Aktuality z teritorií - Prohlášení o shodě na území RF rozšířeno na další výrobky

Země:

Rusko

Datum zveřejnění:

19.02.2010

Povinná certifikace byla v RF zavedena v r. 1993 s cílem zabránit dovozu nebezpečných a nekvalitních výrobků. V současné době je upravena federálním zákonem č. 184 o technické regulaci z 27.12.2002. Poslední novelizace, která byla provedena v prosinci 2009, stanoví podmínky pro rozvoj „národní standardizace“ a pětileté období, kdy je třeba povinně revidovat obsah a opodstatněnost existujících standardů. V současné době v RF existuje cca 20 oborových systémů akreditace (certifikační orgány, laboratoře apod.) a několik stovek systémů certifikace, které nejsou provázány (různé certifikáty pak nejsou pro konkrétní výrobek uznávány a na stejný výrobek je pak třeba provádět stejnou certifikaci, ale jiným orgánem). Pro malé a střední podniky je to velmi výrazná překážka. V současné době se nachází ve Státní dumě návrh další změny federálního zákona č. 184, kde se navrhuje přenést pravomoc k vydávání technických norem, které byly dosud upravovány zákony, na úroveň právních předpisů vydávaných Ministerstvem průmyslu a obchodu RF.

Nařízení vlády č. 982 z 1.12.2009 (nařízení) je poslední verze prováděcího předpisu, který stanoví okruh výrobků podléhajících povinné certifikaci a povinnému režimu „prohlášení o shodě“ (prohlášení). Nařízení nabylo účinnosti dne 14.2.2010. (pozn.: Některé zdroje uvádějí datum 15.2.2010, což je zapříčiněno tím, že nařízení nebylo oficiálně vyhlášeno, bylo jen v tisku komentováno a je nyní k dispozici na internetových stránkách různých orgánů zodpovědných za jeho aplikaci, resp. poskytujících informaci o jeho aplikaci – např. www.gost.ru, www.customs.ru, www.tks.ru, www.consultant.ru, www.rostest.ru atd.). Seznamy výrobků se mění každoročně, tentokrát byl podstatným způsobem rozšířen výčet výrobků, které při uvedení na ruský trh (včetně výrobků z dovozu) musí být doprovázeny prohlášením. Text nařízení v ruštině pro informaci přikládáme. Po pracovní linii byl už zaslán Ministerstvu průmyslu a obchodu.

V. Putin, předseda ruské vlády, při přijetí nařízení uvedl, že po nabytí jeho účinnosti se povinná certifikace sníží ze 78 % na 54 % výrobků a sníží se čas a finance vynakládané na certifikaci, např. parfumerie za povinnou certifikaci utrácí ročně cca 700 mil. rublů. Je to právní nástroj modernizace ruské ekonomiky, snížení byrokracie, odbourávání technických překážek a celkového zlepšení investičního klimatu.

Nezbytnost reformovat současný systém akreditace certifikačních orgánů a technických předpisů byla předmětem lednového zasedání Komise pro modernizace, v jejímž čele stojí ruský prezident. D. Medvěděv. Dle jeho slov by nová zákonná úprava procedur zřízení certifikačních orgánů by měla kromě jiného také umožnit úspěšně využívat mechanismy vzájemného uznávání výsledků certifikace a testů provedených v RF i v jiných státech, snížit finanční náklady a čas ruských podnikatelů při aplikaci bezpečnostních a technických předpisů.

Pokud jde o obsah nařízení, v platnosti zůstává povinná certifikace aut, zbraní, výtahů, dětské obuvi a dětského oblečení, nádobí, hraček, léky, těžební zařízení, elektrotechnické výrobky, televizory apod. Povinné prohlášení se nyní vyžaduje u potravin (chléb, cukr, zelenina, těstoviny, maso, kosmetické výrobky včetně parfémů atd.). Tyto výrobky však i nadále podléhají povinné sanitární, veterinární a epidemiologické certifikaci.

Postup je následující. Výrobce nebo dovozce výrobku (registruje tím výrobek na svoji firmu), který má být doprovázen prohlášením, musí vyhotovit prohlášení o shodě výrobku s ruskými bezpečnostními a hygienickými předpisy. Prohlášení doplněné vlastními laboratorními testy nebo certifikáty akreditovaných laboratoří (dle vlastního výběru) předloží příslušnému orgánu k potvrzení (orazítkování) a zaevidování (to by mělo být vyřízeno do 3 pracovních dnů). Platnost prohlášení je stanovena na 3 roky. Zde však „srozumitelnost“ nařízení naráží na problémy. Nejasnosti jsou kolem formy prohlášení, údajně neexistuje „jednotný formulář“. Výrobcům/dovozcům není jasné, kterému orgánu mají prohlášení k potvrzení a zaevidování předložit, jaké doprovodné doklady budou akceptovány apod.

Nejvíce připomínek mají podnikatelé k obsahu nařízení, pokud jde o dosud platné certifikáty. Nařízení totiž nestanoví žádné „přechodné období“, které by zohlednilo jejich používání po přesunutí výrobků z režimu „povinné certifikace“ do režimu „prohlášení“. Celní orgány v souladu s nařízením striktně vyžadují prohlášení u výrobků, které dosud podléhaly povinné certifikaci, a odmítají akceptovat dosud platné certifikáty. Na tyto připomínky je již reakce ze strany ruské vlády. Její první místopředseda V. Zubkov prohlásil na zasedání prezidia dne 16.2.2010, že certifikáty vydané v rámci povinné certifikace do 14.2.2010 by měly být akceptovány až do konce vypršení jejich platnosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu RF v tomto smyslu připravuje nový předpis.

Dalším problémem jsou nepřesnosti v textu nařízení, pokud jde o číselné označení výrobků, které neodpovídá jednotné nomenklatuře platného celního sazebníku. V nařízení se např. uvádí, že prohlášení je třeba předložit při dovozu jatečně opracovaného masa a zároveň je v textu nařízení dále uveden požadavek vyhotovit prohlášení „na všechny druhy masa“. To bylo nakonec dne 15.2.2010 upřesněno informačním dopisem Federální celní služby RF, zveřejněném na www.customs.ru, tj. prohlášení je třeba pro všechny druhy dováženého masa. To je ovšem prozatímní „zástupné“ řešení. Dalším problémem je přeřazení biologicky aktivních přísad, které dosud patřily mezi potravinové doplňky, do kategorie léků, které podléhají povinné certifikaci. I v tomto případě se údajně jedná o chybu, která bude v nařízení opravena.

Jiným praktickým problémem je potřeba změnit označení na výrobku (etiketa), kde bylo dosud citován certifikát a nyní má být uvedeno prohlášení. Dvouměsíční lhůta stanovená pro nabytí účinnosti nařízení (legisvakance), byla příliš krátká, aby výrobci/dovozci mohli na změnu v nařízení reagovat (zejména velké firmy mají etikety nebo obaly objednané ve velkém množství, což je finančně náročné a v tak krátké době obtížné měnit). Dle Ministerstva průmyslu a obchodu RF byla legisvakance dostatečná.

Tyto nejasnosti však zatím stačily výrobcům/dovozcům způsobit velké nepříjemnosti při celním odbavování nebo při uvádění výrobků na ruský trh.

Za pozornost stojí sankce za porušení nařízení. Pokuty jsou zatím velice nízké, pro fyzickou osobu 1-2 tis. rublů, pro právnickou osobu 3-5 tis. rublů. Pokud výrobek není doprovázen prohlášením, je považován za nebezpečný a pokuta může být uložena až do výše 500 tis. rublů. Ministerstvo ekonomického rozvoje RF v současné době připravuje změnu příslušného zákona a pokuty by se měly podstatně zvýšit (hovoří se o částce cca 30-50 tis. rublů pro fyzické, 300-500 tis. pro právnické osoby). Výše pokuty by měla mít vysoce „výchovný“ charakter, aby výrobce/dovozce citelně pocítil nelegálnost svého chování.

Tím, že se odpovědnost za bezpečnost a kvalitu výrobku přesouvá na výrobce/dovozce, vzniká větší potřeba ochrany spotřebitele a nezbytnost změny kontrolních mechanismů na státní úrovni. Kontrola by se měla přesunout ze stádia schvalování výrobku více do praxe, tj. prodejen, kde zákazník výrobky kupuje. Účinná kontrola ze strany státních orgánů dle expertů zatím v RF chybí.

Pro výrobce/dovozce představuje rozšíření okruhu výrobků v režimu prohlášení nepochybně úsporu času a financí, které mohou vynaložit na jiné potřebnější věci (marketing, nová výrobní zařízení apod.). A to i přes výše uvedené, jak ruská podnikatelská veřejnost doufá, jen počáteční potíže. Je to krok správným směrem, po kterém dlouho volali. Vzácně došlo ke shodě mezi ruskou vládou a výrobci/dovozci o účelnosti tohoto opatření.

Výrobci/dovozci i tak nepovažovali povinnou certifikaci za efektivní, certifikáty kterých bylo požadováno nesmyslné množství, dost často žádnou bezpečnost ani kvalitu výrobku negarantovaly. Rychlejší a lacinější (bez mnoha úplatků) bylo si je koupit někde v ruské tržnici („Gorbušce“).

Méně „spokojenosti“ vládne nyní na straně certifikačních orgánů a různých laboratoří (zpravidla soukromých organizací, bohužel někdy i „fiktivních“). Jejich činnost byla zjednodušena a jejich „práce“ nebude nyní tolik třeba. Rozhodovací funkce se mění na evidenční a informativní. Přicházejí tím vlastně částečně o svoji pracovní náplň, ale hlavně o „důležitost“ a úplatky. Nabízí se využití těchto expertů Rospotrebnadzorem při provádění kontrol v prodejní síti.

Aplikace nařízení by neměla mít přímý dopad na české vývozce. V počáteční fázi mohlo dojít k prodlevám, než byl výrobek propuštěn na ruský trh, tj. pokud si ruský dovozce včas neopatřil prohlášení. Vzhledem k prohlášení V. Zubkova – viz výše – by certifikáty vystavené ještě podle předchozího nařízení měly být akceptovány až do doby vypršení jejich platnosti.

Liberálnější mechanismus „certifikace“ by měl zjednodušit a urychlit přístup některých vybraných výrobků na ruský trh. Určitým rizikem je možné snížení bezpečnosti a kvality výrobků na ruském trhu. Záleží na ruské vládě jaké účinné kontrolní a sankční mechanismy bude vůči nepoctivým výrobcům/dovozcům aplikovat a jak důsledně.