor zasažen celosvětovým propadem ekonomiky, rozsáhlými změnami na energetickém trhu a také nejistou situací v oblasti mezinárodní politiky týkající se čisté energie a klimatických změn. Výsledkem byl pokles investic do čistých technologií na 254 miliard dolarů v roce 2013. Podle Phyllis Cuttino, ředitelky Programu čisté energie Pew Charitable Trusts, však není důvod propadat panice.

Průmysl čisté energie se totiž podle ní etabloval jako významná součást světové ekonomiky a sektor jako celek těží z toho, že se postupně stává vyspělejším oborem.

V České republice bohužel neexistují statistiky, které by ukazovaly, jak u nás „zelenání průmyslu" probíhá. Sledují se pouze užší odvětví ekonomických aktivit cílených přímo na ochranu životního prostředí, jako je nakládání s odpady, vývoj a výzkum ekologických technologií atp.

Nicméně podle analytiků Hnutí Duha, které se problematikou podrobně zabývá, Česká republika z hlediska inovaci jako celku za světem zatím zaostává. Příkladem může být fakt, že oproti našemu stejně průmyslovému německému sousedovi máme o 30 procent vyšší energetickou náročnost a jsme 4. nejhorší v EU.

I tak lze ale říct, že zhruba od roku 2007 je český průmysl zelených technologií na vzestupu. Jejich atraktivita pro investice totiž neustále roste, protože přinášejí úsporu na energiích, popř. náhradu čím dál dražších fosilních paliv. Dochází k zateplování budov, do výrobních hal je instalováno led osvětlení, firmy stále více využívají vlastní lokální zdroje i nezužitkovanou energii ze stávajícího provozu, a také investují do snižování emisí, které vyprodukují, atd.

V Česku vznikají zajímavé projekty

Moderní technologie jsou také příležitostí pro tradiční česká odvětví, jako je například strojírenství. Začíná se v nich prosazovat stále více firem, a to i na globální úrovni. Jednou z nich je chrudimská společnost Siag, která vyrábí svařované ocelové konstrukce, nabízí obrábění pro větrné elektrárny a výrobu věží pro větrné turbíny.

Firma vznikla v roce 2000 a byla u nás v oblasti ekotechnologií jednou z prvních vůbec. „Od roku 2000 do roku 2010 až 2011 rostla poptávka, a tím pádem i naše výroba," říká David Souček, technický ředitel společnosti. Pro představu - krátce po rozjezdu vyráběli přibližně jednu věž pro větrnou turbínu týdně a do roku 2011 se jim podařilo výrobu zvýšit o 100 procent.

„Roky 2011 a 2012 významně poznamenala krize. Ale v roce 2013 se objem výroby vrátil na úroveň z období před krizí, ovšem z finančního hlediska se tohle už asi nikdy nestane. Důvodem je pochopitelně tlak na ceny, optimalizace nákladů atd., k nimž došlo během krizových let," vysvětluje David Souček. Dnes je tedy Siag na stejných výrobních objemech jako dřív a řada signálů podle Davida Součka ukazuje na další růst poptávky.

Velmi zajímavou firmou je mladá a rychle rostoucí ostravská Smart Heating Technology, jejíž zkušenosti sahají až do začátků byznysu s biomasou v Evropě. Ve svém oboru, tedy ve výrobě plně automatických kotlů na biomasu, ji lze na českém trhu označit za unikátní. Společnost vznikla před 6 lety. Její zakladatel Josef Vávra přizval ke spolupráci svého otce a firma investovala do vývoje, především řídicího systému, což je nejdůležitější část kotle.

Smart Heating Technology dnes díky unikátnímu know- how vyrábí systémy s výkonem stovek kilowatt až megawatt a se svými kotly, které mají účinnost až 96 procent, dobývá Evropu. Export do zemí, jako jsou Velká Británie, Španělsko či Portugalsko, pokrývá okolo 93 procent jejich produkce. Podobných příkladů u nás existuje řada.

Za zmínku určitě stojí třeba malá, ale velmi progresivní vlašimská Baumann technologie cz, která vyvíjí vodíkové palivové články. Ve Vlašimi sídlí také firma Trium, která se zabývá výrobou městského LED osvětlení, dále je to třeba českobudějovická Kaska, která úspěšně montuje konstrukce pro solární elektrárny ve Velké Británii, nebo třeba Stop Trutnov, držitel Zlaté ceny za průmyslové kotle na spalování celých balíků slámy, atd.

Chybí strategie a promyšlený přístup

Stojí za pozornost, že řada těchto firem velkou část své produkce, v některých případech dokonce téměř všechno, vyváží na zahraniční trhy. A nejen proto, že v západní Evropě a vlastně téměř na celém světě panuje, s určitou nadsázkou řečeno, boom čistých technologií.

