- Země:
- Rusko
- Datum zveřejnění:
- 09.02.2010
Z iniciativy prezidenta RF Dmitrije Medvěděva (DM) se počátkem roku 2010 začali přední ruští politici a ekonomové zabývat otázkou, proč je RF stále poměrně málo přitažlivá pro zahraniční investory. Donutily je k tomu nepříliš lichotivé výsledky ruské ekonomiky za předcházející rok, kdy se celkový objem zahraničních investic snížil o 41%, zatímco HDP RF klesl o téměř 8% (jedná se o předběžné výsledky).
Výrazný odtok zahraničního kapitálu měl negativní vliv na proces modernizace ruských podniků a zaměstnanost v řadě regionů. Rusko je přitom jedinou zemí z uskupení BRIC, která zaznamenala problémy takového rozsahu. To dokonce vyvolalo seriózní diskuse, zda RF do tohoto uskupení vůbec patří. V ratingovém hodnocení Světové banky podle podmínek podnikání patří Rusku až 120. místo z celkem 183 hodnocených zemí. Za rok 2009 si tak pohoršilo o další dvě místa a výrazně zaostává např. i za svými partnery z celní unie – Běloruskem a Kazachstánem. Přitom podle neoficiálních odhadů nejméně polovina zahraničního kapitálu ve skutečnosti vůbec ze zahraničí nepochází – jedná se o investice domácích subjektů přes zahraniční offshory. Ani Zvláštní ekonomické zóny, které byly vytvořeny v roce 2005 s cílem přilákat zahraniční investory, se příliš neosvědčily a Ministerstvo ekonomického rozvoje RF (MER) proto přikročilo koncem roku 2009 k jejich zásadní reorganizaci (viz teritoriální rubrika portálu BusinessInfo.cz „Možnosti investic ve zvláštních ekonomických zónách“).
V reakci na tato nelichotivá čísla vytvořilo MER speciální odbor, který se má zabývat analýzou překážek pro zahraniční investory a tyto překážky odstraňovat. Pro případ, že nebude mít sílu prosadit u příslušných ruských úřadů změnu přístupu (jedná se především o překážky byrokratické), bude celý proces zajišťovat 1. vicepremiér Igor Šuvalov (IŠ). Jako nejvyšší odpovědná autorita v oblasti ekonomických reforem a předseda nedávno vytvořené vládní Komise pro ekonomický rozvoj a integraci může IŠ prosazovat potřebná opatření prostřednictvím této komise, případně přímo ve vládě navrhovat příslušné legislativní změny.
Mezi nejdůležitější navrhované změny patří snížení sazby DPH na nákup technologií, zjednodušený celní režim při jejich dovozu a ukončení aplikace migračních kvót na kvalifikované zahraniční specialisty. S nečekaným nápadem přišla ministryně ekonomického rozvoje E. Nabiulina, která navrhla vytvoření institutu jakéhosi investičního ombudsmana. Ten by měl mít možnost rušit pro zahraniční investory „škodlivé“ podzákonné akty a poskytovat jim právní pomoc. DM tato myšlenka příliš nenadchla, ochranou práv investorů by se podle něj měla zabývat zejména prokuratura. Dle jeho vyjádření mají reformy probíhat v dlouhodobé perspektivě v následujících oblastech:
•odstraňování administrativních bariér
•daňová a migrační politika
•přístup investorů k infrastruktuře
•snižování podílu státního sektoru na ruské ekonomice
•zlepšení investičního image RF v zahraničí
•reforma soudních a dalších orgánů aplikujících právo
Jak poznamenal DM, každý investiční projekt zničený státní byrokracií znamená ztracený příjem a nevytvořená pracovní místa. Jednotliví úředníci totiž sledují zejména partikulární zájmy a občanům tak spíše škodí, než aby jim sloužili.
Objem investic do ruské ekonomiky tvoří asi 20% jejího HDP, přičemž žádoucí poměr by se podle názoru ekonomů měl zvýšit alespoň na 30%. Ruská federace už jen kvůli velikosti zdejšího trhu a dostatku surovinových a lidských zdrojů vždy byla a bude pro investory přitažlivá. Současně se však dosud nezbavila nálepky velmi rizikového teritoria. Ruské vedení se většinou zabývá spíše PR Ruska a jeho investičního prostředí a konkrétní pomoc poskytuje zejména velkým investorům ad hoc.
Zahraniční investoři si však nejčastěji stěžují ani ne tak na legislativu a nedostatek investičních pobídek, jako spíše na neproniknutelnou byrokracii a všeobecnou korupci. Zejména kvůli těmto negativním jevům zatím objem zahraničních investic daleko zaostává za svým potenciálem. I nyní se DM ve svém vystoupení těmto ožehavým tématům vyhnul. Současné snahy o reformy jsou zacíleny správným směrem, je to však stále jen začátek dlouhodobého procesu. Nadnárodní společnosti až na výjimky v Rusku již dávno investují, ty se však o sebe dovedou v případě potřeby postarat samy. Teprve budoucnost ukáže, zda na konci tohoto procesu bude ruská ekonomika přitažlivá i pro menší, avšak mnohem početnější investory.