„V oblasti větrných elektráren není situace v České republice moc dobrá," říká David Souček ze společnosti Siag. „Sice je tu potenciál v řádu gigawatt, ale obchodovat zde v téhle oblasti je složité, především kvůli nevyhovující legislativě atd.," dodává.

Česko se promyšleným a strategickým přístupem k obnovitelným zdrojům energie skutečně pochlubit nemůže. Odstrašujícím příkladem za všechny je solární energetika. Před několika lety politici nedokázali (nebo nechtěli?) včas zareagovat na rychle klesající ceny solárních panelů, což mělo za následek nemravné zisky ze státního rozpočtu v kapsách některých majitelů rozsáhlých solárních parků, tzv. solárních baronů.

Řešení našich zastupitelů? Praktické zrušení jakékoli podpory solární energie, a tím de facto likvidace celého oboru. Dalším příkladem, který s problematikou úzce souvisí, může být novela energetického zákona, kterou letos v roce 2015 schválil parlament a podepsal ji i prezident.

Norma sice přináší výrazné snížení administrativy pro podnikatele a drobné výrobce, které by jim mělo ušetřit miliony korun ročně a je krokem k tomu, aby si domácnosti a firmy mohly začít vyrábět svou vlastní elektřinu a ušetřit tak za energii ze sítě. Jenže zároveň stanovuje, že tito malí výrobci energie pro vlastní potřebu budou muset zcela nesmyslně platit daň z takto vyprodukované elektřiny. Novela také nepochopitelně opomíjí větrnou energii.

Možná se ale blýská na časy. Ministerstvo životního prostředí nedávno informovalo o tom, že chce formou změny v programu Nová zelená úsporám podpořit fotovoltaické elektrárny na střechách.

Velká Británie je vzorem

Přitom se ukazuje, že ve světě se hlavním hybatelem rozvoje ekologických technologií staly aktivity státních administrativ, tedy nové zákony a pravidla či daňové reformy, kterými stát motivuje k inovacím. Zemí, kterou experti v této souvislosti v evropském kontextu zmiňují s velkým respektem, je Velká Británie.

„V roce 2008 země schválila zákon, který stanovil tempo snižování závislosti na fosilních palivech měřených exhalacemi skleníkových plynů," říká Jan Piňos z Hnutí Duha. Týdeník The Economist vysvětlil, že průmysl si z takového zákona může odvodit cenu uhlíku a zahrnout ji do svých investičních plánů. Na tom, že je takový zákon potřeba, tehdy panovala shoda napříč společností.

V návaznosti na rámcový zákon přišla na řadu konkrétní opatření, která nastartovala inovace v jednotlivých sektorech. A průmysl se začal zelenat. I díky tomu mohla například společnost Steetley Dolomite, jeden ze světových lídrů v produkci vápencových výrobků, nainstalovat nový předehřívač rotační pece za bezmála 9 miliónů liber (270 mil. Kč), což jí pomohlo ušetřit 30 % elektřiny.

Ročně to znamená 2 milióny liber (60 mil. Kč) a návratnost investice za 3 roky. Rozvinutý domácí průmysl čistých technologií má čím dál větší přínos pro místní ekonomiky. Ekonomové spočítali, že např. v oblasti vodních turbín každý megawatt instalovaného výkonu přináší - díky levnější elektřině a odvodům do místních fondů - 150 000 korun za rok rodinám a obcím, kde se turbíny nacházejí.

„Průmysl díky čisté energetice vzkvétá," podotýká Jan Piňos. Mezi roky 2009 a 2013 byla podle něj ve Velké Británii investována v přepočtu téměř jedna miliarda korun ze soukromých fondů a vzniklo přes 35 000 pracovních příležitostí.

Další zemí, kde se dějí zajímavé změny, je Německo. Náš nejvýznamnější soused se před několika lety rozhodl zcela odklonit od jaderné energetiky a vsadit na obnovitelné zdroje. Během první poloviny roku 2015 dosáhl podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v zemi 32,5 procent, a do roku 2050 jimi Němci chtějí pokrýt až 80 výroby elektřiny.

Ředitel občanského sdružení Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák ovšem pro rádio Zet nedávno upozornil, že plánovanou proměnu zdrojů elektrické energie v Německu zaplatí zejména spotřebitelé, bude totiž nutné dát miliardy eur na likvidaci ztrátových provozů uhelných a jaderných elektráren.

„Z dlouhodobého hlediska na tom ale vydělají, a to zejména v masivních miliardách, které nebudou muset utrácet za spotřebu fosilních paliv," uvedl Martin Sedlák. Také Německo se přesvědčuje, že díky zelené energetice roste počet pracovních míst.

Velká Británie a Německo samozřejmě nejsou jediné, zelené technologie se stále více prosazují i v Rakousku, severských státech, Belgii či Nizozemsku. A v menší míře se o přínosu rozumně nastavených vládních receptů už mohla přesvědčit i Česká republika.

Hnutí Duha před časem navrhovalo snižovat vysokou energetickou náročnost naší ekonomiky a také závislosti na Rusku zateplováním, výměnou oken, instalací solárních kolektorů k ohřívání vody nebo domácích kotlů na biomasu a podobně, což je mimo jiné šance pro domácí výrobce.

Že to je krok správným směrem, ukázaly výsledky vládního programu Zelená úsporám. Ekonomové Miroslav Zámečník a Jan Hlaváč spočítali, že díky němu bylo vytvořeno 19 tisíc pracovních míst. Potenciál, o kterém mluvil David Souček, tedy v Česku nepochybně je, a nejen v oblasti větrných turbín a elektráren.

Například ekonomové Miroslav Zámečník a Tomáš Lhoták ve studii pro Hnutí Duha spočítali, že pokud stát každoročně poskytne jen na energetické renovace budov 16 miliard korun, dodatečně vznikne hrubý domácí produkt v objemu 31,6 miliardy korun ročně, 31 tisíc stabilních pracovních příležitostí do roku 2020 a příjem veřejných rozpočtů ve výši 12,5 miliardy korun ročně díky vyšším daním, nižším výdajům na vytápění veřejných budov a nižším výdajům na příspěvky v nezaměstnanosti.

Obnovitelné zdroje energií s sebou nesou „nutné zlo", a sice velké částky, které firmy i domácnosti každoročně odvádějí na jejich podporu. Nicméně podle nedávné studie energetického experta Bronislava Bechníka sice ceny elektřiny od roku 1991 vzrostly na osminásobek, ale obnovitelné zdroje mohou za pouhou desetinu tohoto nárůstu.

Navíc podle mnoha expertů bychom však v budoucnu zaplatili mnohem víc, mimo jiné na nákladech za zničené životní prostředí, poškozené zdraví obyvatel či za spotřebu fosilních paliv. Věřme tedy, že se takto vynaložené prostředky vrátí.

Okénko Martina Tlapy
Environmentální technologie patří ve světě mezi perspektivní a rostoucí sektory

Růst je dán v první řadě snahou o zvýšení kvality života v řadě zemí. Státní orgány usilují o zvyšování investic do životního prostředí. Mnohé investice směřují do staveb čistících stanic, úpraven pitné vody nebo řešení odpadového hospodářství. Zároveň enormní růst obyvatelstva ve velkých městech v „emerging markets", jako je např. Indie, nutí municipality k rozšiřování kanalizační sítě, zvyšování kapacity čističek odpadních vod a hledání nových zdrojů pitné vody.

Příležitost pro exportéry v globálním měřítku vidíme, ale jak jí uchopit? Jako první krok jsem zcela jednoduše otevřel Mapu globálních oborových příležitostí (MOP), která je k dispozici zdarma na webu www.businessinfo.cz/mop. MOP popisuje potenciál pro český export i v tomto oboru, a to na mnoha zahraničních trzích napříč všemi kontinenty.

Konkrétně identifikuje nemalé příležitosti např. v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Srbsku, Chorvatsku, Bulharsku, Turecku, Moldavsku, Kazachstánu, Ázerbájdžánu a Izraeli. Ze vzdálenějších teritorií jde o Indii, Vietnam, Čínu, Indonésii a Brazílii. Nově by stranou zájmu českých firem neměl zůstat pozvolna se otvírající íránský trh.

Příležitosti a trhy známe, umíme je definovat. Jak je ale exportní úsilí podpořeno nástroji ekonomické diplomacie ministerstva zahraničí? V první řadě je posilováno zaměření projektů na podporu ekonomické diplomacie právě na sektor environmentálních technologií.

V roce 2014 bylo prostřednictvím zastupitelských úřadů v Moldavsku, Indii, Indonésii, Číně a Mexiku realizováno pět projektů ekonomické diplomacie, v letošním roce jsou alokovány prostředky již na sedm projektů se zaměřením na environmentální technologie.

Rád doplním i konkrétní příklad úspěšného projektu ekonomické diplomacie veletrh GreenExpo v Mexiku. V případě tohoto veletrhu MZV ČR ve spolupráci s agenturou CzechTrade organizuje společnou účast českých podniků. Řada z nich již právě díky účasti na tomto veletrhu navázala kontakty s novými partnery a realizovala první dodávky.

Uvedu i jeden úspěšný případ. Společnost IWET dodala za podpory zastupitelského úřadu ČR na indický trh v lednu letošního roku po téměř dvouletém vyjednávání první kontejnerovou úpravnu vody do Indie. Jedná se o unikátní technologii, která umožňuje výrobu pitné vody z říčních, povrchových i podpovrchových zdrojů.

Přijďte s námi konzultovat i svůj konkrétní obchodní případ na Klientské centrum pro export. Těším se na setkání.


Převzato z magazínu Export Journal

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek